Dej 3 Vznik ČSR Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí
Prof. Dr. Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány) byl český pedagog, politik a filozof. Pro samostatný čs. stát získal i zahraniční politiky. V roce 1918 se stal prvním československým prezidentem a byl jím až do r. 1935. Dílo 1878 Sebevražda 1895 Česká otázka 1895 Naše nynější krize 1895-96 Jan Hus 1895-96 Karel Havlíček 1896 Moderní člověk a náboženství 1896 Otázka sociální „Pravda vítězí.“ 1898 Palackého idea národa českého (…ale dá to fušku) doplnil Jan Masaryk 1901 Ideály humanitní „Člověk mnoho vydrží, má-li cíl.“ 1920 Nová Evropa „Cit ani vůle nejsou argument, chybí-li rozum.“ 1925 Světová revoluce „Nebát se a nekrást.“ (nedokončeno) Rusko a Evropa „Práce je to, co nikdo nechce dělat.”
Prof. PhDr. et JUDr. Edvard Beneš
(28. května 1884 Kožlany– 3. září 1948 Sezimovo Ústí) Byl jedním z vůdců I. odboje – organizace Mafie a tajemník ČNR v Paříži, získal souhlas dohodových mocností se zakládáním legií ve Francii, Rusku a Itálii, které se úspěšně zapojily do bojů 1. světové války. Důležitým výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání ČNR jako představitele nového státu Fr., VB a It. Pomáhal zakládat Společnost národů, byl její místopředseda. Prosazoval politiku kolektivní bezpečnosti. Byl dlouholetý ministr zahraničí a druhý československý prezident v letech 1935–48 (resp. v letech 1935–38; v období druhé republiky a okupace v letech 1938–45 byl v exilu, v letech 1940–45 jako prezident v exilu představitel II. odboje, dále prezidentem v letech 1945–48). „Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“ (na pohřbu T. G. Masaryka, 1937)
Generál PhDr. Milan Rastislav Štefánik
(21. července1880 Košariská– 4. května 1919 Ivanka pri Dunaji) byl slovenský politik, generál francouzské armády, letec a také vědec astronom. Diplomatické zkušenosti zúročil v letech 1913–1918 organizací československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii a v roce 1918 protisovětskou intervencí na Sibiři. Byl členem ČNR v Paříži a první československý ministr vojenství. Je spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem považován za zakladatele Československa. Zahynul při letecké katastrofě při návratu do vlasti. „Myšlienka slobody, myšlienka boja proti násiliu sa vinie ako zlatá nit všetkými obdobiami našej minulosti. Boľševizmus je negáciou demokratizmu. Demokracia tvorí, je základom normálneho života a blahobytu. Boľševizmus je prejavom chorobným, apokalyptickým chaosom, vo ktorom sa prejavujú hrubé, najnižšie pudy. Hovorím vám to z hĺbky duše: boj proti boľševizmu vo všetkých jeho prejavoch musí prevládať v našej morálke.“
Pittsburská dohoda
byla politická dohoda, kterou 30. května 1918 v americkém Pittsburghu podepsali zástupci Slovenskej ligy v Americe, Českého národního sdružení a Svazu českých katolíků s Tomášem G. Masarykem, který také text dohody při této své návštěvě USA zformuloval. Dohoda schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví, slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk, nemělo jít o federativní uspořádání státu, ale o republiku.
Pittsburská dohoda se po roce 1919 stala předmětem vnitropolitického zápasu o autonomii Slovenska. Někteří čeští politici ji zpochybňovali a tvrdili, že smlouva „není právně závazná“ a že se jednalo „pouze o lokální dohodu amerických Čechů a Slováků“. Ve státě se prosadilo dogma o jediném národu československém a centralistický kurz. Podle řady historiků to způsobila především politická situace nového státu, který byl po skončené válce hospodářsky, politicky i vojensky nestabilní a musel se vypořádat především s odporem německé menšiny (Němců žilo v Československu více než Slováků), Maďarů či územními nároky Polska.
Pittsburská dohoda Česko-Slovenská Dohoda, uzavretá v Pittsburghu. Pa., dňa 30. mája 1918. Predstavitelia slovenských a českých organisácií vo Spoj. Štátoch, Slovenskej Ligy, Českého Národného Sdruženia a Sväzu Českých Katolíkov, porokovali za potomnosti predsedu ČeskoSlovenskej Národnej Rady profesora Masaryka, o česko-slovenskej otázke a o našich posavádnych programových prejavoch a usniesli sa nasledovne: Schvaľujeme politický program usilujúci sa o Spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom štáte z Českých Zemí a Slovenska. Slovensko bude mať svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy. Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec. Česko-slovenský štát bude republikou. Jeho Konštitúcia bude demokratická. Organisácia spolupráce Čechov a Slovákov vo Spojených Štátoch bude podľa potreby a meniacej sa situácie, pri spoločnom dorozumení, prehĺbená a upravená. Podrobné ustanovenia o zariadení česko-slovenského štátu ponechávajú sa osvobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstaviteľom. Albert Mamatey, Ján Janček ml., Milan Getting, Ján Pankuch, rev. Jozef Murgaš, rev. Ján Kubašek, Ondrej Schustek, T. G. Masaryk, Karel Pergler, Dr. L. Fisher, B. Simek, J. J. Zamrhal, Hynek Dostál, Vojta Beneš, rev. Inncent Kestl, Jan Straka, Ivan Bielok, rev. Oldř. Zlámal, Michal Bosák, H. H. Miko, Ignác Gessaz, Karlovský, rev. Pavel Šiška, J. A. Ferenčík, Josef Martínek
Washingtonská deklarace je označení pro prohlášení československé nezávislosti, které bylo podepsáno Tomášem Garrigue Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem v americkém Washington dne 18. 10. 1918. Její autorství je připisováno Masarykovi. Současně s publikováním Washingtonské deklarace ministr Rakousko-Uherska Julius Andrássi zaslal prezidentovi USA Woodrow Wilsonovi nótu (Andrássyho nóta), ve které deklaruje ochotu jeho země přistoupit na mírové podmínky USA a souhlasí s uznáním práv Čechoslováků a Jihoslovanů.
„… Československý stát bude republikou … Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu hlasovacím. Ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně naroveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením: národní menšiny budou používat rovných práv. Vláda bude míti formu parlamentární a bude uznávati zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy, velkostatky, budovy vlastněny pro domácí kolonisaci, výsady šlechtické budou zrušeny …“
Muži 28. října
Alois Rašín František Soukup
Antonín Švehla
Jiří Stříbrný
Vavro Šrobár
Antonín Švehla 1918 -1920 byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené r. 1920. V r. 1919 se stal předsedou agrární strany, předseda celkem třech československých vlád a to v obdobích 1922- 1925 (1. Švehlova vláda), 1925- 1926 (2.Švehlova vláda) a 1926-1929 (tzv. Panská koalice). JUDr. Alois Rašín byl českým a československým politikem a ekonomem, jedním z odsouzených v procesu s Omladinou, účastníkem I. odboje, prvním československým ministrem financí a funkcionářem Československé národní demokracie. R. 1923 se stal obětí atentátu. František Soukup byl český sociálně-demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Za války pak byl účastníkem domácího odboje, členem předsednictva Národního výboru Československa . V první československé vládě zasedl v letech 1918-1919 jako ministr spravedlnosti. Jiří Stříbrný byl československý politik, novinář, účastník prvního odboje, jeden z mužů 28. října, majitel bulvárních novin a několikanásobný ministr, národní socialista MUDr. Vavro Šrobár byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, stal se prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky. Kromě toho byl ještě ministrem zdravotnictví a školství, od roku 1935 profesor Karlovy univerzity v Praze
Prohlášení čsl. státu Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešním dnem v řadu samostatných kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako oprávněný a zodpovědný činitel do svých rukou správu Tvého státu. Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů. Novým činem v této chvíli zahajují se nové a bohaté a slavné dějiny Tvé. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který s žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelných výkonech československých legií na západním bojišti a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvůj krok do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachováš štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko - československé legie. Nezapomínej národní kázně a bud si stále vědom, že jsi občanem nového státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velkého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojné velké už chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí být zklamání ve svém přesvědčení, že dobyli svobodu národu, který dovede sám sobě vládnout. Ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny velké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnout stín na čisté jméno národa, každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jiným je svato. Svobody osobní a majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Dbejte bezvýhradně rozkazů Národního výboru! V Praze, 28. října 1918 Za Národní výbor československý: Dr. Fr. Soukup, Jiří Stříbrný, Ant. Švehla, Dr. Vavro Šrobár, Dr. Alois Rašín
ČSR
Předsedové vlád
Karel Kramář první ministerský předseda ČSR (vláda všenárodní koalice), účastník 1. odboje, předseda Československé národní demokracie
Vlastimil Tusar druhý československý ministerský předseda (vláda rudozelené koalice) a český sociálně demokratický politik a novinář
Masaryk s Benešem
Kramář a Masaryk
Dej 3
Vznik ČSR
Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí
Použity materiály, obrázky z www stránek: Sochrová, Marie: Dějepis II v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1997 „cs.wikipedia.org“ „obrázky.cz“ „radio.cz“ „kcprymarov.estranky.cz/fotoalbum/vyznamne-osobnosti“
