Darina Bártová
Počítačová typografie
Typografie
Obr. 1: Piktogram
Obr. 2: Rosettská deska
Ideogramy: další etapa vývoje písma, obrazový znak splynul se slovním významem, vytvořily se znaky pro abstraktní pojmy a jména Obrázkové písmo: obsahuje stovky až tisíce znaků, snaží se zachytit pojem zjednodušeným obrázkem Znaky zachycující zvuky: revoluce ve vývoji písma, hláskové písmo vynalezli Féničané. Znaky pro hlásky se nazývají fonogramy – (dlouho jen souhlásky, viz např. hebrejština). Psaní zleva doprava není samozřejmé, některé jazyky píší zprava (hebrejština, arabština...), jiné shora dolů (čínština, stará egyptská písma...), některé 1. řádek zleva doprava, další zprava doleva (Chetité) Základem našeho dnešního písma je řecká alfabeta - vyvinula se z ní latinka, azbuka i novořecké písmo. Velká písmena se objevila v období starého Říma (více než před 2000 lety), malá v době karolinské renesance (9. stol. n. l.). O českou diakritiku se zasloužil M. Jan Hus (nabodeníčka). Zlom ve vývoji písma přinesl vynález knihtisku (polovina 15. stol.) Dalším zlomem je počítačová typografie
Vývoj písma
Je to nauka o písmu a jeho použití. Na vzhled dokumentu působí velké množství vlivů, které mají pro výsledný vjem zásadní význam. Typografická úroveň počítačem zpracovávaných dokumentů je u nás známa až po r. 1989, protože do té doby byl běžně přístupný pouze domácí textový editor T602. Tento editor je sice určen pro běžné psaní, nikoli však pro tvorbu odborných textů v publikační kvalitě. V současnosti je obvyklé pracovat s poloprofesionálními textovými editory (např. MS Word), které neumožňují využít plnou škálu typografických prostředků. Profesionální sazba se pak realizuje pomocí profesionálních editorů (např. Adobe InDesign, Quark…), kde je možné (a nutné) využít všech prostředků. Ale... Tiskovina má vypadat tak, aby byla dobře čitelná, snadno se v ní orientovalo a působila esteticky (estetiku sebelepší kurz nenaučí). Vývoj písma Vývoj písma je důsledek vývoje civilizace, tj. potřeby zaznamenávat informace Předchůdcem písma jsou piktogramy (nezávislé na jazyce), v určitém smyslu je používáme dodnes (viz obr. 1)
Písmo
Písmo
Rodina písma Rodina písma – je souhrn písem téhož druhu (např. Garamond, Futura) ve všech řezech (obyčejné, kurzíva, polotučné, příp. i další řezy) a v libovolné velikosti. Pro konkrétní realizaci rodiny písma se v počítačové typografii také používá název font. Skládá se z těchto znaků: Minuskule (mínusky) – písmena malé abecedy Majuskule (verzálky) – písmena velké abecedy Číslice – patří též k danému písmu, v některých fontech existují tzv. skákavé číslice (3, 4, 5, 7, 9 protaženy pod řádek, 6, 8 nad řádek 1, 2, 0 v úrovni řádku) Akcenty – jsou součástí tvaru písmena a musí respektovat charakter písma. Pro nás jsou akcenty aktuální, protože čeština jich používá (háčky, čárky). Často se tvar akcentu liší u minuskule a majuskule (př. Ť, ť) Interpunkční znaky – nutné pro interpunkci (tečka, středník, čárka, dvojtečka, vykřičník, otazník, trojtečka, pomlčky…) Speciální znaky – závorky, uvozovky, matematická znaménka a další znaky... Konstrukce písma Každé hláskové písmo je konstruováno v pomyslné síti pomocných čar, která může být více či méně složitá (nejsložitější má azbuka, nejméně složitou hebrejština): Písmová osnova – soustava pomyslných čar, dotažnic, které vymezují prostor pro kresbu písmových znaků (výška majuskulí a minuskulí, velikost jejich dotahů, umístění akcentů. Základ osnovy tvoří pro latinku účaří a dalších 6 dotažnic. Účaří (základní dotažnice, základní linie) – je pomyslná základna písmové osnovy. Na ni jsou usazeny obrazy písmových znaků. Oblé znaky (C, O, U...) účaří přetahují, aby se opticky vyrovnaly s ostatními znaky. Tento jev se nazývá přetah. Střední dotažnice (středová linie) – pomyslná čára spojující vrcholy minuskulí bez horních dotahů. Vzdálenost mezi účařím a střední dotažnicí určuje střední výšku písma. Verzálková dotažnice – pomyslná čára spojující vrcholy verzálek. Dolní dotažnice – pomyslná čára spojující dolní dotahy minuskulí. Horní dotažnice – pomyslná čára spojující vrcholy horních dotahů minuskulí. Podle typů písma může být shodná s verzálkovou, ale může být i nad či pod ní. Akcentová dotažnice – pomocná dotažnice u akcentovaných písmen, spojuje vrcholy akcentů pro verzálky. Indexové účaří – může být horní a dolní, jeho význam a funkce je shodná s účařím, ale je určena pro indexy. Pojmenování nejdůležitějších částí písmen: Horní dotah – část minuskule, která přetahuje nad střední dotažnici a dosahuje až k horní dotažnici (př. písmena b, d, f, h, k, l, t).
Řký
Typografické jednotky Systém měr není metrický, ale historický, v Evropě se nejčastěji používá Didotův systém (1775). Základní jednotkou je typografický bod (b), používá se k určení velikosti i tloušťky písma, stejně jako obrazového a výplňového materiálu (čáry, stíny, rámečky). Šířka sazby a délka obrazového a výplňového materiálu se udává v jednotkách zvaných cicero (cic, c). Evropský typografický měrný systém – Didotův 1 bod = 0,3759 mm (zkratka b) 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm Anglo-americký typografický měrný systém 1 point = 0,3528 mm (zkratka pt) 12 points = 1 pica = 4,23 mm 72 points = 6 picas = 1 inch = 2,54 cm Převod: Evropský na anglosaský: x 0,9385 Anglosaský na evropský: x 1,0655 Velikost písma Nazývá se také stupněm, udává se nejčastěji v bodech. Existuje určité historické názvosloví jednotlivých velikostí; v současné době se od něj upouští.
Písmo
Dolní dotah – část minuskule přesahující účaří směrem dolů až k dolní dotažnici (př. písmena g, j, p, q, y). Výška minuskule (střední výška písma) – vzdálenost mezi účařím a střední dotažnicí. Je to výška písmen bez dotahů a přetahů (př. písmena a, e, i, r, x, z). Každé písmeno má minimálně tuto velikost. Nejvýznamnější rozměr! Výška verzálky – vzdálenost mezi účařím a vrcholem verzálky. Oblé znaky nesmí tuto výšku přesáhnout. Odstup – pevně stanovená vzdálenost pod dolním dotahem. Zajišťuje, že nedojde k dotyku písmen s dolním dotahem a verzálek, případně akcentovaných písmen. Výška písma – udává se v příslušných typografických jednotkách. Přibližně ji lze chápat jako vzdálenost mezi horní a dolní dotažnicí plus odstup. Rozestup řádek – vzdálenost mezi dvěma účařími. Šířka znaku – šířka, kterou znak zabírá. Hlavní tah (dřík) – u písmen typu antikva je zvýrazněn (tučnější). Vedlejší tah (spojovací) – u písmen antikvových je tenčí. Hloubka obrazu – plocha uzavřená křivkami znaků (př. u písmen A, D, b, Q). Stínování – rozdílná tučnost hlavních a vedlejších tahů, zlepšuje čitelnost písma. Duktus – poměr šířky hlavního tahu k výšce, určuje sytost potištěné plochy, jeho rozšiřování mění písmo v polotučné či tučné. Sherif (patka) — malý závěrečný tah, který zakončuje (vodorovně, příčně, svisle) hlavní tah písma. Tvar a náběhy patek jsou pro dané písmo jednotné a jsou jednou ze základních charakteristik písma.
3b
Briliant
7b
Kolonel
11 b
Breviář
18 b
Paragon
4b
Diamant
8b
Petit
12 b
Cicero
20 b
Text
5b
Perl
9b
Norgis
14 b
Střední
24 b
Dvoucicero
6b
Nonpareile
10 b
Garmond
16 b
Tercie
36 b
Třícicero
Písmo
Tab. 1: Historické pojmenování písem Použití jednotlivých velikostí písma k sazbě: 3-5 b Speciální účely, matematické indexy, jízdní řády 6-7 b Slovníky, telefonní seznamy, poznámky pod čarou, vysvětlivky 8-12 b Běžné texty 8 b Noviny 9 b Časopisy, knihy 10 b Většina knih 11-12 b Učebnice, knihy pro větší děti, knihy většího formátu Od 14 b Titulková písma 14 b Knihy pro děti Relativní typografické míry Jsou vztažené ke stupni písma. Čtverčík (em) – rozměr rovný velikosti písma (např. čtverčík písma 10 b má velikost 10 b). vychází z rozměru písmena „m“ Půlčtverčík (en) – polovina čtverčíku Verze (řez) písma Dané písmo má kromě základní verze (stojaté písmo středního duktu) zpravidla ještě několik kresebných (vyznačovacích) verzí – řezů. Ty jsou odvozeny ze základního, ale mají odlišný duktus a proporce. Rozlišují se tyto verze: Základní písmo – stojaté písmo středního duktu, z jeho kresby se odvozují další Kurzíva (italika) – používá se k vyznačování ve všech druzích tiskovin, kresba písma je skloněna doprava, má odlišnou kresbu. Je možno vytvořit nepravou kurzívu pouhým elektronickým nakloněním stojaté verze písma. Ale tato by pokud možno neměla být užívána, pokud to není bezpodmínečně nutné (chybí-li kurzíva v dané rodině písma – fontu) Tučné písmo (bold) – vyznačovací písmo zvlášť silného duktu. Lze kombinovat i s kurzívou (ve vyšších textových editorech) Polotučné písmo (semibold) Kapitálky – verzálky přibližně velikosti minuskulí. Používají se jako vyznačovací písmo v odborné a vědecké literatuře, při sazbě divadelních her, scénářů. Působí slavnostnějším, honosnějším dojmem. Pravé kapitálky nejsou prosté verzálky zmenšené na velikost minuskulí, vyžadují samostatný návrh. Modifikace písma Modifikací se rozumí další proměny či vlastnosti písma. Může to být Podtržení — typograficky nežádoucí, nemělo by se používat jako vyznačovací, výjimky se připouštějí v odborné literatuře. Nikdy by neměly být podtrženy titulky! Př. podtržení
Dvojité podtržení — pouze pro speciální použití (korektury) Př. dvojité podtržení Přeškrtnutí — pouze pro speciální použití (korektury) Index horní / dolní — v odborné literatuře (matematika, chemie). horní index Př. , dolní index
Dalšími vlastnostmi písma jsou orientace a barva.
Písmo
Sdružování písem Různé druhy písem nelze kombinovat libovolně. Vždy by měla být dána přednost pouze jednomu fontu (rodině písma). Sdružení více fontů by mělo být záměrem k upoutání pozornosti — tento postup se běžně volí při sazbě časopisů, plakátů a reklamních tiskovin. Soulad je ovšem nutný také tam, kde je záměrem kontrast. Volba se řídí výtvarným citem, ale přesto existují některá pravidla, která berou ohled na zákonitosti kresby písem. Je nutno se vyhnout kombinaci: dynamické antikvy (renesanční) se statickou antikvou (klasicistickou) lineárních bezserifových písem (grotesk) s lineárními serifovými (egyptienka) dynamických bezserifových písem se statickými bezserifovými písmy. Zvláštní pozornost nutno věnovat sdružování kurzív!!!
Další typografické pojmy Rodina písma (font) – souhrn písem se shodnými charakteristikami, krom základního písma i kresebné a vyznačovací verze (polotučné, tučné, kurzíva, kapitálky aj.) Pro počítačovou sazbu existují 2 typy fontů: bitmapové – písmeno složeno z velkého množství malých bodů, při zvětšení je „zubaté”, i když to již dobré laserové tiskárny dokáží uhladit vektorové – písmeno definováno matematicky popsanou obrysovou křivkou. Snese jakékoli zvětšení Nejpoužívanější typy fontů jsou: True type – jsou to soubory s příponou *.ttf ATM – soubory s příponami *.pfb, *.pfm
Pojmy
Akcent – diakritická znaménka (čárka, háček), upřesňují výslovnost, tvrdost a délku, v některých jazycích (stará řečtina) i přízvuk. Pro češtinu zavedl Jan Hus (nabodeníčko krátké, nabodeníčko dlouhé). Při rychlé adaptaci řada fontů pěkných písem znehodnocena špatným umístěním a tvarem diakritiky. Dnes už lze sehnat velmi kvalitní fonty (cena tomu odpo vídá). Akcidenční písmo – pro příležitostné tiskoviny, nevhodné pro souvislou sazbu, špatně se čte. Podléhá vždy módě. ATM – Adobe Type Manager, software, který spravuje vektorové ATM fonty písma a je nezbytný pro jejich používání. Iniciála – velké počáteční písmeno odstavce, někdy vysázené ve větší velikosti než základní text, často zaujímá více řádek. Vyžaduje úpravu mezery mezi iniciálou a vlastním textem. Sází se na počátku kapitol či básní, má historizující účel (viz staré tisky). Na stránkách musí být vždy ve stejné výšce. Nedodržení této zásady bylo jedním z důvodů odhalení RKZ jako podvrhu. Kerning (vyrovnání sazby) – zvláštní úprava mezi některými dvojicemi písmen (př. VA, To, MW). U náročné sazby se provádí vyrovnání u minuskulí od 16 pt, u normální od 24 pt včetně. Musí se provádět vždy u titulků. Tracking – jednotná úprava mezer mezi písmeny a slovy. Písma větších rozměrů (od 14 pt) vyžadují zúžení mezer. Stahování – zužování mezer mezi písmeny a slovy dle optické světlosti (pomlčky, uvozovky, interpunkční znaménka, okolo oblých písmen). Rozpal – rozšíření mezer, opak stahování. Při sazbě má přednost stahování před rozpalem. Prostrk (spacing) – výjimečně se používá pro vyznačování, vkládání stejných mezer mezi písmena a slova. Proporcionalita – u šíře znaku je úměrná optické šířce, u neproporcionálních písem (např. Courier) všechny znaky stejně široké. Slitek (ligatura) – více (2-3) znaků spojených do jednoho tvarového celku, který je sázen jako jediný znak. Slévají se posloupnosti písmen: fi, fl, ff, ffi, ffl. Vyskytuje se často v anglických slovech (difficult), v českých slovech např. u firma, grafika. Nepoužívá se ve složených slovech (např. šéflékař). Řeka (gutter) – svislý či šikmý bílý pruh táhnoucí se napříč odstavcem. Jde o nežádoucí jev, vzniká často při zarovnání okrajů v sazbě úzkých sloupců. Kvalitní programy zamezují vzniku tohoto jevu. Vakát – záměrně nepotištěná strana. Nesmí se nikdy objevit na liché (pravé) stránce. Margo – okraj stránky.
Pojmy
Marginále – poznámky umístěné na okraji stránky pro lepší orientaci v textu. Používá se v odborné literatuře a v manuálech. Začínají na úrovni 1. řádku odstavce, k němuž se vztahují. V knize vždy na vnějším okraji, od textu odděleny mezerou. Sází se menším písmem. Východový řádek – poslední řádek odstavce. Východová stránka – poslední stránka kapitoly nebo oddílu. Praporek (volný východ, rag) – zarovnání pouze levého (či pravého) okraje sloupce. Na praporek se sází úzké sloupce. Vdova, sirotek (panchart) – východová řádka ponechaná jako první na stránce či první řádka odstavce ponechaná jako poslední řádka stránky. Hrubé porušení typografických pravidel!!! Odstavcová zarážka – odsazení 1. řádky odstavce. Stránková zarážka – odsazení začátku kapitoly na stránce. Písmový výplněk – z doby ruční sazby, výplň, aby se jednotlivé raznice nemohly posouvat. Výplněk opticky působí mezeru. Záhlaví (header) – text na horním okraji stránky, sází se písmem o 1 2 pt menším než je základní text, od textu se odděluje nejméně jednořádkovou mezerou nebo jemnou linkou. Plovoucí (živé) záhlaví – záhlaví, které obsahuje údaj o obsahu stránky či kapitoly (název aj.) Pata (footer) – spodní část stránky, většinou pro umístění čísla stránky. Ornament – ozdobá, má vhodně doplňovat typografickou úpravu. Jeho výběr je asi jednou z nejnáročnějších úprav textu. S oblibou se používaly secesní ornamenty, ale dnes se cítí jako cizí. Používají se tzv. piktogramy či obrázky (viz dále). Sazební obrazec (zrcadlo) – je pravoúhlá oblast stránky, která je vymezena pro psaní textu, a sice vnitřním (levým), vnějším (pravým), horním a dolním okrajem. Stupeň písma – je velikost písma. Řádkový rejstřík – je tvořen účařími řádků základního textu na jedné stránce, která bývají obvykle narušena vsazením obrázku, nadpisu, tabulky, vzorce, odstavcových mezer apod. Aby nedošlo k jeich vzájemným posunům u oboustranně tištěné stránky (účaří by se měla, pokud se podíváme na stránku proti světlu, překrývat), musejí se rozměry vkládaných objektů nebo odstavcových mezer měřit a upravovat s ohledem na použitý proklad.
Základní pravidla sazby
Vzhled dokumentu musí vždy korespondovat s jeho obsahem, je třeba volit jednotný styl odstavců i stránek dokumentu. Písmo Počet různých písem v dokumentu Platí zásada nepoužívat více než 3-4 fonty. I tento počet je únosný jen v odůvodněných případech (velmi členěný text odborný). Většinou lze vystačit s jednou rodinou písma. Pokud se dokument sestává z více fontů, měl by být každý použit pro specifický typ informace. Tím lze zvýšit přehlednost dokumentu. Podobným stylem je nutné používat barvy písma (pokud je možnost sázet výsledný dokument barevně).
Pravidla
Volba písma Písmo se volí s ohledem na typ dokumentu. Zcela jiná písma vyžadují plakáty, inzeráty, telefonní seznamy, beletrie či odborné články. Stupeň (velikost) písma určuje délka řádky. Úprava odstavce Odsazení První řádka odstavce článku nebo kapitoly by neměla být odsazena (rozhodně ne, předchází-li nadpis). U ostatních odstavců by mělo odsazení činit 1-2 čtverčíky. Nejviditelnějším parametrem odstavce je zarovnání. Dříve se používalo většinou zarovnání do bloku. Tomu se ještě dnes dává přednost v knihách. V současnosti pronikla z anglofonních zemí sazba upřednostňující zarovnání na praporek (různě dlouhé konce řádků). Upřednostňuje se v časopisech, vědeckých publikacích a titulcích novin. Na praporek se sází poezie (někdy se volí složitější sazba na pravý praporek). Příklady: Sazba na praporek pochází z carského Ruska. Používala se při tisku letáků proti režimu. Působila na první pohled amatérsky, ale urychlovala práci sazeče. Dnes je tato výhoda již zanedbatelná; sazební techniky se změnily. Mezi odstavce se někdy vkládá mezera, aby se zvýraznilo členění textu. Musí být násobkem výšky řádku, jinak se poruší řádkový rejstřík (nebude se krýt průsvit řádek na jednotlivých stránkách). Většinou se tak sází v anglosaských zemích, kde není zvykem odsazovat 1. řádek odstavce. Pro oddělení textu se někdy vkládá dokonce prázdný řádek (často odborné texty, odlišení jednotlivých typů informací). V beletrii a starších tiscích lze najít oddělení textu ornamentem. Počátek textu (první odstavec) lze zvýraznit iniciálou nebo jinak (odlišná velikost, typ písma, zvýraznění celého slova či řádku). Parchanti Parchant (viz výše) je neúplný východový řádek odstavce. Odstraňování parchantů je často nejtěžší prací typografa. Často vyžaduje složitější řešení. In Design má v nabídce definice parametrů odstavcových stylů volbu spojení s následujícím textem či spojení více řádků dohromady. Dělení slov Slova na konci řádku se dělí tak, aby byla respektována pravidla pravopisu a estetické zásady. Ne lze dělit, pokud by po rozdělení zůstalo na konci řádku jen 1 písmeno nebo na počátku nového řádku pouze 2 písmena. Interpunkční znaménko se počítá také. Dvojslabičná slova se tedy dělí jen v tomto případě. Správné dělení: lé-to, na-čas poz-dě Nesprávné dělení: lé-to saz-ba o-prava a-le Rozdělením smí končit maximálně tři po sobě jdoucí řádky. Neměly by se střídat řádky zakončené interpunkčními znaménky. V titulcích se slova zásadně nedělí. Nevadí, pokud budou u 10
titulku potlačením dělení nezarovnané okraje. Nesmí dojít k oddělení číselného údaje vyjádřeného číslicí a zkratky jednotky (v tom případě se jednotka vypisuje na nový řádek celá). Zásadně se nesmí „roztrhnout” datum. Dále se nedělí zkratky. Dělením slova nesmí vznikat vulgarismy (kni-hovna). U víceslabičných slov je nutno přihlížet k jeho složení (předpona, základ, slabičná přípona). Složeniny dělit pokud možno „na hranici” (česko-bratrský). V cizojazyčné literatuře je nutno respektovat zásady dělení slov daného jazyka. Vyznačování části textu Kurzíva – v hladké sazbě je to nejjednodušší, nejméně narušuje vzhled dokumentu. Kurzíva nesmí být nikdy prostrkána, to je opravdové typografické barbarství!!! Polotučné písmo – pro upozornění na důležité věci, v odborné literatuře Tučné písmo – upoutá nápadněji pozornost čtenáře, běžné ve slovnících, inzerátech, novinách a příležitostných tiskovinách; nesmí se používat kombinace polotučného a tučného písma v témž dokumentu Kapitálky – působí důstojně a slavnostně, nenarušují jednotný vzhled textu Verzálky – nedoporučuje se, text působí nesourodým dojmem, pokud už to musí být, použít verzálky o 1-2 stupně menší, problémem se stávají v cizojazyčných textech, často mají svá vlastní pravidla, např. v němčině se ostré s (ß) sází v titulcích jako „SS“. Prostrk – nevhodné, mělo by se používat výjimečně, rozhodně nepoužívat s kurzívou! Odlišný font – v odborné literatuře a ve slovnících, často se použije bezpatkové písmo. Musí se dát pozor na vhodnou kombinaci, nejlépe je použít tutéž rodinu písem (např. Stone Sans, Stone Serif ) Nikdy se nezvýrazňuje interpunkce!!! Řádkování Řádkování se volí asi o 20 % větší, než je stupeň (velikost) písma. U větších stupňů je nutno upravit individuálně. Nemělo by být zvětšováno za účelem naplnění stránky. Musí být v celém dokumentu jednotné.
Ukončení řádek Ideální je, pokud řádek končí v místě interpunkce. Pokud není zarovnáván pravý okraj, měly by se pokud možno pravidelně střídat kratší a delší řádky. Na konci řádky nesmějí zůstat neslabičné jednohláskové předložky (k, s, z, v), stejně jako slabičné (o, u) a spojky (a, i). Spojka a se výjimečně povoluje. Přechodem na nový řádek nesmějí být odděleny tituly nebo zkratky jmen od příjmení (J. Novák, MUDr. Novák), číslice od fyzikální jednotky (220 V, 10 km) číslice a název počítaného předmětu (2 studenti), ustálená spojení a zkratky (atd., s.r.o.), číselně vyjádřené datum (1. 1. 1995). Je-li měsíc uveden slovně, může být letopočet přesunut na novou řádku. Úprava titulků U titulků je nutno volit pečlivě řádkování, příliš velké bílé plochy tříští pozornost čtenáře. Titulky se sází buď ve stejném nebo v harmonizujícím fontu. Úprava a umístění musejí být v celém dokumentu jednotné. 11
Pravidla
Zarovnání Není vhodné sázet písmo malého stupně do příliš dlouhých řádek a naopak písmo stupně velkého do úzkých sloupců. Obojí ruší čtenáře při sledování textu. Řádka by měla být tak dlouhá, aby pojala 2,5 abecedy malých písmen daného typu a velikosti. Jiná zásada doporučuje 8-11 slov na řádku (výsledky jsou srovnatelné). Určení správných poměrů mezi šířkou sloupce (stránky), velikostí písma a rozestupy řádek je základním typografickým rozhodnutím, na kterém závisí celkový výsledek.
Podtrhávání Podtrhávání je zlozvyk. Až na speciální případy je typograficky chybné. Nikdy se nepodtrhává titulek. Pokud už se používá, musejí být všechny podtrhující linky stejné tloušťky a se stejným přesahem. Podklad textu Černobílý text by neměl být podkládán, protože se snižuje kontrast mezi pozadím a písmem. Pokud se použije v novinách, je podkladem rastr šedých bodů a text je pak na hranici čitelnosti. Podklad lze nahradit např. orámováním. U barevné sazby platí jiná pravidla, pak je důležité správné barevné sladění textu a pozadí. Verzálky Není vhodné sázet delší text výhradně verzálkami, text je pak nepřehledný. Přednost má jiný typ vyznačování. Verzálky se při použití pro zvýraznění zmenšují o 1-2 body. Typografické symboly Pořizování textu pomocí klávesnice počítače je spíše kompromis. Počet kláves nepostačuje velkému množství potřebných symbolů. Některé symboly se proto nahrazují ekvivalenty. Jedná se hlavně o uvozovky, apostrofy a pomlčky.
Pravidla
Pomlčky Pomlčky mají dle svého významu různou délku. Nelze je tudíž všechny nahradit jedním znakem klávesnice. Existují 4 typy pomlček, ovšem ne všechny editory mají všechny typy k dispozici: Divis (spojovník) – používá se k dělení slov nebo jako spojovací znak ve složených výrazech (je-li, Plzeň-město, propan-butan) atd. Najde se přímo na klávesnici počítače. Pomlčka ve významu „od“– „do“ – má délku půlčtverčíku (en-pomlčka) Dlouhá pomlčka – pro vsuvky do textu nebo ve významu interpunkce (em-pomlčka). Může také uvozovat přímou řeč, i když to se už dělá zřídka. Častěji jako znak přerušení řeči. Při ukončení řádku zůstává na konci (Mladost — radost). Pomlčka na počátku věty musí být spojena s prvním písmenem nerozdělitelnou mezerou pevné délky! Matematický znak mínus – musí mít délku shodnou s délkou znaku plus (zpravidla je to něco mezi pomlčkou a dlouhou pomlčkou). Interpunkce Pozn.: Většina textových editorů nesplňuje všechny typografické nároky Tečka: Interpunkční znaménka jako tečka, čárka se sázejí těsně za poslední písmeno textu. Výjimkou je tečka ve smyslu matematického násobení, v tom případě se odděluje mezerami (x . y). U kodifikovaných názvů se opět sází bez mezer (s.r.o.). Dále se mezerami neodděluje tečka u internetových adres, názvů počítačových souborů, verzí programů a víceúrovňového číslování kapitol (kapitola 1.2.3) Zkratková tečka se sází těsně za zkratku (atd., tj.); dvojtečka za zkratkou se sází bez mezery Dvojtečka, otazník, středník a vykřičník jsou v profesionálních editorech odděleny mírnou mezerou (1 pt). Pokud to editor neumožní, pak bez mezery ihned za slovo. Dvojtečka se sází s mezerami, pokud jde o znak matematického dělení (x : y), či poměru (3 : 2) Tři tečky (výpustka): na začátku textu se oddělují malou mezerou (1 pt), na konci se přisazují k textu Lomítko se sází bez mezer ve výrazech jako: km/h, telefon/fax, 1/2. Pokud slouží jako oddělovač výčtu, nebo při sazbě poezie, pak s mezerami 12
Po středníku se začíná vždy malým písmenem, středník se často používá ve výčtech (dosaďte za x: 12,35; 15,71; 34,2)
Uvozovky, závorky, apostrof Závorky obsahují do textu vložené výpovědi (vysvětlivky), případně informace, které nejsou součástí vlastního projevu. Mohou mít různý tvar. Nejčastěji se používají kulaté (původně měly opravdu tvar poloviny kruhu). Pořadí vhodnosti použití závorek: ( ) [ ] { } < > / /. Sázejí se vždy bez mezer, těsně k výrazům nebo větám, které obsahují. Do hranatých závorek se píše výslovnost, do kulatých odstavce paragrafů zákonů Apostrof se někdy nazývá odsuvník. Sází se speciálním znakem (nikoli obrácenou čárkou), nahrazuje-li písmeno, sází se za ním dvoubodová mezera (řek’ pravdu). Uprostřed cizích slov se sází bez mezery (can’t). U zkráceného letopočtu se sází těsně před číslice bez mezery (’96) Uvozovky se sázejí těsně k větám a výrazům. U nás se používají úvodní dolní a závěrečné horní, v anglosaských zemích se používají pouze horní. V českých dokumentech se lze s tímto jevem setkat, toleruje se, ale není zcela správný. Je-li v uvozovkách celá věta, sází se tečka před uvozovkami, jedná-li se o jedno slovo či výraz, sází se tečka či jiné interpunkční znaménko za uvozovkami. Uvozovky se nepoužívají pro znaménko opakování (v dobách psacích strojů se to běžně dělalo). Datum a čas Hodiny a minuty se oddělují buď tečkou nebo dvojtečkou bez mezer, tj. např. 19.30, 19:30. Čas nesmí být „roztržen” koncem řádku. Datum lze v české sazbě vyjádřit několika způsoby. Pokud se sází číslicemi (1. 1. 2008), nesmí se rozdělit, pokud je měsíc vyjádřen slovy (1. leden 2008), může stát letopočet na nové řádce. Letopočet se v datech sází nezkráceně (čtyřčíslím).
Specifika počítačové literatury Znak >: používá se pro zkrácení výkladu jednotlivých úrovní menu (Soubor > Otevřít). Někteří autoři používají v tomto smyslu lomítko. Klávesové zkratky: se zapisují bez mezer (Ctrl+Alt+Del) Internetové adresy: používají velké množství speciálních znaků. Neobsahují mezery, což působí problémy při úzké sazbě. Pokud je adresa jednoznačná, nepoužívá se název protokolu (to, co je před // včetně). Pokud je nutné dělit do více řádků, tak na vhodných místech (za tečkou, divisem), rozhodně neopakovat lomítka! Elektronická pošta: užívá se specifický znak @, v poslední době bývá nahrazován sekvencí (at) — obrana proti aktivaci adresy v elektronicky pořizovaných dokumentech. Číslice: ani v odborné a počítačové literatuře nesmí věta začínat číslicí (Dne 17. listo padu...) 13
Pravidla
Další znaky Stupeň: normálně se odděluje malou mezerou (1/4 čtverčíku), ve významu přídavného jména bez mezery (100 °C). Nesmí se zaměňovat za kroužek! Někteří typografové mají tendenci sázet stupeň jako kroužek, zmenšený a posunutý do indexového účaří — to je chyba! Stupnice Kelvinova nemá relativní označení stupně (273,15 K) Promile a procento: normálně se oddělují malou mezerou (viz výše), ve významu přídavného jména bez mezery (12 % = 12 procent; 12% = dvanáctiprocentní) Paragraf: vyskytuje se pouze ve spojení s číslem, spojen s ním úzkou mezerou (1/4 čtverčíku). Sází se bez tečky. Na počátku věty se vždy nahrazuje slovem. Pokud je odkaz na víc odstavců, nezdvojuje se (§ 1, 4; za nejdůležitější paragraf považuji...)
Pravidla
Sazba číslic Nepoužívají se pouze v matematických zápisech. Dříve bylo pravidlem v beletrii číselné údaje do dvanácti sázet slovem, od 13 nahoru číslicemi. V odborných textech mají číslice větší uplatnění. Vícemístná čísla se oddělují po třech číslicích mezerou pro přehlednost (5 000). Neplatí to přirozeně pro letopočty V českých textech je oddělovačem desetinných míst čárka Římské číslice se v současnosti používají pro označení měsíců, číslování panovníků, kapitol atd. V běžné sazbě se používají příslušná písmena ve tvaru verzálek (XIV), v historických textech lze najít i mínusky (xiv), případně použití písmene J místo I (xjv) Obecně není šťastné kombinovat číslice se slovy, toleruje se to v odborných textech a u velkých čísel (1,23 mil.) Pokud se číslo pojí se slovem, píše se většinou vše dophromady (8bitový, formát A4, učebna A40, Tylova 32b...) Pravidla českého pravopisu neumožňují psát spojovník (8-bitový), ač se tato chyba často vyskytuje V odborných textech je záhodno pro přehlednost ředit čísla pod sebe se zarovnáním na oddělovač desetinných míst Telefonní čísla: třímístná se píší dohromady (155), čtyřmístná se oddělují po dvou cifrách (11 88), pětimístná se oddělují po třetí cifře, tedy 3+2 (297 05), šestimístná po dvou (24 24 24), sedmimístná 3+2+2 (440 10 70), osmimístná po dvojicích (24 25 23 26), devitímístná po trojicích (220 444 170). Kód státu se odděluje spojovníkem (+420-220 444 170). jednom dokumentu musí být styl psaní telefonních čísel sjednocen! Zlomky: používá se běžné lomítko (1/2). Někdy je možné použít slitkové zlomky (raději nepoužívat v odborném textu s výjimkou např. kuchařských receptů) – ⅓ Pozor na záměnu znaků O (písmeno o) – 0 (nula); 1 (jednotka) – l (malé L) – I (velké I). V některých fontech jsou k nerozlišení!!! Svěle se to plete v případě I/O (input/output) Naplnění stránky Stránka by neměla být přeplněná. Taková působí nepřehledným dojmem a čtenáře zatěžuje. Roztahovat text zvětšením řádkování jen proto, aby byla stránka zaplněna, je větší chybou než ponechat dolní část stránky prázdnou. Stránka nesmí začínat východovým řádkem odstavce!!! Výjimka se připouští, jde-li o řádek plný, nebo pokud je tento řádek zároveň i zarážkovým (odstavec o délce 1 řádek). Stránka by neměla končit prvním řádkem odstavce. Východová stránka má obsahovat minimálně 5 řádek textu. Několik typů, jak odstranit parchanty Obecně chce odstraňování parchantů typografický cit a cvik. Někdy lze přehnanou snahou výsledný efekt spíše zhoršit. Zatažením krátké východové řádky odstavce pomocí úpravy prostrku Prodloužením východové řádky odstavce pomocí prostrku Jemným zmenšením sazebního obrazce tak, aby východový řádek přešel na novou stránku (používat s rozumem!), většinou je nutná úprava protilehlé stránky Vynuceným dělením slov Sazba obrázků Umístění obrázku musí respektovat celkovou úpravu dokumentu Obrázky umístěné napříč musí mít levou stranu směrem k patě stránky
14
Popisy obrázku musí být čitelné souhlasně s obrázkem, sazba o 1 až 2 stupně menší než je základní text dokumentu. Neexistuje, aby se v odborném textu vyskytl obrázek, graf či tabulka bez adekvátního popisu!!! Považuje se to za hrubou typografickou chybu (jedna z nejčastějších v závěrečných pracích) Popisky se neukončují tečkou ani v případě více vět textu, při úpravě na praporek se slova nedělí Legendy k obrázkům jsou o jeden stupeň menší než popisky, jinak platí stejná pravidla.
Matematická sazba
Řezy písma Ze základního písma se sází: běžné číslice, indexy, závorky, operátory značky jednotek (km/h, W...) znaky funkcí a operací (sin, log, min, lim...) konstanty (π) Z kurivy se sázejí: proměnné (x, y) Z tučného se sázejí: matice a vektory (a=[1 1 1]) Znaménka a operátory se oddělují mezerou konstntní velikosti (1/4 čtverčíku) Indexy a exponenty Sázejí se písmem o 2 stupně menším, než je velikost základního písma. V InDesignu je funkce horní / dolní index, kterou lze použít E = m c2 C2H5OH Sazba rovic a vzorců Běžné sázecí programy nepodporují sazbu rovnic, je nutné je nějak ošidit. Jednořádkové vzorce se sázejí ještě poměrně dobře, problémem jsou speciální znaky (integrál) a zlomky. Sazba složitějších výrazů je v InDesignu pravým utrpením. Proto je lépe získat vzorec odjinud a vkládat jej jako obrázek s vysokým rozlišením.
Pravidla 15
Formáty papíru Formáty A Formáty B Formáty C 4A0 1682×2378 2A0 1189×1682 A0 841×1189 B0 1000×1414 C0 917×1297 A1 594×841 B1 707×1000 C1 648×917 A2 420×594 B2 500×707 C2 458×648 A3 297×420 B3 353×500 C3 324×458 A4 210×297 B4 250×353 C4 229×324 A5 148×210 B5 176×250 C5 162×229 A6 105×148 B6 125×176 C6 114×162 A7 74×105 B7 88×125 C7 81×114 A8 52×74 B8 62×88 C8 57×81 A9 37×52 B9 44×62 C9 40×57 A10 26×37 B10 31×44 C10 28×40 Některé velikosti mají v češtině své vlastní názvy, jak uvádí následující tabulka: Formát A0 A1 A2 A3 A4 A5 A6 A7 A8
Název čtyřnásobý arch dvojnásobný arch arch půlarch čtvrtka (4°) osmerka (8°), list půllist čtvrtlist osmina listu
Formáty papíru
Kromě doplňkových řad B a C existuje ještě doplňková řada D, která se příliš nepoužívá:
D0 D1 D2 D3 D4 D5 D6 D7 D8
Formáty řady D 771×1090 545×771 385×545 272×385 192×272 136×192 96×136 68×96 48×68
Příklady použití Standard ISO pokrývá široký rozsah formátů, ale ne všechny jsou v praxi užívány. Nejdůležitějším formátem je A4, který je denně užíván v kancelářích. Základní užití nejpopulárnějších formátů je shrnuto v následující tabulce: 16
A0, A1
technické kresby, plakáty
A2, A3 A4 A5 A6 B5, A5, B6, A6 C4, C5, C6
kresby, diagramy, velké tabulky dopisy, časopisy, formuláře, katalogy, výstupy z laserových tiskáren a kopírek zápisníky, sešity pohlednice knihy obálky pro papíry A4: nepřeložené (C4), jednou přeložené (C5), dvakrát přeložené (C6) noviny, podporováno i většinou kopírek
B4, A3
Další detaily Ačkoli ISO rozměry papíru mají šířku i výšku standardně uvedenu v milimetrech, rozměry mohou být též kalkulovány pomocí následujících vzorců: Formát An Bn Cn
Šířka [m] 2-1/4-n/2 2-n/2 2-1/8-n/2
Výška [m] 21/4-n/2 21/2-n/2 23/8-n/2
Formáty papíru 17
Literatura
Literatura
Typografické normy Existující norma ČSN 01 6910 z roku 2007 se zabývá tvorbou obchodních a úředních písemností, nikoliv typografií. Poslední existující typografickou normou byla ON 88 2503 z roku 1974, která byla k 1. 1. 1994 bez náhrady zrušena. V současné době v České republice neexistuje žádná norma zabývající se pravidly typografie. Platily oborové normy: ON 88 2503 Základní pravidla sazby ON 88 0112 Sazba ON 88 0111 Písmo, písmomalířství, písmolijectví ON 88 0129 Knihy, časopisy, noviny ON 88 2301 Typografické rozměry ON 88 0130 Různé polygrafické názvy Dále: ČSN 88 0220 — Úprava dokumentů pro sazbu, byla také zrušena Příručky k typografii Kočička, P., Blažek, F.: Praktická typografie. Computer Press, Brno, 2004. ISBN 80-7226-385-4 Dančo, V.: Kapesní průvodce počítačovou typografií. Via Vestra, Praha, 1995. ISBN 80-85935-00-7 Andrle, J.: O písmu a nejen o něm. Online materiál, dostupný na http://www.comin.cz/ TeX Rybička, J.: LATeX pro začátečníky. Konvoj, Brno, 2003. ISBN 80-7302-049-1 Balvínová, A., Bílý, M.: Textové informační systémy. ČVUT, Praha 1995. InDesign Kelby, S., White, T.: InDesign CS a CS2. Grada, Praha, 2006. ISBN 80-247-1118-4 Čulík, M.: Adobe InDesign 2.0. Grada, Praha, XXXX, ISBN 80-247-0465-X Adobe InDesign CS : oficiální výukový kurz. SoftPress, Praha, 2004, ISBN 80-8649-772-0
18
