Projekt Leonardo da Vinci: Využití VHF pásma Åmot - Norsko Motto tohoto projektu: „Nejlepší způsob, jak nastavit pozici vašeho satelitu, je nastavit ji podle souseda.“ (Ing. Jiří Uhlík na přednášce o satelitním vysílání)
Deník Den první Ráno v 6 hodin jsme se sešli před školou. Naložili jsme naše zavazadla, antény, parabolu a měřící přístroje. Vyjeli jsme v půl sedmé, ale po pár minutách jsme se opět vrátili, jelikož nám chyběli dva studenti. Sháněli totiž nějaký volný počítač ve škole, pro jejich projekt v německém Leinefelde. Nastoupili do autobusu, a tak jsme mohli opět vyjet pro německé kolegy k hotelu OtavArena. Němečtí studenti nakládali kufry plné levného českého alkoholu a kartonů cigaret. V 6.45 jsme konečně vyrazili směr Leinefelde. Najeli jsme na dálnici D5 ze silnice první třídy číslo 20. Dvacet kilometrů před hraničním přechodem Rozvadov jsme zastavili u benzínky na snídani či svačinu. Kolem deváté jsme se přes Rozvadov dostali do Německa. Naši profesionální řidiči ze společnosti ČSAD Autobusy České Budějovice byli šťastni, protože většina cesty po Německu byla po dálnicích. Někdo by mohl říci, že dálnice jsou nudné, ale naše cesta byla plná zajímavých pohledů na otáčející se větrné elektrárny a vysílače. To nás velmi fascinovalo. Učitel nám prozradil, že tyto elektrárny mohou výkon až 4 megawatty. S myšlenkou o neuvěřitelné síle větru jsme dorazili do Leinefelde. Byli jsme celkem šťastní, protože němečtí studenti opustili náš autobus a my tak konečně měli dost místa. Brzy nás dobrá nálada trochu přešla, protože při pohledu pod sedadla jsme spatřili hrozný nepořádek (to měl být zřejmě dárek od našich německých kamarádů).
Pak jsme museli spěchat, abychom chytili trajekt. Jeli jsme směrem na Berlín. Stále jsme jeli po prvotřídních dálnicích a viděli jsme další větrné elektrárny, ale už to nebylo tak zajímavé. 200 km před Berlínem jsme vjeli do zácpy. Obávali jsme se, že bychom mohli zmeškat náš trajekt. Kus před Berlínem jsme přejeli na dálnici na Rostock. I zde bylo spoustu větrných elektráren blízko dálnice. Kolem půlnoci jsme dorazili do Rostocku. Než jsme šli spát, udělali jsme si několik nočních snímků přístavu.
Den druhý V sedm ráno jsme dorazili do švédského Trelleborgu a pokračovali v naší cestě do Norska. Projeli jsme Oslem a pak jsme bloudili kolem jezera Tyrifojrd. Přibližně po hodině jsme přijeli do Åmotu. Nejprve jsme přijeli ke škole, kde jsme se setkali s panem ředitelem. Ten nás vzal na naše ubytování u školní farmy, kde byl internát. Poté, co jsme si vybalili naší výbavu, nás vzal do restaurace u jezera Tyrifjord na uvítací večeři.
Den třetí Ráno jsme vstávali na snídani v devět hodin. K snídani byl chléb a salám. V půl jedenácté přijel pan Lippestad a vzal nás na okružní jízdu kolem Åmotu. Nejprve nás zavezli na vodopád nedaleko od města. Vodopád byl velmi krásný, vysoký
a
hlučný. Obešli jsme ho přes most a udělali spoustu fotek. U vodopádu bylo několik chat s kavárnami. Chaty
vyrobené
ze
dřeva
měli
zajímavou
architekturu a byly velmi staré. Po nádherném pohledu na vodopád jsme pokračovali do zimního turistického střediska.
Cestou jsme si udělali přestávku na oběd. Měli jsme tradiční norské jídlo. Po obědě si někdo udělal prohlídku po okolí. Bylo zde turistické informační středisko, ale bylo zavřené. Tak jsme se vyfotili u sochy s vesničanem a kočkou. Dále jsme pokračovali do zimního lyžařského střediska v horách. Stoupání bylo dosti prudké. Byli jsme překvapeni ze sněhu ležícího na zemi hned vedle silnice. Mohl zde být nádherný pohled na údolí s krásným jezerem na kopci, ale když jsme tam přijeli, byla kolem nás hlavně mlha. Zkrátka jsme neměli štěstí. Nicméně jsme mohli vidět chalupy
se střechami pokryté
trávou. Paní pana ředitele nám prozradila, že chalupy patří lidem z Osla a v zimě tam jezdí za odpočinkem a zimními sporty. Jelikož nahoře nebylo nic moc vidět, tak jsme to otočili a jeli dolů. Když jsme konečně vyjeli z mlhy, spatřili jsme nádherný pohled do údolí s golfovým hřištěm a jezerem. Tak jsme zastavili a udělali nějaké fotky. Pak jsme jeli na naši ubytovnu.
Den čtvrtý Tento den jsme opět jeli na výlet s panem Lippestadem. Jeli jsme k jezeru Krøderen. Jezero je to velmi pěkné, ale počasí už tak pěkné nebylo. Další zastávkou na našem výletě historická dřevěná Vila Fridheim. Je to jedna z největších dřevěných budov v zemi postavena roku 1892 velkoobchodníkem z Drammenu, který se jmenoval Svend Haug. Styl reprezentuje národní romantismus s prvky z dob pověstí a středověku. Nyní slouží jako muzeum norských pověstí. Třicet metrů vysoká věž nám pak poskytla nádherný výhled na jezero. Bylo tu to velmi zajímavé. Když jsme přijeli „domu“, čekalo nás překvapení. Přijeli totiž studenti, kteří zde také bydleli. To nebylo nic zvláštního, ale mi jsme všechno naše vybavení pro měření, včetně nějakých dekorací, nechali ve společenské místnosti. Například parabolu, koaxiální kabely,
satelitní dekodér a vlajku Evropské unie. Překvapením pro nás byla hořící vlajka, když jsme viděli jednu z místních studentek se zapalovačem v ruce. To pro nás bylo absolutně neuvěřitelné. Náš Rozčílený učitel zachránil hořící vlajku. Poté okamžitě pořídil fotku ohořelé vlajky.
Den pátý Tento den jsme měli v programu návštěvu školy. Po škole nás provázel pan učitel Inge Hekkelstrand. Ukázal nám celou školu, řekl nám něco o vzdělávacím systému v Norsku a popsal nám předměty, které se ve škole vyučují. Také nám popsal jejich den ve škole. První hodinu mají od 8:00 do 9:20. Pak mají čtvrthodinovou přestávku. Druhá hodina je od 9:35 do 10:55. Po ní následuje desetiminutová přestávka. Třetí hodina začíná v 11:05 a končí v 11:45. Následuje 25 minut přestávka. Další hodina je od 12:10 do 13:30 a po ní čtvrthodinová přestávka. Pátá hodina je od 13:45 do
14:25.
Pak
následuje
desetiminutová přestávka. Poslední hodina začíná v 14:35 a končí v 15:15. Toto byl jejich nový rozvrh, který prvním rokem testují. Tato škola není pouze školou technickou. Je zde více než 700 studentů a téměř 160 zaměstnanců školy. Jsou zde také předměty pro dívky. Byli jsme celkem překvapeni, když téměř nikdo ze studentů se neučil ve třídách. Seděli na chodbách, ve školní kantýně či v knihovně. Učitel nám však řekl, že mají nyní nějaké testy, a tak mají více volného času. To by vysvětlovalo, proč studenti nosili společenský oblek. Také nám ukázal jejich protiatomový kryt. Poté jsme přejeli do jiné části školy, kde byli tesaři a truhláři. Dozvěděli jsme se, že v Norsku je více tesařů než truhlářů, protože zde mají hodně dřevěných domů. Pak jsme jeli na školní farmu, u které jsme bydleli. Tam nás vzal do historické budovy, kde jsme viděli prázdné místnosti. Tak jsme se zeptali, proč jsou prázdné. Dozvěděli jsme se,
že je chtějí vybavit dobovým nábytkem, ale momentálně na to nemají dostatek peněz. Také nám ukázal kravín. Tam byl ale silný zápach, a tak jsme ho velmi rychle opustili. Poté jsme mohli do našich pokojů a pracovat na projektu.
Den šestý Dnešní den byl pro nás velmi lehký. Dohledali jsme si údaje o vysílačích v naší oblasti. Odpoledne jsme šli na vycházku po okolí. Vzali jsme s sebou čtyřsektorový dipól se stíněným reflektorem a třemi direktory na každém sektoru. Tuto anténu jsme připevnili na koště. Našli jsme nějaký kostel na kopce blízko naší ubytovny. Tak jsme rozbalili naše přístroje a začali měřit. Náš učitel zatím udělal pár fotek okolní přírody, kostela a nás. Po skončení měření jsme sbalili měřící přístroje a vrátili se zpět na ubytovnu.
Den sedmý Dnes jsme měli v programu návštěvu plavecké bazénu. Nějaký učitel nás v devět hodin ráno vyzvedl a navedl naše řidiče k bazénu. V bazénu jsme měli čas na zábavu od 9:30 do 12:30. Pak jsme jeli na nákup do hmotu pro nějaké jídlo a další potřebné věci. Odpoledne nás čekala další vycházka po okolí Åmotu. Tam jsme opět udělali několik fotek a poté jsem si vyhledali informace na internetu.
Den osmý Dnes jsme jeli na výlet s panem Hekkelstrandem. Tentokrát nás vzal na nedaleké skokanské můstky. Jeden z našich spolužáků měl bláznivý nápad – vylézt na nejvyšší můstek. Na vrchol tohoto můstku
jsme museli překonat více než 700 schodů a 500 metrů drsným lesem. Celkově jsme zdolali 300 metrů převýšení. Na vrcholu můstku byla hustá mlha, tak jsme šli skrz les dolů. Ale byla to velmi odvážná cesta k dosažení autobusu. Naše další cesta byla do kobaltového dolu ve Haugfossu. To je malá vesnička nedaleko Åmotu. Kobalt byl používán po celém světě k barvení skla. Byl zde také velký vodopád. Pod vodopádem byla také vodní elektrárna. Po tomto výletě jsme se vrátili zpět na ubytovnu.
Den devátý Dnes jsme měli program ve škole s panem Johnsnem. Povídal nám, kde všude pracoval a spoustu zajímavých věcí. Pan Johnsen je zvukový inženýr a technický manažer reality show BigBrother v Norsku, takže má mnoho zkušeností
ve
vytváření
televizního
programu. Vysvětlil nám, jak je obtížné vytvářet tak velkou reality show, jakou je BigBrother.
Například
jak
nainstalovat
kamery a mikrofony do pokojů vily nebo jak může hudba ve filmu ovlivňovat lidi. Dříve dělal přímé přenosy zápasů Ligy mistrů. Poté jsme se podívali po okolí školy a vrátili se na ubytovnu. Tam jsme si dali vycházku kolem ubytovny. Po večeři jsme se rozhodli, provést ještě nějaké měření. Postavili jsme půlvlnný dipól se třemi direktory a jedním tyčovým reflektorem. Našli dvě stanice, nějaká rádia a mnoho 27MHz hraček (malá autíčka na dálkové ovládání, atd.)
Den desátý
Dnešní den měli Norové státní svátek, takže nebyla škola. Vyjeli jsme na výlet do jižního Norska. Navštívili jsme Tønsberg, což je nejstarší město v Norsku. Šli jsme bývalou městskou pevnost. Zbyla zde pouze jedna věž. Udělali jsme pár fotek a pokračovali dál na jih. Naší další zastávkou byl Holmestrand. Navštívili jsme přístav a námořní muzeum, které bylo pochopitelně ve svátek zavřeno. Ale byly zde i nějaké venkovní výstava obsahující velkou ponorku, námořní kanóny a kotva. Pak jsme jeli domů.
Den jedenáctý Dnes jsme měli opět odpočinkový den. Hráli jsme fotbal, volejbal a frisbee. Někdo z nás ještě vyhledával data na internetu a pracoval na měření. Večer po večeři jsme provedli nějaké měření. Měřili jsme s půlvlnným dipólem se třemi direktory a jedním tyčovým reflektorem.
Den dvanáctý Dnešní den jsme museli jet do Osla vyzvednout paní učitelku Žákovou. Pan Geir Inge Hekkelstrand nás doprovázel. Nejprve jsme jeli na vysílací stanici na kopci nad Oslem vysokém 528 m. n. m. Vysílač patřil společnosti Telenor, který je jedním ze sedmi mobilních operátorů v Norsku. Těšili jsme se na krásný výhled z věže, ale bylo zavřeno. Byli jsme velmi smutní, protože jsme měli smůlu již několikrát. Nakonec jsme pořídili fotky pod věží. Bylo zde také lyžařské středisko. Byli jsme překvapeni z velkých zbytků sněhu. Později nás náš průvodce pan Hekkelstrand vzal na místní skokanský můstek Holmenkollen, který kandiduje na pořádání mistrovství světa
v roce 2011. Je zde také lyžařské muzeum, lyžařský simulátor a skvělí výhled z vrcholu věže. Pořídili jsme fotky a jeli na letiště vyzvednout paní Žákovou. Když jsme ji vyzvedli, jeli jsme domů.
Den třináctý Dnes jsme vyjeli na výlet na západní pobřeží Norska. Toto pobřeží je velmi daleko od Åmotu, a tak jsme museli vyjet brzy ráno. Po odjezdu skoro každý hned usnul. Když jsme se vzbudili, byli jsme velmi šokováni, protože jsme byli obklopeni zasněženými horami. Okolo páté jsme se ztratili, a tak jsme museli asi 20 kilometrů zpátky. Jeli jsme kolem nádherných jezer, řek, hor a fjordů. Občas jsme zastavili a udělali nějaké ty fotky. Kolem 7:45 jsme dorazili do přístavu Neskvik nalodit se na trajekt. Když jsem přepluli Jøsenfjorden pokračovali jsme na Preikestolen. Tam je útes 600 metrů vysoký útes přímo nad
mořem.
Dorazili
jsme
kolem páté hodiny odpoledne. Začali jsme lézt na nějakou horu a doufali, že útes by mohl být zde. Když jsme vylezli nahoru, spatřili jsme útes o 100 metrů níž než jsme byli mi. Když jsme začali fotit, začalo dokonce sněžit, tak jsme slézali na útes. Zde byl velmi pěkné vyhlídkové místo na Lysedfjord a okolní hory nad mořem, a tak jsme si to vyfotili. Občas jsme zastavili na společné foto, ale když začalo pršet, spěchali jsme dolů do autobusu. Protože bylo již pozdě a řidiči byli unaveni, zůstali jsme se zde šli jsme spát na sedadla našeho luxusního autobusu.
Den čtrnáctý
Když jsme se probudili, vyrazili jsme směrem na Stavanger. Ale několikrát jsme stavěli, abychom na západním pobřeží strávili času, jak jen bude možno. Ale nešťastně jsme zmeškali poslední trajekt, a tak jsme se vrátili. Několikrát jsme stavěli, abychom se podívali na nějaká jezera, fjordy a nádherně zasněžené hory. Po únavné cestě jsme domů dorazili v devět hodin.
Den patnáctý Po dlouhé a náročné cestě ze západního pobřeží jsme potřebovali nějaké volno. Hráli jsme volejbal, fotbal a frisbee. Večer jsme měřili s parabolou.
Den šestnáctý Dnes jsme jeli do školy a čekali, co se bude dít. Zjistili jsme, že až za hodinu nás čeká návštěva společnosti ELKO, a tak jsme jeli dolů do Åmotu a prodívali se kolem. Byl zde nově postavený kostel. V něm byla knihovna, nějaký druh bufetu a obchod se suvenýry. Byli jsme překvapeni velmi moderním stylem, protože mi známe staré kostely. Od tamní paní jsme se dozvěděli, že zde pořádají i rockové koncerty či obyvatelům slouží k odpočinku, čtení knížek a popíjení šálků kávy či čaje. Po pár minutách jsme se museli vrátit ke škole, abychom mohli, spolu se studenty elektro části školy, jet na exkurzi do ELKO. Tato společnost vyrábí elektrické přepínače a vypínače po celém světě včetně České republiky. Náš průvodce nám ukázal všechny přístroje, které používají. Když jsme si vše prohlédli, navštívili jsme jejich kantýnu a dali si oběd. Pak jsme odvezli norské studenty zpět do školy a jeli jsme zpět na ubytovnu. Zde jsme pokračovali v práci na projektu. Tím je myšleno dodělání prezentace, webových stránek, výběr fotek a psaní této zprávy. Když jsme dokončili prezentaci, měli jsme trochu čas pro naše potěšení, takže jsme šli hrát fotbal.
Den sedmnáctý Vstávali jsme v sedm hodin a šli jsme dolu do společenské místnosti na snídani. Tam jsme pak zůstali a diskutovali o tom, co budeme celý den a zítra dělat. Po této schůzce jsme opravili pár detailů v naší
prezentaci a provedli první test. Pak jsme šli na oběd. Po obědě jsme měli hodinku odpočinku. Když jsem po tomto odpočinku vstali, šli jsme ven na krátkou procházku a pořídit dalších pár fotek lesa a koní. Po návratu z procházky jsme pokračovali na webových stránkách. Pak jsme měli večeři. Večer jsme si vzali míč a šli hrát zas fotbal.
Den osmnáctý Dnes jsme dokončili měření a naší prezentaci. To znamenalo najít
obrázky
dokončení
na
tabulky
internetu, a
vytvoření
rozhraní prezentace. Také jsme se rozdělili práce a připravovali si řeči v angličtině
na
prezentaci.
Pro
některé to bylo obtížné, ale naštěstí jsme sebou měli učitelku angličtiny paní Žákovou. Takže nám s tím pomohla a den byl tak pohodový. Večer jsme měli poradu, na které jsme zhodnotili naše měření a probrali zítřejší prezentaci.
Den devatenáctý Dneska jsme měli prezentaci našeho projektu. Ráno jsme doladili poslední detaily. Měli jsme dvě hodiny na dodělání naší řeči a pak jsme šli do školy představit naší prezentaci. Ovšem pouze pro dva lidi, protože studenti měli závěrečný test na jejich škole. Prezentace byla pro nás velmi úspěšná.
Den dvacátý Tento den byl pro nás poslední v Norsku. Ráno jsme sbalili naše osobní věci. Bylo to trochu panické, ale velmi zábavné. Po obědě jsme udělali poslední fotky z Norska. Večer jsme si nandali
kufry do autobusu a připravili si jídlo na cestu zpět do České republiky. V noci jsme se vydali na dlouhou cestu zpět. Bude to opět velmi náročná cesta. Sedli jsme si do autobusu a jeden po druhém začali usínat.
Den dvacátý první Náš poslední den. Vyzvedli jsme naše spolužáky, kteří byli na projektu v německém Leinefelde a společně jsme kolem jedné hodiny odpoledne dorazili domu do Písku. To byl konec naší cesty do Norska.
