DANĚ A DAŇOVÁ EXEKUCE V PRAXI FINANČNÍCH ÚŘADŮ

Masaryk ova univerz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika

DANĚ A DAŇOVÁ EXEKUCE V PRAXI FINANČNÍCH ÚŘADŮ Taxes and their levy practiced by tax offices Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Ing. Hana Jurajdová, Ph.D.

Martina Vitásková

Brno, květen 2009

J mé no a p ř í j mení aut or a:

Martina Vitásková

Ná z e v bakal ář ské pr áce:

Daně a daňová exekuce v praxi finančních úřadů

Ná z e v pr áce v angličt i ně:

Taxes and their levy practiced by tax offices

Ka t e dr a:

veřejné ekonomie

Ve doucí bakal ář ské pr áce:

Ing. Hana Jurajdová, Ph.D.

Rok obhaj oby:

2009

Anotace Předmětem bakalářské práce „Daně a daňová exekuce v praxi finančních úřadů“ je charakterizovat daňový systém, jeho orgány, pravomoci, působnost s cílem vymezit daňovou exekuci jako specifický institut státní správy. První část je zaměřena na vymezení pojmů, právní úpravy a historie exekucí. V druhé části se zabývám praktickou stránkou exekučního řízení, počínaje prací s nedoplatky, přes jednotlivé typy exekucí, mezinárodní vymáhání aţ po zhodnocení ekonomické stránky daňové exekuce.

Annotation The present bachelor thesis “Taxes and their levy practiced by tax offices “ describes the tax system, its bodies, competencies, and a sphere of action with the main goal to define tax executions as a specific institute of state administration. The first part is focused on defining of concepts, legal forms and history of execution. The second part deals with practical aspects of executing proceeding, - from arrears, through particular types of executions, international exaction to the evaluation of economical aspects of tax execution.

Klíčová slova Daně, správce daně, daňový subjekt, exekuce, exekuční příkaz, zákon

Keywords Taxes, tax administrator, subjekt of taxation, execution, warrant of execution, law

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Daně a daňová exekuce v praxi finančních úřadů vypracovala samostatně pod vedením Ing. Hany Jurajdové, Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. května 2009 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Haně Jurajdové, Ph.D. za její cenné rady, postřehy a komentáře, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................... 7 1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ..................................................................................... 9 1.1 Vymezení pojmů .........................................................................................................9 1.2 Vývoj daní.................................................................................................................10 1.3 Hlavní funkce daní ....................................................................................................11 1.4 Daňový systém České republiky...............................................................................11 1.5 Orgány správy daní ...................................................................................................13 1.6 Místní příslušnost orgánů státní správy ....................................................................14 2 EXEKUCE ....................................................................................................................... 16 2.1 Vývoj exekučního práva ...........................................................................................16 2.2 Daňové řízení ............................................................................................................17 2.3 Předpoklady pro daňovou exekuci ............................................................................19 2.4 Daňová a soudní exekuce .........................................................................................19 2.5 Předání nedoplatku k vymáhání ................................................................................20 3 VYMÁHACÍ ŘÍZENÍ ................................................................................................... 22 3.1 Kontaktování daňového subjektu..............................................................................23 3.2 Zjištění informací pro volbu způsobu provedení exekuce ........................................23 3.3 Místní šetření ............................................................................................................24 3.3.1 Průběh místního šetření .................................................................................... 24 3.4 Zástavní právo...........................................................................................................25 3.5 Zajišťovací příkaz .....................................................................................................26 4 EXEKUČNÍ ŘÍZENÍ ..................................................................................................... 28 4.1 Exekuce na peněţní prostředky u peněţního ústavu ................................................28 4.2 Exekuce na mzdu a jiné ............................................................................................29 4.3 Exekuce na peněţní pohledávky ...............................................................................29 4.4 Exekuce na prodej movitých věcí .............................................................................30 4.4.1 Průběh exekuce na movité věci ........................................................................ 30 4.4.2 Draţební vyhláška............................................................................................. 31 4.4.3 Draţební jednání ............................................................................................... 32 4.5 Exekuce na prodej nemovitostí .................................................................................32 4.6 Exekuční náklady ......................................................................................................33 4.7 Opravné prostředky...................................................................................................33 4.8 Vymáhání prostřednictvím přihlášení pohledávek ...................................................36 4.8.1 Přihláška k exekucím soukromých exekutorů .................................................. 36 4.8.2 Přihlášení pohledávek po prohlášení úpadku insolvenčním soudem.............. 36 4.9 Ekonomická stránka daňové exekuce .......................................................................37 5 MEZINÁRODNÍ VYMÁHÁNÍ .................................................................................... 39 5.1 Legislativa .................................................................................................................39 5.2 Předmět vymáhání ....................................................................................................39 5.3 Formy a postup mezinárodní spolupráce ..................................................................40 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 43 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 45 Seznam obrázků ...................................................................................................................... 45

ÚVOD V současnosti se ve vyspělých zemích nenajde člověk, který by se nesetkal s pojmem daně, daňová správa nebo daňové řízení. S otázkou daňové problematiky jsme v kaţdodenním kontaktu, aniţ si to uvědomujeme. S nákupem kaţdého zboţí nebo sluţby vydáváme určitou část našeho příjmu, která je odváděna jako část připadající na daně, kaţdou minutu, kdy svou pracovní činností přispíváme k vytváření hodnot, také přispíváme k odvodu daní, neboť naše práce je zdaněna. Problematice daní, které jsou hlavním příjmem státního rozpočtu se věnuje velká pozornost také v tisku a odborné literatuře. To je také znakem toho, ţe kaţdý občan pociťuje daňové zatíţení. Řada občanů si jistě někdy poloţila otázku: „ Proč vlastně musíme daně odvádět?“ Je třeba si v této fázi uvědomit, ţe kaţdý musí daně státu odvádět s vědomím, ţe takto přispívá k naplňování státního rozpočtu, z něhoţ jsou financovány veřejné výdaje, které jsou vynakládány na uspokojování základních potřeb společnosti jako jsou obrana státu, bezpečnost, zdraví, vzdělání apod.. Státní organizace, které jsou zřízeny za účelem výběru daní a jejich odvodu do státního rozpočtu, rozpočtů obcí a krajů jsou stanoveny zákonem o správě daní a poplatků. Jsou to územní finanční orgány, tedy finanční ředitelství a jím podřízené finanční úřady. Tyto instituce jsou oprávněny daně vyměřit, vybrat a vymáhat. Z nedobrovolnosti placení daní je zřejmé, ţe se najdou daňové subjekty, které svou zákonnou povinnost daně odvést nesplní a stávají se tak daňovými dluţníky. Vzhledem k tomu, ţe podíl nedoplatků není zanedbatelný, tj. přibliţně 10-15% všech vybíraných finančních prostředků, byla prostřednictvím zákona přidělena finančním orgánům způsobilost k vymáhání daní, odvodů, poplatků, záloh, pokut apod.. V případě, ţe daňový subjekt svou povinnost nesplní, tedy neodvede daň, jsou finanční úřady nuceny přistoupit k vymáhání pohledávek v rozsahu jím vymezeném zákonem. Oblast vymáhání daňových pohledávek je specifickou oblastí, která je širší veřejnosti známa jen velmi zběţně. Způsobilost finančních orgánů k vymáhání daňových nedoplatků, poplatků, pokut, odvodů, úroků, penále atd. je výjimečná tím, ţe ostatní instituce státní správy a samosprávy nemají způsobilost vymáhat pohledávky státu, které spravují a musí o toto ţádat příslušný soud. Ve své práci bych se chtěla především zaměřit na toto specifikum finančních úřadů, jímţ daňová exekuce bezesporu je, a které je dle mého názoru dáno významností daní jako nejdůleţitějšího příjmu státního rozpočtu. Cílem práce je stručně charakterizovat exekuční proces tak, jak probíhá v praxi, tedy tak jak ho denně provádím já, pracovník vymáhacího oddělení finančního úřadu. Dále chci poukázat na povinnosti daňových poplatníků, moţnosti správců daně ve vymáhacím procesu a seznámit s jeho průběhem. Problematika týkající se vymáhání nedoplatků finančními úřady je upravena zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (ZSDP), který je stěţením právním předpisem. Dále je při výkonu exekuční činnosti přiměřeně pouţíván zákon

7

č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád, některé instituty jako např. zástavní právo jsou upraveny v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. V první, teoretické, části práce se věnuji vymezení pouţívaných pojmů, charakterizuji daňovou soustavu, historii exekučního řízení, vývoj exekučního práva, daňový systém a charakterizuji exekuci v obecné rovině. V druhé, praktické, části se zaměřuji na práci s nedoplatky a postup vymáhání, specifikuji jednotlivé druhy daňových exekucí, přičemţ se zaměřuji i na institut mezinárodního vymáhání, který se v posledních letech vyuţívá stále více a jeho úspěchy nejsou zanedbatelné. V poslední kapitole se zabývám efektivností, důvodností, důsledností a důleţitostí této činnosti.

8

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1

Vymezení pojmů

Úvodem, neţ přikročím k samotnému interpretování daného tématu, povaţuji za důleţité vymezit nejdůleţitější pojmy, s nimiţ v textu samotném pracuji, a to z důvodu lepšího porozumění pro všechny, kteří se s tímto tématem podrobněji setkávají poprvé. Pojmy: Daň (daňová povinnost) – daní rozumíme nedobrovolnou, povinně odváděnou, platbu do státního rozpočtu daného státu Daňová soustava – je tvořena jednotlivými druhy daní, které mohou být v daném státě ukládány, vybírány a vymáhány Správce daně – pod tímto označením rozumíme Ministerstvo financí, finanční ředitelství, finanční úřady, Generální ředitelství cel, celní úřady, územní celky. V této práci je označením správce daně myšlen finanční úřad. Daňový subjekt (dluţník)1 – je poplatník či plátce daně, kterému vznikla povinnost daň vybrat a odvést příslušnému správci daně Vymáhání - je proces, kdy pověření pracovníci správce daně, na základě svých pravomocí a s pouţitím donucovacích prostředků, vybírají daně, které poplatníci a plátci dobrovolně, na základě jim stanovené povinnosti, neodvedli Exekuce – je to proces, procesní činnost soudu a dalších zúčastněných subjektů, který směřuje k cíli, coţ je uspokojení pohledávek oprávněného Exekuční příkaz – je rozhodnutí vydané správcem daně, který jím přikazuje, dluţníkovi či poddluţníkovi, určité plnění na účet správce daně a to ve výši dluţné daňové povinnosti Poddluţník - je rozuměno plátce mzdy, správce peněţního účtu apod., tedy ten, kdo je povinen provést výkon nařízený exekučním příkazem

1

§6 Zákona o správě daní a poplatků

9

1.2

Vývoj daní

Pojem daně není výrazem, který by byl známý pouze z období současné ekonomie. Pokud se zaměříme na období starého Řecka, Říma a zemí Orientu, zjistíme, ţe jiţ v této době byly daně známým pojmem .Z jakého důvodu daně vznikly? Lze se domnívat, ze na počátku vzniku daní stála panovníkova potřeba finančně zajistit jednorázové a mimořádně vznikající potřeby, které nemohly být kryty tradičními zdroji. Panovník musel ostatní subjekty donutit k přispívání na tyto potřeby, z nichţ jim neplynul bezprostředně ţádný uţitek. Toto byl počátek zrodu daní jako povinných plateb do panovníkova rozpočtu (v dnešní době do státního a veřejného), které nezakládaly nárok na ekvivalentní protiplnění v podobě poskytnutí veřejných statků2. Dalším typickým rysem daní je absence nároku za jejich odevzdání. Stát rozhoduje o dalším pouţití takto vybraných finančních prostředků, aniţ by bral zřetel na jednotlivé preference daňových subjektů. Devadesátá léta 19.století jsou povaţována za začátek moderní doby zdanění ve střední Evropě. Po 1. světové válce se do daňových systémů poprvé prakticky prosadila redistribuční úloha daní. Po 2. světové válce se vývoj daní rozdvojil. V zemích s centrálním plánováním se daním přisuzoval omezený význam. V zemích s trţně orientovanou ekonomikou byla daním věnována stěţení pozornost a to i díky doznívajícím silným pozicím keynesizmu. Od konce 60.let je proces nazýván procesem harmonizace daňových soustav zemí západní Evropy. Na počátku 70.let přijaly všechny země tehdejšího Evropského hospodářského společnství systém daně z přidané hodnoty. Daňová reforma zavedená v ČR do praxe v roce 1993, vytvořila systém téměř kompatibilní se západními daňovými systémy. Daně v současnosti tvoří nejvýznamnější zdroj příjmů státního rozpočtu. Jsou definované jako povinné, zákonem stanovené platby nenávratného charakteru, vybírané prostřednictvím finančních úřadů a jiných státních orgánů od fyzických a právnických osob ve prospěch veřejných rozpočtů3. Postavení daní se vyvíjelo v těsné vazbě s postavením a potřebami státu. Daňový systém se neustále vyvíjí, a ani v dnešní době není jeho vývoj zcela završen. V daňových systémech jednotlivých zemí dochází neustále k dalším změnám co do počtu daní, druhů, typů, výše jejich sazeb atd.. Z definování daní jako nedobrovolně, či povinně odváděné platby státu cítíme, ţe se najdou subjekty, které daňovou povinnost řádně, včas a dobrovolně neuhradí. Na tuto situaci jsou orgány státní správy připraveny a disponují vlastní exekutivní silou, jeţ je vyuţívána k vybrání neodvedených daňových povinností. Činnost daňové exekutivy je upravena právními normami.

2 3

Hamerníková, B. a kol.: Veřejné finance. Victoria Publishing, Praha, 1996 Strecková, Y. a kol.: Veřejná ekonomie. ESF MU, Brno, 1997

10

1.3

Hlavní funkce daní

Daně tvoří podstatnou část (kolem 90%) příjmů veřejných rozpočtů zemí skupiny OECD4. Za základní funkce daní je povaţována funkce fiskální. Za další tři hlavní hlavní funkce jsou uznávány funkce: Alokační - představuje schopnost daní pomoci ekonomickým subjektům v rozhodování jaké zboţí či sluţby koupit či nikoliv. redistribuční - přerozdělovací funkce spočívá v zabezpečení rovnoměrného rozdělení důchodů ve společnosti a zajištění tak určitého vzájemného postavení ekonomických subjektů. Nadměrná redistribuce vede k nezájmu o kvalitní výkon subjektu a vede k demotivaci k práci a můţe vést aţ k nestabilitě ve společnosti. stabilizační - je jeden z nástrojů fiskální politiky. Stabilizační funkce daní přispívá k zabezpečení rovnováhy vývoje ekonomiky. K tomuto pouţívá dvojích nástrojů a sice vestavěné stabilizátory a diskreční opatření. Fiskální politika spočívá ve vyuţívání veřejných financí k makroekonomické stabilizaci. Nástroji k dosaţení tohoto cíle jsou ovlivnění úrovně výdajů a úrovně zdanění5.

1.4

Daňový systém České republiky

Současný daňový systém vstoupil v platnost 1. ledna 1993. Představuje jeden ze základních prvků transformace naší ekonomiky. Integrální součástí kaţdého daňového systému je správa daní. Správu daní, odvodů a poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu ČR, územních rozpočtů a státních fondů ČR, upravuje zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o správě daní a poplatků (dále ZSDP). Tato procesní norma je povaţována za základní a nejdůleţitější zákon naší daňové soustavy. Vymezuje vzájemná práva a povinnosti všech osob zúčastněných na daňovém řízení. Daňová soustava6 je tvořena jednotlivými druhy daní, které mohou být v daném státě ukládány, vybírány a vymáhány. Podle způsobu výběru rozlišujeme daně přímé a nepřímé. Přímé daně jsou ukládány poplatníkovi přímo, neexistuje moţnost přenést daňové břemeno na jiný subjekt. Nepřímé daně odvádí a vybírá jiná osoba neţ poplatník. Další členění daní je podle předmětu zdanění a to na daně z příjmu, majetkové a spotřební daně. Jednotlivé daně(viz. daňové schéma) jsou upraveny příslušnými daňovými zákony. Daňová soustava zahrnuje následující druhy daní: Přímé daně: 

daň z příjmu (fyzických a právnických osob)



daň z nemovitostí



daň silniční

4

OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, její hlavní cíle jsou zvyšování ţivotní úrovně členských zemí, za předpokladu udrţení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí a rozvoj světového obchodu na mnohostranné, nediskriminační bázi v souladu s mezinárodními závazky. 5 Šelešovský,J,. Veřejné finance v ČR a EU. Jahoda,R.,Veřejné finance v ČR a EU. První. Brno : ESF MU, 2004.170s.ISBN 80-210-3410-6. 6 Fojtíková, J., Daňový systém. 1. vyd. Brno: MU, 2007. 131 s. ISBN 978-80-210-4285-8

11



daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí



daň z přidané hodnoty



spotřební daně

Nepřímé daně:  

univerzální daň z přidané hodnoty selektivní a) daň spotřební - z lihu a lihovin - z piva - z vína - z tabákových výrobků - z paliv a maziv b) k ochraně ţiv. prostředí

Mezi nejvýnosnější zdroj rozpočtové soustavy náleţí daň z příjmu a daň z přidané hodnoty. Daně z příjmu zahrnují dva druhy daní – daň z příjmu právnických osob a daň z příjmu fyzických osob. Obrázek 1: schéma daní

DANĚ PŘÍMÉ

NEPŘÍMÉ

z příjmů |

majetkové |

univerzální |

selektivní |

fyzických osob

z nemovitostí(staveb,pozemků)

DPH

spotřební |

| právnických osob

| silniční | převodová z převodu nem.,dědická, darovací

z lihu z vína a meziproduktů z tab.výrobků z miner.olejů z piva

Pramen: Fojtíková,J., Daňový systém. 1. vyd. Brno: MU, 2007. 131 s. ISBN 978-80-210-4285-8

12

1.5

Orgány správy daní

Správa daní a poplatků je v České Republice svěřena do působnosti několika orgánů a institucí a je řešena příslušnými zákony. Orgány daňového systému jsou pověřeny výkonem činnosti za účelem dosaţení vybrání, případně vymoţení daní . Správcem daně jsou: 

Ministerstvo financí, finanční ředitelství a finanční úřady (územní finanční orgány)



Celní orgány(Generální ředitelství cel, celní ředitelství, celní úřady)



územní orgány(krajské úřady, obecní úřady)



jiné státní orgány

Správa daní v České republice spadá pod pravomoci územních finančních orgánů7. Mezi ně řadíme finanční ředitelství a finanční úřady, které však nerealizují pouze vlastní správu daní, ale mají i další úkoly. Územně finanční orgány (ÚFO) jsou definovány jako orgány státní správy, které vykonávají správu daní, dávek, poplatků, odvodů, sankčních odvodů za porušení rozpočtové kázně, příspěvků, pokut a penále odváděných do státního rozpočtu, rozpočtu obcí a krajských úřadů a státních fondů České republiky (pokud k tomuto není zákonem určený jiný orgán). Dále vykonávají správu dotací, příspěvků a jiných přídělů poskytovaných ze státního rozpočtu nebo ze státních fondů, provádějí řízení o přestupcích v oboru jejich činnosti, finanční revize a cenovou kontrolu8. Základními články ÚFO jsou finanční úřady. Ty v rámci své věcné příslušnosti vykonávají správu daní, dotací a provádějí řízení o přestupcích. Finanční úřady nemají samostatnou právní subjektivitu, mají pouze subjektivitu omezenou, a to ve věcech daňového řízení. Nadřízeným orgánem finančních úřadů jsou finanční ředitelství (FŘ). FŘ provádí dozor nad činností finančních orgánů, provádí přezkoumávání rozhodnutí finančních úřadů, provádějí revize a cenovou kontrolu. FŘ mají právní subjektivitu. Finanční úřady a finanční ředitelství podléhají nadřízenému orgánu, jímţ je Ministerstvo financí (MF), které je vrcholným orgánem státní správy. Ministerstvo vykonává v omezeném rozsahu správu daní, hlavně ovšem dohlíţí na činnost finančních ředitelství a finančních orgánů, přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství a v omezených případech vykonává činnosti jako ředitelství případně jednotlivé úřady9. Správou daní se rozumí právo správce daně činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a plnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat jejich splnění ve stanovené výši a době. Zákon o správě daní a poplatků legislativně upravuje zejména zásady daňového řízení, daňovou kontrolu, lhůty pro daňové úkony, promlčení daňové povinnosti, registrační 7

zákon č. 531/1990 Sb. O územních finančních orgánech Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech 9 Fojtíková, J., Daňový systém. 1. vyd. Brno: MU, 2007. 131 s. ISBN 978-80-210-4285-8 8

13

povinnost daňových subjektů, pokuty, penále aj.. Finanční úřady spravují nejen daně určené do státního rozpočtu, ale téţ daně určené do rozpočtu obcí a rozpočtu krajských úřadů. Bylo uvedeno, ţe se finanční úřady zabývají i správou dotací, coţ znamená právo kontrolovat u příjemce dotace dodrţení podmínek pro čerpání, pouţití dotací a v případě neoprávněného čerpání nebo pouţití vymáhat jejich vrácení. Příjemcem dotace je kaţdý, kdo nárokuje a čerpá prostředky státního rozpočtu, případně státních dotací10.

1.6

Místní příslušnost orgánů státní správy

Místní příslušnost znamená teritoriální přiřazení správce daně. Pro přiřazení místně příslušného FÚ se řídíme dvěma zásadními pravidly, a to je u fyzické osoby místem bydliště v České republice, jinak místem, kde se převáţně zdrţuje, tj. v němţ pobývá nejvíce dnů v roce. Pro účely zákona o správě daní a poplatků se rozumí bydlištěm fyzické osoby místo trvalého pobytu. U právnické osoby se řídí místní příslušnost podle místa, kde má právnická osoba sídlo podle zápisu v obchodním rejstříku. Nelze-li určit místní příslušnost podle sídla či bydliště, řídí se místem, kde má stálou provozovnu, nebo místem, v němţ daňový subjekt vykonává na území ČR hlavní část své činnosti, jejíchţ výsledky jsou předmětem zdanění, popřípadě místem, v němţ se nachází na území ČR převáţná část jeho nemovitého majetku11. Nelze-li takto místní příslušnost určit, je příslušným správcem daně finanční úřad pro Prahu 1. Vzniká-li daňová povinnost přechodem státní hranice, řídí se místní příslušnost místem přechodu hranice. U poplatků je místěn příslušný ten správce daně, který je oprávněn podle zvláštních předpisů k provedení poplatného úkonu. U daní, kde je předmětem zdanění nemovitost, je místně příslušným správcem daně FÚ, v jehoţ územní působnosti se nemovitost nachází. Je-li předmětem převod, přechod, či nabytí majetku,je místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehoţ územní působnosti12: 

měl zůstavitel bydliště nebo se převáţnou dobu zdrţoval



se nachází nemovitost, a to i v případě, nabývá-li se současně téţ movitý majetek nebo jiný majetkový prospěch



má bydliště nebo sídlo nabyvatel movitého majetku nebo majetkového prospěchu



má bydliště nebo sídlo dárce movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu, jde-li o dar do ciziny



u sráţkové daně vybírané zvláštní sazbou daně bankami a pojišťovnami je místně příslušným správcem daně finanční úřad v sídle banky, pojišťovny, nebo jejich pobočky či organizační jednotky, kde dochází k vybírání nebo sráţení zvláštní sazbou daně13.

10

Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků

11

Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků

12 13

Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků

14

Stane se, ţe správce daně zjistí, ţe se subjekt na jím udané adrese nezdrţuje nebo, ţe taková adresa neexistuje. V takovém případě je ovšem sporné, zda jde o správce místně příslušného ke správě daní tohoto subjektu. V případě, ţe se taková skutečnost zjistí, po údajné změně bydliště, je na místě, aby původní správce daně nařídil obnovu řízení o změně registrace. Ke změně místní příslušnosti tak nedojde14. Jednotlivá finanční ředitelství vykonávají svoji působnost v územním obvodu tvořeném územními obvody jím řízených finančních úřadů. Revizní a cenovou kontrolu realizuje pouze na úrovni finančních ředitelství. Finanční ředitelství jsou umístěny krajských městech, pouze v Praze jsou finanční ředitelství dvě, a sice jedno pro hl. město Praha a druhé pro Středočeský kraj. Finanční úřady jsou v kaţdém okresním městě, je jich přes 200, i v městech dalších, některé mohou vykonávat i správu dotací. Vymezení vývoje daní a daňové soustavy, jejich hlavní funkcí, způsobu jak funguje daňový systém České republiky a jak je koncipován, včetně jeho orgánů, pravomocí a působnosti je nezbytné k tomu, abych mohla v další kapitole navázat stručnou charakteristikou exekuce a jejím specifickým druhem, jímţ je exekuce daňová.

14

Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8

15

2 EXEKUCE Exekuce, obecně, je nucená realizace plnění k tomuto oprávněnými orgány. Exekuce je procesními normami svěřena různým orgánům, mezi nimiţ rozhodující místo zaujímá soud. Je to tedy proces, procesní činnost soudu a dalších zúčastněných subjektů, který směřuje k cíli, coţ je uspokojení pohledávek oprávněného15.

2.1

Vývoj exekučního práva

Právní úprava exekučního řízení se vyvíjela v rámci procesního práva jako souboru právních norem upravujících řízení před soudními orgány. Výklad exekučního práva začíná v právu římském, a to ve třetí desce Zákona dvanácti desek. Z výkladu této desky je zřetelné, ţe jde o osobní, neboli personální exekucí s důsledky dluţníkovy odpovědnosti vlastní osobou za nesplněný dluh. Romanisté se shodují na tom, ţe úprava exekuce v Zákoně dvanácti tabulí je svou krutostí ojedinělá (uvádí např. cituji: „Po třech trţních dnech ať věřitelé dluţníka rozsekají na kusy. Jestliţe si vyseknou větší nebo menší díl, neţ jim náleţí, ať jsou bez trestu.“ konec citátu). Po opětovných bouřích plebejského dluţnictví dochází k vydání Poeteliova zákona roku 326 př. n. l., který zakazoval např. prodat insolventního dluţníka do otroctví, mít jej v okovech, či dokonce rozsekat. K osobní exekuci exekuce majetková přistoupila aţ v posledním století republiky. Byla zavedena pravděpodobně praetorem Publiem Rutiliem. Věřitel se sám rozhodl, zda povede exekuci majetkovou či osobní. Římské právo ve svém hodně pozdním vývoji téţ připustilo majetkovou exekuci singulární, tedy na jednotlivé dluţníkovy věci. Středověké soudní řízení bylo zejména ovládáno zásadou formálnosti. Exekuční proces na majetek byl velmi sloţitý, rozlišovalo se, zda jde o věc movitou či nemovitou.Exekuční řízení bylo rozděleno na jednotlivé etapy – úmluva, zvod, vydání obranného listu, svoboda panování, odhádání, vdědění. Nová etapa vývoje procesního práva, a tím i práva exekučního, začíná v osvícenské době za vlády císaře Josefa II. Ten v roce 1781 vydal obecný soudní řád, který na následujících sto let ovlivnil další vývoj občanského soudního řízení. Důleţitým mezníkem ve vývoji celého procesního práva a tím i práva exekučního byl rok 1895, kdy byla vydána řada předpisů upravujících jednotlivá stádia civilního řízení a organizaci a sloţení soudů. Byla vydána tzv. jurisdikční norma, nový civilní soudní řád, a nový exekuční řád. Celé občanské právo procesní bylo shrnuto do jednoho kodexu (občanského soudního řádu) a tím i exekuční proces byl zahrnut do tohoto kodexu. Občanský soudní řád z roku 1950 platil do vydání nového, do dnešní doby posledního civilněprocesního kodexu, vydaného r. 1963 (č. 99 Sb. ze dne 4. prosince 1963)16.

15 16

Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5 Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5

16

2.2

Daňové řízení

Předtím, neţ správce daně k exekuci přistoupí, nachází se ve fázi vyměřovací. Řízení vyměřovací je řízení, ve kterém správce daně vyměřuje daňovou povinnost. Toto řízení je spojeno s daňovým přiznáním. Daňové přiznání vyjadřuje povinnost uvést předepsaným způsobem všechny skutečnosti potřebné pro výpočet daně.Daňové přiznání je povinen podat kaţdý daňový subjekt, kterému tak ukládá příslušný daňový zákon, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve. Rozlišujeme daňová přiznání řádná, mimořádná a opravná. Řádná daňová přiznání jsou přiznání podaná v zákonem stanovené lhůtě. Opravné daňové přiznání můţe podat daňový subjekt po podání řádného nebo mimořádného daňového přiznání, a to ještě před vypršením lhůty pro podání daňového přiznání. Pro vyměřovací řízení se pak pouţije tohoto opravného přiznání, k přiznání předchozímu se nepřihlíţí. Důleţitou je také lhůta pro vyměření daní. Daňovou povinnost nelze vyměřit ani doměřit ve lhůtě delší neţ tří let od konce zdaňovacího období, v němţ vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo v němţ vznikla daňová povinnost. Tato lhůta se přerušuje, pokud správce daně učiní úkon směřující k vyměření nebo vybrání daně. Daňový subjekt je povinen podat daňové přiznání nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období17. Správce daně pořídí veškerá daňová přiznání, která jsou přijímána v rámci jeho působnosti. Pořízení přiznání znamená, ţe jej finanční úřad opatří číslem jednacím, které vygeneruje z daňového programu určeného pro správu daní, který se nazývá ADIS. Dále toto přiznání daný pracovník pořídí do tohoto programu v příslušné sekci určené pro evidenci daňových přiznání, coţe je vlastně přepis přiznání do elektronické podoby. V další fázi je, na základě zaloţeného přiznání, automaticky vygenerován minusový předpis daňové povinnosti na osobní daňový účet daňového subjektu na stranu má dáti. V opačném případě, pokud má daňový subjekt nárok na vrácení daně, je tento předpis plusový na straně má dáti a účet vykazuje kladný zůstatek (přeplatek), který se daňovému subjektu musí v zákonem stanovené lhůtě vrátit (viz obrázek 2).

17

Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů

17

Obrázek 2: osobní daňový účet v programu ADIS AKCE : 1.Zadání_ODÚ 2.Info_ODÚ Informace o osobním daňovém účtu

Akt. Č.DP : 74 Akt. Č.POPLATNÍKA : xxxxxxxxxx

3.Archiv

4.Místní_PÍS

5.Info_DS ...

Název DP : DAŇ SILNIČNÍ Název DS : xxxxxxxxxxxxx

Aktuální poč.zůstatek : Obrat dal.minul.roku : Obrat dal.od poč.roku : Obrat MD.minul. roku : Obrat MD.od poč.r.zaúčt. : Obrat MD.od poč.r.splatný: Převedený poč. zůstatek : Stav :1 Příznak vazby DSDP :1

0.00 Datum pohybu : 20.03.2009 0.00 Období : 03 2009 1000.00 0.00 0.00 Kód správce : 807111 0.00 0.00 Konečný zůstatek zaúčt. : 1000.00 Konečný zůstatek splatný : 1000.00 Z toho výše odpisu : 0.00 Nerealizované PLAVHO : 0.00 Pramen: program ADIS daňové správy

V případě, ţe se jedná o daňovou povinnost, kterou subjekt neuhradí v zákonem stanovené lhůtě, vyzve jej správce daně k úhradě nedoplatku v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho na to, ţe po uplynutí této lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Toto učiní prostřednictvím výzvy k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě a to na základě § 73 ost.1) zákona č. 1992/337 Sb., Zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. K vymáhání lze přikročit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, ţe účel vymáhání bude zmařen, jestliţe se nepřistoupí k vymáhání neprodleně. Daňovou povinnost lze uhradit: 

bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na účet správce daně, který je veden u ČNB



v hotovosti (na pokladně správce daně, poštovní poukázkou, pracovníkovi správce daně v blokovém řízení)



kolkovými nebo platebními známkami (u poplatků)



přeplatkem na jiné dani

Jakmile nedojde k uhrazení povinnosti ze strany daňového subjektu v této fázi řízení, tj. dobrovolně během řízení vyměřovacího, přikročí správní orgán k fázi vymáhací, tj. k exekučnímu řízení. Daňová exekuce je tedy činnost státního orgánu, kterou se s pouţitím prostředků státního donucení vynucuje uspokojení nároku, nesplněného povinným subjektem ve stanovené lhůtě. Je součástí daňového řízení, která významně přispívá k vyššímu příjmu finančních prostředků do státního rozpočtu. Jiné orgány státní správy nedisponují touto pravomocí a musí ţádat příslušné soudy o provedení výkonu rozhodnutí – exekuce.

18

2.3

Předpoklady pro daňovou exekuci

Jak jiţ bylo uvedeno výše, musí být k výkonu daňové exekuce splněny procesní podmínky a věcné předpoklady. Procesní podmínky: 

pravomoc správce daně



příslušnost správce daně



způsobilost být daňovým dluţníkem, jeho procesní způsobilost



vyloučení pracovníků správce daně

Věcné předpoklady: 

exekuční titul



nečinnost daňového dluţníka, který nezaplatí daňový nedoplatek ani po případně vydané výzvě k zaplacení v náhradní lhůtě

Při nařízení daňové exekuce je ze zákona správce daně povinen dbát následujících zásad18:

2.4



Exekuci lze nařídit pouze v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení splatného daňového nedoplatku včetně příslušenství (v tomto spatřuji zásadní rozdíl pokud jde o exekuce prováděné soukromými exekutory, kdy je nařízený výkon ve většině případů nepřiměřený nedoplatku).



Pokud je moţné vymoci nedoplatek vícero způsoby exekuce, nařídí správce daně pouze ten způsob, který postačuje k uspokojení daňové pohledávky.



Správce daně by neměl nařídit nedoplatek způsobem, který je zjevně nevhodný s přihlédnutím k nedoplatku a ceně předmětu, z něhoţ má být uspokojení nedoplatku dosaţeno.



Exekuci proti právnické osobě lze nařídit jiným způsobem neţ exekucí na finanční prostředky na účtu pouze tehdy, není-li tato moţnost proveditelná.



Správce daně by neměl exekuci nařídit, pokud je zřejmé, ţe výtěţek nepostačí na pokrytí exekuce.

Daňová a soudní exekuce

Daňová exekuce se provádí podle Zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů s přiměřeným pouţitím Občanského soudního řádu, podle kterého provádí exekuce nezávislé soudy. Je důleţité rozlišit exekuci daňovou a soudní. Daňová exekuce se zaměřuje na výběr daní, poplatků, odvodů, pokut do státního rozpočtu, zatímco soudy provádí výběr peněţních prostředků pro soukromé fyzické a právnické osoby,

18

Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5

19

také pro zdravotní pojišťovny, celní úřady a správy sociálního zabezpečení, tedy také přispívají k naplnění státního rozpočtu. Daňová exekuce: výhody – lepší přístupnost informací, správci daně jsou většinou v kontaktu s DS, moţnost realizace několika daňových exekucí současně, rychlejší průběh exekučního řízení, moţnost zajištění pohledávky zástavním právem v průběhu řízení, výtěţek z exekuce jde na úhradu nejstarších daňových nedoplatků nevýhody – nedostatečná legislativa pro daňovou exekuci, moţnost střetu se soudní exekucí Soudní exekuce: Výhody – provedení výkonu exekuce pouze pro nedoplatky pro které to navrhl oprávněný, vlastní a dokonalejší legislativa Nevýhody – výtěţek z exekuce je nejdříve pouţit na úhradu nákladů a soudních poplatků, na úhradu jiţ dříve podaných návrhů, tzn. nemusí pokrýt nejstarší nedoplatky, příliš zdlouhavá doba realizace. V praxi také dochází ke střetu daňové a soudní exekuce. V tomto případě se ve většině případů stalo, ţe soud finančnímu úřadu nařídil spolupracovat se soudním exekutorem a ţádal sdělení veškerých zjištění finančního úřadu, potřebných pro další řízení.

2.5

Předání nedoplatku k vymáhání

Pokud daňový subjekt nedbá výzvy správce daně k úhradě nedoplatku v náhradní lhůtě, přikročí správce daně k předání nedoplatku k vymáhání. Toto je učiněno na základě vystaveného výkazu nedoplatků, který je dle zákona exekučním titulem. Pro daňovou exekuci je exekučním titulem:   

vykonatelný výkaz nedoplatků vykonatelné rozhodnutí, jímţ se ukládá peněţité plnění splatná částka zálohy na daň

Náleţitosti výkazu nedoplatků: 

datum vystavení



označení správce daně



označení daňového subjektu



datum, ke kterému je výkaz sestaven



výše daňové pohledávky



rozhodnutí z něhoţ daňová pohledávka vyplývá, datum její splatnosti



podpis osoby, která výkaz sestavila, schválila a té, jenţ převzala k vymáhání



kulaté razítko správce daně



vyznačení data vykonatelnosti

Takto vystavený výkaz nedoplatků je předán na vymáhací oddělení k zahájení exekučního řízení. 20

Exekučním titulem je listina vydaná oprávněným orgánem, která má předepsanou formu, v níţ se ukládá určité osobě povinnosti něco v určité době plnit. Tento titul musí mít určité náleţitosti, které jsou jednak formální povahy, jednak materiální (obsahové) povahy. Nezbytným materiálním předpokladem pro exekuci je, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve vykonávaném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem, coţ plyne z podstaty exekučního řízení. Má-li být nějaké právo a jemu odpovídající povinnost vynuceny exekučně, musí být stanoveny tak, aby bylo jasné, co má být exekucí vynuceno. Kaţdé rozhodnutí musí být vykonatelné a obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné plnění a stanovenou lhůtu pro toto plnění. Pokud rozhodnutí tyto náleţitosti nesplňuje, nemůţe být podkladem pro exekuci19. Daňová exekuce, tedy nedobrovolný výběr daní, je specifikem orgánů státní správy jako způsobu výběru daní, coby hlavního příjmu státního rozpočtu. V této části jsem se snaţila nastínit teoretickou oblast exekučního procesu od vývoje exekučního práva, přes daňové řízení, předpoklady k daňové exekuci aţ po předání daňového nedoplatku k vymáhání. Nyní se v dalších kapitolách budu věnovat praktické stránce postupu správních orgánů při vymáhání daňových pohledávek

19

Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5

21

3 VYMÁHACÍ ŘÍZENÍ Provedením vymáhacího, nebo-li exekučního řízením, je pověřen výkonný úředník vymáhacího oddělení (exekutor). Vymáhací proces začíná pro pracovníky vymáhacího oddělení správce daně v okamţiku převzetí vykonatelného výkazu nedoplatků, který byl na toto oddělení předán z oddělení vyměřovacího, majetkových daní nebo dotací příslušného úřadu. Tyto výkazy jsou prostřednictvím vedoucího oddělení přiděleny k dalšímu zpracování jednotlivým pracovníkům. Výkaz nedoplatků daný pracovník zaeviduje do své vlastní evidence, kterou si vede dle vlastních potřeb, pro lepší přehlednost a orientaci. Zaloţí spis, který následně obsahuje veškeré další písemnosti, které souvisí s vymáháním. Ve spise je veden číslovaný obsah písemností, které do něj náleţí. Další nutností před zahájením samotného vymáhání je převzetí výkazu nedoplatků i v systému ADIS, kde byl vytvořen a připraven pro další zpracování. Zde je uveden vedoucím vymáhacího oddělení kód exekutora, který má daný nedoplatek dále v evidenci. Obrázek 3: výkaz nedoplatků v programu ADIS VÝKAZY NEDOPLATKŮ: Hledej Další Předchozí Oprav Zruš Akce Úvodní ... Zobrazení předchozí věty z vybrané mnoţiny ─────────────────────────── ADIS - DAD EVIDENCE VÝKAZU NEDOPLATKŮ ID: 0183 ───────────────────────────────────────────────────── ─────────────────────────── Číslo poplatníka: xxxxxxxx Číslo daň.subjektu: xxxxxxxxxxx Typ DS: F Název DS: xxxxxxxxxxxxxxxxxxx Číslo obce: 589250 Č.jed.: 080000001 - 325914/1234 Stav: 6 v exekuci Čís.výkazu: 1080001234

Nedop.-výkaz: 21806.00 Nedop.-výkaz akt.: 21806.00 Ke dni: Počet záznamů:

5

Číslo daňové exekuce: 1080001356 Kód exekutora: 807111 Nedopl.VN na výzvě: V všechny nedoplatky jsou na VZN stejného vymáhac. cyklu Vloţil: 804779 22.09.2008 Datum tisku: 22.09.2008 Převzal: 708012 25.09.2008 ZMP 0 - standardní Schválil: 705530 23.09.2008 Pramen: program ADIS daňové správy

Po provedení formálních náleţitostí před samotným zahájením vymáhání posoudí daný pracovník moţnosti dalšího postupu. Musí být zváţeny různé okolnosti jako např. výše nedoplatku, zda se jedná o opakované neplacení daňové povinnosti, zda jde o fyzickou či právnickou osobu, v případě právnické osoby o jakou právní formu se jedná(za účelem zjištění ručitelského závazku společníků), jestli jsou evidovány i další nedoplatky subjektu na jiných daních, zda jiţ v minulosti byl subjekt problémový a jedná se tedy o opakovaného

22

dluţníka atd.. Následně je zvolena cesta, kterou povaţuje pracovník za nejvýhodnější z pozice zásad daňového řízení20.

3.1

Kontaktování daňového subjektu

Kontaktování daňového subjektu předchází vydání exekučního příkazu a je základní formou, která je vůči daňovému subjektu nejšetrnější a je volena především v případech, kdy se jedná o menší nedoplatky nebo o okamţik, kdy se dluţník dostal do insolvence vůči úřadu poprvé a finanční úřad chce zjistit z jakého důvodu se daňový subjekt do finančních potíţí dostal a jak se k danému problému staví, jaký navrhuje další postup řešení. Daňový subjekt je kontaktován prostřednictvím telefonu, pokud je finančnímu úřadu znám, jinak je mu zasláno předvolání dle § 29 ZSDP. Během telefonického hovoru je daňový subjekt pouze dotázán, zda si je vědom nedoplatků vůči finančnímu úřadu, zda a kdy je ochoten se dostavit na jednání, kde bude sepsán protokol o ústním jednání21 s ujednáním dalšího postupu a zapsáním situace daňového subjektu v níţ se nachází a která zapříčinila jeho nemoţnost hradit své závazky. V telefonickém hovoru nemůţe exekutor záleţitost více rozebírat neboť je vázán mlčenlivostí dle ZSDP22 a nemůţe si být jist, ţe jedná právě s daňovým subjektem. V předvolání je uvedeno označení správce daně, daňového dluţníka, číslo jednací, datum, dluţná částka, specifikace nedoplatku, datum a hodina, kdy se má subjekt dostavit na finanční úřad k jednání, způsoby jakými je nedoplatek moţno uhradit a také poučení ve smyslu § 29 ZSDP, kde je subjekt upozorněn na to, ţe pokud se bez omluvy opakovaně nedostaví k jednání, bude k němu předveden orgány Policie České republiky.

3.2

Zjištění informací pro volbu způsobu provedení exekuce

Při zjišťování informací vyuţitelných k výkonu exekuce se správce daně opírá o Zákon o správě daní a poplatků, který umoţňuje získávat informace o daňových subjektech od soudů, jiných státních orgánů a notářů v případech, kdy předmět řízení před nimi je podle zvláštních předpisů zdaňován. Tyto orgány jsou povinny poskytnout správci daně údaje potřebné pro vyměření a vymáhání daní. Tyto informace jsou také dle ZSDP23 povinny poskytnout i státní orgány a orgány územních samosprávných celků, osoby mající ve svém drţení listiny a jiné věci, které mohou být důkazním prostředkem, orgány sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, úřady práce, statistické orgány, banky a spořitelní a úvěrní druţstva, provozovatelé poštovních sluţeb, orgány spojů, vydavatelé tisku, veřejní přepravci, nejvyšší kontrolní úřad, třetí osoby, které jsou k podání informací vyzváni jako svědci či osoby předzvědné, znalci, auditoři, tlumočníci, ručitelé, poddluţníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení atd..Po zjištění základních informací o poměrech daňového dluţníka se správce daně rozhodne jaký typ exekuce zvolí, tedy jakým způsobem bude daňový nedoplatek po dluţníkovy vymáhat.

20

§ 2 zákona 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů §12 zákona 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 22 §24,25 zákona o 337/1992 Sb, o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 23 § 34 zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 21

23

3.3

Místní šetření

Jednou z dalších moţností zjištění majetkových poměrů, tedy informací i pro moţnost provedení exekuce na movité věci, je provedení místního šetření v místě bydliště daňového subjektu, v místě provozovny tak i u jiných osob. Při zahájení místního šetření je pracovník správce daně povinen prokázat se sluţebním průkazem správce daně. Pracovník správce daně má během průběhu místního šetření právo na přístup do kaţdé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních prostředků a přepravních obalů, k účetním písemnostem, záznamům a informacím na technických nosičích dat. Toto všechno v rozsahu nezbytném a přiměřeném k předmětu šetření. Právo v souladu se ZSDP má i v případě, ţe se jedná o obydlí. Daňový dluţník je povinen prokázat se na vyzvání správce daně občanským průkazem, slouţícím k ověření a prokázání totoţnosti. Cizí státní příslušník se prokazuje povolením k trvalému pobytu nebo cestovním pasem. Daňový subjekt i třetí osoby jsou povinny poskytnout pracovníku správce daně všechny přiměřené a jim známé informace, které pomohou správci daně ve výkonu. Pracovník správce daně je oprávněn poţadovat předloţení dokladů a jiných věcí a jejich zapůjčení mimo prostor subjektu u něhoţ je místní šetření prováděno. O místním šetření sepíše pracovník správce daně podle povahy šetření protokol nebo úřední záznam. Pokud byly během šetření správcem daně zajištěny věci, předá správce daně protokol osobě u níţ k zajištění věcí došlo a to i bez její ţádosti24.

3.3.1 Průběh místního šetření Běţné místní šetření pracovníků vymáhacího oddělení probíhá tak, ţe se pracovníci správce daně dostaví do místa trvalého pobytu, provozovny, sídla firmy či společnosti daňového dluţníka, do místa bydliště jednatele společnosti apod., kde zahájí šetření. V případě, ţe se jedná o fyzickou osobu dluţníka a není v místě trvalého pobytu označena schránka, zvonek a není daňový subjekt zastiţen, jsou dotazováni sousedé, zda se subjekt na adrese zdrţuje. V mnoha případech sousedé sdělí, ţe subjekt v místě jiţ nějakou dobu nebydlí a další informace, případně odkáţí na adresu příbuzných, kde se pracovníci dotazují na další informace. Takto postupují v systematickém pátrání, aţ zjistí potřební informace, případně aţ subjekt naleznou a kontaktují. Takovéto pátrání probíhá v případech, ţe poplatník nepracuje, nemá evidován ţádný účet u peněţního ústavu, na zdravotní pojišťovně je evidován jako osoba bez zdanitelných příjmů a není tedy moţnost exekučně postihnout mzdu nebo peněţní prostředky. V případě, ţe je daňový subjekt (DS) nalezen jsou probrány důvody přítomnosti pracovníků vymáhacího oddělení správce daně, subjekt je vyzván k úhradě nedoplatku. Pokud je DS ochoten spolupracovat, je vybrána v hotovosti, na příjmový doklad, dluţná částka, případně její část za podmínky, ţe bude subjekt v pravidelných intervalech hradit aţ do plné výše nedoplatku. V opačném případě, není-li daňový subjekt ochoten spolupracovat, je zahájena jedna z moţností daňové exekutivy a to je mobiliární exekuce, která bude podrobně popsána jako jedna z forem exekučního postupu v další kapitole. U právnických osob je postup obdobný s tím, ţe v těchto případech, pokud mají společníci zájem spolupracovat a udrţet chod firmy, dojde ke smluvení jednání na finančním úřadě, kde dojde k protokolovanému jednání s upřesněním a ujednáním dalšího postupu. Většinou 24

Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů

24

k mobiliární exekuci nedochází z těch důvodů, ţe pokud společníci nemají zájem jednat se správcem daně je to náznakem k tomu, ţe společnost uţ bude tzv. „mrtvá“ bez majetku, finančních prostředků apod.. V těchto případech je moţnost pouze postihnout ručitelský závazek, dle právní formy společnosti, ale tyto firmy a společnosti mají ve většině případů vše ošetřeno a z valné části těchto případů není moţné tohoto vyuţít. Potom nezbývá neţ nedoplatek odepsat pro nedobytnost, o čemţ se povinný nevyrozumí a jeho nedoplatek trvá, pokud se právo vymoci nepromlčí nebo pokud nenamítne v dalším vymáhacím procesu promlčení. Pokud na sebe tyto subjekty podají návrh na insolvenci a je prohlášen úpadek, správce daně přihlásí své pohledávky, coţ bude podrobněji rozebráno v dalších kapitolách.

3.4

Zástavní právo

Institut zástavního práva slouţí k zajištění daňové pohledávky pro případ, ţe dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, ţe pak lze dosáhnout uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy. Zástavní právo můţe správce daně zřídit k věcem movitým, nemovitým, popřípadě k pohledávkám nebo majetkovým právům (např. cenné papíry) ve vlastnictví daňového dluţníka nebo ručitele. Je čistě na rozhodnutí pracovníka vymáhacího oddělení jakou formu zajištění zvolí. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. Pohledávka můţe být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách, nazývá se vespolní zástavní právo25. Exekutor vydá rozhodnutí o zřízení zástavního práva, které musí obsahovat datum vydání, označení oprávněného a povinného, označení daňové pohledávky, její splatnost a výši, předmět zástavního práva. V rozhodnutí se dále uvádí den vzniku zástavního práva, jímţ je: 

den splatnosti zálohy na daň



den doručení zajišťovacího příkazu nebo



den doručení rozhodnutí o vyměření daně

Podle povahy zástavního práva, respektive předmětu zástavy, zašle správce daně toto rozhodnutí příslušným subjektům k záznamu zástavního práva do příslušných rejstříků, případně drţiteli zástavy nebo poddluţníkovi. Den vzniku zástavního práva je rozhodný pro stanovení pořadí záznamu. Pokud je předmětem zástavního práva věc nemovitá, zašle se rozhodnutí nejprve dluţníkovi a po uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku, pokud k tomuto nedojde, je rozhodnutí s doloţkou vykonatelnosti a pravomocnosti zasláno na příslušný katastrální úřad, v jehoţ působnosti se nemovitost nachází. Katastrální úřad po doručení rozhodnutí o zřízení zástavního práva provede zápis do listu vlastnictví, kde vyznačí pro koho je zástavní právo zřízeno, číslo jednací rozhodnutí a datum právní moci příslušného rozhodnutí. Od tohoto vyznačení nelze u předmětných nemovitostí, postiţených zástavním právem, provádět jakékoliv změny v majetkových poměrech. Daňový dluţník tedy nesmí předmět zástavy znehodnotit, převést či prodat, coţ platí i pro věci movité. Zástavní právo na movité věci je zasláno v jeden den jak daňovému dluţníkovi tak na příslušný rejstřík, který provede zápis

25

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů

25

zástavy. Tyto se liší podle povahy obstavené movité věci. Jedná se např. o Rejstřík zástav vedený Notářskou komorou, Středisko cenných papírů, dopravní inspektorát aj.. Zástavní právo zaniká26: 

zánikem zajištěné pohledávky



zánikem zástavy



vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem



uplynutím doby, na niţ bylo zřízeno



sloţí-li zástavní dluţník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy



písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem nebo zástavcem



v případech stanovených zvláštními právními předpisy



promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká

V případě, ţe dojde k úhradě daňové povinnosti včetně příslušenství, vydá správce daně potvrzení o zániku zástavního práva. Toto doručí, v případě, ţe je předmětem zástavy nemovitost, dluţníkovi a příslušnému katastrálnímu úřadu, v případě, ţe jde o věc movitou doručuje pouze dluţníkovi, který po té sám poţádá o výmaz z Rejstříku zástav prostřednictvím notáře, tento úkon je zpoplatněn. Pokud se jedná o movitou věc, která je zapsána na Středisku cenných papírů nebo příslušném dopravním inspektorátu, je potvrzení zasláno i na tyto instituce přímo správcem daně. Informace o vlastnictví vozidel získává správce daně na základě výzvy na dopravní inspektorát nebo na základě šetření v databázi motorových vozidel, která je přístupná přes internet a to na základě písemné dohody mezi příslušnými orgány státní správy, které ujednají pro příslušné pracovníky oprávnění k vstupu do těchto databází. Informace o vlastnictví nemovitostí zjišťuje správce daně prostřednictvím internetu, kde je přístup přes Centrální registr daňových subjektů (CRDS), po té se přes čipovou kartu přihlásí do systému CREN – centrální registr evidence nemovitostí, kde si ověří vlastnictví konkrétního daňového dluţníka.

3.5

Zajišťovací příkaz

Správce daně můţe během daňového řízení dospět k názoru, ţe daň, která dosud není splatná nebo není dosud stanovená, bude v době její splatnosti a vymahatelnosti nedobytná, nebo ţe její vybrání bude spojeno se značnými obtíţemi. V těchto případech se můţe správce daně rozhodnout, ţe vyuţije institut zajišťovacího příkazu. Ve vydaném zajišťovacím příkazu uloţí správce daně daňovému dluţníkovy, aby do tří dnů od doručení, zajistil v příkaze uvedenou částku, ve prospěch správce daně, a to způsobem jaký v příkaze uvede. Většinou uloţí zaplatit povinnou částku na účet správce daně. Je to tedy institut, pomocí něhoţ správce daně předchází problémům, které vznikají v souvislosti s vybíráním a vymáháním daňových 26

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů

26

nedoplatků. Sloţí-li daňový subjekt dostatečnou jistotu, jiné zajištění se neprovede a jiţ provedené zajišťovací úkony správce daně zruší . Proti zajišťovacímu příkazu je přípustné odvolání, které nemá odkladné účinky. Pokud odvolací orgán nerozhodne o odvolání do 30 dnů, zajišťovací příkaz pozbude platnosti. K zajištění úhrady lze pouţít i přeplatku na jiné dani27. Výši prozatímní daňové povinnosti určí správce daně podle pomůcek, nebo můţe vyzvat daňový subjekt, aby správci daně v třídenní lhůtě sdělil údaje potřební pro prozatímní určení daňového základu28. Zajišťovací příkaz nelze pouţívat plošně, ale pouze v odůvodněných případech. Účinnost zajišťovacího příkazu je časově omezena, a to do data doručení platebního výměru. Pokud poplatník správci daně do tří dnů, jak mu ukládá příkaz, nezaplatí danou jistinu, můţe správce daně přikročit k zajišťovací exekuci, pro níţ je exekučním titulem právě zajišťovací příkaz. Jakmile ovšem pozbude zajišťovací příkaz platnost, musí správce daně zajišťovací exekuci zastavit a přejít v exekuci daňovou, jejímţ exekučním titulem bude platební výměr nebo daňové přiznání. Další postup uţ je odpovídající jednotlivým druhům daňové exekuce, jak je uvedeno v následující kapitole. Po seznámení se základními postupy ve vymáhacím řízení, které se týkají kontaktování daňového subjetku, zjištění jeho ţivotní situace, majetkových poměrů, zajišťovacích institutů v procesu vymáhání, jsme získali základní orientaci ve vymáhacím postupu a můţeme přistoupit k samotnému exekučnímu řízení.

27 28

§ 64 odst. 2 zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8

27

4 EXEKUČNÍ ŘÍZENÍ Existuje několik druhů daňových exekucí, které se odlišují podle předmětu exekuce. Jsou taxativně vymezeny Zákonem o správě daní a poplatků. Daňová exekuce se tedy provádí vydáním exekučního příkazu na: 

přikázání pohledávky na peněţní prostředky daňových subjektů na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrních druţstev nebo jiné pohledávky



sráţku ze mzdy, jiné odměny za závislou činnost nebo náhrady za pracovní příjem, důchody, sociální a nemocenské dávky, stipendia spod.,



prodej movitých věcí



prodej nemovitostí

Jednotlivé druhy exekučních příkazů musí obsahovat shodné náleţitosti a sice označení správce daně, označení dluţníka, označení poddluţníka, číslo jednací, datum vydání, označení platebního výměru nebo přiznání, z něhoţ povinnost vyplývá, výrok s uvedením právních předpisů, podle nichţ byl vydán exekuční příkaz, druh nedoplatku , výši, částku exekučních nákladů, poučení o místu, formě a lhůtě podání opravného prostředku s upozorněním na případné odkladné účinky, vlastnoruční podpis pověřeného pracovníka správce daně s uvedením jména, příjmení, funkce a data podpisu, otisk úředního razítka se státním znakem29.

4.1

Exekuce na peněžní prostředky u peněžního ústavu

Tento typ exekučního příkazu se pouţívá v případě, ţe bylo šetřením zjištěno, ţe daňový dluţník má u peněţních ústavů vedeny účty s aktivními zůstatky. Po obdrţení těchto informací vydá správce daně exekuční příkaz, který doručuje jak dluţníkovi (tj. osobě, která dobrovolně nesplnila povinnost platit daň) a poddluţníkovi (tj. v tomto případě peněţní ústav, kde má dluţník veden účet s aktivním zůstatkem). Příkaz se odešle nejdříve poddluţníkovi a jakmile správce daně obdrţí doručenku s vyznačením data, kdy byla poddluţníkem zásilka převzata, zašle exekuční příkaz i dluţníkovi. Pokud by byl postup opačný nebo byl příkaz současně odeslán jak dluţníkovi tak poddluţníkovi, mohla by nastat situace, ţe si dluţník převezme příkaz dříve neţ poddluţník a vybere peněţní prostředky dříve, neţ stihne peněţní ústav účet zablokovat. Blokace se provádí do výše dluţné částky včetně exekučních nákladů, ostatní prostředky nad rámec exekuce má daňový dluţník volně k dispozici. Exekučním příkazem tedy správce daně zakazuje daňovému dluţníkovi jakýmkoliv způsobem nakládat s peněţními prostředky na účtu u peněţního ústavu, do výše vykonatelného daňového nedoplatku včetně exekučních nákladů, a současně přikazuje poddluţníkovi, po právní moci exekučního příkazu, odvést oprávněnému správci daně na jeho účet peněţní 29

Zákon č. 337/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů

28

prostředky z účtu daňového dluţníka do výše vykonatelného nedoplatku a exekučních nákladů. Jestliţe po právní moci exekučního příkazu není na účtu dluţníka dostatek finančních prostředků, odvede peněţní ústav prostředky v té výši v jaké se na účtu aktuálně nachází a dále blokuje účet dluţníka dalších 6 měsíců a pak je odvedena zbývající částka, pokud na účtu prostředky budou. Jinak peněţní ústav sdělí, ţe uplynula šestiměsíční lhůta a na účtu nebyl dostatek peněţních prostředků s tím, ţe exekuci jiţ nebudou dále evidovat. Exekuce tedy zanikne sráţkou peněţních prostředků z účtu daňového dluţníka nebo uplynutím šesti měsíční lhůty určené k blokaci30.

4.2

Exekuce na mzdu a jiné

Jakmile daňový dluţník nedisponuje aktivními prostředky na účtu u peněţního ústavu, zjišťuje správce daně, zda je zaměstnán nebo má jiný obdobný příjem, jako důchod, nemocenské dávky, stipendium apod.. V tomto případě vydá správce daně exekuční příkaz na sráţku ze mzdy. U tohoto druhu exekuce je poddluţníkem zaměstnavatel nebo jiná organizace, která vyplácí dluţníkovy daný druh příjmu. Tomuto poddluţníkovi se přikáţe nevyplatit mzdu, či jiný příjem, do výše vykonatelného nedoplatku včetně exekučních nákladů, a to dnem doručení příkazu a odvést ji správci daně po nabytí právní moci exekučního příkazu . Vzhledem k tomu, ţe je takovýto příjem mnohdy příjmem celé rodiny, nemůţe být odebrána mzda celá, ale je zaměstnavatel povinen vyplatit dluţníkovi částku, která odpovídá zákonem stanovené výši a tvoří součet částky na daňového dluţníka, jeho manţelky a dítěte či dětí. Mzdu převyšující součet těchto částek je zaměstnavatel povinen odvést správci daně. Tato částka je odváděna podle moţné výše strhávané částky měsíc nebo i několik měsíců. Pro objasnění postupu poddluţníka jsou společně s exekučním příkazem zaslány i pokyny k výkonu exekuce31. Poddluţník musí respektovat omezení stanové nařízením vlády č. 63/1998 Sb., které určuje částku, která ze mzdy nebo výplaty nesmí být sraţena, a stanoví částku,nad kterou je moţno provádět sráţky bez omezení.

4.3

Exekuce na peněžní pohledávky

Tento typ exekucí se uplatňuje v případech, kdy je se jedná především o osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), tedy podnikatele, kteří se dostávají vlivem obchodního řetězce, v němţ se pohybují, do druhotné platební neschopnosti. To znamená, ţe nejsou schopni plnit své závazky, protoţe jejich dluţníci neplní své závazky jim. V takovémto případě, předloţí dluţník správci daně splatné a neuhrazené pohledávky, které slouţí jako předmět exekučního příkazu. Exekuční příkaz je tedy vydán na pohledávku, kterou má dluţník za třetí osobou na základě např. nájemní smlouvy, faktury, dohody o provedení práce apod.. Na základě tohoto exekučního příkazu nařizuje správce daně poddluţníkovi, aby zadrţel výplatu finančních prostředků dluţníkovi a odvedl ji přímo na účet správce daně32.

30

Zákon č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád Zákon č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád 32 Zákon č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád 31

29

Této formě exekučních příkazů se velká řada daňových subjektů brání, neboť si nechtějí zhoršit vztahy se svými odběrateli, nájemci apod. Pokud je to moţné, tak se snaţí správce vyjít subjektu vstříc, ale pokud není jiné východisko, je třeba nekompromisně vyzvat dluţníka k předloţení patřičných dokladů a exekuci provést.

4.4

Exekuce na prodej movitých věcí

Exekuce na prodej movitých věcí je vyuţívána v případě, ţe šetřením majetkových poměrů daňového dluţníka nebyly zjištěny ţádné účty s aktivním zůstatkem, subjekt nepobírá mzdu ani jinou náhradu za plat apod., proto je v další fázi šetření zjišťován movitý majetek, vybavení domácnosti, elektronika, vozidla a jiné věci, které by byly vhodné pro zpeněţení. Pokud povinný vlastní takovýto majetek postiţitelný exekucí, je vystaven exekuční příkaz na prodej movitých věcí. Překáţkou v realizaci této formy exekuce je fakt, ţe ne všechny věci jsou postiţitelné exekucí. jedná se o věci33: 

jejichţ prodej je podle zvláštních předpisů zakázán



které nezbytně potřebuje k plnění svých pracovních úkolů



které nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny



které nezbytně potřebuje ke svému podnikání



jejichţ prodej by byl v rozporu s morálními pravidly



běţné oděvní součásti



obvyklé vybavení domácnosti



snubní prsten a předměty obdobné povahy



zdravotní potřeby, které jsou pro něj nezbytně nutné, vzhledem ke zdravotnímu stavu



hotové peníze do částky 1000,- Kč

Mezi movité věci, které se obvykle exekuují patří: 

hotové peníze nad 1000,- Kč



věci nevyţadující draţbu, tzn. ty, které lze zpeněţit (vkladní kníţky, akcie, směnky, valuty, zlato)



staroţitnosti, sbírky, nábytek, zboţí, stroje, textil, dopravní prostředky, zásoby…

4.4.1 Průběh exekuce na movité věci Pracovníci správce daně mohou exekuční příkaz na prodej movitých věcí daňovému subjektu odeslat poštou a po jeho doručení zvolí den, kdy vyjedou do terénu provést samotnou exekuci. Druhou moţností je, ţe vystavený exekuční příkaz předají daňovému subjektu přímo při zahájení exekučního řízení. Takováto exekuce není dluţníkovi dopředu oznámena, jako např. daňová kontrola, protoţe je samozřejmé, ţe by se veškerého majetku postiţitelného exekucí zbavil nebo jej ukryl. Exekuce je prováděna za asistence policie a nezávislé osoby (zástupce města nebo obce). Tyto osoby, které se exekuce účastní dopředu nejsou informováni, kde 33

Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8

30

bude akce probíhat. Všichni zúčastnění jsou poučeni o mlčenlivosti, kterou jsou povinni pod peněţní sankcí striktně dodrţovat34. Tento typ exekuce, kdy dochází k zabavení movitého majetku za účelem zpeněţení v draţbě, se nazývá mobiliární exekuce. Probíhá v místě sídla nebo bydliště daňového subjektu. Pracovníci správce daně se po příchodu na místo průběhu exekuce prokáţí sluţebními průkazy, stejně tak jako ostatní zúčastnění a vyzvou subjekt k prokázání totoţnosti. Exekuce je zahájena sepsáním protokolu, v němţ je zaznamenán průběh jednání, včetně toho, zda byl předán exekuční příkaz nebo zda byla exekuce zahájena na základě jiţ doručeného exekučního příkazu. Jednotlivé věci jsou potom sepsány na soupis movitých věcí, který je přílohou exekučního příkazu, pod jednotlivými poloţkami s uvedením počtu kusů, ocenění, stavu a poznámkou, zda byly věci ponechány na místě nebo byly odvezeny. Kaţdá z poloţek je poté oblepena štítkem, kde je uvedeno číslo poloţky a text „zabaveno pro finanční úřad“, dále je přes exekuovanou věc i nálepku otištěno kulaté razítko se státním znakem a označením finančního úřadu. V případě, ţe subjekt tvrdí, ţe věci nejsou jeho, musí toto tvrzení doloţit dokladem o zakoupení nebo dodatečně prokázat. Problematické je, ţe občanský zákoník35 říká, ţe není při prodeji věcí mezi fyzickými osobami nutná písemná forma. V těchto případech dochází k situaci, kdy dluţník přivede na finanční úřad třetí osobu, která do protokolu dosvědčí, ţe zabavené movité věci osobě povinného pouze zapůjčila, či jej od něj před soupisem věcí zakoupila a pouze u povinného dočasně ponechala. V takovýchto případech je správce daně nucen tyto movité věci ze soupisu vyjmout. Exekučním příkazem zakazuje správce daně daňovému dluţníkovi jakýmkoliv způsobem s exekuovanými věcmi nakládat, nesmí být prodány, poškozeny, darovány, či jinak zatíţeny. Jakmile nabude exekuční příkaz právní moci, začne správce daně činit další kroky směřující ke zpeněţení předmětu exekuce36.

4.4.2 Dražební vyhláška Po právní moci exekučního příkazu následuje fáze stanovení odhadní ceny věcí postiţených exekučním příkazem. K tomuto bývá přizván soudní znalec v oboru movitých věcí, pokud se jedná např. o textil nebo jiné běţné zboţí, je ocenění provedeno pracovníky oceňovacího oddělení finančního úřadu, pokud takové oddělení daný úřad má. Po stanovení odhadní ceny dle vyhotoveného znaleckého posudku stanoví správce daně ke stanovení úřední ceny a po té je přikročeno k vydání draţební vyhlášky. Draţební vyhlášku správce daně vyvěsí na své úřední desce, na úřední desce městského či obecního úřadu. Draţební vyhláška obsahuje: 

datum vydání



hodinu draţby



místo konání



hodinu registrace draţitelů



kdo draţbu provádí

34

§24,§25 Zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů §588 a následující 36 Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8 35

31



soupis draţených věcí a jejich úřední cena



vyvolávací cena jednotlivých věcí (1/3 úředně stanovené ceny)



dále draţební vyhláška odkazuje na skutečnost, ţe je vydána v souladu s draţebním řádem a poučení o moţnosti podání opravného prostředku.

O tom ţe bude probíhat draţba informuje správce daně i v regionálním tisku, kde současně uvádí datum a hodinu a také místo, kde se bude konat prohlídka draţených věcí a v kolik hodin začíná registrace draţitelů.

4.4.3 Dražební jednání Před zahájením draţebního jednání se musí kaţdý z potenciálních draţitelů zaregistrovat. Registrátor si zapíše jméno, příjmení, číslo občanského průkazu a draţiteli přidělí draţební číslo. V draţebním řádu je specifikováno, ţe draţitelem můţe být pouze osoba starší 18-ti let, popřípadě právnická osoba, která musí předloţit aktuální výpis z obchodního rejstříku, zastupovat ji můţe statutární orgán nebo jakákoliv jiná osoba na základě plné moci. Draţební jednání zahajuje licitátor úvodním slovem, kdy seznámí draţitele s průběhem draţby, s jejich povinnostmi, způsobem draţení, oznámí nejniţší výši příhozu, upozorní na skutečnost, ţe okamţitě po vydraţení dané poloţky je třeba v hotovosti. Průběh draţby je protokolován, součástí je i uvedení případných námitek proti průběhu draţby a způsob jejich vyřešení. Pokud to vydraţitel poţaduje, je mu vydáno rozhodnutí o příklepu. Náklady exekuce je povinen uhradit povinný i v případě, ţe k samotnému vydraţení exekuovaných věcí nedojde. Jako draţitelé nesmí vystupovat pracovníci finančního úřadu37.

4.5

Exekuce na prodej nemovitostí

Exekuce na prodej nemovitých věcí38 je prováděna finančními úřady velmi zřídka. Finanční úřad pokud zjistí, ţe daňový dluţník nemá evidován ţádný aktivní účet, nepobírá příjem postiţitelný exekucí, ale vlastní nemovitost, vydá zástavní právo na tyto nemovitosti39. Pokud není daňový subjekt ochoten spolupracovat, nezbude správci daně neţ přistoupit k prodeji předmětné nemovitosti. Postup je obdobný jako u draţby movitých věcí, pouze exekuční příkaz je navíc doručován na příslušný katastrální úřad. Znalcem je určena cena, vydána draţební vyhláška, která navíc obsahuje výši jistoty, která musí být zaplacena předem, bez sloţení této částky by se draţitel nemohl draţby zúčastnit. Odlišností od draţby movitých věcí je také výše nejniţšího podání, tedy vyvolávací cena, která je stanovena na 2/3 odhadní nebo úředně stanovené ceny40. Pokud dojde k prodeji nemovitosti, vydá správce daně doklad o koupi jak dluţníkovi tak vydraţiteli. Na základě tohoto dokladu je provedena změna zápisu v listu vlastnictví na katastrálním úřadu.

37

Zákon č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád, komentář, 5.vydání, Praha 2001, ISBN 80-7179-338-8 Zákon č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád, komentář, 5.vydání, Praha 2001, ISBN 80-7179-338-8 39 viz. kapitola 8.5 zástavní právo 40 § 329 zákona č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád 38

32

Pokud si správce daně netroufá na provedení draţby nebo nemá zkušenosti a prodej by byl pro něj příliš sloţitý, podá správce daně příslušnému soudu návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí41, kde uplatní i případné zástavní právo42. Tento po té vydá usnesení o nařízení exekuce. Jakmile exekuce proběhne, vydá usnesení o rozvrhu získaných peněţních prostředků. Výplata výtěţku draţby se řídí přiměřeně ustanovením občanského soudního řádu43.

4.6

Exekuční náklady

Exekuční náklady44 hradí daňový dluţník, pokud ovšem nebyla exekuce provedena neoprávněně. Náhrada nákladů záleţí jednak v náhradě nákladů za výkon zabavení a za výkon prodeje, jednak v náhradě hotových výdajů správce daně. Hotové výdaje exekučních nákladů zálohuje ze svého rozpočtu správce daně a úhrada jejich náhrady daňovým dluţníkem se převede do rozpočtu správce daně. Náhrada nákladů za výkon zabavení činí 2% vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200,- Kč. Náhrada nákladů za výkon prodeje činí 2% vymáhaného nedoplatku, nejméně však 200,- Kč. Částka exekučních nákladů se počítá z částky zaokrouhlené na celé stokoruny dolů. Dluţník je povinen k úhradě exekučních nákladů u výkonu zabavení vţdy, jakmile k výkonu exekuce pověřený pracovník správce daně nebo soudu oznámil dluţníku nebo jeho zástupci příčinu svého příchodu a sepsal úvodní větu soupisu věcí, nebo jakmile byl odeslán exekuční příkaz. U exekučních nákladů za výkon je povinen vţdy, jakmile došlo k zahájení draţby a byla sepsána úvodní věta draţebního protokolu. Bude-li pro týţ daňový nedoplatek vykonáno zabavení několika samostatnými úkony nebo bude-li zabavení opakováno, náhrada nákladů za výkon zabavení téhoţ nedoplatku se počítá pouze jednou. Daňový dluţník hradí náhradu nákladů za výkon zabavení vţdy, kdyţ je správcem daně vydán exekuční příkaz. Náklady se stanou splatné dnem odeslání exekučního příkazu45.

4.7

Opravné prostředky

Kaţdé rozhodnutí vydané správcem daně obsahuje poučení o moţnosti podání opravných prostředků. V případě, ţe podle příjemce rozhodnutí je toto rozhodnutí nesprávné nebo nezákonné, můţe proti němu adresát tohoto rozhodnutí brojit pomocí některého z opravných prostředků. Z hlediska daňového řízení rozlišujeme opravné prostředky řádné a mimořádné. Řádné opravné prostředky lze podat pouze do doby nabytí právní moci rozhodnutí. Rozdíl mezi jednotlivými řádnými opravnými prostředky, upravenými ZSDP, spočívá v tom, ţe zatímco odvolání je řádným opravným prostředkem dvoustupňovým, neboť o jeho případném zamítnutí nerozhoduje správce daně, který rozhodnutí vydal, nýbrţ jeho nadřízený orgán, tedy 41

§ 335 zákona č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád kapitola 4.4 zástavní právo 43 §331 zákona č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád 44 § 73a Zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 45 Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8 42

33

finanční ředitelství. Ostatní řádné opravné prostředky jsou jednostupňové, rozhoduje o nich tedy orgán, který rozhodnutí vydal a to bez ohledu na to, jestli rozhodnutí zamítne nebo uzná jako oprávněné46. Mezi řádné opravné prostředky47 48 patří odvolání, námitka, stíţnost a reklamace. Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u příslušného správce daně, jehoţ rozhodnutí je odvoláním napadeno. Musí obsahovat tyto náleţitosti: 

přesné označení správce daně



přesné označení odvolatele



číslo jednací, číslo platebních výměru nebo jinou jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuţ odvolání směřuje



uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost napadeného rozhodnutí



návrh důkazních prostředků k tvrzením v odvolání uvedeným, není-li odvoláním namítán jen rozpor s právními předpisy



navrhované změny či zrušení rozhodnutí

Odvolání lze podat ve lhůtě 30 dnů ode dne, který následuje po dni doručení rozhodnutí, proti němuţ odvolání směřuje. Pokud rozhodnutí neobsahuje náleţitosti, vyzve jej správce daně, aby tyto ve stanovené lhůtě odstranil. Lhůta není kratší neţ 15 dnů. Vyhoví-li odvolatel této výzvě, je podání povaţováno za bezvadné a včas podané. Nevyhoví-li výzvě, správce daně řízení zastaví. Proti rozhodnutí o zastavení řízení je přípustné odvolání. Vezme-li odvolatel své odvolání zpět, nemůţe se znovu v téţe věci odvolat. Pokud se povinný vzdá práva podat odvolání v jakémkoliv stádiu, nabude rozhodnutí právní moci. Odvolání nemá odkladný účinek. Námitka můţe být uplatněna proti jakémukoliv úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím. Podána musí být písemně nebo ústně do protokolu u správce daně, který rozhodnutí vydal. Lhůta pro podání je 30 dnů. Správce daně o námitkách rozhodne a rozhodnutí odůvodní. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Nemá odkladný účinek. Reklamace je podávána proti postupu správce daně při placení a evidenci daní. O podmínkách a způsobu vyřizování platí přiměřeně ustanovení zákona o správě daní a poplatků týkající se námitek. Stíţnost je podávána v případech, ţe má poplatník pochybnosti o správnosti sraţené daně, uvést musí důvody svědčící pro jeho pochybnosti. Stíţnost musí podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy ke sráţce došlo. Správce musí odpovědět 30 dnů ode dne, kdy stíţnost obdrţel a 46

Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8 §48,§51,§52,§53 Zákona o správě daní a poplatků 48 Kobík, J.,Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8 47

34

v téţe lhůtě chybu napravit. Stíţnost můţe být podána i na postup plátce daně a to do 30 dnů ode dne kdy poplatník obdrţel sdělení plátce daně. Rozhodnutí o stíţností správce doručí jak plátci tak poplatníkovi, výrok rozhodnutí musí být odůvodněn. Proti tomuto rozhodnutí se můţe poplatník i plátce ve lhůtě 30 dnů odvolat. Mimořádné opravné prostředky49 50 lze podat i poté, co rozhodnutí nabylo právní moci. Mezi mimořádné opravné prostředky patří obnova řízení , prominutí daně, přezkoumání daňových nedoplatků, opravy zřejmých omylů a nesprávností. Obnova řízení pravomocně ukončeného se provede na ţádost příjemce rozhodnutí nebo z úřední povinnosti, a to z důvodů uvedených v zákoně. Obnovu řízení nařídí správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Z úřední povinnosti správce daně navrhne obnovu, pokud nezaniklo právo na vyměření daně. Vůči přezkoumávanému rozhodnutí má rozhodnutí o obnově řízení odkladný účinek. V rozhodnutí o obnově se uvede v jaké rozsahu se řízení obnovuje a z jakých důvodů. Proti rozhodnutí o obnově se nelze samostatně odvolat. Prominutí daně můţe být provedeno Ministerstvem financí zcela nebo částečně, a to z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů. V praxi se velmi často setkávám s ţádostmi o prominutí daně nebo příslušenství daně z důvodu odstranění tvrdosti. K tomuto prominutí můţe dojít v kterémkoliv stádiu daňového řízení. Ministerstvo můţe obecně závazným předpisem zmocnit k provádění tohoto oprávnění správce daně. Můţe být například částečně omezeno výší nedoplatku, do které můţe promíjet finanční úřad. Bude-li ţádost zamítnuta, novou lze podat nejdříve po 60 dnech. Rozhodnutí o prominutí daně nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky se proti němu nepřipouštějí. V poslední době u nedoplatků, které byly vymoţeny exekučně nelze, dle pokynu Ministerstva financí, příslušenství z důvodu tvrdosti zákona prominout. Přezkoumávání daňových rozhodnutí se provádí na ţádost daňového subjektu nebo z úřední povinnosti. Shledá-li správce daně, ţe podmínky pro povolení přezkoumání nebyly splněny, přezkoumávané rozhodnutí potvrdí. Toto přezkoumání můţe být zahájeno nejpozději do dvou let následujících po roce, v němţ nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní moci. Tuto lhůtu nelze prodlouţit ani povolit navrácení v předešlý stav. Ţádost se podává orgánu, který jej vydal. Proti výsledku přezkoumání se lze odvolat do šedesáti dnů ode dne jeho doručení.

49

§54,§55a,§55b,§56 zákona o správě daní a poplatků Kobík, J., Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-2698; Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů 50

35

4.8

Vymáhání prostřednictvím přihlášení pohledávek

Během vymáhání daňových pohledávek můţe nastat situace, kdy správce daně doposud nestihl podat návrh na prodej nemovitosti nebo uskutečnit prodej movitých věcí dříve, neţ takto rozhodl soud. V těchto případech potom správce dně své pohledávky přihlásí do příslušného řízení.

4.8.1

Přihláška k exekucím soukromých exekutorů

Jednou z moţností je přihlášení pohledávek k exekuci prováděné soukromým exekutorem. Jakmile jde o občansko-právní spor, kdy jeden subjekt nezaplatí druhému, podá oprávněný návrh k soudu, aby byly jeho pohledávky za povinným vymoţeny. Příslušný soud vydá usnesení o nařízení exekuce prodejem movitých či nemovitých věcí a určí osobu pověřenou provedením této exekuce, tedy exekutora, případně exekutorského úřadu. Tento exekutor obesílá finanční úřady, do jejichţ místní příslušnosti náleţí subjekt a případně se nachází exekuovaná nemovitost, aby těmto oznámil, ţe byl proveden pověřením exekuce na majetek povinného, z návrhu oprávněného. Správce daně, pokud eviduje za povinným nedoplatky, přihlásí přihláškou k draţebnímu jednání své pohledávky. Pokud má předmět exekuce zajištěn zástavním právem, je pravděpodobnost uspokojení větší. Jakmile proběhne exekuce, exekutor předloţí příslušnému soudu návrh rozvrhu výtěţku exekuce. Soud přezkoumá tento návrh a následně vydá usnesení o rozvrhu. Toto usnesení obsahuje výtěţek draţby a jeho rozdělení mezi jednotlivé přihlášené oprávněné. V převáţné většině případů nestačí výtěţek z draţby ani na pokrytí nákladů soukromého exekutora, natoţ na pohledávku navrhovatele. Tento postup je podle mého názoru nesprávný a mělo by být na zodpovědnosti soudu, aby náklady exekutorů přiměřeně reguloval a v první řadě uspokojoval pohledávku oprávněného, který výkon navrhl. S tímto postupem jsem se setkala pouze v jednom případě vydaného usnesení a to Krajským soudem v Ostravě.

4.8.2 Přihlášení pohledávek po prohlášení úpadku insolvenčním soudem Další moţností jak se správci daně snaţí uspokojit pohledávky státu za daňovými subjekty je jejich přihlášení do úpadku. Insolvenční soud přijme návrh dluţníka nebo oprávněného na prohlášení insolvence na povinného, posoudí veškeré okolnosti a buď návrh zamítne nebo prohlásí oddluţení, úpadek či moratorium. Dluţník je v úpadku, jestliţe má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky. Jakmile je tedy vydáno příslušným soudem usnesení o úpadku a je stanoven insolvenční správce, přihlásí správce daně veškeré své pohledávky prostřednictvím přihlášky k insolvenci, jejíţ vzor je uveden na stránkách ministerstva spravedlnosti. V této přihlášce vyčíslí výši pohledávek, titul z jakého pohledávka vznikla, její splatnost, příslušenství pohledávky včetně splatnosti, případné zajištění těchto pohledávek a zašle jej insolvenčnímu správci. Insolvenční správce je do funkce ustanoven příslušným insolvenčním soudem, který dohlíţí nad jeho činností. Správce se snaţí ve prospěch konkurzní podstaty zpeněţit veškerý majetek, který je po té v rozvrhovém řízení rozdělen mezi jednotlivé oprávněné, kteří řádně přihlásili své 36

pohledávky. Během své činnosti insolvenční správce spolupracuje se zástupci věřitelů, tzv. věřitelským výborem nebo zástupcem věřitelů, který zastupuje zájmy všech věřitelů a provádí dohled nad činností správce a uděluje mu souhlas s jeho dalším postupem. O kaţdém takovémto jednání je proveden písemný zápis s uvedením projednávaných záleţitostí a stanoviska, na němţ se obě strany dohodly. Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2000 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Zákon nabyl účinnosti 1.1.2008. Před platností tohoto zákona se úpadky řídili zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Na základě výše uvedených druhů exekuce je nedoplatek vymoţen a částka vymoţeného nedoplatku je připsána a evidována na exekučním účtu č. 35 (předčíslí účtu, který je pro všechny druhy daní stejný, jednotlivé daně se liší pouze tímto předčíslím). Na tomto účtu je evidován jak exekuovaný nedoplatek tak exekuční náklady k němu náleţející. Následovně je na tuto částku vystaven platební poukaz, který částku rozdělí na nedoplatek a náklady. Pohledávka daně nebo příslušenství se převede na příslušný druh příjmu a exekuční náklady se převedou na účet exekučních nákladů, kde jsou prozatím evidovány jako nedoplatek(byl proveden minusový předpis na straně MD tohoto účtu). Účty jednotlivých finančních úřadů jsou vedeny u České národní banky.

4.9

Ekonomická stránka daňové exekuce

Za ekonomickou povaţuji činnost, jejíţ výtěţek je vyšší neţ náklady spojené s její realizací. Uţitek je tedy vyšší neţ náklady. V rámci exekučního řízení představuje „uţitek“ veškeré peněţní prostředky, které jsou činností pracovníků vymáhacích oddělení, získány. Náklady potom náleţí na náhradu nákladů, tedy na mzdy pracovníků, úkony spojené se správou nedoplatků a náhrady hotových nákladů spojených přímo s daňovou exekucí. Je zřejmé, ţe pravomoci státní správy ve výkonu daňové exekuce jsou účinné a prospívají k cíli státního aparátu naplňovat finanční prostředky do státního rozpočtu. Daňové exekuce jsou rychlejší, účinnější a časově méně náročné neţ exekuce soudní. Vyvstává v této souvislosti ovšem otázka, zda je výkon daňové exekuce v poměru k nákladům na státní správu, tedy činnost vymáhacích oddělení, ekonomicky výhodný. Hovoříme tedy o nákladech na státní správu, mezi něţ řadíme mzdové prostředky pracovníků, telefonní poplatky, poštovní, dopravné při provádění místních šetření a mobiliárních exekucí, náklady na administrativu apod.. Počet pracovníků vymáhacích oddělení je závislý na velikosti konkrétního finančního úřadu. Vymáhací oddělení jsou zřízena pouze u úřadů, které mají více jak 61 zaměstnanců, přičemţ nejniţší počet pracovníků je pět včetně vedoucího. Menší úřady nedisponují vymáhacími odděleními a úkony v rámci daňové exekuce, tak jak byly popsány výše, musí činit v rámci své pracovní náplně pracovníci vyměřovacích oddělení, čímţ se značně sníţí náklady na státní správu. Druhou stránkou ovšem je fakt, ţe pracovníci jsou prací zahlceni a není moţné na dobré pracovní úrovni zvládat práci vyměřovací i vymáhací současně, obzvlášť v období daňových přiznání. Proto se této činnosti věnují pouze okrajově a jsou nuceni k provedení exekuce ţádat soud, coţ ovšem představuje neefektivní přístup. Provedení exekuce, vzhledem k přetíţenosti soudů, trvá příliš dlouho, daňový subjekt je zatíţen vyššími exekučními náklady 37

a dalšími správními poplatky, coţ by ovšem k vybrání daní do státního rozpočtu nebylo překáţkou. Problém nastává v souvislosti s tím, ţe „zkušený“ daňový dluţník během této poměrně dlouhé doby, kterou soudy potřebují k provedení exekuce, rozprodá svůj majetek, případně ho převede na osoby blízké, je schopen rozdělit společné jmění manţelů apod. tak, aby jej nebylo moţné exekucí postihnout. Případně podají návrh na insolvenci, vstoupí do likvidace, či úplně zaniknou (pokud se jedná o právnické osoby). Proto jsou tyto formy exekuce minimálně účinné a ekonomicky nevýhodné. Abychom zjistili, zda je tedy výkon daňové exekuce prostřednictvím státní správy ekonomicky výhodný, je třeba porovnat náklady a uţitek. Náklady na státní správu činí přibliţně 2% z peněţních prostředků, které pracovníci vymůţou v rámci exekucí a odvedou do státního rozpočtu. Z těchto důvodů povaţuji exekuční řízení prováděné finančními úřady za efektivní, účelné, účinné a to natolik, ţe by mělo bezesporu dojít k posílení postavení daňových exekutorů v rámci lepší legislativy, ale i v postavení vůči exekutorům soudním a soukromým. Jednotlivé druhy daňových exekucí ucelily přehled vymáhacího procesu. Byla nastíněna i oblast týkající se přihlašování pohledávek k soukromým exekutorům a do insolvenčního řízení. Ze zhodnocení ekonomické stránky vymáhání vyplynulo, ţe je vymáhání efektivní a účelné. Tato kapitola se věnovala vymáhání pohledávek v rámci České republiky a českého právního systému. Nastávají ovšem situace, kdy zahraniční daňový subjekt zemi opustí a své pohledávky na daních neuhradí. Tímto se dostáváme společně do oblasti mezinárodního vymáhání.

38

5 MEZINÁRODNÍ VYMÁHÁNÍ Mezinárodním vymáháním51 se začala oblast správy daní intenzivněji zabývat aţ v posledních letech. Jakmile je daňovým dluţníkem příslušník jiného státu, nastává problém v tom, jakým způsobem subjekt kontaktovat, případně zjistit jeho majetek a účty v zahraničí. Vymáhaná částka musí být větší jak 1500,- Euro. V těchto případech lze vyuţít institutu mezinárodní spolupráce v oblasti vymáhání a získávání informací.

5.1

Legislativa

Legislativně je mezinárodní vymáhání upraveno v následujících dokumentech52. Směrnice Evropské unie upravující mezinárodní spolupráci : 

jako základní je označována Směrnice Rady č. 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem, zemědělských dávek a cel, ve znění směrnic č. 79/1071/EHS a 92/12/EHS. Další postupy jsou stanoveny Směrnicí komise č. 77/794/EHS



15. června 2001 Rada Evropské unie přijala novou Směrnici Rady č. 2001/44/ES, kterou se mění Směrnice Rady č. 76/308/EHS



k zásadní změně došlo 13.12.2002, kdy byla v úředním věstníku Evropského společenství (ES) zveřejněna Směrnice Komise č.2002/94/ES(tzv. prováděcí směrnice), která stanovuje podrobná pravidla pro realizaci určitých ustanovení Směrnice Rady č. 76/308/EHS a zároveň ruší Směrnici č. 77/794/EHS

Právní úprava v České republice:

5.2



Zákon č. 252/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, který transponoval do českého právního řádu Směrnici Rady č. 76/308/EHS



Zcela nový zákon, který vyšel ve sbírce zákonů 1.4.2004 byl zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, který dosavadní úpravu zrušil

Předmět vymáhání

Vstupem do Evropské unie se Česká republika automaticky zavazuje poskytovat mezinárodní pomoc při vymáhání pohledávek ve vztahu ke všem členským státům Evropské unie (EU). Poskytování součinnosti se týká pohledávek vzniklých z: 51

Chmelíková L., Bláha R.., Metodická pomůcka k mezinárodní pomoci při vymáhání daňových pohledávek, Ministerstvo financí, odbor 49 – mezinárodních daňových vztahů a modernizace daňové správy 52 Chmelíková L., Bláha R., Metodická pomůcka k mezinárodní pomoci při vymáhání daňových pohledávek, Ministerstvo financí, odbor 49 – mezinárodních daňových vztahů a modernizace daňové správy

39



přímých daní – daň z příjmů, daň z nemovitostí, daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí



nepřímých daní – DPH, spotřební daně



náhrad, finančních podpor53 a dalších opatření, které jsou součástí částečného nebo úplného financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, včetně částek, které mají být vybrány v souvislosti s těmito činnostmi



dávek a jiných poplatků v rámci Evropských společenství při organizaci společného trhu s cukrem



dovozních cel a vývozních cel



daní z pojistného – těmi se rozumí daně, které mají některou z forem vyplývající ze zmíněných směrnic EU. Česká republika má tento druh daní řešen v rámci daní z příjmu. Jako členský stát EU jsme povinni tyto daně z pojistného na svém území vymáhat



úroků, pokut, penále a nákladů souvisejících s pohledávkami

Jestliţe bude chtít Česká republika navázat spolupráci v oblasti vymáhání daňových pohledávek s nečlenskými státy EU, musí vţdy uzavřít s danou zemí bilaterální dohodu, kde bude přesně stanoven okruh pohledávek, na které se mezinárodní pomoc vztahuje54.

5.3

Formy a postup mezinárodní spolupráce

výměna informací – touto formou na uvedeném formuláři ţádají státy o poskytnutí potřebných informací o případu a o moţnostech vymáhání. Ţádost musí obsahovat náleţitosti nezbytné k přesné identifikaci subjektu, k němuţ má být informace poskytnuta. doručování písemností vztahujících se k vymáhání – opět má přesně vymezená pravidla, na jejichţ základě se zajistí doručení všech exekučních titulů, platebních výměrů apod. souvisejících s pohledávkou dluţníka. vymáhání (zajištění) pohledávek – podmínkou pro moţné vymáhání je doloţení ţádosti exekučním titulem vykonatelným ve státě, který ţádá o spolupráci, a to v originále nebo stejnopise. Příslušný orgán poskytne poţadované informace orgánu smluvního státu na základě obdrţené písemné ţádosti o informace nebo provede exekuci, záleţí na typu poţadovaného úkonu doţadovaného státu. Pokud chce finanční úřad zjistit informace nebo provést exekuci, zašle tento zpracovaný poţadavek, ve stanovené formě, svému nadřízenému orgánu tj. finančnímu ředitelství, ten jej dále opatří svým číslem jednacím a předá jej dále na Ministerstvo financí, které komunikuje se zahraničím prostřednictvím svého, k tomuto účelu zřízeného, útvaru. Ten zajistí překlad ţádosti a zašle jej zahraničnímu orgánu a zaeviduje datum odeslání ţádosti do zahraničí. Doţadovaný stát poskytne informace, či provede poţadované úkony bez zbytečného odkladu. Vyskytnou-li se překáţky v provedení doţadovaných úkonů, musí být

53

Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změněn některých dalších zákonů Chmelíková L., Bláha R., Metodická pomůcka k mezinárodní pomoci při vymáhání daňových pohledávek, Ministerstvo financí, odbor 49 – mezinárodních daňových vztahů a modernizace daňové správy 54

40

doţadovaný orgán neprodleně o těchto skutečnostech informován, stejně jako o provedení exekuce a vymoţení dluţné částky, která je poté zaslána na účet doţadujícího správce daně55. Problémem v tomto případě je přepočet mezi jednotlivými mezinárodními měnami. Jakmile doţadovaný orgán zahraničního státu obdrţí potřebné materiály k exekuci, provede přepočtení finanční částky podle aktuálního kurzu jednotlivých měn, dle ČNB a to v den podpisu ţádosti o vymáhání. Pohledávka se vymáhá i převádí do zahraničí v české měně a povaţuje se za uspokojenou v poměru částky vymoţené k částce vymáhané vyjádřené v české měně na základě směného kurzu určeného podle zvláštního právního předpisu. Proto se často vyskytne případ, kdy nakonec orgán v doţadované zemi eviduje přeplatek nebo nedoplatek. V současné době na finančním úřadu, kde působím, evidujeme u subjektu přeplatek, vzniklý změnami kurzů v jednotlivých obdobích. Čekáme na sdělení dalšího postupu ze strany finančního ředitelství, které zatím postoj nezaujalo, předpokládáme, ţe dále budeme k získání potřebných informací doţadovat Ministerstvo financí ČR. Tuto spolupráci povaţuji za velmi výhodnou a uţitečnou, je to krok kupředu v dalším vymáhání daňových nedoplatků, který zamezí subjektům přesouvat své aktivity z jednoho státu do druhého s myšlenkou, ţe pokud v předchozí zemi své povinnosti nezaplatí, nebudou nijak postiţitelní.

55

Chmelíková L., Bláha R., Metodická pomůcka k mezinárodní pomoci při vymáhání daňových pohledávek, Ministerstvo financí, odbor 49 – mezinárodních daňových vztahů a modernizace daňové správy

41

42

ZÁVĚR Daně jako nejdůleţitější příjem státního rozpočtu a finanční úřady jako správci těchto daní jsou oblastí, s níţ jsem v kaţdodenním styku při výkonu profese státního úředníka, konkrétně pracovníka vymáhacího oddělení. Toto bylo také důvodem, proč jsem si vybrala téma bakalářské práce s názvem „Daně a daňová exekuce v praxi finančních úřadů“. Cílem bylo seznámit se specifickou oblastí správy daní, a to daňovou exekucí, prováděnou finančními úřady. V první části práce, která je věnována spíše teoretické oblasti, se věnuji specifikaci teoretických východisek a exekuce. Vysvětlení a seznámení s pojmy, funkcemi daní, daňovým systémem České republiky, jeho orgány a jejich místní příslušností bylo nezbytné, abych mohla dále navázat stručnou charakteristikou exekuce. Zde se zmiňuji o vývoji exekučního práva, aby bylo patrné, ţe exekuční řízení není pouze otázkou dnešní moderní doby. Neţ je přistoupeno k samotné exekuci probíhá daňové řízení, na základě jehoţ výsledků a vývoje buďto dojde k řízení exekučnímu či nikoliv. Jakmile dojde k naplnění podmínek pro zahájení exekučního řízení, tedy jsou splněny předpoklady pro daňovou exekuci, dojde k předání nedoplatků k vymáhání. V části exekuce také ve zkratce uvádím, dle mého názoru, nejzákladnější rozdíly mezi exekucí daňovou a soudní. Z čehoţ vyplývá specifičnost daňové exekuce jako institutu státní správy, která je oprávněna provádět exekuce samostatně bez toho, ţe by musela ţádat příslušný soud o její provedení. Jedinečnost tohoto postupu shledávám v tom, ţe daně jsou pro státní rozpočet tak důleţité, ţe je třeba je vymáhat co nejrychleji a nejefektivněji, coţ by spolupráce se soudy neumoţňovala. Dnešní soudní systém je zahlcený a doba vymahatelnosti by byla příliš dlouhá a ve většině případů, jak ostatně v textu uvádím, by se daňové subjekty zařídily tak, ţe by ve skutečnosti jiţ nebylo jaký majetek exekučně postihnout.

V druhé části, která obsahuje kapitoly zabývající se vymáhacím řízením, exekučním řízením a mezinárodním vymáháním, uvádím praktické poznatky související s problematikou nuceného výběru daní. V části věnované vymáhacímu řízení se zabývám základními přístupy a postupy prvotních fází tohoto procesu. Zmiňuji se také o zástavním právu a zajišťovacím příkazu, které se pouţívají jako podpůrné, či doplňující instituty, podporující potom samotný exekuční proces. Tento specifikuji v kapitole věnované exekučnímu řízení, kde zmiňuji jednotlivé formy exekučních příkazů, s uvedením praktických postřehů a postupů. V závěru také zmiňuji ekonomickou stránku daňové exekuce, která není zanedbatelnou oblastí a nebýt dostatečných finančních prostředků na státní správu, nebylo by moţné státní správě ponechat toto privilegium, které ostatní státní orgány nemají, privilegium daňové povinnosti a příslušenství samostatně vymáhat. Samostatnou kapitolu jsem přenechala problematice mezinárodního vymáhání, kterou povaţuji za stále více nabývající na významu. V dnešní moderní době, kdy je trh propojen po celém světě a jednotlivé společnosti i firmy působí v několika zemích najednou, je důleţité mít k dispozici nástroj, který je moţné pouţít i v případě, ţe daňový subjekt zemi opustí, aniţ by své závazky vůči danému státu splnil. Vymáhací proces, včetně daňové exekuce, je sloţitý systém, který má své zásady a opodstatnění. Daňová exekuce je, podle mého názoru, velmi důleţitým institutem státní správy, který umoţňuje ihned reagovat na nastalé situace a operativně přistoupit k jejich řešení. Z tohoto důvodu by měly být posíleny pozice finančních úřadů především po stránce 43

legislativní. Charakterizovat jednotlivé nástroje i postupy, jak po stránce teoretické tak po stránce praktické, coţ bylo ostatně cílem mé práce, se mi, dle mého názoru, podařilo. Kaţdý, kdo se, prostřednictvím této práce, bude chtít seznámit s oblastí daní a daňové exekuce získá přehled o systému státní správy, pravomocích a postupech finančních úřadů, a to v oblasti nedobrovolného výběru daní, tedy oblasti daňové exekuce. Z tohoto mého rozboru vyplývá sloţitost a náročnost zaměstnance vymáhacího oddělení správce daně, kterou jsem tímto chtěla přiblíţit i neodborné veřejnosti. Práci jsem koncipovala tak, ţe z praktických postupů je patrné, ţe by daňové subjekty neměly své povinnosti vůči státu ignorovat nebo vyčkávat, pokud zrovna nedisponují peněţními prostředky k zaplacení. Vţdy je v jejich zájmu se správcem daně spolupracovat a hledat společně řešení a východiska z problémových situací, neţ vyčkávat a ohrozit sebe, svou společnost či firmu dopadem exekuce. Cílem finančních úřadů je zvyšovat daňové inkaso státu, z čehoţ vyplývá, ţe nemají zájem daňové subjekty tlačit daňovou exekucí do situace, kdy by nemohly svou činnost dále provozovat. Na druhou stranu se domnívám, ţe i celá řada pracovníků finančních úřadů by se měla zamyslet nad posláním jejich práce, zásadami daňového řízení a lidským přístupem. Ve většině případů si neuvědomují, ţe neposkytnutí úplných nebo poskytnutí chybných informací můţe znamenat, ţe daňový subjekt nezareaguje tak jak má, čímţ ho sami ohrozí tím, ţe pokud z nedostatku informací neplní jak má, bude exekuován. Po přečtení mé práce si jistě celá řada z nich uvědomí jak sloţitý proces daňová exekuce je a jak váţné dopady můţe na daňové subjekty mít. Všichni čtenáři této práce budou, po jejím přečtení, s institutem daňové exekuce dobře seznámeni a mohou těchto poznatků vyuţít v běţném ţivotě.

44

Seznam použité literatury Chmelíková L., Bláha R., Metodická pomůcka k mezinárodní pomoci při vymáhání daňových pohledávek, Ministerstvo financí, odbor 49 – mezinárodních daňových vztahů a modernizace daňové správy Kobík, J., Správa daní a poplatků s komentářem.4.aktualizované vydání, Olomouc: 2005. ISBN 80-7263-269-8; Schelleová I., Exekuční řízení, První Praha :1998. ISBN 80-85858-66-5 Strecková, Y. a kol.: Veřejná ekonomie. ESF MU, Brno, 1997 Šelešovský, J., Veřejné finance v ČR a EU. Jahoda, R., Veřejné finance v ČR a EU. První. Brno : ESF MU, 2004.170s.ISBN 80-210-3410-6.

Relevantní legislativa Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech Zákon č. 99/63 Sb. Občanský soudní řád, komentář, 5.vydání, Praha 2001, ISBN 80-7179-338-8 Zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) Informace z webových stránek

Ministerstva práce a sociálních věcí www.mpsv.cz Ministerstva financí www.mfcr.cz Poslanecká sněmovna Parlamentu www.psp.cz

Seznam obrázků Obrázek 1: schéma daní Obrázek 2: osobní daňový účet v programu ADIS Obrázek 3: výkaz nedoplatků v programu ADIS

45

46