Ernest Denis ( )

Ernest Denis (1849–1921) Metodický list úroveň C

Zdroj: VANČURA, J. Arnošt Denis. Praha: Zlatoroh, 1924, s. 153.

I.

Denisův odpor k násilí a porážka Francie v německo-francouzské válce 1870–1871

Mladý student historie Ernest Denis právě dokončoval svá studia na École Normal Supérieure v Paříži, když francouzský císař Napoleon III. vyhlásil válku Německu (1870). Denis, sám přesvědčený republikán a humanista, se v konfliktu angažoval, vida první neúspěchy francouzské armády, jako voják dobrovolník v 7. praporu myslivců. Drtivou porážkou u Sedanu (září 1870) byla rozmetána francouzská armáda. Císař Napoleon III. byl Prusy zajat a Francie byla uvedena v chaos. Regiony Alsasko a Lotrinsko byly Francii odňaty a násilně připojeny k nově vzniklému Německému císařství (1871). Denis, stejně tak jako jeho francouzští vrstevníci, byli touto draze vykoupenou mírovou smlouvou (Versailles, 1871) hluboce poznamenáni a toužili po odvetě. Padlo císařství, padla Komuna a byla nastolena republika (tzv. Třetí francouzská republika: 1870–1940). Nový režim doslova otevřel „okna do Evropy“, tj. z Francie na východ. Primárním francouzským cílem bylo navázat spolupráci s národy, které by jí mohly pomoci oslabit moc Německa a realizovat odvetu za odňatá území.

DOK 1: Francouzský zájem o střední Evropu Bylo to po oné nešťastné válce, která přece Francii v mnohém prospěla. Francouzové poznali, jaká to byla chyba, že byli až příliš Francouzi, že se o ostatní svět dostatečně nestarali – zvláště ten, který leží od nich na východ, hned Německem začínaje. (…) Vláda sama posílala mladé učence do Němec. Denis šel ještě dále a zvolil si Čechy. Zdroj: GOLL, J. Arnošt Denis. Praha: Bursík a Kohout, 1904, s. 4.

●

O jaké „nešťastné válce“ se v dokumentu mluví? Z úvodního textu, či medailonu vyhledej, kdo se v této válce střetnul, kdy k ní došlo a jaké byly její důsledky pro Francii. V letech 1870–71 se střetly Francie a Prusko v tzv. prusko-francouzské válce. Francie byla poražena a musela sjednocenému Německu postoupit regiony Alsasko a Lotrinsko.

●

Co autor vytýká francouzským autoritám a jak se jejich pozice změnila pro této válce? Jaroslav Goll vytýká Francouzům jejich sebestřednost. Jako potomci románských národů se považovali za nejcivilizovanější v Evropě a ostatními národy od Francie na východ v podstatě pohrdali. Poté, co roku 1871 padlo císařství Napoleona III., se francouzská republika otevřela novým vlivům a díky uštědřené německé lekci začala navazovat spolupráci se slovanskými národy s cílem oslabit Německo a znovu získat Alsasko a Lotrinsko.

●

Vysvětli svými slovy, jak se v textu odráží přísloví: „všechno zlé je pro něco dobré“. „Zlá“ byla pro Francii válečná porážka a ztráta dvou regionů. To vedlo ke změně francouzské zahraniční politiky v duchu republikánského liberalismu a k většímu zájmu o evropské národy (jejich kulturu, vzdělanost, školství) na východ od Francie.

DOK 2: Memorandum aneb protest českých poslanců na říšském sněmu rakouském vůči násilí páchaném na Francouzích, 8. 12. 1870 Národ německý, pravili [čeští poslanci], kdyby vyrval francouzskému národu celé krajiny jeho državy, jichžto obyvatelé se Francouzi býti cítí a jimi zůstati chtějí, chystal by se rovněž porušiti právo na sebeurčení oněch kmenů a postaviti násilí na místo práva. Nelze národu českému, aby nevěnoval nejupřímnější účastenství šlechetnému a slavnému národu francouzskému, kterýž bojuje dnes toliko za své právo své vlády a za obranu vlasti, národu to, který vydobyl si tak znamenitých zásluh o civilizaci a o pokrok zásad humanity a svobody.

Národ český chová přesvědčení, že takové pokoření, které spočívá v tom, když se národu vynikajícímu oprávněnou hrdostí a bojovností odejme část území, musí se stát nevyčerpatelným pramenem nových válek a tudíž i nových ran pro zájmy člověčenstva a vzdělanosti lidské. Zdroj: DENIS, E. Notre programme. In: La Nation Tchèque. 1/1915, s. 5. Překlad: Vančura, J. Články a úvahy z La Nation Tchèque. Praha: Šolc a Šimáček, 1915, s. 12.

●

Co čeští poslanci označují za akt „násilí místo práva“? Kdo jej koná a na kom? Které francouzské „krajiny“ by byly odňaty? – Vycházej z úvodního textu kapitoly nebo použij dějepisný atlas. Čeští poslanci v čele s Františkem Ladislavem Riegrem vyjádřili svůj nesouhlas s německou válečnou agresí, kdy místo obranné války zahájili Prusové dobyvačné tažení na francouzské území. Porážka Francie znamenala ztrátu Alsaska a Lotrinska.

●

Jak čeští poslanci vnímají francouzský národ (jeho povahu a přínos pro civilizaci)? Poslanci především oceňují francouzskou zásluhu o liberalismus a humanismus, což jistě odkazuje na Velkou francouzskou revoluci (1789) a Deklaraci práv člověka a občana.

●

Jaké nebezpečí podle českých poslanců hrozí lidstvu, když se „bojovné“ Francii odejme část jejího území? Poslanci velice správně rozpoznali, že narušená rovnováha v Evropě (tj. oslabení Francie a posílení Německa) povede k novému evropskému konfliktu. Tím byla první světová válka.

II.

Studia v Praze

Co vedlo mladého francouzského historika do Prahy? Především to byl Denisův vlastenecký smysl pro „povinnost“, tj. připravit odplatu za Alsasko-Lotrinsko. Svůj úkol totiž spatřoval v poznání slovanských národů, jejich historie a povahy, aby s nimi jeho prostřednictvím mohla Francie v budoucnu navázat diplomatickou spolupráci. Denis, který se již za svých pařížských studií seznámil s historickou osobností Jana Husa (mj. prostřednictvím románu Consuela od George Sandové), se na doporučení svého profesora Desjardinse vydal v letech 1872–75 na stipendijní pobyt do Prahy, a to paradoxně proto, aby se zde naučil německy.

DOK 3: Z Denisovy žádosti o stipendium na cestu do Čech Budu moci studovat současný stav Čech a pokusit se uvést ve známost tyto národy na severu Rakouska, jež jsou nejinteligentnějšími, nejosvícenějšími a nejenergičtějšími z národů, jež obývají východní Evropu. Zdroj: Archives Nationales de la France, fond Ernest Denis F 1725754.

●

Které národy má Denis na mysli pod označením „na severu od Rakouska“? Denis má na mysli slovanské národy v habsburské monarchii. Konkrétně mluví o Češích, zabýval se však také Slováky a Poláky.

●

Jak tyto národy Denis charakterizuje? O těchto národech se Denis vyjadřuje v superlativech: „jsou nejinteligentnějšími, nejosvícenějšími a nejenergičtějšími“.

●

Je v tomto případě vhodně použit zeměpisný pojem „východní Evropa“? Denis mluví o Češích jako obyvatelích východní Evropy. Přestože Češi obývají oblast na východ od Francie, z geografického hlediska by bylo správnější označení „střední Evropa“.

DOK 4: Denisovy argumenty pro přidělení stipendia na studia do Prahy Považoval za důležité, že se za svého pobytu naučí dobře německy, aniž by pobýval přímo v Německu. Na univerzitě chtěl poznat nové metody výuky zeměpisu a německé vysoké školství. Jak však zdůrazňoval, Praha je rovněž české město a spolu s Moskvou patří k hlavním městům slovanským. Hodlal se také naučit češtině a poznat historii českého národa. Zdroj: CHROBÁK, T. – OLŠÁKOVÁ, D. Ernest Denis – život a doba. Praha: Eva, Milan Nevole, 2004, s. 15–16.

●

Jaké byly Denisovy argumenty pro jeho studijní pobyt v Praze? Vypiš je v pořadí podle důležitosti, tj. tak, jak následují v textu. 1.

naučit se německy mimo území německého císařství

2.

poznat nové metody německého školství

3.

poznat historii českého národa a jedno z hlavních měst slovanského etnika

DOK 5: Vrchlického vzpomínka na doučování Denise češtině (časopis Máj, 1909) Brzy se ukázalo, že dvě hodiny týdně je málo. Denis (…) byl muž železné píle a úžasné vytrvalosti. Přidávalo se tak dlouho, až jsem k němu docházel každého dne. Vyučovací plán byl tento: Denis (…) „Národní listy“1přečtl nahlas od úvodního článku až do poslední lokálky2. Současně se, co bylo přečteno, překládalo do frančtiny. Pak přišly na řadu Palackého dějiny, z nichž se předčítala a překládala jedna kapitola. Na konec přišla na řadu literatura – čtly a překládaly se romány, novely a básně. (…) Já býval u Denise ne jednu, ale několik hodin. O osmé jsem přicházel, po dvanácté jsem svého milého žáka opouštěl. Zdroj: VANČURA, J. Arnošt Denis. Praha: Zlatoroh, 1924, s. 34–35. 1

Národní listy byl česky psaný deník vyjadřující názory českých politiků liberálního směru (pozdější Mladočeši). Jeho zakladatelem byl Julius Grégr, v redakci se vystřídali Jan Neruda, Karel Sladkovský, Karel Čapek, Jakub Arbes, aj. Noviny vycházely v letech 1861–1941. 2 „Lokálkou“rozuměj článek či zprávu lokálního charakteru, tj. o dění na méně významných místech v Čechách.

●

Jak vypadal vyučovací plán češtiny u Denise? S jakými texty se pracovalo a jaké dovednosti Denis především rozvíjel? K úplnému zvládnutí cizího jazyka je však zapotřebí ještě jedna dovednost, o které Vrchlického svědectví mlčí. Jaká to je? Denis denně četl noviny Národní listy a překládal do francouzštiny. Později stejným způsobem četl závažnější texty jako Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě nebo romány a také Vrchlického básně. Zdá se, že Denis procvičoval především mluvenou češtinu a psanou podobu jazyka systematicky nerozvíjel.

●

Z textu zjisti, kolik hodin denně a týdně se Denis češtině věnoval ve své nejintenzívnější přípravě. Denis se s Vrchlickým učil denně i několik hodin – více než čtyři.

●

Proč myslíš, že se z původních dvou hodin týdně stalo nakonec několik hodin denně intenzívního studia? Z textu zjisti, jaké měl Denis vlastnosti a jak k učení přistupoval. Denis měl podle Vrchlického ohromnou píli a vytrvalost. Byl houževnatý a šel si za svým cílem i přesto, že se mu čeština ukázala obtížnější, než si na počátku myslel.

III.

České dějiny „po francouzsku“

Svůj původní záměr, nashromáždit podklady pro svou doktorskou práci o Janu Husovi, Denis rozšířil o období předbělohorské a pobělohorské. Nesporně ho k tomu vedly osobní kontakt a sympatie k českým politikům, literátům a historikům jako například F. L. Riegerovi, J. Vrchlickému, F. Palackému, K. Jirečkovi, S. Pinkasovi a dalším. Když vyšla jeho syntetická díla Konec české samostatnosti (1890) a Čechy po Bílé hoře (1903), stal se tak, on – cizinec – pokračovatelem Palackého dějin národu českého.

DOK 6: Význam českého národa v době husitské (E. Denis: Hus a husitské války, 1878) Vysílený středověk zpěčoval se skonat, on [český národ] mu zasadil smrtelnou ránu. On postavil práva svědomí naproti autoritě, on první provolal pokřik svobody. (…) Tehdáž byl opravdu národem civilizace. Zdroj: VANČURA, J. Ibidem, s. 57.

●

Řekni svými slovy, co znamená věta: „středověk zpěčoval se skonat“. Pro ověření použij český výkladový slovník nebo internet. Dnešním jazykem bychom řekli: „zdráhal, bránil se skonat“.

●

Vysvětli větu: „On postavil práva svědomí naproti autoritě.“ Kdo konkrétně (uveď jméno) hájil pravdu podle svého svědomí proti autoritě do té míry, že ho to stálo život? Koho konkrétně (uveď instituci) myslíme pod pojmem „autoritě“? Nápověda: viz název DOK 6. Denis ve své knize Hus a husitské války označil reformátora Jana Husa za předchůdce liberalismu, který se postavil proti dogmatické autoritě katolické církve. Husitské hnutí popíralo církev jako „stav“, tj. mocenskou instituci a tím narušovalo tradiční středověký model trojího lidu (válečník – rolník – duchovní). Proto Denis označuje Čechy za „národ civilizace“, kterou chtěli reformovat.

DOK 7: Přínos českého národa v evropských dějinách (E. Denis: Hus a husitské války, 1878) Kdyby národové evropští byli někdy voláni před soudnou stolici dějin, aby podali zprávu, co přinesli ke společnému dílu, mnohý (…) by odpověděl: Francie by ukázala války křížové a revoluci, Itálie by mluvila o renesanci, (…) uprostřed toho kongresu Čechy měly by právo domáhat se slavného místa a Hus šel by před Lutherem. Zdroj: VANČURA, J. Ibidem, s. 57–58.

●

Jak český národ ovlivnil, podle Denise, evropské dějiny? Jak je vnímána ve francouzském Denisově pojetí osobnost Jana Husa – jako heretik (kacíř), či náboženský reformátor a předchůdce protestantů? Co znamená výrok „uprostřed tohoto kongresu [zástupu] Hus šel by před Lutherem?“ Český národ se podle Ernesta Denise postavil v 15. století do čela náboženské reformy a tím otevřel také téma pozdější demokratizace národů v Evropě. Ve francouzském kontextu byl Jan Hus vnímán jako předchůdce Martina Luthera, v katolickém prostředí byl však vnímán jako kacíř, který se odvrátil od pravověrného církevního učení.

●

Jak významně, podle Denise, zasáhla Francie do běhu evropských dějin? Francouzští králové se angažovali v tzv. křížových válkách (11. – 13. stol.) s cílem osvobodit Svatou zemi, tj. Palestinu, od „nevěřících“, tj. muslimů. Z nich vynikl především král Ludvík IX. Svatý. „Revolucí“ má Denis na mysli tzv. Velkou francouzskou revoluci, která počínaje rokem 1789 svrhla tradiční absolutní monarchii Bourbonů a pokusila se zavést liberálně-republikánský systém.

DOK 8: Denisův dopis Ladislavu Pinkasovi, tj, synovi Denisova dobrého přítele Soběslava Pinkase; 1901 Neměl jsem nikdy přítele tak věrného a tak oddaného, jakým mi byl váš otec, a není na světě srdce upřímnějšího a povahy šlechetnější a přímější, proto láska, kterou jsem k němu přilnul, byla by bezměrná a trvalá. Jeho nemoc působí mi opravdu krutý bol. Zdroj: VANČURA, J. Ibidem, s. 157–158.

●

Vyhledej v medailonu informace o Soběslavu Pinkasovi. Proč byl pro Denise tak důležitý? Soběslav Pinkas, významný český malíř žijící v letech 1848–1869 ve Francii, se stal po návratu do Čech roku 1869 hlavní postavou pražských frankofilních kruhů a uvedl Denise do společnosti českých intelektuálů (Rieger, Palacký, Tomek, atd.). Až do Pinkasovy smrti si s Denisem pravidelně korespondoval. Stali se velmi dobrými přáteli.

●

Jak Denis charakterizuje Soběslava Pinkase v ukázce dokumentu a z jakých citů se vyznává? V době, kdy Soběslav těžce stonal, píše mu Denis dopis, v němž děkuje za jeho dlouhodobé přátelství. Zároveň s ním sdílí jeho utrpení v nemoci.

Denis se ve svém díle Čechy po Bílé hoře (1903) věnuje taktéž otázkám pravosti Rukopisů, kde stojí za vědeckým názorem Gebauera a Masaryka, kteří jejich pravost zpochybnili. Přihlášení se k Masarykovu názoru se zakládalo na sdílení obdobných hodnot: věda – pravda – svědomí. Denis si dobře uvědomoval nedostatky svého historického bádání o českých zemích, které těžilo především z již napsané literatury, aniž by vyhledávalo nové prameny. Přesto byla jeho publikační činnost obdivuhodná; především svým rozsahem od husitství až po rok 1900, vyprávěcím stylem a vynikajícími psychologickými medailony osobností. Vždyť v Čechách se nenašel žádný historik, který by byl schopen pokračovat v Palackého syntéze národních dějin.

DOK 9: T. G. Masaryk ve sporu rukopisném (E. Denis: Čechy po Bílé hoře, 1903) Vědu postavil [Masaryk] proti tradici a pravdu proti zbloudilému vlastenectví, byl pravým synem národa; obrátil život veřejný na novou dráhu, povstav proti ortodoxii, která se měnila v posvátné dogma; vrátil zase Čechům to, co bylo jejich slávou v minulosti a co je zárukou jejich budoucnosti, úctu svědomí. Zdroj: VANČURA, J. Ibidem, s. 171

●

Která dvě slova jsou postavena do opozice vůči „tradici“ a „zbloudilému vlastenectví“? Vědou proti tradici, pravdou proti zbloudilému vlastenectví, tak charakterizuje Denis Masaryka.

●

Kterým slovem Denis vystihl v Masarykově charakteristice „slávu minulosti“ a „záruku budoucnosti“ Čechů? Úcta svědomí je podle Denise zárukou budoucího pokroku mladé české generace.

●

Na jakou „slavnou minulost“ resp. historickou postavu se text odvolává termínem „úctu svědomí“? Porovnej s DOK 6. Denis vzpomíná nepřímo „slavnou minulost“ Jana Husa, který za pravdu, tj. přesvědčení podle svého svědomí, položil život.

DOK 10: Z Denisova děkovného dopisu Pražanům, 1907 Znám lépe než kdokoli jiný nedokonalosti a mezery své práce. Přijdou jiní po mně, kdož ji opraví a doplní. Myslím však, že mohu říci, že nikdo nepřistoupí ke studiím těmto s upřímnější láskou k vaší vznešené zemi a vašemu obdivuhodnému městu. Zdroj: VANČURA, J. Ibidem, s. 181.

●

Jak se Denis staví k nedostatkům své historické práce? Lpí na neměnnosti původního textu? Co navrhuje? Denis si sám uvědomoval, že jeho české dějiny mají řadu chyb a nedostatků a budou potřeba doplnit. Nabádá proto budoucí historiky, aby zkoumali a popř. revidovali jeho díla.

●

Z jakých svých citů se vyznává v souvislosti se svým bádáním o českých zemích? Denis vyznává svou náklonost k české zemi, především k Praze. Jeho „upřímná láska“ šla pravděpodobně ruku v ruce s jeho touhou vymanit Francii z politické izolace a zprostředkovat jí vliv ve slovanské střední Evropě.

IV.

Denisova obhajoba Československa za „Velké války“

Vstupem Francie do války proti Dvojspolku nabraly Denisovy francouzsko-české aktivity na intenzitě a zcela se konkretizovaly: roku 1915 založil ve spolupráci s T. G. Masarykem, E. Benešem a také francouzskými intelektuály časopis La Nation Tchèque (Český národ). Obhajoval v něm nárok Čechů a dalších slovanských národů na samostatnost. S těmito národy pak měla Francie, resp. Dohoda, čelit společnému nepříteli – válečnému Hohenzollernskému Německu a jeho spojencům. Denis se tímto způsobem, stejně jako Masaryk a Beneš, pokoušel přesvědčit francouzské politiky a širokou francouzskou veřejnost o nutnosti rozbití Rakouska-Uherska a zároveň o nezbytnosti celkové porážky koalice Německa a R-U (bez možnosti separátního míru), aby mohl být v nově uspořádané Evropě nastolen trvalý mír.

DOK 11: „Vzkříšení Čech“ – článek otisknutý 3. října 1914 v Paříži Odbila hodina národního osvobození. Slované rakouští ruší dnes smlouvu učiněnou s Habsburky. Slováci, Moravané, Slezané, Čechové! Nový život počíná pro potlačované. Znovu nastal den slávy pro potomky bojovníků Žižkových. Osvobozené Čechy sdruží kolem sebe všecky své syny, rozptýlené od svahů Tater ke Krušným horám. Zaujmou opět své místo mezi svobodnými národy, najdou opět svou úlohu, která jim ustanovuje, aby byly článkem, spojujícím vzdělanost Evropy západní a východní, stanou se opět apoštoly onoho evangelia svobody, spravedlnosti a lidskosti, které již v XV. století hlásal Chelčický. Zdroj: DENIS, E. Vzkříšení Čech. In: Nazdar (list české kolonie v Paříži). 1/1914.

●

V kterém časopise jaké komunity vyšel Denisův článek „Vzkříšení Čech“? V které době (měsíc a rok) byl článek otištěn a na jakou světovou událost bezprostředně reaguje? Denisův článek vyšel v říjnu 1914 v časopise Nazdar vydávaném českou komunitou v Paříži. Reaguje na právě rozpoutanou 1. světovou válku; v té době (srpen 1914) již byla zformována rota českých vojáků dobrovolníků „Nazdar“. Ta podstoupila přísahu Francouzské republice a měla sloužit v útvaru francouzské cizinecké legie.

●

Které příslušníky historických zemí Denis oslovuje? Na jakou historickou osobnost se odvolává, když zmiňuje tyto „potomky bojovníků…“? Češi, Moravané, Slezané a Slováci jsou nazýváni „potomky“ Jana Žižky, husitského válečníka, který nebyl nikdy poražen.

●

S kým mají Češi skoncovat, od koho se osvobodit? Češi se mají osamostatnit od R-U, tj. od Habsburků.

●

Jaká je úloha Čechů v boji za osvobození? Co se myslí označením „všecky své syny“ a na jakém zeměpisném prostoru? Podle Denise mají mít Češi vedoucí úlohu ve sjednocovacím procesu za osamostatnění. Označení „všecky své syny“ znamená Moravany, Slezany a Slováky na území od Krušných hor až po Tatry (tj. obrazně řečeno území budoucího československého státu, tj. dnešní ČR a Slovensko).

●

Jakou úlohu mají v Evropě znovu zaujmout „osvobozené Čechy“? Mají být prostředníkem, zprostředkovatelem mezi západní a východní Evropou.

●

Řekni svými slovy, co znamená „stanou se opět apoštoly onoho evangelia svobody, spravedlnosti a lidskosti“. „Být apoštolem“ znamená oznamovat slovem i činem radostnou zprávu. V našem případě vybudovat demokratický stát založený na principech humanity.

●

Proč jsou připomínány osobnosti vojevůdce Jana Žižky a náboženského kazatele a reformátora Petra Chelčického? Proč se stal jejich historický odkaz v Denisově době opět aktuální? Na prahu 1. světové války chtěl Denis připomenout dva vzory z české historie: Žižku jako neporazitelného bojovníka a Chelčického jako reformátora, kazatele a humanistu.

DOK 12: Slovanské národy na území Rakouska-Uherska

Zdroj: DENIS, E. Náš program. In: La Nation Tchèque. 1/1915, s. 8.

Zdroj: Mapa současných slovanských zemí a slovanského etnika. Na webu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Slovan%C3%A9#mediaviewer/File:Slovanske_jazyky_cz.png. [15. 10. 2014].



Na Denisově černobílé mapě Rakouska-Uherska vyznač barevně území, kde se hovořilo česky, slovensky a polsky. Jak této skupině slovanských jazyků říkáme: západní, jižní či východní? Žák má dokázat porovnat obě mapy a vyznačit uvedené jazykové komunity na v podstatě slepé mapě R-U: čeština na území Čech, slovenština v Horních Uhrách a polština v Haliči (část někdejšího Polska). Tyto tři jazyky náleží ke skupině západních slovanských jazyků.

●

Vrať se k DOK 11 „Vzříšení Čech“, ve kterém Denis píše, že „osvobozené Čechy sdruží své syny od Tater až ke Krušným horám“. Zakresli tento prostor do mapy a napiš, které dva novodobé státy se nyní v tomto prostoru nacházejí. Na zmiňovaném prostoru se nyní nachází ČR a Slovensko.

●

Kterými dalšími slovanskými jazyky, kromě češtiny, se mluvilo v tehdejším R-U v Denisově době? Žák má dokázat porovnat obě mapy a vyznačit uvedené jazykové komunity na v podstatě slepé mapě R-U: polština, slovenština, ukrajinština, rusínština (Podkarpatská Ukrajina), slovinština, chorvatština, bosenština, srbština.

●

Přemýšlej, co nebo kdo byl společným jmenovatelem všem rakousko-uherským národům. Je jasné, že jazyk ani kulturní zvyklosti to nebyly. Vysvětli, proč se užívalo pro R-U označení „žalář národů“. Sjednocujícím činitelem všem národům habsburské monarchie byl panovník, tj. od roku 1848 císař František Josef I. „Žalářem národů“ označovali R-U liberální kritici a nacionalisté, neboť monarchie nedokázala zavést spravedlivý politický systém pro slovanské národy.

DOK 13: Francouzský čtrnáctideník: Český národ

Zdroj: Denis, E. (red.). La Nation Tchèque (čtrnáctideník). Paris: rue Boissonade, 1915–1917.

●

Uveď, kdy vyšlo první číslo časopisu. Kdo byl jeho direktorem, resp. redaktorem? První číslo čtrnáctideníku Český národ vyšlo 1. května 1915. Jeho redaktorem se stal Ernest Denis.

DOK 14: Cíle a úkoly časopisu Český národ Tento program je jednoduchý (…): Samostatnost Čech. Svolil jsem, že budu jejich [českých politiků a spisovatelů] tlumočníkem [francouzským i spojeneckým politikům], protože jsem přesvědčen, že tím posloužím také věci Francie. (…) Samostatnost Čech je pro nás prvotřídní důležitostí. Je jednou z podmínek naší bezpečnosti a jednou ze záruk našeho vlivu. Samostatnost Čech vyžaduje náš program národní, který vyplývá z prohlášení práv lidských3 a domáhá se pro každý národ práva k životu (…) plnému a skutečnému nehledě na počet jeho obyvatelstva. Jsme nesmiřitelně odhodláni, že nepodepíšeme jiné smlouvy než smlouvu, kterou budeme pokládat za dostatečnou, aby znemožnila na vždy obnovení ohavného zákeřnictví, jehož obětí stalo se lidstvo v měsíci srpnu roku 1914. Staň se co staň, nepodaří se nám potlačit osmdesát milionů Němců, kteří vyplňují střed Evropy, nemluvě ani o devíti milionech Maďarů, kteří hříšným poblouzněním připoutali svůj osud k osudu Pruska. (…) jižní Slované a Čechové pomohou nám (…) zkrotit Hohenzolerny a maďarské zemany, kteří se stali vlečkonoši Viléma II. Zdroj: DENIS, E. Náš program. In: La Nation Tchèque. 1/1915, s. 3.

3

●

O jaký program usiluje Denis ve své revue Český národ (La Nation Tchèque)? Jde o samostatnost Čech.

●

Čí názory má také časopis prostřednictvím Denise tlumočit? Časopis má být tribunou českých politiků a spisovatelů.

●

Zkus se podívat na otázku českého národa pohledem Francouze E. Denise. Proč chce Čechům pomáhat? Komu tím také pomůže? Proč se pro Francouze jeví „samostatnost Čech“ jako priorita? Denis, francouzský vlastenec, chce své zemi zajistit budoucí vliv v samostatném státě Čechů. Tím si Francie zajistí bezpečnost na východě od svých hranic, neboť Německo se ocitne obklíčeno spojenci Francie.

●

Z jakého dokumentu (prohlášení) vyplývá francouzský národní program a tedy i požadavek na samostatnost Čech? Cituj z dokumentu. „vyplývá z prohlášení práv lidských a domáhá se pro každý národ práva k životu“ – viz pozn. pod čarou č. 3.

●

O jakém „ohavném zákeřnictví“ ze srpna roku 1914 je řeč? Použij učebnici dějepisu či internet. 28. července vyhlásilo R-U válku Srbsku, v srpnu Německo obsadilo Lucembursko a napadlo neutrální Belgii.

Revoluční Francie přijala roku 1789 dokument „Deklarace práv člověka a občana“ předchůdce dnešní „Listiny základních práv a svobod“.

●

Válečná Francie podle Denise nehodlá uzavřít žádnou separátní mírovou smlouvu s žádným ze svých protivníků, ale je odhodlána porazit všechny, kdo „vyplňují střed Evropy“. Dolož toto tvrzení citací z dokumentu: „odhodláni, že nepodepíšeme jiné smlouvy než smlouvu, kterou budeme pokládat za dostatečnou, aby znemožnila na vždy obnovení ohavného zákeřnictví“.

●

Které dva státy jsou v dokumentu zmiňovány jako nepřátelé Francie? Německo a Rakousko-Uhersko (zejména Maďaři).

●

K čemu mají Francii posloužit jižní Slované a Češi? Tito a Francouzi měli tedy podle Denise společné protivníky ve válce. Jaké? Jde o společný zájem těchto národů porazit Němce (Hohenzolerny, tj. vládnoucí dynastii reprezentovanou císařem Vilémem II.) a Maďary.

●

Porovnej styl tohoto článku s texty z Denisova díla o českých dějinách (viz DOK 6, 7, 9). Jak se podepsala válka na charakteru a stylu Denisových textů? Přiřaď pojmy do správných sloupců: Svobodné historické bádání – agitace, štvavá kampaň, propaganda – otevřené označení nepřítele – vědecké poznání má přednost před národním zájmem léta válečná (1914–1918) … agitace, štvavá kampaň, propaganda … otevřené označení nepřítele

mírová doba předválečná … svobodné historické bádání …vědecké poznání má přednost před národním zájmem

DOK 15: Francouzský čtrnáctideník: Český národ od roku 1917

Zdroj: Beneš, E. (red.). La Nation Tchèque (čtrnáctideník). Paris: 18, rue Bonaparte, 1915–1918.

●

Kdo se stal redaktorem časopisu v červnu 1917? Odkud jeho jméno znáš? Pokud nevíš, hledej v rejstříku učebnice dějepisu anebo na internetu. La Nation Tchèque vycházela v letech 1915–1918. V posledních dvou letech převzal redakci E. Beneš, budoucí ministr zahraničí a pozdější prezident ČSR. Pod Benešovým vedením se časopis stal orgánem Česko-slovenské národní rady (ČSNR) se sídlem v Paříži a vyjadřoval její zájmy. Denis však do časopisu nadále přispíval i poté, co opustil redakci.

●

Uveď adresu, kam přesídlila redakce časopisu (nápověda: viz zdroj obrazového dokumentu). Na internetu vyhledej, čím byl a je významný dům č. p. 18 na této adrese. Redakci se podařilo získat dům české kolonie v Paříži – rue Bonaparte č. p. 18. Zde od roku 1916 sídlila prozatímní čs. vláda v čele s TGM. Dnes se v budově nachází České centrum, konzulát a Česká škola bez hranic Paříž (k 31. 12.2014).

V.

Poválečná gloriola a úspěchy

V listopadu 1918 bylo v Evropě dobojováno. Tradiční monarchie přestaly existovat a na jejich troskách vznikly nové státy, většinou republiky. Denisův „Národní program“ stejně jako úsilí českých a slovenských politiků kolem T. G. Masaryka se staly skutečností. Francouzský dějepisec vykonal v říjnu 1920 cestu do Československa, kde byl v Praze vřele přijat samotným prezidentem i předsedou vlády způsobem hodným přivítání významné státní návštěvy. Československý národ oslavoval Denise jako svého národního historika. Sám Denis se zasloužil o založení Ústavu slovanských studií v Paříži (1919). S finančním přispěním čs. vlády vznikla na pařížské Sorbonně katedra Ernesta Denise (1921, dnešní Centrum slovanských studií) zabývající se soudobými dějinami slovanských národů. V Praze pak vznikl Institut Ernesta Denise (1920, dnešní Francouzský institut).

DOK 14: Institut slovanských studií v Paříži

Zdroj: Osobní archiv Jana Lorence, fotografie budovy Institut d’études slaves a pamětní deska, 2. 9. 2014.

DOK 16: Katedra E. Denise, resp. soudobých slovanských dějin v Paříži Povolili [čs. poslanci] jeden milion franků k trvalému uctění památky Denisovy a k podpoře vědeckých styků s Francií, na založení stálé stolice pro dějiny Slovanů a jejich vzdělanosti při univerzitě pařížské, výslovně označené jako stolice A. Denise (Chaire E. Denis), na koupi domu č. 9 rue Michelet v Paříži pro účely tohoto ústavu. Zdroj: VANČURA, J. Arnošt Denis., Praha: Zlatoroh, 1924, s. 281.

DOK 17: Institut slovanských studií v Paříži

Československá republika poskytla pařížské univerzitě tento dům, kde žil Ernest Denis, jako dar československého národa. Roku 1919 zde E. Denis založil ve spolupráci s vládou československou a jugoslávskou Institut slovanských studií.

Zdroj: Osobní archiv Jana Lorence, fotografie budovy Institu d´études slaves a pamětní deska, 2. 9. 2014.

●

Kdo daroval pařížské univerzitě roku 1920 dům č. p. 9 rue Michelet? Jednalo se o dar ČSR pařížské univerzitě.

●

Jaká instituce zde roku 1919 vznikla? Kdo ji založil a které národnosti na jejím vzniku spolupracovaly a později měly své badatelské sekce? Cituj z dokumentu. „Roku 1919 zde E. Denis založil ve spolupráci s vládou československou a jugoslávskou Institut slovanských studií.“

DOK 18: Francouzský institut v Praze Institut Ernesta Denise, založen v říjnu 1920, přesídlil do této budovy [Štěpánská 35, Praha], postavené v letech 1929–1930, 1. října 1930.

Zdroj: Pamětní deska na budově Francouzského institutu. Dostupné na webu: http://www.ifp.cz/local/cache-vignettes. [15. 10. 2014].

●

Při jaké příležitosti vznikl Francouzský institut v Praze (rok, měsíc, návštěva koho)? Po jaké osobnosti byl pojmenován? Viz úvodní text k páté kapitole. V souvislosti s návštěvou E. Denise v Praze v říjnu roku 1920 byl otevřen tzv. Institut Ernesta Denise. Později, roku 1930, přesídlil do nové budovy na adresu Štepánská 35. Dnes je znám pod názvem Francouzský institut v Praze a pořádá jazykové, kulturní a jiné vzdělávací semináře. Jeho součástí je rovněž knihovna s množstvím nejen francouzských titulů.

DOK 19: Z dopisu Masarykovi o „svém osudu“ (1920) Kdyby se však mé doufání neuskutečnilo [na návrat do Prahy], přece bych neměl práva stěžovat si na svůj osud. Ústavy jako jsou Francouzský institut v Praze a Ústav slovanských studií v Paříži zabezpečují již nyní pravidelný vývoj vědeckých styků mezi Francií a Československem. Leč nynější generace mohly být toliko předchůdci, načrtly program a vytkly vůdčí linie. Jest nyní úkolem mladších pokolení, aby převzaly dílo naše, aby je doplnily a opravily, kde třeba. Tak jako tomu bylo ve středověku, spojí se nyní university pařížská a pražská ve společném úsilí (…) myšlenky a pokroku a budou s to, aby ovládly mocnosti temné a násilné. Zdroj: VANČURA, J. Arnošt Denis. Praha: Zlatoroh, 1924, s. 280.

●

Co považuje E. Denis za svůj životní úspěch? Jmenuj názvy obou ústavů. Francouzský institut v Praze a Ústav slovanských studií v Paříži.

●

Jaký mají oba ústavy cíl? O co mají pečovat? Obě instituce plnily ve 20. a 30. letech 20. století významnou roli kulturních a vědeckých prostředníků mezi Francií a Československem, zabezpečovaly pravidelnou vědeckou výměnu mezi Paříží a Prahou a spoluurčovaly budoucí směr česko-francouzských vědeckých a kulturních vztahů.

●

Jaký úkol dává Denis budoucím generacím? Mladí vědci mají pokračovat v započatém díle, zkoumat a prohlubovat látku čs. a francouzské historie.

●

Které dvě univerzity se mají spojit ve svých myšlenkách? Co má být jejich společným úsilím či programem? Pražská a pařížská univerzita se mají spojit v úsilí o pokrok lidstva, tj. demokracie a humanity proti autoritářským a dogmatickým tendencím.

DOK 20: Socha E. Denise od Karla Dvořáka instalovaná na Malostranském náměstí v Praze roku 1928 (vlevo) a busta od Petra Roztočila z roku 2003, která nahradila dřívější sochu

Zdroj: MARÈS, A. Lieux de mémoire en Europe centrale. Paris: Institut d'études slaves, 2009, s. XIX–XXII.

●

VI. ●

Jakým způsobem je profesor Denis ztvárněn? Jak na tebe působí jeho pozice vsedě a atribut, který drží v rukou (fotografie vlevo)? Dvořákova socha ztvárňuje Denise jako profesora, tj. rozmlouvajícího učitele, s knihou v ruce. Pozice v sedě působí klidným, uvolněným dojmem.

Shrnutí Doplň instituce spjaté s Denisovou činností či přímo s jeho jménem. Ernest Denis Praha: Institut Ernesta Denise (1920)

Paříž: Ústav slovanských studií (1919) Katedra Ernesta Denise (1921)

●

Denis se svému příteli Ladislavu Pinkasovi roku 1919 svěřuje: „Konec konců sen, který jsem snil po celý svůj život, se uskutečnil, dobyli jsme opět Alsaska, zvítězili jsme nad Německem.“4 Zamysli se a podívej se na čs.-francouzské přátelství nejprve z pohledu Francie (tj. E. Denise) a následně z pohledu Čechů a Slováků žijících v té době v Rakousku-Uhersku. Jaký společný cíl mělo toto oboustranné přátelství a jaké byly dílčí cíle národa francouzského a národa našeho? Doplň schéma: Češi a Slováci

vlastní cíle: Samostatnost

Francouzi

společný cíl Porážka Německa a R-U

vlastní cíle: Vymanění se z izolace, zisk vlivu ve střední Evropě

DOK 21: Z Denisova úvodu k publikaci Praha od J. Hanticha (1905) Sníval jsem o tom, že Čechy, které jako první poznaly náboženskou toleranci5 a naučily lidi, že není třeba, aby se vzájemně zabíjeli jen proto, že všichni netlumočí za pomocí stejných symbolů svojí společnou úzkost a podobné touhy – i v budoucnu dokáží dát světu velký a blahodárný příklad národní tolerance, shody národů spojených ve stejném úsilí po spravedlnosti a rovnosti na zemi. Zdroj: HANTICH, J. Prague (2.vyd.). Praha: F. Topič, 1910, s. X.

●

Po přečtení Denisova citátu napiš úvahu, jak by sis dnes představoval úlohu českého národa v cestě za tolerancí a v úsilí o spravedlivý řád na zemi (reaguj na aktuální politické a válečné konflikty ve světě). Klíčová slova: srdce Evropy – místo setkávání; humanismus; konflikt na Ukrajině atd.

●

Anebo piš ve výkladovém stylu na téma: „Jakých symbolů lidé používali v minulosti k vyjádření své identity a jakých symbolů používáme dnes? Proč byly v minulosti důležité a jakou funkci plní dnes?“ Klíčová slova: symboly náboženské, rituál, kult, identita, …, potřeba společných znakůsymbolů pro komunikaci (národy, zájmové skupiny, spolky, náboženské organizace)…, symboly dnes a v historii.

Ernest Denis (1849–1921) © Spolek ČŠBH. Licence CC BY-NC-ND http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/ Projekt byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci dotačního Programu na podporu činnosti nestátních neziskových organizací působících v oblasti předškolního, základního a středního vzdělávání v roce 2014. 4

VANČURA, J. Arnošt Denis. Praha: Zlatoroh, 1924, s. 274. Autor má na mysli dobu poděbradskou (resp. po bazilejském koncilu roku 1436), kdy v Čechách existovaly vedle sebe dvě církve: katolická a utrakvistická (husitská)). 5