Cvičení rodičů s dětmi předškolního věku

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULATA KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY

Cvičení rodičů s dětmi předškolního věku Bakalářská práce

Brno 2014

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. PaedDr. Vladislav Mužík, CSc.

Marta Bačovská, DiS.

Bibliografický záznam BAČOVSKÁ, Marta. Cvičení rodičů s dětmi předškolního věku: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy, 2014. 74 l., 15 l. příl. Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Vladislav Mužík, CSc.

Anotace Práce je koncipovaná jako metodická příručka pro přípravu a vedení cvičení rodičů s dětmi předškolního věku. Měla by doplnit metodické materiály pro začínající cvičitelky a usnadnit jim orientaci v problematice. Teorie, vztahující se k dané problematice, je doplněna o poznatky a zkušenosti z praxe.

Abstact This thesis is concieved as methodical guide for preparing and conducting physical activities for preschool children with their parents. It should complement methodical papers for beginning instructors and make it easier for them to orient in the subject. Relevant theory is complemented with findings based on experience.

Klíčová slova Cvičení rodičů s dětmi, předškolní věk, pohybová aktivita.

Keywords Physical activities for children and their parents, preschool age, physical activity.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 15. 4. 2014 ...................................... Marta Bačovská

Poděkování Děkuji vedoucímu práce, doc. PaedDr. Vladislavu Mužíkovi, CSc. za odborné vedení mé závěrečné práce. Děkuji všem členům svojí rodiny za podporu během celé doby studia. Jmenovitě děkuji svým dcerám Elence a Nelince za pomoc a souhlas s uveřejněním jejich fotografií v rámci této práce.

Obsah Úvod..................................................................................................................................6 1 Cvičení rodičů s dětmi..................................................................................................8 1.1 Základní pojmy.......................................................................................................8 1.2 Historie a současnost cvičení rodičů s dětmi........................................................11 1.3 Přínos společných cvičení.....................................................................................12 2 Charakteristika a vývoj dítěte předškolního věku..................................................16 2.1 Tělesný vývoj........................................................................................................17 2.2 Vývoj psychických procesů..................................................................................24 2.3 Citový a sociální vývoj.........................................................................................27 3 Pedagogické zásady a principy výchovy...................................................................29 3.1 Jednotlivé pedagogické zásady.............................................................................30 3.2 Individuální přístup...............................................................................................34 3.3 Motivace...............................................................................................................35 4 Organizace cvičení rodičů s dětmi.............................................................................37 5 Náplň lekce..................................................................................................................46 6 Skladba lekce...............................................................................................................55 6.1 Úvodní část...........................................................................................................56 6.2 Rušná část.............................................................................................................60 6.3 Průpravná část.......................................................................................................62 6.4 Hlavní část............................................................................................................63 6.5 Závěrečná část.......................................................................................................65 Závěr...............................................................................................................................67 Resumé............................................................................................................................68 Seznam zdrojů................................................................................................................69 Seznam obrázků.............................................................................................................72 Seznam příloh................................................................................................................74 Přílohy.............................................................................................................................75

Úvod Práce se věnuje teoretickým a praktickým východiskům pro přípravu lekcí cvičení rodičů s dětmi předškolního věku. Téma je mi osobně blízké. Sedm let se věnuji vedení především pohybově zaměřených aktivit v rámci mateřských center a tělovýchovných sdružení. Na začátku jsem byla maminkou na rodičovské dovolené, která se původně profesně věnovala zcela odlišné činnosti, neměla jsem žádné pedagogické vzdělání. Výchova a vzdělávání vlastních i svěřených dětí mě pohltila natolik, že jsem zcela změnila svůj dosavadní způsob života. Postupně jsem absolvovala rekvalifikační a lektorské kurzy a na základě jednoho z nich jsem se rozhodla pro studium na Pedagogické fakultě. Téma práce úzce souvisí se studovaným oborem. Práce se zabývá volnočasovou pohybovou aktivitou vhodnou pro děti předškolního věku. Uvedené poznatky vycházejí z teorií výchovy a vzdělávání dětí této věkové skupiny. Domnívám se, že cvičení rodičů s dětmi lze velmi dobře skloubit s prací učitelky mateřské školy, která má potřebné profesní znalosti a dovednosti. Učitelka je v roli cvičitelky nejen autoritou, ale také přítelem a rádcem rodičů. Vzájemně se tak mohou dozvědět o dětech i o sobě samých mnoho informací, které při běžné docházce do předškolních zařízení a spolupráci mezi rodinou a školou zůstávají skryty. Tato bakalářská práce by měla poskytnou ucelený přehled informací, které jsou potřebné pro přípravu a vedení cvičení rodičů s dětmi. Na trhu je k dispozici množství materiálů a knih, které se zabývají náměty na různé činnosti s dětmi. Jejich vhodnost a využitelnost však výrazně kolísá. Jednotlivé cviky, hry, říkadla s pohybem a další náměty na činnosti s dětmi jsou obsahem řady publikací, kde však chybí teoretická východiska, která by usnadnila cvičitelkám jejich výběr, posouzení, užití ve společných cvičeních rodičů s dětmi a především samostatnou tvůrčí práci. Ucelený pohled na problematiku cvičení rodičů s dětmi poskytují práce Jany Berdychové, které vychází z jejích celoživotních zkušeností a výsledků výzkumu z druhé poloviny minulého století. Novější metodické materiály určené pro cvičení rodičů s dětmi, připravila např. Česká asociace Sport pro všechny a Centrum pro rodinu 6

a sociální péči v Brně. Tato práce by měla být vhodným doplňkem k těmto textům. Práce by měla být prakticky využitelná pro přípravu cvičitelek na vedené lekce cvičení rodičů s dětmi předškolního věku při tělovýchovných jednotách, mateřských centrech, mateřských školách apod. Měla by pomoci jak učitelkám v mateřských školách či jiným pedagogickým pracovníku v organizaci této volnočasové aktivity, tak především ochotným organizátorům z řad široké veřejnosti, například maminek na rodičovské dovolené, které nemají odpovídající odborné vzdělání.

7

1 Cvičení rodičů s dětmi 1.1 Základní pojmy Pohyb Teoretické vymezení pojmu je poměrně obtížné. Zjednodušené vymezení pohybu člověka uvádí Borová takto: "Lidský pohyb obecně můžeme vymezit jako změnu vzájemného postavení částí lidského těla, jako změnu polohy (ohnutí paže v lokti apod.) nebo jako přemístění celého organismu v prostoru (např. při chůzi). Pohyb vyvolaný činností svalů nazýváme pohybem aktivním, pohybem pasivním rozumíme pohyb způsobený zevní silou (přenášením, přemístění těla autem atp.)."(Borová, 1998, s. 22). Pohyb je projevem života. "I když jsme zdánlivě v klidu, provádíme dechové pohyby, dochází k cirkulaci krve, k srdečním stahům a dalším pohybům našeho těla. V lidském pohybu je harmonicky propojena složka fyzická, duševní (mentální) a duchovní, a to v individuální podobě a v individuálních vztazích k okolnímu světu."(Mužík, 1997, s. 4) Pohyb je pro dítě jednou ze základních potřeb. Pohybem se dítě rozvíjí po fyzické i duševní stránce, pohyb je prostředkem komunikace, poznávání a zdrojem poznatků. Prostřednictvím pohybu se dítě seznamuje s okolním prostředím, předměty, které jej tvoří a také samo se sebou. Pohybem dítě získává životně důležité dovednosti a kompetence. (Dvořáková, 2011) "Je zřejmé, že dítě v postnatálním období vyhledává pohyb podvědomě, spontánně. Veškerý pohyb je nezbytný k celkovému správnému vývoji dítěte. Bez přiměřeného a přirozeného pohybu nedojde k potřebnému vývoji podpůrně pohybového aparátu, nevytvoří se odpovídající svalový korzet. Potřeba pohybu u dětí v předškolním věku je proto vysoká a projevuje se celodenně." (Mužík, 2010, s. 19) Pohybová činnost "Termín pohyb člověka obvykle označuje způsobilost člověka pohybovat se v prostoru a v čase pomocí svalové činnosti. Uvědomělé přemístění člověka v daném 8

prostoru a čase je zpravidla označováno výrazem pohybová aktivita, avšak její bližší vymezení není jednotné." (Mužík, 2010, s. 13) V rámci práce je pojem užíván k označení činností spojených se záměrným pohybem, zaměřených na formování a kultivování cvičenců (dětí i dospělých). "Pohybová činnost je sled dílčích pohybů, které jsou potřebné k uskutečnění pohybového úkolu. Pohybová činnost se týká především průběhu, tzn. uskutečnění pohybu." (Přiklopilová in ČASPV, 2006, s. 23) Cílem pohybových činností v rámci cvičení rodičů s dětmi je podpora fyzického, duševního a sociálního zdraví. Pohybová schopnost Pohybové schopnosti tvoří soubor vnitřních předpokladů k pohybové činnosti. Pohybové schopnosti se projevují v různém poměru v každé pohybové činnosti, k jejich rozvoji je třeba vynaložit cílené úsilí. Projevem pohybové schopnosti je pohybová dovednost. Za základní pohybové schopnosti považujeme sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost a pohyblivost. "Pohybová schopnost je předpoklad pohybu, který je částečně geneticky podmíněn a během života formován." (Přiklopilová in ČASPV, 2006, s. 23) Pohybová dovednost "Pohybová dovednost může být rovněž zařazena mezi pohybové předpoklady. Jedná se o učením získanou způsobilost k vykonání určité pohybové činnosti. Podstatou dovednosti je zejména účelné využití kapacity organizmu." (Přiklopilová in ČASPV, 2006, s. 23) Osvojování pohybových dovedností úzce souvisí se zralostí centrálního nervového systému. Dítě se učí nové motorické dovednosti nápodobou, pokusem a omylem a také na základě rozumových úvah. Učí se vnímat své tělo, korigovat a koordinovat své pohyby, pohyb těla v prostoru a také manipulaci s různými předměty a spolupráci s ostatními. Základní pohybové dovednosti dělíme na lokomoční (lezení, plazení, chůze, běh, skoky a poskoky), nelokomoční (rovnováha, zaujímání různých

9

poloh, polohy částí i celého těla) a manipulační (ovládání předmětů). Pokud jsou základní pohybové dovednosti prováděny ve specifických podmínkách, dělíme je dále dle sportovních odvětví např. na gymnastické, atletické, rytmické apod. "Získané pohybové dovednosti jsou vkladem do budoucího života, především do formování aktivního přístupu k životu a k osobnímu zdraví. Pohybové dovednosti mohou být následně využívány pro rozvoj pohybových schopností i pro rozvoj zdraví (správné držení těla, prevence srdečně cévních onemocnění). V celém životě mohou přispět k seberealizaci, rekreaci i regeneraci." (Dvořáková, 2011, s. 6) Cvičení Pojmem cvičení jsou v této práci myšlena cvičení spojená s pohybem, tzv. tělesná cvičení. Tělesná cvičení jsou činnosti zaměřené na rozvoj pohybových schopností a dovedností. Cvičení rodičů s dětmi Cvičení rodičů s dětmi je název užívaný pro řízené, hromadné, především pohybově zaměřené aktivity. Pojmem cvičení označujeme v tomto případě lekci složenou z pohybových her a hravým způsobem motivovaných cviků a činností. Jedná se o oblíbenou formu společných činností rodičů s dětmi. Cvičení vede cvičitelka a každé dítě doprovází nejméně jedna dospělá osoba, nejčastěji jeden z rodičů dítěte. V poslední době se cvičení účastní stále více otců, větší podíl mužů v roli doprovodných osob je v mnoha ohledech vítaným zpestřením. V roli samostatného cvičitele se muži takřka neobjevují, proto je v práci z důvodu zjednodušení používán pouze termín "cvičitelka". "Cvičení rodičů s dětmi je osvědčenou variantou společných činností rodičů s dětmi, kde se rozvíjí osobnost dítěte nenásilnou formou s citovou oporou rodiče a kdy dochází k přirozenému propojení činností dvojice rodiče a dítě s činností ve skupině dětí." (Borová in ČASPV, 2006, s. 11)

10

1.2 Historie a současnost cvičení rodičů s dětmi Vznik a podpora této pohybové aktivity je spjata se jménem univerzitní profesorky Jany Berdychové. Tato učitelka a vědecká pracovnice se věnovala většinu svého života teorii, výuce a práci zaměřené především na pohybové činnosti dětí předškolního a mladšího školního věku. Je autorkou metodických příruček, zpracovala organizační strukturu cvičebních lekcí pro cvičení rodičů s dětmi a věnovala se školení cvičitelek a vzdělávání pedagogických pracovníků.1 Svou knihu, určenou rodičům, cvičitelkám a učitelkám mateřských škol s názvem "Mámo, táto, cvičte se mnou" opřela o zkušenosti z výzkumu, který probíhal v letech 1964 - 1973 v tělovýchovné jednotě Slavia Vysoké školy a TJ Sokol Malá Strana. Kniha vyšla poprvé v roce 1969. Její vydání vyvolalo velký zájem o tuto formu cvičení, která se rychle rozšířila po tehdejší ČSSR. Vznikaly oddíly pod názvem "Rodiče a děti", které byly začleněny do tehdejšího systému tělesné výchovy ČSTV. Druhé vydání následovalo hned v roce 1970. Publikace poté vyšla ještě v rozšířeném třetím a čtvrtém vydání, byla přeložena do šesti jazyků a v roce 1979 vyšla také japonsky. Oddíly zabývající se cvičením rodičů s dětmi se hojně rozšiřovaly po celé tehdejší republice. Noví cvičitelé byli odborně školeni v Ústřední škole ČSTV. Oddíly cvičenců se účastnily spartakiádních vystoupení, která měla značný ohlas a počet zájemců o cvičení stále rostl. Přestože od posledního čtvrtého vydání publikace uplynulo více než čtyřicet let, neztratila téměř nic ze své aktuálnosti. "Celý dnešní styl života v rodině, rušné tempo, civilizační vymoženosti a vysoké nároky na kvalifikovanou práci v zaměstnání nedovolují obvykle rodičům věnovat se dítěti tolik, kolik by potřebovalo. Šetří se především časem." (Berdychová, 1984, s. 8) Cvičením rodičů s dětmi se v současné době zabývají především mateřská a rodinná centra. Jsou organizovány kurzy pro rodiče s dětmi prakticky od narození. Rodiče se zde učí, jak s dítětem správně manipulovat, jak vhodně stimulovat jeho zdravý vývoj a mají možnost se setkávat a navazovat kontakty s ostatními rodinami. 1

Další informace o životě a díle: Jana Berdychová. In: MěKS Kojetín [online]. 2007 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.kojetin.cz/meks/meks_galerie-rodaku_berdychova.php

11

Pro rodiče s kojenci a batolaty jsou pořádány nejen lekce cvičení, ale i plavání, tvoření a nejrůznější tématické pobyty.

Obrázek 1: Cvičení rodičů s dětmi (1-3 roky)

Obrázek 2: Plavání rodičů s dětmi (1-3 roky)

Pro děti předškolního věku je nabídka spíše omezená, koncipovaná jako příprava na konkrétní sportovní odvětví, aktivit se účastní předškolní děti bez doprovodu rodičů. Společná cvičení pro rodiče s předškolními dětmi, organizovaná v odpoledních hodinách jsou výjimkou. Organizaci a vedení cvičení se často věnují dobrovolníci, ve většině matky na rodičovské dovolené, které nemají zpočátku žádné zkušenosti, ani profesní přípravu. Vzděláváním a přípravou nových cvičitelek se v okolí systematicky zabývá pouze Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně2.

1.3 Přínos společných cvičení Význam a přínos cvičení rodičů s dětmi je ověřený a nesporný, přesto je dobré jej rodičům připomínat. V současné době jsou předškolní děti často vystaveny až neúměrnému tlaku. Mnohé z nich začínají navštěvovat mateřskou školu a další předškolní a mimoškolní zařízení. Přechod z výlučně rodinného prostředí do kolektivu může být pro řadu dětí zpočátku náročný. Rodiče se, často pod tlakem reklamy a okolí, snaží dítěti zajistit další volnočasové aktivity a nejrůznější kroužky a bohužel leckdy vycházejí z mylného předpokladu, že malí předškoláci již musí vše zvládnou sami a pomoc a přítomnost rodičů již nepotřebují. Rodiče tak činí v dobré víře a mnohdy 2

Centrum pro rodinu a sociální péči: aby doma bylo prima... [online]. Brno, 2011 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.crsp.cz/

12

mají pocit, že odborníci jejich děti vychovají a vzdělají lépe. Možná také ze strachu či nevědomosti se tak zříkají své vlastní odpovědnosti za vývoj a výchovu svých dětí. Proto je nad míru žádoucí rodičům připomenout, jak jejich děti touží po společné činnosti a obdivu svých rodičů, jak je každá taková chvíle pro dítě potřebná a přínosná. Rodiče by si měli vážit svého výjimečného postavení v očích dítěte, dokud o jejich přítomnost a spolusdílení stojí. "Nečekejte, neodkládejte potěšení, pokuste se užívat si právě dnes vše, co vám dítě nabízí. Žádná vysněná budoucnost totiž nemusí přijít."(Mertin, 2011, s. 26) Cvičení rodičů s dětmi má bezpochyby mnoho významných přínosů pro dítě i jeho rodiče. Dále jsou uvedeny ty, které jsou pokládány za základní. Zdravý vývoj dítěte Pohyb je jednou ze základních životních potřeb. Je ukazatelem, ale i prostředkem zdravého růstu i vývoje dítěte. Berdychová prokázala a shrnula tento významný přínos cvičení rodičů s dětmi následovně: "Je prokázáno, že pohybové hry a tělesná cvičení významně působí na zdravý růst a vývoj dítěte, podporují rozvoj všech orgánů a tkání, a jsou-li uskutečňovány na zdravém vzduchu, celkově dítě otužují. Ukázalo se také, že dobře řízená pohybová činnost pomáhá rozvíjet kladné vlastnosti celé osobnosti dítěte, jako jsou samostatnost a sebeovládání, pozornost a soustředění, pohotovost, odvaha k překonávání překážek, vytrvalost a další. Pro zdraví dítěte není lhostejné, kdy se určitému pohybu naučí, jak pohyb vykonává a zda ho umí vhodně využívat při hře a v denním životě. Péče o včasný rozvoj základních pohybů je právě tak důležitá jako péče o včasný rozumový rozvoj, např. o rozvoj řeči dítěte." (Berdychová, 1984, s. 6 a 7) Tělesný i duševní vývoj dítěte je provázán. V rámci cvičení rodičů s dětmi jsou hojně využívány také činnosti jazykové, hudební, výtvarné. Děti rozvíjí své komunikativní schopnosti, paměť, pozornost i charakterové vlastnosti. Velkým přínosem pro dítě i dospělé je možnost tělesného kontaktu během cvičení, jak uvádí Vaňková a kol. (2013, s. 1): "Společné cvičení přináší vyšší míru tělesného kontaktu, tolik potřebného jak pro děti, tak pro rodiče. Patříme ke kultuře, která 13

vzájemné fyzické doteky spíše omezuje - ke škodě dospělých a především dětí. Při cvičení se dospělý nejen naučí mnohem zručněji "manipulovat" se svým dítětem, ale díky vzájemnému tělesnému kontaktu se oběma dostane řada informací, které slovně nejsou sdělitelné." Tělesný kontakt je považován za výchovný nástroj, který posiluje mezilidské vztahy.3

Obrázek 3: Tělesný kontakt a smích je součástí cvičení rodičů s dětmi Možnost srovnání V rámci cvičení mají rodiče možnost pozorovat své dítě, poznávat jeho schopnosti a dovednosti také v interakci s ostatními dětmi a dospělými. Mohou zde porovnat a případně posléze korigovat svůj výchovný přístup a metody, ať již s ostatními rodiči nebo cvičitelkou. Pro některé rodiče není snadné přijmout fakt, že každé dítě má jiné předpoklady a schopnosti, všichni nemůžeme umět všechno stejně dobře a to platí u dospělých i u dětí. "Protože každé dítě má vlastní tempo vývoje, není vhodné porovnávat úroveň pohybových dovedností dětí předškolního věku tak, jak se porovnávají sportovní výkony starších dětí a dospělých. Takový pohled může být často zkreslující. Je lépe sledovat úroveň dovedností každého dítěte vzhledem k jeho možnostem a k jeho vlastnímu tempu vývoje." (Borová, 1998, s. 12) Úkolem cvičitelky je upozornit na úspěchy, pozitivní odlišnosti a pokroky jednotlivých dětí. Dospělí mohou od svých dětí odpozorovat radost z pohybu a hry s ostatními, na kterou často již pozapomněli. 3

Terapie "pevným objetím": PREKOP, Jirina. Pevné objetí: cesta k vnitřní svobodě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 199 s. ISBN 978-80-7367-614-8.

14

Zdravé návyky Rodiče a děti jsou aktivními účastníky cvičení. Dítě přirozeně přejímá zdravý návyk, kterým je aktivní forma trávení volného času. Pro některé rodiče se stane cvičení rodičů s dětmi prvním impulsem k hledání dalších forem a způsobu trávení volného času. "Získané pohybové dovednosti jsou vkladem do budoucího života, především do formování aktivního přístupu k životu a k osobnímu zdraví. Pohybové dovednosti mohou být následně využívány pro rozvoj pohybových schopností i pro rozvoj zdraví (správné držení těla, prevence srdečně cévních onemocnění). V celém životě mohou přispět k seberealizaci, rekreaci i regeneraci." (Dvořáková, 2011, s. 6) V rámci skupin cvičenců, které se scházejí pravidelně při společných cvičeních, vznikají často přátelské vazby, které přetrvávají i v následujících letech. Rodiny jsou dále motivovány k aktivnímu trávení volného času, využívají možností pobytů s výukou plavání, lyžování, společných výletů apod. Společné zážitky Během cvičení se rodiče plně věnují svému dítěti, společně se učí, překonávají obavy a především sdílejí radost a další emoce. Vzájemné sblížení a sdílené zážitky jsou bezesporu velkým přínosem a také zdrojem budoucích vzpomínek. "Existuje jeden důležitý předpoklad vytváření a pozitivního naplnění vztahu s dítětem. Trávit s ním neustále hodně času a dělat společně maximum aktivit a tak mu dát co nejvíc podnětů. Společné činnosti vytvářejí společné zážitky, které mají šanci dále posilovat vztah. Jak aktuálně, tak jako vzpomínky." (Mertin, 2011, s. 28)

15

2 Charakteristika a vývoj dítěte předškolního věku "I přes množství informací je vývoj člověka zajímavým, ale i trochu tajemným procesem, o kterém věda přináší nové a nové poznatky. Současné znalosti o vývoji, ale zároveň i láska a citlivý přístup nám pomohou při poznávání a rozvíjení osobnosti každého dítěte." (Borová, 1998, s. 12) Předškolní období trvá od tří do šesti let věku dítěte. Konec předškolního období je vymezen nástupem do základní školy, což může být o rok i více později. Děti s odkladem povinné školní docházky stále zařazujeme mezi děti předškolního věku. Někteří autoři i učitelé dělí předškolní děti dle věku na mladší (3-5leté) a starší (5-6, 7leté). Zjednodušeně někdy označujeme děti předškolního věku jako předškoláky. V rámci předškolních a školních zařízení jsou však předškoláky označovány děti, které mají v příštím školním roce zahájit povinnou školní docházku. Předškolní věk je obdobím sebeuvědomování, napodobování a především bývá označován za věk her, pohádek a živé fantazie. Dítě je zvídavé a často velmi aktivní a činorodé. Vývoj každého jedince je jedinečný, velké množství vývojových změn neprobíhá v přesně ohraničeném časovém období. Mezi dětmi bývají výrazné rozdíly, které se mohou projevovat v dílčích schopnostech i v celkové momentální úrovni vývoje, k vývojovým změnám může docházet pozvolna a plynule, časté jsou i skokové změny. Proto je vždy zmiňována důležitost individuálního přístupu ke každému dítěti. Přesto je vhodné vycházet z obecných rysů charakteristických pro jednotlivá vývojová období. Jejich znalost a respektování je pro přípravu a úspěšnou organizaci cvičení nezbytná, stejně jako jejich individualizovaná korekce ve vztahu ke konkrétnímu jedinci. Z uvedené vývojové charakteristiky vyplývají také zásady a metody, které používáme při práci s dětmi tohoto věku a omezení a bezpečnostní opatření, která musíme respektovat. Vždy se snažíme děti především co nejdříve a nejlépe poznat. Rozvíjíme schopnosti a dovednosti, které odpovídají stávající úrovni dítěte. Při vedení 16

skupiny respektujeme její jednotlivé členy a bereme v úvahu individuální předpoklady jednotlivců. Akcentujeme především hlediska sociální, relaxační a rekreační před snahou o zvyšování výkonu.

2.1 Tělesný vývoj "Celkový vývoj organismu je průběžný a odráží stávající úroveň vývoje jednotlivých částí. Zralost nervového systému, funkce vnitřních orgánů, osifikace kostí i růst svalové hmoty souvisí s možnostmi rozvíjení pohybu dítěte. Pokud při vedení pohybových her a cvičení nebudeme respektovat vyvíjející se organismus, můžeme dítěti i uškodit." (Borová, 1998, s. 12) Růst a proporcionalita těla Během předškolního období prochází postava dítěte tzv. první proměnou postavy do období první vytáhlosti, kdy dětská postava postupně získává dospělým podobné proporce. Tempo růstu je plynulejší a pomalejší než v předchozích obdobích. Průměrné hmotnostní přírůstky jsou 2 kg za rok a výškové přírůstky jsou kolem 6 cm za rok. Ve třech letech se výška dítěte pohybuje mezi 93 - 100 cm a váha kolem 15 kg. V šesti letech dítě měří asi 118 cm a váží přibližně 22 kg. Rozdíl ve výšce a hmotnosti mezi chlapci a dívkami není velký. (Machová, 2010)

Obrázek 4: Dívka, 3 roky 17

"Dítě má poměrně krátké končetiny a hlava je stále relativně velká v porovnání s trupem, i když již v menší míře než v raném dětství. Vlivem dosud málo vyvinutého zádového a břišního svalstva je pro postavu dítěte předškolního věku charakteristické, že lopatky odstupují nazad a břicho vyčnívá dopředu. Podkožní tuková vrstva je dobře vyvinuta, takže reliéf kostí a svalstva se na povrchu těla prakticky neprojevuje. Trup je stále válcovitý bez zúžení v pase." (Machová, 2010, str. 209) Po pátém roce věku u dítěte zpravidla dochází k prořezávání zubů druhé dentice, prodlužování končetin a proměně postavy. Se změnami proporcí postavy dochází ke ztenčování vrstvy podkožního tuku. O průběhu změn proporcionality se můžeme přesvědčit zjištěním tzv. filipínské míry, kdy se dítě snaží dotknout levého ušního boltce prsty pravé ruky. Paži pravé ruky ohne přes temeno hlavy. Tzv. Filipínská míra je také jedním z ukazatelů při posuzování školní zralosti dítěte. (Machová, 2010)

Obrázek 5: Dívka, 6 let "Pohybové dovednosti se zdokonalují postupně od hrubých, velkých pohybů celých končetin až k drobným a jemným pohybům prstů. Pohyby paží jsou koordinovány dříve než pohyby nohou. Tyto zákonitosti se projevují především při vývoji pohybových dovedností a respektujeme je při seznamování dítěte s novým pohybem i při přípravě námětů pro pohybové aktivity." (Borová, 1998, s. 13)

18

Kosti a klouby V předškolním věku kosti rostou, jsou měkké, pružnější než u dospělých a nejsou osifikovány. Osifikace jader (jejich změna) v jednolitou hmotu probíhá u jednotlivých kostí různou dobu, u řady z nich dochází ke splynutí osifikačních jader až v dospělosti. S pružností kostí souvisí jejich nižší lomivost, ale také riziko vzniku ortopedických vad. S rozvojem a zdokonalováním chůze dochází k tvarování páteře a k vývoji příčné i podélné klenby nohou, což jsou významné faktory pro správné držení těla. (Stránská in ČASPV, 2006) Vývoj kloubů, kloubních spojení a zpevnění vazy a kloubními pouzdry, není zcela dokončen. Některé sportovní disciplíny využívají vysoké flexibility kloubů až nad fyziologickou mez, kdy může docházet k přetěžování organizmu dítěte. (Dvořáková, 2011) Z uvedených důvodů bychom měli v rámci cvičení omezit, případně zcela vyloučit z plánovaných činností: - prosté visy a podpory; - doskoky z výšky, doskoky na tvrdou podložku; - prudké nárazy kolen na tvrdou podložku, lezení po kolenou; - zvedání těžkých břemen; - prudké záklony, švihem vedené pohyby; - kotouly vzad. (Stránská in ČASPV, 2006) Do cvičení rodičů s dětmi nepatří ani rozštěpy a cviky, které využívají velké kloubní pohyblivosti. Naopak velice vhodné je zařazení cviků pro prevenci plochonoží. Lezení po kolenou je u dětí oblíbenou činností, ke které je zpravidla není třeba více motivovat, snažíme se proto zabezpečit pro tuto činnost měkkou podložku a podporovat děti v rozvoji lezení ve vzporu dřepmo. "Při výběru činností pro děti předškolního věku respektujeme růstové a vývojové změny, které v tomto věku právě probíhají." (Borová, 1998, s. 15) 19

Důsledně dbáme také na správnou techniku dopomoci a záchrany. Dítě jistíme vždy co nejblíže k těžišti, nedržíme je za okrajové části končetin.

Obrázek 6: Jištění na velkém míči (blízko k těžišti)

Obrázek 7: Houpání na kruzích (vhodnější alternativa k visu za ruce)

Svaly "Svaly obsahují více vody, a nejsou tedy připraveny pro vyšší rozvoj síly. V době růstového spurtu se vyvíjí intenzivněji větší svalové skupiny, což dává předpoklady pro rozvoj hrubé motoriky: rychlým růstem však může vznikat funkční disproporce a sval se může v daném období jevit jako ochablý, a tedy méně funkční. Přiměřená pohybová aktivita rovnováhu v tomto věku rychle obnoví." (Dvořáková, 2011, s. 4) Stejně jako u dospělých, tak i u dětí rozlišujeme svaly, které mají tendenci ke zkracování a svaly s tendencí k oslabení. Svaly s tendencí ke zkracování se snažíme spíš protahovat. Jedná se o svaly šíjové, horní část svalu trapézového a zdvihač lopatky, velký i malý sval prsní, svaly bederní, ohýbače kyčle, přitahovače stehna, ohýbače kolenního kloubu a trojhlavý sval lýtkový. Mezi svaly s tendencí k ochabování řadíme ohýbače krku a hlavy, mezilopatkové svaly, dolní část svalu trapézového, svaly břišní, svaly hýžďové, svaly na přední a boční straně bérce a některé části natahovače kolenního kloubu (čtyřhlavého svalu stehenního). (Vaňková, 2013) 20

Výběr aktivit a cviků, které mohou pomoci jako prevence pro správný vývoj páteře, nám může usnadnit kniha "Záda už mě nebolí"4, která obsahuje také řadu konkrétních příkladů zdravotních cvičení. Zásady správného držení těla dle Stránské (ČASPV, 2006, s. 18): "1. Hlava vzpřímená, vytažená temenem vzhůru ve směru svislé osy těla. Při stoji zády ke stěně se hrbol kosti týlní dotýká stěny, brada s osou krku uzavírá pravý úhel, pohled směřuje vpřed, šíjová lordóza 2 - 2,5 cm. Myšlená spojnice zevního očního koutku a vrcholu boltce ušního je vodorovná. 2. Ramena směřují přesně do stran. 3. Hrudník je rozšířen, břicho zataženo. 4. Horní část pánve je vytočena vzad, dolní část vpřed (bederní lordóza 3-3,5 cm stahem břišního a hýžďového svalstva). 5. Dolní končetiny jsou napnuty v kloubech kolenních, váha těla přenesena vpřed a na vnější část chodidel."

Obrázek 8: Využití obrázku při cvičení 4

ČERMÁK, Josef. Záda už mě nebolí. České vyd. 4. Praha: Jan Vašut, 2008, 295 s. ISBN 80-7236117-1.

21

Při cvičení nejdříve svalové skupiny protahujeme a teprve poté posilujeme. Opět využíváme pro děti přijatelnou formu sdělení, pohyb rameny motivujeme otázkami, na které odpovídáme "nevím" s doprovodným pohybem ramen, hrajeme si na hubeňoura a zatahujeme bříško. Využíváme také různé pomůcky, které děti nosí pod bradou, mají položené před sebou, na bříšku apod. Cvičení rodičů s dětmi nemůže nahrazovat léčbu ani rehabilitaci, cvičitelka si však může všimnout některé z vad a doporučit rodičům konzultaci s odborníkem. Srdečně cévní a dýchací systém Cévní a dýchací systém dítěte předškolního věku je labilnější a reaguje výrazněji na vnitřní i vnější změny. "Z hlediska funkčnosti vnitřních orgánů je třeba zmínit systém srdečně cévní a systém dýchací, které při zatížení pracují méně ekonomicky, jejich objem je relativně malý a při zátěži se nezvětšuje. Proto se u dětí ihned zvyšuje frekvence srdečního tepu i dechu (z klidové hodnoty cca 100 tepů za minutu až na 220 tepů a z klidové dechové frekvence zhruba 20 dechů za minutu nejméně na dvojnásobek). Přesto takto vysoká tepová a dechová frekvence nemusí znamenat přetížení. Bylo zjištěno, že při spontánní aktivitě se srdeční frekvence pohybuje dlouhodobě (desítky minut) nad 150, ale i nad 180 tepů za minutu. Děti zvládají spíše dlouhodobější zátěž relativně vysoké intenzity než zátěže maximální. Předpokládá se, že pro děti není vhodná maximální zátěž trvající relativně krátkou dobu (desítky sekund). Je však otázkou, zda je u dětí vůbec možné dosáhnout maximální intenzity zátěže, protože jejich motivační a volní předpoklady nepovedou k vyčerpání - dítě nepřiměřenou zátěž pravděpodobně odmítne."(Dvořáková, 2011, s. 4) Vzhledem k uvedenému může u dětí strach, leknutí, stres, ale i delší stání nebo soustředění v nevětraném nebo přetopeném prostředí způsobit točení hlavy, nevolnost nebo mdloby. Těmto situacím se snažíme předcházet cvičením v dobře větraném a vhodném prostoru a eliminací zátěžových situací. Pokud dítě nekašle či nelapá po dechu, není rychlý dech znakem přetížení. U zdravých dětí dochází po ukončení rušné činnosti k rychlému poklesu dechové i srdeční frekvence. Dbáme na rozvoj správného dýchání a zařazujeme různé formy krátkých dechových cvičení. 22

Nervový systém Struktura mozkových buněk se ustaluje kolem osmi let věku dítěte, rozvíjením pohybu se stává stále složitější. Pohyb rozvíjí funkční schopnosti nervové soustavy. "Vazba je i zpětná - čím rozvinutější jsou funkční schopnosti nervové soustavy dítěte, tím více náročnějších pohybů je schopno se učit. Rychlost osvojování a zdokonalování pohybových schopností v dětském věku jsou podmíněny zdokonalováním základních fyziologických vlastností nervů a svalů. Zlepšuje se dráždivost, zvyšuje se rychlost vedení vzruchů." Je důležité učit děti správné držení těla a provádění pohybů, protože v nervové soustavě zůstává pohybový stereotyp z dětství fixován a později se nevhodné návyky špatně mění. (Stránská in ČASPV, 2006, s. 19-20) "V období předškolního věku dochází k výraznému vývoji v rychlosti reakce a rychlosti v dané činnosti (např. běhu). Rychlostní schopnosti jsou dány úrovní centrálního nervového systému a vedením vzruchů k výkonným orgánům. Teprve přibližně ve stejné době, kdy se mění postava, dozrává i mozek a myelinizují se nervová vlákna, což urychluje přenos vzruchů. V mladším předškolním věku (kolem 3 let) dítě reaguje na pokyn či signál pomalu a stejně pomalý je i jeho běh (to je spojeno i s dovedností běhat). Dítě šestileté již na signál reaguje relativně rychle a dokáže také rychleji běžet. V tomto období se díky dozrání mozku a zvýšené kvalitě řízení pohybu výrazně rozvíjejí i rovnováha, rytmičnost a další obratnostní schopnosti. Optimální věk pro jejich rozvoj a pro učení se novým pohybovým dovednostem začíná nyní a pokračuje v mladším školním věku. Proto je třeba dětem již od předškolního věku nabízet různé pohybové a sportovní činnosti, které by odpovídaly jejich předpokladům a staly se jejich celoživotním zájmem." (Dvořáková, 2011, s. 4-5) V souvislosti s nervovou labilitou může u dětí docházet ke snížení citlivosti močového měchýře a docházet k bezděčnému pomočení. Děti mají také rychlejší metabolismus než dospělí, proto mají častější potřebu příjmu tekutin i vylučování. Každý cvičenec, tedy i rodiče, by měl mít svojí láhev s pitím a mít možnost příjmu tekutin během cvičení. Z důvodu nedostatečné termoregulace se děti obvykle tolik 23

nepotí, znakem přehřátí může být již výrazné zčervenání v obličeji, proto je nutné upozorňovat na nutnost přísunu tekutin obzvláště v letním období a ve více vytápěných prostorách. Cvičitelka by měla být v tomto ohledu ostatním vzorem a dodržovat pitný režim. Z uvedeného vyplývá, že by naší primární snahou mělo být získat děti a nejlépe celé rodiny pro pohybové aktivity. Nabídka činností v rámci cvičení rodičů s dětmi by měla být různorodá a široká, aby si svojí oblíbenou činnost našlo každé dítě, a to i děti méně obratné a oslabené.

2.2 Vývoj psychických procesů Vnímání se u dětí předškolního věku rozvíjí především v aktivních činnostech. Děti jsou schopné zaznamenat i drobné detaily, které mají schopnost upoutat jejich pozornost. Počitky jsou u dětí zpravidla již dostatečně rozvinuté. Vnímání je však především globální a je spíše subjektivní a zaměřené na prožitky. Předškolní děti již znají označení věcí a činností, které je obklopují, jsou zvídavé a začínají se zajímat o příčinné souvislosti. Otázku "Co je to?" nahrazuje otázka "Proč?"(Čačka, 1997) Snažíme se rozvíjet smyslové vnímání dětí. Rozvoj zrakové a sluchové diferenciace je nezbytný pro další složitější procesy jako je analýza a syntéza. Také v rámci pohybových aktivit se snažíme zařazovat činnosti, které využívají více různých smyslů. Osvědčenou motivační pomůckou je například hmatová krabice, do které můžeme dětem schovat drobné překvapení. Předmět, který rozeznávají nejprve jen pomocí hmatu, nám může poté sloužit jako tématická, motivační nebo přímo cvičební pomůcka. Pohybové úkoly mohou být v rámci hry zadávány pomocí různých zvuků, které musí děti diferencovat na základě sluchového vnímání. Velmi oblíbená je u dětí hra na včely, které rozeznají svůj úl podle čichu a další hry založené na principu sluchového, hmatového nebo čichového pexesa. Jednotlivé pohyby a pohybové hry hojně doplňujeme rytmickým a hudebním doprovodem. "Dítě si dokáže zapamatovat určitý předmět, určitou situaci ve spojení s prožitkem. To může následně ovlivnit i chování dítěte. Proto smyslové vnímání

24

v předškolním věku hraje velkou roli při motivaci pohybu i při poznávání světa prostřednictvím různých pohybových her. Poznávání světa se může stát pro dítě dobrodružstvím, které přináší poznání a radost s vědomím jistoty z přítomnosti oblíbené osoby. Rozvíjení pohybu spolu s rozvíjením smyslového vnímání je také součástí pohybových aktivit pro rodiče s dětmi" (Borová, 1998, s. 17) Poznání dítěte je zaměřeno především na pochopení pravidel bezprostředního okolí dítěte. Pro předškolní věk je typické názorné a intuitivní myšlení, které je však značně nepřesné. Myšlení dítěte je egocentrické a vázané na přítomnost. Dítě nerozumí relativitě názorů dospělých. Při zpracování informací má dítě tendenci ke zkreslování a hojně využívá fantazie, která převládá nad vnímáním objektivní skutečnosti. Častým jevem je také antropomorfismus, neboli přisuzování lidských vlastností neživým objektům. (Vágnerová, 2012) Uvedený přístup a dětské vnímání světa respektují dětské verše, říkanky, písničky a také další didaktický materiál jako jsou doprovodné obrázky a pomůcky, které ve cvičeních s dětmi hojně využíváme. Děti mají často v určitých oblastech rozsáhlé vědomosti, například o vesmíru a přírodě, ale i přesto si rády hrají na sluníčko, které se na nás usmívá nebo kapky deště, které dělají neplechu apod. Představivost dětí je velmi živá a bohatá, intenzivně se rozvíjí fantazie, která není omezována kritickým myšlením, logikou a objektivním vnímáním světa. Dítě nám může být zdrojem nápadů a inspirací. Bohatá představivost se uplatňuje v dětských hrách, hra je pro dítě nejen nejvýznamnějším prostředkem učení, ale také mu umožňuje zpracovat a uspokojit jeho přání a prožít si různé sociální role. Způsobu uvažování předškolního dítěte odpovídají pohádky, které se řídí jednoznačně danými pravidly, kdy dobro zvítězí a zlo je vždy po zásluze potrestáno. Pohádkový svět se jeví jako bezpečný, má jasný řád, na který se můžeme spolehnout. Prostřednictvím pohádky umožníme dítěti pochopení obecných situací a vztahů, dítě má možnost ztotožnění s hrdinou a především uspokojení potřeby naděje, že vše dobře dopadne. (Vágnerová, 2012) 25

Cvičení by měla zohledňovat pohled dítěte na svět. Veškeré pohybové aktivity jsou pro děti uchopitelnější pokud jsou mu prezentovány hravou formou. Vždy se snažíme nechávat dětem dostatek prostoru pro vlastní fantazii a tvořivý přístup, hojně využíváme nápady dětí. Netrváme na přesné realizaci své přípravy, ale snažíme se ji měnit a přizpůsobit s ohledem na momentální nápady, požadavky a náladu cvičenců. Systematický přístup k řešení problémů je pro děti v tomto věkovém období obtížný. Příliš náročné je pro děti také přesné vnímání velikostí a orientace v prostoru a čase. Předškoláci mají sklon přeceňovat časové úseky a potíže jim činí především plánování s ohledem na budoucnost. Děti jsou orientovány na přítomnost, čas je pro ně zpravidla těžko uchopitelnou veličinou, proto také nezřídka nemají pochopení pro spěch dospělých. Na druhé straně se však děti dožadují okamžitého uspokojení svých potřeb a přání. Naučit dítě odkládat své uspokojení považuje Mertin za jeden z významných úkolů, na který by se měli rodiče předškoláků cíleně zaměřit. Pro děti je to značně obtížné, neboť mají přirozeně tendenci reagovat impulzivně. Dítě by se mělo na realizaci adekvátně podílet a úkolem dospělých je vhodné nastavení doby oddálení, motivace a ocenění dosaženého výsledku. Samozřejmostí je dodržení slibů zaměřených do budoucnosti. "Ve skutečnosti je celý život čekání - jde proto o nesmírně důležitou schopnost, na druhé straně se přimlouvám za to, aby na některé věci dítě nemuselo čekat vůbec.. Obojí patří k životu."(Mertin, 2011, s. 157-158) U dětí převládá bezděčná a krátkodobá paměť a pozornost. Děti je proto nutné zaujmout a získat pro aktivní přístup k činnostem. Pozornost i paměť je třeba rozvíjet, neboť mají přímou souvislost s rozvojem ostatních kognitivních schopností a jsou nezbytné pro úspěšnou školní práci. Děti mají velkou kapacitu mechanické paměti. V procesu zapamatování dítěti pomáhá konkrétní představa nebo názor. Kolem pátého roku se začíná uplatňovat záměrná paměť. Dlouhodobá paměť nastupuje u dětí až na počátku šestého roku. Přesto jsou si schopny citově zabarvené zážitky z tohoto období pamatovat i po celý život.(Šulová in Psychologie pro učitelky mateřské školy, 2010) V průběhu cvičení pozornost dětí klesá, tomu je přizpůsobena skladba každé lekce 26

a časté střídání různě zaměřených činností. Pozornost dětí si můžeme získat nejen netradiční pomůckou nebo hrou, ale také promyšleným využíváním práce s hlasem. Děti jsou zpravidla schopné si rychle zapamatovat nejrůznější básničky s pohybovým doprovodem. Nové prvky zařazujeme na začátku lekce a můžeme je v průběhu zopakovat. V rámci přípravy cvičení se velice osvědčila příprava doprovodných textů básniček i písní na velkém formátu papíru, které slouží pro rychlejší osvojení a připomenutí především rodičům a samotné cvičitelce. Předškolní období je charakteristické také prudkým rozvojem řeči. Slovní zásoba se skládá z konkrétních pojmů, které vymezují pouze funkci. "Slovní zásoba vzroste během předškolního věku z počátečních cca 1000 slov asi na trojnásobek. Děti ale rozumí dalším tisícům slov. Úroveň slovního vyjadřování tedy zdaleka nereprezentuje dosažené kvality názorného myšlení." (Čačka, 1997, s. 58) Rozvoj komunikativních dovedností vhodně stimuluje řada činností, které jsou součástí lekcí cvičení rodičů s dětmi. Jsou to nejen činnosti zaměřené přímo na rozvoj a zdokonalení motoriky mluvidel a dechová cvičení, ale i činnosti zaměřené na rozvoj hrubé a jemné motoriky a v neposlední řadě správný řečový vzor cvičitelky a hojné používání říkadel a písní spojených s pohybem.

2.3 Citový a sociální vývoj Pro dítě jsou bezpochyby stále hlavním a nevýznamnějším vzorem rodiče. Rodina, její fungování, zvyky, způsob výchovy i komunikace mezi jednotlivými členy, které dítě obklopují, jsou hlavní činitelé rozvoje a formování dítěte. Děti v tomto období zpravidla touží po společnosti dětí i dospělých. Nejdříve převládají vztahy k dospělým. Postupně začíná dítě vyhledávat herního partnera mezi vrstevníky. V předškolním věku dochází k významnému rozvoji dětské hry, která přechází od hry vedle sebe postupně ve hru společnou. Je tedy vhodné zajistit dítěti možnosti pravidelného setkávání se skupinou vrstevníků a postupné začlenění do kolektivu. "Kolem čtvrtého roku dospěje odpoutávání dítěte od nejbližších dospělých obvykle tak daleko, že je žádoucí zajistit dítěti pravidelný přístup ke skupině vrstevníků." (Mertin, 2011, s. 153).

27

"Schopnost adaptace na novou situaci a nové lidi je u každého dítěte jiná a je nutné sledovat, jak se dítě při setkání s lidmi chová a jaké má zkušenosti. Dobrou cestou mohou být společné činnosti a cvičení skupin rodičů a činnosti s dětmi předškolního věku. Dítě si osvojuje základy chování, příkazy, postupně se učí zvládat různé sociální role v drobných pohybových hrách spolu s rodičem i ve skupině dětí." (Borová, 1998, s. 20) V předškolním období se rozvíjí základy morálky. Děti se učí rozpoznat a chápat rozdíly mezi dobrem a zlem, vymezit pravidla chování, rozvíjí se také smysl pro humor, pro povinnost, odpovědnost a pomoc druhému. Vzdor postupně ustupuje. Předškolní děti si zpravidla uvědomují rozdílnost pohlaví a svojí pohlavní identitu. Rozdíly mezi chlapci a dívkami jsou patrné také v rámci jejich her a aktivit. "Aktivita a iniciativa předškolního věku, která se uplatňuje v rámci pronikání do širší společnosti, ovlivňuje rozvoj dětského sebepojetí a naopak. Předškolní dětí bývají zvídavé a rády se účastní nových činností. Chtějí dělat všechno jako velcí, naučit se nových dovednostem a s jejich pomocí se ve společnosti prosadit. Iniciativa předškoláků odráží jejich potřebu něco zvládnout, vykonat a potvrdit tak svoje kvality." (Vágnerová, 2012, s. 248) Podrobnější informace o vývoji dítěte předškolního věku obsahují nejrůznější publikace vývojové psychologie, odkazy na některé z nich jsou uvedeny v závěru práce v seznamu použitých zdrojů.

28

3 Pedagogické zásady a principy výchovy Přípravu a vedení cvičení rodičů s dětmi chápeme jako pedagogickou činnost, směřující nejen k podpoře zdravého stylu života, ale také k předávání znalostí a dovedností spojených s výchovou a vzděláváním obecně. Významnou roli hraje osobnost cvičitelky a její pedagogické dovednosti. Skloubit potřeby, požadavky a představy dětí i dospělých není jednoduché. K pochopení obecných zákonitostí práce nám pomůže znalost základních principů výchovy. Principy výchovy jsou obecná pravidla, která ovlivňují úspěšnost vzdělávacího procesu. Z historie jsou známé snahy o formulování všeobecně platných principů výchovy již z doby antické. Známé a stále živé jsou zásady z odkazu Jana Ámose Komenského jako je například názornost, která je bezpochyby jednou z hlavních zásad nezbytných pro práci s dětmi předškolního věku. Některé zásady přetrvávají z minulosti a jsou stále živé. V současnosti jsou však formulovány další výchovné a vzdělávací principy a často dochází k jejich vzájemnému prolínání. (Šmahelová in Svobodová, 2007). Zásady, neboli principy, chápeme jako obecně platné a v praxi ověřené požadavky, podle kterých volíme metody, formy a také cíle pedagogické práce. "Tyto pedagogické principy mají obecnou platnost v celém poli výchovně vzdělávacího působení na mládež i dospělé. V jednotlivých pedagogických situacích se pak adekvátně modifikují ve shodě se sledovanými výchovně-vzdělávacími záměry, s profilem účastníků pedagogického procesu i s podmínkami, za kterých se daná pedagogická činnost uskutečňuje. Jakékoliv výchovně-vzdělávací působení v oblasti školské i mimoškolské - ať již jde o výchovu na kterémkoliv stupni školy nebo o výchovu v kterékoliv kulturní instituci, společenské organizaci nebo prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků - je jak ve své koncepci, tak ve své realizaci vázáno těmito principy a jeho úspěšnost závisí na jejich respektování a tvořivém uplatnění."(Jůva, 2001, s. 67) Jednotlivé zásady se navzájem prolínají, často jedna z druhé přímo vychází. Na jejich praktické aplikaci závisí úspěch jakékoliv pedagogické práce nejen s dětmi.

29

3.1 Jednotlivé pedagogické zásady Zásada cílevědomosti Každá výchovná i vzdělávací činnost by měla mít jasně stanovený cíl. Cílem cvičení rodičů s dětmi je komplexní motorický rozvoj, pěstování zdatnosti, ale také rozvoj rozumových, citových a volních vlastností. Hlavním cílem je však děti i rodiče získat pro pohybové činnosti, ideálem je podpora zájmu o pohyb, který by měl být a zůstat přirozenou součástí života. "Hlavním cílem cvičení rodičů a dětí je systematicky rozvíjet pohybové dovednosti dětí útlého věku ve spolupráci s jejich rodiči a podporovat kladný vztah k pohybu jako součásti zdravého způsobu života." (Borová, 1998, s. 105) Cílevědomé by mělo být také plánování jednotlivých lekcí. Cíl každé lekce by měla mít cvičitelka předem promyšlený (např. rozvoj konkrétní pohybové dovednosti), podle něj volit vhodné činnosti a metody. Jedna lekce můžeme mít i více dílčích cílů. V průběhu vlastního cvičení,

bychom však měli vždy zohlednit aktuální situaci

a náladu cvičenců. Na začátku každé lekce seznámíme cvičence s cílem a obsahem cvičební jednotky. Děti by měly vědět, co je v průběhu cvičení čeká, na co se mohou těšit, v jakém "duchu" bude hodina zaměřená.

Obrázek 9: Cvičení s Večerníčkem 30

Zásada názornosti Názorná ukázka umožňuje dítěti vytvoření konkrétní představy, usnadňuje a urychluje proces poznání, ale také upevňuje vědomosti, neboť vede k pochopení a lepšímu zapamatování. Nezbytnost dodržování zásady názornosti vyplývá z vývojových specifik dětí předškolního věku, u kterých výrazně převládá konkrétní myšlení. Názor by měl být dobře vnímatelný, tedy dostatečně veliký a dostupný a umožnit rozvoj vnímání co nejvíce smysly. Pro větší názornost spojujeme slovní výklad s obrazovým materiálem a pomůckami, které umožní pozorování a pochopení souvislostí více smysly. Nácvik nových pohybových prvků doplňujeme obrázky a texty básniček a písniček na velkém formátu. Hojně využíváme obrazový materiál, který můžeme dát dětem k dispozici (zalaminované obrázkové karty), umožníme dětem také různorodé hmatové a sluchové vjemy (taktilní a zvukové pomůcky, hračky a náčiní z nejrůznějších materiálů), do pohybových aktivit hojně zařazujeme činnosti manipulační, které rozvíjí jemnou motoriku dítěte.

Obrázek 10: Trhání, rozvoj jemné motoriky

Obrázek 11: Rozvoj koordinace, manipulační dovednosti

Propojení pohybu s hudbou a využívání rytmu může pozitivně ovlivnit správné provádění cviků. Ze zásady názornosti vychází také potřeba přípravy plánků překážkové dráhy a jednotlivých stanovišť pro dospělé cvičence. Přehledný plánek nám ušetří čas a vydá za mnoho slov a zbytečných pokynů.

31

Zásada systematičnosti Všechno nové, co se snažíme dítě naučit by mělo vycházet z jeho předchozích, již osvojených dovedností, znalostí a schopností, opírat se o zkušenosti a dále je rozvíjet, zdokonalovat a prohlubovat. "Systematičnost souvisí s požadavkem postupu od známého k neznámému, od blízkého ke vzdálenému, od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu."(Šmahelová in Svobodová, 2007, s. 123) Tyto principy jsou stejně důležité také při rozvíjení pohybových dovedností. Vycházíme ze základních pohybových dovedností a ty soustavně, systematicky a plánovitě rozvíjíme. Nelze přeskočit žádné vývojové období! Metodické řady nácviku jednotlivých pohybových dovedností mohou být především pro začínající cvičitelky významnou pomocí. Vhodné je vycházet z materiálů určených pro pohybovou výchovu dětí v předškolním vzdělávání, např. "Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání".5 Zásada aktivnosti Podstavou této zásady je potřeba aktivní spoluúčasti na cvičení. Pro učení je nutné být aktivní. Aktivitu podněcujeme střídáním činností, pestrou nabídkou pomůcek a doplňkového materiálu a motivací. Aktivní musí být v první řadě cvičitelka, proto se sama zapojuje do her a cvičení a vybízí k následování také dospělý doprovod dětí. K aktivizaci cvičenců využívá nabídku činností, ale také způsob jejich interpretace, práci s hlasem a dětem přizpůsobenou a srozumitelnou mimiku a gestikulaci. Děti jsou přirozeně zvídavé a tvůrčí, snažíme se proto využít jejich zájem, uplatnit jejich nápady a náměty v hodinách. Dětem můžeme novou pomůcku pouze dát k dispozici a nechat je přemýšlet, jak bychom ji mohli využít. Snažíme se nepředkládat dětem úplné informace, ale navést děti otázkou k tvůrčímu přemýšlení a řešení. Možnost zapojení a spolupodílení se na cvičení neupíráme ani rodičům, přijímáme jejich nápady a návrhy především pokud jde o seznámení ostatních s novou básničkou, hrou či námětem na pomůcky apod. Posilujeme tím pocit a duch partnerství. Během cvičení by se měli rodiče plně věnovat svým dětem. 5

DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání. Dotisk 2. vyd. Praha: Raabe, 2011, 146 s. ISBN 978-808-6307-886.

32

Zásada přiměřenosti Veškeré činnosti mají být v souladu s fyzickými i duševními možnostmi dětí. Vycházíme ze specifik předškolního věku a také ze znalostí jednotlivců. Přílišná náročnost požadavků, obtížnost a komplikovanost prvků a pravidel může vést ke ztrátě sebedůvěry a zájmu o činnost jako takovou. Stejně jako podcenění schopností a dovedností vede k poklesu volního úsilí i zájmu dětí. Předškolní děti se hůře vyrovnávají s přetěžováním rozumových a psychických schopností. "Podněty, které výrazně přesahují aktuální možnosti dítěte a jsou pro ně příliš těžké, takže je nezvládne, způsobují frustraci, a pokud se ve stejné obtížnosti opakují a dítěti se opakovaně nepodaří zvládnou je, snižují jeho víru v příští úspěch a tak je odrazují od další činnosti. Dítě na jejich zvládnutí vynaloží značné úsilí a cítí se bezmocné, protože jeho snaha nevede k úspěchu. Podněty, které jsou na hraně aktuálních možností dítěte, nebo je dokonce mírně přesahují, jsou velmi vhodné. Je však často třeba, aby mu k úspěchu pomohli dospělí. V dítěti se pak posiluje vědomí, že snaha, úsilí, tvrdá práce vedou k výsledkům. Varianta "ať si na to přijde sám" je vhodná jen občas, zejména když si ji přeje samo dítě. Vždy je vhodné, když jsme v případě i malých problémů hotovi podat dítěti pomocnou ruku, aby došlo k úspěšnému výsledku." (Mertin, 2011, s. 32-33). Můžeme se inspirovat nejrůznějšími hrami, činnostmi a cviky, ale vždy zvážíme a promyslíme, zda jsou vhodné z hlediska přiměřenosti pro danou skupinu cvičenců a případně máme v záloze náměty k jejich modifikaci. Z uvedených důvodů dbáme na jasné a srozumitelné formulování pravidel a ověřujeme jejich správné pochopení. Zásada trvalosti Podmínkou trvalosti a nedílnou součástí procesu učení je opakování, které upevňuje již osvojené dovednosti a znalosti a je prostředkem proti zapomínání. "Vše nasvědčuje tomu, že při výchově vyžadují některé procesy svůj čas, energii, množství opakování. Mezi jednoduché výchovné prostředky patří trpělivost, důslednost i určitá pravidelnost. Jestliže chceme dosáhnout, aby se dítě naučilo i velmi 33

jednoduchou aktivitu, musíme ji vícekrát zopakovat."(Mertin, 2004, s. 43) Děti opakování oblíbených činností a her potřebují a také vyžadují. Vhodně koncipované opakování může vést k vytvoření pozitivních návyků. Opakování činností je pro dítě také zdrojem jistoty, opakující se rituály v úvodu a na závěr každého cvičení jsou nutností. Lekce by měla být současně pestrá a různorodá, ale není nutné, ani vhodné, aby byly veškeré prvky vždy nové. Použité básničky, písničky, cviky i hry opakujeme a případně postupně rozšiřujeme a drobně modifikujeme, abychom nezahlcovali a nepřetěžovali cvičence a skladba lekce byla i po této stránce přiměřená. Opakování může probíhat různou formou a splnit tak oba, na první pohled protichůdné, požadavky. Ostatní zásady Jako další zásady uvádí Šmahelová (in Svobodová, 2007) uvědomělost, vědeckost, princip spojení školy se životem, emocionality, úcty ke každému člověku, demokratického vztahu, opírání se o kladné vlastnosti vychovávaného a jednoty výchovného působení. Jak bylo uvedeno již v úvody této kapitoly, výčet nemůže být vyčerpávající, neboť jsou stále formulovány nové principy, které zohledňují aktuální situaci a cíle výchovného procesu.

3.2 Individuální přístup Vždy je třeba vycházet z předpokladu, že každý jedinec je jiný, proto je nutné cíleně respektovat jeho individuální fyzické i psychické zvláštnosti. "Volba cviků by měla odpovídat možnostem a úrovni motorického a psychického vývoje dětí. Musíme si také uvědomit, že správné, nebo maximální provedení daného pohybu je u každého dítěte vlastně jiné podle jeho schopností a možností. Jestliže má někdo více zkrácené svaly na zadní straně nohou, jeho předklon, nebo přednožení bude menší, a jestliže jej budeme nutit k většímu rozsahu, přidají se obvykle chyby: změní se výchozí poloha, nebo směr pohybu, přidají se další svaly apod. Proto respektujeme individuální provedení, jestliže zachovává výchozí důležité momenty spolu se snahou

34

o individuální maximum. A toho budou děti dosahovat ne proto, že to požadujeme my, dospělí, ale proto, že pohyb má hrový smysl, smysl daný motivací a děti se teprve tehdy se zaujetím činnosti zúčastní. Jestliže toho nedosáhneme, raději necvičíme." (Dvořáková, 1995, s. 8) V rámci stejné věkové kategorie jsou mezi jednotlivými dětmi značné individuální rozdíly. Podmínkou realizace této zásady je poznání jedince. Proto bychom se měli co nejdříve zorientovat ve skupině, se kterou pracujeme, zaznamenávat si údaje, které vnímáme jako důležité a nemusí jít jen o zdravotní omezení. "Přistupujeme k dětem jako k individualitám a snažíme se vytvořit takové podmínky, aby se každé dítě mohlo rozvíjet vlastním tempem." (Borová, 1998, s. 110) Při větším množství cvičenců si vedeme ke každé skupině oddělené poznámky. Můžeme sledovat počáteční úroveň a upozornit na pokroky, které dítě během cvičení učinilo. Součástí evidence může být jednoduchá diagnostika, ze které je možno vycházet při plánování cílů dalších lekcí. Také případné hodnocení jedinců by mělo vycházet z jejich individuálních předpokladů. Obecně nežádoucí je porovnání s ostatními, na rozdíl od podpory a ocenění pokroků jednotlivce.

3.3 Motivace "Ve všech činnostech dětí předškolního věku, tedy i v tělesné výchově i při nácviku a hlavně procvičování zdravotních cviků, hraje nezastupitelnou úlohu motivace. Jedině motivací zpřístupníme dítěti své požadavky, docílíme toho, že dítě provádí cvičení s radostí, chutí a zájmem. Může to být drobná motivace jednotlivých pohybů, motivace celých pohybových celků nebo námět, rozvedený do hry s pravidly. Motivací je vlastně i používání náčiní." (Juklíčková-Krestovská, 1985, s. 107) Pohybové činnosti by měly být pro dítě především zábavou. Předškolní děti mají přirozenou potřebu hrát si, jejich fantazie je natolik bohatá a otevřená, že jim umožní stát se čímkoliv, hrát si s plným nasazením a zaujetím.

35

Ve cvičení rodičů s dětmi hojně využíváme nejen hry v pravém slova smyslu, ale nejrůznější hříčky a přirovnání. Během cvičení se děti ochotně promění v auta a motorky, budou troubit a běhat podle toho, zda silnice povede do kopce nebo po rovině. Hrou se pro dítě stává každá činnost, která je tzv. vnitřně odměňující, typickými rysy jsou zaujetí a radostnost. "Dítě potřebuje vědět, proč pohyb dělá. Ale ne jako dospělý, protože bude zdravé, zdatné ... Ale protože je květinou, která roste a naklání se, je pejskem, který běhá a skáče, dosahuje na sluníčko a staví dům. Slovní motivace dává tak jeho pohybům smysl. Cvičení se stává pohádkou, přestupujeme z jedné postavy do druhé, nebo vymýšlíme celý příběh. Ale pozor, abychom jen nevyprávěli, cílem je pohyb, přiměřeně náročný, smysluplný a zábavný." (Dvořáková, 1995, s. 11) V tomto ohledu jsou kladeny velké požadavky na fantazii, ale i citlivost a empatii cvičitelky. Vtáhnout do hry také dospělé bývá někdy obtížné. Překonat ostych a zábrany, zpívat a hrát si s dětmi před ostatními je pro mnohé rodiče nelehký úkol, který vyžaduje čas a citlivý přístup. "K pohybu motivujeme příkladem, pochvalou, kladným hodnocením činnosti, motivací s využitím dětské fantazie i představivosti a především společnou hrou, která přinese dítěti pocit radosti a uspokojení" (Borová, 1998, s. 103)

36

4 Organizace cvičení rodičů s dětmi Právní rámec Pořádání cvičení rodičů s dětmi je jistě záslužná a mnohdy spíše dobrovolnická činnost, přesto je třeba dodržet určité právní a bezpečnostní pravidla a normy. V metodickém materiálu "Cvičení rodičů s dětmi" (Vaňková, 2013) je uváděn stručný přehled právních předpisů, norem a zásad bezpečnosti práce vztahující se k této problematice. Pořadatel Organizátory mohou být občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, tělovýchovná sdružení, mateřská centra apod. Pořadatel zodpovídá za školení pracovníků, zavedení systému bezpečnosti práce, škody, dodržování pravidel veřejné produkce, autorského zákona a dalších právních norem. Účastníci cvičení by měli být vždy informováni, kdo je organizátorem činnosti. Poskytnutí první pomoci a pomoci v nouzi je povinností všech osob. Pořadatel může sjednat pojištění odpovědnosti za škodu a úrazové pojištění pro všechny zúčastněné, vztahuje se i na jednorázové vstupy. (Vaňková, 2013) Pro radu a praktické informace lze kontaktovat například Českou asociaci Sport pro všechny6 nebo Českou radu dětí a mládeže 7, které mají uzavřené hromadné pojistné smlouvy pro své členy. Cvičitelka Základní podmínkou pro vedení cvičení rodičů s dětmi by mělo být absolvování odborné přípravy formou pedagogického vzdělání nebo školení. Nedílnou součástí práce je příprava na vlastní činnost s dětmi. Základem pro přípravu je seznámení se všemi cvičenci a základní znalost jejich pohybové úrovně. "S menšími zkušenostmi 6 7

Česká asociace Sport pro všechny. Česká asociace Sport pro všechny [online]. Praha, 2009-2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.caspv.cz/ Česká rada dětí a mládeže. Česká rada dětí a mládeže [online]. Praha, 1999-2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://crdm.cz/

37

a znalostmi připravujeme jednoduché činnosti a volíme přehlednou organizaci." (Borová, 1998, s. 110) Vedení lekcí se často věnují maminky na rodičovské dovolené, studentky a další dobrovolníci, kteří nemají potřebné pedagogické vzdělání. Lektorské a cvičitelské kurzy pro ně pořádá již více než dvanáct let Centrum pro rodinu a sociální péči.8 V přípravě a realizaci cvičení rodičů s dětmi hraje podstatnou roli osobnost cvičitelky, její temperament, povahové vlastnosti, ale také zájmy. Cvičitelka, která má bohaté zkušenosti s cvičením jógy bude mít pochopitelně blíže k prvkům z dětské jógy, cvičitelka se vztahem k tanci a hudebním činnostem bude pravděpodobně zařazovat více rytmických a tanečních her a prvků. Rodiče Role rodičů je v této formě cvičení nezastupitelná a je důležité jim stále připomínat její význam a přínos. Dospělé, kteří doprovází děti na cvičení, se snažíme co nejvíce zapojit do všech činností a plně využít jejich přítomnosti. Při zahájení a v závěru lekcí jsou rodiče i děti rovnocennými partnery a účastníky, mohou se v činnostech s dětmi také vystřídat např. při relaxačních hrách a masážích.

Obrázek 12: Masáž papírovou koulí V rámci průpravných cvičení mají rodiče za úkol pomáhat dětem, aby si osvojily správné provedení základních poloh i jednotlivých cviků a sestav. Rodičům předvedeme 8

Centrum pro rodinu a sociální péči: aby doma bylo prima... [online]. Brno, 2011 [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.crsp.cz/

38

a ukážeme, jak mohou svému dítěti pomoci, na co mají dávat pozor. Jejich úkolem není slovní kritika, ale aktivní pomoc a dopomoc, kdy například vloží dítěti míč mezi kotníky a kolena, aby zajistili správnou pozici dolních končetin, usnadní dítěti chápání správného provedení dotykem, polechtáním apod.

Obrázek 13: Průpravné cvičení s papírovou koulí

Obrázek 14: Průpravné cvičení s ručníkem

Hojně zařazujeme také cvičení ve dvojici a dopřejeme rodičům a dětem co nejvíce společného kontaktu formou mazlení, houpání, nošení a to nejen v rámci relaxačních a odpočinkových činností. Pokud dochází k rušení ze strany rodičů, kteří mají tendence si povídat, místo aby se věnovali dětem, tak pohotově zařadíme aktivitu, kdy je nutný zvýšený podíl spolupráce ze strany rodičů jako jsou různé akrobatické cviky, tahání dětí na podložce či padáku nebo aktivní záchrana.

Obrázek 15: Sáňky

Obrázek 16: Opičí houpačka

39

Dopomoc a záchrana "Přítomnost dospělého zvyšuje u dítěte pocit bezpečí a jistoty, je však nutné zvážit, kdy musí dítěti skutečně pomáhat zvládnou určitý pohyb a kdy pouze zajišťuje záchranu (dokáže dítě zachytit a zabránit úrazu)." (Borová, 1998, s. 116) Dopomoc je obvyklou součástí nácviku nových pohybových činností a především všech složitějších cvičení. V rámci cvičení rodičů s dětmi je dopomoc a pomoc rodičů žádoucí a prospěšná. Může být přímá, kdy pomáháme dítěti a přímo zasahujeme do pohybu, nebo nepřímá, kdy upravujeme podmínky pro zvládnutí daného cviku. Rodiče mohou aktivně korigovat provádění cviku a případně korigovat chyby a zajistit okamžitou nápravu. Na druhé straně je žádoucí vést dítě k samostatnosti a přiměřené zodpovědnosti za vlastní chování a zdraví a umožnit mu postup na základně pokusů a vlastních rozhodnutí. "Po bezpečném zvládnutí cviku je možno dopomoc vypustit, záchranu však nikdy!" (Vaňková, 2013, s. 22)

Obrázek 17: Stoj na rukou s dopomocí příprava

Obrázek 18: Stoj na rukou s dopomocí jištění, odraz

Obrázek 19: Stoj na rukou s dopomocí jištění bízko těžiště

Záchranu volíme v případě, kdy jsme si vědomi možného rizika úrazu. Dítě může udělat chybu nejen na základě nedostatečně zvládnuté pohybové dovednosti, ale také z nepozornosti a sníženého soustředění. (Borová, 1998) Účelem záchrany je předcházet a zabránit úrazu. Rozlišujeme záchranu pasivní a aktivní. Za pasivní záchranu je zodpovědný vedoucí cvičení. Aktivní záchranu provádí

40

rodiče. Pasivní záchrana zahrnuje průběžnou kontrolu prostor, nářadí a náčiní, kontrolu jeho přípravy, umístění a kontrolu možných rizikových míst. Cvičitel vždy názorně předvede záchranu rodičům a vyžaduje na nich její správné provedení. Rodiče musí vědět, jaký má být správný průběh pohybu a znát nebezpečná či riziková místa ve cviku. Dítě se snažíme vždy jistit a případně zachytit co nejblíže k tělu, proto je chytáme v pase, pod rameny, pod zády, nikoliv za ruku nebo zápěstí, kdy hrozí zranění či úraz. Dělení do skupin, určování rolí Kritéria dělení do skupin nebo výběru dětí pro různé role ve hře mohou být náhodná nebo na základě záměrného výběru. Děti se liší mírou aktivity, odvahy a schopnosti se v kolektivu prosadit, proto bychom měli dbát na výměnu rolí, jejich rozdělení promýšlet a plánovat. Všem dětem bychom měli dopřát stejné možnosti uplatnění. Na ostýchavost či naopak nadměrnou ctižádostivost předškolních dětí nebudeme slovně a adresně upozorňovat. Vhodnějším řešením je volit pro utváření skupin a přidělování rolí na první pohled náhodný znak. Např. všechny holčičky, které mají dnes učesané culíky, všichni chlapci, kteří mají modré tričko apod. Stejnou formou můžeme využít také kartičky s obrázky, kdy si každé dítě vybere obrázek a cvičitel dle potřeby definuje vlastnost nebo druhy obrázků a tím vybere daného jednotlivce či skupinu. Stejně nám mohou posloužit barevné kroužky, papíry nebo pexeso.

41

Prostor Vždy musíme vycházet z možností prostor, které máme k dispozici. Pro cvičení rodičů s dětmi se osvědčily prostory školních tělocvičen, sokoloven nebo orloven, které jsou dostatečně prostorné a bývá zde k dispozici základní tělovýchovné nářadí a náčiní. Mnohdy se bohužel nejedná o tělocvičny či prostory primárně určené k hromadným pohybovým činnostem, proto je musíme před začátkem cvičení co nejlépe upravit a to především z hlediska bezpečnosti (zabezpečit zásuvky, ostré hrany). Za příznivého počasí je možné využívat pro společná cvičení také venkovní hřiště. Za bezpečnost prostředí zodpovídá cvičitel, který vede cvičení rodičů s dětmi. "Než začneme se cvičením, je třeba důkladně zvážit prostorové možnosti a přizpůsobit cvičební plochu tak, aby byla možnost úrazu či zranění zcela eliminována." (Uhrová, 2010, s. 8-9) Prostor by měl být dostatečně veliký, čistý, dobře osvětlený a dobře větratelný, abychom mohli zajistit dostatečný přísun čerstvého vzduchu a vhodné teplotní podmínky (18 - 20 °C). Zhodnotit musíme také povrch, který máme k dispozici a přizpůsobit podle něj doporučené obutí. Pokud cvičení probíhá v prostorách, které jsou vybavené hernou, koutem pro ohřev a přípravu pokrmů, v mateřských centrech apod., tak je zpravidla možné trávit zde ještě čas po nebo naopak před cvičením. Velkou výhodou je také možnost hlídání dětí, kterou mohou využít rodiče pro mladší dětí a nebo posléze využít čas také k vlastím sportovním aktivitám. Provozovatel objektu může být dle smlouvy pouze dodavatelem služby. Smlouva může obsahovat ujednání, kdy za dodržování hygienických norem zodpovídá pořadatel akce. Budova, ve které probíhá cvičení a prostory ke cvičení určené musí být vybaveny požární poplachovou směrnicí, hasicím přístrojem, lékárničkou. K dispozici by měl být provozní řád daných prostor, traumatologický a krizový plán. Prostory musí pravidelně procházet revizí elektřiny, topení atd. (Vaňková, 2013)

42

Nářadí, náčiní, pomůcky "V současné době je nářadí využíváno stejně jako dříve pro rozvíjení pohybových schopností a ke zdokonalování pohybové koordinace. Cvičení na nářadí pomáhá rozvíjet přirozené pohyby - chůzi, běh, skok, lezení, plazení - a současně umožňuje procvičovat orientaci v prostoru a další schopnosti, které člověk využívá při zdolávání překážek. Cvičení má vliv na formování psychických vlastností, jako je odvaha, odhad vlastních možností, samostatnost atd." (Borová, 1998, s. 112) Nářadí hojně využíváme především v hlavní části lekce, kdy připravujeme různé překážkové (opičí) dráhy. Cvičení na nářadí je u dětí předškolního věku oblíbené. Využitím nářadí rozvíjíme u dítěte nejen pohybové dovednosti a schopnosti jako jsou obratnost, koordinace, rovnováha, ale také odvahu, sebedůvěru, ohleduplnost k ostatním a respekt k pravidlům. Použití nářadí je vždy spojeno s uplatňováním bezpečnostních pravidel. Nářadí smějí děti využívat pouze pod dohledem dospělé osoby, která dbá na bezpečnost a poskytuje dítěti záchranu. Mezi klasické tělovýchovné nářadí řadíme například: lavičky, ribstoly, kladiny, švédskou bednu, kozu, koně, trampolínu, odrazový můstek, hrazdu, kruhy, žíněnky, gymnastický koberec apod. V improvizovaných podmínkách můžeme jako nářadí používat stoly, židle, dětské skluzavky, nejrůznější bedny a krabice.

Obrázek 20: Tělovýchovné nářadí V hodinách používáme také různé náčiní, které děti motivuje ke cvičení, podporuje jejich fantazii a zájem. Vždy se snažíme najít nejrůznější využití pro dané

43

náčiní. Můžeme je používat k vymezení prostoru, jako metu či překážku. S pomocí náčiní můžeme korigovat provedení zdravotních i dechových cviků, zlepšit koordinaci pohybu a zvýšit účinnost cvičení. V rámci hodiny můžeme využívat více druhů náčiní, nicméně také zde platí pravidlo "méně je někdy více".

Obrázek 21: Pomůcky

Obrázek 22: Pomůcky

Velký výběr náčiní se prodává ve sportovních potřebách nebo v obchodech, které se zaměřují na vybavení pro mateřské a základní školy. Jejich finanční náročnost často převyšuje možnosti zájmových sdružení a spolků. Originální sportovní náčiní pro děti lze leckdy nahradit tzv. netradičními pomůckami. Ty jsou lehce dostupné a u dětí neméně oblíbené. Na internetu je velké množství tipů a námětů, obrázkové karty, obrázkové písničky a další výborné pomůcky jsou často na stránkách rodin s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami např. autismem a také na českých i zahraničních portálech pro učitele.

Obrázek 23: Pomůcky

Obrázek 24: Pomůcky 44

Mezi klasické sportovní náčiní řadíme různé míče, overbally, obruče, kužely, tyče a jejich sestavy, kroužky, molitanové stavebnice, švihadla, gumy, padák a mnoho dalších. Jako netradiční pomůcky využíváme noviny, roličky od igelitových sáčků, špulky od nití, krabičky, kelímky, drátěnky, plyšová zvířátka a další hračky, obaly od Kinder vajíček, peříčka, víčka od PET lahví, PET lahve, plata od vajíček, šátky, kapesníky, ručníky, stuhy, výplně do balíků a další. Mezi další využívané pomůcky patří obrázky, karty, pexesa, samolepky a další obrazový materiál, který můžeme používat také jako pomůcku ke cvičení nebo pouze motivaci jednotlivých cviků, označení stanovišť, rozdělování cvičenců do skupin nebo jako odměny za cvičení. Mezi pomůcky řadíme také různá štěrchadla, hudební nástroje Orffova instrumentáře a další. Pomůckou se může stát prakticky cokoliv od přírodnin, přes věci denní potřeby až po "odpadový" materiál. V příloze je ukázka využití novinového papíru jako pomůcky ke cvičení v rámci "Papírové hodiny"9. Veškeré zařízení a pomůcky musí být pravidelně kontrolovány a měly by být hygienicky nezávadné a vhodné pro danou věkovou kategorii dětí. Pokud používáme netradiční pomůcky vlastní výroby, měli bychom upozornit rodiče i děti na možná úskalí. "U každého nářadí je nutné si uvědomit možná rizika úrazu při pohybu ve vztahu k celkové vyspělosti dítěte. Sledujeme nejen vyspělost tělesnou, ale i psychickou. Dítě se učí získávat postupně důvěru ve vlastní schopnosti a překonávat strach." (Borová, 1998, s. 116) Vždy dbáme na bezpečné rozmístění nářadí, dostatečný prostor a vhodný podklad. Zvýšené opatrnosti musíme dbát také při přípravě a úklidu nářadí. Je třeba mít stanovená pravidla používání nářadí, náčiní a pomůcek. Pravidla jsou součástí provozního řádu a všichni cvičenci jsou s nimi seznámeni před první lekcí. Dbáme na jejich dodržování.

9

Příloha 5: "Papírová hodina"

45

5 Náplň lekce Obsahem lekcí cvičení rodičů s dětmi jsou pohybové činnosti, které vedou k rozvoji pohybových schopností a dovedností cvičenců. Obsah vychází z uvedených obecných charakteristik, principů a zásad a měl by být maximálně přizpůsoben jednotlivým dětem, které se cvičení účastní. "Vyspělost jednotlivých dětí je různá, každé dítě má jiné možnosti a předpoklady ke cvičení. Proto volíme pohybovou činnost s možností snazších i obtížnějších variant, aby se mohlo zapojit každé dítě." (Borová, 1998, s. 110) Přesný obsah a rozvržení lekcí cvičení rodičů s dětmi není stanoven. Lekce mají být pestré, složené z různých druhů pohybových činností. Průpravná část cvičení může být složena ze cviků, které jsou označeny jako zdravotní, ale mohou to být cviky, které využívají prvky dětské jógy. Ty stejné cviky mohou rozvíjet lokomoční dovednosti a současně dovednosti manipulační, pokud při cvičení používáme nějakou cvičební pomůcku. Při přípravě jednotlivých lekcí můžeme vycházet z orientačního přehledu pohybových dovedností, který je uveden v příloze10. "Při přípravě programů pro děti předškolního věku vyhovuje zařazovat střídání různých forem pohybu vycházejících ze základních pohybů (lezení, chůze, skok, běh, manipulace s předměty atd.), seznamovat s prvky sportovních her, gymnastického cvičení a rozvíjet cvičení drobných svalových skupin a citlivosti dítěte (psychomotorická cvičení). Při výběru činností dáváme přednost dynamickým pohybům před statickými, vyloučit cviky s dlouhou výdrží." (Borová in ČASPV, 2006, s. 16) Množství inspirace, námětů, ale i metodických rad je obsaženo v materiálech určených pro pedagogické pracovníky v předškolních zařízeních. Odkazy na některé z nich jsou uvedeny v závěru práce v seznamu použitých zdrojů. Pro snazší orientaci v problematice je v příloze uvedeno základní tělovýchovné názvosloví 11. Rozsah používání odborné terminologie je na zvážení každé cvičitelky.

10 Příloha 1: Přehled pohybových dovedností (Volfová, 2008, s. 12-16) 11 Příloha 2: Základní tělovýchovné názvosloví (Vaňková, 2013, s. 23-27)

46

Kompenzační, zdravotní cvičení Cviky označované jako kompenzační nebo zdravotní zařazujeme zpravidla do průpravné části lekce. Jedná se především o cviky zaměřené na rozvoj svalové zdatnosti a s ní související správné držení těla.12 "Do lekce musíme vybrat jeden až dva cviky z každé skupiny, tj. na procvičení oblasti horního pletence (šíje, ramen, paží, ruky), oblasti trupu (svalstvo zádové a prsní, bederní a břišní) a oblasti dolního pletence (svalstvo pánve, nohou, chodidel). Nízká poloha (sed, klek, leh) je pro zdravotní cviky účinnější, protože dítě v ní dokáže udržet páteř ve správném zakřivení. Ve stoji se dítě různě křiví a cvik pak nevychází ze správné polohy. Před zahájením zdravotních cviků se doporučuje dítěti vyrovnat postoj přitisknutím páteře k zemi, ke dveřím, ke svislé stěně, aby se pak snažilo při cvičení udržet správnou polohu hlavy, zad, pánve." (Berdychová, 1984, s. 76) Aby bylo cvičení účinné je nutné zachovávat u cviků správnou výchozí polohu, vždy provádět nejprve cviky uvolňovací, poté protahovací a až následně posilovací. Protahování neprovádíme hmitáním, ale s výdrží a výdechem. Nutná je vhodná motivace, aby i zdravotní cvičení bylo dětem zprostředkováno zábavnou formou. Zdravotní cvičení vhodné pro děti předškolního věku s motivací a obrazovým materiálem je obsahem práce Hany Šerákové "Cvičím pro zdraví a baví mě to".13 Jóga pro děti Cviky a sestavy z jógy pro děti jsou oblíbenou alternativou zdravotních cviků. Jógové prvky lze využít prakticky v jakékoliv části cvičení, jsou moderní a zároveň oblíbenou variantou a zpestřením. Cviky jsou mimořádně vhodné také pro doprovod dětí, ať se jedná o rodiče či prarodiče. K dispozici je velké množství materiálů. Pro cvičitele dětské jógy se pořádají lektorské kurzy. Řada zdrojů je dostupná na internetových stránkách České asociace dětské jógy. Na stránkách Jóga pro děti jsou k vytištění rýmované sestavy, sestavy 12 Příloha 3: Správné držení těla (Dvořáková, 2011, s. 87) 13 ŠERÁKOVÁ, Hana. Cvičím pro zdraví a baví mě to. 1. vyd. Ilustrace Jitka Hájková. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 46 s., [24] s. obr. příl.:. ISBN 978-802-1048-331.

47

s vyprávěním, podrobná metodika k nácviku dýchání a mnoho dalších cenných informací.14

Obrázek 25: Jógová pozice ze sestavy "Pozdrav slunci" Úspěšnou autorkou knih a doprovodného materiálu pro cvičení dětské jógy je Hana Luhanová. V prodeji je několik publikací, ale také jógové pexeso, jógové hračky a jógové karty s obrázky a popisem cviků. Karty jsou podle barev rozděleny na několik druhů - cviky v sedu, lehu, ve stoji, dýchání, relaxaci, jógové hry a také partnerské pozice.15 Akrobatická cvičení Akrobatická cvičení jsou v podstatě rychlé změny postojů a poloh a tvoří základ pohybových dovedností. Slouží k rozvoji obratnosti, rychlosti, částečně i síly a pružnosti. Zdokonalují koordinaci, cit pro rovnováhu, mají značný fyziologický, ale i výchovný význam. (Juklíčková-Krestovská, 1985) "Akrobatická cvičení - základy gymnastických cvičení, ale jen prostných, zahrnující rovnováhu, převaly a překoty. Začlenění do systému opět spočívá ve využití pohybů v různých podmínkách, než v charakteru pohybu." (Dvořáková, 1998, str. 100) Při cvičení rodičů s dětmi zařazujeme hojně akrobatické cviky. Rodiče poskytují dítěti dopomoc a záchranu. Cviky vyžadují zpravidla postupný nácvik. Nutná je názorná ukázka, kdy postup a průběh cviku předvede nejprve cvičitelka s dítětem (případně 14 Jóga pro děti. Jóga pro děti [online]. [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.jogadeti.eu/ 15 LUHANOVÁ, Hanka. Jak cvičit s jógovými kartami: karty pro hravé cvičení jógy pro děti i dospělé. Praha: Lika klub, [6] s. ISBN 978-80-86069-64-7.

48

plyšovou hračkou nebo panenkou). Mezi akrobatické cviky řadíme i různé převaly jako je "válení sudů", převaly ve dvojicích, kotouly vpřed, stoj na rukou apod.

Obrázek 26: Letadlo Podrobně zpracované náměty na akrobatická cvičení pro rodiče s dětmi včetně metodiky nácviku a ilustračních obrázků lze nalézt v knize "Mámo, táto, cvičte se mnou". Z těchto námětů čerpala také Hütterová a některé zahrnula do příprav v rámci metodického materiálu ČASPV, kde je uveden také správný metodický postup 16. "Cvičební jednotka 1" z tohoto materiálu je uvedena v příloze17.

Obrázek 27: Letadlo

Obrázek 28: Letadlo

Některé z akrobatických cviků zařazované během lekcí cvičení rodičů s dětmi jsou nafoceny v rámci této práce.

16 HÜTTEROVÁ, Eva. Náměty na cvičební hodiny cvičení rodičů s dětmi. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2009. ISBN 80-86586-11-1. 17 Příloha 4: Cvičební jednotka 1 - příprava (Hütterová, 2009)

49

Pohybové hry Pohybové hry, hry s pohybem a nejrůznější námětové hříčky jsou nedílnou součástí cvičení rodičů s dětmi. Každá aktivita může být pro dítě hrou. Pohybovou hrou v pravém slova smyslu však zpravidla myslíme záměrnou a organizovanou činnost, která má jasně stanovená, dohodnutá pravidla. Jak vyplývá z výše uvedeného, můžeme prostřednictvím pohybové hry rozvíjet lokomoční i manipulační dovednosti dítěte, mohou obsahovat zdravotní i akrobatické cviky a mohou být hrány v různých podmínkách. "Z hlediska charakteru obsahu bývají hry členěny na námětové, konstruktivní a pohybové. ... V tomto smyslu je třeba si uvědomit, že ne každá pohybová aktivita je hrou (např. skákání jako koníček je motivovaná pohybová činnost, nikoliv hra v uvedeném smyslu, ačkoliv pro děti předškolního věku hrou je)." (Dvořáková, 2011, s. 2)

Obrázek 29: Pohybová hra Na trhu je k dispozici velké množství publikací, které poskytují množství námětů na pohybové hry s různou tématikou, hry v přírodě, hry s enviromentální tématikou apod. Pohybové hry a náměty na rozvoj jednotlivých pohybových dovedností určené pro děti do osmi let, doplněné metodikou a variantami přímo pro společná cvičení rodičů s dětmi, jsou obsahem knihy "Cvičíme s malými dětmi".18 Starší, ale svým způsobem ojedinělá je kniha "Pohybové hry dětí předškolního věku".19 V této učebnici 18 BOROVÁ, Blanka. Cvičíme s malými dětmi: náměty pro rozvoj pohybových dovedností dětí od 3 do 8 let. Praha: Portál, 1998, 125 s. ISBN 80-717-8223-8. 19 JUKLÍČKOVÁ-KRESTOVÁ, Zdeňka a kolektiv. Pohybové hry dětí předškolního věku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 310 s.

50

pro Střední pedagogické školy jsou podrobně rozpracovány pohybové hry dle jednotlivých lokomočních činností, včetně teorie jejich rozvoje a metodického návodu pro řízení pohybových her. Pohybové hry mají v rámci cvičení rodičů s dětmi výrazný sociální aspekt. Dítě musí zvládnou nejen konkrétní pohybové dovednosti, ale především se v rámci hry, s oporou dospělých učí dodržet pravidla, spolupracovat s ostatními a také zvládat své emoce. Přítomnost rodičů výrazně napomáhá také začlenění dětí do kolektivu vrstevníků. "Většina her pro malé děti není určena k měření sil. Nezdůrazňujeme vítěze a poražené. Dbáme na to, aby při hře došlo k zapojení všech dětí." (Vaňková, 2013, s. 12) Hry vedeme vždy tak, aby akcentovaly spolupráci, zábavu a dobrou náladu na úkor soutěživosti. Vždy je vhodné respektovat pedagogické zásady, vycházet od známého k novému, upravovat pravidla společně s dětmi atd. Nebojíme se využít vlastní inspirace a nápady a oblíbené hry zařazujeme opakovaně. Rytmická, hudební, taneční cvičení a hry "Důležitý podíl na rozvíjení celé osobnosti dítěte mají hry doprovázené rytmem nebo melodií, písničkou, říkadlem; působí velmi kladně na citovou a volní stránku dítěte, uklidňují dětí, uspokojují jejich touhu po pohybu a radost z opakujících se slov, popěvků, veršíků. Pomocí jednoduchých her se zpěvy a říkadly připoutávají se děti pozvolna k rytmu a melodii, učí se naslouchat hudbě a porozumět jí." (Berdychová, 1984, s. 73) Rytmické a hudební činnosti děti motivují, vedou k rozvoji estetické stránky pohybu, ovlivňují rozvoj vnímání rytmu, tempa, melodie. Taneční prvky a různé prostorové změny a uspořádání vedou k rozvoji koordinace, pohybové paměti a orientace v prostoru. Při pohybu z místa je důležité volit volit vhodný útvar. Do pohybových doprovodů můžeme zařazovat také taneční kroky jako jsou krok přísunný, cval přísunný, různé podupy. Oblíbený je také rytmický a hudební doprovod na

51

jednoduché hudební nástroje i hra na tělo. Děti jsou schopné rozlišit také hudební náladu a spojit svou představu s konkrétním pohybovým vyjádřením. (Dvořáková, 2011) Říkadla, básničky, písničky, rytmické i poslechové činnosti jsou nedílnou součástí lekcí. Můžeme využívat také reprodukovanou hudbu, snažíme se dbát na její kvalitu a různorodost. Hudební činnosti můžeme zařadit do všech částí lekce od úvodního přivítání až po závěrečnou relaxaci. Dechová a fonační cvičení Správná technika dýchání je důležitá u všech cvičení. V rámci cvičení rodičů s dětmi zařazujeme tzv. vydýchání v závěru rušné nebo průpravné části lekce. V rámci cvičení užíváme také cviky s pohybem paží, které pomáhají více rozepnout hrudník. Dýchání bychom však měli spojovat nejen s pohybem, ale také s relaxací a soustředěním. Učíme děti rozeznávat různé druhy dýchání. "Spojením všech druhů dýchání vzniká tzv. dechová vlna, nebo plný dech. Běžně však využíváme plíce jen částečně a stejně tak i svaly, které při dýchání pracují. Dechovým cvičením se to snažíme napravit, vypěstovat stereotyp plného dechu a využít též blahodárného vlivu, které dýchání na organismus má." (Dvořáková, 1995, s. 31) Dechová cvičení jsou součástí jógových cvičení, podrobnější informace o dechové gymnastice najdeme v materiálech zabývající se jógou pro děti. Různá dechová cvičení, spojená s rozvojem motoriky mluvidel jsou uvedena v knize "Komunikace dětí předškolního věku".20 Kniha obsahuje konkrétní náměty pro rozvoj komunikačních kompetencí dětí předškolního věku, které mohou sloužit také jako náměty pro rodiče v oblasti logopedické prevence. Relaxační cvičení Úkolem relaxačních cvičení je zklidnění organismu a uvolnění napětí. Relaxační cvičení jsou vhodná pro rozvoj vnímání vlastního těla a pocitů. Relaxace úzce souvisí s dechovým cvičením. V rámci cvičení rodičů s dětmi může mít relaxace mnoho podob. 20 BYTEŠNÍKOVÁ, Ilona. Komunikace dětí předškolního věku. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 236 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4730-080.

52

Oblíbené jsou uvolňovací cviky spojené s dotekem formou masáží nebo automasáží. Krátké uvolnění zařazujeme nejen do závěru lekce, ale také v rámci vlastního cvičení např. třepáním končetin apod. Závěrečnou relaxaci můžeme obměňovat, spojit s hudebním doprovodem, pohádkou nebo dramatickou činností. Krásně zpracované a dětskému vnímání přizpůsobené jsou Dětské relaxační a masážní karty, které pomohou dětem relaxovat, vědomě se uvolnit a také lépe vnímat sebe a své okolí.21 Ostatní Inspiraci pro přípravu jednotlivých lekcí můžeme hledat také v publikacích zabývajících se psychomotorikou, kde najdeme řadu vhodných námětů a her, které jsou mimořádně vhodné pro cvičení rodičů s dětmi. Řadu námětů nalezneme také v rámci různých odvětví speciální pedagogiky jako jsou např. muzikoterapie apod. Každá cvičitelka si vytváří svou zásobu oblíbených, osvědčených her, námětů, cviků, básniček, písní a prvků, které jsou často spjaty s její osobností a typickým tvůrčím vedením lekcí. Významným spolutvůrcem jsou především jednotliví cvičenci, proto ani stejně připravené cvičení neprobíhá ve více skupinách stejným způsobem a je do značné míry zavislé na momentální náladě všech účastníků. "Nevhodné cviky" V některých materiálech můžeme narazit na tzv. zakázané cviky, případně cviky a cvičení pro děti této věkové skupiny nevhodné. Pokud uplatňujeme individuální přístup, tak si uvědomujeme, že vhodnost či nevhodnost cviků, cvičení a pohybových činností by se měla také posuzovat individuálně. Musíme vždy zohlednit aktuální fyzický a zdravotní stav jedince, ale také úroveň jeho motorických dovedností a kvalitu dopomoci a případné záchrany, kterou jsme schopni poskytovat. Pro všechny děti této věkové kategorie však platí určitá omezení, která jsou dána vývojovými zákonitostmi - nedokončená osifikace kostí a nedokončený vývoj kloubů. 21 PURPERHART, Helen. Dětské relaxační karty. 1. české vyd. Praha: Lali jóga, 2013, [110] s. ISBN 978-80-905140-2-7. PURPERHART, Helen. Dětské masážní karty. 1. české vyd. Praha: Lali jóga, 2013, [110] s. ISBN 978-80-905140-3-4.

53

Zaměřujeme se také na ochranu krční páteře, páteře a nosných kloubů. V organizovaných pohybových činnostech bychom se měli dle Dvořákové (2011) vyvarovat následujících činností: - jednostranné zatěžování a dlouhodobé setrvání v polohách; - prosté visy a vzpory; - zvětšování kloubního rozsahu nad fyziologickou mez; - kotoul vzad; - nošení těžkých břemen (zátěž nad 10 % hmotnosti); - seskoky na tvrdou podložku. Mezi nedoporučené činnosti patří také záklony hlavy (především švihové a ve stoji, kdy hrozí také ztráta rovnováhy), dlouhodobá chůze v dřepu, lezení po kolenou, podpory ležmo na zemi (trakaře), kotouly letmo, stoje na rukou a na hlavě bez dopomoci. Snažíme se děti vést k rozvoji lezení po čtyřech (ne po kolenou) z důvodu prudkých dopadů na kolena, případně jim zabezpečit pro lezení měkkou podložku. Na tomto místě je vhodné upozornit na nutnost dodržování metodických postupů při nácviku a rozvíjení pohybových dovedností a schopností, akrobatických prvků nebo používání tělovýchovného nářadí. Příkladem je použití dnes velmi oblíbené trampolíny. Před samostatným používáním a skákáním na trampolíně by měly mít děti dostatečně zpevněné břišní svaly a držení těla. Vhodnost a nevhodnost zařazení konkrétních pohybových prvků je tedy, jak je uvedeno výše, relativní a jednoznačně individuální záležitostí.

54

6 Skladba lekce Cvičení rodičů s předškolními dětmi by mělo probíhat v odpoledních hodinách mezi 15 a 18 hodinou, aby se lekcí mohly účastnit děti, které již navštěvují předškolní zařízení a pracující rodiče. Pokud je to možné, snažíme se zohlednit a sladit čas cvičení s provozní dobou místní mateřské školy, aby mohlo cvičení na její provoz navázat a účast byla pro rodiče organizačně dostupná. Každé společné setkání se skládá z několika částí. Základní organizační schéma by mělo být dodrženo. Závěr může být věnován dramatickým nebo výtvarným činnostem. Do závěrečné části můžeme také zařadit posilovací cvičení pro rodiče a dětem zabezpečit odlišný program například formou hrané pohádky. Cvičební jednotku můžeme rozčlenit do pěti částí, které na sebe plynule navazují, liší se však svojí funkcí, obsahem i formou. Jednotlivé části na sebe navazují metodicky i funkčně a jsou koncipovány tak, aby bylo cvičení, co nejvíce efektivní: 1. Úvodní část 2. Rušná část 3. Průpravná část 4. Hlavní část 5. Závěrečná část Délka lekce je zpravidla 45 - 60 minut, kdy se střídají různé pohybové činnosti. Přesné vymezení času na jednotlivé části je obtížné, zpravidla stačí pouze orientační vymezení. Záleží na celkové délce lekce, typu závěrečné části (dělená, nedělená) a především na momentální situaci a náladě cvičenců. Nejkratší je úvodní část (cca. 2 - 5 min.), rušná a průpravná část jsou přibližně stejně dlouhé, plánovaný čas bývá do deseti minut na každou část. Délka hlavní části záleží na atraktivitě a také náročnosti přípravy a úklidu nářadí a náčiní, pohybuje se mezi 20 a 30 minutami. Nedělená závěrečná část může být složena jen z krátkého dechového cvičení, spojeného s relaxací a rozloučení v řádu několika málo minut. 55

V případě samostatného cvičení dospělých nebo náročnějších výtvarných či dramatických aktivit může být výrazně delší. Příprava před lekcí Rozsah a způsob přípravy závisí na konkrétní cvičitelce22. Čím méně má cvičitelka zkušeností, tím důkladnější by měla být příprava. Přípravy z vydařených hodin si můžeme uschovat a použít opakovaně. Součástí přípravy je vždy orientační rozvržení lekce, názvy nebo krátký popis her a cviků a především seznam pomůcek, nářadí a náčiní, které budeme potřebovat. Je vhodné mít připravený také obrazový materiál, texty říkanek, básniček a písniček na velkém formátu, aby byly pro ostatní dobře čitelné a také plánky stanovišť nebo překážkové dráhy. Pomocí oboustranné izolepy nebo opakovaně lepící hmoty můžeme tyto praktické pomůcky upevnit na stěny nebo jiné svislé plochy. Začínajícím cvičitelkám může pomoci metodický materiál ČASPV "Cvičení rodičů s dětmi",23 který je složen z třiceti samostatných listů určených jako příprava na třicet cvičebních jednotek.

6.1 Úvodní část Úvodní část má především organizační a motivační funkci. Úvod je věnován zpravidla organizačním záležitostem, přivítání, dotazům. Cvičení by mělo být zahájeno jednoznačným a jasným pozdravem nebo zahajovacím rituálem. Je důležité zohlednit prostorové i organizační možnosti, které mají také vliv na průběh úvodní části lekce. Ideální je, pokud se mohou cvičenci scházet ve vhodném prostoru s předstihem před zahájením vlastního cvičení. Mohou se zde navzájem přivítat, popovídat si, děti zde mají hrací kout apod. Můžeme se tedy jednotlivě s každým pozdravit, promluvit a případně vyřídit potřebné organizační záležitosti, včetně evidence přítomných. Po ukončení cvičení je zde možnost odpočinku, svačiny a další volné hry dětí.

22 Příloha 5: Ukázka přípravy - praxe (Vaňková, 2005, s. 11) 23 HÜTTEROVÁ, Eva. Náměty na cvičební hodiny cvičení rodičů s dětmi. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2009. ISBN 80-86586-11-1.

56

Evidence, organizační záležitosti Před samotným začátkem cvičení je třeba zajistit evidenci zúčastněných cvičenců. Pokud je nutné přesně dodržet časový harmonogram a děti i rodiče přichází přímo do prostor určených ke cvičení ve stanovený čas, tak je možné umístit jmenný seznam např. do šatny nebo ke vstupu do tělocvičny a nechat rodiče zaznačit svou účast samostatně. V rámci vlastní úvodní části cvičení seznam pouze zkontrolujeme nebo rychle doplníme. Evidence je nutná nejen z důvodů sledování úhrad, náhrad, ale především pro případ, kdy by došlo k mimořádným, krizovým či pojistným událostem. Je také vhodné mít u každého dítěte raději dva kontakty na rodiče či jiné příbuzné, protože i dospělý doprovod dítěte se může zranit a je nutné kontaktovat další rodinné příslušníky. I pro cvičitelku je dobré vědět, kolik má na cvičení přítomných, z důvodu přípravy pomůcek, dělení do skupin apod. a také může sledovat, zda je přítomen oslavenec. Je pěkným a oblíbeným zvykem, když například všem, kteří mají daný týden narozeniny nebo svátek, společně zazpíváme, dáme "hobla", povozíme je na padáku nebo si zavedeme jiný rituál. Cvičitelka by měla provést zběžnou kontrolu a přípravu prostor, potřebného nářadí a náčiní, zabezpečit riziková místa, vyvětrat a zkontrolovat dodržování stanoveného řádu a pravidel, ať už se týkají zdravotního stavu přítomných, jejich obutí apod. Pokud je to nutné, tak upozorní na možná rizika. Organizační záležitosti, jako jsou úhrady za cvičení, nabídka dalších lekcí, pozvánky na různé akce, je vhodné vyřizovat před nebo po ukončení cvičení, aby se jich nemuseli účastnit všichni přítomní a nebyl krácen čas vlastní pohybové lekce. Zahájení cvičení Na začátek vlastního cvičení zařazujeme společný pozdrav nebo jiný úvodní rituál, který jasně signalizuje začátek cvičení. Poté následuje krátká úvodní motivace a seznámení cvičenců s cílem dané lekce. "Zahájení - společné zklidnění, které tvoří orientační bod a slouží také ke sdělení 57

aktuálních informací a k navození motivující atmosféry, která je pro skupinu rodičů s dětmi důležitá." (Borová, 1998, s. 105) Společné přivítání může mít mnoho podob. Důležité je, aby se úvodní rituál v určité podobě vždy opakoval. Děti potom jasně znají předěl mezi volnou hrou a začátkem řízených společných aktivit. Můžeme se přivítat pozdravem s maňáskem, případně našeho maskota společně probudit a připomenout mu, aby se na nás díval, jak budeme cvičit. Děti rády hračku pohladí, zazvoní na rolničku nebo zvoneček, který má na sobě hračka připevněný. Také můžeme hračku použít jako prostředníka k motivaci, řešení akutních situací apod.

Obrázek 30: Zahájení cvičení Vhodné je také na začátek zařadit společnou písničku nebo rytmickou básničku s pohybovým doprovodem nebo jednoduchou hrou. Můžeme hned začít chodit po kruhu s těmi, kteří jsou poblíž a ostatní se rychle přidají, aniž bychom museli upozorňovat, že již začínáme a zbytečně zvyšovat hlas. U mladších dětí můžeme použít také písničky a básničky, do kterých jednotlivé děti i dospělí doplní své jméno. Zpočátku je nutná větší dopomoc, někdy i u ostýchavých rodičů, ale opakováním dochází k rychlým pokrokům. U starších dětí a známých skupin cvičenců můžeme na začátku lekce učit děti nastoupit do řady. Můžeme se učit nástup dle velikosti, počítat se apod. Děti se rychle naučí číselnou řadu, porovnávání, ale i třeba rozlišování levé a pravé strany těla. Úvodní motivace a cíl lekce Ihned po zahajovacím rituálu zařadíme úvodní motivaci a seznámení cvičenců 58

s cílem dnešního cvičení. Pokud cíl hodiny sdělujeme v úvodu rodičům, tak bychom měli zmínit vždy jen ty cíle (lépe méně), které budeme s jistotou během hodiny realizovat. Cíl hodiny sdělujeme jinou formou rodičům a jinou formou dětem. Můžeme rodičům sdělit, že se dnes zaměříme především na rozvoj pohybů paží, rovnovážná cvičení, rytmická cvičení apod. Děti však musíme především motivovat a sdělit jim "na co si dnes budeme hrát". Není na škodu, když využijeme dramatických prvků, s živým výrazem ve tváři dětem řekneme, co se nám dnes přihodilo nebo je necháme zavřít oči a do dlaní jim vložíme novou pomůcku. Snažíme se co nejvíce přiblížit dětem, co nejvíce popustit uzdu vlastní fantazii, využít prvků humoru, které jsou dětem pochopitelné (v žádném případě ne ironii, sarkasmus, zesměšňování). "Vtip, legrace, humor, úsměvy mohou otupit i velmi negativní naladění dítěte, přenést je přes nezdar, zklamání. Smích všech aktérů nějaké situace představuje uvolnění, bezpečí, vyjadřuje naději, že bude zase dobře. Důležité je, aby dítě vidělo, že rodiče si dokážou dělat legraci sami ze sebe i ze sebe navzájem, že tedy legrace je přípustná, a dokonce vítaná."(Mertin, 2011, s. 160) Typy lekcí můžeme obměňovat a střídat, základní motivy zpravidla kopírují charakteristické změny, svátky a zvyky během roku a střídají se např. s cvičením podle zvířátek, barev, obrázků. Úvodní motivací může být také nová pomůcka, kterou společně přičarujeme, budeme hledat nebo poznávat pouze hmatem apod. Jednoduchý motiv můžeme společně rozvíjet a upravovat během lekce.

Obrázek 32: Cvičení "Vánoce"

Obrázek 31: Cvičení "Sněhulák" 59

6.2 Rušná část Hlavním úkolem rušné části lekce je příprava organismu na zvýšenou tělesnou námahu. Obsahem bývají nejčastěji pohybové hry. V závěru rušné části provádíme krátká dechová cvičení. Honičky Tyto pohybové hry rozvíjí techniku běhu, koordinaci, ale také pohotovost, rozhodnost a při správné organizaci také prosociální vlastnosti. Snažíme se hru přizpůsobit schopnostem dané skupiny dětí a především u mladších dětí počítáme s hrou ve dvojici a dopomocí rodičů. Pro aktivní účast ve hře se snažíme získat dospělý doprovod i v případě, kdy jsou děti schopné účastnit se hry samostatně. Rodiče by neměli být pouze pozorovateli. Role ve hře můžeme rozdělit náhodně, pomocí rozpočítadla, ale také bychom měli sledovat, zda mají možnost uplatnění všechny děti a případně role střídat. Honičky různě upravujeme a motivujeme dle tématu, nálady a zájmu dětí. Před začátkem hry stanovíme jasná, zpočátku jednoduchá a srozumitelná pravidla. Ze hry by neměl být nikdo vylučován, zvolíme možnost záchrany, prostor, kam se mohou honění schovat, stanovíme počet honičů, případně jejich označení apod.

Obrázek 33: Honička "Papoušek Rio"

60

Během honiček je nutné dbát ve větší míře na bezpečnost. Před začátkem hry jasně vymezíme prostor, který je ke hře určený. V některých hrách je nutné také zdůraznit a případně vyznačit směr běhu. Povzbuzujeme děti i dospělé k aktivní účasti ve hře, jejímu zábavnému průběhu a pomoci ostatním. Naopak je vhodné mírnit soutěživost a srovnávání, které do her občas vnášejí v dobré víře především dospělí účastníci. Do rušné části nezařazujeme závodivé hry, které nutí děti k maximálnímu výkonu a vedou k nežádoucímu srovnávání. Volfová (2008, s.) z důvodu intenzivního zatížení a vyšší tepové frekvence (nad 140 tepů za minutu) nedoporučuje v rušné části ani honičky. Jiní autoři je naopak zařazují a doporučují za předpokladu výše uvedených úprav pravidel. Místo honiček můžeme zvolit jakoukoliv rušnější pohybovou hru, kdy cvičenci běhají pro různé předměty, přenáší je z místa na místo, reagují na vizuální či sluchové signály, pohybují se v daném směru jako různá zvířátka nebo dopravní prostředky apod. Krátká dechová cvičení - vydýchání Dechová cvičení se snažíme dětem přiblížit hravým a zábavným způsobem, nikoliv jen pokynem "vydýchejte se". Krátké vydýchání můžeme zkombinovat s logopedickou chvilkou, kdy při výdechu budeme syčet jako hadi apod.

Obrázek 34: Vydýchání Nácvik správného dýchání (nádechu nosem a výdechu ústy) a tvarování mluvidel je současně vhodným logopedickým cvičením, jehož význam a přínos můžeme krátce zmínit a připomenout rodičům dětí. 61

6.3 Průpravná část Průpravná část je nejvhodnější pro výuku nových pohybových dovedností a zdokonalování dovedností již osvojených. Postupujeme vždy dle zásad od známého k novému a od jednoduššího ke složitějšímu, od hlavy po paty. Do průpravné části zařazujeme uvolňovací, protahovací, posilovací i kompenzační (zdravotní) cviky. Zaměřujeme se na cvičení na podporu správného držení těla. Můžeme sem zařadit vhodně motivovaná cvičení z jógy pro děti. Pro správné provedení cviků je nutné, aby všichni dobře viděli na cvičitelku, ale také aby cvičitelka měla dokonalý přehled o jednotlivých cvičencích. "Není důležité, aby děti cvičily jednotně, ani stejnou paží, či nohou, na stejnou stranu, ale aby cvik, nebo činnost konaly ve svém tempu, ale se zájmem a požitkem, tedy i se snahou o co nejlepší individuální provedení. Slovním doprovodem a vtipem podporujeme dobrou náladu a smích." (Dvořáková, 1995, s. 10). Každý cvik začínáme pokud možno ze základní polohy, která umožňuje jeho správné provedení a zapojení odpovídajících svalových skupin. Základní polohy jsou přehledně zpracovány včetně fotodokumentace správného a chybného provedení v publikaci "Předškoláci v pohybu".24 Během cvičení sledujeme pravidelné dýchání. "Starší děti mohou při provádění cviků zapojit správné dýchání, které podporuje účinek protahování - vlastní protažení spojujeme s výdechem. U některých cviků je vhodné zvýraznit výdech hlasitým projevem (např. jako had - ssss..., jako mašinka - húúúú..., sfoukneme svíčku)." (Volfová, 2008, s. 10) Na správné provedení se snažíme reagovat slovně, chybné provedení korigujeme spíše náznakem a přímou korekcí. V průběhu cvičení bychom měli věnovat chvíli pozornosti každé dvojici cvičenců (rodič - dítě) a upozornit také na dosažené pokroky. "Na začátku průpravné části zařazujeme cviky v nízkých polohách (leh) a postupně přecházíme do poloh vyšších. U předškolních dětí zařazujeme většinu cviků v polohách nízkých. Důvodem je jednodušší provedení cviků, fixace určité části těla 24 VOLFOVÁ, Hana a Ilona KOLOVSKÁ. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada, 2008, 120 s. Děti a sport. ISBN 978-80-247-2317-4.

62

a větší soustředění na polohy jiných částí těla a správné provádění jejich pohybů (např. klek sedmo - fixace dolní části těla a snadnější podsazení pánve - pozornost je věnována aktivaci břišního svalstva, poloze ramen, lopatek a hlavy). Jednotlivé cviky provádíme pomalým vedeným pohybem s vyloučením rychlých přechodů. Vhodné je pomalý průběh cviku regulovat slovem společně s popisem cviku." (Volfová, 2008, s.9) Obrazový, doprovodný materiál Ke správnému provedení a regulaci pohybu můžeme hojně využívat slovní doprovod s popisem cviku, ale také vhodné básničky a písničky. Doprovodný text bychom měli mít připravený na velkém formátu, aby se mohli dospělí připojit ke cvičitelce co nejdříve. Pro děti můžeme mít ke cvikům připraveny obrázky nebo plyšová zvířátka apod. Tento materiál používáme k přirovnání a pojmenování jednotlivých cviků nebo celých sestav. Dětem pomohou při učení i opakování jednotlivých cviků.

6.4 Hlavní část V hlavní části se věnujeme opakování a zdokonalování pohybových dovedností. Cílem pohybových aktivit je všestranný rozvoj rychlostních, vytrvalostních, silových a obratnostních schopností. Oblíbenou náplní hlavní části jsou nejrůznější překážkové dráhy a připravená stanoviště s využitím nářadí a náčiní. Do hlavní části zařazujeme také pohybové a psychomotorické hry, činnosti na rozvoj jemné motoriky, rytmické a taneční hry. Na závěr hlavní části je vhodné mít připravenou nějakou činnost, která děti zabaví a není zde nutný doprovod a dopomoc dospělých, kteří se v tomto čase podílí především na úklidu nářadí. Překážkové dráhy, sestavy, stanoviště Sestavy nářadí a úkoly na jednotlivých stanovištích by měly být v souladu s cílem hodiny. Měli bychom mít předem promyšlené, jaké nářadí a náčiní budeme používat 63

a jak bude rozmístěno v prostoru. Nejvhodnější formou je jednoduchý nákres, na základě kterého nám pomohou dráhu rychle sestavit ostatní dospělí. Úkolem cvičitelky je promyšlené plánování, koordinace přípravy a úklidu nářadí. Cvičitelka zodpovídá za bezpečnost nářadí a náčiní.

Obrázek 35: Seskok do měkké podložky

Obrázek 36: "Holubička" na lavičce

Vyžadujeme striktní dodržování bezpečnostních pravidel! Děti nesmí cvičit na nářadí bez dozoru rodičů. Rodiče provádějí aktivní záchranu, musí proto přesně vědět, jakým způsobem. Plánované činnosti na nářadí a jednotlivých stanovištích musí být nejdříve všem řádně a srozumitelně vysvětleny. Měli bychom se vždy ujistit a přesvědčit, že je všichni pochopili a případně provést názornou ukázku, během které také přímo ověříme správné upevnění, rozmístění a stav používaného nářadí a náčiní. V případně různých činností na stanovištích volíme spíše větší množství skupin, aby děti větší část doby nečekaly, až na ně přijde řada. "Všechny činnosti (nejen na stanovištích) lze provozovat ve více zástupech (řadách) se stejnou pohybovou činností - podle počtu dětí. Doporučujeme 4 - 7 dětí v zástupu při činnostech na stanovištích. Je-li v zástupu větší počet dětí, snižuje se efektivita cvičební jednotky a děti místo pohybu "čekají na pohyb" v zástupu." (Volfová, 2008, s. 27)

64

6.5 Závěrečná část Závěrečná část souží k celkovému zklidnění organismu po fyzické i psychické stránce. Obsahem mohou být oblíbené pohybové, psychomotorické či rytmické hry klidnějšího charakteru. Z důvodu únavy cvičenců nezavádíme již v závěru nové pohybové prvky. Můžeme se věnovat činnostem hudebním (spíše poslechu), můžeme zahrát nebo přečíst krátkou pohádku nebo provádět řízenou relaxaci hravou formou, s využitím hudby, jemných masážních technik, jógy pro děti apod.

Obrázek 37: Hladivá masáž

Obrázek 38: Řízená relaxace

Do závěrečné části je také možné zařadit přání oslavencům. Můžeme cvičence pochválit, případně jim poděkovat za společné cvičení. Každé cvičení bychom měli ukončit společným závěrečným rituálem, který je neměnný. Stejně jako na začátku si můžeme popovídat s maňáskem a společně ho uložit, rozloučit se písničkou, říkankou s pohybovým doprovodem, plácnutím či podáním ruky nebo si společně zamávat.

Obrázek 39: Závěr cvičení 65

Dělená varianta závěrečné části cvičení V případě dělené závěrečné části mají dospělí cvičenci možnost zacvičit si s druhou cvičitelkou a zvýšit tak fyzické zatížení odpovídající skupině dospělých. Výběr cviků je nutné přizpůsobit skupině cvičenců, která může být složena z rodičů i prarodičů dětí a zohlednit tak výrazné rozdíly v tělesné zdatnosti jednotlivců. Obsahem mohou být zdravotní, kompenzační i posilovací cvičení spojená s hudbou i závěrečnou relaxací. (Berdychová in ČASPV, 2006) Děti se věnují klidovějším řízeným činnostem jako jsou poslech pohádky, tvoření, hry apod.

Obrázek 41: Hra s písmenky - závěr, dělená varianta

Obrázek 40: Tvoření - závěr, dělená varianta Odměny

Někdy bývají děti na závěr cvičení odměněny drobnou pochutinou (kukuřičné křupky, piškoty, rozinky apod.). V tomto případě je nutné mít zvolený pamlsek předem schválený od rodičů a zvážit jeho charakter a množství s ohledem na zásady zdravé výživy. Mnoho dětí v dnešní době trpí potravinovými alergiemi, stravovací zvyky rodin se značně liší a dodržování hygienických zásad je v rámci organizace cvičení také náročné, proto dáváme přednost jiné formě odměny (razítka, samolepky, omalovánky nebo básničky s obrázkem). Odměnou může být oblíbená hra jako je třeba chytání bublin, jindy kaštánek nebo lodička z papíru, se kterou jsme cvičili. Materiální odměna však není vůbec nutná. Pochvala a pohlazení od rodičů, vzájemná radost a příjemný pocit ze společně strávených chvil jsou dostatečnou motivací pro všechny zúčastněné. 66

Závěr V rámci bakalářské práce není možné, aby bylo téma zpracováno vyčerpávajícím způsobem. Práce neobsahuje metodiku pro rozvoj jednotlivých pohybových dovedností a schopností dětí předškolního věku, ani konkrétní náměty. Záměrem práce bylo smysluplné uspořádání teorie, praktických rad a doporučení, které by pomohly začínajícím cvičitelkám v orientací v problematice. Uvedené informace, odkazy na zdroje a další materiály by jim měly usnadnit výběr, kritické posouzení a modifikaci konkrétních cviků a námětů a pomoci především k vlastní tvůrčí přípravě a práci.

67

Resumé Práce je koncipována jako metodický materiál, který by měl pomoci začínajícím cvičitelkám s přípravou a organizací cvičení rodičů s dětmi předškolního věku. Je rozčleněna do šesti kapitol. První tři kapitoly vycházejí z teoretických poznatků. První kapitola se věnuje objasnění základních pojmů, historii a současnosti cvičení rodičů s dětmi a vybraným přínosům této pohybové aktivity. Druhá

kapitola obsahuje charakteristiku dítěte

předškolního věku, třetí kapitola se zabývá základními pedagogickými metodami a zásadami, které se vztahuji k dané problematice. Následující kapitoly jsou více prakticky zaměřeny. Ve čtvrté kapitole jsou uvedeny informace důležité pro organizaci cvičení rodičů s dětmi. Pátá a šestá kapitola se věnují obsahu a skladbě lekce. Práce je doplněna řadou fotografií, odkazů na další zdroje a také prakticky zaměřenými přílohami.

Summary This thesis is concieved as methodical guide for preparing and conducting physical activities for preschool children and their parents. it is divided into six chapters. The first three chapters are aimed on theory. The first chapter defines basic terms, history and contemporary practice of physical activities for children with their parents and its benefits. The second chapter consists of preschool child characteristics. The third chapter comprises basic pedagogical principles related to the subject. The following chapters are aimed more on practice. The fourth chapter focuses on organizing of the physical activities. The chapters five and six explain content and division of the lessons. The thesis is complemented with many photographs, links to further resources and practical attachements. 68

Seznam zdrojů Cvičení rodičů s dětmi BERDYCHOVÁ, Jana. Mámo, táto, cvičte se mnou. Praha: Olympia, 1984. 117 stran. BOROVÁ, Blanka, Dana TRPIŠOVSKÁ, Simona SKOUMALOVÁ, Věra SMEJKALOVÁ. Cvičíme s malými dětmi: náměty pro rozvoj pohybových dovedností dětí od 3 do 8 let. Praha: Portál, 1998, 125 s. ISBN 80-717-8223-8. ČESKÁ ASOCIACE SPORT PRO VŠECHNY. Blanka BOROVÁ, Hana DVOŘÁKOVÁ, Eva KULHÁNKOVÁ, Dana PŘIKLOPILOVÁ, Simona SKOUMALOVÁ, Jarmila STRÁNSKÁ. Cvičení předškolních dětí a rodičů s dětmi: Speciální učební text. Praha: ČASPV, 2006, 62 s. Metodická edice. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Cvičíme a hrajeme si. Olomouc: Hanex, 1995, 101 s. ISBN 80857-8307-X. HÜTTEROVÁ, Eva. Náměty na cvičební hodiny cvičení rodičů s dětmi. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2009. ISBN 80-86586-11-1. UHROVÁ, Radomíra. Cvičení dětí s rodiči. Praha: Grada, 2010, 112 s. Děti a sport. ISBN 978-80-247-3446-0. VAŇKOVÁ, Jana, Lucie NEČASOVÁ, Dana SKŘIČKOVÁ, Kateřina SEDLÁKOVÁ a Irena CHALOUPKOVÁ. Cvičení rodičů s dětmi: Metodický materiál. Šesté vydání. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2013. VAŇKOVÁ, Jana, Lucie NEČASOVÁ. Sborník námětů pro cvičení rodičů s dětmi: Metodický materiál. Třetí vydání. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2005.

69

Pohybové činnosti v předškolním a školním vzdělávání DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání. Dotisk 2. vyd. Praha: Raabe, 2011, 146 s. ISBN 978-808-6307-886. DVOŘÁKOVÁ, Hana. K některým problémům tělesné výchovy v současné mateřské škole. Praha: Karolinum, 1998, 137 s. ISBN 80-718-4497-7. JUKLÍČKOVÁ-KRESTOVÁ, Zdeňka a kolektiv. Pohybové hry dětí předškolního věku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, 310 s. MUŽÍK, Vladislav a Petr VLČEK. Škola, pohyb a zdraví : výzkumné výsledky a projekty. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 280 s. Škola a zdraví pro 21. století. ISBN 978-807-3921-477. MUŽÍK, Vladislav a Milada KREJČÍ. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ. Olomouc: Hanex, 1997, 139 s. Tělesná výchova a zdraví. ISBN 80-857-8317-7. VOLFOVÁ, Hana a Ilona KOLOVSKÁ. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada, 2008, 120 s. Děti a sport. ISBN 978-80-247-2317-4.

Biologie MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro učitele. 3. dotisk prvního vydání. Praha: Karolinum, 2002, 269 s. ISBN 978-80-7184-867-72.

Pedagogika JŮVA, Vladimír. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido - edice pedagogické literatury, 2001, 118 s. ISBN 80-859-3195-8. SVOBODOVÁ, Jarmila a Bohumíra ŠMAHELOVÁ. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007, 140 s. ISBN 978-808-6633-817. 70

Psychologie ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. 3. doplněné vydání. Tišnov: SURSUM, 1997, 156 s. ISBN 80-85799-03-0. MERTIN, Václav. Výchovné maličkosti: průvodce výchovou dítěte do 12 let. Praha: Portál, 2011, 212 s. ISBN 978-807-3678-579. MERTIN, Václav. Na co se často ptáte: ze zkušeností dětského psychologa. Praha: Scientia, 2004, 178 s. ISBN 80-718-3316-9. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2., rozš. a přeprac. vyd. Editor Václav Mertin, Ilona Gillernová. Praha: Portál, 2010, 247 s. ISBN 978-80-7367-627-8. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, 531 s. ISBN 978-802-4621-531.

71

Seznam obrázků Všechny použité fotografie jsou majetkem autorky a byly pořízeny a zveřejněny v rámci této práce se souhlasem fotografovaných osob.

Obrázek 1: Cvičení rodičů s dětmi (1-3 roky) Obrázek 2: Plavání rodičů s dětmi (1-3 roky) Obrázek 3: Tělesný kontakt a smích je součástí cvičení rodičů s dětmi Obrázek 4: Dívka, 3 roky Obrázek 5: Dívka, 6 let Obrázek 6: Jištění na velkém míči (blízko k těžišti) Obrázek 7: Houpání na kruzích (vhodnější alternativa k visu za ruce) Obrázek 8: Využití obrázku při cvičení Obrázek 9: Cvičení s Večerníčkem Obrázek 10: Trhání, rozvoj jemné motoriky Obrázek 11: Rozvoj koordinace, manipulační dovednosti Obrázek 12: Masáž papírovou koulí Obrázek 13: Průpravné cvičení s papírovou koulí Obrázek 14: Průpravné cvičení s ručníkem Obrázek 15: Sáňky Obrázek 16: Opičí houpačka Obrázek 17: Stoj na rukou s dopomocí - příprava Obrázek 18: Stoj na rukou s dopomocí - jištění, odraz Obrázek 19: Stoj na rukou s dopomocí - jištění blízko k těžišti Obrázek 20: Tělovýchovné nářadí 72

Obrázek 21: Pomůcky Obrázek 22: Pomůcky Obrázek 23: Pomůcky Obrázek 24: Pomůcky Obrázek 25: Jógová pozice ze sestavy "Pozdrav slunci" Obrázek 26: Letadlo Obrázek 27: Letadlo Obrázek 28: Letadlo Obrázek 29: Pohybová hra Obrázek 30: Zahájení cvičení Obrázek 31: Cvičení "Sněhulák" Obrázek 32: Cvičení "Vánoce" Obrázek 33: Honička "Papoušek Rio" Obrázek 34: Vydýchání Obrázek 35: Seskok do měkké podložky Obrázek 36: Holubička na lavičce Obrázek 37: Hladivá masáž Obrázek 38: Řízená relaxace Obrázek 39: Závěr cvičení Obrázek 40: Tvoření - závěr, dělená varianta Obrázek 41: Hra s písmenky - závěr, dělená varianta Obrázek 42: Příprava - pomůcky

73

Seznam příloh Příloha 1: Přehled pohybových dovedností (Volfová, 2008, s. 12-16) Příloha 2: Základní tělovýchovné názvosloví (Vaňková, 2013, s. 23-27) Příloha 3: Správné držení těla (Dvořáková, 2011, s. 87) Příloha 4: Cvičební jednotka 1 - příprava (Hütterová, 2009) Příloha 5: Ukázka přípravy - praxe (Vaňková, 2005, s. 11) Příloha 6: "Papírová hodina"

74

Přílohy Příloha 1 Přehled pohybových dovedností25

25 VOLFOVÁ, Hana a Ilona KOLOVSKÁ. Předškoláci v pohybu. Praha: Grada, 2008, s. 12-16. Děti a sport. ISBN 978-80-247-2317-4.

75

76

77

78

79

Příloha 2 Základní tělovýchovné názvosloví26

26 VAŇKOVÁ, Jana, Lucie NEČASOVÁ, Dana SKŘIČKOVÁ, Kateřina SEDLÁKOVÁ a Irena CHALOUPKOVÁ. Cvičení rodičů s dětmi: Metodický materiál. Šesté vydání. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2013, s. 23-27.

80

81

82

83

84

Příloha 3 Správné držení těla27

27 DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání. Dotisk 2. vyd. Praha: Raabe, 2011, s. 87. ISBN 978-808-6307-886.

85

Příloha 4 Cvičební jednotka 1 - příprava28

28 HÜTTEROVÁ, Eva. Náměty na cvičební hodiny cvičení rodičů s dětmi. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2009. ISBN 80-86586-11-1.

86

Příloha 5 Ukázka přípravy - praxe29

29 VAŇKOVÁ, Jana, Lucie NEČASOVÁ. Sborník námětů pro cvičení rodičů s dětmi: Metodický materiál. Třetí vydání. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2005.

87

Příloha 5 "Papírová hodina"

Obrázek 42: Příprava - pomůcky

Ilustrační fotografie z hodiny

88

89