Cytokines in Autoimmune Thyroid Diseases Klára Robová, Ivan Šterzl, Václav Zamrazil Endokrinologický ústav, Praha
Souhrn Rozvoj a funkce imunitního systému při vzniku a přetrvávání autoimunitní reakce jsou do značné míry zavislé na mezibuněčné komunikaci zajišťované cytokiny. Cytokiny patří mezi regulační a informační působky s parakrinním, autokrinním, nebo vzácně i endokrinním účinkem. Jejich hlavními producenty jsou buňky imunitního systému, ale v současné době je popisována tvorba i v dalších buňkách jako tyreocyty, endotel, fibroblasty apod. V tomto článku jsme se pokusili shrnout produkci cytokinů v tyreocytech a intratyreoidálních lymfocytech, spolu s jejich účinky na imunitní a fyziologické funkce tyreocytů u autoimunitních onemocnění štítné žlázy. Klíčová slova: cytokiny, štítná žláza, autoimunita Summary Development and function of immune system for induction and persistence of autoimmune reaction mainly depends on intercellular communication mediated by cytokines. Cytokines belong to regulatory and informatory substances which can have autocrine, paracrine or rarely endocrine effects. Their main producers are immune cells, but nowdays is also known production by thyrocytes, endothel, fibroblasts etc. We tried to summarize cytokine production by thyrocytes and intrathyroidal lymphocytes together with their action on immunological and physiological functions of thyrocytes during autoimmune thyroid diseases. Key words: cytokines, thyroid, autoimmunity
Úvod Pojmem cytokiny označujeme heterogenní skupinu regulačních a informačních působků produkovaných buňkami imunitního systému, ale i některými buňkami dalších specializovaných systémů. Jedná se nejčastěji o polypeptidy, proteiny nebo jejich glykosylované formy s parakrinním, autokrinním nebo endokrinním účinkem. Základními vlastnostmi cytokinů jsou: 1) pleiotropie – ten samý cytokin může mít různé účinky za různých okolností, 2) redundance (nadbytečnost) – více cytokinů má stejnou aktivitu za stávající situace, 3) synergie – kombinovaný účinek dvou cytokinů je větší než součet jejich jednotlivých účinků a 4) antagonismus – účinek jednoho cytokinu potlačuje působení jiného cytokinu.
Dohromady cytokiny vytvářejí rovnovážné prostředí tzv. cytokinou síť. Výsledný efekt působení tohoto multifunkčního komplexu je dán nejen poměrem stimulačních a inhibičních účinků jednotlivých cytokinů, ale i přítomností dalších regulačních faktorů, jako jsou membránové a solubilní receptory, přirození antagonisté, popřípadě i přirozené protilátky, a proto je velmi složité tyto děje, které postupně poznáváme, správně interpretovat (52). Produkce cytokinů intratyreoidálními lymfocyty Jako autoimunitní onemocnění štítné žlázy je označována celá řada poruch štítné žlázy. Mezi nejčastější patří Graves-Basedowova tyreotoxikóza (GB) a autoimunitní tyreoiditida (AT). Ačkoli klinické projevy nejsou jednotné, jejich společným morfogenetickým znakem je zánětlivý lymfocytární infiltrát tvořený především T lymfocyty, pokládané za zásadní buňky v indukci, rozvoji a přetrvávání autoimunitní reakce ve štítné žláze. Jak u GB, tak u AT je infiltrát složen z pomocných CD4+ a cytotoxických CD8+ lymfocytů s TCRab receptorem (46), v případě destruktivní tyreoiditidy i s relativně vysokým zastoupením TCRgd buněk (22). U chronických postižení, tedy ve fázi, kdy je onemocnění nejčastěji zachyceno, většina intratyreoidálních lymfocytů patří k paměťovým CD 45RO+ buňkám, pouze nízké procento tvoří buňky s aktivačními znaky – CD 69, gp 95/98, v malé míře i CD 25 (22, 33). Poměr CD4+/CD8+ T lymfocytů je obecně vyšší u GB než u AT (46). Jedním z faktorů vzniku autoimunity ve štítné žláze je cytokinová nerovnováha mezi pomocnými Th1/Th2 lymfocyty. Převaha Th1 populace s tvorbou IFNg, TNFa, IL-2, aktivující cytotoxické reakce s destrukcí tyreocytů, je popisována u autoimunitní tyreoiditidy (20). Naopak u GB toxikózy se více setkáváme s Th2 populací a IL-4,-5,-6,-10 a -13, podporující protilátkovou odpověď (20). Tomu odpovídají i výše uvedené poměry pomocných a cytotoxických lymfocytů. Nejranější počátky autoimunitní reakce ve štítné žláze nejsou prozatím popsány. Působením endogenních i exogenních faktorů může docházet k uvolnění a expresi některých neoantigenů, které jsou rozpoznávány imunitním systémem jako autoantigeny. Ke známým autoantigenům ve štítné žláze patří receptor pro tyreotropní hormon (TSH-R), tyreoglobulin (TG), tyreoidální peroxidáza (TPO), Na/I transportér. Ty jsou poté předkládány dendritickými buňkami s antigeny HLA II. třídy Th lymfocytům za podpory spektra cytokinů - IL-1, IL-2, IL-4, IL-6, IL-12 a TNFa, které se rovněž podílejí na stimulaci transkripce dalších lymfokinů a adhezivních molekul T lymfocyty. IL-2 se uplatňuje pouze v počátečních stadiích reakce, u chronických afekcí po opakovaném setkání s antigenem, tzv. sekundární imunitní odpovědi, jeho exprese klesá, a naopak stoupá význam INFg (52). Na průniku lymfocytů a polymorfonukleárních buněk do zánětlivého ložiska se kromě adhezivních molekul podílí i chemotaktický účinek IL-8. S rozvojem zánětu se uvolňují prozánětlivé cytokiny IL-1 a/nebo TNFa (podporují produkci volných kyslíkových radikálů a FAS receptorů na tyreocytech) a IFNg (zpětnovazebně stimuluje expresi HLA II. třídy). Indukují se cytotoxické T lymfocyty (s FAS ligandy a perforinem), na protilátkách závislá cytotoxická imunita, NK buňky a makrofágy. Protilátková tvorba B lymfocyty je nastartována za kooperace zejména Th2 cytokinů - IL-4 a IL-5. U GB toxikozy jsou detekovány především anti-TSH-R protilátky, ale i anti-TPO a anti-TG protilátky, které jsou více specifické pro autoimunitní tyreoiditidu. V konečném výsledku je ovlivněna funkce a růst folikulárních buněk štítné žlázy vyúsťující v jejich destrukci. Popsaný model cytokiny navozené autoimunity ve štítné žláze je značně zjednodušený a v podmínkách in vivo mnohem komplikovanější. V tab. č. 1 je uveden přehled detekovaných cytokinů v intra-tyreoidálních T lymfocytech při autoimunitních onemocněních štítné žlázy. Produkce cytokinů v tyreocytech Stejně jako jiné epitelové nebo mezenchymové tkáně i tyreocyty jsou schopny produkovat cytokiny. Nejsou tedy jen pasivními cíly při autoimunitním procesu, ale mohou se aktivně zapojovat do imunitních reakcí
v každé fázi zánětu. Produkce cytokinů v tyreocytech je nejčastěji aktivována působením imunokompetentních buněk, i když nález cytokinů ve zdravé štítné žláze svědčí i o významu při regulaci funkce a růstu (31). Interleukin-6 je jedním z cytokinů vyskytujícím se ve vysoké míře v normální štítné žláze (68). U autoimunitních onemocnění jeho produkce stoupá, zejména po stimulaci IL-1, obdobný vliv mají i TNFa nebo IFNg (68, 14). U GB choroby a tyreoiditidy s hyperfunkční fází byly rovněž zjištěny zvýšené hladiny IL-6 v krvi. Jakou měrou se na ni podílí IL-6 z tyreocytů, ale není dosud zcela jasné (48, 31). Produkci IL-8 tyreocyty zvyšuje IL-1 a TSH, naopak IFNg ji brzdí (60). IL-8 je přiřazován k chemokinům, ale průkaz IL-8 ve folikulárních buňkách nodozní strumy, bez přítomnosti zánětlivé reakce, napovídá i o jeho možné neimunitní funkci. Detekce prozánětlivých faktorů TNFa a IL-1 v tyreocytech je kontroverzní. Jejich hlavní zdroj pochází z makrofágů a lymfocytů. Oba významnou měrou přispívají k aktivaci dalších cytokinů a k ovlivnění funkce a struktury štítné žlázy. IL- 12, -13, -15 byly „in vivo“ v tyreocytech popsány metodou RT-PCR (1). K aktivaci exprese jejich mRNA přispívá TSH, IL-1 a IFNg (1). IL-12 je hlavním cytokinem při diferenciaci na TH1 lymfocyty, je produkován hlavně makrofágy a dalšími antigen-prezentujícími buňkami. Jeho stoupající koncentrace v tyreocvtech v souvislosti s délkou trvání autoimunitního zánětu poukazují i na účast při přetrvávání autoimunitní reakce, tedy nejen na jejím vzniku (1). Působením IL-13 se obecně snižuje aktivita makrofágů, je tlumena tvorba prozánětlivých cytokinů (IL-1, IL-6, IFNg) i produkce oxidu dusnatého (NO), naopak TH2 složka s protilátkovou odpovědí je potencována. Tyto nálezy potvrzuje i výrazně převažující tvorba IL –13 u GB oproti nodózní strumě (1). IL-15, produkovaný zejména u AT a nodózních strum, se podílí na útlumu apoptotických účinků IL-1 na tyreocyty (pravděpodobně pro částečnou homologii s IL-1). Indukuje též T a B lymfocyty a předpokládá se i jeho širší neimunitní působení (1). Z růstových faktorů je nejlépe popsán transformační růstový faktor (TGFb). Vysoké hladiny byly nalezeny v tkáni hyperplastických štítných žláz s vyššími koncentracemi TSH v krvi (30). TGFb je antagonistou TSH ve vlivu na růst strumy (30). I další jeho účinky naznačují spíše inhibiční a imunosupresivní působení. Snižuje produkci IFNg, TNFa a IL-2 (50), zvyšuje apoptózu v cytotoxických T buňkách a v makrofázích brání stimulaci TNFa a IFNg (41). Preventivní působení TGFb v autoimunitní reakci naznačuje i vyvolání autoimunitního procesu u myší po podávání vysokých dávek jodidu, s výrazným poklesem TGFb v tkáni.(13). Faktor stimulující tvorbu kolonií granulocytů a makrofágů (GM-CSF) a faktor stimulující tvorbu kolonií makrofágů (M-CSF) jsou růstovými faktory detekovanými imunocytochemicky v tyreocytech (26). Kromě funkce patrné z jejich názvu, potencují aktivitu makrofágů a antigen-prezentujících buněk (APC) a tvorbu cytokinů IL-1 a TNFa. Jak IL-1, tak v menším rozsahu TNFa mohou zpětně zvyšovat produkci obou těchto růstových faktorů, a tak vytvořit uzavřenou smyčku pro narůstání vzájemné imunitní regulace tyreocytů a makrofágů (26). Tab. č. 2 podává přehled o průkazu jednotlivých cytokinů v tyreocytech různými metodami stanovení. Imunologické účinky cytokinů na tyreocyty Exprese antigenů HLA II. třídy na tyreocytech je indukována IFNg nebo TNFa a spolu s IFNg. HLA molekuly na APC spolu s kostimulačními ligandy jsou důležité pro rozpoznání antigenu T lymfocyty. Dosud však na tyreocytech nebyly prokázány žádné známé kostimulační proteiny: například B7-1, B7-2, vážoucí se na CD28 a CTLA-4 T lymfocytů. Mohlo by se tedy jednat o jednu z cest periferní imunologické tolerance s vyvoláním tzv. anergie T lymfocytů (23). Na druhé straně bylo prokázáno, že tyreocyty jsou schopny aktivovat lymfocyty i přes nepřítomnost kostimulačních proteinů, a to spoluprací s profesionálními APC, jako jsou makrofágy nebo dendritické buňky (35). Je tedy možné, že se jedná
o dva stavy tyreocytů v různé fázi onemocnění. V počátku onemocnění vyvolávající anergii T lymfocytů, při rozvoji naopak stimulující imunitní odpověď (61). Exprese adhezivních molekul na tyreocytech byla v pokusech „in vitro“ prokázána po působení IL-1, INFg a TNFa v oblastech s mononukleární infiltrací, ačkoli mezi studiemi existuje určitá variabilita. Adhezivní molekuly neslouží pouze pro molekulární adhezi a „homing“ autoreaktivních lymfocytů do žlázy, ale podílí se i na rozpoznání buněk cytotoxickými T lymfocyty, na přenosu signálu a zprostředkování některých buněčných aktivit jako je například proliferace (19). Adhezivní molekuly se ve štítné žláze dělí do 4 základních superrodin: integrinová rodina (např. VLA 1-6), imunoglobulinová rodina (např. ICAM-1, NCAM, LFA-3), rodina selektinů (např. VCAM, ELAM) a skupina diferenciačních molekul (např. CD44).
Mezibuněčné adhezivní molekuly-1 (ICAM-1) spolu s leukocytárními funkčními antigeny-3 (LFA-3), ligandy pro T lymfocyty, jsou indukovány výše uvedenými cytokiny a potvrzeny ve vysoké míře na tyreocytech u pacientů s AT. U GB choroby „in vivo“ exprese ICAM-1 některými potvrzena byla (69), jinými nebyla (5). Tento poznatek je překvapující, neboť ve všech studiích „in vitro“ po podání zmíněných cytokinů došlo na všech buňkách k jeho expresi, potvrzenou i detekcí mRNA metodou RT-PCR. Je tedy pravděpodobné, že „in vivo“ existuje dosud nepoznaný přirozený inhibitor. Přítomnost neuronové adhezivní molekuly (NCAM) u tyreocytů byla popsána jak „in vivo“, tak „in vitro“ po aplikaci INFg a TNFa (57). NCAM zprostředkovává T a NK buněčnou adhezi a zvyšuje jejich HLA I a II zpostředkované interakce s tyreocyty. Vaskulární adhezivní molekula (VCAM-1) a endoteliálně-leukocytární adhezivní molekula-1 (ELAM-1) na tyreocytech u GB nebyly popsány (36). Indukce Fas/FasL apoptózy v tyreocytech, která patří mezi fyziologické reakce v buňkách (udržuje stejnou velikost štítné žlázy při dělení tyreocytů 5x -10x za život), je u autoimunitních onemocnění vystupňována. In vitro byl Fas receptor na tyreocytech indukován po samostatném nebo společném působení IL-1b a IFNg, naopak inhibičně působí TSH nebo TGFb (17). Vysoké hladiny TSH mají natolik silný antiapoptotický vliv, že i přes značnou produkci IL-1 u GB je účinek IL-1 oslaben. Variabilita exprese Fas receptoru na tyreocytech je ovlivněna fází onemocnění, místem, či velikostí infiltrátu. Kromě Fas receptoru apoptotické tyreocyty exprimují i Fas ligand (FasL), což je přiřazuje k imunologicky
privilegovaným tkáním jako je oko, varle, placenta nebo mozek (17). Tímto způsobem se uvedené tkáně brání útoku cytotoxických lymfocytů. Zda je též tato exprese podporována cytokiny není dosud známo. Exprese komplement regulačních proteinů - CD59 a protein inhibujícího komplexu narušujícího membránu (MIP HRF) je indukována IL-1, IFNg a TNFa. Expresí těchto proteinů na membráně se tyreocyty brání působení komplementu. Komplement patří k destrukčním prostředkům v zánětu štítné žlázy, zejména v prostředí komplementfixačních anti-TPO protilátek. Kromě cytolýzy vyvolává i náhlé uvolnění cytokinů - IL-1a, IL-6, prostaglandinu E2 (PGE2) a kyslíkových radikálů z tyreocytů (64). Stimulací exprese CD59 a MIP HRF se tak IL-1, IFNg a TNFa, představující faktory tkáňového poškození, mohou podílet i na určitém stupni ochrany tyreoidálních buněk (64). Ovlivnění syntézy oxidu dusnatého (NO). NO je malá lipofilní molekula, regulující buněčné funkce a zajišťující mezibuněčnou komunikaci. Působí skrze stimulaci guanylátcyklázy, která zvyšuje tvorbu cGMP. Vzniká oxidací L-argininu na L-citrulin pomocí NO-syntázy (NOS - 3 izoformy). Inducibilní Ca-nezávislá NOS (iNOS), ovlivnitelná cytokiny, je popsána u makrofágů. iNOS je významně indukována po působení IL-1a/b a potencována IFNg (43, 27). IL-4, IL-10 a TGFb na druhé straně inhibiční vliv na produkci a účinek NO mají IL-4, IL-10 a TGFb (42). Zatím není zcela jasné, jak IL-1 přes NO ovlivňuje funkci štítné žlázy. „In vitro“ byly popsány: pravděpodobný NO-závislý útlum organifikace jodu v kultuře lidských tyreocytů (27), na cGMP závislá zástava růstu tyreocytů (37) a ztráta epiteliální bariéry po působení IL-1a (39). Narušením zonula occludens (tight junctions), součásti epitelové bariéry, se ztrácí schopnost buněk specificky rozdělovat proteiny syntetizované v tyreocytech mezi apikální a bazolaterální membránu. Proteiny určené pro apikální membránu, dříve skryté imunitnímu systému, se tak mohou v bazolaterální membráně stát autoantigeny (39). Účinky cytokinů na funkci a růst štítné žlázy Tvorba tyreoidálních hormonů – tyroxinu (T4) a trijodtyroninu (T3) je závislá na příjmu jodu. Je regulována hypofyzárním TSH, aktivací cAMP kaskády (touto cestou je stimulován i růst). Vychytaný jodid Na/I transportérem v bazolaterální membráně je organifikován pomocí tyreoidální peroxidázy (TPO) na apikální membráně a vázán v koloidu folikulů na tyrozylové zbytky tyreoglobulinu za vzniku dijodtyroninu a monojodtyroninu. Tyto molekuly se dále slučují do tyroxinu, či trijodtyroninu. Periferní regulace hladin a účinnosti hormonů je zajištěna systémem dejodáz, vyskytujících se převážně extratyreoidálně. Hlavní pool T3 v krvi vzniká dejodací tyroxinu 5´-dejodázou. Vychytávání jodidu tyreocyty pomocí Na/I transportéru a TSH indukce cAMP jsou inhibovány IL-1, IFNg a TNFa (49). Stejně tak tvorba tyreoglobulinu nebo exprese tyreoidální peroxidázy je snížena po působení IL-6, TNFa a IFNg jednotlivě, nebo ve spolupráci s IL-1 (43). Samotný IL-1 má účinky závislé na dávce, v nižších koncentracích působí více stimulačně, ve vyšších dávkách inhibičně (43). Po aplikaci IL-1, IL-6, IFNg a TNFa v „in vitro“ experimentu na lidských tyreocytech bylo pozorováno snížení sekrece T3 (49). U IL-6 je dokonce zvažováno, zda není jedním z hlavních mechanizmů vzniku syndromu nízkého T3 - eutyroidního sick syndromu (ESS), charakterizovaného jako stav snížené tvorby T3, často se vyskytující u akutně nebo chronicky těžce nemocných pacientů (6). Studiem IL-6 knock-out myší po podání LPS bylo poukázáno na nižší snížení sérové koncentrace trijodtyroninu (T3), a 5´-dejodázy oproti „wild“ type myším (6). „In vivo“ zvýšené hladiny IL-6 s negativní vazbou k T3 byly popsány například u většiny dětí s akutními respiračními infekcemi, u žen s karcinomem prsu, či u nemocných po mozkové smrti (6). Hladiny dejodáz sledované „in vivo“ na krysách po účinku IL-1b a TNFa nebyly ovlivněny (15, 16). Klasickými inhibitory růstu tyreocytů v primárních kulturách jsou IFNg spolu s TNFa. IL-1 a IL-6 naopak za určitých podmínek růst stimulují. Růstový vliv IL-6 je nejmarkantnější v přítomnosti TSH. IL-1 potencuje proliferaci v nízkých dávkách, ve vyšších však zároveň podporuje tvorbu PGE2 s opačným efektem, a tak je konečné ovlivnění růstu dáno výslednicí těchto sil (28). Regulace TSH syntézy a sekrece v pokusu „in vitro“ na krysích adenohypofýzách ukázala negativní působení IL-1b a TNFa na uvolnění TSH bez zásahů do produkce jiných hypofyzárních hormonů (58). V jiných studiích na dispergovaných buňkách adenohypofýzy prokázali stimulační efekt IL-1 přímý i nepřímý,
indukcí IL-6 (6, 31). IL-6 inhibuje i jaterní syntézu nosičů tyreoidálních hormonů v krvi: tyreoglobulin vázajícího proteinu (TBG), transtyretinu a albuminu (7), souhlasně s nálezy nižších hladin TBG u netyreoidálních onemocnění jako například ESS. Obecně lze říci, že přímé působení cytokinů na funkci a růst tyreocytů je povšechně inhibiční. U GB tak cytokiny mohou bránit stimulačnímu účinku navozenému protilátkami, u AT zhoršovat destrukční vliv cytotoxických lymfocytů. Závěr Studium mechanizmů mezibuněčné komunikace, jejíž nedílnou součástí jsou cytokiny, nám postupně odhaluje fyziologické, a v případě cytokinové nerovnováhy, i patofyziologické děje na celulární a subcelulární úrovni. I přestože je úloha cytokinů v endokrinních procesech a v patogenezi autoimunitních onemocnění štítné žlázy nepochybná, vysoká provázanost dějů spolu s nedokonalými metodami sledování dynamiky celého procesu prozatím posouvají možnosti orgánově cíleného terapeutického nebo preventivního ovlivnění autoimunitní reakce do budoucnosti. MUDr. Klára Robová Endokrinologický ústav Národní třída 8 116 94 Praha 1 e-mail:
[email protected]
Literatura 1. Ajjan RA, Watson PF, Weetman AP. Detection of IL-12, IL-13 and IL-15 Messenger Ribonucleic Acid in the Thyroid of Patients with Autoimmune Thyroid Disease. J Clin Endocrinol Metab 1997; 82: 666-669. 2. Ajjan RA, Watson PF, Mcintosh RS, Weetman AP. Intrathyroidal Cytokine Gene Expression in Hashimoto’s Thyroiditis. Clin Exp Immmunol 1996; 105: 523-528. 3. Atkins MB, Kaplan MM, Demchak PA, Robert NJ, Reichlin S, Mier JW. Thyroid Dysfunction After High-Dose Interleukin-2 Therapy: An Update. In: Scherbaum WA, Bogner U, Weinheimer B, Botazzo GF, eds. Autoimmune Thyroiditis. Berlin Heidelberg: Springer-Verlag 1991; 271-284. 4. Aust G, Scherbaum WA. Expression of Cytokines in the Thyroid: Thyrocytes As Potentional Cytokine Producers Exp Clin Endocrinol Metab 1996; 104: 64-67. 5. Bagnasco M, Carreto A, Olive D, Bedini B, Canonica GW, Betterle C. Expression of intercellular adhesion molecule-1(ICAM-1) on thyroid epithelial cells in Hashimoto’s thyroiditis but not in Graves’ disease or papillary thyroid cancer. Clin Exp Immunol 1991; 83: 309-313. 6. Bartalena L, Bogazzi F, Brogioni S, Grasso L, Martino E. Role of Cytokines in the Pathogenesis of the Euthyroid Sick Syndrome. Eur J Endocrinol 1998; 138: 603-614. 7. Bartalena L, Farsetti A, Flink IL, Robbins J. Effects of interleukin-6 on the expression of thyroid hormone-binding protein genes in cultured human hepatoblastoma-derived(Hep G2) cells. Mol Endocrinol 1992; 2: 313-323. 8. Blüher M, Krohn K, Walaschofski H, Braverman LE. Paschke R. Cytokine Gene Expression in Autoimmune Thyroiditis in Biobreeding/Worcester Rats. Thyroid 1999; 9: 1049-1055. 9. Bretz JD, Arscott PL, Myc A, Baker jr. J. R. Inflammatory Cytokine Regulation of Fas-mediated Apoptosis in Thyroid Follicular Cells. J Biol Chem 1999; 274: 25433-25438. 10. Bretz JD, Rymaszewski M, Arscott PL, Myc A, Ain KB, Thompson NW, Baker JR jr TRAIL death pathway expression and induction in thyroid follicular cells. J Biol Chem 1999; 274: 23627. 11. Bucy RP, Panoskalstis-Mortari A, Huang G, Li J, Karr L. Ross M, Rusell JH. Murphy KM, Weaver CT. Heterogeneity of Single Cell Cytokine Gene Expression in Clonal T Cell Populations. J Exp Med 1994; 180: 1251-1262. 12. Burger AG. Human Recombinant Interleukin-b Decreases Plasma Thyroid Hormone and TSH levels in the Rat. In: Scherbaum W. A, Bogner U, Weinheimer B, Botazzo GF, eds. Autoimmune Thyroiditis.
Berlin, Heidelberg: Springer-Verlag 1991; 285-292. 13. Cowin AJ and Bidey SP. Transforming growth factor b1 synthesis in human thyroid follicular cells. J Endocrinol 1994; 141: 183-186. 14. Diamant M, Kayser L, Rasmussen AK, Bech K, Feldt –Rasmussen U. Interleukin-6 production by thyroid epithelial cells. Enhancement by interleukin-1 Bailliere Clin Endocrinol and Metab 1991; 11:21-26. 15. Dubius JM, Dayer JM, Siegriest- Kaiser CA, Burger AG. Human recombinant interleukin -1b decreases plasma thyroid hormone and thyroid stimulating hormone levels in rats. Endocrinology 1988; 123: 1275-1281. 16. Fujii T, Sato K, Ozawa M, Asono K, Imamura H, Kanaji Y. Effect of interleukin –1 (IL-1) on thyroid hormone metabolism in mice: stimulation by IL-1 of iodothyronine 5’-deiodinating activity( type I) in the liver. Endocrinology 1989; 124: 167-174. 17. Grifith TS, Yu X, Herndon JM, Green DR, Ferguson TA. CD95induced apoptosis of lymphocytes in an immune privileged site induces immunological tolerance. Immunity 1996; 5: 7. 18. Grubeck-Loebenstein B, Feldmann M. Analysis of Intrathyroidal Cytokine Production in Thyroid Disease. In: Scherbaum WA, Bogner U, Weinheimer B, Botazzo GF, eds. Autoimmune Thyroiditis. Berlin Heidelberg: Springer-Verlag 1991; 249-258. 19. Hemler UM, Elica MI, Parker C. Takada Z. Structure of integrin VLA-4 and its cells and cell-matrix adhesion functions. Immunol Rev 1990; 114: 45-65. 20. Heuer M, Aust G, Ode-hakim S, Scherbaum WA. Different Cytokine mRNA Profiles in Graves’ Disease, Hashimoto’s Thyrioditis, and Nonautoimmune Thyroid Disorders Determined by Quantitative Reverse Transcriptase Polymerase Chain Reaction (RT-PCR). Thyroid 1996; 6: 97-106. 21. Hunt PJ, Marshall SE, Weetman AP, Bell JI, Wass JAH, Welsh KI. Cytokine Gene Polymorphisms in Autoimmune Thyroid Disease. J Clin Endocrinol Metab 2000; 85: 1984-1988. 22. Iwatani Z, Hidaka Y, Matsuzuka F, Kuma K, Armino N. Intrathyroidal lymphocyte subsets, including unusual CD4+CD8+cells and CD3+ TCRab CD4-CD8- cells in autoimmune thyroid disease. Clin Exp Immunol 1993; 93: 430-436. 23. Janway, CA jr and Bottomly K. Signals and signs for lymphocyte responses. Cell 1994; 76: 275-285. 24. Jones DEJ, Diamond AG. The Basis of Autoimmunity: An Overview. Balličre’s Clin Endocrinol Metab 1995; 9: 1-24. 25. Karlssson FA, Burman P, Öberg K, Karlsson-Parra A. Thyroid Autoimmunity Induced by nterferon Therapy. In: Scherbaum WA, Bogner U, Weinheimer B, Botazzo GF, eds. Autoimmune Thyroiditis. Berlin Heidelberg: Springer-Verlag 1991; 293-298. 26. Kasai K, Banba N, Motohashi S, Fukuda H, Manaka K, Matsumura M, Sekiguchi Y, Hattori Y. Production of Garnulocyte/Macrophage Colony-Stimulating Factors by Human thyrocytes in Culture. Biochem Biophys Res Communic 1997; 238: 191-196. 27. Kasai K, Hattori Y, Nakanishi N, Manaka K, Banba N, Motohashi S, Shimoda S. Regulation of Inducible Nitric Oxide Production by Cytokines in Human Thyrocytes in Culture. Endocrinology 1995; 136: 4261-4269. 28. Kawabe Y, Eguchi K, Shimomura Ch, Mine M, Otsubo T, Ueki Y, Tezuka H, Nakao H, Kawakami A, Migita K, Yamashita S, Matsunga M, Ishikawa N, Ito K, Nagataki S. Interleukin-1 Production and Action in Thyroid Tissue. J Clin Endocrinol Metab 1989; 68: 1174-1183. 29. Límanová Z. Tyreoiditida. In: Límanová Z, Němec J, Zamrazil V, eds. Nemoci štítné žlázy. Praha: Galén 1995; 147-154. 30. Logan A, Smith C, Becks GP, Gonzalez AM, Phillips ID, HillD. J. Enhanced expression of transforming growth factor-beta 1 during thyroid hyperplasia in rats. J Endocrinol 1994; 141: 45-57. 31. Mandrup-Poulsen T, Nerup J, Reimers JI, Pociot F, Andersen HA, Karlsen A, Bjerre U, Bergholdt R. Cytokines and the endocrine systém. II. Roles in substrate metabolism, modulation of thyroidal and pancreatic endocrine cell functions and endocrine autoimmune diseases. Eur J Endocrinol 1996; 134: 503-512. 32. Marazuela M. Lymphocyte Traffic and Homing in Autoimmune Thyroid Disorders. Eur J Endocrinol 1999; 140: 287-290. 33. Marazuela M, Postigo AA, Acevedo A, Diáz-Gonzáles F, Sánchez-Madrid F, de Andazúri MO.
Adhesion Molecules from LFA/ICAM-1 and VLA-4/VCAM-1 Pathways on T Lymphocytes and Vascular Endothelium in Graves’ and Hashimoto’s Thyroid Glands. Eur J Immunol 1994; 24: 2483-2490. 34. Mašek Z. Současné názory na vztahy imunitního a endokrinního systému. Československá fyziologie 1994, 43: 51-57. 35. Matsuoka N, Eguchi K, Kawakami A, Tsuboi M, Nakamura H, Kimura H, Ishikawa N, Ito K, Ngataki S. Lack of B7-1/B70 expression on thyrocytes of patients with Graves‘ disease. Delivery of costimulatory signals from bystander professional antigen-presenting cells. J Clin Endocrinol Metab 1996; 81: 4137-43. 36. Miyazaki A, Mirakian R and Bottazzo GF. Adhesion molecule expression in Graves’ thyroid gland ; relevance of granule membrane protein (GMP-140) and intercellular adhesion molecule-1 in the homing and antigen presentations processes Clin Exp Immunol 1992; 89: 52-57. 37. Motohashi S, Kasai K, Banba N, Hattori Y, Shomoda S. Nitric oxide inhibits cell growth in cultured human thyrocytes. Life Sci 1996; 54: PL227-34. 38. Němec J. Tyreotoxikóza. In: Límanová Z, Němec J, Zamrazil V, eds. Nemoci štítné žlázy. Praha: Galén 1995; 89-123. 39. Nilsson M, Husmark J, Björkman U, Ericson LE. Cytokines and Thyroide Epithelial Integrity: Interleukin-1a Induces Dissociation of the Junctional Complex and Paracellular Leakage in FilterCultured Human Thyrocytes. J Clin Endocrinol Metab 1998; 83: 945-952. 40. Openshaw P, Murphy EE, Hosken NA, Maino V, Davis K, Murphy K, O’ Garra A. Heterogeneity of Intracellular Cytokine Synthesis at the Single-Cell Level in Polarized T Helper 1 and T Helper 2 Populations. J Exp Med 1995; 182: 1357-1367. 41. Prud’homme G, Piccirillo CA. The Inhibitory Effects of Transforming Growth Factor-Beta-1 ( TGF-b1) in Autoimmune Diseases. J Autoim 2000; 14: 23-42. 42. Rasmussen AK. Cytokine Actions on the Thyroid. Dan Med Bulletin 2000; 47: 94-109. 43. Rasmussen AK, Kayser L, Rasmussen UF, Bendtzen K. Influence of tumor necrosis factor-b and interferon -g, separatly and added together with interleukin-1b, on the function of cultured human thyroid cells. J Endocrinol 1994; 143: 359-365. 44. Rassmussen AK, Kayser L, Bech K, Feldt-Rasmussen U, Perrild H, Bendtzen K. Interleukin 6: A Pathogenic Factor in Autoimmune Thyroid Diseases?. In: Scherbaum WA, Bogner U, Weinheimer B, Botazzo GF, eds. Autoimmune Thyroiditis. Berlin Heidelberg: Springer-Verlag 1991; 231-234. 45. Romagnani S. Human TH1 and TH2 Subsets: Doubts No More. Immunol Today 1991; 12: 256-257. 46. Roura-Mir C, Catálfamo M, Sospedra M, Alcalde L, Pujol-Borrell R, Jaraquemada D. Single-cell Analysis of Intrathyroidal Lymphocytes Shows Differential Cytokine Expression in Hashimoto’s and Graves’ Disease. Eur J Immunol. 1997; 27: 3290-3302. 47. Rour-Mir C, Alcalde L, Vargas F, Tolosa E, Obiols G, Foz M, Jaraquemeda D, Pujol-Borrell R. gd Lymphocytes in Endocrine Autoimmunitz. Evidence of Expansion in Grave’s Disease but Not in Type 1 Diabetes. Clin Exp Immunol 1993; 92: 288-295. 48. Salvi M, Girassole G, Pedrazzoni M, Passeri M, Giulianni N, Minelli R, Braverman LE, roti E. Increased serum concentrations of interleukin-6 and soluble IL-6 receptor in patients with Graves’ disease. J Clin Endocrinol Metab 81: 2976-2979. 49. Sato K, Sato HT, Shizume K et al. Inhibition of 125-I organification and thyroid hormone release by interleukin-1, tumor necrosis factor alfa and interferon gamma in human tyricytes suspension culture. J Clin endocrinol Metab. 1990; 70: 1735-1743. 50. Schmitt E, Hoehn P, Huels C, Goedert C, Palm N, Rude E, Germann T. T helper type 1 developmentof naive CD4+T cells requires the coordinate action of interleukin 12 and interferon gamma and is inhibited by transforming growth factor beta. Eur J Immunol 1994;24: 793-798. 51. Simons PJ, Delemarre FGA, Drexhage HA. Antigen-Presenting Dendritic Cells as Regulators of the Growth of Thyrocytes: A Role of Interleukin-1b and Interleukin-6. Endocrinol 1998; 139: 3148-3156. 52. Šterzl I. Cytokiny – Struktura a funkce I. Alergie 1999; 1: 82-90. 53. Šterzl I. Cytokiny – Struktura a funkce II. Alergie 1999; 1: 139-148. 54. Šterzl I, Zamrazil V. Imunoendokrinologie. In: Stárka L. a kol., eds. Aktuální endokrinologie. Praha: Maxdorf 1999; 598-619. 55. Tandon N, Weetman AP. T Cells and Thyroid Autoimmunity. J Royal Col Phys Lon 1994; 28: 10-17.
56. Todd I, Guerin V, Botazzo GF. Blocking the Induction of HLA Class II Expresion bz Thyroid Epithelial Cells In Vitro. In: Scherbaum WA, Bogner U, Weinheimer B, Botazzo GF, eds. Autoimmune Thyroiditis. Berlin Heidelberg: Springer-Verlag 1991; 239-249. 57. Vargas F, Tolosa E, Sospedra M, Catalfamo M, Lucas-Martin A, Obiols G, Pujol-Borrell R. Characterization of neurall cell adhesion molecule(NCAM) expression in thyroid follicular cellls: Induction by cytokines and over-expression in autoimmmune glands. Clin Exp Immunol 1994; 98: 478-488. 58. Wassen FWJS, Moerings EPCM, Van Toor H, De Vrey EA, Hennemann G, Everts ME. Effects of interleukin-1b on thyrotropin secretion and thyroid hormone uptake in cultured rat anterior pituitary cells Endocrinology 1996; 137: 1591-1598. 59. Watson PF, Pickerill AP, Davies R, Weetman AP. Analysis of Cytokine Gene Expression in Graves’ disease and Multinodular Goiter. J Clin Endocrinol Metab 1994; 79: 355-360. 60. Watson PF, Pickerill AP, Davies R, Weetman AP. Semi-quantitative Analysis of Interleukin-1a, Interleukin-6 and Interleukin-8 mRNA Expression by Human Thyrocytes. J Mol Endocrinol 1995; 15: 11-21. 61. Weetman AP, Ajjan RA, Watson PF. Cytokines and Graves’ Disease. Bailličre’s Clin Endocrinol Metab 1997: 481-497. 62. Weetman AP, Cohen S, Makgoba MW, Barysiewicz LK. Expression of an intercellular adhesion molecule, ICAM-1 by human thyroid cells. 1989; 122: 185-191. 63. Weetmann AP, Bright-Thomas R, Freeman M. Regulation of interleukin-6 release by human thyrocytes. J Endocrinol 1990; 127: 357-361. 64. Weetmann AP, Tandon N, Morgan BP. Antithyroid drugs and release of inflammatory mediators by complement-attacked thyroid cells. Lancet 1992; 340: 633-636. 65. Wenisch C, Myskiw D, Gessl A, Graniger W. Circulating Selectins, Intracellular Adhesion Molecule-1, and Vascular Cell Adhesion Molecule-1 in Hyperthyroidism. J Clin Endocrinol Metab 1995; 80: 2122-2126. 66. Wenzel BE, Chow A, Baur R, Schleusener H, Wall JR. Natural Killer Cell Activity in Patients with Graves’ Disease and Hashimoto’s Thyroiditis. Thyroid 1998; 8: 1019-1022. 67. Yue S., Enomoto T., Matsumoto Y., Kawai K., Volpé R. Thyrocyte Class I and Class II Is secondary Phenomenon and Does Not Contribute To Pathogenesis of Autoimmune Thyroid Disease. Thyroid 1998; 8: 755-763. 68. Zheng R. Q. H., Abney E., Chu C. Q., Field M., Grubeck-Loebenstein B., Main R. N. Detection of Interleukin-6 and Interleukin-1 production in Human Thyroid Epithelial Cells by Non-radioactive In Situ Hybridization and Immunohistochemical Methods. Clin Exp Immunol 1991; 83: 314-319. 69. Zheng R.Q.H., Abney E. R., Grubeck-Loebenstein B., Dayan C., Maini R.N., Feldmann M. Expression of intercelllular adhesion molecule-1 and lymphocyte function associated antigen-3 on human thyroid epithelial cells in Graves’ and Hashimoto’s disease. J Autoimmunity 1990 3: 727-735.