CVIENÍ 1
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIENÍ 1 – APLIKOVATELNOST, DODRŽOVÁNÍ A DISEMINACE MHP Cviþení k práci jednotlivČ nebo ve skupinách. ýas: 30’ Prameny: texty Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ. 1. Aplikovatelnost MHP Jaké texty a þlánky se vztahují na: a) mezinárodní ozbrojený konflikt b) vnitrostátní ozbrojený konflikt 2. Dodržování MHP a) Jaká je role státĤ? b) Jak mĤže MVýK postupovat, pokud státy porušují MHP? c) Vyjmenujte nČkteré faktory, jež mohou strany v konfliktu pĜimČt k dodržování MHP. 3. Diseminace MHP a) Co je podstatou diseminace MHP? b) Které þlánky Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ se pĜímo týkají diseminace MHP? 4. ChránČné osoby Jaké skupiny chránČných osob znáte?
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIENÍ 1
CVIENÍ 1 – APLIKOVATELNOST, DODRŽOVÁNÍ A DISEMINACE MHP Modelové odpovČdi 1. Aplikovatelnost MHP a) Na mezinárodní ozbrojený konflikt se vztahují þtyĜi Ženevské úmluvy z roku 1949 a Dodatkový protokol I z roku 1977. b) Na vnitrostátní ozbrojený konflikt se vztahuje spoleþný þl. 3 Ženevských úmluv z roku 1949 a pĜi splnČní urþitých podmínek (stanovených v þl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu II) také Dodatkový protokol II z roku 1977.
2. Dodržování MHP a) Státy jsou povinny dodržovat a zajistit dodržování mezinárodního humanitárního práva, neboĢ se k tomu podpisem pĜíslušných mezinárodních smluv samy dobrovolnČ zavázaly. ěada pravidel MHP (napĜ. spoleþný þl. 3 Ženevských úmluv) dnes navíc tvoĜí souþást obyþejového mezinárodního práva, a proto zavazují všechny státy mezinárodního spoleþenství vþetnČ tČch, které Ženevské úmluvy a Dodatkové protokoly dosud neratifikovaly. b) MVýK nesehrává v ozbrojeném konfliktu roli soudce, proto státy nemĤže pĜinutit k tomu, aby dodržovaly MHP, ani je trestat za jeho porušování. Má pouze právo upozorĖovat je na porušování, jehož se dopouštČjí, a diskrétnČ je vyzývat k tomu, aby porušování zanechaly. c) Na ochotu stran v konfliktu dodržovat normy MHP má vliv celá Ĝada právních a pĜedevším mimoprávních faktorĤ. K hlavním z nich náleží oþekávání reciprocity: ta sice z právního hlediska není relevantní, neboĢ strana v konfliktu má povinnost dodržovat MHP bez ohledu na jednání druhé strany, ve skuteþnosti však sehrává velmi významnou úlohu. Strana v konfliktu si zpravidla velmi dobĜe uvČdomuje, že dodržování MHP druhou stranou mĤže reálnČ oþekávat pouze v pĜípadČ, kdy MHP sama neporušuje. K dalším dĤležitým faktorĤm, které pĜispívají k dodržování MHP za ozbrojeného konfliktu, patĜí: x x x x x x x x x
2
vliv veĜejného mínČní; zájem na udržení vnitĜní disciplíny ozbrojených sil; pĤsobení individuální a skupinové etiky; snaha ušetĜit vlastní síly; snaha zachovat hospodáĜské zázemí; snaha pĜedejít vypuknutí spirály násilí; zájem na usnadnČní budoucího návratu k míru; znalost právních norem (MHP, lidská práva) ; hrozící sankce (embarga, mezinárodní trestní tribunály aj.).
CVIENÍ 1
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
3. Diseminace MHP a) Podstatou diseminace MHP je šíĜení jeho znalosti (pĜedevším šíĜení znalosti jeho základních textĤ, tj. Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ) v dobČ míru i války, a to jak v prostĜedí ozbrojených sil, tak mezi civilním obyvatelstvem. Na diseminaci MHP se podílejí hlavnČ státy, které mají smluvnČ založenou povinnost tak þinit, a složky Hnutí (MVýK, národní spoleþnosti). b) Diseminace MHP se pĜímo týkají þl. 47 Ženevské úmluvy I, þl. 48 Ženevské úmluvy II, þl. 127 Ženevské úmluvy III, þl. 144 Ženevské úmluvy IV, þl. 83 Dodatkového protokolu I a þl. 19 Dodatkového protokolu II. 4. ChránČné osoby Mezi chránČné osoby patĜí: x ranČní a nemocní pĜíslušníci ozbrojených sil v poli a þlenové zdravotnických služeb ozbrojených sil; x ranČní, nemocní a troseþníci ozbrojených sil na moĜi a þlenové zdravotnických služeb námoĜních sil; x váleþní zajatci; x civilní obyvatelstvo, zvláštČ cizí civilní obyvatelstvo na území stran v konfliktu (vþetnČ uprchlíkĤ) a civilní obyvatelstvo na okupovaných územích; x zadržené a internované civilní osoby; x zdravotnický a duchovní personál a jednotky civilní obrany. x personál urþený k ochranČ kulturních památek.
3
CVIÿENÍ 2
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIýENÍ 2 – INTERAKTIVNÍ ÚVOD DO MHP Cviþení k práci s celou skupinou posluchaþĤ, metoda otázek a odpovČdí. ýas: 20‘ – 30‘ Prameny: texty Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ. Pokyny pro pĜednášejícího Toto cviþení by mČlo sloužit jako úvod do problematiky MHP podaný interaktivní formou. Nahrazuje prostý monolog a umožĖuje pĜítomným od poþátku se aktivnČ zapojit do prezentace.
Otázky: 1. Je podle vašeho názoru pravdivé tvrzení, že rozvoj mezinárodního humanitárního práva zaþal se založením ýerveného kĜíže a pĜijetím první Ženevské úmluvy? 2. Jaká pravidla Ĝídila prĤbČh ozbrojených konfliktĤ pĜed založením ýerveného kĜíže a pĜijetím první Ženevské úmluvy? 3. ýím se Henry Dunant a jeho þtyĜi spolupracovníci zasloužili o rozvoj moderního humanitárního práva? 4. K jaké oblasti práva podle vás náleží MHP? 5. Jak byste definovali mezinárodní humanitární právo? 6. Existují jiné pojmy k oznaþení MHP? 7. Jaká odvČtví má tradiþní MHP a do jaké míry je dČlení na tato odvČtví relevantní v dnešní dobČ? 8. TvoĜí Ženevské úmluvy a jejich Dodatkové protokoly výluþné nebo pouze nČkteré prameny MHP?
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIÿENÍ 2
CVIýENÍ 2 – INTERAKTIVNÍ ÚVOD DO MHP Modelové odpovdi OdpovČć na otázku þ. 1 Vývoj mezinárodního humanitárního práva nezaþal až v polovinČ 19. století se založením ýerveného kĜíže a pĜijetím první Ženevské úmluvy. Pravidla vedení ozbrojených konfliktĤ existovala již dĜíve, každá lidská spoleþnost na jakémkoli stupni civilizaþního vývoje si je vytváĜela pro své potĜeby. Založení ýerveného kĜíže a podepsání první Ženevské úmluvy pĜesto pĜedstavují dĤležitý milník ve vývoji práva ozbrojených konfliktĤ a poþátek formování novodobého MHP. OdpovČć na otázku þ. 2 Od poþátku lidské civilizace si komunity a státy vytváĜely pro své potĜeby urþitá pravidla vedení válek. „Váleþné praktiky primitivních národĤ ilustrují rĤzné typy mezinárodních pravidel vedení války, které známe v souþasné dobČ: pravidla sloužící k rozlišení rĤzných typĤ nepĜátel; pravidla urþující okolnosti, formality a zmocnČní k zahájení a ukonþení války; pravidla stanovující omezení týkající se osob, þasu, místa a zpĤsobĤ vedení války a pravidla postavení války mimo zákon.“ (Quincy Wright) První váleþné zákony byly vyhlášeny velkými civilizacemi již nČkolik tisíc let pĜed naším letopoþtem: „Stanovuji tyto zákony, aby silní nemohli utlaþovat slabé.“ (Chammurabi, král babylonský) Mnoho starých textĤ, jako je Mahabharata, Bible a Korán, obsahuje pravidla vyžadující respekt vĤþi protivníkovi. NapĜíklad Viquayet, text napsaný koncem 13. století na vrcholu období arabské nadvlády nad ŠpanČlskem, pĜedkládá skuteþný zákoník vedení války. Mnohostranná úmluva z roku 1864 tudíž pouze kodifikovala a upevnila staré, fragmentární a roztroušené zákony a obyþeje války chránící ranČné a ty, kdo o nČ peþují. OdpovČć na otázku þ. 3 Henry Dunant a jeho spolupracovníci napomohli k vytvoĜení moderního MHP jakožto uceleného, stálého a všeobecnČ akceptovaného souboru právních norem. OdpovČć na otázku þ. 4 MHP tvoĜí souþást mezinárodního práva veĜejného stejnČ jako právo lidských právo, uprchlické právo, moĜské právo, smluvní právo aj. Vychází z principu lidskosti a soustĜećuje se na ochranu jednotlivce.
2
CVIÿENÍ 2
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
OdpovČć na otázku þ. 5 MVýK definuje MHP takto: „MHP pĜedstavuje soubor mezinárodních pravidel smluvního þi obyþejového pĤvodu, která jsou zvláštČ urþena pro Ĝešení humanitárních záležitostí pĜímo vyplývajících z ozbrojených konfliktĤ mezinárodní nebo vnitrostátní povahy. Tato pravidla omezují z humanitárních dĤvodĤ právo stran v konfliktu používat libovolné zpĤsoby a prostĜedky vedení války a chrání osoby a majetek, které jsou nebo by mohly být konfliktem zasaženy.“ OdpovČć na otázku þ. 6 Mezinárodní humanitární právo bývá také nČkdy nazýváno „právo ozbrojených konfliktĤ“ nebo „váleþné právo“. Všechny tĜi pojmy jsou v souþasné dobČ považovány za synonyma a jejich užívání závisí na prostĜedí. Mezinárodní organizace, univerzity a státy upĜednostĖují spíše pojem mezinárodní humanitární právo, druhé dva termíny zase bČžnČ používají ozbrojené síly. OdpovČć na otázku þ. 7 Mezinárodní humanitární právo má dvČ odlišné oblasti: x Ženevské právo neboli humanitární právo v užším slova smyslu, jež je urþeno na ochranu pĜíslušníkĤ ozbrojených sil, kteĜí se pĜímo nebo již neúþastní boje, a osob, které se aktivnČ nepodílejí na nepĜátelských akcích, zejména civilistĤ; x Haagské právo neboli váleþné právo, které stanoví práva a povinnosti stran v konfliktu pĜi provádČní vojenských operací a omezuje zpĤsoby a prostĜedky vedení boje. Tyto dvČ oblasti MHP nejsou již dnes zcela oddČlené: cílem nČkterých ustanovení haagského práva je chránit obČti konfliktĤ, nČkteré zásady ženevského práva zase naopak urþují, k jakým zpĤsobĤm a prostĜedkĤm vedení boje se mohou strany v konfliktu v prĤbČhu nepĜátelských akcí uchýlit. Dodatkové protokoly z roku 1977 obČ oblasti MHP do znaþné míry spojily, rozdíl mezi nimi je tedy nyní spíše historické a didaktické povahy. OdpovČć na otázku þ. 8 Ženevské úmluvy a jejich Dodatkové protokoly pĜedstavují základní prameny MHP, pĜesto však tuto oblast práva neupravují v celé její šíĜi. K pramenĤm MHP kromČ nich náležejí také další mezinárodní smlouvy, napĜ. Haagské úmluvy pĜijaté na svČtových mírových konferencích v letech 1899 a 1907, Haagská úmluva na ochranu kulturních statkĤ za ozbrojeného konfliktu z roku 1954, Úmluva o zákazu nebo omezení použití nČkterých konvenþních zbraní, které mohou zpĤsobovat nadmČrné utrpení nebo mít nerozlišující úþinky z roku 1980 doplnČná þtyĜmi protokoly a Úmluva o Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a pĜevodu protipČchotních min a o jejich zniþení z roku 1997
3
CVIÿENÍ 3
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIýENÍ 3 – ŽENEVSKÉ ÚMLUVY A DODATKOVÉ PROTOKOLY Cviþení k práci jednotlivČ nebo ve skupinČ. ýas: 15‘(jednotlivČ) nebo 30‘ (ve skupinČ) Prameny: texty Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ. Otázky: 1. Mezinárodní smlouvy – vþetnČ Ženevských úmluv z roku 1949 a jejich Dodatkových protokolĤ z roku 1977 – mají podobnou formu jako dopis: každá obsahuje úvod, ústĜední text vyjadĜující hlavní myšlenky a závČr. Která ustanovení Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ byste podĜadili pod tyto jednotlivé þásti? 2. Kolik þlánkĤ pĜibližnČ mají Ženevské úmluvy a Dodatkového protokoly dohromady? 3. Všechny þtyĜi Ženevské úmluvy obsahují urþitá spoleþná ustanovení. Vyjmenujte alespoĖ nČkterá z nich. 4. Jedno ze spoleþných ustanovení všech þtyĜ Ženevských úmluv bývá nazýváno miniaturní úmluva. O které ustanovení se jedná? 5. Ženevské úmluvy a Dodatkové protokoly patĜí k nemnoha mezinárodním smlouvám, které ukládají smluvním stranám povinnost, aby šíĜily jejich znalost. Souhlasíte s tímto tvrzením? ZdĤvodnČte své stanovisko. 6. Proþ bylo v roce 1977 rozhodnuto pĜijmout Dodatkové protokoly a nebyla radČji provedena revize Ženevských úmluv? 7. Proþ bylo 28 let po pĜijetí Ženevských úmluv nutno vypracovat Dodatkové protokoly? 8. Dodatkový protokol I upravuje mezinárodní ozbrojené konflikty. V þem spoþívá hlavní pĜínos tohoto dokumentu? 9. Dodatkový protokol II pojednává o vnitrostátních ozbrojených konfliktech, a pĜímo se tak dotýká nČkterých dĤležitých zájmĤ státĤ. Kterých? 10. Dodatkový protokol II obsahuje pravidla urþená na ochranu základních humanitárních hodnot. O jaká pravidla se jedná?
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIÿENÍ 3
CVIýENÍ 3 – ŽENEVSKÉ ÚMLUVY A DODATKOVÉ PROTOKOLY Modelové odpovČdi 1. Úvod – všeobecná ustanovení (aplikovatelnost dokumentu aj.); ústĜední text – základní pravidla; závČr – závČreþná ustanovení (podpis, ratifikace, vstup v platnost, jazyky apod.). 2. Ženevské úmluvy a Dodatkové protokoly mají dohromady 575 þlánkĤ. 3. Spoleþná ustanovení všech þtyĜ Ženevských úmluv: x ýlánky 1, 2, 3 a 4 všech þtyĜ Ženevských úmluv; x Zvláštní dohody (þlánky 6, 6, 6, 7 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x Nemožnost chránČných osob zĜeknout se práv zajištČných Úmluvou (þlánky 7, 7, 7, 8 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x Ochranné mocnosti (þlánky 8, 8, 8, 9 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x ýinnost MVýK (þlánky 9, 9, 9, 10 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x Organizace nahrazující ochrannou mocnost (þlánky 10, 10, 10, 11 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x Urovnávání sporĤ (þlánky 11, 11, 11, 12 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x ŠíĜení znalosti textu Úmluvy (þlánky 47, 48, 127, 144 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x Trestní stíhání porušitelĤ Úmluvy (þlánky 49, 50, 129, 146 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x Vážná porušení Úmluvy (þlánky 50, 51, 130, 147 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x VyšetĜování porušení Úmluvy (þlánky 52, 53, 132, 149 Ženevské úmluvy I, II, III, IV); x ZávČreþná ustanovení (þlánky 55-64, 54-63, 133-143, 150-159 Ženevské úmluvy I, II, III, IV). 4. Jedná se o spoleþný þlánek 3 všech þtyĜ Ženevských úmluv, který stanoví minimální humanitární záruky obsahovČ shodné se základními lidskými právy. Strany v konfliktu se od tohoto minimálního standardu nesmČjí za žádných okolností odchýlit. 5. Tvrzení je pravdivé. Viz þl. 47 Ženevské úmluvy I, þl. 48 Ženevské úmluvy II, þl. 127 Ženevské úmluvy III a þl. 144 Ženevské úmluvy IV. 6. V pĜípadČ revize Ženevských úmluv hrozilo, že státy pĜíležitosti využijí k výraznému okleštČní nČkterých zásadních ustanovení z roku 1949, proto bylo rozhodnuto posílit ochranu obČtí ozbrojených konfliktĤ pĜijetím nových textĤ ve formČ Dodatkových protokolĤ k Ženevským úmluvám. 7. Ve druhé polovinČ dvacátého století se objevily nové typy konfliktĤ, boje za národní osvobození, které Ženevské úmluvy z roku 1949 upravovaly pouze þásteþnČ. 8. Dodatkový protokol I z roku 1977 lépe chrání civilní obyvatelstvo pĜed hrozbou nerozlišujících útokĤ a dĤsledky vedení totální války. 9. Jedná se o státní suverenitu a zájem vlády na obnovení poĜádku uvnitĜ státu s využitím vlastních prostĜedkĤ. 10. K základním humanitárním pravidlĤm, která þásteþnČ zakotvuje již spoleþný þlánek 3 všech þtyĜ Ženevských úmluv, náleží ochrana fyzické a duševní integrity jedince (napĜ. zákaz muþení), lidské zacházení s osobami zbavenými svobody a zákaz útokĤ na civilní obyvatelstvo. l 2
CVIÿENÍ 4
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIýENÍ 4 – PRAKTICKÉ PěÍPADY # I Cviþení k práci ve skupinČ. ýas: 30‘ Prameny: texty Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ. PĜípad þ. 1 Ve státČ probíhají prudké boje mezi ozbrojenými skupinami Beta a Gama. Amar, vĤdce jednoho místního oddílu gamských jednotek, se náhle stĜetne tváĜí tváĜ s betským vojákem. Následuje boj muž proti muži, v nČmž se oba protivníci vzájemnČ zraní. Amar, který pĜed konfliktem absolvoval kurs první pomoci poĜádaný gamskou národní spoleþností ýerveného kĜíže, si sám ošetĜí rány. Když zjistí, že protivník je v dĤsledku utrpČných zranČní vyĜazen z boje, ošetĜí rány také jemu a dopraví ho na základnu svého oddílu. TémČĜ všichni gamští bojovníci Amarovo rozhodnutí kritizují a tvrdí, že mČl nepĜítele ponechat osudu. ChtČjí, aby byl voják okamžitČ popraven, protože právČ tak údajnČ postupuje druhá bojující strana. Pokud bude nepĜítel ponechán naživu, mČl by být alespoĖ pĜinucen k tomu, aby odstraĖoval miny položené jeho oddílem. Otázka: Jak by mČl Amar rozhodnout, aby dodržel MHP? PĜípad þ. 2 Velitel vojska, které okupuje þást území cizího státu, dovolil pracovníkĤm místní národní spoleþnosti ýerveného kĜíže, aby na okupovaném území sbírali a ošetĜovali ranČné a pĜi této þinnosti užívali ochranný znak þerveného kĜíže. Mezi zranČnými se nachází þlen vojska poraženého státu, který v bojích utrpČl pouze lehþí zranČní. VysvČtluje humanitárním pracovníkĤm, že pĜedstírá vážná zranČní, aby mohl pokraþovat v nepĜátelské þinnosti v týle nepĜítele, a žádá je, aby ho ošetĜili jako vážnČ zranČného, dopravili ho do bezpeþí a pomohli mu opatĜit si zbraĖ. Otázky: a) Co si myslíte o žádosti zranČného vojáka? b) Jak by se mČli humanitární pracovníci zachovat?
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIÿENÍ 4
CVIýENÍ 4 – PRAKTICKÉ PěÍPADY # I Modelové odpovČdi PĜípad þ. 1 VĤdce musí ušetĜit život zajatce, musí se o nČj postarat a chránit ho pĜed aktem pomsty (i ze strany svých vlastních vojákĤ). Nesmí ho nutit vykonávat nebezpeþnou nebo ponižující práci a jakmile je to možné, mČl by ho pĜemístit na bezpeþné místo a tam ho odevzdat svým nadĜízeným. Pokud není schopen tČmto požadavkĤm vyhovČt, je povinen zajatce propustit, neohrozí-li tím ovšem zajatcĤv život. Úprava: spoleþný þl. 3 Ženevských úmluv a þl. 4, 5 a 7 Dodatkového protokolu II. PĜípad þ. 2 a) Žádost nelze za žádných okolností akceptovat, neboĢ jejím cílem je spáchání aktu proradnosti, který mezinárodní humanitární právo výslovnČ zakazuje. Úprava: þl. 37 Dodatkového protokolu I. b) Humanitární pracovníci nesmČjí žádosti zranČného pĜíslušníka ozbrojených sil jejich domovského státu vyhovČt, neboĢ by porušili základní principy ýerveného kĜíže (hlavnČ principy neutrality a nestrannosti) a tím by také ohrozili dĤvČru, která je nezbytná pro þinnost ýerveného kĜíže. Pracovníci ýerveného kĜíže musejí ošetĜovat obČti ozbrojeného konfliktu v závislosti na závažnosti zranČní a naléhavosti lékaĜské péþe, jiné faktory brát v úvahu nemohou, protože by se jednalo o diskriminaþní jednání. Úprava: þl. 12 Ženevské úmluvy I.
l
2
CVIENÍ 5
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIýENÍ 5 – PRAKTICKÉ PěÍPADY # II Cviþení k práci ve skupinČ. ýas: 30‘ Prameny: texty Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ. PĜípad þ. 1 Velitel vojenské jednotky diskutuje se starostou vesnice na okupovaném území: velitel chce umístit své vojáky do nČkolika domĤ sloužících pro potĜeby civilní obrany, starosta to odmítá a tvrdí, že mezinárodní humanitární právo zakazuje používat civilní objekty k vojenským úþelĤm. Velitel hrozí, že nechá vyklidit celou vesnici. Kdo má pravdu? PĜípad þ. 2 Vojenská jednotka buduje opČrné body, má ale málo þasu a bojí se útokĤ nepĜítele. Velitel naĜídil, aby na místo stavby byli nahnáni obyvatelé nedaleké vesnice. Má na to právo? PĜípad þ. 3 Velitel vojenské jednotky vydává následující rozkaz: "Vzhledem k tomu, že bČhem minulých dnĤ došlo k nČkolika útokĤm proti našim muniþním skladĤm a základnám, naĜizuji, aby na kohokoli, kdo se k vojenským objektĤm pĜiblíží, aĢ již bude mít na sobČ uniformu nebo civilní šaty, bylo bez váhání vystĜeleno." Poruþík Berger, který pĤsobí jako právní poradce jednotky, namítá, že na civilisty je zakázáno stĜílet. Kdo má pravdu? PĜípad þ. 4 NepĜítel se zmocnil sousední vesnice a zĜídil tam své stanovištČ. Velitel naĜídil poruþíkovi Mayerovi, aby vyslal na místo zvČdy, kteĜí by obhlédli situaci a pokusili se zpĤsobit nepĜíteli maximální škody. V pĜítomnosti velitele dává poruþík Mayer svému podĜízenému desátníkovi Huberovi následující rozkaz: "ProniknČte v civilním obleþení a se zbranČmi skrytými pod šaty do sousední vesnice a snažte se tam zpĤsobit co nejvíce škod." Je takový rozkaz v souladu s MHP?
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIENÍ 5
CVIýENÍ 5 – PRAKTICKÉ PěÍPADY # II Modelové odpovČdi PĜípad þ. 1 Základní úprava: Ozbrojené síly okupující mocnosti nesmČjí budovy organizací civilní obrany zabavovat ani je používat k jiným úþelĤm, pokud by to poškozovalo civilní obyvatelstvo (þl. 61 Dodatkového protokolu I). Další úprava: þl. 52, 58 a), 61, 62 a 66 Dodatkového protokolu I. PĜípad þ. 2 Základní úprava: PĜítomnost civilních osob nesmí být využita k ochranČ urþitých bodĤ pĜed vojenskými operacemi. Strany v konfliktu nesmČjí smČĜovat pohyb civilních osob za úþelem ochrany vojenských objektĤ pĜed útokem (þl. 51 odst. 7 Dodatkového protokolu I). Další úprava: þl. 43, 51 a 58 c) Dodatkového protokolu I a þl. 4 odst. 2 Ženevské úmluvy III. PĜípad þ. 3 Základní úprava: Civilní osoby nesmČjí být za žádných okolností pĜedmČtem útoku (þl. 48 a 51 Dodatkového protokolu I). Další úprava: þl. 44, 49 a 50 Dodatkového protokolu I. PĜípad þ. 4 Základní úprava: Pokud kombatant nosí civilní šaty a skrývá zbraĖ, aby v nepĜíteli vyvolat zdání, že je civilní osobou, dopouští se zakázaného aktu proradnosti (þl. 37 Dodatkového protokolu I). Zakázáno je také útoþit bez rozlišování mezi civilními a vojenskými cíli (þl. 48 a 52 odst. 2 Dodatkového protokolu I). Další úprava: þl. 44 a 46 Dodatkového protokolu I. l
2
CVIÿENÍ 6
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIENÍ 6 – PRAKTICKÝ PÍPAD # III Cviþení k práci ve skupinČ. ýas: 45‘ Prameny: texty Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ. Okolnosti pípadu: Mezi státy Bunal a Sorálie probíhá mezinárodní ozbrojený konflikt. V jeho rámci upadli do zajetí BunalanĤ následující osoby: a) Sosi, þlen soralijských ozbrojených sil. V dobČ zajetí se neúþastnil bojĤ, ani nepĜipravoval žádnou akci a mČl na sobČ civilní obleþení. Bylo prokázáno, že se nČkolik dní pĜed svým zajetím do bojĤ zapojil: nemČl pĜi tom na sobČ uniformu a nenosil otevĜenČ zbraĖ. b) Assani, zemČdČlec žijící v jižní þásti Sorálie okupované Bunalany. Po obsazení území se Assani ukryl v lese – mČl pĜi sobČ vlastní legálnČ nabytou pistoli a s ní pĜepadl bunalské vojáky, kteĜí ho následnČ zneškodnili a zajali. PĜi pĜípravČ i provedení útoku nosil Assani zbraĖ otevĜenČ. c) ýerný Jack, soralijský generál, který se podílel na vyvolání konfliktu mezi Bunalem a Sorálií. BČhem jednoho útoku vydal rozkaz, aby byli všichni bunalští vojáci – vþetnČ tČch, kteĜí se vzdávají – bez milosti zabiti. d) Passionaria, obþan neutrálního státu. Z þirého idealismu se bČhem konfliktu dobrovolnČ pĜipojil k „mezinárodním brigádám“ Sorálie, které nejsou souþástí ozbrojených sil Sorálie, ale pĜímo se úþastní boje a jejich pĜíslušníci nosí uniformy. e) Bernie, þlen „protimilitaristické brigády“, která byla vytvoĜena v jižní þásti Sorálie okupované Bunalem. PĜíslušníci brigády se zamČĜují na zabíjení bunalských vojákĤ a nešetĜí ani ty, kteĜí jsou ranČní nebo se chtČjí vzdát. Sám Bernie nikdy nezabil nikoho, kdo by se pĜímo neúþastnil boje, a vždy nosil zbraĖ otevĜenČ. f) Ablador, muž zatþený za nejasných okolností v neidentifikovatelné uniformČ. Odmítá o sobČ podat jakékoli informace. Vše nasvČdþuje tomu, že Ablador nespáchal žádný akt nepĜátelství. g) Speedy, þlen soralijské armády. V civilním obleþení a s ukrytou zbraní pronikl do týlu bunalské armády, kde pĜipravil a vykonal útok, v jehož prĤbČhu nosil zbraĖ otevĜenČ. Otázky: 1. Jaký je status uvedených osob? Mohou být potrestány za jednání, jehož se v prĤbČhu ozbrojeného konfliktu dopustily? Jaké právní normy se na jejich pĜípady aplikují? 2. Jaké by bylo postavení Sosiho, Assaniho, Passionariy, Bernieho a Speedyho za pĜedpokladu, že by Bunal a Sorálie nebyly dva státy, ale frakce bojující ve vnitrostátním ozbrojeném konfliktu? 3. Jaké by v takového pĜípadČ vnitrostátního ozbrojeného konfliktu bylo postavení Alixe (vládní voják, který v boji proti pĜíslušníkĤm povstaleckých skupin vždy respektoval zákony a obyþeje války), pokud by upadl do rukou skupiny Bunal?
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIÿENÍ 6
CVIENÍ 6 – PRAKTICKÝ PÍPAD # III Modelové odpovČdi Otázka . 1 a) Sossi - váleþný zajatec dle þl. 4 odst. A1 Ženevské úmluvy III a þl. 44 odst. 5 Dodatkového protokolu I. b) Assani - civilista dle þl. 4 Ženevské úmluvy IV. V pĜípadČ pochybností by mu mČl být pĜiznán status váleþného zajatce, ale musel by splnit podmínky dle þl. 4 odst. A2 Ženevské úmluvy III a þl. 43 odst. 1 Dodatkového protokolu I. Jakožto civilista se dopustil nepĜátelské akce (þl. 5 odst. 2 Ženevské úmluvy IV), mĤže být proto souzen. c) ýerný Jack - váleþný zajatec dle þl. 4 odst. A1 Ženevské úmluvy III. MĤže být stíhán za váleþný zloþin, ale má právo na spravedlivý proces (þl. 105 Ženevské úmluvy III). d) Passionaria - váleþný zajatec. Jedná se o dobrovolníka ve smyslu þl. 4 odst. A2 Ženevské úmluvy III a ne o žoldnéĜe dle þl. 47 Dodatkového protokolu I. e) Bernie - pravdČpodobnČ váleþný zajatec dle þl. 4 odst. A2 Ženevské úmluvy III, protože skupina, k níž patĜí, má systém vnitĜní disciplíny (þl. 43 odst. 1 Dodatkového protokolu I). V pĜípadČ pochybností musí rozhodnout soud (þl. 5 Ženevské úmluvy III). f) Ablador - civilista dle þl. 4 Ženevské úmluvy IV. g) Speedy - váleþný zajatec dle þl. 4 odst. A1 Ženevské úmluvy III a þl. 44 odst. 5 Dodatkového protokolu I).
Otázka . 2 Ve vnitrostátním ozbrojeném konfliktu se nepoužívají pojmy „váleþný zajatec“ a „okupace“. NejþastČji se mluví o „bojovnících zajatých povstalci“ nebo „osobách zbavených svobody“.
Otázka . 3 Alix je chránČn spoleþným þl. 3 Ženevských úmluv, který ozbrojené skupiny pĤsobící na území Sorálie musejí dodržovat. Dále by byl chránČn Dodatkovým protokolem II, pokud se tento aplikuje. Skuteþnost, že respektoval zákony a obyþeje války, nepĜináší Alixovi v oblasti mezinárodního humanitárního práva žádné zvláštní výhody, v pĜípadČ jejich porušení by mu však hrozilo stíhání za váleþný zloþin. l
2
CVIENÍ 7
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIýENÍ 7 – PRAKTICKÝ PěÍPAD # IV Cviþení k práci ve skupinČ. ýas: 30‘ Prameny: texty Ženevských úmluv a Dodatkových protokolĤ. Okolnosti pĜípadu: 1. ModrozemČ, která ratifikovala Ženevské úmluvy i oba Dodatkové protokoly, je mnohoetnickým státem s minoritním obyvatelstvem ýervených a majoritním obyvatelstvem Modrých. VČtšina ýervených nechce žít ve státČ s Modrými a pĜeje si, aby se oblasti osídlené ýervenými odtrhly od ModrozemČ a pĜipojily se k ýervenozemi. Mezi HSý (Hnutí za svobodu ýervených), organizovanou ozbrojenou skupinou kontrolující þást území ModrozemČ, a Ĝádnými ozbrojenými silami ModrozemČ vypuká ozbrojený konflikt a HSý vyhlašuje ýervenou republiku. ýervenozemČ s aktivitami ýervených v Modrozemi velmi sympatizuje a posílá ýervené republice vojenský a humanitární materiál, operace HSý ale neĜídí a na území ModrozemČ nejsou pĜítomny žádné jednotky ýervenozemČ. 2. BratĜi Antonín a BoĜivoj, jejich sestra Šarlota a jejich rodiþe Frederik a Marta jsou obþany ModrozemČ, ale etnicky náležejí mezi ýervené. Žijí ve mČstČ Yellowtown na severu ModrozemČ, které je pod kontrolou Ĝádných modrozemských ozbrojených sil. Antonín je proti své vĤli povolán do armády ModrozemČ, BoĜivoj se pĜipojuje k HSý a útoþí na všechny modré vojáky i civilisty bez rozlišování. Šarlota se v lesích kolem Yellowtownu zapojuje do individuálních útokĤ proti modrým vojákĤm, bČhem nichž nosí zbraĖ otevĜenČ a dodržuje MHP. 3. Jednotky HSý se blíží k Yellowtownu. Modrozemské úĜady dávají uvČznit Frederika a Martu a dopravují je do mČsta Greentownu, které se nachází na jihu zemČ, daleko od oblastí kontrolovaných HSý. 4. Yellowtown je obklíþen vojsky HSý a dostává se pod tČžkou palbu, která smČĜuje proti modrozemským jednotkám bránícím mČsto, ale zpĤsobuje vysoké ztráty také v Ĝadách civilního obyvatelstva, protože palebné pozice HSý jsou umístČny daleko od mČsta, HSý používá staré zbranČ z druhé svČtové války a modrozemské jednotky jsou navíc rozmístČny po celém Yellowtownu. Humanitární situace ve mČsta zaþíná být kritická, obyvatelstvu docházejí základní potraviny a léky. HSý pĜesto nepovoluje prĤchod humanitárních konvojĤ organizovaných Modrozemským ministerstvem sociálních vČcí a MVýK, které jsou oznaþeny ochranným znakem þerveného kĜíže. 5. Antonín je zajat HSý a postaven pĜed mimoĜádný vojenský soud, který HSý zĜídilo na poþátku konfliktu. Soud odsuzuje Antonína za zradu a úþast v boji na nepĜátelské stranČ k trestu smrti. BoĜivoj a Šarlota jsou zajati ozbrojenými silami ModrozemČ a modrozemský soud je v Ĝádném procesu odsuzuje v souladu s modrozemským trestním zákonem k trestu smrti za vraždu.
MEZINÁRODNÍ HUMANITÁRNÍ PRÁVO
CVIENÍ 7
CVIýENÍ 7 – PRAKTICKÝ PěÍPAD # IV Otázky: 1. Jak kvalifikujete konflikt v Modrozemi? Aplikuje se na nČj Dodatkový protokol II? Za jakých podmínek by se konflikt mohl zmČnit v mezinárodní? Má prohlášení nezávislosti ýervené republiky vliv na právní povahu konfliktu? Má na povahu konfliktu vliv vojenská a humanitární pomoc poskytovaná ýervené republice ýervenozemí? ZmČnila by se povaha konfliktu v oblasti Yellowtownu v pĜípadČ, kdy by se v jiných þástech zemČ do boje pĜímo zapojily ozbrojené síly ýervenozemČ? ZmČnila by se, pokud by ýervenozemČ Ĝídila vojenské operace HSý v okolí Yellowtownu? Návod: þl. 2 a 3 þtyĜ Ženevských úmluv, þl. 1 odst. 4 Dodatkového protokolu I a þl. 1 Dodatkového protokolu II. 2. Porušuje ModrozemČ vynuceným náborem Antonína do ozbrojených sil MHP? Je pĜemístČní Frederika a Marty protiprávní? Bylo by protiprávní za podmínky, že by byly pĜemístČny pouze osoby þervené národnosti? Návod: þl. 2 odst. 1, 4 a 17 Dodatkového protokolu II a þl. 147 Ženevské úmluvy IV. 3. Porušuje HSý bombardováním Yellowtownu MHP? Porušují MHP ozbrojené síly ModrozemČ tím, že jsou rozmístČny po celém Yellowtownu? Návod: þl. 13 Dodatkového protokolu II, þl. 51 odst. 4-5-7 a þl. 58 Dodatkového protokolu I. 4. MĤže HSý odmítnout prĤchod humanitárního konvoje vyslaného Modrozemským ministerstvem sociálních vČcí? MĤže tak uþinit i za podmínky, kdy je mu dovoleno pĜesvČdþit se o tom, že konvoj dopravuje pouze potraviny? MĤže HSý odmítnout prĤchod humanitárního konvoje MVýK? MĤže tak uþinit i za podmínky, kdy se MVýK zaruþí, že bude sám provádČt distribuci potravin civilnímu obyvatelstvu? Mohou Modrozemské ministerstvo sociálních vČcí a MVýK používat k oznaþení svých humanitárních konvojĤ znak þerveného kĜíže? Návod: spoleþný þl. 3 Ženevských úmluv, þl. 12 a 18 Dodatkového protokolu II, þl. 44 Ženevské úmluvy I, þl. 23 Ženevské úmluvy IV a þl. 70 Dodatkového protokolu I. 5. ProbČhla soudní Ĝízení s Antonínem, BoĜivojem a Šarlotou v souladu s právem? Nacházejí se všichni z hlediska MHP ve stejném právním postavení? Návod: spoleþný þl. 3 Ženevských úmluv, þl. 6 Dodatkového protokolu II, þl. 43 a 44 odst 1 Dodatkového protokolu I a þl. 4 Ženevské úmluvy III.
2
