Czech Philharmonic Choir Of Brno Brno Philharmonic Simona Šaturová Jana Sýkorová Tomáš Černý Peter Mikuláš Petr Fiala
Antonín Dvořák (1841–1904) Requiem in B-flat minor for Soloists, Choir and Orchestra, Op. 80, B. 165 CD 1 | PART I. 1. 1. Requiem aeternam (Poco lento) 2. 2. Graduale (Andante) 3. 3. Dies irae (Allegro impetuoso) 4. 4. Tuba mirum (Moderato) 5. 5. Quid sum miser (Lento) 6. 6. Recordare, Jesu pie (Andante) 7. 7. Confutatis maledictis (Moderato maestoso) 8. 8. Lacrimosa (Poco meno mosso, L´istesso tempo)
50:34 10:22 4:45 2:29 8:44 6:19 6:59 4:24 6:17
| PART II. CD 2 1. 9. Offertorium (Andante con moto) 2. 10. Hostias (Andante) 3. 11. Sanctus (Andante maestoso) 4. 12. Pie Jesu (Poco adagio) 5. 13. Agnus Dei (Lento)
43:45 12:00 10:58 5:16 4:36 10:45
Simona Šaturová | soprano Jana Sýkorová | mezzosoprano Tomáš Černý | tenore Peter Mikuláš | bass Czech Philharmonic Choir of Brno Brno Philharmonic Petr Fiala | choir master and conductor
Music director and producer Jiří Štilec Sound engineers, editing and mastering Václav Roubal and Karel Soukeník Recorded live at Janáček Theatre Brno on November 11 and 12, 2010 2011 ArcoDiva | Made in the Czech Republic
Antonín Dvořák (1841–1904) Requiem in B-flat minor for Soloists, Choir and Orchestra, Op. 80, B. 165 CD 1 | PART I. 1. 1. Requiem aeternam (Poco lento) 2. 2. Graduale (Andante) 3. 3. Dies irae (Allegro impetuoso) 4. 4. Tuba mirum (Moderato) 5. 5. Quid sum miser (Lento) 6. 6. Recordare, Jesu pie (Andante) 7. 7. Confutatis maledictis (Moderato maestoso) 8. 8. Lacrimosa (Poco meno mosso, L´istesso tempo)
50:34 10:22 4:45 2:29 8:44 6:19 6:59 4:24 6:17
| PART II. CD 2 1. 9. Offertorium (Andante con moto) 2. 10. Hostias (Andante) 3. 11. Sanctus (Andante maestoso) 4. 12. Pie Jesu (Poco adagio) 5. 13. Agnus Dei (Lento)
43:45 12:00 10:58 5:16 4:36 10:45
Simona Šaturová | soprano Jana Sýkorová | mezzosoprano Tomáš Černý | tenore Peter Mikuláš | bass Czech Philharmonic Choir of Brno Brno Philharmonic Petr Fiala | choir master and conductor
Music director and producer Jiří Štilec Sound engineers, editing and mastering Václav Roubal and Karel Soukeník Recorded live at Janáček Theatre Brno on November 11 and 12, 2010 2011 ArcoDiva | Made in the Czech Republic
Český filharmonický sbor Brno Czech Philharmonic Choir of Brno soprány | soprano
alty | alto
tenoři | tenor
Zachovalá Jana Crháková Romana Nečas Zdeněk Škarková Hana Kozubíková Adriana Pažourek Tomáš Adamová Eva Slavíčková Veronika Kopřiva Roman Daňhelová Eva Janků Jana Badura Tomáš Pávková Romana Vrbová Marie Dittmann Tomáš Vachová Petra Suchá Dagmar Fabián Martin Yefimchuk Yulia Šoltýsová Stanislava Pytlík Petr Hamerníková Petra Zmeškalová Milena Šudák František Polarczyk Alexandra Furyová Iva Voldřich Milan Hlaváčková Bohdana Macháčková Michaela Kopecký Petr Zářická Jana Zbořilová Pavla Ressler Jiří Melicharová Věra Zuziaková Miriam Tuček Jakub Olexová Petra Stejskalová Dita Zbruš František Bartošová Lenka Hilscherová Lucie Šenkyřík Antonín Tománková Michaela Hedijová Jitka Libicher Antonín Brabcová Lenka Nejezchlebová Yvona Souček Pavel Herzanová Lenka Nešutová Jana Votava Jaromír Urbánková Hana Macko Martina Horňáková Eva Marečková Markéta
basy | bass Drápal Pavel Fric Jaroslav Černý Jiří Procházka Aleš Beneš Andrej Šiler Ivo Novotný Martin Ocetek Jan Frýbort Martin Vonšík David Cenek Václav Urbánek Miroslav Baláš Aleš Svoboda Petr Kyas Ondřej Vejmelka Jiří Blaha Zdeněk Moravec Viktor Čupr Pavel Derda Sergej
Český filharmonický sbor Brno Czech Philharmonic Choir of Brno soprány | soprano
alty | alto
tenoři | tenor
Zachovalá Jana Crháková Romana Nečas Zdeněk Škarková Hana Kozubíková Adriana Pažourek Tomáš Adamová Eva Slavíčková Veronika Kopřiva Roman Daňhelová Eva Janků Jana Badura Tomáš Pávková Romana Vrbová Marie Dittmann Tomáš Vachová Petra Suchá Dagmar Fabián Martin Yefimchuk Yulia Šoltýsová Stanislava Pytlík Petr Hamerníková Petra Zmeškalová Milena Šudák František Polarczyk Alexandra Furyová Iva Voldřich Milan Hlaváčková Bohdana Macháčková Michaela Kopecký Petr Zářická Jana Zbořilová Pavla Ressler Jiří Melicharová Věra Zuziaková Miriam Tuček Jakub Olexová Petra Stejskalová Dita Zbruš František Bartošová Lenka Hilscherová Lucie Šenkyřík Antonín Tománková Michaela Hedijová Jitka Libicher Antonín Brabcová Lenka Nejezchlebová Yvona Souček Pavel Herzanová Lenka Nešutová Jana Votava Jaromír Urbánková Hana Macko Martina Horňáková Eva Marečková Markéta
basy | bass Drápal Pavel Fric Jaroslav Černý Jiří Procházka Aleš Beneš Andrej Šiler Ivo Novotný Martin Ocetek Jan Frýbort Martin Vonšík David Cenek Václav Urbánek Miroslav Baláš Aleš Svoboda Petr Kyas Ondřej Vejmelka Jiří Blaha Zdeněk Moravec Viktor Čupr Pavel Derda Sergej
The composition of Dvořák’s Requiem owes much to the importance and success of his nine visits to England between 1884 and 1896, visits during which he received some of his greatest triumphs and which established his international reputation. Following the enormous success of his Stabat Mater (Op. 78) [B. 71] and other works in London in March 1884, he was invited to return in the following September to conduct both the Stabat Mater and Symphony No. 6 in D (Op. 60) [B. 112] at the Three Choirs Festival in Worcester. In addition, the Philharmonic Society commissioned from him what became his finest symphony, the Symphony No. 7 in d minor (Op. 70) [B. 141]. This he conducted at its première during his third visit to London in April 1885. During that first visit, two other commissions were confirmed: a cantata, Svatební košile (The Spectre’s Bride) (Op. 69) [B. 135] for the Birmingham Festival in August 1885 and the oratorio Svatá Ludmila (Saint Ludmila) (Op. 71) [B. 144] for the Leeds Festival on his fifth visit in October 1886. As with Symphony No. 7, he conducted both premières. From Leeds he went to conduct again in Birmingham, where Elgar was playing in the orchestra as he had been in Worcester, and the Birmingham Festival asked Dvořák for another oratorio-type work for 1888. The Dream of Gerontius was suggested but in the end Dvořák chose to set the Requiem, which did not receive its first performance, again under his baton, until 1891 during his eighth visit, having received his honorary Doctor of Music degree at Cambridge University during his seventh visit in the previous year. His final visit was to London in the Spring of 1896, when he conducted the première of his Violoncello Concerto No. 2 in b minor (Op. 104) [B. 191]. It is interesting that the Birmingham Festival had proposed The Dream of Gerontius. Dvořák had met its author Cardinal Newman and received a copy of the cleric’s famous poem in German translation from him. However, it seems probable that Dvořák felt that he could not do justice to the depth and emotion of Newman’s symbolic, mystical texts, given his restricted (but quite good) knowledge of the English language. In the end Dvořák chose the Requiem Mass as his text but it is significant that the score carries the dedication to Cardinal Newman. Dvořák conducted the work at its first performance in Birmingham on 9th.October 1891. It was left to Elgar to set The Dream of Gerontius nine years later in what became his most famous choral work. Unlike the circumstances of the completion of the Stabat Mater, following the death of his first three children, Dvořák had no personal reasons to be writing a Mass for the Dead, at a time when all was well with family and career. The work seems to have been a further expres
sion of his own great faith, to stand alongside the Stabat Mater, Mass in D (Op.86) [B.153] and Te Deum (Op. 103) [B. 176]. Dvořák began work on the Requiem on 1st. January 1890 and had completed it in sketch by 11th. July. He started on the full score on 2nd. August and the whole work was completed by 31st. October. During this time he made a number of visits abroad, including Moscow and London. It is clear that he took the Requiem with him, as the Lacrimosa has a note in his hand “Written in Cologne en route to London”, although most of the work was written in his country house at Vysoká or in Prague. The four note motif which opens the work acts as a unifying factor throughout, having its origins in the plainchant introit in the Missa pro Defunctis and found in other works from Bach’s time. Dvořák’s great gift for melody, harmonic treatment and orchestration manifests itself throughout the work, with the result that this Requiem feels far less liturgical in its orientation than most. From its many moments of beauty expressed in Dvořák’s simple sincerity, to the powerful climax of the fugue of the Quam olim Abrahae, this work is both uplifting and a spiritual expression of faith. Even in a Requiem written for England, Dvořák’s national feeling is to be found in the opening of the fugue, related to the Czech hymn from the Gothic period and still heard in churches in Dvořák’s day: Vesele zpívejme, Boha Otce chvalme… (Let us sing joyfully, let us praise God the Father…). The opening motif of Dvořák’s Requiem has been quoted subsequently by Czech composers, including Dvořák in his Overture: Othello (Op. 93) [B. 174], Suk in his Asrael Symphony, written in memory of his father-in-law Dvořák and his own wife Otilka, and Martinů in his Symphonies Nos. 3 and 6. Graham Melville-Mason, Patron of the Dvořák Society for Czech and Slovak Music
Simona Šaturová studied at the Bratislava Conservatoire, where her teacher was Miloslava Fidlerová, and attended Ileana Cotrubas’s master courses in Vienna. Her professional career began with the Prague Chamber Opera and has since 1994 continued at the Prague State Opera with which she has undertaken two tours in Japan (in 1996 and 1998). She is also a regular guest of Opera Frankfurt, Brussels Royal Opera and the National Theatre in Prague. She has worked with eminent conductors, including Eschenbach, Honeck, Hogwood, Marriner and others, the peaks of her remarkable career so far being her appearance at the Carnegie Hall in New York and the Salzburg Festival. She is a laureate of the Hamel Foundation Prize and the 2001
The composition of Dvořák’s Requiem owes much to the importance and success of his nine visits to England between 1884 and 1896, visits during which he received some of his greatest triumphs and which established his international reputation. Following the enormous success of his Stabat Mater (Op. 78) [B. 71] and other works in London in March 1884, he was invited to return in the following September to conduct both the Stabat Mater and Symphony No. 6 in D (Op. 60) [B. 112] at the Three Choirs Festival in Worcester. In addition, the Philharmonic Society commissioned from him what became his finest symphony, the Symphony No. 7 in d minor (Op. 70) [B. 141]. This he conducted at its première during his third visit to London in April 1885. During that first visit, two other commissions were confirmed: a cantata, Svatební košile (The Spectre’s Bride) (Op. 69) [B. 135] for the Birmingham Festival in August 1885 and the oratorio Svatá Ludmila (Saint Ludmila) (Op. 71) [B. 144] for the Leeds Festival on his fifth visit in October 1886. As with Symphony No. 7, he conducted both premières. From Leeds he went to conduct again in Birmingham, where Elgar was playing in the orchestra as he had been in Worcester, and the Birmingham Festival asked Dvořák for another oratorio-type work for 1888. The Dream of Gerontius was suggested but in the end Dvořák chose to set the Requiem, which did not receive its first performance, again under his baton, until 1891 during his eighth visit, having received his honorary Doctor of Music degree at Cambridge University during his seventh visit in the previous year. His final visit was to London in the Spring of 1896, when he conducted the première of his Violoncello Concerto No. 2 in b minor (Op. 104) [B. 191]. It is interesting that the Birmingham Festival had proposed The Dream of Gerontius. Dvořák had met its author Cardinal Newman and received a copy of the cleric’s famous poem in German translation from him. However, it seems probable that Dvořák felt that he could not do justice to the depth and emotion of Newman’s symbolic, mystical texts, given his restricted (but quite good) knowledge of the English language. In the end Dvořák chose the Requiem Mass as his text but it is significant that the score carries the dedication to Cardinal Newman. Dvořák conducted the work at its first performance in Birmingham on 9th.October 1891. It was left to Elgar to set The Dream of Gerontius nine years later in what became his most famous choral work. Unlike the circumstances of the completion of the Stabat Mater, following the death of his first three children, Dvořák had no personal reasons to be writing a Mass for the Dead, at a time when all was well with family and career. The work seems to have been a further expres
sion of his own great faith, to stand alongside the Stabat Mater, Mass in D (Op.86) [B.153] and Te Deum (Op. 103) [B. 176]. Dvořák began work on the Requiem on 1st. January 1890 and had completed it in sketch by 11th. July. He started on the full score on 2nd. August and the whole work was completed by 31st. October. During this time he made a number of visits abroad, including Moscow and London. It is clear that he took the Requiem with him, as the Lacrimosa has a note in his hand “Written in Cologne en route to London”, although most of the work was written in his country house at Vysoká or in Prague. The four note motif which opens the work acts as a unifying factor throughout, having its origins in the plainchant introit in the Missa pro Defunctis and found in other works from Bach’s time. Dvořák’s great gift for melody, harmonic treatment and orchestration manifests itself throughout the work, with the result that this Requiem feels far less liturgical in its orientation than most. From its many moments of beauty expressed in Dvořák’s simple sincerity, to the powerful climax of the fugue of the Quam olim Abrahae, this work is both uplifting and a spiritual expression of faith. Even in a Requiem written for England, Dvořák’s national feeling is to be found in the opening of the fugue, related to the Czech hymn from the Gothic period and still heard in churches in Dvořák’s day: Vesele zpívejme, Boha Otce chvalme… (Let us sing joyfully, let us praise God the Father…). The opening motif of Dvořák’s Requiem has been quoted subsequently by Czech composers, including Dvořák in his Overture: Othello (Op. 93) [B. 174], Suk in his Asrael Symphony, written in memory of his father-in-law Dvořák and his own wife Otilka, and Martinů in his Symphonies Nos. 3 and 6. Graham Melville-Mason, Patron of the Dvořák Society for Czech and Slovak Music
Simona Šaturová studied at the Bratislava Conservatoire, where her teacher was Miloslava Fidlerová, and attended Ileana Cotrubas’s master courses in Vienna. Her professional career began with the Prague Chamber Opera and has since 1994 continued at the Prague State Opera with which she has undertaken two tours in Japan (in 1996 and 1998). She is also a regular guest of Opera Frankfurt, Brussels Royal Opera and the National Theatre in Prague. She has worked with eminent conductors, including Eschenbach, Honeck, Hogwood, Marriner and others, the peaks of her remarkable career so far being her appearance at the Carnegie Hall in New York and the Salzburg Festival. She is a laureate of the Hamel Foundation Prize and the 2001
Thalia Prize. She has gained the important Gramophone “Editor’s Choice“ award for her album of Haydn’s Arias – one of many of her successful CDs.
Jana Sýkorová studied at the Prague Conservatoire with Brigita Šulcová. In 1994 she won the Czech Consevatoires’ Competition and in subsequent competitions the Jarmila Novotná Prize, the Czech Radio Prize, the Stanislaw Moniuszko Prize, and in 1997 the First Prize in the International Carlsbad Competition. After finishing her studies she joined the Liberec Opera and since 1999 has been a soloist of the Prague State Opera. She has sung the title roles in Carmen, in Vivaldi’s Rolando and also in the world première of Laurent Petitgirard´s opera The Elephant Man in her debut in Nice. As a Lieder and oratorio singer she has appeared in Poland, Denmark, Norway, Germany, France and Great Britain and toured with the Czech Philharmonic Orchestra in Japan. She has made a number of CDs, including Massenet’s Mary Magdalene; the opera The Elephant Man has been published in France on a DVD. Tomáš Černý learned the basics of solo singing from his father. He then studied with Jiří Kotouč. In 1995 he made his first concert appearance, two years later debuted at the Pilsen Opera and from 1998 has been a soloist of the Prague State Opera, guesting at the Prague National Theatre. In 2000 he was awarded the Thalia Prize and has been taking part in prestigious festivals at home and abroad (Rheingau, Nuremberg, Litomyšl, The Prague Spring, Prague Autumn, Český Krumlov and Sibiň). He has sung with all the important Czech orchestras and, of the foreign ones, with the Zürich Tonhalle, Leipzig Gewandhaus and Madrid Orquestra Nacional de España. He has worked with conductors including Petr Altrichter, Serge Baudo, Olivier Dohnányi, Jiří Kout, Jiří Bělohlávek, Martin Turnovský, Kaspar Zehnder and others and has toured in most European countries and in Japan and Mexico. Peter Mikuláš graduated from the Bratislava Academy where his teacher was Viktória Stracenská. He has been a soloist of the Slovak National Theatre Opera since 1978, during which time he was also its artistic director for a short spell. He sings the great bass roles on the opera stage all over Europe and has also appeared at the New York Met in Janáček’s Makropoulos Case. As a concert artist he has been making repeated appearances at the most important festivals (Edinburgh, Salzburg, Vienna, Prague and others) and during his tours in Europe, Japan
and Latin America has worked with leading orchestras and conductors. He has sung in Janáček’s Glagolitic Mass in Birmingham, Linz, London, Hamburg, Salzburg, Vienna and Paris, and in these and other cities in works by Dvořák (Stabat Mater, Requiem, St Ludmila, Biblical Songs) and by Martinů (Gilgamesh).
The Czech Philharmonic Choir of Brno , nowadays one of the most acclaimed and sought-after professional ensembles in Europe, focuses especially on the performance of oratorios and cantatas, and lately also on operatic repertoire from all periods. The everrising artistic level of the Choir finds reflection in the steadily increasing number of its concert engagements, both in the Czech Republic and abroad (as many as ninety performances annually). The Choir has been appearing with all Czech and many prominent international orchestras and conductors (e.g., Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Leoš Svárovský, Jakub Hrůša, Leopold Hager, Charles Dutoit, Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Mario Venzago, Hugh Wolff, Rafael Frühbeck de Burgos, Lawrence Foster, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Manfred Honneck, Gabriel Felz, Dennis Russel Davies, Vladimír Válek, Marek Janowski, Yuri Simonov, Zdeněk Mácal, and others). The Czech Philharmonic Choir of Brno is a regular guest at international festivals and often performs on stages in Vienna, Linz, Austria; Munich, Frankfurt, Wiesbaden (Eberbach), Lübeck, Nuremberg, Dresden, Passau, Germany; Luzern, Basel, Switzerland; London (the BBC Proms),Great Britain; Milan, Rome, Italy; Paris, Rennes, Nantes, Angers, France; and Oviedo, Spain; as well as in the Vatican; and in Prague, Brno, Ostrava, Olomouc, Litomyšl, České Budějovice, or Český Krumlov, Czech Republic. The Choir has recorded numerous CDs for Panton, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony Classical, Ultraphon, ArcoDiva, Chesky-Records New York, Pronto, Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica, and other eminent Czech and international labels. Recently the Choir received two prestigious German ECHO CLASSIC awards testifying to its artistic achievement and distinction, namely, the ‘2007 Ensemble of the Year’, for the recording of Anton Bruckner’s Motets, and the ‘2007 Recording of the Year’, for Franz Liszt’s oratorio Christus. The Choir’s Artistic Director and Choir Master is Petr Fiala; he founded the Choir in 1990 and subsequently guided it to its present position as one of Europe’s elite choral ensembles. The Assistant Choirmaster is Jan Ocetek (1972). The activities of the Czech Philharmonic Choir of Brno are generously supported by the Region of Southern Moravia, the City of Brno, and the Ministry of Culture of the Czech Republic.
Thalia Prize. She has gained the important Gramophone “Editor’s Choice“ award for her album of Haydn’s Arias – one of many of her successful CDs.
Jana Sýkorová studied at the Prague Conservatoire with Brigita Šulcová. In 1994 she won the Czech Consevatoires’ Competition and in subsequent competitions the Jarmila Novotná Prize, the Czech Radio Prize, the Stanislaw Moniuszko Prize, and in 1997 the First Prize in the International Carlsbad Competition. After finishing her studies she joined the Liberec Opera and since 1999 has been a soloist of the Prague State Opera. She has sung the title roles in Carmen, in Vivaldi’s Rolando and also in the world première of Laurent Petitgirard´s opera The Elephant Man in her debut in Nice. As a Lieder and oratorio singer she has appeared in Poland, Denmark, Norway, Germany, France and Great Britain and toured with the Czech Philharmonic Orchestra in Japan. She has made a number of CDs, including Massenet’s Mary Magdalene; the opera The Elephant Man has been published in France on a DVD. Tomáš Černý learned the basics of solo singing from his father. He then studied with Jiří Kotouč. In 1995 he made his first concert appearance, two years later debuted at the Pilsen Opera and from 1998 has been a soloist of the Prague State Opera, guesting at the Prague National Theatre. In 2000 he was awarded the Thalia Prize and has been taking part in prestigious festivals at home and abroad (Rheingau, Nuremberg, Litomyšl, The Prague Spring, Prague Autumn, Český Krumlov and Sibiň). He has sung with all the important Czech orchestras and, of the foreign ones, with the Zürich Tonhalle, Leipzig Gewandhaus and Madrid Orquestra Nacional de España. He has worked with conductors including Petr Altrichter, Serge Baudo, Olivier Dohnányi, Jiří Kout, Jiří Bělohlávek, Martin Turnovský, Kaspar Zehnder and others and has toured in most European countries and in Japan and Mexico. Peter Mikuláš graduated from the Bratislava Academy where his teacher was Viktória Stracenská. He has been a soloist of the Slovak National Theatre Opera since 1978, during which time he was also its artistic director for a short spell. He sings the great bass roles on the opera stage all over Europe and has also appeared at the New York Met in Janáček’s Makropoulos Case. As a concert artist he has been making repeated appearances at the most important festivals (Edinburgh, Salzburg, Vienna, Prague and others) and during his tours in Europe, Japan
and Latin America has worked with leading orchestras and conductors. He has sung in Janáček’s Glagolitic Mass in Birmingham, Linz, London, Hamburg, Salzburg, Vienna and Paris, and in these and other cities in works by Dvořák (Stabat Mater, Requiem, St Ludmila, Biblical Songs) and by Martinů (Gilgamesh).
The Czech Philharmonic Choir of Brno , nowadays one of the most acclaimed and sought-after professional ensembles in Europe, focuses especially on the performance of oratorios and cantatas, and lately also on operatic repertoire from all periods. The everrising artistic level of the Choir finds reflection in the steadily increasing number of its concert engagements, both in the Czech Republic and abroad (as many as ninety performances annually). The Choir has been appearing with all Czech and many prominent international orchestras and conductors (e.g., Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Leoš Svárovský, Jakub Hrůša, Leopold Hager, Charles Dutoit, Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Mario Venzago, Hugh Wolff, Rafael Frühbeck de Burgos, Lawrence Foster, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Manfred Honneck, Gabriel Felz, Dennis Russel Davies, Vladimír Válek, Marek Janowski, Yuri Simonov, Zdeněk Mácal, and others). The Czech Philharmonic Choir of Brno is a regular guest at international festivals and often performs on stages in Vienna, Linz, Austria; Munich, Frankfurt, Wiesbaden (Eberbach), Lübeck, Nuremberg, Dresden, Passau, Germany; Luzern, Basel, Switzerland; London (the BBC Proms),Great Britain; Milan, Rome, Italy; Paris, Rennes, Nantes, Angers, France; and Oviedo, Spain; as well as in the Vatican; and in Prague, Brno, Ostrava, Olomouc, Litomyšl, České Budějovice, or Český Krumlov, Czech Republic. The Choir has recorded numerous CDs for Panton, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony Classical, Ultraphon, ArcoDiva, Chesky-Records New York, Pronto, Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica, and other eminent Czech and international labels. Recently the Choir received two prestigious German ECHO CLASSIC awards testifying to its artistic achievement and distinction, namely, the ‘2007 Ensemble of the Year’, for the recording of Anton Bruckner’s Motets, and the ‘2007 Recording of the Year’, for Franz Liszt’s oratorio Christus. The Choir’s Artistic Director and Choir Master is Petr Fiala; he founded the Choir in 1990 and subsequently guided it to its present position as one of Europe’s elite choral ensembles. The Assistant Choirmaster is Jan Ocetek (1972). The activities of the Czech Philharmonic Choir of Brno are generously supported by the Region of Southern Moravia, the City of Brno, and the Ministry of Culture of the Czech Republic.
10
The start of the Brno Philharmonic Orchestra’s brilliant tradition dates back to the 70s of the 19th century when the young Janáček was promoting the idea of founding a Czech symphony orchestra in the city. The present Philharmonic Brno came into being in 1956 in a merger of the Radio orchestra with the Regional one, gaining its decisive international recognition at the Warsaw Autumn Festival a few months later. Since then it has been regarded as one of the best Czech orchestras. During its tours abroad it has given some 800 concerts – in most European countries, in the USA, Latin America and the Far East. The orchestra has made many recordings with Czech as well as foreign labels, including Sony Music, IMG Records and BMG, and has in recent years worked with such companies as Music Sales, Classic FM, Sony BMG and Channel 4. When the orchestra came into being it also took on the duties of one of its precursors – the Radio orchestra, its cooperation with the Brno Radio station continuing to this day. Among the conductors who have taken part in shaping the artistic profile of the orchestra have first and foremost been its illustrious chiefs, starting with its founder, Břetislav Bakala. After Petr Altrichter, who had guided the orchestra since 2002, the new chief from the 2009/2010 season is the young Austrian conductor of Serbian extraction, Aleksandar Marković. Important guest conductors have over the years included Karel Ančerl, Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras (the Philharmonic’s Honorary Conductor), Kurt Masur, Yehudi Menuhin, David Robertson and Charles Munch. And among outstanding soloists who have appeared with the orchestra have been Yefim Bronfman, Gidon Kremer, Wilhelm Kempff, John Lill, Svjatoslav Richter, Elina Garanča, Eva Urbanová, Rudolf Buchbinder, Sophia Jaffé, Olga Kern, Marta Sudraba, Anton Sorokow, Johannes Moser and Fazil Say.
vocal and instrumental cycles written for children and the youth, numerous solo compositions (for piano, accordion, guitar, violin, violoncello, trumpet, trombone, etc.), five string quartets, many chamber compositions, concertos (for organ, piano, accordion, viola, and orchestra), three symphonies, a multitude of choral cycles, song cycles, oratorios, and cantatas, as well as two musical dramas, namely, a ballet ‘The Burning Stone’ and a feature-length opera ‘The Beauty and the Beast’ on a drama by František Hrubín. Besides teaching (he is former Professor at the Brno Conservatory) and composing (he has more than 180 compositions to his credit), Petr Fiala has also been active as choir master and conductor for the past 35 years. He has been awarded prices at a number of national and international competitions in both conducting and composition, acts as a tutor at master courses for conductors, and often sits on various international juries. As a guest conductor, he receives regular invitations to participate in productions of vocal-instrumental compositions with both Czech and international orchestras and choirs. He ranks among the most highly acclaimed composers as well as performers; he is acknowledged to excel in constructing large planes with a particular sense for their inner contrasts. In 1990, Petr Fiala founded the Czech Philharmonic Choir of Brno, which has become one of the elite choral ensembles in Europe under his leadership. In 2009, the Czech Episcopal Conference awarded Petr Fiala the Order of Sts. Cyril and Methodius for his outstanding achievements as conductor and composer, his contribution to modern sacred music, and his cantatas composed in honor of Czech national patron saints.
Choir Master and conductor Petr Fiala (*1943) graduated from the Brno Conservatory (he studied piano, composition, and conducting) and in 1971 concluded his formal education at the Janáček Academy of Performing Arts in Brno, where his tutor was Jan Kapr. Already during his studies, Petr Fiala was particularly influenced by the works of A. Honneger, B. Bartok, S. Prokofiev, B. Martinů, and L. Janáček. Upon graduation from the Academy, he became member of a group of authors striving to achieve a synthesis of new techniques (particularly as regards sound coloring) with the best traditions of the 20th century. Owing to their perceptive balance between tradition and the present, his compositions find many grateful performers as well as a considerable response among the audiences. His works include a number of
Kompozice Dvořákova Requiem významně souvisí s devíti důležitými a úspěšnými návštěvami tohoto autora v Anglii mezi roky 1884–1896. Byly to návštěvy, během nichž autor dosáhl největších triumfů a které mu pomohly získat jeho mezinárodní renomé. Po mimořádném úspěchu své skladby Stabat Mater, op. 78, B. 71 a dalších skladeb v Londýně v březnu 1884, byl Dvořák pozván znovu, aby následujícího září dirigoval ve Worcesteru na Three Choirs Festival svoji skladbu Stabat Mater a Symfonii č. 6 D dur, op. 60, B. 112. Navíc Filharmonická společnost objednala od Antonína Dvořáka dílo, které se stalo jeho „nejčistější” symfonií – Symfonii č. 7 d moll, op. 70, B. 141. Tuto symfonii dirigoval její autor při premiéře v průběhu své třetí návštěvy v Londýně v dubnu 1885. Ale vraťme se k té první 11
10
The start of the Brno Philharmonic Orchestra’s brilliant tradition dates back to the 70s of the 19th century when the young Janáček was promoting the idea of founding a Czech symphony orchestra in the city. The present Philharmonic Brno came into being in 1956 in a merger of the Radio orchestra with the Regional one, gaining its decisive international recognition at the Warsaw Autumn Festival a few months later. Since then it has been regarded as one of the best Czech orchestras. During its tours abroad it has given some 800 concerts – in most European countries, in the USA, Latin America and the Far East. The orchestra has made many recordings with Czech as well as foreign labels, including Sony Music, IMG Records and BMG, and has in recent years worked with such companies as Music Sales, Classic FM, Sony BMG and Channel 4. When the orchestra came into being it also took on the duties of one of its precursors – the Radio orchestra, its cooperation with the Brno Radio station continuing to this day. Among the conductors who have taken part in shaping the artistic profile of the orchestra have first and foremost been its illustrious chiefs, starting with its founder, Břetislav Bakala. After Petr Altrichter, who had guided the orchestra since 2002, the new chief from the 2009/2010 season is the young Austrian conductor of Serbian extraction, Aleksandar Marković. Important guest conductors have over the years included Karel Ančerl, Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras (the Philharmonic’s Honorary Conductor), Kurt Masur, Yehudi Menuhin, David Robertson and Charles Munch. And among outstanding soloists who have appeared with the orchestra have been Yefim Bronfman, Gidon Kremer, Wilhelm Kempff, John Lill, Svjatoslav Richter, Elina Garanča, Eva Urbanová, Rudolf Buchbinder, Sophia Jaffé, Olga Kern, Marta Sudraba, Anton Sorokow, Johannes Moser and Fazil Say.
vocal and instrumental cycles written for children and the youth, numerous solo compositions (for piano, accordion, guitar, violin, violoncello, trumpet, trombone, etc.), five string quartets, many chamber compositions, concertos (for organ, piano, accordion, viola, and orchestra), three symphonies, a multitude of choral cycles, song cycles, oratorios, and cantatas, as well as two musical dramas, namely, a ballet ‘The Burning Stone’ and a feature-length opera ‘The Beauty and the Beast’ on a drama by František Hrubín. Besides teaching (he is former Professor at the Brno Conservatory) and composing (he has more than 180 compositions to his credit), Petr Fiala has also been active as choir master and conductor for the past 35 years. He has been awarded prices at a number of national and international competitions in both conducting and composition, acts as a tutor at master courses for conductors, and often sits on various international juries. As a guest conductor, he receives regular invitations to participate in productions of vocal-instrumental compositions with both Czech and international orchestras and choirs. He ranks among the most highly acclaimed composers as well as performers; he is acknowledged to excel in constructing large planes with a particular sense for their inner contrasts. In 1990, Petr Fiala founded the Czech Philharmonic Choir of Brno, which has become one of the elite choral ensembles in Europe under his leadership. In 2009, the Czech Episcopal Conference awarded Petr Fiala the Order of Sts. Cyril and Methodius for his outstanding achievements as conductor and composer, his contribution to modern sacred music, and his cantatas composed in honor of Czech national patron saints.
Choir Master and conductor Petr Fiala (*1943) graduated from the Brno Conservatory (he studied piano, composition, and conducting) and in 1971 concluded his formal education at the Janáček Academy of Performing Arts in Brno, where his tutor was Jan Kapr. Already during his studies, Petr Fiala was particularly influenced by the works of A. Honneger, B. Bartok, S. Prokofiev, B. Martinů, and L. Janáček. Upon graduation from the Academy, he became member of a group of authors striving to achieve a synthesis of new techniques (particularly as regards sound coloring) with the best traditions of the 20th century. Owing to their perceptive balance between tradition and the present, his compositions find many grateful performers as well as a considerable response among the audiences. His works include a number of
Kompozice Dvořákova Requiem významně souvisí s devíti důležitými a úspěšnými návštěvami tohoto autora v Anglii mezi roky 1884–1896. Byly to návštěvy, během nichž autor dosáhl největších triumfů a které mu pomohly získat jeho mezinárodní renomé. Po mimořádném úspěchu své skladby Stabat Mater, op. 78, B. 71 a dalších skladeb v Londýně v březnu 1884, byl Dvořák pozván znovu, aby následujícího září dirigoval ve Worcesteru na Three Choirs Festival svoji skladbu Stabat Mater a Symfonii č. 6 D dur, op. 60, B. 112. Navíc Filharmonická společnost objednala od Antonína Dvořáka dílo, které se stalo jeho „nejčistější” symfonií – Symfonii č. 7 d moll, op. 70, B. 141. Tuto symfonii dirigoval její autor při premiéře v průběhu své třetí návštěvy v Londýně v dubnu 1885. Ale vraťme se k té první 11
– během ní dostal Dvořák ještě dvě další objednávky – kantátu Svatební košile, op. 69, B. 135 pro festival v Birminghamu v srpnu 1885 a oratorium Svatá Ludmila, op. 71, B. 144 pro festival v Leedsu (při jeho páté návštěvě v říjnu 1886). V obou případech dirigoval premiéry sám Dvořák – ostatně tak tomu bylo i s premiérou Sedmé symfonie. Z Leedsu odjel skladatel dirigovat do Birminghamu (pro zajímavost – mezi členy orchestru byl tehdy i Edward Elgar, který tehdy žil ve Worcestru). Festival v Birminghamu požádal pro rok 1888 Antonína Dvořáka o další oratorní dílo. Navržen byl “The Dream of Gerontius”, ale nakonec Dvořák zvolil text Requiem. Premiéra opět čekala na taktovku samotného tvůrce až do roku 1891, kdy Dvořák přijíždí do Anglie po osmé. Při předchozí sedmé návštěvě Anglie v roce 1890 získal čestný doktorát na Univerzitě v Cambridge. Poslední Dvořákova návštěva Londýna se odehrála na jaře 1896, kdy skladatel dirigoval premiéru svého Koncertu pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191. Je zajímavé, že festival v Birminghamu navrhnul Dvořákovi jako námět text básně Johna Henry Newmana “The Dream of Gerontius” z roku 1865. Dvořák se dokonce setkal s autorem této básně – kardinálem Newmanem a dostal i kopii slavného díla v německém překladu. Ale zdá se pravděpodobné, že Dvořák cítil, že by nemohl vzhledem ke své limitované (byť vcelku velmi slušné) znalosti angličtiny dosáhnout svým zhudebněním 12
hloubky a emocionality Newmanova symbolického, mystického textu. Nakonec si tedy Dvořák vybral text zádušní mše Requiem, ale je příznačné, že v partituře je dedikace kardinálu John Henry Newmanovi. Dvořák dirigoval premiéru Requiem v Birminghamu 9. října 1891. Zhudebnění básně The Dream of Gerontius se ujal o devět let později Edward Elgar a toto dílo se stalo jeho nejslavnější vokálně instrumentální skladbou. Na rozdíl od skladby Stabat mater, které předcházela smrt jeho tří dětí, Dvořák neměl žádný subjektivní důvod, aby zhudebňoval text zádušní mše ve chvílích, kdy se dařilo skvěle nejen jemu, ale i celé jeho rodině. A tak je dílo spíše vyjádřením jeho velké náboženské víry tak jako Stabat mater, Mše D dur, op. 86, B. 153 nebo Te Deum, op. 103, B. 176. Dvořák začal pracovat nad Requiem 1. ledna 1890 a náčrty kompozice dokončil 11. července téhož roku. Od 2. srpna začal pracovat na partituře a celé dílo dokončil 31. října. Během této doby však uskutečnil množství zahraničních cest – mimo jiné navštívil Moskvu a Londýn. Je zřejmé, že na Requiem pracoval i během těchto cest – například část Lacrimosa má vlastnoruční poznámku: napsáno v Kolíně po cestě do Londýna, i když největší část díla složil Dvořák ve svém venkovském domku na Vysoké nebo v Praze. Čtyřtónový motiv, který se objevuje v úvodu celého díla, působí jako jednotící činitel celé skladby. Svůj původ má v chorálním introitu ve mši „pro defunctis” a objevuje se i v jiných dílech od doby Johanna Sebastiana Bacha. 13
– během ní dostal Dvořák ještě dvě další objednávky – kantátu Svatební košile, op. 69, B. 135 pro festival v Birminghamu v srpnu 1885 a oratorium Svatá Ludmila, op. 71, B. 144 pro festival v Leedsu (při jeho páté návštěvě v říjnu 1886). V obou případech dirigoval premiéry sám Dvořák – ostatně tak tomu bylo i s premiérou Sedmé symfonie. Z Leedsu odjel skladatel dirigovat do Birminghamu (pro zajímavost – mezi členy orchestru byl tehdy i Edward Elgar, který tehdy žil ve Worcestru). Festival v Birminghamu požádal pro rok 1888 Antonína Dvořáka o další oratorní dílo. Navržen byl “The Dream of Gerontius”, ale nakonec Dvořák zvolil text Requiem. Premiéra opět čekala na taktovku samotného tvůrce až do roku 1891, kdy Dvořák přijíždí do Anglie po osmé. Při předchozí sedmé návštěvě Anglie v roce 1890 získal čestný doktorát na Univerzitě v Cambridge. Poslední Dvořákova návštěva Londýna se odehrála na jaře 1896, kdy skladatel dirigoval premiéru svého Koncertu pro violoncello a orchestr h moll, op. 104, B. 191. Je zajímavé, že festival v Birminghamu navrhnul Dvořákovi jako námět text básně Johna Henry Newmana “The Dream of Gerontius” z roku 1865. Dvořák se dokonce setkal s autorem této básně – kardinálem Newmanem a dostal i kopii slavného díla v německém překladu. Ale zdá se pravděpodobné, že Dvořák cítil, že by nemohl vzhledem ke své limitované (byť vcelku velmi slušné) znalosti angličtiny dosáhnout svým zhudebněním 12
hloubky a emocionality Newmanova symbolického, mystického textu. Nakonec si tedy Dvořák vybral text zádušní mše Requiem, ale je příznačné, že v partituře je dedikace kardinálu John Henry Newmanovi. Dvořák dirigoval premiéru Requiem v Birminghamu 9. října 1891. Zhudebnění básně The Dream of Gerontius se ujal o devět let později Edward Elgar a toto dílo se stalo jeho nejslavnější vokálně instrumentální skladbou. Na rozdíl od skladby Stabat mater, které předcházela smrt jeho tří dětí, Dvořák neměl žádný subjektivní důvod, aby zhudebňoval text zádušní mše ve chvílích, kdy se dařilo skvěle nejen jemu, ale i celé jeho rodině. A tak je dílo spíše vyjádřením jeho velké náboženské víry tak jako Stabat mater, Mše D dur, op. 86, B. 153 nebo Te Deum, op. 103, B. 176. Dvořák začal pracovat nad Requiem 1. ledna 1890 a náčrty kompozice dokončil 11. července téhož roku. Od 2. srpna začal pracovat na partituře a celé dílo dokončil 31. října. Během této doby však uskutečnil množství zahraničních cest – mimo jiné navštívil Moskvu a Londýn. Je zřejmé, že na Requiem pracoval i během těchto cest – například část Lacrimosa má vlastnoruční poznámku: napsáno v Kolíně po cestě do Londýna, i když největší část díla složil Dvořák ve svém venkovském domku na Vysoké nebo v Praze. Čtyřtónový motiv, který se objevuje v úvodu celého díla, působí jako jednotící činitel celé skladby. Svůj původ má v chorálním introitu ve mši „pro defunctis” a objevuje se i v jiných dílech od doby Johanna Sebastiana Bacha. 13
Dvořákův nesmírný melodický talent, harmonická představivost a barevnost instrumentace vyzařují z díla tak silně, že ve srovnání s dalšími díly tohoto typu překrývají asi nejvíce ze všech jeho liturgickou funkci. Dvořákovo Requiem je jak povznášející tak spirituální vyjádření víry – od přesvědčivých momentů hudební krásy vyjádřených s prostou upřímností až k mocnému vrcholu fugy v části textu Quam olim Abrahae. I v Requiem, které psal Dvořák pro Anglii, najdeme prvky Dvořákova českého národního cítění. V úvodu fugy je tematická vazba na český středověký zpěv – Vesele zpívejme, Boha, Otce chvalme. Úvodní motiv Dvořákova Requiem byl citován později českými skladateli (včetně Dvořáka samotného v jeho předehře Othello). Josef Suk tento motiv citoval v symfonii Asrael a Bohuslav Martinů ve svých symfoniích č. 3 a 6. Graham Melville-Mason, čestný patron Dvořákovy společnosti v Londýně
Simona Šaturová absolvovala bratislavskou konzervatoř u Miloslavy Fidlerové a mistrovské kurzy Ileany Cotrubasové ve Vídni. Profesionální kariéru zahájila v pražské Komorní opeře, od roku 1994 je v angažmá ve Státní opeře Praha, s jejímž souborem podnikla dvě turné (1996 a 1998) po Japonsku; zpívá však také jako stálý host Opery Frankfurt, Královské opery v Bruselu a ND v Praze. Spolupracuje s významnými dirigenty (Eschen14
bach, Honeck, Hogwood, Marriner aj.), k dosavadním vrcholům její impozantní mezinárodní dráhy patří vystoupení v newyorské Carnegie Hall a na Salcburských slavnostních hrách. Je nositelkou Ceny Nadace Hamelových a Ceny Thálie 2001; významné ocenění (Gramophone „Editor‘s Choice“) získalo také její album Haydnových árií, jedno z jejích už mnoha úspěšných CD.
Jana Sýkorová vystudovala Pražskou konzervatoř u Brigity Šulcové. V roce 1994 zvítězila v soutěži konzervatoří ČR, v dalších soutěžích získala Cenu Jarmily Novotné, Cenu Českého rozhlasu a Cenu Stanislawa Moniuszka, v roce 1997 první místo na mezinárodní soutěži v Karlových Varech. Po ukončení studií nastoupila do opery v Liberci, od roku 1999 je sólistkou Státní opery Praha. Po titulních rolích v Carmen a ve Vivaldiho Rolandovi vytvořila – ve světové premiéře – titulní postavu v Petitgirardově Sloním muži a debutovala s ní v Nice. V oratorním a písňovém repertoáru se představila v Polsku, Dánsku, Norsku, Německu, Francii a Velké Británii, s Českou filharmonií v Japonsku. Natočila řadu CD, mezi nimi Massenetovu Maří Magdalenu; Sloní muž vyšel ve Francii na DVD.
15
Dvořákův nesmírný melodický talent, harmonická představivost a barevnost instrumentace vyzařují z díla tak silně, že ve srovnání s dalšími díly tohoto typu překrývají asi nejvíce ze všech jeho liturgickou funkci. Dvořákovo Requiem je jak povznášející tak spirituální vyjádření víry – od přesvědčivých momentů hudební krásy vyjádřených s prostou upřímností až k mocnému vrcholu fugy v části textu Quam olim Abrahae. I v Requiem, které psal Dvořák pro Anglii, najdeme prvky Dvořákova českého národního cítění. V úvodu fugy je tematická vazba na český středověký zpěv – Vesele zpívejme, Boha, Otce chvalme. Úvodní motiv Dvořákova Requiem byl citován později českými skladateli (včetně Dvořáka samotného v jeho předehře Othello). Josef Suk tento motiv citoval v symfonii Asrael a Bohuslav Martinů ve svých symfoniích č. 3 a 6. Graham Melville-Mason, čestný patron Dvořákovy společnosti v Londýně
Simona Šaturová absolvovala bratislavskou konzervatoř u Miloslavy Fidlerové a mistrovské kurzy Ileany Cotrubasové ve Vídni. Profesionální kariéru zahájila v pražské Komorní opeře, od roku 1994 je v angažmá ve Státní opeře Praha, s jejímž souborem podnikla dvě turné (1996 a 1998) po Japonsku; zpívá však také jako stálý host Opery Frankfurt, Královské opery v Bruselu a ND v Praze. Spolupracuje s významnými dirigenty (Eschen14
bach, Honeck, Hogwood, Marriner aj.), k dosavadním vrcholům její impozantní mezinárodní dráhy patří vystoupení v newyorské Carnegie Hall a na Salcburských slavnostních hrách. Je nositelkou Ceny Nadace Hamelových a Ceny Thálie 2001; významné ocenění (Gramophone „Editor‘s Choice“) získalo také její album Haydnových árií, jedno z jejích už mnoha úspěšných CD.
Jana Sýkorová vystudovala Pražskou konzervatoř u Brigity Šulcové. V roce 1994 zvítězila v soutěži konzervatoří ČR, v dalších soutěžích získala Cenu Jarmily Novotné, Cenu Českého rozhlasu a Cenu Stanislawa Moniuszka, v roce 1997 první místo na mezinárodní soutěži v Karlových Varech. Po ukončení studií nastoupila do opery v Liberci, od roku 1999 je sólistkou Státní opery Praha. Po titulních rolích v Carmen a ve Vivaldiho Rolandovi vytvořila – ve světové premiéře – titulní postavu v Petitgirardově Sloním muži a debutovala s ní v Nice. V oratorním a písňovém repertoáru se představila v Polsku, Dánsku, Norsku, Německu, Francii a Velké Británii, s Českou filharmonií v Japonsku. Natočila řadu CD, mezi nimi Massenetovu Maří Magdalenu; Sloní muž vyšel ve Francii na DVD.
15
Tomáš Černý získal základy sólového zpěvu u svého otce a studoval pak u Jiřího Kotouče. V roce 1995 začal zpívat koncertně, dvě léta nato debutoval v plzeňské opeře, od podzimu 1998 je sólistou Státní opery Praha. Od sezony 1998/99 hostuje v pražském Národním divadle, v roce 2000 získal Cenu Thálie. Účastní se prestižních domácích i zahraničních festivalů (Rheingau, Norimberk, Murten, Litomyšl, Pražské jaro, Pražský podzim, Český Krumlov, Sibiň). Zpíval se všemi významnými českými orchestry, ze zahraničních pak s curyšskou Tonhalle, lipským Gewandhausorchestrem nebo madridskou Orquesta Nacional de España. Spolupracoval s dirigenty Altrichterem, Baudem, Bělohlávkem, Dohnányim, Koutem, Turnovským, Zehnderem aj. Zpíval ve většině evropských zemí, v Japonsku a v Mexiku. Peter Mikuláš absolvoval bratislavskou VŠMU u Viktórie Stracenské. Od roku 1978 je sólistou opery Slovenského národního divadla, krátce byl také jejím uměleckým ředitelem. Velké basové role operního repertoáru zpívá na scénách po celé Evropě, v Janáčkově Věci Makropulos vystoupil také v newyorské Metropolitní opeře. Jako koncertní pěvec opakovaně hostuje na nejvýznamnějších festivalech (Edinburk, Salcburk, Vídeň, Praha aj.); na svých koncertních cestách po Evropě, Japonsku a Jižní Americe spolupracuje se špičkovými orchestry a dirigentskými osobnostmi. Glagolskou mši zpíval v Birminghamu, Linci, Londýně, Hamburku, Salcburku, Vídni a v Paříži, ve stejných a dalších městech také díla Dvořákova (Stabat mater, Requiem, Svatá Ludmila, Biblické písně) a Bohuslava Martinů (Gilgameš). Český filharmonický sbor Brno patří dnes k nejlepším a nejvyhledávanějším profesionálním tělesům v Evropě. Sbor se zaměřuje především na oratorní, kantátový a v poslední době i operní repertoár všech období. Jeho vzrůstající umělecká kvalita se odráží i na stále bohatší koncertní činnosti u nás i v zahraničí (cca 90 koncertů ročně). Sbor spolupracuje se všemi českými a mnoha zahraničními orchestry a dirigenty (např. Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Leoš Svárovský, Jakub Hrůša, Leopold Hager, Charles Dutoit, Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Mario Venzago, Hugh Wolff, Rafael Frühbeck de Burgos, Lawrence Foster, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Manfred Honneck, Gabriel Felz, Dennis Russel Davies, Vladimír Válek, Marek Janowski, Yuri Simonov, Zdeněk Mácal a další). Je také pravidelným hostem mezinárodních festivalů a koncertů ve Vídni, Linci, Mnichově, Luzernu, Basileji, Frankfurtu, Londýně-BBC Proms, Eberbachu u Wiesbadenu, Lübecku, Pasově, Miláně, Římě, Vatikánu, 16
Paříži, Rennes, Nantes, Angers, Norimberku, Drážďanech, Oviedu, stejně jako v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Litomyšli, Českých Budějovicích, Českém Krumlově atd. Sbor nahrál řadu CD pro významná česká i evropská vydavatelství (PANTON, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony Classical, Ultraphon, ArcoDiva, Chesky-Records New York, Pronto, Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica a další). Svou vysokou kvalitu sbor potvrdil získáním dvou cen ECHO KLASSIK za rok 2007: titul „Soubor roku 2007“ za nahrávku Brucknerových Duchovních motet a titul „Nahrávka roku 2007“ za Lisztovo oratorium Kristus. Hudebním ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno je Petr Fiala. Sbor založil v roce 1990 a pod jeho vedením se sbor propracoval mezi špičková evropská sborová tělesa. Asistentem sbormistra je Jan Ocetek (*1972). Činnost Českého filharmonického sboru Brno podporuje Jihomoravský kraj, Ministerstvo kultury ČR a statutární město Brno. Skvělá tradice brněnské filharmonie se datuje od 70. let 19. století, kdy v Brně začal mladý Leoš Janáček usilovat o vznik českého symfonického orchestru. Dnešní Filharmonie Brno vznikla v roce 1956 sloučením rozhlasového a krajského orchestru a několik měsíců poté získala rozhodující mezinárodní uznání na festivalu Varšavská jeseň. Od té doby je považována za jedno z nejlepších českých těles; na svých zahraničních zájezdech provedla do dneška na osm set koncertů – ve většině evropských zemí, ve Spojených státech, v Latinské Americe a na Dálném východě. Orchestr má řadu nahrávek s českými i zahraničními společnostmi – Sony Music, IMG Records nebo BMG. V poslední době pracoval se společnostmi Music Sales, Classic FM, Sony BMG a Channel 4. V roce svého založení převzala filharmonie také úkoly rozhlasového orchestru, jednoho ze svých předchůdců, a spolupráce s brněnskou stanicí trvá podnes. K dirigentským osobnostem, které formovaly umělecký profil orchestru, patří především impozantní řada jeho uměleckých šéfů, zakladatelem Břetislavem Bakalou počínajíc. Po odchodu Petra Altrichtera, který vedl filharmonii od roku 2002, je od sezony 2009/2010 jejím novým uměleckým šéfem mladý rakouský dirigent srbského původu Aleksandar Marković. Z význačných dirigentských hostů lze jmenovat aspoň Karla Ančerla, Jiřího Bělohlávka, Sira Charlese Mackerrase (čestného dirigenta filharmonie), Kurta Masura, Yehudi Menuhina, Davida Robertsona nebo Charlese Muncha; k vynikajícím sólistům patří Yefim Bronfman, Gidon Kremer, Wilhelm Kempff, John Lill, Svjatoslav Richter, Elina Garanča, Eva Urbanová, Rudolf Buchbinder, Sophia Jaffé, Olga Kern, Marta Sudraba, Anton Sorokow, Johannes Moser a Fazil Say. 17
Tomáš Černý získal základy sólového zpěvu u svého otce a studoval pak u Jiřího Kotouče. V roce 1995 začal zpívat koncertně, dvě léta nato debutoval v plzeňské opeře, od podzimu 1998 je sólistou Státní opery Praha. Od sezony 1998/99 hostuje v pražském Národním divadle, v roce 2000 získal Cenu Thálie. Účastní se prestižních domácích i zahraničních festivalů (Rheingau, Norimberk, Murten, Litomyšl, Pražské jaro, Pražský podzim, Český Krumlov, Sibiň). Zpíval se všemi významnými českými orchestry, ze zahraničních pak s curyšskou Tonhalle, lipským Gewandhausorchestrem nebo madridskou Orquesta Nacional de España. Spolupracoval s dirigenty Altrichterem, Baudem, Bělohlávkem, Dohnányim, Koutem, Turnovským, Zehnderem aj. Zpíval ve většině evropských zemí, v Japonsku a v Mexiku. Peter Mikuláš absolvoval bratislavskou VŠMU u Viktórie Stracenské. Od roku 1978 je sólistou opery Slovenského národního divadla, krátce byl také jejím uměleckým ředitelem. Velké basové role operního repertoáru zpívá na scénách po celé Evropě, v Janáčkově Věci Makropulos vystoupil také v newyorské Metropolitní opeře. Jako koncertní pěvec opakovaně hostuje na nejvýznamnějších festivalech (Edinburk, Salcburk, Vídeň, Praha aj.); na svých koncertních cestách po Evropě, Japonsku a Jižní Americe spolupracuje se špičkovými orchestry a dirigentskými osobnostmi. Glagolskou mši zpíval v Birminghamu, Linci, Londýně, Hamburku, Salcburku, Vídni a v Paříži, ve stejných a dalších městech také díla Dvořákova (Stabat mater, Requiem, Svatá Ludmila, Biblické písně) a Bohuslava Martinů (Gilgameš). Český filharmonický sbor Brno patří dnes k nejlepším a nejvyhledávanějším profesionálním tělesům v Evropě. Sbor se zaměřuje především na oratorní, kantátový a v poslední době i operní repertoár všech období. Jeho vzrůstající umělecká kvalita se odráží i na stále bohatší koncertní činnosti u nás i v zahraničí (cca 90 koncertů ročně). Sbor spolupracuje se všemi českými a mnoha zahraničními orchestry a dirigenty (např. Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Leoš Svárovský, Jakub Hrůša, Leopold Hager, Charles Dutoit, Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Mario Venzago, Hugh Wolff, Rafael Frühbeck de Burgos, Lawrence Foster, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Manfred Honneck, Gabriel Felz, Dennis Russel Davies, Vladimír Válek, Marek Janowski, Yuri Simonov, Zdeněk Mácal a další). Je také pravidelným hostem mezinárodních festivalů a koncertů ve Vídni, Linci, Mnichově, Luzernu, Basileji, Frankfurtu, Londýně-BBC Proms, Eberbachu u Wiesbadenu, Lübecku, Pasově, Miláně, Římě, Vatikánu, 16
Paříži, Rennes, Nantes, Angers, Norimberku, Drážďanech, Oviedu, stejně jako v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Litomyšli, Českých Budějovicích, Českém Krumlově atd. Sbor nahrál řadu CD pro významná česká i evropská vydavatelství (PANTON, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony Classical, Ultraphon, ArcoDiva, Chesky-Records New York, Pronto, Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica a další). Svou vysokou kvalitu sbor potvrdil získáním dvou cen ECHO KLASSIK za rok 2007: titul „Soubor roku 2007“ za nahrávku Brucknerových Duchovních motet a titul „Nahrávka roku 2007“ za Lisztovo oratorium Kristus. Hudebním ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno je Petr Fiala. Sbor založil v roce 1990 a pod jeho vedením se sbor propracoval mezi špičková evropská sborová tělesa. Asistentem sbormistra je Jan Ocetek (*1972). Činnost Českého filharmonického sboru Brno podporuje Jihomoravský kraj, Ministerstvo kultury ČR a statutární město Brno. Skvělá tradice brněnské filharmonie se datuje od 70. let 19. století, kdy v Brně začal mladý Leoš Janáček usilovat o vznik českého symfonického orchestru. Dnešní Filharmonie Brno vznikla v roce 1956 sloučením rozhlasového a krajského orchestru a několik měsíců poté získala rozhodující mezinárodní uznání na festivalu Varšavská jeseň. Od té doby je považována za jedno z nejlepších českých těles; na svých zahraničních zájezdech provedla do dneška na osm set koncertů – ve většině evropských zemí, ve Spojených státech, v Latinské Americe a na Dálném východě. Orchestr má řadu nahrávek s českými i zahraničními společnostmi – Sony Music, IMG Records nebo BMG. V poslední době pracoval se společnostmi Music Sales, Classic FM, Sony BMG a Channel 4. V roce svého založení převzala filharmonie také úkoly rozhlasového orchestru, jednoho ze svých předchůdců, a spolupráce s brněnskou stanicí trvá podnes. K dirigentským osobnostem, které formovaly umělecký profil orchestru, patří především impozantní řada jeho uměleckých šéfů, zakladatelem Břetislavem Bakalou počínajíc. Po odchodu Petra Altrichtera, který vedl filharmonii od roku 2002, je od sezony 2009/2010 jejím novým uměleckým šéfem mladý rakouský dirigent srbského původu Aleksandar Marković. Z význačných dirigentských hostů lze jmenovat aspoň Karla Ančerla, Jiřího Bělohlávka, Sira Charlese Mackerrase (čestného dirigenta filharmonie), Kurta Masura, Yehudi Menuhina, Davida Robertsona nebo Charlese Muncha; k vynikajícím sólistům patří Yefim Bronfman, Gidon Kremer, Wilhelm Kempff, John Lill, Svjatoslav Richter, Elina Garanča, Eva Urbanová, Rudolf Buchbinder, Sophia Jaffé, Olga Kern, Marta Sudraba, Anton Sorokow, Johannes Moser a Fazil Say. 17
Sbormistr a dirigent Petr Fiala (*1943) vystudoval brněnskou konzervatoř (hra na klavír, kompozice, dirigování) a v roce 1971 ukončil JAMU ve třídě prof. Jana Kapra. Jako skladatel byl v době studií ovlivněn dílem A. Honnegera, B. Bartóka, S. Prokofjeva, B. Martinů a L. Janáčka. Po absolutoriu JAMU se zařadil mezi autory usilující o syntézu nových postupů (zejména zvukově barevných) s nejlepšími tradicemi klasiků 20. století. Díky citlivému sloučení tradice se současností nacházejí jeho skladby vděčné interprety i širokou posluchačskou odezvu. Z jeho díla jmenujme alespoň řadu vokálních a instrumentálních cyklů pro děti a mládež, množství skladeb sólových (pro klavír, akordeon, kytaru, housle, violoncello, trubku, trombon atd.), pět smyčcových kvartetů, řadu skladeb komorních, koncerty pro varhany, klavír, akordeon, violu a orchestr, tři symfonie, množství sborových cyklů, písňové cykly, oratoria a kantáty a dvě díla hudebně dramatická: balet „Hořící kámen“ a celovečerní opera podle hry Františka Hrubína „Kráska a zvíře“. Vedle činnosti pedagogické (byl profesorem brněnské konzervatoře) a kompoziční (je autorem asi 180 skladeb) se již 35 let intenzivně věnuje činnosti sbormistrovské a dirigentské. Jako skladatel i jako dirigent je Petr Fiala laureátem řady národních i mezinárodních soutěží, působí jako lektor dirigentských kurzů i jako člen mezinárodních porot. Je zván jako hostující dirigent k našim i zahraničním orchestrům a sborům při provádění vokálně-instrumentálních skladeb. Patří na poli kompozičním i interpretačním k uznávaným osobnostem. Vyniká smyslem pro stavbu velkých ploch a jejich vnitřní kontrastnost. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením propracoval mezi nejlepší evropská sborová tělesa. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, která je úzce spjata se současnou duchovní hudbou a s kantátami k poctě českých národních patronů. 18
Requiem aeternam | text
19
Sbormistr a dirigent Petr Fiala (*1943) vystudoval brněnskou konzervatoř (hra na klavír, kompozice, dirigování) a v roce 1971 ukončil JAMU ve třídě prof. Jana Kapra. Jako skladatel byl v době studií ovlivněn dílem A. Honnegera, B. Bartóka, S. Prokofjeva, B. Martinů a L. Janáčka. Po absolutoriu JAMU se zařadil mezi autory usilující o syntézu nových postupů (zejména zvukově barevných) s nejlepšími tradicemi klasiků 20. století. Díky citlivému sloučení tradice se současností nacházejí jeho skladby vděčné interprety i širokou posluchačskou odezvu. Z jeho díla jmenujme alespoň řadu vokálních a instrumentálních cyklů pro děti a mládež, množství skladeb sólových (pro klavír, akordeon, kytaru, housle, violoncello, trubku, trombon atd.), pět smyčcových kvartetů, řadu skladeb komorních, koncerty pro varhany, klavír, akordeon, violu a orchestr, tři symfonie, množství sborových cyklů, písňové cykly, oratoria a kantáty a dvě díla hudebně dramatická: balet „Hořící kámen“ a celovečerní opera podle hry Františka Hrubína „Kráska a zvíře“. Vedle činnosti pedagogické (byl profesorem brněnské konzervatoře) a kompoziční (je autorem asi 180 skladeb) se již 35 let intenzivně věnuje činnosti sbormistrovské a dirigentské. Jako skladatel i jako dirigent je Petr Fiala laureátem řady národních i mezinárodních soutěží, působí jako lektor dirigentských kurzů i jako člen mezinárodních porot. Je zván jako hostující dirigent k našim i zahraničním orchestrům a sborům při provádění vokálně-instrumentálních skladeb. Patří na poli kompozičním i interpretačním k uznávaným osobnostem. Vyniká smyslem pro stavbu velkých ploch a jejich vnitřní kontrastnost. V roce 1990 založil Český filharmonický sbor Brno, který se pod jeho vedením propracoval mezi nejlepší evropská sborová tělesa. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, která je úzce spjata se současnou duchovní hudbou a s kantátami k poctě českých národních patronů. 18
Requiem aeternam | text
19
Requiem aeternam
Rex tremendæ majestatis, Qui salvandos salvas gratis, Salva me, fons pietatis.
Oro supplex et acclinis, Cor contritum quasi cinis: Gere curam mei finis.
4 | Tuba mirum Tuba, mirum spargens sonum Per sepulchra regionum, Coget omnes ante thronum. Mors stupebit, et natura, Cum resurget creatura, Judicanti responsura. Liber scriptus proferetur, In quo totum continetur, Unde mundus judicetur. Judex ergo cum sedebit, Quidquid latet, apparebit: Nil inultum remanebit. Dies iræ, dies illa Solvet sæclum in favilla: Teste David cum Sibylla! Quantus tremor est futurus, Quando iudex est venturus, Cuncta stricte discussurus! Tuba, mirum spargens sonum Per sepulchra regionum, Coget omnes ante thronum.
6 | Recordare, Jesu pie Recordare, Jesu pie, Quod sum causa tuæ viæ: Ne me perdas illa die. Quærens me, sedisti lassus: Redemisti crucem passus: Tantus labor non sit cassus. Juste iudex ultionis, Donum fac remissionis Ante diem rationis. Ingemisco, tamquam reus: Culpa rubet vultus meus: Supplicanti parce, Deus. Qui Mariam absolvisti, Et latronem exaudisti, Mihi quoque spem dedisti. Preces meæ non sunt dignæ: Sed tu bonus fac benigne, Ne perenni cremer igne. Inter oves locum præsta, Et ab hædis me sequestra, Statuens in parte dextra.
8 | Lacrimosa Lacrymosa dies illa, qua resurget ex favilla Judicandus homo reus. Huic ergo parce, Deus: Pie Jesu Domine, Dona eis requiem sempiternam. Amen.
5 | Quid sum miser Quid sum miser tunc dicturus? Quem patronum rogaturus, Cum vix justus sit securus?
7 | Confutatis maledictis Confutatis maledictis, Flammis acribus addictis: Voca me cum benedictis.
PART I 1 | Requiem aeternam Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis Te decet hymnus, Deus, in Sion Et tibi reddetur votum in Jerusalem Exaudi orationem meam Ad te omnis caro veniet Kyrie eleison Kyrie, eleison Christe, eleison Kyrie, eleison 2 | Graduale Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis In memoria aeterna erit justus, Ab auditione mala, Non timebit Requiem aeternam dona eis, Domine 3 | Dies irae Dies iræ, dies illa Solvet sæclum in favilla: Teste David cum Sibylla! Quantus tremor est futurus, Quando iudex est venturus, Cuncta stricte discussurus! 20
PART II 9 | Offertorium Domine Jesu Christe, Rex gloriae Libera animas omnium fidelium defunctorum De poenis inferni et de profundo lacu Libera eas de ore leonis Ne absorbeat eas tartarus Ne cadant in obscurum Sed signifer sanctus Michael Repraesentet eas in lucem sanctam Quam olim Abrahae promisisti Et semini eius. 10 | Hostias Domine Jesu Christe, Rex gloriae Hostias et preces tibi, Domine, laudis offerimus 21
Requiem aeternam
Rex tremendæ majestatis, Qui salvandos salvas gratis, Salva me, fons pietatis.
Oro supplex et acclinis, Cor contritum quasi cinis: Gere curam mei finis.
4 | Tuba mirum Tuba, mirum spargens sonum Per sepulchra regionum, Coget omnes ante thronum. Mors stupebit, et natura, Cum resurget creatura, Judicanti responsura. Liber scriptus proferetur, In quo totum continetur, Unde mundus judicetur. Judex ergo cum sedebit, Quidquid latet, apparebit: Nil inultum remanebit. Dies iræ, dies illa Solvet sæclum in favilla: Teste David cum Sibylla! Quantus tremor est futurus, Quando iudex est venturus, Cuncta stricte discussurus! Tuba, mirum spargens sonum Per sepulchra regionum, Coget omnes ante thronum.
6 | Recordare, Jesu pie Recordare, Jesu pie, Quod sum causa tuæ viæ: Ne me perdas illa die. Quærens me, sedisti lassus: Redemisti crucem passus: Tantus labor non sit cassus. Juste iudex ultionis, Donum fac remissionis Ante diem rationis. Ingemisco, tamquam reus: Culpa rubet vultus meus: Supplicanti parce, Deus. Qui Mariam absolvisti, Et latronem exaudisti, Mihi quoque spem dedisti. Preces meæ non sunt dignæ: Sed tu bonus fac benigne, Ne perenni cremer igne. Inter oves locum præsta, Et ab hædis me sequestra, Statuens in parte dextra.
8 | Lacrimosa Lacrymosa dies illa, qua resurget ex favilla Judicandus homo reus. Huic ergo parce, Deus: Pie Jesu Domine, Dona eis requiem sempiternam. Amen.
5 | Quid sum miser Quid sum miser tunc dicturus? Quem patronum rogaturus, Cum vix justus sit securus?
7 | Confutatis maledictis Confutatis maledictis, Flammis acribus addictis: Voca me cum benedictis.
PART I 1 | Requiem aeternam Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis Te decet hymnus, Deus, in Sion Et tibi reddetur votum in Jerusalem Exaudi orationem meam Ad te omnis caro veniet Kyrie eleison Kyrie, eleison Christe, eleison Kyrie, eleison 2 | Graduale Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis In memoria aeterna erit justus, Ab auditione mala, Non timebit Requiem aeternam dona eis, Domine 3 | Dies irae Dies iræ, dies illa Solvet sæclum in favilla: Teste David cum Sibylla! Quantus tremor est futurus, Quando iudex est venturus, Cuncta stricte discussurus! 20
PART II 9 | Offertorium Domine Jesu Christe, Rex gloriae Libera animas omnium fidelium defunctorum De poenis inferni et de profundo lacu Libera eas de ore leonis Ne absorbeat eas tartarus Ne cadant in obscurum Sed signifer sanctus Michael Repraesentet eas in lucem sanctam Quam olim Abrahae promisisti Et semini eius. 10 | Hostias Domine Jesu Christe, Rex gloriae Hostias et preces tibi, Domine, laudis offerimus 21
Tu suscipe pro animabus illis Quarum hodie memoriam faciemus Libera eas Fac eas, Domine, de morte transire ad vitam Libera eas 11 | Sanctus Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus, Sabaoth Pleni sunt caeli et terra gloria tua Hosanna in excelsis Hosanna Benedictus qui venit in nomine Domini Hosanna in excelsis 12 | Pie Jesu Pie Jesu, Domine Dona eis requiem, sempiternam 13 | Agnus Dei Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: Dona eis requiem sempiternam Lux aeterna luceat eis, Domine Cum sanctis tuis in aeternum Quia pius es. Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis Cum sanctis tuis in aeternum Quia pius es. Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis
22
Front cover picture: Maxmilián Pirner – Finis (1887) Sleeve note © 2011 Graham Melville-Mason, Patron of the Dvořák Society for Czech and Slovak Music Translations © 2011 Karel Janovický (English), Jiří Štilec (čeština) Cover Design © 2011 Petr Tejkal | photo © Petr Francán (at Janáček Theatre Brno) 23
Tu suscipe pro animabus illis Quarum hodie memoriam faciemus Libera eas Fac eas, Domine, de morte transire ad vitam Libera eas 11 | Sanctus Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus, Sabaoth Pleni sunt caeli et terra gloria tua Hosanna in excelsis Hosanna Benedictus qui venit in nomine Domini Hosanna in excelsis 12 | Pie Jesu Pie Jesu, Domine Dona eis requiem, sempiternam 13 | Agnus Dei Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: Dona eis requiem sempiternam Lux aeterna luceat eis, Domine Cum sanctis tuis in aeternum Quia pius es. Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis Cum sanctis tuis in aeternum Quia pius es. Requiem aeternam dona eis, Domine Et lux perpetua luceat eis
22
Front cover picture: Maxmilián Pirner – Finis (1887) Sleeve note © 2011 Graham Melville-Mason, Patron of the Dvořák Society for Czech and Slovak Music Translations © 2011 Karel Janovický (English), Jiří Štilec (čeština) Cover Design © 2011 Petr Tejkal | photo © Petr Francán (at Janáček Theatre Brno) 23
