DENÍK KRAKONOŠOVA DIVADELNÍHO PODZIMU

DENÍK KRAKONOŠOVA DIVADELNÍHO PODZIMU

Ročník XLV.

Středa 15. října 2014

A jsme v půli…. Pět, čtyři. tři, dva, jedna, HOP!!! Přesně o půlnoci skočila ředitelka přehlídky Krakonošova divadelního podzimu na připravenou lať symbolizující letošní 45. ročník. Symbolickým přelomením latě se letošní klání divadelníků přehouplo do své druhé poloviny a zároveň odstartovalo neplánovanou zábavu v hospůdce U tří kamarádů. Zahlédli jsme kytaru, mezi ochotníky se rozvinula čirá improvizace a nikomu se nechtělo odejít do svých dočasných domovů. Viděli jsme již pohádky, komedie, to nejlepší z monologů i dialogů. Ale rozhodně jsem ještě nevyčerpali vše. Návštěvníky divadla Krakonoš ještě čekají mnohá překvapení. Kromě druhé poloviny přehlídkového menu to bude i koncert pěveckého sboru v kostele sv. Kateřiny a nakonec i slavnostní ceremoniál včetně bálu nazvaného dle voňavých sejkor. Pokud jste ještě nestihli, měli byste navštívit zdejší cukrárnu, posbírat pát kaštanů do kapsy nebo se rozhlédnout podzimně vybarvenou krajinou. jn

číslo 6.

Dnes kdy co 9:30 seminář 13:00 seminář KR SČDO 13:00 loučení Ražice 14:30 dechovka 15:00 vítání Horšovský Týn 16:00 Lháři 16:00 16:30 Štítina 19:30 Lháři 20:00 20:30 Štítina 21:00 seminář KDP 21:30 společenský večer 22:00

kde malý sál sokolovna malý sál před divadlem před divadlem velký sál

velký sál

půdička hasičovna

Recenze: Lenka Lázňovská Marc Camoletti: Na správné adrese

Ražický hravý spolek Ražice

Druhý nováček letošního Krakonošova divadelního podzimu Ražické hravé divadlo (Ražice leží u Písku) přivezl nesmírně úspěšnou komedii, která prošla mnoha českými profesionálními i amatérskými divadly. Dokonce ani ve Vysokém není poprvé. Její francouzská premiéra se odehrála v roce 1966. Česká premiéra byla téměř o třicet let později. S francouzským šarmem a s notnou dávkou pikantnosti nabízí na půdorysu frašky řadu vtipných situací, jejichž základem je nedorozumění. Čtyři ženy, které bydlí v jednom bytě, hledají na inzerát čtyři různé muže. A protože všechny inzeráty mají stejnou značku, byť pro každou z nich znamená něco jiného, nutně se setkávají nesprávní partneři. Hra samotná se skládá z poměrně dlouhé expozice, v níž je třeba vysvětit, kdo jsou jednotlivé ženy, co chtějí a proč a ve druhé části z

lety a je zřejmé, že všichni herci nemají stejnou míru zkušeností

jednotlivých situací jako dialogů vždy jedné z žen a jednoho muže, který přišel na inzerát. Jako každá komedie tohoto typu také Na správné adrese potřebuje dobré typy a režijně zpracované situace. Ražické hravé divadlo restartovalo svou činnost před deseti

a také s tím se režisér musel vyrovnat. Proto zkrátil např. dialog mezi služebnou a Jeanem. Velkou pastí od autora je zmiňovaná expozice. Je dlouhá, nepřináší mnoho humoru a inscenaci retarduje. Cestou z této pasti by mohlo být zřetelnější rozkrytí motivací žen, které touží po změV6/2014 strana 2

ně svého života a všechny chtějí pryč z bytu, kde se dusí. V hereckém projevu chybí větší spontaneita. Např. malířka hledá model Spartaka, aby mohla získat prémii a najmout si ateliér. Zvonek u dveří znamená šanci na tuto změnu. To je také vysvětlení, proč ženy neslyší, že jejich partneři nejsou ti praví, neboť to vlastně slyšet nechtějí. Tím se dostáváme k typologii žen. Georgette, majitelka bytu, je bývalá subreta, která si na umělkyni hraje i doma. Rozhodně je v rozporu s touto charakteristikou její stylizace ve scéně se Spartakem jako staré panny. Jeanine, pianistka, je velmi nevýrazná a režisér ji patrně mohl pomoci kostýmem. Služebná Marie- Luisa je napsaná v duchu francouzských komedií jako chytrý štírek, který si ze všech dělá trochu legraci, byť naoko předstírá, že má pro ně pochopení. Včera jsme viděli spíše naivní husičku. Nejvíc se žánru svou energií a tahem blíží představitelka malířky Dagmar Chmelíková. Pro jejich pánské protějšky našel režisér Jaroslav Němejc bohatší škálu typů. Zaujal Spartakus Františka Špatného a jako protipól režisér obsadil robustního nájemníka Bernarda.

KDP mladým

S drobnou rolí se vyrovnal Josef Zámečník jako Jean. Větší hereckou škálu mohl ukázat představitel nápadníka, který přichází jako poskytovatel erotických služeb. Základním kamenem inscenace jsou však situace. Rozhodně nejlépe vychází scéna malířky a nájemníka, která je však také od autora dobře napsaná, a navíc hercům pomáhají i kostýmové změny, které jsou samy o sobě zdrojem komiky. V této scéně podobně jako v dialogu Jeana a Marie-Luisy si režisér dobře pomohl nesourodostí partnerů. Hodně si soubor ubližuje tím, že nevyužívá mizanscény a dialogy aranžuje do prostoru před pohovkou, případně na ni, kde se říká text. Je hodně těžké najít klíč na jistou stereotypnost hry, kdy se čtyřikrát opakuje stejný model. Možná by řešením bylo razantně škrtat a víc to temporytmicky a s hereckou nadsázkou ladit do crazykomedie. Na jedné straně chybí inscenaci leh-

kost a na druhé straně větší aktivita v hereckém projevu. Pozor na jevištní projev, kde se zejména u představitelky Marie-Luisy mnohokrát objevilo znělé „j“ s přehnanou gestikulaci. Soubor, který nepatří k matadorům přehlídek, se tímto opusem vydal nepochybně na cestu za většími a složitějšími inscenacemi, za hledáním dalších členů. Určitě Ražickým všichni přejeme hodně štěstí.

Řekli půdičkáři Viděli jsme komedii, která je založena na přesné charakteristice postav, jejichž vzájemné míjení se je základem dramatických situací a tím také zdrojem humoru. Spolek Ražice ve své inscenaci více spoléhá na rozehrávání pikantních scén a mnohdy zůstává ve stereotypní rovině mluvního projevu. Zároveň jsme vnímali bouřlivou reakci publika.

Jako každý rok, i letos nám bylo umožněno zúčastnit se semináře KDP mladým. Díky přátelské, až téměř rodinné atmosféře jsme tu strávili krásných pět dní, během kterých jsme měli možnost zhlédnout množství lepších, či horších představení. Tato představení s námi první večer rozebral Milan Schejbal a ve dny další si nás vzal na starost Luděk Horký, který se nám věnoval také během odpoledne. Naučili jsme se mnoha novým věcem v oboru divadla. Jak z části teoretické (kritika a recenze), tak praktické (scénické hry, etudy, různá slovní cvičení atd.). Tímto bychom chtěli zvláště Luďkovi poděkovat za jeho čas, trpělivost a přístup k nám. Dále jsme měli možnost se zúčastnit ranních rozborových seminářů, kde jsme si vyslechli připomínky a chválu odborné poroty i od nás generačně vzdálenějších seminaristů – půdičkářů. Tito lidé k nám byli velmi vstřícní a ohleduplní a vyslechli si naše názory. I tyto besedy nás obohatily a za to děkujeme. Snad jedinou výtku bychom měli k jednomu večeru, kdy na nově příchozí děvče nezbyla postel, a tak jeden ze studentů uvolnil lůžko a spal na skříni, což nám na náladě rozhodně neubralo, naopak jsme se od srdce zasmáli. Více k ubytování: jsme rádi, že jsme měli kde přespávat, koneckonců ubytování zadarmo je vždy super. Nadšeni jsme byli také ze setkání se slavnými osobnostmi české divadelní scény. Beseda s Evou Holubovou nás inspirovala a ve spojení s Milanem Schejbalem se jednalo o humorem a moudrostí nabitou záležitost. Velkou radost nám udělalo setkání s Martinem Písaříkem, se kterým jsme prohýřili pondělní noc a který s námi strávil úterní odpoledne, při němž nám mohl předat cenné rady. I za ně velký dík. Také děkujeme všem souborům za shovívavost k našim názorům či výtkám k jejich představení, ale hlavně za leckdy skvělý a inspirující kulturní zážitek. Poslední dík patří celé organizaci KDP a Honzovi Hejralovi, (Pokračování na stránce 4)

V6/2014 strana 3

(Pokračování ze stránky 3)

jenž nás měl na starost (P. S. Honza umí skvěle hrát na klavír). Na závěr bychom pouze oceni-

li skvělé večery ve vysocké hasičárně, kde jsme si také parádně zařádili a měli možnost poznat soubory a ostatní účastníky KDP

z jiné perspektivy. Celý KDP jsme si moc užili a pokud bude nadále možnost, tak za rok na viděnou.

Miloš Semrád, Ražický hravý spolek Vy jste ten, který je původně z Harrachova a prý vás učil můj strýc? Ano, váš strýc mě učil fyziku, chemii a hudební výchovu. Představte si, že on s námi, s dětmi ze základní školy v Harrachově, nacvičil hru Čert a Káča v černém lese, kde jsem hrál čerta Berbentykla. A to byla pro mě nadlouho první a zároveň poslední hra, ve které jsem účinkoval od té základky. A teď jsem teprve začal hrát v tomto ražickém spolku, se kterým jsme sem přijeli. A to je strašně krásný. Jen pro informaci – moje prarodiče, tedy rodiče Jarky Hejrala, vašeho učitele, byli domovníky v tomhle baráku. A Jarka tady vyrůstal, dělal hudbu a loutky - o tom jsou záznamy v kronice. Vaší návštěvou se ten kruh tak nějak uzavírá. Já teď jezdím na přehlídku do Trhových Svin, kde mají také krásné loutkové divadlo s podobnou scénou, jako máme

my. A tak já tomuto kraji velmi fandím, a proto bych se vás rád zeptal, jak jste se dostali Na správnou adresu do Vysokého? No právě přes přehlídku v Trhových Svinech. Jsme tu nováčky a byli jsme nováčky i v těch Trhových Svinech. Ražický divadelní spolek má nějakou historii až někam ke světovým válkám s určitými přestávkami. My jsme spolek oživili před deseti lety a v podstatě už nám došly síly, takže to vypadá, že nás čeká nějaká přestávka, která už jakoby začala. A právě v té přestávce nás na poslední chvilku pozvali do Trhových Svin. My jsme se přehlídkám vždycky vyhýbali, protože jsme na to nevěřili. A ono se nám teď právě podařilo získat nominaci sem do Vysokého a pak jsme prošli i výběrem přehlídky. Přestože náš spolek už byl vlastně rozpadlý, tak já jsem měl tu motivaci jako absolvent harrachovV6/2014 strana 4

ské základky a navíc jsem si všiml toho jména Hejralových. Všechno se mi propojilo s dětstvím, a tak jsem napnul všechny síly, abychom sem přijeli. Bylo to opravdu na hraně, ale jsme tady. PeHe

Jak potrestat muže manželstvím Peklo s.r.o. aneb Někdo si myslí, že čert se má… vyšlo ze včerejšího hodnocení velmi pozitivně a soubor Doveda Sloupnice byl pochválen za úpravu textu k lepšímu – vzali předlohu a přepracovali ji tak, aby každému z nich jeho role sedla na tělo. A proto je z jejich výkonu vidět nadšení a radost z pobytu na jevišti, nic nebrzdí jejich vlastní fantazii a hravost. Velkou výhodou je, že jsou pěvecky, hudebně i pohybově nadaní. Máše Caltové se zdálo rozkošné popletení slov, které v textu (jenž dostala od souboru k přečtení) nebylo. Podle ní tato pohádka určená spíše dospělým dětem rozhodně neuškodí. Podle porotců míří inscenace až k hranicím kabaretu a měli by do toho ještě více „šlápnout“. Jinak ale písničky vyplývaly ze situací, nebyly na příběh uměle naroubované, jen v rapování by bylo vhodné trošku přidat. Všichni se ale shodli, že viděli partu lidí, které baví být na divadle. Oceněno bylo také pojmenování čertů, které dokreslovalo jejich charakter. Petr Kolínský zažertoval, že původně nechtěl vůbec chválit, protože ve večerním představení se objevilo i jeho jméno, ale když zkontroloval účet v hasičárně (což se tam též objevilo), byl spo-

kojen a všechno bylo v pořádku. Souboru doporučil, aby při stavbě kulis vždy někdo kontroloval, jak je scéna z hlediště vidět, neboť zde ve Vysokém nad Jizerou je jeviště poměrně vysoko a divákům v předních řadách mohlo leccos uniknout. Ti, kteří Peklo s.r.o. již viděli, podotkli, že tenkrát mělo větší energii a bylo celkově čistší – jako by se tady zalekli a nedali do toho vše. Proto hercům zpočátku nebylo moc rozumět. Když dostal slovo soubor, nechtěl původně nic dodat, nakonec však prozradil, jak jejich text vznikl – jednoho dne se sešli,

podívali se na pohádku, nechali se jí volně inspirovat a asi v pěti lidech ji napsali. Od návštěvníků KDP jsme se zase dozvěděli, že je rozesmálo potrestání muže manželstvím, fór se zelím i s žádostmi o ruku, jež nebyly vyřčené sňatkovým podvodníkem, ale doktorem na chirurgii. Jsem ráda, že představení Peklo s.r.o. nebylo peklem, ale výbornou zábavou založenou na inteligentním humoru. Jen mě mrzí, že jsem neviděla i ranní představení, abych zjistila, jak moc se některé vtípky lišily. šv

Pečivo k dnešní snídani vám připravoval nový pekař Martin Písařík V6/2014 strana 5

Bolelo mě břic ho, jak jsem se smál

Do vysockého divadla Krakonoš dorazil také z nedalekého Harrachova poslanec Parlamentu ČR Pavel Ploc. Neobjevil se tady však jako oficiální politická návštěva, nýbrž jako kamarád. Jeden z účinkujících odpoledního představení Ražického hravého spolku Ražice Na dobré adrese byl totiž Miloš Semrád (pos-

tava Bernarda – nájemníka), který pochází z Harrachova a také se věnoval lyžování. A protože harrachovští lyžaři závodili samozřejmě i ve Vysokém, nebudeme předstírat, že by se snad Pepa Hejral a Pavel Ploc neznali. A tak první otázka se nabízela - jak se ti u nás líbí? „Mně se ve Vysokým líbilo a

líbí vždycky. Když jsme začínali jako sportovci - lyžaři (severská kombinace – pozn.red.), tak jsem tady ve Vysokým vyhrál svoje první závody. Byl jsem ještě asi nejmladší žák a u sokolovny jsem poprvé v životě stál na stupních vítězů. Takže na Vysoké nad Jizerou já nemůžu zapomenout. I tady v divadle se mi moc líbilo. Poprvé jsem tu byl na vyhlášení Krále bílé stopy a asi ještě se základkou na nějakém představení. A dnes jsem přišel na svého velkého kamaráda Miloše Semráda, který s námi odmalička závodil, a vůbec jsem netušil, že je tak výborný herec. To, že je srandista, jsem věděl, ale že je opravdu takový dobrý herec, to jsem teda netušil. Bolelo mě břicho, jak jsem se smál.“ Pro mě osobně to bylo velké překvapení, že se zčistajasna z jižních Čech objeví člověk, který je synem bývalého harrachovského starosty. Pak si říkám, jak zatočené jsou cesty životem. Jak to, že vám utíkají takoví lidé z Harrachova? „Tak to je trochu záludná otázka, v poslední době je to tak, že v Harrachově není pro mladé lidi práce. Dnes jsme tam už všichni v podstatě závislí na cestovním ruchu, takže v Harrachově jsou jen samé hospody a ubytování. Tamní sklárna už nenabízí takové pracovní příležitosti, jako tomu bylo dřív, a tak mladí lidé houfně odcházejí do měst. Ale myslím, že u Miloše to byl jiný případ. Jako sportovec byl v Harrachově, pak ho osud zavedl do jižních Čech.“ PeHe

Včera dopoledne na pohádku Čarovný kámen v provedení libického DS Vojan přijela kromě mateřských a základních škol také Speciální základní škola z Jilemnice. Jejich návštěvy dopoledních pohádek na Krakonošově divadelním podzimu jsou už tradicí. Ve foyeru divadle má škola otevřený také vždycky stánek se svými výrobky. A protože mají z Jilemnice spojení vlakem pouze do Jablonce nad Jizerou, bylo třeba pro ně zajet a do Vysokého dopravit. Tohoto úkolu se nezištně ujal výbor TJ Vysoké nad Jizerou v čele s Jaroslavem nechanickým a sekretářem Pavlem Šaldou. Další auto zajistil pan Luboš Josífek. Všem pánům přípravný výbor vysocké přehlídky velmi děkuje. red

V6/2014 strana 6

Vysoké n. J. 2014 Milý pane hor a lesa, moje srdce znovu plesá, že mohu být ve tvé zemi ve Vysokém dobře je mi. Pětkrát jsme tu takhle stáli, o tom se nám sny jen zdály. Trochu nás ty roky nutí k drobnému jen ohlédnutí. Přijeli jsme jako panny všichni trochu vyklepaní, jak jsme se tě trochu báli, S tvojí dcerou ne! jsme hráli. Pak jsme chvíli přemýšleli, co nás lépe prověří. Zkusili jsme, vždyť jsme smělí! Uspět s Blbcem k večeři.

Také díky vám, přelezli jsme Hronova hradbu a zahráli jim Dokonalou svatbu. A ať se to neplete,

Je tady diuné počasí, každou chvíli prší, pak se vyčasí, tomu problému za chvilku dostali jsme se na kobylku.

vloni přišlo repete se hrou Rodina je základ státu. To je ta, jak synek hleda svojeho tatu.

I když jsi chlap jako hora, část tvého těla je chorá. A v tom je ta podstata, jmenuje se prostata!

Přijďte i zítra, mladí staří z nás se totiž stanou Lháři. Bude to zas komedie, tak ať to tu zítra žije

Tento lék ti pomůže, neboj se, je pro muže. Abys pořád nesténal, pomůže ti Prostenal!

Krakonoši, páne hor, nechceme mít s tebou spor. Určitě jsi zvědav, zdali pro tebe jsme dárek vzali.

Naráz půjde všechno ven, budeš skvěle odvodněn! A my budem, bohu díky, vědět, kdy si vzít deštníky!

Pak napadlo nás v autobuse přijet tu s kusem od Assouse. Bulvár, ten teď letí zhusta, inscenace boha pustá zove se jak rčení známé Příbuzné si nevybíráme. Někdo si ťukal na čelo, stejně to přijít muselo! V6/2014 strana 7

2015: Výročí pro nic za nic

K hromadnému valení VOBSKOČáku došlo v úterý odpoledne, přesně v 17 hodin, 17 minut a 17 vteřin. Valilo se k Albíně, kde členové zasedli ke stolům s obloženými mísami. Připravili si peníze na zaplacení členských příspěvků a triček se znakem, někteří měli pochystané i lahvinky tuzemáku, jež rozšířily spolkový poklad. Celé jednání korupčního spolku vedla půlka Hlávkova, zatímco půlka Marešova likvidovala mísu šunky a uheráku (či co to za lahodnou uzeninu bylo…). Nejprve půlka prezidenta shrnula plnění bodů zadaných na loňském valení, jako je částečná obnova dlouholetého členství, uspořádání soutěže v rámci doprovodného programu přehlídky a jednání vyvrcholilo schválením Ceny VOBSKOČáku na závěrečné slavnostní vyhlášení a několik tzv. srandacen. „Pro příští rok mám připravenou soutěž O poklad kapitána Morgana, pro niž jsem připravil i mapky, V6/2014 strana 8

soutěžní úkoly na jednotlivých stanovištích apod.,“ vysvětlil Jiří Hlávka s tím, že soutěž navrhnou přípravnému výboru přehlídky k zařazení do doprovodného programu. Všichni VOBSKOČáci pak ještě probrali spolkové hospodaření, výrobu a prodej spolkových triček a přijali nového člena. Druhá prezidentská půlka rozdala pánskou ochranu pro pány (což byly sešité kožené pracovní rukavice) a pánskou ochranu pro dámy, jejíž složení jsem nepochopila. Poté se rozvinula debata nad tím, kde jsou vlastně nyní zakládající listiny spolku, a Jiří Hlávka alespoň prezentoval historický zápis z valné hromady v roce 1986 a pak poznamenal: „Příští rok je rokem upálení Jana Husa, a tak navrhuji, že bychom rok 2015 vyhlásili rokem výročí existence spolku, je jedno kolikátým. Prostě takovým výročím pro nic za nic. jn

Uvadlé srdce novináře

Dvacet tisíc od Kašpárka Jedním z hlasů Kašpárkových v loutkovém divadle byla také Daniela Hejralová. Mnohé soubory si ji pamatují také jako hostesku. V posledních letech však z vysocké přehlídky zmizela, neboť cestovala po světě, až se po Anglii, Francii a Španělsku usadila v kanadském Vancouveru. Ale letos se na přehlídku vrátila. A když do divadla Krakonoš vstoupila, přinesla s sebou spoustu dárků. A dva z nich byly pro přehlídku a pro loutkovou scénu. Vysockým loutkářům Daniela věnovala šek v hodnotě 20.000 korun na opravy dalších loutek a jako zástupce kanadské Shakespearovy divadelní společnosti ve Vancouveru přivezla také dárek na závěrečné slavnostní hodnocení. jn

Tak já nevím, když jsem začala jezdit do Vysokého, byly jednou z neveselejších součástí programu chvilky, kdy se přehlídka loučila se soutěžícím souborem. V duchu hesla „cizí neštěstí vždy nejvíce pobaví“ přípravný výbor „přibalil“ ke službám pobytovým a stravovacím také hostesa/hostesku. Jak sám Vlastík Ondráček říká, tyto mladé slečny či švarní jinochové neslouží pouze k tomu, aby souboru sehnali to, co zapomněl doma a k inscenaci to nutně potřebuje, aby zprostředkovali komunikaci s přípravným výborem či techniky a případně aby NĚKTERÉ členy NĚKTERÝCH souborů (ti, kterých se to týká, jistě vědí) spočítali. Tyto přidělené osoby byly vlastně tajnými agenty, kteří pak při loučení měli „napráskat“ vše, co soubor po představení zvláště v hasičovně vyváděl. A v některých letech se tak práskalo, že srdce lehce bulvárního novináře plesalo. Dnes? Dnes chřadne a uvadá, neb pikantní strava vhodná pro nepopsané listy Větrníku, či nedej bože VyBulu prostě NENÍ! A tak já nevím – jsou dnes tak slušné soubory nebo tak úplatní hostesové a hostesky, že se nedovím ale vůbec nic. Jediné, co ze včerejšího loučení, a to jen díky bystrému zpravodajství Větrníku, vyplynulo, je, že mladý hostes Karel tlačí kočárek s dítětem, leč zapírá jeho matku. jn

Vem to nešť! Vem to nešť! V noci déšť spláchnul silnice i cesty. Ráno, k mému podivení, smutno z toho nikde není. Na snídani hodnocení všude tváře převeselé! Jakpak se to asi mele, Krakonoši, tobě v hlavě? Trochu jsi nás zkoušel právě a furt nic – dál radost máme, že se denně potkáváme v kteroukoliv dobu denní! Tím nemyslím po setmění. Kdykoliv se tady stává – támhle někdo volá – mává. Někdo přijel? Jede domů? Kam by jezdil, u sta hromů! Ještě pár dnů vydržíme – když už tady pobejt smíme! Ráno čaj, pivo či káva – každý si to svoje dává. „Tam na horách“ – při loučení – nad tuhle písničku není – též vesele o Vysokém kuchyňka nám zazpívá! Věřte – nikde jinde takhle nádherně nám nebývá! jh a Vobskočák

V6/2014 strana 9

Snoopy dorazil i do Vysokého

Novým významným sponzorem přehlídky Krakonošův divadelní podzim je společnost MetLife. Včera před divadlem Krakonoš proběhl Den s MetLifem. Stánek s propagačními předměty, skákací hrad pro děti a pejsek Snoopy – to byly nejviditelnější znaky toho, že přehlídka získala vedle společnosti UniControls dalšího velkého sponzora. Tím se stala mezinárodní pojišťovací společnost MetLife. Kromě finančního příspěvku vysocké přehlídce věnovala letos v červnu společnost MetLife 150 000 korun na rekondiční pobyty onkologicky nemocným dětem, a to

v rámci charitativní Veřejné cyklotour nadačního fondu Josefa Zimovčáka. Společnost MetLife vznikla roku 1868 a prostřednictvím svých dceřiných a přidružených společností je světovým poskytovatelem životního a důchodového pojištění, zaměstnaneckých benefitů a správy aktiv. Své služby poskytuje více než 100 milionům zákazníků a 90 společnostem. Pobočky má v bezmála 50 zemích a zaujímá vedoucí pozici na trhu ve Spojených státech, Japonsku, Latinské Americe, Evropě a na Středním Východě. Na českém trhu zahájila Met-

V6/2014 strana 10

Life pojišťovna, a.s., svou činnost v roce 1992. Nabízí životní, úrazové, investiční životní a skupinové pojištění (více na www.metlife.cz). Nejbližší pobočka je v Liberci. Pojišťovna přehlídce věnovala také cenu na sobotní slavnostní vyhlášení, kterou předá ředitel liberecké pobočky Simo Deliopulos. Pojišťovna MetLife uvízla v povědomí hlavně díky svému ambasadoru, jímž je pejsek Snoopy. Unikátní spojení značky s pejskem Snoopy vzniklo již v roce 1985, kdy MetLife použil Snoopyho poprvé do své reklamní kampaně. red

Deset zastavení divadelního jara V Boleradicích letos postupová přehlídka na KDP nebyla. Přesto zachováváme dobré vztahy a víno, které máme v hospůdce, je právě odtud. Náš přítel o vínu píše toto: Již drahnou dobu svým věrným zákazníkům a především přátelům z Vysokého, jak u nás v Boleradicích říkáme, slibuji, že napíši alespoň pár řádků do Větrníku. Pár řádků o nás a především o vínech, která máme tu čest již po několik ročníků Krakonošova divadelního podzimu pro tuto národní přehlídku připravovat. Co říci k nám. Jsme malé moravské vinařství, které jako jedno z prvních šlo cestou starých moravských vinic, spontánního kvašení a autentického přístupu. Většinu z vinic, o které se v současnosti staráme, máme po starých vinohradnících. Obděláváme téměř 3 hektary vinic ve věku 35 – 79 let. Některé jsou vedeny ještě postaru, tzv. na hlavách, stejně jako rodinný vinohrad z roku 1934. Věříme, že zrání

hroznů nízko u země a dlouhé kořeny staré révy nám dávají příležitost. Příležitost a možnost využít tohoto daru a rozvážným přístupem nepokazit to, co nám příroda za naši práci věnuje. Snažíme se hledat cesty. Nejen ty nové, ale i cesty, které před námi vyšlapali naši předci a v konzumním stylu života byly zasypány a zapomenuty. Jednou z těchto cest může být „živé víno“. Tomuto ročníku přehlídky přejeme, ať se vydaří, pořadatelům hodně sil při organizaci, hercům nadšené a vnímavé diváky a všem návštěvníkům nezapomenutelné zážitky. Petr Koráb Co jsme pro vás letos připravili: Sauvignon 2013 Hrozny pro toto víno dozrály v ročníku 2013 do poměrně vysoké cukernatosti – téměř 24° NM. Víno poté dostalo příležitost bez stabilizace oxidem siřičitým téměř rok zrát na jemných kvasnicích. To pomohlo jeho

V6/2014 strana 11

plnosti, jak mi říkáme „tělu“. A protože uvedený ročník (po několika až příliš „teplých“ letech) přál silnému aromatickému projevu vín, dostává se vám do rukou nápoj s bohatou škálou vůní od květu hluchavky, přes angrešt, broskev až po černý bez. Zweigeltrebe – klaret 2013 Toto růžové víno bylo vytvořeno metodou, kterou sami vinaři příliš často nepoužívají pro menší výtěžnost hroznů. Ihned po sběru se mírným tlakem opatrně lisují celé hrozny. Výsledkem je jemné růžové víno, plné ovocných aromat. Delší doba zrání vedla k přeměně kyseliny jablečné na mléčnou, což propůjčuje vínu lehce smetanový tón. Modrý Portugal 2013 Oblíbené červené víno pro svoji jemnost a harmoničnost. Tak jako všechna naše červená zrál rok v dubovém sudu na jemných kvasničných kalech. Díky tomu je víno krásně plné a vyvážené s chutí a vůní bobulového ovoce.

Co je psáno v divadelní kronice O naší loutkové scéně Naše loutkové divadlo bylo založeno v roce 1924, když se také 25. Prosince hrála poprvé Krakonošova nadílka. Na myšlenku založit loutkové divadlo přišel p. František Hanuš a Jan Janda st., kteří za tím účelem pilně si prohlédli zařízení již stávajícího loutkového divadla v Semilech. Byli přibráni další pracovníci, p. Josef Šourek, Jan Janda ml., Jaroslav Janda a Josef Janda. Jeviště pro první představení vytvořil p. Jan Janda ml. A dekorace obětavě namaloval Jarka Janda. Z úsporných důvodů jenom na papíře. Že zde o první představení byl skutečný zájem, svědčí i to, že na vstupném bylo vybráno plných 319 korun. Potom se loutkové divadlo rozjelo již naplno, i když za těžkých podmínek. Hlavičky loutek byly koupeny u p. J. Dolenského v Semilech a těla vyráběl p. Fr. Hanuš s p. Josefem Rónem ml. Od nemocnice. Lečna Hanušová, pí. Jandová a sl. Šádková oblékly loutky ženského pohlaví a pánové J. E. Nečásek, Hásek, Šalda, Janoušek a Špika ošatili mužské. Dyž byla vystavěna nová budova, zakotvilo loutkové divadlo definitivně na melém sále. Oponu namaloval Jarka Janda, kulisy maloval p. Lev, malíř dekorací v Jilemnici. Zákulisí i loutky a šatna, to vše bylo a je stále zdokonalováno. Vystřídalo se zde hodně nenáročných pracovníků, kteří sami vyráběli celé loutky. Tak to byl p. Josef Fučík st., pí. Josef Rón a v poslední době Josef Hejral ml., který zrobil kostlivce, který se rozpadne a zase zcelí, dále bezhlavého rytíře, několik loutek akrobatických a právě má v práci tři loutky – Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Bylo zde takké několik známých charakterů, bez nichž si nebylo možno ani divadlo představit. Byl to pan Josef Fučík st., který vždy hrával

dobrosrdečné staříky, pan Josef Rón – Škrholu a sl. Hanušová princezny. Hrálo se vždy pilně a láskou až do roku 1939. Tentokrát bylo hraní přerušeno, poněvadž byly vyžadovány německé překlady na povolené hry a mimo toho byl zde tábor německé mládeže a hrozilo, že se vrhnou i na naše loutkové divadlo. S tou větší radostí bylo však zahájeno hraní loutkových divadel opět po osvobození v roce 1945, kdy byl celý soubor i vedení omlazeno, Hrávalo se zprvu v neděli odpoledne a o prázdninách večer. Nyní se však hraje všední den k večeru a je to výhodnější. Že se hraje skutečně pilně, dosvědčuje, že od založení bylo již sehráno 325 představení. Všichni si jistě přejeme, aby tento zápal nikdy neochabl, ale aby se hrálo stále s větší vervou, aby tak alespoň jednou za týden měli také ti malí skutečnou hodinku dobré pohody. Dle záznamu Jardy Hejrala zapsal St. Škoda.

čtvrtek 16. října 2014 kdy

co seminář seminář KR SČDO příjezd Boleradice loučení Štítina dechovka vítání Boleradice

9:30 13:00 13:00 13:30 14:30 15:00 16:00 koncert v kostele 16:30 17:00 Jablonec nad Jizerou 19:30 Šanghaj 20:00 20:30 Horšovský Týn 21:30 seminář KDP 22:30 společenský večer

kde malý sál sokolovna malý sál před divadlem před divadlem kostel

velký sál

půdička hasičovna

Větrník, zpravodaj XLV. Krakonošova divadelního podzimu – Národní přehlídky venkovských divadelních souborů. Vydává Občanské sdružení Větrov. Redakce Jana Fričová, Pavlína Schejbalová, Šárka Vodičková, Komiks Aleš Hejral, grafika Petr Kolínský, technické zpracování Ing. Josef Hejral, fotografie Ivo Mičkal. Tisk H&H Servis Náklad 150 ks Cena 10 Kč V6/2014 strana 12