Pravidla české digitální typografie

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky studijní obor: aplikovaná informatika

název bakalářské práce:

Pravidla české digitální typografie

vypracoval : Michal Sirůček vedoucí bakalářské práce : doc. Ing. Stanislav Horný, CSc.

Prohlášení : v 

23. prosince 2006 P r a z e

Prohlašuji, že  bakalářskou práci na téma „Pravidla české digitální typografie”  jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu   a  podkladové materiály uvádím v  přiloženém seznamu zdrojů

Abstrakt Smyslem této bakalářské práce je seznámit čtenáře s typografií a jejími pravidly – tedy s pravidly, které by měl znát každý, kdo se rozhodne publikovat jakýkoliv dokument. Lidí, vytvářejících dokumenty na počítači, je dnes totiž více, než těch, kteří vědí, co vůbec typografie znamená. Po přečtení této práce bude každý čtenář vědět, čeho by se měl při publikování svých prací držet a čeho naopak vyvarovat. Jeho dokumenty pak budou přehlednější i esteticky kvalitnější a pro další čtenáře se tak stanou více stravitelné a tím pádem i více efektivní. V této práci je také objasněno, zda v typografii existují nějaká obecně platná pravidla a jakou mají pro autora dokumentu závaznost. Důležitá pravidla a zásady jsou popsány podle zvyklostí uplatňovaných v České republice. Vlastním přínosem této práce je shrnutí všech oficiálně platných pravidel typografie ve třetí kapitole a především porovnání možností editace textu různými, typově odlišnými, počítačovými aplikacemi obsažené v závěrečné kapitole. Čtenář ocení toto srovnání zejména v případě, pokud klasický MS Word nesplňuje jeho požadavky při tvorbě jakéhokoliv dokumentu a on neví, jaký program místo něj zvolit. Ostatní kapitoly pokrývají nejdůležitější témata současné české digitální typografie a také písma, které je jejím základním stavebním prvkem, některé kapitoly se pro doplnění kontextu zabývají i jejich historií a mezinárodními souvislostmi. V samém závěru práce je uveden terminologický slovník.

Abstract Purpose of this bachelor’s work is to apprise reader of typography and its rules – everybody who decides to publish documents should know these rules. In reality it is not like this. There are more people publishing documents than people who know, what typography exactly means. After reading this work, every reader will know which principles he should follow and what he should avoid during creating documents. These documents will become more synoptical and goodlooking and so they obtain bigger chance to be successful. This work also clears up, if there are some official rules in typography and which effectuality they have for document’s writer. Important rules and principles are shown according to usage in Czech Republic by Bohemian school. Own contribution of this work is summation of all official typographical rules in third chapter and chiefly comparison of text editing’s possibilities among different computer applications, contained in the last section. Reader appreciates this comparison espicially in the situation when he comes short of possibilities of classical MS Word and he makes a decision which other application will be best-fitting for him. Other chapters cover most important themes of present czech digital typography and also the type and lettering, which are basic structural elements of typography. Several chapters are concerned with their history and international threads, for context’s completion. The very last section contains vocabulary.

pravidla pravidla č e pravidla čpravidla s pravidla čpravidla ečeesskké pravidla čččeessskkékééé e k s é k é

f f typografie f ff typografie

č e č s e č k s e pravidla č é k s e pravidla č é k s ččeesesskkkééé kéé

pravidla čes ké

f

f f typografie typografie f fpravidla pravidla pravidla pravidla pravidla

íí n t í n á t t í n á i t t í n g á i t i t n g á ddi iggi ititáátttnní í dddi igigititá typografie typografie g d i typografie d typografie typografie i g i d

í n tát

typografie

í í n t í n á t t í n á i t t í n g á i t i t n g á i t ddi iggititááttnní í dddi igigititá typografie typografie ddig typografie typografie typografie

Obsah

  0. Úvod  1  3

  2. Dějiny písem a typografie fdějiny typografie

 4 12

  3. Oficiální typografická pravidla

13

  4. ��� Klasifikace a kombinace písma, volba typu podle použití frodina písma   fdoporučení vhodného typu písma pro různé druhy použití   fkombinace různých druhů písem

14 19 19 20

pravidla čes ké

  1. Hlavní ������� písmové �������� pojmy, ������� konstrukce ����������� ������������� a vlastnosti ����� písma ftypometrický systém

í n tát

igi

  5. Základní ��������������������������������������� pravidla sazby a jednotlivých sazebních ���������� ����� prvků

d

f

typografie

f f typografie typografie f fpravidla pravidla pravidla pravidla pravidla

  6. Tiskoviny frozdělení fformáty

21 25 25 25 27 28

  8. Současná tvorba písma fpísmolijny ffiremní písma fformáty písma

29 30 30 31

  9. Mezinárodní typografie

í í n t í n á t t í n á i t t í n g á i t i t n g á i t dddi igigititááttnní í t g á i d i t typografie g i d i typografie ddig typografie typografie typografie

č e č s e č k s e pravidla č é k s e pravidla č é k s ččeesesskkkééé kéé

íí n t í n á t t í n á i t t í n g á i t i t n g á ddi iggi ititáátttnní í dddi igigititá typografie typografie g d i typografie d typografie typografie

  7. Postup tvorby dokumentu fsazební obrazec, optický střed

pravidla pravidla pravidla čpravidla ečes pravidla čpravidla ečesskké pravidla čččeessskkékééé e k s é k é

10. Porovnání možností editace textu různými počítačovými programy

32 33

f f typografie f ff typografie

Úvod

Obsah a cíle této práce Ve své práci si kladu za cíl seznámit čtenáře s pravidly české digitální typografie – tedy s pravidly, které by měl znát každý, kdo publikuje jakékoliv dokumenty prostřednictvím počítače. (České proto, že se liší od typografie zahraniční a digitální proto, že analogový, tedy ruční či strojový tisk byl vytlačen během několika prvních let nástupu počítačů.) Typografie je technicko-výtvarný obor zabývající se grafickou úpravou tiskovin. Vlastním průzkumem jsem zjistil, že lidí vytvářejících dokumenty na počítači je více, než těch, kteří vědí, co vůbec znamená slovo typografie. To je nejspíše dáno až neuvěřitelným rozmachem osobních počítačů během posledních dvaceti let, díky kterému si dnes může doma vytisknout svou knihu nebo omalovánky dokonce i malé dítě. Stojí za zamyšlení, jestli by se kvůli tomu neměla výuka typografie zařadit i do škol, alespoň v rámci výuky informatiky. Prostřednictvím této práce objasním, zda v typografii existují nějaká obecně platná pravidla a jakou mají pro autora dokumentu závaznost. Důležitá pravidla a zásady samozřejmě popíšu, po přečtení bude tedy každý čtenář vědět, čeho by se měl při publikování svých prací držet a čeho naopak vyvarovat. Tím, že se nadále nebude dopouštět alespoň základních typografických chyb (což je v dnešním neprofesionálním publikování časté), stanou se jeho dokumenty estetičtější i přehlednější a budou tak mít větší šanci, že na svého adresáta zapůsobí nebo že si je vůbec přečte. To má jistě zvláštní význam v dnešní době, kdy bývají lidé množstvím různých informací až zaplaveni (navíc často informacemi multimediálními, působícími na více lidských smyslů) a věnují proto pozornost pouze dokumentům, které je nějak zaujmou a od čtení neodradí hned na první pohled. Doplňujícím vlastním přínosem této práce je kapitola porovnávající možnosti typově odlišných počítačových programů pro tvorbu textových dokumentů. Čtenář si v této kapitole přijde na své v případě, pokud již klasický MS Word přestal splňovat jeho požadavky. Obdobné textové editory poslouží pouze k vytvoření textu s jednoduchým formátováním a minimem grafiky. Pokud však budeme náročnější a budeme potřebovat vytvořit nějaký raprezentativní, kompozičně náročnější dokument či dokonce plakát (a obzvlášť pokud se při jeho tisku nespokojíme s obyčejnou domácí tiskárnou), zvolíme určitý specializovaný software popsaný v poslední kapitole. Pokud si během četby nebudete vědět rady s jakýmkoliv odborným termínem, nalistujte si prosím slovník pojmů uvedený v samém závěru práce.

O typografii Typografie se zabývá grafickým návrhem veškerých tiskovin, resp všech vizuálních nosičů informací. Tím ovlivňuje také vzhled výrobků a staveb, čímž se podílí i na tvorbě vizuálního charakteru našeho okolí. Přitom základním materiálem typografie je písmo, pomocí kterého se uchovává a přenáší většina informací. Ještě v minulém století byla přitom typografie chápána jako práce s kovovou sazbou, tedy řemeslná, později uměleckořemeslná disciplína. V důsledku dělby práce v průmyslové polygrafické výrobě se později stala samostatným výtvarným oborem. Přesto však musí typograf vycházet z technologických možností celého polygrafického průmyslu (sazba, reprodukce, tiskové techniky a dokončovací práce). Tyto možnosti se v současnosti rychle zvětšují, značný posun jejich hranic znamenal přechod k digitálním technologiím. Nástup osobních počítačů a tiskáren také mnohonásobně rozšířil okruh lidí tiskoviny produkujících a značně také rozšířil samotný pojem dokument. Přes tento neustálý vývoj v technice bude vždy vizuální působení typografie ovlivňovat člověk. Na míře jeho znalostí a schopností bude záviset, zda budou dokumenty pouze chladně racionální, nebo zda budou na čtenáře působit také emotivně. V nejhorším případě může úprava dokumentu od četby i odradit. Vzhledem k obrovské citlivosti lidského oka a duše se dá na všudypřítomný proces zrakového vnímání pohlížet jako na konzumaci. Vizuální konzumace je praxí vizuální komunikace a také třeba právě typografie. Do našeho organizmu pronikají vjemy podobně jako potrava. Obraz uchvacujeme kusadly našich očí, polykáme nervy a trávíme mozkem. A dobrý kuchař přece musí pokrm upravit tak, aby byl nejen stravitelný, ale také chutný a kořeněný.

Nejobecnější zásady správně typograficky upraveného dokumentu: f f f f

sladění vizuálního působení tiskoviny s jejím obsahem opticky ucelená plocha dokumentu tvořící harmonický celek systematičnost a řád mezi prvky dokumentu vyvážený poměr mezi přehledností (čitelností) a výtvarnou úpravou

1. Hlavní písmové pojmy, konstrukce a vlastnosti písma

Písemný projev se skládá ze znaků, což mohou být alfanumerické znaky (písmena a číslice), interpunkční, diakritická, speciální (např. matematická) znaménka a symboly či drobné grafické prvky. Stěžejní část dokumentu samozřejmě tvoří písmena. Právě jim se věnuje tato kapitola.

E fghÍJK L MNOPQ RSTUV Wx Z

dřík hlavní přímý tah písmena - svislý nebo šikmý, ne však oblý některé znaky mají dříků víc (A 2)

ABCD

písmovou osnovu tvoří: 1. akcentová dotažnice 1. 2. horní dotažnice (ascender line) 2. 3. střední dotažnice (meanline) 3. 4. základní dotažnice, účaří (baseline) 4. 5. dolní dotažnice (descender line) 5. střední výška písma – vymezena střední a základní dotažnicí (3↔4)

▼

▼

přetah – aby písmenka v oblých či špičatých místech nevypadala menší serif - způsob příčného zakončení tahu písmenka vodorovný klínový svislý

VERZÁLKY x minusky x Kapitálky též MAJUSKULE x minuskule nepravé kapitálky odvodí editor textu z verzálek, zpravidla je zmenší na 70% jejich velikosti

y



Také číslice dělíme na verzálkové (velké) a minuskové (skákavé). Minuskové jsou odvozené od původních rukopisných předloh (old styles). Základní kresba je na střední výšku písma (u číslic 0, 1, 2), číslice 6 a 8 přesahují nad tuto výšku, tahy číslic 3,4,5,7 a 9 sestupují pod účaří. Počítačové fonty nás v tomto ohledu trochu šídí. Přestože většina klasických písem má číslice v obou verzích, jejich digitální přepis (v neprofesionálních verzích) většinou obsahuje pouze číslice verzálkové (nalevo). Ty jsou vhodné hlavně do souvislého textu, v němž působí méně rušivě.

1234567890   Vs. 0123456789

Další pojmy z konstrukce písma: f f f f f f f f f f f f f f f f f f

hřbet hlavní oblý tah písmena tvořící jeho páteř výběh tah zakončený jiným kresebným způsobem než serifem hlava horní zakončení dříku písmen d t p pata dolní zakončení dříku písmen a b d u, někdy U vrchol ostré spojení dvou přímých tahů A N V W příčka vodorovný nebo šikmý příčný tah písmen e f t A H rameno vodorovný tah nasazený na dřík E F L oko uzavřený oválný nebo kruhový tah; není spojen s dříkem o g bříško oválný až kruhový tah, zpravidla spojený s dříkem p d a smyčka spodní uzavřený tah písmena g náběh oblé propojení dříku se serifem nebo bříška s přímým tahem kout úhel vzniklý kolmým křížením dvou tahů nebo prvků písmena chvost výběhový tah písmen y j r ostruha zpravidla zakřivený šikmý tah písmena Q slza zakončení výběhu ve tvaru slzy, např. j y zrno zakončení výběhu v kulatém tvaru s koutem ucho výběhový tah písmena g zářez výrazný, symetrický úhel v znaku V, M, w

duktus duktus duktus

výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce (ovlivňuje celkové zabarvení potištěné plochy) stínování – zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště dříků a oblouků f statické (svislá osa symetrie) f dynamické (šikmá osa symetrie) konturové (drátěné) písmo kresba písmového znaku tenkou čarou v jeho základním obrysovém tvaru velikost písma velikost písma měřěná jako velikost verzálek stupeň písma velikost tiskařské kuželky, což byly kovové odlitky jednotlivých tiskových znaků, sestavované do slov a vět při použití knihtisku; v digitální typografii představuje velikost písma od dolní po akcentovou dotažnici včetně prokladu mezi řádky dotah tah písmena dosahující až k dotažnici; rozeznává se dolní, horní a střední dotah skript psané písmo nebo písmo vypadající jako psané



Fonty písma je třeba brát jako hotovou a plně optimalizovanou věc. Proto není ve většině případů vhodné písmenka prodlužovat a rozšiřovat, deformovat, dokreslovat, ani jinak dotvářet a upravovat. Základním požadavkem na kresbu písma je bezvadný tvar znaků, oproštěný od všeho, co nepřispívá k jejich čitelnosti. Ta vyjadřuje obtížnost či lehkost čtenářova vnímání textu. Ovlivňuje ji mnoho vlastností textu: f druh písma - podobnost a odlišnost znaků f velikost písma f proklad (volný prostor mezi řádky) f rozdíl v tloušťce vertikálních a horizontálních tahů (proměnný duktus) f délka horních a dolních dotahů f šířková proporce písma f mezislovní mezery f sklon kurzivy f střední výška písma f délka řádku f diakritická znaménka f ozdobné prvky f zabarvení a jakost povrchu papíru f barevný tón (pestrost) tiskové barvy f intenzita osvětlení a iradiace (tmavé pozadí zdánlivě zvětší velikost světlejšího písma a naopak)

Typometrický systém Typografické míry, podle nichž jsou připravovány všechny tiskoviny, jsou odlišné od metrických měr, protože vznikly dříve. Rozlišují se dva základní, nejpoužívanější systémy: Didotův měrný systém (kontinentální) Měrný systém Pica (angloamerický) f 1 bod = 0,375 9 mm f 1 point = 0,352 8 mm f 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm f 12 points = 1 pica [pajka] = 4,234 cm (vychází z pařížské stopy – 72 cicer = 32,48 cm) (vychází z anglické stopy – 72 picas = 30,47 cm) Didotův systém se v Evropě používal od r. 1775, ale v současnosti je vytlačován angloamerickým systém především díky tomu, že většina počítačových aplikací se vyvíjí v Americe, a dále proto, že byl tento systém použit firmou Adobe při tvorbě jazyka PostScript pro tisk. Pokud se tedy na svém počítači setkáte s body, budou to nejspíše přesněji pointy.

Relativní jednotky Problémům s rozlišování těchto systémů se můžeme vyhnout používáním relativních jednotek, které jsou vztaženy k velikosti čtverčíku písma. Rozumí se jím čtverec o straně velikosti stupně písma. Prakticky jsou ale vhodné pouze při mírách typografie písma (nikoliv odstavce a stránky). čtverčík em space dvě třetiny 2 to 3 em půlčtverčík en space třetina thick space čtvrtina middle space osminka thin space



2. Dějiny písma a typografie

Rozebrání historického kontextu písma nám osvětlí, kdo vůbec písmo vynalezl, jak se dále vyvíjelo a pomůže nám lépe pochopit např. klasifikaci písma nebo proč se v jednotlivých částech světa dodnes užívají rozdílné druhy písma. Vznik písma byl podnícen potřebou lidí zaznamenávat, uchovávat a rozšiřovat myšlenky a skutečnosti. V dlouhé etapě vývoje lidstva nadešel čas, kdy ústní předávání zpráv nedostačovalo. Člověk si obstaral nástroj, pomocí nějž zanechává informace pro další generace. Při sledování vývoje písma a tisku základně rozeznáváme tři období, z nichž každé mělo svůj podíl na současném stupni vývoje lidské společnosti: V předhistorickém období vznikají předchůdci písma: f kresby f piktogramy - grafické symboly, zjednodušené kresby, smysl je jasný i bez znalosti jazyka. Později z nich vzniká obrázkové písmo. Některé národy zůstaly ve vývoji písma na této úrovni až do současnosti (např. Indiáni) f ideogramy – symboly, složitější obrazové znaky s konkrétním slovním významem. Předpokladem pro přečetní ideogramu je znalost pojmu, který vyjadřuje. Spojením vhodných znaků se dají vytvořit i jména a abstraktní pojmy. V hojné míře se používá těchto symbolů dodnes. Setkáváme se s nimi v podobě různých navigačních značek, označení produktů, log firem, tetování apod. Z piktogramů a ideogramů se v příhodných podmínkách začalo tvořit písmo. Nejprve slovní, které se dále vyvíjelo, přes slabikové k hláskovému. Pro historické období jsou již charakteristické fonogramy, což jsou znaky písma odpovídající zvuku, hlásce (u nás používány dodnes). V tomto období vznikají ručně psaná, kreslená nebo jinak utvářená písma. Moderní období přichází s vynálezem knihtisku, kdy vznikají první tisková písma odlévaná z kovu, v 19. a 20.století se písmová tvorba i tiskové techniky bohatě rozvíjí.

Vývoj písma

Odsud již budeme písmo chápat pouze jako skupinu znaků sloužící k zaznamenávání jazykových sdělení, pro jejichž interpretaci je třeba znalost jednotlivých znaků. Pro porozumění písmu musíme znát i řeč, v níž je písmo napsáno. V otázce samotného vzniku písma jsme odkázáni pouze na hypotézy. Jedna z nich přičítá vynález písma cílevědomé práci úzkého okruhu učenců či obchodníků, další jej považuje za náhodný objev. Někteří lidé stále připisují vznik písma Bohu. Ani jedna z nich ale nevysvětluje, jaktože se první písmové soustavy se vyvinuly nezávisle na sobě. Vytvořili jej obyvatelé starověké Mezopotámie, Egypta, Číny a indoganžského údolí. Sousední národy od nich přijaly písmo již hotové a během času si je přizpůsobili vlastním potřebám.



písma starověké Číny a Indie

klínové písmo (Mezopotámie)

egyptské písmo

↓

↓

fénické písmo (blízký východ)

↓ řecké písmo

↓ etruské písmo (Apeninský pol.)

↓

↓

slovanské písmo

latinské písmo

↓ lomená písma

↓ latinková písma

přehled vývoje písma

Čínské písmo vzniklo asi dva tisíce let před naším letopočtem. Má více než padesát tisíc znaků, ale pro běžnou potřebu člověk vystačí s třemi tisíci znaky. Na vývoj evropského písma tato vyspělá východní kultura neměla přímý vliv. Zato babylónské a egyptské písmo se stalo základem vzdělanosti evropských národů. Babylónské klínové písmo bývá často označováno jako úplně první a má svůj počátek u Sumerů ve starověké Mezopotámii, která ležela v deltě řek Eufrat a Tigris na území dnešních států blízkého východu, jako Sýrie, Irák, Libanon, Izrael a Jordánsko. Svou formou bylo vázáno na používaný materiál a druh psacího nástroje (hliněné psací destičky, které se vypalovaly, a dřevěná rydla). Stáří se odhaduje do doby před 3000 let př. n. l. a mělo přímý vliv na vznik a vývoj mladších forem písma ve starém Egyptě, jelikož obě otrokářské velmoci vedly čilý obchodní a kulturní styk. V historii Egypta se postupně vytvořili tři písmové soustavy, jejichž znaky byly slovní, slabičné i hláskové. Hláskových znaků bylo dvcet čtyři, a to jen pro souhlásky. Samohlásky k souhláskám si čtenáři doplňovali sami, podle smyslu textu. Nejstarší z nich byly hieroglyfy. Vznikaly přibližně před pěti tisíci lety jako písmo obrázkové, které bylo postupně výtvarně zdokonalováno a zjednodušováno. Používalo se zejména při rytí nápisů do stěn paláců, chrámů a hrobek faraónů. Roku 1822 jej rozluštil Francouz J.F.Champollion.



Hieroglyfy

Hieratické písmo – kněžské – bylo jednodušší než hieroglyfy. Mělo asi 600 znaků. Písaři jej dále zjednodušovali. Použití tohoto písma bylo velmi široké. Zachovaly se nám rytiny na kamenech i fragmenty knih a papyrových svitků.

Hieratické písmo

Posledním písmem bylo písmo démotické – lidové. Používalo se v praktickém životě. Byly nalezeny obchodní smlouvy, dlužní úpisy, nařízení, vyhlášky. Jeho kresba byla již plně podřízena materiálu, na který se psalo – papyrusu. Jednotlivé znaky se postupem času změnily ve fonogramy. Egyptským písmem nastal přechod od písma obrázkového, slovního, k písmu hláskovému.

Démotické písmo

Vznik latinského písma Fénické písmo V druhém tisíciletí před naším letopočtem vytvořili Féničané, žijící na území dnešní Sýrie, souhláskovou, tzv. severosemitskou abecedu o 22 písmenech. Toto období se dá proto pokládat za počátky hitorického období písma. Přímý vliv egyptského písma na fénické není prokazatelný ani v grafické formě. Z fénického písma vzniklo mnoho známých abecedních soustav. Západosemitští Féničané byli totiž zdatnými obchodníky a mořeplavci a pronikli do všech moří mezi Afrikou, Asií a Evropou. Fénické písmo se psalo zprava doleva.

Fénické písmo

Řecké písmo Řekové přijali písmo fénických obchodníků asi v 10.století před naším letopočtem. S písmem však nemohli přijmout metodu použití. Semitská souhlásková abeceda řečtině nevyhovovala. Některé znaky přetvořili na samohlásky, jiné – pro řečtinu neupotřebitelné – vypustili. Tomuto písmu se říká řecké písmo archaické.Protože v té době ještě neměli jednotný jazyk, vzniklo několik variant písma pro různá nářečí. Lze je rozdělit na dvě skupiny: východní a západní řeckou abecedu. Z výchdních písem, která se stala základem národního písma všech Řeků, později vznikla i písma slovanská. Ze západořeckých písem pak latinka. Původní levosměrné písmo Řekům také nevyhovovalo, začali psát tzv. bustrofédou obousměrně, tj. první řádku zprava doleva, druhou zleva doprava, třetí zprava doleva atd. Nakonec přišli na to, že ani tento způsob psaní nebude nejlepší a určili směr písma a čtení textu zleva doprava. Tím vzniklo pravosměrné písmo, kterým píšeme a čteme dodnes.



řecká abeceda roku 394

Od Řeků přijala písmo celá Evropa. Na ukázce řecké abecedy si všimněme, že latinka i azbuka se vyvíjely ze stejného základu. 1. Východní větev Tvůrcem nejstaršího slovanského písma hlaholice byl soluňský učenec Konstantin Filosof (později přijal jméno Kyrillos – Cyril), který přišel se svým bratrem Metodějem kolem roku 855 do Velkomoravské říše, aby šířil křesťanství mezi západními Slovany. O jejich příchod požádal kníže Rostislav byzantského císaře Michala III. z politických důvodů, neboť našim národům hrozila od franckých kněží germanizace. Konstantin použil běžné malé řecké písmo, doplnil několika znaky hebrejsko-samuritskými a do staroslovanského jazyka, který byl podobný staročeštině, přeložil z řečtiny část bible a náboženské knihy. Hlaholice měla dvě formy: okrouhlou a hranatou.

Hlaholice 10.století

Bylo to písmo velmi složité, mělo 43 znaků a jeho čitelnost byla obtížná. To byly jistě také důvody, proč se hlaholice v Čechách udržela asi do 11.století. Nejprve paralelně s latinkou, později se od jejího užívání nadobro upustilo. Ve starém Velkém Bulharsku, kam po odchodu z Čech Metoděj přišel, se vedle hlaholice rozšířila praktičtější cyrilice. Svůj název dostalo toto písmo na počest Cyrila, který byl prohlášen za svatého. Odtud se cyrilice dále šířila do Srbska, na Ukrajinu a do Ruska. Ukázka původní cyrilice následuje na další straně.



cyrilice

Ruská azbuka vychází z cyrilice, která se na Ukrajině a v Rusku již vyvíjela samostatně. V roce 1708 nechal car Petr Veliký písmo zjednodušit podle latinkových vzorů v novou občanskou abecedu a nazval ji graždanka. Ta se používá v podstatě dodnes. 2.Západní větev V době rozkvětu řecké kultury, asi 300 let před naším letopočtem, se písmo dostalo prostřednictvím řeckých kolonistů na Sicílii a Apeninský poloostrov, kde se s ním seznámili Etruskové a Italikové. Zde začal bohatý vývoj latinky.

původní latinská abeceda

Starší Latinové znali pouze velká písmena. Latinská abeceda měla 24 písmen a postrádá znaky pro J, U, Y, W. Toto písmo, které již svou kresbou značně připomíná vzhled současné velké abecedy (verzálek), se v dalším vývoji rozdělilo do několika forem. Nejprve to byla latinka archaická, která vycházela z řeckého písma a má do jisté míry orientální ráz. Dalším vývojem vznikaly národní písmové formy. Nejprve vznikala římská písma nápisová – capitalis monumentalis – písmo tesané do tvrdých materiálů. Prošlo dlouhým vývojem, od 3.století př. n. l. do 4.století našeho letopočtu.

Capitalis monumentalis



Ustálilo se jako písmo stínované s výraznými serify. Je známá i jeho ornamentální forma – capitalis rustica – písmo psané nebo malované, kterým byly do různých odolných i méně odolných materiálů publikovány veřejné i soukromé dokumenty. Jiné označení tohoto písma je scriptura acturia (písmo dokumentární). Vzniklo asi počátkem našeho letopočtu. Je to písmo stínované, serifové, užší kresby.

Capitalis rustica

Capitalis quadrata (též capitalis elegans) má význam v celém dalším vývoji latinky od počátku středověku. Vzniklo asi ve 3. století našeho letopočtu. Je výrazněji stínované, serifové, čtvercového vzhledu.

Capitalis quadrata

Vyspělá řecká kultura i politická moc Římanů (porážka Řeků u Korintu r. 146 př.n.l.) vedla k vytváření dalších písem, potřebných pro diplomacii, armádu, obchod i umění. Psalo se na různé materiály, zpočátku na tenký olověný plech, později na papyrus a pergamen. Vyvíjel se i písařský nástroj, rydlo, třtinové nebo rákosové pero, od 4.–5. století brkové. Též technika psaní se změnila. Inkoust se vyráběl ze sazí nebo z duběnek. Pro zdobení zvláště drahých spisů se používala organická i anorganická barviva, stříbro a zlato. Tato písma se nazývají římská písma knižní. V 1. století př.n.l. vznikla klasická kapitála, o sto let později pak římské knižní písmo smíšené (scriptura mixta), které lze pokládat za jakýsi přechodový typ písma malé abecedy (minusek). Ve 2.–3.století vzniká římská uniciála, která se stala formálním latinským písmem. Typické pro ni bylo zakulacování tvaru znaků, některé znaky se protahují pod účaří nebo nad střední dotažnici.

Římská uniciála - počátky minuskového písma

Další užívanou formou římského písma byla asi v 5.století římská polounciála. Zde již převažují minuskulní tvary písmen, jednotlivé znaky se občas začínali spojovat. Vedle písem s vertikální osou se vyvíjela písma kurzivní (italiky) se šikmo skloněnou osou, která měla v denním životě širší použití a byla při psaní svým sklonem přirozenější. Po pádu říše římské r.476 se vývoj římských písem samozřejmě zastavil a začala vznikat tzv. písma národní.

Římská polouniciála



přehled vývoje písma do pádu římské říše

Národní písma Vývoj národních písem je velmi složitý, podobně jako vývoj národů samých. Většinou vycházejí z římských vzorů, jejich grafické formy a upotřebení jsou však značně rozdílné. Dávají svědectví o vývoji jednotlivých národů a odrážejí mocenské a kulturní proudy Evropy od 5. do 11.století. Písma raného středověku se dělí podle svého původu do několika podskupin: středověké modifikace římských písem, písma irsko-anglická, španělská, písmo papežských a císařských listin a písma francká. Podnět k větší jasnosti a čitelnosti písmové kresby a k prvnímu stabilizování forem naší malé abecedy dal Karel Veliký, který vládl francké říši v letech 768-814. Vyhlásil reformu písma a jeho zásluhou vznikla dobře čitelná rukopisná forma malých písem. Nemalou zásluhu na lepší čitelnosti měla čtyřlinková písmová osnova. Podle svého původu se nazývá karolínská minuskule.

postupný vývoj písmen malé abecedy, tzv. minuskulí

10

V 11.století se po románském slohu objevuje druhý univerzální sloh evropského středověku, gotika. Její vliv se projevil i v tvorbě písma. Vznikala lomená písma gotická. Typické jsou štíhlé, lomené tvary, komplikovaná, komplikovaná kresba znaků, tahy se zdvojují i ztrojují. Užívala se i jako písma knižní – ve 12.století se v severofrancouzských rukopisech začala ojevovat gotická knižní minuskule, ve 14.století na sever od Alp textura, která ve svém vývoji zaznamenala několik forem (kaligrafickou, konstruovanou a ornamentální). Byla velmi rozšířená a po vzniku evropského knihtisku se stala prvním tiskovým písmem. Typické jsou důsledně lomené tahy a vertikální charakter znaků.

textura

Podobně závratný rozvoj prodělala rotunda, která je italskou paralelou textury.

rotunda

Gotická lomená písma se postupně dále větvila. Vznikala běžná písma kurzivní – gotická kurzíva italského typu 13.století, francouzského typu 15.století. Díky jejich dobrým předpokladům pro psaní rukou právě zde začíná převládat spojování písem. Dále vznikají tzv. bastardy, česká již ve 14.století, francouzská a anglická v 15.století. Také bastarda se stala knižním lomeným písmem. Měla dvě formy, okrouhlou a hrotovou. Po vynálezu knihtisku se v 16. století vedle tiskové textury, rotundy a bastardy vyvinuly jako tisková písma ještě švabach a fraktura:

švabach vs. fraktura Všechna lomená písma mají společný slohový ráz, dekorativnost a dynamčnost duktu, lomení oblouků a ostrost kresby písem. Vývoj latinky navázal v období renesance v 15.století na předgotické klasické vzory, tedy antická písma a písma karolínské renesance. Vzniká tzv. humanistické písmo. Tato písma se již vytváří v dnešní podobě minuskulí, majuskulí a kurzívy. V období baroka a klasicismu již nedošlo k podstatným změnám základních schémat písma. Písmo se pouze přizpůsobilo novému vkusu a používání nových psacích a tiskových technik .

ukázka humanistického písma

11

Dějiny typografie jsou vpodstatě dějinami tištěných knih, alespoň v jejím počátku. Vynález knihtisku a objevení Ameriky stojí na počátku novověku. (V anketě amerických vědců byl dokonce vynálezce knihtisku Johannes Gutenberg prohlášen mužem tohoto tisíciletí.) Genialita Gutenbergova vynálezu z roku 1450 spočívá ve spojení předchozích různorodých postupů v jeden koordinovaný výrobní proces, jehož hlavními složkami byly: pohyblivé litery, konstrukce licího strojku, vytvoření liteřiny (slitiny olova, cínu a antimonu), vhodné tiskové barvy a v neposlední řadě konstrukce tiskařského lisu. Knihtisk se velmi rychle rozšířil po celé Evropě v 60. a 70. letech 15. stol. Roku 1468 byla v Plzni vytisknuta první česká kniha, Kronika trojánská. Jak se šířil knihtisk, používali tiskaři především národní písma své země. V období novověku tak zaznamenává vývoj kresby písma dosud nevídaný rozmach. Jak vyspělými kulturními částmi světa, procházely jednotlivé umělecké slohy a jejich odnože, zanechávaly své typické prvky samozřejmě i v konstrukci a kresbě písmových znaků. Zajímavé je, že teprve v r.1816 se poprvé objevuje verzálková abeceda písma bez patek - grotesk. Zvláštní vlnu inovace do písmové tvorby vnášejí experimentální umělecké slohy jako dadaizmus, futurizmus či expresionizmus. Z hlediska estetiky utržila typografie šrám v podobě vynálezu strojového tisku, který však mnoha lidem usnadnil práci. Poválečná typografie prodělala několik módních vln (viz níže). Rozhodujícím způsobem ale typografii poznamenaly dva objevy, které přišly ze zámoří. V 50. a 60. letech to byla fotosazba, tehdejší typografii se také říkalo typografie zvětšovacího přístroje anebo americká typografie. Druhým výrazným počinem byl vpád počítačů a nástup digitální typografie, které se již za poměrně krátkou dobu podařilo klasickou typografii a sazbu vytlačit do pozadí. Někteří dokonce přirovnávají nástup digitálního tisku a DTP softwaru k vynálezu knihtisku. Z tohoto hlediska byl významný rok 1984, kdy byla firmou Adobe vyvinuta první verze jazyka PostSkript a objevuje se i první laserová tiskárna. V této době také uvádí společnost Apple na trh počítače Macintosh. To byl první osobní počítač, který pracoval s grafickým uživatelským rozhraním ovládaným pomocí myši a přitom nebyl příliš drahý. V současnosti sledujeme na poli počítačové grafiky a typografie konkurenční boj počítačů Apple a PC. Vlny poválečné typografie chronologiky řazené: Mezinárodní typografický styl (okolo 1945) 6 Obrazová typografie (okolo 1955) 6 Funkční typografie (okolo 1960) 6 Fluxus (okolo 1965) 6 Experimentální typografie (okolo 1965) 6 Pop a psychodelika (1965) 6 Typografie punk (okolo 1975) 6 Nový funkcionalismus (okolo 1980) 6 New Wave (Nová vlna) (okolo 1980) 6 Encyklopedická typografie (okolo 1985) 6 Multistylová typografie (současnost)

Pták Noh – Gryf držící tiskařské tampony se

stal cechovním symbolem tiskařů a typografů. Zřejmě proto, že v české heraldice 15.–16. století představoval symbol moudrosti a ostražitosti. Navíc původně pochází z mytologie dvou kolébek písma: starověkého Řecka a Egypta.V obou oplýval neobyčejnou silou a bystrostí, dole lev a nahoře orel.

12

3. Oficiální typografická pravidla

Typografie ani žádná její součást není zakotvená v právním systému České republiky. Typografii dokumentů od klasifikace písma až po korekturní značky v ČR dříve upravovala řada státních technických norem ČSN. Konkrétně 88. třída státních norem nesoucí název Průmysl polygrafický. Tyto normy však postupem času mizely. Byly redukovány, rušeny, případně nahrazovány. Nejčastěji však jednoduše rušeny výmazem. A tak nyní, s platností od 1. 1. 2006, obsahuje celá třída Průmysl polygrafický pouze 5 norem: ČSN 88 00 52 Tiskové stroje ČSN 88 04 10 Korekturní znaménka pro sazbu ČSN 88 04 11 Korekturní znaménka pro reprodukci ČSN 88 46 74 Dopisnice a pohlednice ČSN 88 61 01 Dopisní papíry pro obchodní a úřední korespondenci Tyto normy jsou spolu s ostatními veřejně přístupné jedině v Národní technické knihovně v Praze. V těchto normách však najdeme pouze stručný výtah toho, co se lze o daném tématu dozvědět z odborné literatury. Normy nemají vůbec žádnou závaznost. Ta byla zrušena u veškerých státních a oborových norem k 1. 1. 1995. Nyní můžeme dodržováním státních norem nejjednoduším způsobem dokázat, že je náš výrobek, příp. činnost, bezpečná. To je v současnosti jediná funkce našich státních norem. Těžko si lze představit, že bychom mohli nějakému subjektu způsobit ohrožení bezpečnosti nedodržením typografických zásad. Proto se v typografii nemůžeme dopustit ničeho zakázaného, pouze nevhodného. Sami čtenáři nechť si rozhodnou, zda se jim grafická úprava tiskoviny líbí nebo ne. Stát ponechává grafikům a sazečům volné ruce. Snad je to tak lepší: tiskoviny by jinak mohly zestereotypnět, zešednout. Současný stav „skoro bez norem“ navíc jen dokazuje, že pravidla a technické záležitosti typografie, jako formáty a rozdělení tiskovin, klasifikace písma, pravidla jednotlivých prvků sazby apod., jsou již natolik vžité, že ani úpravu státními normami nepotřebují. Typografie se tedy neřídí všeobecnými pravidly, pouze všeobecnými zásadami, které jsou prověřené časem. Ty se formují už od samého počátku tisku, proto se dá předpokládat, že jsou všeobecně esteticky vytříbené či logické a je vhodné je dodržovat. Pro představu – mnoho takových zásad je uvedeno například v kapitole o pravidlech hladké sazby, dále sem patří např. volba vhodného typu písma a jejich kombinace. Občas se tato vžitá pravidla mohou i porušit : kvůli zvláštnímu druhu písma, výtvarnému záměru úpravy sazby, ve snaze vyhovět speciálním požadavkům autora či zákazníka, zpestření dokumentu či upoutání pozornosti na určitý prvek. S jemnými odchylkami v typografických zásadách se také setkáme u cizojazyčné sazby, většinou kvůli přizpůsobení se jazykovým či kulturním odlišnostem. Drobná vychýlení od těchto zásad způsobené módními vlnami bývají pouze dočasná. Přesto však nemůžeme říct, že by byla typografie oborem, který se již zcela přestal vyvíjet. Obzvlášť ne typografie digitální, která před pár lety oslavila teprve své dvacáté narozeniny a je tak vrstevnicí současných studentů vysokých škol.

13

4. Klasifikace a kombinace písma, volba typu podle použití

Písmo je nejenom nositelem myšlenky a informace, ale zároveň svými vlastnostmi (kresbou, šířkou tahů, …) dotváří celkový charakter budoucí tiskoviny. V typografické práci je proto základním materiálem a na jeho správné volbě velmi záleží. Dobře zvoleným písmem si můžeme velmi pomoci, ale nevhodně zvolené písmo dobrý výsledek už předem zatracuje.

Základní možnosti rozlišování písma

1. podle charakteru f dynamická - rukopisná jsou stínovaná podle šikmé osy a mají diferencovanou šířkovou proporci, vycházejí převážně z písma psaného plochým nástrojem f statická - kresebná většina znaků je kreslena s opticky stejnou šířkou (výjimkou jsou znaky jako i nebo w), stínovaná podle svislé osy 2. podle šířky znaků písma f proporcionální (např i užší než o, většina písem) f neproporcionální – všechny znaky mají stejnou šířku (dříve písma psacích strojů, nyní jsou často používána ve strukturovaných neformátovaných dokumentech) 3. podle účelu f vytesávaná - kapitály (náhrobní desky, starověk) f nápisová (monumentální) f rukopisná (listinná a knižní) f tisková - ta se dále dělí následovně: r knižní dobře čitelné písmo, vyvážená kresba, střední duktus r časopisové dobře čitelné písmo středního duktu s kresebnými a vyznačovacími verzemi r novinové písmo obvykle serifové, zpravidla se zvětšenou střední výškou a širší kresbou znaků, aby bylo dobře čitelné i v nejmenších stupních r titulkové písmo výraznějšího duktu, zpravidla vyššího stupně r akcidenční pro sazbu příležitostných tiskovin, inzerátů a titulků v novinové, časopisové a knižní sazbě; především tučné antikvy, egyptienky i grotesky a všechna písma psaná a zdobená r speciální sady piktogramů, znaků pro technickou sazbu apod.

14

Vzhledem k neustále se rozšířující nabídce písem a věd vznikla ve dvacátém století potřeba písma určitým způsobem třídit. Vzniklo několik systémů, písmo se většinou třídilo podle časové posloupnosti jeho vzniku. Dle tohoto kritéria vznikala i mezinárodní klasifikace Vox-AtypI, vytvořená Maximilienem Voxem roku 1952. Československá klasifikace vznikla několik let nato, na původní návrh typografa doc. Jana Solpery z VŠÚP. Tato klasifikace se v mnohém podobá Vox-AtypI, také respektuje chronologický vývoj, ale hlavní pozornost věnuje grafickým prvkům písmových znaků. Cílem byla možnost zařazení do příslušných klasifikačních skupin nejen písma existující, ale i všechna další, která teprve mohla vzniknout. Tato klasifikace tiskových písem byla roku 1977 přijata za Československou oborovou normu ON 88 1101. I ta již však byla bez náhrady zrušena. Klasifikační skupiny písem, jak je uváděla tato norma, se ale u nás často používají dodnes. Proto si tuto klasifikaci latinkových písem představíme v této kapitole. Kromě latinkových dále existují písma nelatinková, a sice pravosměrná (např. slovanská a řecká) a levosměrná (orientální). Existují i další typy písma, u nás někdy označované jako exotické (např. čínské obrázkové).

Klasifikace latinkových písem Výše zmíněná, bývalá, oborová norma rozděluje latinková písma do 11 skupin, z nichž každá má 3 podskupiny: varianty základní kresebné verze řezu, řezy vyznačovací nakloněné (kurzívy) a řezy zdobené (včetně např. tučných verzí). Klasifikační třídy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Dynamická antikva Přechodová antikva Statická antikva Lineární serifové písmo Lineární bezserifové statické písmo Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo Lineární bezserifové dynamické písmo

Lineární antikva

Kaligrafické písmo Volně psané písmo Lomené písmo

Základní dělení antikvových písem na dynamická, přechodová a statická je dáno historickým vývojem; lineární bezserifová písma (také označována jako grotesky) jsou dělena obdobně na dynamická, konstruovaná a statická. Písma 4. a 8. klasifikační skupiny (lineární serifová písma a lineární antikva) se smíšenými prvky představují spojovací články mezi antikvovými a lineárními bezserifovými písmy. Podrobnější dělení u kaligrafických písem má návaznost na 1.–4. klasifikační skupinu, u volně psaných písem pak na 5.–8. klasifikační skupinu. Samostatnou skupinou vzniklou nezávisle na ostatních jsou lomená písma. Dalo by se říct, že písma klasifikačních skupin 1, 3, 5, 7 jsou charakteristická svými písmovými proporcemi, zatímco písma klasifikačních skupin 2, 4, 6, 8 jsou rozlišována detaily písmové kresby a představují historický i tvarový přechod mezi stylově vyhraněnými lichými skupinami. Následující přiblížení jednotlivých klasifikačních tříd s příklady obsahuje i dobu, pro kterou byl vznik těchto písem typický. V dnešní multistylové době podpořené počítačovými technologiemi a vědou však vznikají písma ze všech těchto skupin.

15

1. Dynamická antikva (renesanční) Tyto antikvy byly vytvářeny od druhé poloviny 15. století do první poloviny 18. století. Tedy po nejdelší období ze všech kvalifikačních tříd. Jsou charakteristické diferencovanou šířkovou proporcí, šikmou osou stínování, rozdílnou tloušťkou hlavních a spojovacích tahů (zvlášť u pozdně renesančních verzí) a serify. Serify mívají nápadně prohnutý nebo klínovitý náběh, jednostranné horní serify jsou vždy šikmé. Používají se především jako knižní písma pro krásnou literaturu, pozdně renesanční písma jsou i vzhledem k dobré čitelnosti univerzální.

Garamond

Times New Roman Palatino

2. Přechodová antikva (barokní) Pochází z druhé poloviny 18. století. Představují přechod od diferencované šířkové proporce k nediferencované. Mají téměř nebo úplně svislou osu stínování, výraznější rozdíl v tloušťce hlavních a spojovacích tahů a jemnější serify s méně prohnutým náběhem. Jednostranné horní serify jsou méně šikmé, u současných modifikací někdy dokonce kolmé ke dříku. Používají se především jako knižní písma.

Bookman

New Baskerwille Century

3. Statická antikva (klasicistická) Jsou to písma z období klasicismu. Vyznačují se nediferencovanou šířkovou proporci. svislou osou stínování, značným rozdílem v tloušťce hlavních a spojovacích tahů. Vodorovné serify jsou velmi úzké, bez náběhu, výjimečně s nepatrným náběhem. Svislé serify mají zaoblený geometricky konstruovaný náběh. Statickou antikvou se tisknou především knihy s krásnou literaturou, občas se využívá pro samostatné titulky.

Cantabile Help us Giambattista

Nirvana

Antikvy od sebe prakticky nejlépe rozlišíme porovnáním sklonu os stínování u písmenek e c u apod.

4. Lineární serifové písmo Písma vycházející z egyptienek 19. století. Převažuje v nich nediferencovaná šířková proporce, svislá osa stínování a malé rozdíly v tloušťce hlavních a spojovacích písmových tahů. Lineární serifové písmo se dále dělí podle tvaru serifů. Ty mohou být rovné či deskovité (egyptienka), popř. deskovité s prohnutými náběhy nebo trojúhelníkové. Mají široký okruh použití: můžeme je nalézt v knihách, časopisech, novinách, ale i v akcidenčních tiskovinách.

Courier

Just Old Fashion

Presse

16

5. Lineární bezserifové statické písmo Začalo vznikat až počátkem 19. století. Charakterizuje je nediferencovaná šířková proporce, svislá osa stínování, pouze mírná diferenciace tloušťky hlavních a spojovacích tahů a především absence serifů. Jsou to univerzálně použitelná písma. Na jejich vzniku se určitě podílel i tehdejší rozvoj obchodu a s ním spojené počátky reklamy. Tyto bezserifová písma totiž dovolují lehce manipulovat s tloušťkou tahů, velikostmi proporcí, případně i sklonem, a proto jsou dodnes používána např. v reklamě a užitém umění.

Haettenschweiler

Franklin Gothic

Kartika 6. Lineární bezserifové geometricky konstruované písmo Vznik tohoto písma zřejmě ovlivnil konstruktivizmus 20. let 20. století. Konstruované písmo má často nediferencovanou šířkovou proporci. Jejich odlišujícím se znakem je kresba znaků odvozená z geometrického tvaru. To může být kružnice, čtyřúhelník i jiný útvar. Toto písmo je lineární, proto má jednotnou tloušťka tahů a žádné serify. Používá se převážně jako akcidenční a titulkové písmo, některé rodiny jsou však použitelné obecněji.

FuturaBlack

Abstract

AvantGarde

7. Lineární bezserifové dynamické písmo Vyznačuje se diferencovanou šířkovou proporcí, pouze mírnou diferenciací tloušťky tahů a opět nemá žádné serify. Dále se tyto písma rozlišují podle naklonění své osy, která může být i svislá. Využívá se jako akcidenční, ale i jako knižní písmo.

Lucida

News Gothic

Gill Sans

8. Lineární antikva (grotesková antikva) Dochází u ní ke sloučení kresebných prvků antikvy a přímých tahů lineárních bezserifových písem. Znaky mají většinou diferencovanou šířkovou proporci. Také tloušťka tahů je obvykle více či méně rozdílná. Dříky a koncové tahy jsou zřetelně rozšířené nebo ukončené jemnými či skrytými, téměř neznatelnými serify. Lineární antikva se využívá jako knižní, časopisové nebo akcidenční písmo.

Lady Copra Mariandra Eras

9. Kaligrafické písmo (psané) Vychází z kultivovaných kaligrafických skriptů z 15. i pozdějších století. Můžeme na něm pozorovat výrazné rozdíly tloušťky tahů, což dotváří dojem písma psaného plochým perem či štětcem. Rozeznává se kaligrafické písmo dynamické, statické, přechodové a volně kaligrafované. Díky jeho výtvarnému charakteru, často na úkor čitelnosti, se využívá zejména v akcidenčních tiskovinách.

17

Kelly Brown

Anke Calligraphic

Champagne

10. Volně psané písmo Vychází ze současných rukopisných skriptů, psaných zaobleným, tupým nástrojem. Má obvykle jen nepatrné rozdíly tloušťky tahů. Dále se dělí na lineární statické, konstruované, dynamické a na volně psanou antikvu. Využívají se zejména jako akcidenční písma. V dlouhém textu se nepoužívají kvůli jejich horší čitelnosti oproti písmům klasickým.

Agressive To Be Continued

Upirpaw

11. Lomené písmo Samostatnou třídu tvoří lomená písma, která se nejhojněji vyvíjela od období gotiky až do 19. století. Výrazně se uplatňují lomené tahy s velkými rozdíly v tloušťce tahů. Zvlášť kresba písmen velké abecedy může být velmi komplikovaná. Písmena malé abecedy jsou tvarově jednodušší. Obdobně jako u minulých dvou klasifikačních tříd je mnohdy kladen důraz na zdobnost, i za cenu horší čitelnosti. Dále se dělí podle šířkové diferenciace, otevřenosti kresby a způsobu lámání křivek na texturu, rotundu, švabach, frakturu a na gotiko-antikvu. Používají se jako historická, příp. akcidenční písma. V historii nechvalně proslulo jako oficiální písmo německé třetí říše.

Black Family Old English Text Cantara Gotica Na závěr nutno doplnit zdobené písmo, se kterým se v současnosti setkáváme velmi často. Podle předchozí klasifikace tvoří zdobená písma podskupiny těch písmových tříd, ze kterých jsou odvozena. U tohoto písma ustupuje do pozadí jeho čitelnost na úkor zdobných prvků. Nejčastěji má totiž ryze výtvarný charakter. Někdy může sloužit k přilákání pozornosti. Mnohá ozdobná písma jsou vhodná pro tisk pouze ve větších velikostech. Používají se v sazbě akcidenčních tiskovin, ale především v reklamní tvorbě, která nás dnes obklopuje ze všech stran. Patří sem rovněž současná módní vlna street artu, který můžeme obdivovat například přímo na zdech budov moderních měst, v podobě tzv. tagů a graffiti. Tagging vychází z volně psaného dynamického lineárního písma, zdobné by měly být samotné tvary jednotlivých znaků. Graffiti obvykle tvoří vícebarevné konturové písmo s množstvím zdobných prvků a prostorových transformací.

Sidewalk

Got heroine? Amelia

(el&font gohtic!) phonograff

CIRCUS

18

(el&font BLOCK) homeboy

Cocaine sans

Rodina písma Klasifikační třídy jsou tedy tvořeny příbuznými rodinami písma. Každá rodina má své jméno (např. AvantGarde, Baskerville, Garamond, Helvetica, Times) a charakteristickou kresbu. Sdružuje souhrn písem stejného druhu a zahrnuje kromě základního písma jeho kresebné verze. Základní řez je stojaté písmo středního duktu. Někdy bývá označováno normal, roman, příp. regular, book, text nebo je bez přívlastku. Současné rodiny písma jsou někdy velmi rozsáhlé, kresebné verze mohou být: f nakloněné doprava – kurzívy (cursive, italic, oblique) f s duktem slabším (light) f s duktem silnějším (bold, medium) f zúžené (condensed, narrow, compressed) f rozšířené (ultra, black, heavy, expanded, extended, extra] f kapitálky (small caps) f obrysové (outline, contour) f stínované (shadowed) f zdobené (decorated) regular italic bold bold italic

condensed condensed italic condensed bold condensed bd it

light ultra light italic ultra italic Small Caps ultra condensed Small Caps Bold ultra cond bold

decorated decorated italic Dec. small caps Dec. s. caps bd

ukázka rozsáhlejší rodiny písma (běžně používaný software pro psaní obsahuje většinou fonty s nejvýše prvními čtyřmi řezy)

Konkrétní řez písma v jednom stupni se správně nazývá sada, několik sad je potom soubor.

Doporučení vhodného typu písma pro různé druhy použití ...aneb kremrole se hodí k ovaru stejně jako postmoderní font k antické filosofii V současném světě se můžeme setkat s písmem prostřednictvím různých médií a v různých formách. Navíc existuje nepřeberné množství nejrůznějších písmových fontů a vznikají stále další nové. Samozřejmě, že všechny nejsou vhodné pro určitý konkrétní způsob použití. Při výběru vhodného písma proto musíme přihlédnout k určitým kritériím. Text má vždy splňovat základní požadavky: estetické, technické a účelové. Velmi obecně se dá říci, kde se nejčastěji setkáme s jednotlivými druhy písma. Jejich volbu však musíme zvážit vždy zvlášť podle konkrétní situace. Patkové písmo se používá zejména pro dlouhý text s širší sazbou, protože serify jakoby vedou oči po řádku a přispívají tak k dobré čitelnosti. Používá se tedy hojně jako knižní písmo. Písmo lineární, bezserifové, je modernější, jakoby čistčí a je nejvíce rozšířené u různých nápisů, popisků a titulků, nehodí se však většinou pro obsáhlejší text. Je naopak vhodné jako písmo pro obrazovky, kde je většinou nejlépe čitelné, a to díky horšímu rozlišení zobrazení. Geometrické lineární písmo se hojně užívá pro technickou literaturu, protože svým charakterem nejlépe vystihuje technickost. Jako historické písmo se užívá lomené písmo nebo klasické antikvy, příp. i kaligrafické písmo. Pokud chceme vyjádřit pohyb, nejvhodnější bude zřejmě některé dynamické písmo, může být také nakloněné. Dojmu lehkosti a elegance můžeme dosáhnout tenkým, světlým písmem, naproti tomu robusnost a sílu vyjáříme pomocí písma tučného a masivního, a to nejspíše lineárního. Při tvorbě úzké sazby, např. slopců v novinách, a také v titulcích se často používá písmo zúžené (condensed).

19

Kombinace různých druhů písma

Při kombinaci písma u běžných tiskovin platí rčení, že méně je někdy více. Všechny učebnice sazby či grafické úpravy nám radí nám, abychom se pokud možno vyhnuli kombinacím více rodin písma na jedné stránce. Připouštějí ovšem porušování tohoto pravidla v akcidenčních tiskovinách, v reklamní tvorbě nebo v časopisech. Tisíce řezů, které jsou dnes k dispozici pro počítačovou sazbu, lákají, a jak je vidět kolem nás, málokdo svodům odolá. Dokument by však rozhodně neměl vypadat jako vzorník fontů. Kombinace podobných písem nebývají skoro nikdy vhodné, protože běžný čtenář rozdíl ani nepozná, ale jaksi podprahově nebude s tiskovinou spokojen. Zvláště některé lineární písma vypadají úplně stejně, liší se jen mnoha detaily. Příkladem budiž kombinace písem Arial a Helvetica, Frutiger a Franklin Gothic nebo Gill Sans a Futura. Za nejhorší možnost se pak pokládá kombinování dvou druhů antikvy pocházejících z různých slohových období (např. renesanční Garamond a klasicistní Bodoni). Kombinace dvou zcela rozdílných písem, například klasické antikvy s geometrickým groteskem může působit dokonale. Při kombinování tvarově nepodobných písem je však třeba věnovat návrhu maximální pozornost a snažit se najít písma, jejichž spojení oku ladí. Např. je vhodné, abychom nekombinovali písma statická s dynamickými, či klasická s moderními a aby měly obě abecedy co nejbližší výšku verzálek i minusek. Kombinace mnoha písem musí mít své opodstatnění a je zcela nevhodná pro běžné informační letáčky, noviny nebo dokonce knihu. Toto řešení má opodstatnění třeba při návrhu plakátu na party či časopisu o počítačových hrách. Je ale třeba vzít na vědomí, že rozhodně nepřispívá k vyšší čitelnosti a zvláště starší lidé často takto zapsaná sdělení nepřečtou. nevhodné kombinace:

Frutiger

      Franklin Gothic

Stencil

      FUTURA BLACK

Garamond    Bodoni vhodnější kombinace:

Helvetica Inserat

    Garamond cond light

AvantGarde       Cantabile

Copperplate Century gothic 20

5. Základní pravidla sazby a jednotlivých sazebních prvků

Při sazbě, neboli montáži dokumentu, je třeba vycházet ze základních východisek celé typografie. Především je třeba dodržet logickou strukturu a přehlednost dokumentu. Rozsáhlé dokumenty rozčlenit do kratších celků, text oživit nadpisy, ilustracemi a grafickými symboly. To pomůže udržet zájem čtenáře po dobu četby v celém dokumentu. (Všimněme si, že licenční ujednání a podobné texty plné formalit, na kterých často autor ani nemá zájem, aby je vůbec někdo četl, jsou nevzhledné úpravy: malým písmem a celý text je zarovnaný třeba jen do jediného strohého bloku.) Státní norma ON 88 2503 Základní pravidla sazby sice zanikla spolu se zánikem ČSFR, ale to vůbec neznamená, že by se tato pravidla přestala dodržovat. Naopak, jejich dodržování je jedním z hlavních měřítek kvality práce typografa nebo grafika. Korektor má odstraňovat spíše drobná přehlédnutí, než základní typografické chyby. Vyvarováním se takových chyb lze zabezpečit nejen technickou, ale i estetickou správnost a bezchybnost tiskoviny. U reprezentativních tiskovin nebo třeba v reklamní tvorbě je toto zvlášť důležité, protože dokument (popříp. v něm nabízené výrobky a služby) prodává v konkurenčním prostředí z velké části jejich vzhled. Při sazbě se tedy držíme typografických pravidel, která se obecně dělí do tří skupin: f typografie stránky - rozvržení stránek, návrh sazebního obrazce, kompozice a zabarvení celé plochy stránky ... (Popis těchto záležitostí obsahuje kapitola postup tvorby dokumentu) f typografie odstavce - zarovnání, sloupce, odsazení prvního nebo všech řádků, proklad řádků (řádkování) a odstavců, obtékání grafiky textem, parchanty... f typografie písma - volba rodin(y) písma, velikosti, zvýrazňování, tracking, kerning, dělení slov, mezislovní mezery, interpunkční znaménka ... Hladkou sazbou se rozumí sazba základního textu v odstavcích jedním řezem písma Kromě hladké sazby rozenáváme sazbu smíšenou zahrnující i titulky, zvýraznění a grafické prvky, sazbu pořadovou (např. obsahy), tabulkovou, technickou aj.

Nejdůležitější sazební prvky: Zarovnání Tento příklad ukazuje sazbu do čtyř sloupců, a to podle čtyř nejpoužívanějších způsobů zarovnání, které poskytuje většina běžných textových editorů: k levému praporku (též vlevo), na střed (též na osu), na pravý praporek (též vpravo) a do bloku.

Tento příklad ukazuje sazbu do čtyř sloupců, a to podle čtyř nejpoužívanějších způsobů zarovnání, které poskytuje většina běžných textových editorů: k levému praporku (též vlevo), na střed (též na osu), na pravý praporek (též vpravo) a do bloku.

Tento příklad ukazuje sazbu do čtyř sloupců, a to podle čtyř nejpoužívanějších způsobů zarovnání, které poskytuje většina běžných textových editorů: k levému praporku (též vlevo), na střed (též na osu), na pravý praporek (též vpravo) a do bloku.

21

Tento příklad ukazuje sazbu do čtyř sloupců, a to podle čtyř nejpoužívanějších způsobů zarovnání, které poskytuje většina běžných textových editorů: k levému praporku (též vlevo), na střed (též na osu), na pravý praporek (též vpravo) a do bloku.

Úprava na střed (lze i mimo osu stránky) se hodí spíše pro menší množství textu. Může vypadat nejlépe při sazbě básní, inzerátů apod. Pokud úpravy na střed volíme kvůli lepší estetické úpravě, nesmíme zapomenout ani na logické členění textu podle jednotlivých řádků. Pro delší text však zarovnání na střed není vhodné, protože se hůře čte. Sazba na pravý praporek také není pro delší text vhodná , protože působí nezvykle, hůře se čte a především neodpovídá čtení našeho latinkového písma z levé strany. Zarovnání textu do bloku by podle základních typografických zásad mělo zabrat vždy stejný počet řádků jako zarovnání na praporek. U sazby do bloku by měly být pouze upravené mezislovní mezery. Jak jste si ovšem mohli všimnout na ukázce, toto pravidlo se mezi počítačovými programy nevžilo. Při sazbě do bloku je třeba správně volit poměr velikosti písma a šířky řádkům, především kvůli mezislovním mezerám, které při tomto zarovnání mění řádek od řádku softwarový algoritmus. Zarovnání do bloku v kvalitní sazbě představuje také ruční nastavení atributů tohoto algoritmu, především při nízkém počtu znaků na řádku. Touto vlastností nejsou vybaveny obyčejné textové editory. Nejužší mezislovní mezera by neměla být menší než čtvrtina čtverčíku, v žádném případě pak nesmí být menší než jeho šestina (šířka písmene l). Naopak nejširší mezislovní mezera nemá být větší, než je šířka písmene n, tedy polovina čverčíku. Zbývá zarovnání vlevo, které není třeba čtenáři latinkového písma zvlášť představovat, protože je při čtení textu zleva nejlogičtější a nejpraktičtější a proto také nejužívanější

Proklad

Vyjadřuje většinou velikost mezery mezi jednotlivými řádky (v text. editorech též řádkování nebo automatický proklad) příp. odstavci. Někdy se jako proklad označuje celá výška řádku, tzn. vzdálenost dvou nejbližších účaří. Sazeč zápisem Garamond 12/14,4 b. (tento text) vyjádří písmo Garamond velikosti 12 bodů o stupni 14,4 bodu, proklad řádků je tedy 2,4 b. (popřípadě 14,4 b). Základní proklad desetibodového písma se doporučuje 2 b. a mění se s velikostí písma lineárně. Trochu zvětšit a odstavce tak prosvětlit je třeba u menšího písma, ve verzálkové sazbě nebo u dlouhých řádků. Naopak u úzkých sloupců, např. v novinách je žádoucí proklad trochu zmenšit. Co se týče prokladu odstavců, je také možný, prosvětlíme tím celou stránku, ale není vhodné jej pak kombinovat s odsazením prvního řádku.

Prostrkání

Nastavení mezer mezi písmeny se říká prostrkání (tracking). Mezera mezi písmeny se doporučuje zachovat taková, jak je u písma základně nastavená. Především u kurzívy není vhodné tuto mezeru měnit. Prostrkání se může použít pro zesvětlení celého textu, často však takový text působí poněkud rušivě. Proto se nedoporučuje používat prostrkání ani pro zvýraznění částí textu.

Dělení slov

Na konci řádků bychom neměli nechávat jednohláskové předložky a spojky (i slabičné), vyjímku tvoří jen spojka a. Počítačové programy nám v tom ale obvykle nepomůžou, ručně tento nešvar vyřešíme vkládáním neděliterlných mezer. Způsob dělení slov mezi jednotlivými řádky se řídí pravidly pravopisu, které radí dělit slova mezi slabikami, pokud možno mimo kořen, u složených slov ponechat jednotlivé kořeny nerozdělené. Z estetického hlediska se však dělení řídí pravidly typografickými. Vždy by mělo platit, že z rozdělovaného slova zůstanou na každém řádku alespoň tři znaky, přičemž se mezi znaky počítá i dělící znaménko neboli rozdělovník či spojovník a interpunkce, je-li bezprostředně vedle slova. Dělit bychom měli nejvýše ve třech po sobě jdoucích řádcích. Vyjímku tvoří sazba úzkých sloupců, kde mohou na konci řádků stát i jednopísmenná slova, nelze-li jinak. Dále není vhodné dělit do dvou řádků titul a jméno, čísla a číslovky s jednotkami, datumy, zkratky a také slova, jejichž rozdělením vznikne na řádku slovo nevhovného významu (kni-hovna, se-kunda, vytvo-řiť apod.). Způsob dělení slov, popř. jeho absence by se měl dodržet stejný v celém dokumentu.

22

Mezislovní mezery Ideální mezislovní mezera má mít velikost jedné třetiny čtverčíku (tedy šířky písmena m), přičemž se dává přednost mezerám užším, než širším. Tak například dvanáctibodové písmo má mít mezeru čtyři body, osmnáctibodové má mít mezeru šest bodů. Díky novince v používání strojové sazby – tzv. vyplňovacím klínům, které dříve umožnily rychle nastavit stejnou velikost mezer na jednom řádku, byla tato základní velikost mezislovních mezer zmenšena na jednu čtvrtinu čtverčíku (mezery šly totiž pomocí klínů na většině zařízení pouze zvětšovat). Nicméně tato mezera o velikosti čtvrt čtverčíků nám zůstala dodnes. Nastavená šířka prázdného znaku, reprezentující v počítačových písmech mezeru, bývá obvykle právě čtvrt čtverčíku. Proto, pokud porovnáme nějakou obyčejnou současnou knihu s knihou, která vznikla dříve, pravděpodobně zjistíme mírné zúžení mezislovních mezer. Sázecí programy nám umožňují kromě jednotného nastavení velikosti těchto mezer vkládat jednotlivé mezery konkrétních velikostí. Chceme-li vytvořit kvalitní dokument, využijeme toho při sazbě některých sazebních prvků uvedených níže. Obyčejné textové editory obvykle vkládat různé mezery neumí. Musíme si je vyhledat a vložit z některého fontu, kde jsou definované.

Interpunkční znaménka

Tečka a čárka se vkládají těsně za slovo, pokud za nimi následuje další interpunkční znaménko, přisazují se také těsně k sobě. Dvojtečka, středník, otazník a vykřičník by se měly od slova oddělit zúženou mezerou, ale není velkou chybou, pokud mezeru vypustíme. Textové editory nám totiž ani zúženou mezeru běžně nenabídnou. Totéž platí pro tři tečky. Pokud je ale vysadíme jako jeden znak fontu, pak bez mezery, neboť tento znak už má v sobě zúženou mezeru zahrnutu. Apostrof (správně odsuvník) se sází bez mezer. Uvozovky a všechny závorky se přisazují hned ke slovu_(takto)_a jejich používání se řídí pravidly pravopisu. V češtině se používá pro levé a pravé uvozovky zvláštní znaky : „x“ a také se připouští »x« pro vnořené uvozovky nebo pro výtvarnou typografii. Ostatní netypické znaky jako & § @ # * by se měly v textu oddělovat z obou stran zúženou mezerou.

„Pomlčky“

f — em pomlčka (na délku celého čtverčíku, tedy písmenka m) se používá v Americe, u nás ne f – en pomlčka (na půl čverčíku, široká jako n) je pomlčka, která by se měla používat u nás a oddělovat normální mezerou z každé strany. Při významu pomlčky jako „od–do“ neboli „až“ ji však mezerami neoddělujeme. Může stát na konci řádku, ne však na jeho začátku. Na většině klávesnic tato pomlčka chybí, proto se musí vysadit pomocí textového programu nebo kombinace kláves. f - spojovník (též rozdělovník) se používá při dělení slov, při spojení složených výrazů a při připojování částice -li. Ve všech případech se užívá bez mezer. Místo pomlčky by se neměl používat.

Čísla

Čísla se sází slovem, a píšou se zvlášť. Číslice (oddělené zepředu normální a zezadu zúženou mezerou) použijeme v těchto případech: f letopočty f data (se zúženými mezerami, správné způsoby : 23. prosince 2006, 23. 12. 2006, a 23. XII. 2006) f čísla s měrnými jednotkami f dlouhá a složitá čísla (správně: 1 234,567 8) f v technické a tabulkové sazbě

Zkratky

Běžně používané a všeobecně srozumitelné zkratky píšeme minuskami s tečkou, poníž následuje zúžená mezera nebo další interpunkce. Pokud je taková zkratka na konci věty, tečka ukončující větu se vynechá. Na začátku řádku se zkratka vyskytnout nesmí, pokud je na začátku věty, vyžaduje rozepsat. Ostatní zkratky, např. organizací, napíšeme verzálkami bez tečky. Klávesové zkratky se píší s plusem

23

a bez mezer (např. Ctrl+Shift+8). «

Východový řádek

to je parchant

Je posledním řádkem odstavce. Nesmí být kratší než délka odstavcové zarážky, i na jeho konci musí zbýt místo větší, než je tato velikost. Pokud se východový řádek vinou špatného stránkové sazby ocitne jako první řádek nové stránky nebo sloupce, nazývá se sirotek Je pokládán za typografickou chybu a celou sazbu je tak třeba trochu přeorganizovat. Pokud se naopak první řádek odstavce vyskytne na konci předcházející strany nebo sloupce, je to také špatně, takový řádek nazveme vdovou. Vdovy a sirotci dohromady se odborně označují parchanty (též pancharty).

Uznávané dogma pro velikosti písma u běžných tiskovin: Velikost základního textu: 10–12 bodů Nadpisy 1. úrovně: 200% velikosti základního textu 2. úrovně: 150% 3. úrovně: 120%

24

6. Tiskoviny

Rozdělení tiskovin

Dříve u nás polygrafické výrobky rozdělovala státní ON 880128 do tří skupin. Norma již sice byla bez náhrady zrušena, ale ne proto, že by snad tiskoviny rozdělovala špatně. Použiji tedy tuto klasifikaci i zde: f periodický tisk - noviny a časopisy f neperiodické publikace, převážně knižní - veškerá knižní výroba včetně leporel a omalovánek f ostatní výrobky - vše ostaní: akcidenční tiskoviny osobní, společenské a propagační, hospodářskoadministrativní tiskoviny, formuláře, jízdní řády, telefonní seznamy, technická dpkumentace, etikety, nálepky, stickery, kalendáře, vzorované papíry...

Formáty tiskovin

Také formát papíru jednotlivě pro výše uvedené druhy tiskovin dříve upravovaly státní normy. Byly závazné pro polygrafické podniky, tiskárny, nakladatelství a vydavatelství. Po jejich zrušení už formát tiskovin žádná pravidla nemá, přesto je jeho volba velmi důležitá z estetického i ekonomického hlediska. Na estetické hledisko má vliv především charakter publikace. Jiné požadavky budou kladeny na dětskou literaturu, časopis, poezii nebo odbornou literaturu. Ekonomické hledisko je svázáno s použitou technologií. Proto je vhodné se při návrhu běžné tiskoviny držet klasických formátů papíru tak, jak jsou dodávány tiskárnám. Velikosti těchto formátů pořád vychází z bývalých státních norem, které uváděly čistý formát papíru v základní řadě A a doplňkových řadách B a C. Řada A vychází ze základní velikosti papíru A0 o rozměrech 841 x 1189 mm (B0: 1000 x 1414 mm a C0: 917 x 1279 mm), jehož delší strana je postupně půlena a stává se z ní strana kratší. Počet takových půlení udává arabská číslice za písmenem označujícím řadu a není vyšší než deset (nejmenší z řady A je A10 : 26 x 37 mm). Dostáváme tedy 11 formátů řady A a obdobně také jedenáct formátů řad B a C. Přitom rozměry těchto formátů nejsou zdaleka zvoleny náhodně. Plocha výchozího formátu pro řadu A, tedy A0 je rovna jednomu čtverečnému metru. Přesně jeden metr má zase kratší strana výchozího formátu pro řadu B a řada C tyto dvě předchozí řady spojuje. Přitom se všechny formáty všech řad snaží zachovat poměr stran 1 : √2, který vychází ze zlatého řezu, a měl by tak být nejlahodnější pro lidské oko a „v souladu s přírodou“. Dále můžeme rozlišovat i formáty knih a formáty periodických tiskovin. Zejména formáty periodik se však mohou lišit v závislosti na technologických možnostech příslušné tiskárny. Takto dělíme archy papíru, ze kterých se vyrábí tiskoviny: f výrobní (hrubý) arch - formát dodávaný od výrobce papíru f tiskový arch - formát, který je po oříznutí potiskován f knižní arch (signatura) - potištěný tiskový arch složený do stránek Následující stránka obsahuje rozdělení formátů papíru základní řady A4 ve zmenšené velikosti (pro skutečnou představu nechť vezme laskavý čtenář v úvahu, že tiskový arch (stránka), který právě čte, má formát A4). Jednotky rozměrů jsou udány v milimetrech.

25

A6 105 x 148

A5 148 x 210 A3 297 x 420

A4 210 x 297 A1 594 x 841

A2 420 x 594

A0 841 x 1189

26

7. Postup tvorby dokumentu

Tato kapitola obsahuje popis postupu při profesionální tvorbě dokumentu v DTP studiu určené pro kvalitní ofsetový tisk. Má tedy nanejvýš logické uspořádání a jeho znalost se nám tak může hodit i při tvorbě běžného dokumentu vytvořeném a vytištěném na jakémkoliv zařízení – měl by autorovi dokumentu pomoci vyvarovat se chybám a zbytečným zdržením vzniklým ze špatného načasování posloupnosti jednotlivých činností.

1. Náčrt dokumentu Zahrnuje zejména orientační rozvržení stran a hrubé schéma grafického uspořádání stránek (lze využít počítač nebo tužku a papír).

2. Grafický návrh dokumentu

Při tomto kroku se vytvoří zrcadlo či meketa dokumentu, což je návrh kompozice stránek, sazebního obrazce (blíže pospsán na konci kapitoly) a ostatních typografických úprav jednotlivých prvků dokumentu. Pokud se použije pro vytvoření makety dokumentu některého počítačového programu, můžeme pro lepší představu text a obrázky nahradit např. barevnými obdélníky. Pokud již máme v kompozičním řešení dokumentu zcela jasno, vytvoříme přesný návrh typografie písma a odstavců. Maketu dokumentu využije posléze sazeč při stránkové montáži. Při tomto kroku již můžeme odhadnout rozsah dokumentu.

3. Pořízení textu a ilustrací

Nyní musíme obstarat veškeré texty a ilustrace budoucího dokumentu v elektonické verzi jako podklad pro sazbu. Při pořizování obrazových předloh musíme prověřit dostatečnou kvalitu předlohy pro tisk, tedy vzít v úvahu rozlišení závěrečného tisku (alespoň 200 dpi).

4. Korektury a úprava textů a ilustrací

Pokud potřebujeme korekturu textů na co nejlepší úrovni, zadáme text k opravě více korektorům. Pro profesionální korekturu existuje řada korekturních značek pro veškeré jazykové a typografické úpravy: f vyznačování, výměna, rušení nebo vkládání jednotlivých znaků f změny v sazbě (přesun řádků, posun nebo roztažení sazby, oprava špatného dělaní slov …) f změny mezer (mezi písmeny,slovy, řádky, odstavci či obrázky, příp. posun celých prvků) f sazba odstavců a změny formátování (ukončování a spojování odstavců, umístění řádku na střed, změna formátu písma) f ostatní změny v sazbě (jako zarovnání, odstranění řeky v textu, změna druhu linky) Korekturní značky popisují dvě z posledních pěti oborových norem, které se zachovaly v celé třídě číslo 88 – Polygrafický průmysl.

5. Stránková a archová montáž (zlom)

Za pomoci sázecího programu proběhne montáž všech zkorigovaných podkladových textů a ilustrací podle předem připravené makety dokumentu do podoby stran a dvoustran. Poté následují další korektury, nyní již smontovaných stránek.

27

6. Příprava podkladů pro tiskárnu – osvit Tiskárnám se předlohy pro tisk předávají v podobě filmů, což jsou speciální fólie vytvořené na osvitové jednotce z PostScriptového formátu souboru našeho dokumentu. Běžné textové editory takové soubory vytvořit neumí. Pro každou barevnou stránku papíru jsou zapotřebí čtyři filmy obsahující obraz dokumentu v jednotlivých čtyřech barevných separacích barvového systému CMYK (používaného při tisku obecně, separace tvoří barvy Cyan, Magenta, Yellow, Black). Zároveň můžeme s osvícenými filmy tiskárně předat i tzv. nátisk, jakýsi barevný model našeho dokumentu pořízený na vysoce kvalitní domácí tiskárně, který může následně sloužit jako jediný podklad při reklamaci barev tisku.

7. Zhotovení tiskových předloh, tisk a dokončovací výroba

Metody přenosu archové předlohy na tiskovou plochu jsou závislé na principu zvoleného tisku. Po tisku následuje rozřezání archů, popř. i jejich ořez a vazba.

Sazební obrazec je základní rozkres navrhované tiskoviny, který obsahuje umístění potištěné plochy na čistém formátu tiskoviny. Tradiční koncepci sazebního obrazce v knižní sazbě vyjadřuje poměr velikostí okrajů 3 : 4 : 5 : 7 (viz ukázku; pravá strana dvoustrany má sezební obrazec převrácený podle hřbetní osy). Záhlaví (hlava) - header

optický střed

Levý okraj - left margin Pravý okraj - right margin

Pata - footer

sazební obrazec a optický střed stránky A4

Optický střed strany A4 leží nad geometrickým středem strany, zhruba ve dvou třetinách od spodu. Tam by měl ležet nejdůležitější sazební prvek, má-li být spatřen jako první.

jediné zdroje informací pro tuto kapitolu: Horný S.: Počítačová typografie a design dokumentů. Praha; Grada Publishing; 1997; 288 stran; ISBN 80-7169-487-7 Horný S.: kurz SA339, Počítačová grafika a sazba, VŠE, ZS 2006/2007

28

8. Současná tvorba písma

Aneb jak digitální písmo přednedávnem vytlačilo analogové Ještě v minulém století vznikalo písmo analogové, ručně odlévané z kovu a následně otiskované na papír. Dnes vzniká písmo digitální, určené pro počítače, je tedy zapsáno jako posloupnost jedniček a nul. Digitální tvorba písma vytlačila analogovou ze scény velmi rychle po nástupu počítačů. Příprava a výroba starých tiskařských forem a písmových kuželek, odlévaných z kovové slitiny, pro každý znak písma zvlášť, je totiž mnohonásobně pracnější a časově náročnější, než současná kresba písma ve speciálním počítačovém programu. Krátkou vsuvkou mezi těmito dvěma kapitolami ve tvorbě písma byl jednak vynález řádkového psacího stroje (firmou Linotype v závěru 19. stol.), který zasadil typografii hlubokou ránu v oblasti estetiky, a jednak fotosazba. Ta také podstatně zjednodušila práci sazečů i návrhářů písem, přesto vydržela pouze dvě desetiletí (60.-80. léta 20. stol.), než přišly na svět počítače. Avšak vzhledem k tomu, že písmo je především nástrojem tiskařů, byl přechod z analogového písma na digitální podnícen z velké části přechodem od analogového tisku k digitálnímu. Proto se stará písma vytvořená v minulosti dnes tzv. digitalizují (převádějí do digitální podoby pro počítačové užití). Písma jedné konrétní rodiny tak mohou být vytvořena více autory (zejména písma vytvořená podle vzoru klasických písem, např. Garamond, Bodoni, Baskerville). Proto se mohou navzájem nepatrně lišit kresbou znaků a velikostními proporcemi. I toto by však mělo jít rozlišit podle obchodního názvu a dodavatele písma. Současná digitálního písma vznikají jednak v písmolijnách, což jsou firmy zabývající se výrobou písma, ale i prostřednictvím jednotlivců, nejčastěji grafiků, typografů a zapálených amatérů. Setkáme se i se spoluprací těchto jednotlivců a písmolijen. Některé přední písmolijny např. vyhlašují soutěže o nejlepší písma, která pak sami vydají a autora odmění. Tvůrcům písma vychází vstříc společnosti vyvíjející programy pro kreslení písma, především je to FontLab (FontLab Studio, Fontographer, TypeTool), dále High-Logic (Font Creator) a někteří další. O těchto programech si blíže pojednáme v kapitole o porovnání programů pro editaci textu. Písmo se v těchto programech vytváří dvěma základními způsoby. Jednak digitalizací (skenováním) určité předlohy a následným převodem bitmapového skenu do vektorových obrysů, případně doupravením kresby písma. Druhým způsobem je návrh vlastního písma a jeho počítačové „vymodelování“ do písmové osnovy, základem dobrého písma však stále zůstává kvalitní návrh na papíře. V obou případech se vektorové tvarování křivek obrysů znaků písma děje na obrazovce monitoru prostřednictvím tzv. beziérových křivek. Pierre Bézier (1910-1999)

francouzský inženýr matematik, který na přelomu 60. a 70. let minulého století objevil strojovou zpracovatelnost plynulých křivek, dnes tzv. béziérovy křivky, významný prvek grafického softwaru. Beziérova křivka spojuje dva koncové body (neboli kotvy) a její průběh je popsán jedním nebo více ovládacími body (též rukojeťmi nebo tangentami). Firma Adobe s beziérovými křivkami pracovala také při tvorbě jazyka Postscript - dosud nepřekonaného grafického popisu stránky. Výroba písma se s pomocí beziérových křivek pochopitelně také podstatně zjednodušuje.

29

Písmolijna (type foundry) je tedy společnost zabývající se výrobou a návrhy písma (firemní

písma, logotypy apod.). Překlad tohoto pojmu vůbec není od věci, protože české profesionální písmolijny prodávající vlastní písma lehce spočítáme na prstech jedné ruky. Množstvím nabízených písem bychom je navíc v globálním měřítku museli zařadit mezi ty malé. Z těch, které se dají v současnosti vypátrat na internetu, jsou to konkrétně Střešovická písmolijna MA Františka Štorma, vedoucího ateliéru tvorby písma a typografie VŠ Uměleckoprůmyslové v Praze, a Suitcase type foundry jednoho ze Štormových studentů Tomáše Brousila. Zahraničních písmolijen existuje mnoho, jejich „zemí zaslíbenou“ jsou USA. Prostřednictvím internetu pak není problém kupovat písma i od nich, avšak musíme počítat s tím, že většina těchto písem nebude ve verzi CE (pro psaní českých textů nepoužitelné). Podomácké dodělávání diakritických znamének zakoupeným fontům není legální. Některé velké, celosvětově známé, zahraniční písmolijny byly založeny již v devatenáctém století i dříve jako písmolijny klasické, vyrábějící analogová písma pomocí odlévání kovových liter, později se věnující vývoji strojů pro mechanickou sazbu a fotosazbu a nyní již produkující výhradně digitální písma (např. Linotype a Monotype). Jiné vznikly při velkých softwarových firmách produkujících grafický či textový software (např. Adobe a Microsoft). Zde je uvedeno několik mezinárodně významných pismolijen: Adobe Berthold Bitstream Elsner & Flake Fonthaus Fontshop Hell ITC Linotype Monotype Omnibus Scangraphic Stempel The Font Bureau URW++ Alternativou písmolijnám jsou internetové servery nabízející stahovámí bezplatných fontů. Na tyto stránky může obvykle vkládat své fonty každý zaregistrovaný uživatel. Proto se zde nabízí značné množství rodin písma, které jsou pro lepší orientaci obvykle rozřazeny do různých skupin a podskupin. Tyto servery sice nekonkurují písmolijnám co do kvality, ale mohou oplývat kvantitou i zajímavostí nabízených písem. Příkladem takových serverů jsou dafont.com a acidfonts.com. Samotný prodej písma se uskutečňuje většinou přes distributory, kterých už existuje více i v České republice (např. Amos software, Dataline, DTP obchod, EuroData, Macron, Marvil, Quentin). Většinou nabízejí převážně písma některých světově významných písmolijen upravené do verze CE (Central Europe), tzn. obohacené o česká diakritická znaménka.

Firemní písmo je jedno z nejdůležitějších hledisek obchodní značky. Mělo by být natolik

výstižné, aby charakterizovalo danou společnost. Spadá do oblasti vizuální komunikace, která si v konkurenčních podmínkách volného trhu prosadila své místo už i v České republice. Firmy se snaží vypadat v očích veřejnosti jako velká rodina. Vhodné písmo dokáže jednoduše odlišit podnikovou identitu od konkurence. Řešením mohou být i specifická písma přímo na zakázku prostřednictvím písmolijen nebo typografů. Používání vlastních písem je totiž dokladem vyspělé vizuální kultury.

30

V České republice se však tvorba písma na míru rozšiřuje velmi zvolna především kvůli vysokým finančním nárokům. Z firem, které používají vlastní písma, můžeme uvést Adobe (Myriad a Minion), Apple (Apple Garamond je klasický ITC Garamond zúžený na 80%), ŠkodaAuto (Formata), IPB (New Century Schoolbook, Meta), ČSOB (Walbaum), Nivea a další kosmetické firmy používají elegantní písmo Optima. Na našich počítačích se v současnosti běžně setkáme se čtyřmi formáty písma: Type 1, TrueType, OpenType a nejméně často se starými bitmapovými písmy. Ty se už skoro nepoužívají, protože rychlost počítačů dostačuje pro vykreslování vektorových písem. V operačním systému Windovs mají příponu .fon . Type 1 je postskriptový font. Ve Windows jsou to soubory s příponou .pfb, .pfa a .pfm. Pfb je binární zápis Type 1 písma, který se při vytváření PostScriptu převede na pfa, která se přímo vloží do PostScriptu. TrueType fonty mají ve Windows příponu .ttf a vyskytují se nejčastěji. Jejich výhodou je dobré vykreslování znaků na obrazovce a dobrá systémová podpora. OpenType je nejmladší formát souborů písem, vyvinutý před několika lety společně firmami Adobe a Microsoft, tedy dvěmi největšími softwarovými firmami na světě. Jedná se sice opět o postscriptové nebo TrueTypové písmo, ale na rozdíl od předchozích formátů umožňuje používat stejné písmo na různých počítačových platformách (Windows, Unix, Mac) a především umožňuje rozšíření znakové sady. To má za následek při použití jediného souboru písma možnost sazby většího množství jazyků, minuskových číslic, kapitálek, zlomků, ligatur, ozdobných znaků a ornamentů. OpenType tedy přináší rozšíření typografických možností pro práci s fonty a v současnosti se pokládá za nevýhodu, nepodporuje-li některý software pro práci s textem také tento formát. Písma OpenType mohou mít příponu ttf i otf. Pro OpenType s TrueType křivkami se však doporučuje přípona ttf a pro OpenType s Type 1 křivkami přípona otf. V České republice v současnosti vychází dvouměsíčník o typografii, vizuální komunikaci a grafickém designu pod názvem Typo. Internetová adresa www.typo.cz má sice stejný název, ale jedná se o jiný projekt a představuje zřejmě nejobsáhlejší český server věnující se české a světové typografii.

31

9. Mezinárodní typografie

Rozdíly mezinárodní typografie Největší rozdíly v sazbě cizích jazyků představuje diakritika jednotlivých národních jazyků, dále jsou zde menší odlišnosti v zásadách pro sazbu některých prvků hladké sazby (uvozovek, číslovek, dělení slov apod.). Jinak se vzhled dokumentů mezi národy užívajícími latinková písma v současné době příliš neliší. Na počátku 20. století napsal typograf Karel Dyrynk: „Prohlédneme-li si písma knih anglických, francouzských a italských, můžeme mluvit nejvýš o tom, že v Anglii jsou oblíbeny užší a silnější antikvy, ve Francii latinky a medievaly slabšího řezu a v Itálii výrazná písma románská. Skutečně výrazný národní charakter nemá žádné z těchto písem.“ Masové rozšíření počítačů a světová globalizace stírá tyto i další drobné rozdíly v oblibě písem. Vzniká univerzální euroamerická typografie, která stírá i rozdíly mezi jednotlivými národními způsoby sazby. Například kontinentální měrný systém používaný v Evropě od roku 1775 je v současnosti nahrazován angloamerickým. Další rozsáhlou kapitolu tvoří národy používající nelatinková písma, ať už hlásková nebo stále obrázková. Jsou to např. písmo arabské, perské, čínské nebo japonské.

Některé významné mezinárodní instituce v oblasti typografie: Association Typographique Internationale (ATypI) atypi.org Zřejmě největší, celosvětová nezisková organizace zal. 1957, sdružující jednotlivce i organizace zabývající se typografií a písmem. Cílem je udržovat kulturu, tradici a historii písma a typografie. Pod záčtitou této organizace se každoročně pořádá mezinárodní typografická konference. Letos proběhl v Lisabonu 50. ročník, další se bude konat v srpnu v anglickém Brightonu. Před dvěma lety hostila tuto konferenci již podruhé Praha.

Typeright typeright.org Mezinárodní organizace zabývající se právem spojeným s písmem. Mimojiné se domáhá toho, aby bylo v USA možné písmo patentovat a uznat jako duševní vlastnictví, stejně jako je tomu u většiny zbytku světa.

The Society of Typographic Aficionados (SOTA) typesociety.org Mezinárodní nezisková organizace zabývající se studiem a podporou písma, jeho historií, vývojem a také jeho využitím. Podobně jako ATypI, pořádá SOTA každoroční typografické konference v různých městech, ale pouze v USA.

32

10. Porovnání možností editace textu různými počítačovými programy

V této kapitole jsou popsány možnosti práce s textem v typově odlišných počítačových programech: textových editorech, grafických programech, v programech pro zlom a sazbu a v programech pro práci s fonty a jeho znaky. Po přečtení by jste měli vědět, který z nabízeného softwaru (příp. jejich kombinace) Vám bude nejlépe vyhovovat pro vytvoření konkrétního dokumentu.

Textové editory jsou obecně nejrozšířenějším a nejpoužívanějším nástrojem pro úpravu textu. Z hlediska kvality výsledného dokumentu jsou sice jednoznačně nejhorší, ale nenáročnému uživateli budou vyhovovat díky své uživatelské vstřícnosti. To je dáno tím, že jsou primárně určeny pro psaní nepříliš rozsáhlého textu s jednoduchým formátováním a jednoduchými grafickými prvky. Jsou přehledné, s intuitivním ovládáním, práce s textem je ze srovnávaných programů nejrychlejší a leckdo ocení i jejich hardwarovou nenáročnost. Konkrétně např. vyhledávání textu, kontrola pravopisu nebo i samotné spuštění programu bude nejrychlejší v textových editorech. Umožňují vytvářet styly písma i odstavců, sloupce, záhlaví a zápatí, záložky, obsah dokumentu a nabízejí mnoho dalších funkcí. Tvorba kompozice celých stránek však může být složitější a hlavně nepřesná. Díky svému úzkému zaměření na psaní bývá text vkládán přímo do řádků stránky (s možností jeho přetékání pouze na další stranu, případně sloupec) a nikoliv do samostatných textových rámečků. Textové editory tedy využijeme pro kratší dokumenty s jednoduchou strukturou a grafikou, které chceme tisknout na domácí postskriptové tiskárně. Nepředpokládá se využití textových editorů pro předtiskovou přípravu v polygrafických tiskárnách, tyto programy ani neumí uložit dokument ve formě barevných separací nutné pro ofsetový tisk. Přesto se využívají i při profesionálním publikování, ale pouze pro pořízení digitální podoby zdrojového textu, příp. k následné automatické gramatické korektuře. Může to být například rukopis autora. Takový text neobsahuje žádné grafické prvky ani není formátovaný, tyto úpravy se provedou až v jednom z programů popsaných dále. možnosti formátování odstavce v textovém editoru MS Word

33

Shrneme-li možnosti textových editorů, představují výborný nástroj pro editaci textu, jsou však omezené při práci s grafickými prvky a celkovou kompozicí. Nejsou tedy určeny pro tvorbu profesionálních či reprezentativních dokumentů. Než si představíme ostatní programy, měli bychom si říci, co znamenají vrstvy (layers). Jsou totiž společným standardem všech grafických a sázecích programů a mohou nám velmi zrychlit a zjednodušit práci. Dokument s více vrstvami si nejlépe představíme jako dokument tvořený transparentními fóliemi, položenými přes pracovní plochu, na kterých jsou jednotlivé tiskové prvky. Můžeme pak pracovat s prvky pouze z jedné nebo více vybraných fólií, tedy vrstev. Ty pak můžeme jednotlivě skrývat, zamykat, a měnit je nastavováním parametrů celé řady jejich vlastností. Objekty z jedné vrstvy se dají do dalších vrstev kopírovat nebo třeba obkreslovat. Příkladem praktického využití vrstev může být tvorba variantních dokumentů, tedy takových, které se liší pouze některými svými částmi. Můžeme si také vytvořit předlohovou vrstvu a aplikovat ji na více typově shodných dokumentů, čímž rychle dosáhneme jejich shodného rámcového vzhledu.

Grafické programy slouží, jak již název napovídá, k práci s grafikou. Jsou tedy vybaveny nejlepšími nástroji k jakékoliv její úpravě a organizaci a disponují dokonalou správou barev. Text zpracovávají jako samostatný grafický prvek a jsou tak schopny kromě běžných textových úprav aplikovat na písmo i speciální grafické funkce. V některých případech proto mohou být nenahraditelné i při práci s textem. Grafické programy se primárně dělí na vektorové a bitmapové. Bitmapově orientované grafické programy jsou zaměřeny na práci s rastrovými obrázky, tedy na práci s maticemi obrazových bodů (pixelů). Naproti tomu vektorově orientované programy pracují především s vektorovou grafikou, tedy s obrazem složeným z objektů, které jsou v počítači uloženy zapomoci matematicky popsaných vektorů. Nutno podotknout, že vektorové programy jsou schopny pracovat i s bitmapovými obrázky, stejně tak i naopak, ale pouze okrajově. Současná digitální písma jsou takřka výhradně vektorová, proto má lepší předpoklad pro práci s textem vektorově orientovaný software, avšak ani bitmapovým programům nedělá písmo problémy. Práce s textem, na kterou se zde zaměříme, je u tohoto softwaru pouze jedním z mnoha uživatelských nástrojů, proto se u různých zástupců grafických programů mírně liší. Následující popis možností práce s textem v těchto programech vychází ze zkušeností se dvěmi všeobecně nejrozšířenějšími zástupci: pro bitmapovou grafiku je to Adobe Photoshop a pro vektorovou Corel DRAW. Obdobně jako u textových editorů zde platí, že pro některé dokumenty je příprava v grafickém softwaru tím nejlepším a nejrychlejším řešením (obecně to platí u tvorby dokumentů s velkou převahou obrazových prvků), zatímco jiné dokumenty vytvoříme s daleko menší námahou pomocí jiného programu. Grafické programy zaměřené na vektorovou grafiku vytvářejí grafiku na základě práce s objekty. Výsledný obraz je z těchto objektů složen. Jsou to grafické prvky počítačově popsané a sestavené výhradně pomocí matematických funkcí a vektorů. Laicky řečeno, jsou to ty obrázky co vypadají “jako vytvořené na počítači”. Při jejich libovolném zvětšování si zachovávají stejnou ostrost, jsou zpravidla menší než rastrové, umožňují práci s jednotlivými částmi celkového obrazu, a sice s již zmíněnými objekty a také umožňují 3D modelování. Vytváření těchto vektorově popsaných objektů a následná práce s nimi je hlavním principem vektorově orientovaných grafických programů.

34

Nyní se už zaměříme na práci s textem. Veškerý text je umisťován do samostatných textových rámů, s kterými se dále manipuluje jako s jakýmikoliv jinými objekty. V CorelDRAWu je možné vytvářet dva typy textových objektů: text řetězcový a text odstavcový. Větší možnosti speciálních grafických úprav nabízí text řetězcový. Na druhé straně text odstavcový umožňuje použít všechny formátovací možnosti, známé z textových editorů a programů pro sazbu textu. Oba typy textu se mezi sebou mohou v průběhu práce převádět. Řetězcový text je vhodné použít v případě, že chceme vkládat pouze menší množství textu a upravit jej některým ze speciálních efektů. Řetězcový text nám neumožní automatické zalamování na další řádek ani další složitější formátování. Základní prvky typografie písma a odstavce však editovat můžeme. Jedna z výhod řetězcového textu spočívá v tom, že jej můžeme převést na křivky. Vzhledem k tomu, že je písmo vektorové, můžeme tak jednotlivé písmové znaky převést na křivky a uzly (kotevní body) a manipulací s nimi pak můžeme znaky dále tvarovat a upravovat tak jejich kresbu. Ztratíme tak ovšem veškeré možnosti dodatečné editace textu, natož pak možnost zpětného převedení do odstavcového textu. Řetězcový text se chová jako jakýkoliv jiný běžný grafický objekt. Může tak být libovolně transformován, lze na něj aplikovat různé efekty jako vysunutí, obálku nebo konturu. Můžeme jej také umístit na libovolnou křivku. Odstavcový text obvykle využijeme pro velké bloky textu, které obsahují několik odstavců. Nelze na něj aplikovat nějaký složitější efekt s vyjímkou stínu a zjednodušené verze obálky. Tento typ textu také nelze převést na křivky. Můžeme však u něj využít velké množství možností formátování, styly, rozdělení textu do více rámů, efekt zalomení textu okolo grafiky či kontrolu pravopisu.

možnosti formátování odstavce v okně vektorového Corel DRAWu

35

Grafické programy orientované na bitmapovou grafiku jsou zaměřené na práci s rastrovými (bitmapovými) obrázky. Dokážou si však velmi dobře poradit i s dnešními vektorovými písmy (skládajícími se z matematicky pospaných tvarů). Když ve Photoshopu vložíme do obrázku text, přizpůsobí se pro naši práci rastru obrázku. Jeho znaky se budou skládat z pixelů a budou mít stejné rozlišení jako obrázek – když jej přiblížíme, ukážou se zubaté okraje. Photoshop ale vektorové obrysy textu zachovává a používá je, když měníme jeho velikost, ukládáme soubory PDF nebo EPS nebo obrázek tiskneme na postscriptové tiskárně. Text se zde ovšem nevkládá do textových rámečků. V bitmapových programech je běžná práce s vrstvami, a proto se i text vložený do obrázku automaticky objeví jako samostatná textová vrstva, kterou lze upravovat a spravovat jako jakoukoliv jinou vrstvu. Text tak můžeme posléze přidat a upravit, přesunovat, kopírovat, změnit jeho orientaci, nastavit jeho vyhlazení, měnit pořadí jeho vrstvy a upravovat vlastnostmi vrstvy, to vše bez zásahu do zbytku grafiky. Některými dalšími podstatnými možnostmi pro práci s textem jsou: sloučení textové vrstvy s jinými vrstvami, vytvoření ořezové masky z textu, pokřivení vrstvy podle 3D objektu, umístění textu na libovolnou křivku (cestu) či kontrola pravopisu. Obdobou řetězcového a odstavcového textu ve výše popisovaném CorelDRAWu je ve Photoshopu text bodový a odstavcový. Bodový text je opět určen pro použití při malém rozsahu textu bez odstavců, na který chceme aplikovat speciální efekty. Odstavcový text využijeme při velkém množství textu, protože nám poskytuje veškeré možnosti typografického formátování. Čili i ve Photoshopu můžeme navrhovat plnohodnotné textové odstavce a není kvůli tomu nutné přecházet do specializovaného sázecího programu.

paletka formátování odstavce (horní) v okně bitmapového Photoshopu

36

Sázecí programy (též DTP programy, programy pro sazbu a zlom, lámací programy) jsou zaměřeny na celkovou kompozici, umožňují tedy sazbu a montáž jakéhokoliv dokumentu, a to na vrcholné úrovni. Alespoň co se týče kvality výstupu. Umožňují současně práci s textem i s grafickými prvky, můžeme zde nastavovat jejich parametry a vzájemnou polohu. Typografická preciznost těchto programů spočívá v tom, že v nich můžeme nejpřesněji nastavit veškeré vlastnosti písma, odstavce i stránky. Proto jsou využívány pro tvorbu dokumentů na profesionální úrovni. A profesionální sazeč ke své práci samozřejmě potřebuje co možná nejvíce pomocných nástrojů, aby byla jeho práce co nejefektivnější. Proto jsou sázecí programy vybaveny velkým množstvím nástrojů pro práci s textem, obrázky a především s kompozicí vytvářeného dokumentu. A také proto se bude začátečníkovi sázecí program jevit jako složitý na ovládání. Fakt je však ten, že pokud lépe porozumíme jednomu takovému programu, odhalíme jeho řád či filozofii, nebude už pak pro nás těžké porozumět dalším obdobným programům (to samé platí i pro grafické programy aj.). Navíc základní princip sázecích programů není vůbec těžký - jedná se pouze o práci s rámečky, do kterých jsou zasazeny jednotlivé textové a grafické prvky, jenž se mají objevit ve finálním dokumentu. Záhadná zkratka DTP vznikla z angl. Desk Top Publishing (≈ stolní publikování). Tento název z části vysvětluje princip DTP programů. Velmi zjednodušeně můžeme říci, že se v nich vytváří dokument pomocí vrstvení průhledných folií obsahujících text nebo grafiku na sebe. Tyto průhledné fólie v programu reprezentují rámečky neboli rámy. Mohou mít různou velikost a tvar a mohou se navzájem překrývat. Kde žádný rám nebude, tam se ani nebude nic tisknout. Můžeme s nimi posouvat, otáčet, tvarově i velikostně je deformovat a nastavovat jim různé vlastnosti, to vše neomezeně. Text uvnitř jednoho rámu může automaticky pokračovat (přetékat) do rámu dalšího, který může být na jiné straně či s jiným formátováním. Označíme-li více rámů, pracujeme se všemi vybranými najednou. Pro přesné umístění rámů do kompozice dokumentu nám slouží nejrůznější pomůcky, jako vodící linky, mřížka, možnost automatického přichytávání rámů k ostatním objektům (k jiným rámům, vodícím linkám, mřížce, sazebnímu obrazci), bohaté možnosti zarovnávání, sořadnice a pravítka a další. Kromě této práce s rámy, můžeme v sázecích programech editovat zejména následující: f celkový formát dokumentu - rozměry, počet stran, orientace listů papíru,... f sazební obrazec - vzdálenost tisknutelné plochy od okrajů stránky, záhlaví a zápatí,... f pracovní prostředí - uspořádání pracovní plochy a panelů nástrojů, vlastností nástrojů,... f správa barev a příprava pro polygrafický tisk (tvorba barevných separací) f a samozřejmě také práce s prvky uvnitř rámů, tedy s textem či obrázky. K operacím s textem by však měly sloužit textové editory a k operacím s obrázky zase grafické editory. Jednoduše proto, že tyto programy se na tyto činnosti specializují a proto jsou vybaveny těmi nejvhodnějšími nástroji, které zde navíc bývají také časově efektivnější. Proto by měly programy pro sazbu a zlom v ideálním případě sloužit pouze k vytvoření kompozice, případně k doladění jednotlivých prvků dokumentu a k předtiskové přípravě a veškerý text i grafika by se měl do sázecích programů importovat ve finální podobě, jak si ji připravíme ve speciálních, k tomu určených programech. Tento ideální stav však nabourává nedokonalý převod mezi formáty souborů jednotlivých programů. To platí zejména u textu. Proto jsou sázecí programy bohatě vybaveny nástroji pro veškerou typografickou úpravu textů a zároveň jsou poněkud chudší na nástroje pro práci s obrázky. A právě proto se při vkládání zdrojových textů do sázecích programů doporučuje, aby byly tyto texty neformátované (velikost, font, zarovnání apod.), čili bez grafické úpravy. Na převodu obsahové části textu, tedy na převodu posloupnosti znaků z ASCII tabulky mezi jednotlivými formáty souborů není co zkazit. Veškerou grafickou úpravu textu tedy doděláváme až v sázecím progrmu, který vytváří celkový obraz dokumentu spolu s ostatními, předem připravenými grafickými prvky. Máme zde tedy také ucelenější pohled na celý vytvářený dokument a písmo můžeme zformátovat i s ohledem na celkovou úpravu a dojem dokumentu.

37

Pro pořizování textu má v sobě sázecí program obvykle zabudován i nějaký zvláštní režim, který vpodstatě nahrazuje textový editor.

náhled sázecího programu InDesign s paletkou pro formát odstavce

Pokud by se někomu podařilo vyvinout sázecí program, který by disponoval i nejrůznějšími nástroji pro úpravu vektorové a bitmapové grafiky, současně i textů, případně fontů, to celé na profesionální úrovni, byl by pravděpodobně velmi složitý na ovládání a systémově náročný. Je to výzva pro budoucí počítačové firmy (k výrobě veškerých tiskovin by pak stačilo mít jediný program), ale nás se zatím netýká.

Software pro práci s fonty je poslední typ programů, který se nám může hodit při editaci textu. Existují jednak jednodušší programy pro správu fontů, díky nimž můžeme fonty na našem počítači rychle instalovat, odstraňovat, seskupovat apod. a jednak programy, které jsou schopny fonty a jejich jednotlivé znaky měnit či vytvářet. Tyto písmové editory uplatníme zejména při: f vytváření vlastního fontu, kterým můžeme po jeho instalaci rovnou psát f tvorbě frekventovaných symbolů, značek či ornamentů f trvalých úpravách kerningových párů f změnách kresby jednotlivých znaků u již vytvořených fontů - to je však u běžného textu z typografického pohledu nevhodné a navíc jsou zakoupená písma, příp. písma instalovaná se zakoupeným softwarem, chráněna autorskými právy a měli bychom tak do nich zasahovat pouze se souhlasem vlastníka autorských práv. Existuje ale mnoho písem volně šiřitelných, která upravovat můžeme. Text například můžeme výrazně oživit, pokud vymodelujeme jeho iniciálu (první písmeno) tak, aby korespondovalo s obsahem textu.

38

Při tvorbě kvalitního písma se v písmovém editoru jednotlivé znaky umístí na správné pozice, doplní se akcenty, vytvoří se hinting (kresba malé velikosti písma při zobrazení se špatným rozlišením), definují se kerningové páry, vepíší se informace o autorství, kódování, jméno písma apod. a poté se generuje font v příslušném formátu. Práce s programy na editaci písem je poměrně jednoduchá a po pár hodinách tréninku zvládne výrobu písma kdokoliv, komu nejsou cizí ostatní grafické aplikace.

�   ve Font Creatoru

tvorba slitku  

Někteří zástupci výše popsaných skupin programů: f textové editory - Microsoft Word, AmiPro, AbiWord f programy pro vektorovou grafiku - Corel DRAW, Adobe Illustrator, FreeHand f programy pro bitmapovou grafiku - Adobe Photoshop, Corel PHOTO-PAINT, Gimp f sázecí programy - Adobe InDesign, QuarkXPress, Microsoft Publisher, Corel Ventura f programy pro práci s fonty - FontLab Studio, Font creator, MainType

39

Závěr

Základní typografická pravidla, které jsou uvedeny v této práci, by měl znát každý, kdo se pustí do tvorby jakéhokoliv dokumentu určeného pro veřejnost. Především laici by se těchto pravidel měli co možná nejvíce držet. Dělí se do tří skupin : typografie stránky, odstavce a písma. Přestože jejich dodržování není jakkoliv právně vynutitelné, je vhodné kvůli zajištění dobré čitelnosti, přehlednosti a estetické úrovni dokumentu. Tím, že bude dokument srozumitelnější a bude vypadat lépe, bude mít také u příjemců větší šanci na úspěch. To neplatí pouze ve vizuální komunikaci, propagační a reklamní tvorbě, ale všeobecně. Čím víc bude pro čtenáře dokument zajímavý a vzhledný, tím více zapůsobí na jeho smysly (ideálně – ohromí jeho mysl), tím více bude čtenář dokumentu přístupnější a tím více se mu také vryje do paměti. Pokud budeme chtít vytvořit vysoce kvalitní dokument, lépe než textový editor nám poslouží sázecí, příp. grafický program, které jsou dnes běžně dostupné. Opravdoví labužníci mohou využít také programy pro editaci fontů (viz poslední kapitolu). Budeme-li přesto chtít využít služeb profesionálů, můžeme se obrátit na zkušeného typografa, písmem se zabývající písmolijnu, nebo na jinou firmu zabývající se vizuální komunikací či DTP službami.

Zdroje informací: Blažej Bohuslav; Grafická úprava tiskovin; Praha; Státní pedagogické nakladatelství; 1990; 192 stran; ISBN 80-04-23201-9 Kočička Pavel, Blažek Filip; Praktická typografie; Praha; Computer Press; 2000; 300 stran; ISBN 80-7226-385-4 Beran Vladimír & kolektiv; Aktualizovaný typografický manuál; druhé opravené vydání; Praha; Kafka design; 2000; 234 stran; ISBN 80-901824-0-2 Horný Stanislav; Počítačová typografie a design dokumentů; Praha; Grada Publishing; 1997; 288 stran; ISBN 80-7169-487-7 Čulík Miroslav; CorelDraw 11, česká verze; Praha; Grada Publishing; 2003; 230 stran; ISBN 80-247-0651-2 Faulkner Andrew, Dennis Anita (překlad Jan Kuklínek); Adobe Photoshop CS2 : oficiální výukový kurz; Praha; SoftPress, 2005, 464 stran, ISBN 80-86497-84-4 Lucie Hanousková, Silvie Filipová(překlad); Adobe InDesign CS : oficiální výukový kurz; Praha; SoftPress, 2004; 480 stran; ISBN 80-86497-72-0 Bříza Vladimír; Word 2002 – podrobný průvodce pokročilého uživatele; Praha; Grada; 2002; 215 stran; ISBN 8024701901 DTP – Počítačová grafika a sazba – kurz SA339 doc. Stanislava Horného Aplikace počítačové grafiky –kurz IT456 ing. Zuzany Šedivé Obchodní grafika a tiskoviny (typografie obch. dokumentů) – kurz MO558 ing. Jiřího Sedláčka Typografický server www.typo.cz

Slovník pojmů: akcentovaný znak písmeno s diakritickým znaménkem akcidenční písmo písmo používané v akcidenčních, neboli příležitostných tiskovinách (plakáty, inzeráty, reklamní tiskoviny, etikety apod.), patří sem především tučné antikvy, egyptienky, grotesky, veškerá písma psaná a zdobená čtverčík čtverec se stranou délky písmena m, používá se především jako měrná jednotka dotah tah písmena dosahující k dotažnici; rozeznává se dolní dotah (tah písmena dosahující k dolní dotažnici), horní dotah (tah písmena dosahující k horní dotažnici) a střední dotah (tah písmena dosahující k střední dotažnici) dotažnice vodorovná čára písmové osnovy, do které se kreslí písmena; rozeznávají se především horní, střední, základní (účaří) a dolní dotažnice elektronický řez písma (nepravý) řez písma vygenerovaný počítačovým programem (např. kapitálky, tučná verze písma, kurzíva), z výtvarného hlediska není tak dokonalý jako originál kapitálky majuskule zmenšené na velikost minuskulí (obvykle přednastaveno 70%) kerning (vyrovnávání) velikost mezer mezi konkrétními páry znaků. kvalitní fonty mají vestavěné kerningové informace. Například rozmezí mezi A a V je většinou menší než rozmezí mezi A a D klasifikační skupina písem skupina podobných písem stejného typu majuskule (verzálky) písmena velké abecedy minuskule (minusky) písmena malé abecedy modifikace písma modernizované vydání dřívějšího písma

parchanty typografická chyba vdova – první řádek odstavce a současně poslední řádek strany/sloupce sirotek – východový řádek odstavce a současně první řádek strany/sloupce písmová osnova soustava dotažnic důležitá při návrhu písma, v tištěném textu ji nenajdeme proklad mezi řádky nebo mezi odstavci, představuje rozdíl mezi velikostí a stupňem písma rodina písma základní řez a odvozené vyznačovací (kresebné) verze písma ve všech velikostech řeka alespoň tři mezery pod sebou v po sobě jdoucích řádcích textu tvořící rušivé bílé místo v textu řez písma označení vzhledu písma konkrétní rodiny a velikosti sazba dokumentu (stránková montáž) tvorba kompozice dokumentu sazební obrazec plocha stránky dokumentu ohraničená jednotlivými okraji sada jeden řez písma v jedné velikosti skript psané písmo (největší rozmach před Gutenbergem) soubor jeden řez písma ve všech velikostech tracking (prostrkávání) vkládání jednotné mezery mezi písmové znaky textový editor uživatelsky relativně nenáročný software pro pořizování elektronických dokumentů s možností tisku na domácích tiskárnách východový řádek poslední řádek odstavce

(mnoho pojmů je dále popsáno v kapitole písmové pojmy)