[1]
Typografie http://petr.olsak.net/bi-typo.html
[2]
Co je typografie? Forma informací zaznamenaných pomocí písma zejména v případě tisku a při prezentaci na počítačích. Je na pomezí mezi řemeslem a uměním. Jiné vymezení: Typografie = grafická úprava tiskovin. Slovo je odvozeno z řeckého typós (znaky) + graphein (psát). Znaky byly za rozkvětu říše Římské tesány do kamene. Slovo typos má i tento význam.
[3]
Dobrá typografie? Není vidět. Je nerušivým nástrojem ke sdělení obsahu informace. Ctí nejdůležitější pravidlo: čitelnost. Čtenář nesmí být unavován ani rušen. Podřizuje se staletým tradicím. Jen u některých akcidenčních tiskovin může v rozumné míře typografie „vyčnívat“. Pak se blíží užitnému umění. Jak rozpoznat kýč od umění? Neexistuje algoritmus. Jděte do gale¨ rií na Picassa, Botticelliho, Dalího, Durera, Gaugina, Gogha, Alše, Špálu, . . . Nasajte atmosféru, nechte to do sebe absorbovat všemi smysly. Po mnoha letech pak poznáte rozdíl mezi kýčem a uměním, ale také to nebudete umět pojmenovat.
[4]
Mezníky v historii • Řeč (????? př. n. l.) • Písmo (cca 4000 let př. n. l.) Mezopotámie, Sumerové, Akkadové, dále Egypťané, Féničané, Řekové, Římané, . . . • Papír (105 n. l.) Čína, Čchan-Lun. V Evropě výrazně později • Knihtisk (1440) Německo: Gutenberg, Nizozemí: Coster, Francie: Waldvogel • Tisk z plochy, litografie — Alois Senefelder (1800), výrazně později: forma připravená fotochemicky, ofset (1905). • Rotačky, válec proti válci — (1866) pro deník Times • Fotosazba, osvit tiskové formy z filmů (1960) • Počítače — linotypy řízené strojem (1960), TEX (1979), PostScript, PageMaker 1.0 (1985), počítač pro každého (1990), . . .
[5]
Technologie knihtisku • Tisk z výšky • Jednotlivé litery (rozkládací/skládaci forma) • Razníky, matrice • Slévadlo: odlévaní liter matrice • Tavitelná slitina: olovo, antimon, cín • Vylepšení složení tiskové barvy: saze, oleje • Tiskařský lis inspirován vinařským lisem
[6]
42řádková bible
[7]
Litera — písmová kuželka • Výška sazby: normalizovaná na 23,55 mm • Noha + zrcadlově obrácený reliéf písmene • Stupeň písma: shodný pro celou písmovou sadu • Šířka litery: proměnlivá • Výplňkový materiál: čtverčík, půlčtverčík, třetina, osmina • Kerning pomocí pilníku, kousků filmu atd.
[8]
Míry v typografii • Tyto míry byly používány dříve, než vznikl metrický systém. Bylo podle nich odlito velké množství písma, typografové se metrickému systému nepřizpůsobili. • Princip: stopa = 12 palců, palec = 12 čárek, čárka = 6 bodů, tj. palec je roven 72 bodům. Jenže stopy byly různě veliké. . . • Didotův bod v kontinentální Evropě vychází z francouzské stopy = 32,48 cm, bod = 0,367 mm, dvanáct bodů = cicero. • Anglosaský systém, anglická stopa = 30,47 cm, bod (point) = = 0,351 mm, dvanáct bodů = pica. Ve výpočtu vznikly jakési zaokrouhlovací chyby. • Současný americký palec (25,4 mm) má bohužel 72,27 anglosaských pointů. Proto Adobe zavedla „počítačový bod“ = 1/72 palce = = 0,353 mm, dvanáct bodů = pica. Dnes nejpoužívanější systém.
[9]
Názvy stupňů písma (Didot, Fournier) 6 bodů — nonpareille 7 bodů — kolonel 8 bodů — petit (typicky pro poznámky pod čarou) 9 bodů — borgis 10 bodů — garamond (nejčastěji používaný stupeň) 11 bodů — breviář 12 bodů — cicero (podle Didotova bodu), pica (podle pointu) 14 bodů — střední 16 bodů — tercie 20 bodů — text
[10]
Vývoj tiskového písma • Gotická textura: Gutenberg 1440 • Dynamická (renesanční) antikva: Nicolas Jenson (1470), dnes písmo Centaur, Adobe Jenson • První kurzíva (italika): Aldus Manutius, Francesco Griffo 1500 • Další typografové renesance: Claude Garamond (1480–1561), Christoph Plantin (1514–1589), Wiliam Caslon (1692–1766) • Přechodová (barokní) antikva: John Baskerville (1754) • Statická (klasicistní) antikva: Firmin Didot (1783) • 19. století: písma pro plakát různé kvality. Stanley Morison: Times Roman • Bezserifová písma: statická (Helvetica, Univers), dynamická (Gill), geometricky konstruovaná (Futura).
[11]
Jenson
[12]
Francesco Griffo
[13]
Klasifikace písma
[14]
Co přinesly počítače? • Každý (často laik) má pod rukama sazárnu. Dříve byla sazba řemeslo, řemeslníci byli vyučeni v oboru. • Řemeslo mnohdy ztratilo návaznost: typicky kdo uměl s počítačem neuměl původní řemeslo a obráceně. • Bývalé oborové normy a ČSN vyšuměly do ztracena. Staré postupy práce přestaly existovat. • Počítače přinášejí obrovské množství nových technologických možností: kerning, tisk přes sebe, barvy, písmo implementované pomocí beziérových křivek připraveno ke snadné transformaci, algoritmy a automatizace zlomu sazby, okamžité náhledy, kontrolní tisky na laserových tiskárnách, . . . • Výtvarníci a odborníci mají možnost nové technologie využít. Je třeba to „nepřehnat“ s kreativitou. Nelze čtenáře překvapit něčím jiným, na co nebyl zvyklý.
[15]
Autor je nyní bohužel často i sazeč • Dříve existovala dělba práce a lepší oddělení obsahu od formy. Dnes je často za formu dokumentu zodpovědný autor sám, protože má k dispozici počítač, který mu formu dokumentu umožní „udělat“. • Lidé se ve škole učí psát na správných místech tvrdé a měkké i/y, ale neučí se, jaký je rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou. Dříve to nepotřebovali vědět, dělali to za ně sazeči.
[16]
Mikrotypografická pravidla Dříve byla tato pravidla zahrnuta do ON 88 2503, ta přestala platit v roce 1994. Dnes je možné použít ČSN 01 6910. • Spojovník (-) Propan-butan, dělení slov, zvádne-li to sám, ISBN 80-7302-007-6, slovník česko-anglický. • Pomlčka na čtverčík (—) a na půlčtverčík (–) Chceme-li oddělit části věty — od jiné části věty. Kratší pomlčka ve významu „až“, nebo dálnice Praha–Brno. V těchto případech bez mezer kolem. • Další „vodorovné čárky“: mínus a podtržítko. Třeba ve vzorci −a2 −b2 je první minus unární (bez mezery) a druhé minus binární (s malými mezerami z obou stran). Podtržítko se nepoužívá.
[17]
• Tečky čárky, středníky. Nemají před sebou mezeru, za sebou mezeru mají. Otazník, vykřičník, dvojtečka mají před sebou vlasovou mezeru (nedělitelnou) nebo (není-li k dispozici) nemají před sebou mezeru žádnou. Závorky nemají zevnitř mezeru, z vnějšku ano. Sazba data 23. 5. 1983 nebo 23. května 1983. (Všimněte si mezer za tečkami, lidé je tam často nedávají!) Interpunkce pro konec věty je v závorce, pokud je v závorce celá věta (viz předchozí závorka), jinak je čárka a tečka až za závorkou (jako zde). I ve zkratce s. r. o. jsou mezery za tečkami, ale zúžené. • Výpustka neboli elipsa (. . . ) má často ve fontu svůj obraz, když ne, pak musí být vhodně vzdušná. . . Samotné tři tečky vedle sebe jsou často nevhodně natlačeny na sebe..., takže to by se vyskytovat nemělo. Výpustka na konci věty nemá za sebou čtvrtou tečku.
[18]
• Uvozovky V českém jazyce se používají „takovéto“ uvozovky, velmi výjimečně též »takové« uvozovky. Ačkoli jsme si je vypůjčili od francouzů, používáme je opačně než oni. Uvozovky uvnitř uvozovek mohu být ,jednoduché‘. Je diletantismus používat symbol ”palce” místo uvozovek! V angličtině se používají “takovéto” uvozovky. • Stupeň (◦), procento (%), jednotky Stupeň se sází s malou nedělitelnou mezerou za číslovkou: 10 ◦. Symbol se přilepí na písmeno C, jedná-li se o stupně celsia: 10 ◦C. Procento ve výzmanu „čtyřprocentní“ se váže na číslovku (4%), ale ve významu „čtyři procenta“ musí mít mezi číslovkou a procentem nedělitelnou mezeru (4 %). Jednotky měr a vah mají mezi číslovkou a jednotkou nedělitelnou třetinovou mezeru (15 km).
[19]
• Mezery Mezi slovy jsou mezery mírně pružné (pro možnou adjustaci textu do bloku) se základní velikostí kolem třetiny čtverčíku. Pružnost i velikost navrhuje autor písma). Za tečkami za větou mají američani zvětšenou mezeru, my naopak mezeru mírně menší nebo aspoň stejnou jako mezislovní. Mezery dělíme na pružné a nepružné a na mezery umožňujicí dělení a nedělitelné. Nepružné mezery vkládáme např. mezi odrážku a začátek textu ve výčtu. • Předložky, spojky Za předložky K, k, S, s, V, v, Z, z, O, o, U, u a za spojky I, i, A, se vkládá pružná nedělitelná mezislovní mezera. Tato písmena coby samotná slova nesmějí zůstat na konci řádku. Spojku „a“ lze rozdělit zprava zleva.
[20]
• Dělení slov Dělíme podle slabik. Ovšem nedělíme tak, aby na konci řádku zůstalo jediné písmeno (o-/hmatat) a pokud to je možné, nenecháváme ani na dalším řádku dvě a méně písmen (odva-/ha). Také nedělíme tak, aby vznikla slova vulgární nebo vyvolávající nevhodnou asociaci (sle-/pička, kni-/hovna, tele-/vize, tlu-/močím). • Dělení v mezerách Dělit implicitně lze v každé mezeře. Výjimku tvoří mezery za předložkami (viz výše) a dále na mnoha dalších místech: za tečkou v datu, v mezeře mezi číslovkami a jednotkami, mezi trojcifernými úseky delšího čísla, před pomlčkou, za tečkami ve víceznakových zkratkách (s. r. o.), před výpustkou (. . . ). Korektor vždy přejede zrakem pravou hranu textu a během chviličky rozpozná chybná dělení.
[21]
Matematická sazba Proměnné (a obecně označení matematických objektů) sázíme výhradně kurzívou, nic dalšího není skloněno: číslice (pořadové), závorky a další symboly, ustálené znaky pro funkce, limity, fyzikální jednotky atd., vše je vzpřímeno. Dojde-li matematikům abeceda (což je velmi časté), mají dále řecká písmena (mínusky kurzívou, verzálky vzpřímené), zdvojené tahy, skripty, frakturu. Vektory: podtržení nebo šipka nebo bold sans serif skloněný. Osa matematické sazby, tečka na ose, tři tečky dle kontextu. Mezery kolem binárních operací a relací, rozlišovat < a 〈. Indexy, exponenty (100, 70, 50). Vzorec v odstavci a na samostatném řádku.
[22]
Vyznačování Zdůraznění v textu děláme kurzívou, která nekřičí, ale je vidět, že je slovo zvýrazněno. Ve speciálních případech, nebo z dobrých typografických důvodů můžeme použít tučnou variantu stejného řezu písma, ale ta nám rozbourá jinak jednotnou šeď odstavce. Je nutné se vyhnout vyznačení p r o s t r k á n í m (čtenáře to ruší) a už vůbec není vhodné něco podtrhávat.
[23]
Korektury • podle důležitosti dokumentu • profesionální korektoři a korektorské značky • autor může dělat korektury svého textu až několik dní po napsání • často pomůže vytisknout si dokument a odpočinout si od počítačového monitoru • u důležitějších dokumentů nechá autor zkorigovat text někým jiným (nemusí se nutně jednat o profesionálního korektora).
[24]
[25]
Struktura dokumentu • písmeno • slovo • věta • odstavec • (pod)sekce, sekce • kapitola • část Některé elementy této hierarchie mohou chybět (kapitola, část), ale bez některých se skutečně neobejdeme (odstavec).
[26]
Zalomení odstavce • Levý praporek nebo adjustace do bloku • Volba odstavcové zarážky a řešení východové řádky • Vertikální mezery mezi odstavci Při adjustaci do bloku pružíme v mezislovních mezerách, spíše stlačujeme než roztahujeme. Je krajně nevhodné pružit v mezerách mezi písmeny uvnitř slova, vypadá to jako slovo zdůrazněné prostrkáním a navíc to ruší čtenáře. Lepší systémy dovolí mírnou deformaci písmen (rozšíření, zúžení), které musí mít meze nastaveny tak, aby to oko čtenáře nepostřehlo. Někdy je možné nastavit zlom do režimu „visící interpunkce“ (jako v předchozím odstavci). Vyvolá se tím lepší pocit kompaktního bloku, protože spojovníky uvnitř bloku narušují pravou hranu sazby.
[27]
Stránkový zlom • Kapitola je analogie odstavce, nyní pracuje zlom strany. Na začátku kapitoly (na nové stránce) máme stránkovou zarážku a na konci kapitoly východovou stránku. • zákaz vdov a sirotků • stránkový rejstřík • důraz na otevřenou dvojstranu • číslování stran, hlavičky, patičky • vstupní náležitosti knihy (titul, patitul, frontispis, tiráž, obsah)
[28]
Zdroje informací o typografii • Pavel Kočička, Filip Blažek: Praktická typografie, ComputerPress 2000 • Pavel Pop, Jindřich Fléger, Vladimír Pop: Ruční sazba I, SPN, Praha 1984 • Bohuslav Blažej: Grafická úprava tiskovin, SNP, Praha 1990 • Vladimír Beran: Typografický manuál, Náchod 1994 • Úprava písemností zpracovaných textovými editory, ČSN 01 6910 • Oldřich Hlavsa, Karel Wick: Typographia 1, 2, 3, SNTL, Praha 1976, 1981, 1986 • http://typomil.com/ (stránky Martina Peciny) • ...
