COR = srdce. (stavba a funkce) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

COR = srdce (stavba a funkce)

Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Zevní tvar srdce ●

●

●

(1)

dutý, nepárový orgán, tvar trojboké pyramidy; 260320g uložené v dutině hrudní mezi pravou a levou plící za sternem 2/3 leží vlevo, 1/3 leží vpravo od střední čáry

BASIS CORDIS ●

základna pyramidy; směřuje doprava, nahoru a dozadu

APEX CORDIS ●

vrchol pyramidy; směřuje doleva, dolů a dopředu

Zevní tvar srdce ●

(2)

sulcus interventricularis anterior a posterior –

mezikomorový žlábek → odpovídá mezikomorovému septu uvnitř srdce – rozdělení srdce na pravou a levou polovinu tr. brachiocephalicus a.carotis communis sin. basis cordis

a.subclavia sin. aorta truncus pulmonalis

auricula dextra

auricula sinistra sulcus interventricularis anterior

apex cordis http://www.tk.de/rochelexikon/pics/s02101.002-2.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Srdce

pohled zprava

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Srdce

http://ilive.com.ua/health/anatomiya/serdechno-sosudistaya-sistema/2925-serdtse

Stavba srdeční stěny

(1)

1. ENDOCARDIUM (nitroblána srdeční) ●

vnitřní výstelka srdečních dutin

●

pokrývá srdeční chlopně

●

plynule přechází v endotel cév → tunica intima cév

2. MYOCARDIUM (srdeční svalovina) ●

●

●

střední vrstva stěny srdeční má síťovou strukturu → nutné pro rychlé šíření elektrické aktivity a dokonalý převod vzruchů → vlnovité kontrakce myokardu vlákna spojena četnými interkalárními disky

Stavba srdeční stěny ●

(2)

myokard levé komory je silnější než myokard pravé komory –

větší vypuzovací síla

–

3. EPICARDIUM (přísrdečník = lamina visceralis perikardu) ●

●

tenká vazivová blanka, pevně přirostlá k srdci nad odstupem velkých cév přechází na zevní obal = lamina parietalis perikardu

4. PERICARDIUM (osrdečník)

http://home.comcast.net/~wnor/thoraxlesson4.htm

Stavba srdeční stěny ●

●

●

●

●

(3)

Lamina parietalis – lesklý tenký list, tvoří vnitřní stranu perikardu CAVITAS PERICARDIALIS (osrdečníková dutina) –

obsahuje cévy, tuk

–

liquor pericardii – serózní tekutina → klouzání listů po sobě → cca 20 ml

Pericardium fibrosum vnější vrstva perikardiálního vaku → husté vazivo → množství kolagenních a elastických vláken spodinou přirostlý na centrum tendineum bránice

http://www.gata.edu.tr/cerrahibilimler/kalpdamar/kalpdamarsistemi3.html

http://apbrwww5.apsu.edu/thompsonj/Anatomy%20&%20Physiology/2020/2020%20Exam%20Reviews/Exam %201/CH18%20Pericardial%20Cavity%20and%20Pathology.htm


Dutiny srdeční

(1)

Pravé srdeční oddíly 1. ATRIUM DEXTRUM (pravá síň) ●

přitéká do ní krev z horní a dolní duté žíly (vena cava superior et inferior)

●

vybíhá v malé ouško – auricula dextra

●

VALVA TRICUSPIDALIS (trojcípá chlopeň)

2. VENTRICULUS DEXTER (pravá komora)

Dutiny srdeční ●

(2)

mezikomorová přepážka – odděluje P a L komoru – je vybočena proti pravé komoře

●

odstupuje TRUNCUS PULMONALIS – plicní kmen

●

VALVA PULMONALIS (chlopeň pulmonální) –

●

ostium atrioventriculare –

●

poloměsíčitá chlopeň mezi pravou komorou a plicním kmenem široký síňokomorový otvor → i v levém srdci

M. papillaris dexter (pravý papilární sval) –

šlašinky (chordae tendineae) se upínají na okrajích chlopenních cípů

nodus atrioventricularis nodus sinuatrialis

http://salerno.uni-muenster.de/data/bl/sobotta/pics_big/0853.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gray495.png

Dutiny srdeční

(3)

Levé srdeční oddíly 1. ATRIUM SINISTRUM (levá síň) ●

●

●

krev z malého plicního oběhu → → vv. pulmonales siniter et vv. pulmonales dexter (2x levá plicní žíla a 2x pravá plicní žíla) VALVA MITRALIS (bicupsidalis = dvojcípá chlopeň)

2. VENTRICULUS SINISTER (levá komora)

Dutiny srdeční (4) ●

stěna se silnou svalovinou

●

okrouhlého tvaru → mezikomorové septum prohnuté proti levé komoře

●

M. papillaris sinister (papilární sval levý) –

vyvstává ze svaloviny komory

–

vybíhá v tenké chordae tendineae

–

ty jdou k oběma cípům chlopně

●

odstupuje AORTA

●

VALVA AORTAE (aortální chlopeň) –

odděluje LK od aorty http://salerno.uni-muenster.de/data/bl/sobotta/pics_big/0851.html

http://salerno.uni-muenster.de/data/bl/sobotta/pics_big/0851.html http://en.wikipedia.org/wiki/File:Diagram_of_the_human_heart_(cropped).sv g

Srdeční chlopně ●

kryté endokardem

Cípaté ●

●

Valva tricuspidalis – mezi pravou síní a komorou Valva mitralis (bicuspidalis) – mezi levou síní a komorou

Poloměsíčité ●

●

Valva pulmonalis – mezi pravou komorou a truncus pulmonalis Valva aortae – mezi levou komorou a aortou

Srdeční skelet ●

●

●

vazivová tkáň → odděluje od sebe svalovinu síní a komor 4 vazivové prstence – anuli fibrosi → vzájemně spojené na prstence se upínají chlopně

Cévní zásobení srdce

(1)

A. coronaria dextra a arteria coronaria sinistra ●

vystupují ze sinus aortae

●

A. coronaria sinistra

●

z levého aortálního sinu, jde mezi levým ouškem a a.pulmonalis

●

ramus interventricularis anterior (RIA)

●

ramus circumflexus (RC)

●

●

ramus marginalis sinister (RMS) – větev z předchozí větve se dále bohatě větví na malé až nejmenší

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Coronary_arteries.svg

Cévní zásobení srdce ●

A. coronaria dextra

●

z pravého aortálního sinu

●

ramus marginalis dexter (RMD)

●

ramus interventricularis posterior (RIP)

●

ramus posterolateralis dexter (RPLD)

(2)

http://www.my-personaltrainer.it/fisiologia/coronarie.html http://kardiochirurgie.ikem.cz/cs/spektrum-vykonu/zakladni-informace/417-srdce-funkce-anatomie.html


Srdeční žíly ●

Sinus coronarius (věnčitý splav)

●

široký žilní splav

●

ústí do pravé síně – ústí opatřeno chlopní (valva sinus coronarii)

●

Vv. ventriculi dextri anteriores

●

ústí do pravé síně

●

Vv. cordis minimae

●

ústí do všech dutin, převážně do pravé síně

Inervace ●

autonomní vegetativní systém

●

parasympatikus – X. hlavový nerv - nervus vagus

●

sympatikus – nn. cardiaci


Převodní systém srdeční

(1)

●

= excitomotorický srdeční aparát

●

NODUS SINUATRIALIS (sinusový uzel)

●

uložený ve stěně pravé síně

●

odsud se vzruch šíří na →

●

NODUS ATRIOVENTRICULARIS (A-V uzel)

●

●

●

síňokomorový uzlík, uložený na hranici pravé síně a pravé komory odtud vede →

FASCICULUS ATRIOVENTRICULARIS (Hisův svazek)

Převodní systém srdeční

(2)

●

uložený na hranici pravé síně a komory

●

v horní části mezikomorové přepážky se dělí na

●

TAWAROVO RAMÉNKO pravé a levé

●

PURKYŇOVA vlákna

http://www.wikiskripta.eu/index.php/P%C5%99evodn%C3%AD_syst %C3%A9m_srde%C4%8Dn%C3%AD


1 – nodus sinuatrialis, 2 – nodus atrioventricularis 3 – fasciculus atrioventricularis (Hisův svazek) 4 – levé Tawarovo raménko 5 – levý zadní svazek, 6 – levý přední svazek 7 – levá komora, 8 – mezikomorové septum 9 – pravá komora, 10 – pravé Tawarovo raménko

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:RLS_12blauLeg.png

Činnost srdce

Autonomie a automacie ●

●

(1)

Fce srdce se uskutečňuje pravidelným střídáním relaxace (diastola) a kontrakce (systola) Srdeční tkáň dělíme na:

1. vodivou soustavou srdeční a) NODÁLNÍ tkáň – sinuatriální (SA) a A-V uzel –

zde se autonomně tvoří vzruch; vedení vzruchu je pomalé a nevyvine stah

–

SA – primární pace-maker → udavatel rytmu za fyziologických podmínek

b) VODIVÁ tkáň – Hisův svazek, Tawarova raménka a Purkyňova vlákna

Autonomie a automacie

(2)

2. pracovní myokard ●

●

hlavní funkcí je vyvinout stah; schopnost tvořit vzruch je minimální vlastnosti pracovního myokardu:

a) AUTONOMIE ●

●

vzruch vzniká na základě změn membránového napětí buněk SA uzlu jednotlivé vzruchy vznikají nezávisle na CNS a humorálních podnětech → pouze ovlivňují frekvenci –

sympatikus – nn.cardiales – zrychluje

–

parasympatikus – n.vagus - zpomaluje


(3)

b) AUTOMACIE ●

(samočinnost) schopnost myokardu vytvářet pravidelně se opakující podněty k vlastní kontrakci –

pokud by bylo vyňato z organismu, za vhodných okolností by se samo smršťovalo

c) RYTMICITA ●

schopnost tvořit vzruchy v pravidelném rytmu

d) VODIVOST ●

schopnost rozvést vzruchy po celém myokardu


(4)

e) DRÁŽDIVOST (excitabilita) ●

●

schopnost reagovat na podnět – elektrický impuls – kontrakcí podráždění ale vyvolají jen podněty prahové a nadprahové – viz. dále

f) STAŽLIVOST (kontraktilita) ●

schopnost na podnět reagovat kontrakcí

●

schopnost tvořit vzruchy v pravidelném rytmu

Vznik vzruchu v SA uzlu ●

●

●

●

(1)

mezi povrchem a vnitřkem buňky je potenciálový rozdíl → uvnitř je záporný → polarizace → → klidový membránový potenciál = buňky pracovního myokardu -90mV; buňky SA -50mV zdrojem potenciálu jsou rozdíly v koncentraci iontů po obou stranách membrány – membrána je specificky propustná zejména pro K+ potenciál je zde nestabilní → má tendenci k pomalému spontánnímu poklesu → k méně záporným hodnotám → spontánní diastolická depolarizace (SDD) = prepotenciál


(2)

prahová hodnota = -35mV → pak přejde v depolarizaci vzruchovou

●

repolarizace → návrat ke klidovému napětí

●

iontový mechanismus:

●

stěžejní je pohyb a množství iontů K+, Na+ a Ca2+

●

●

náhle se otevírají kanály pro Na+ během depolarizace postupně dosáhne potenciál kladných hodnot, po dosažení maximální hodnoty se kanály uzavřou → Na+ a otevřou se kanály pro K+


●

●

●

(3)

fáze plató – nedojde ihned k repolarizaci – otevřou se kanály pro Ca2+ dovnitř, K+ proudí vně nastává uzavřením kanálů pro Ca2+ nastává fáze repolarizace ( ↑ vodivosti membrány pro K+) –

absolutní refrakterní fáze – doba od počátku depolarizace do 2/3 repolarizace → buňka je absolutně nedráždivá → ochrana před nadměrně rychlým opakováním vzruchů

–

relativní refrakterní fáze – lze podráždit jen nadprahovým podnětem

Na+ a Ca2+ se pomocí Na+K+ATP přečerpají zpět → návrat ke klidovému stavu ten je opět nestabilní a celý cyklus se opakuje

(Trojan, 1994:116-117)


●

(4)

na rychlosti SDD závisí výsledná tepová frekvence –

o tom rozhoduje rychlost poklesu na prahovou hodnotu (-35mV)

–

tato rychlost je ovlivněna vegetativními nervy → CHRONOTROPNÍ účinek

–

sympatikus → zrychluje SDD → ↑ TF, ↑ vodivost membrány pro K+

–

parasympatikus → zpomaluje SDD → ↑ TF, ↑ vodivost membrány pro Na+

u člověka převládá vliv parasympatiku = je-li farmakologicky vyřazen, TF= cca 100-150´

Hierarchie srdeční automacie ●

●

●

(1)

primární pace-maker → sinuatriální uzel –

sinusový rytmus – 60-90´

–

na EKG vlna P před QRS komplexem – ten je štíhlý

sekundární centrum → A-V uzel –

nodální (junkční) rytmus = pomalejší (cca 40-60´) udává rytmus při vyřazení SA uzlu

–

QRS jsou široké, vlna P je deformovaná nebo skrytá v QRS

terciální centrum → Purkyňova vlákna –

idioventrikulární rytmus = 30-40´

Hierarchie srdeční automacie –

při patologii se uplatní jiné části převodního systému

●

heterotropní centra

●

uplatní se nahodile mezi aktivacemi z SA

●

předčasné stahy – extrasystoly

(2)

Šíření vzruchu ●

(1)

pro šíření a uplatnění vzruchu je nutná spolupráce iontového mechanismu s aktivitou myofibril srdeční svaloviny –

za kontrakci jsou odpovědné stejně jako u kosterního svalstva aktin a myozin → při stahu se mezi sebe zasouvají a zkracují tak sarkomery až celý sval.

–

aktivaci myofibril vyvolá rozvod vzruchů a následná aktivace Ca2+ sarkoplazmatického retikula a jejich reakce s troponinem a tropomyozinem – viz. myologie


●

●

(2)

buňky myokardu jsou k tomu morfologicky uspořádané – viz. tkáně interkalární disky obsahují ještě nexy – rovnoběžné s myofibrily –

umožňují přechod iontů → při vzruchové depolarizaci vznikne místní el.proudy – vzruch jedné buňky se šíří lavinovitě na další → po celém srdci

–

šíří se bez dekrementu – beze zbytku

vzruch se šíří z SA na síně, pak přes A-V uzel na komory


(3)

před průchodem přes A-V uzel musí být zajištěno:

1) systola komory musí začít až po systole síní –

dáno pomalým vedením přes A-V

2) různé oblasti myokardu se musejí stahovat současně –

zajištěno velmi rychlým vedením vzruchu Hisovým svazkem a Purkyňovými vlákny

Srdeční revoluce

(1)

= soubor dějů, které se opakují při každém srdečním úderu ●

●

cílem je přečerpání krve z žilního do tepenného řečitě podmínkou jsou správně fungující chlopně – jednosměrné proudění

SYSTOLA komory 1) fáze isovolumické kontrakce ●

začíná v okamžiku, kdy přestane do komor téci krev ze síně, uzavřou se cípaté chlopně, poloměsíčité jsou stále zavřené, zvyšuje se tlak

Srdeční revoluce ●

●

(2)

komora je naplněna nestlačitelnou tekutinou až tlak přesáhne diastolický tlak ve velkých cévách nastane 2.fáze

2) fáze ejekční (vypuzovací) ●

●

●

otevřou se poloměsíčité chlopně a krev je vypuzena do velkých cév narůstá tlak v cévách → nárůst nad hodnotu systolického tlaku → na okamžik se proud krve obrátí a uzavře poloměsíčité chlopně končí systola

Srdeční revoluce

(3)

DIASTOLA komory 1) fáze isovolumické relaxace ●

●

analogická s první fází systoly. Oboje chlopně jsou uzavřené a tlak v komoře klesá, snižuje se napětí hodnota tlaku v komoře klesne pod tlak v síních → otevírají se cípaté chlopně a krev proudí ze síně do komory

2) fáze plnící ●

●

komora se naplní krví tlak v komoře klesá až na 0, protahují se svalová vlákna a za klidového stavu se komora plní samospádem

Srdeční revoluce

(4)

SYSTOLA síní ●

●

v klidovém stavu nemá velký význam významu nabývá při ↑ TF, kdy se komory nestačí plnit samospádem –

●

systola síní pak přispívá k rychlejší náplni komor

Důležité parametry při posuzování srdeční činnosti:

a) tepový (systolický) objem (TO) –

objem krve přečerpaný komorou do aorty nebo plicnice za jednu systolu – cca 70 ml v klidu

Srdeční revoluce

(5)

b) konečný diastolický objem (KDO) –

objem krve v komoře na konci diastoly – cca 120ml

c) konečný systolický objem –

●

objem krve v komoře po vypuzení tepového objemu – v klidu cca 50ml = funkční rezerva

Ejekční frakce → poměr TO ku KDO. Důležitý parametr –

u zdravého cca 60%

–

srdeční onemocnění snižují – menší než 20% neplní funkci

Srdeční revoluce

(6)

d) minutový srdeční objem (= srdeční výdej → SV) –

množství krve přečerpané komorami za 1 minutu

Změny ♥ činnosti za fyziologických podmínek (1) ●

parasympatikus působí v negativním smyslu a u člověka má převahu

1) Chronotropní ●

srdeční frekvence

2) Inotropní ●

síla srdečního stahu

a) přímý vliv ●

parasympatikus – zvyšuje prostupnost membrány pro K+, tím zkracuje akční potenciál, snižuje množství Ca2+ vniklého do buňky → menší síla stahu


sympatikus – opačný účinek než parasympatikus

b) nepřímý vliv ●

prostřednictvím zvýšení TF = ↑ množství Ca2+ do buňky → ↑ síly stahu

3) Dromotropní ●

●

rychlost vedení A-V uzlem parasympatikus zpomaluje až zastavuje, sympatikus naopak

4) Bathmotropní ●

dráždivost


●

parasympatikus snižuje ovlivněním aktivity membránové Na+K+ATP Vliv zátěže na srdeční činnost:

fyzická zátěž, stavy zvyšující metabolismus (febrilní stavy, gravidita), stavy zvyšující tonus sympatiku (emoce) ●

obě komory mají stejnou tepovou frekvenci – změny SV se dějí změnou TO, protože TF levé i pravé komory jsou stejné –

SV = TF*TO → 72*70= 5 litrů


trénované srdce = při zátěži zvýší TO

●

netrénované srdce = při zátěži zvýší TF

Zevní projevy ♥ činnosti (1) Mechanické ●

úder apex cordis

●

sledování srdečních pohybů - ECHO

Akustické ●

srdeční ozvy –

systolická (I.ozva) – zavření cípatých chlopní, náraz toku krve. 2 složky (trikuspidální a mitrální)

–

diastolická (II.ozva) – uzavření poloměsíčitých chlopní. Komponenta pulmonální a aortální

Zevní projevy ♥ činnosti (2)

●

–

III. ozva – vibrace myokardu ve fázi rychlého plnění. Význam u lidí se selháváním komory

–

IV. ozva – vzniká nekonstantně – při systole síní

srdeční šelesty –

někdy u zdravých lidí, např. u sportovců s vyvinutým srdcem, jinak u nemocných (stenózy chlopní)

Elektické ●

akční potenciál myokardu

Oběhové ●

viz. cévní soustava

EKG

http://ekg.kvalitne.cz/popis5.htm

(1)

vlny – T, P, U kmity – QRS intervaly – P-Q úseky - S-T

P vlna-počátek

Počátek QRS

P vlna-konec

QRS <120 ms

P-R=120-200 ms

EKG

(2)

●

12 svodové EKG

●

Bipolární končetinové (Einthovenovy)

●

I, II, III

●

Unipolární končetinové (Goldbergovy)

●

aVR, aVL, aVF

●

Unipolární hrudní (Wilsonovy)

●

V1-V6

Einthovenův trojúhelník

http://cs.wikiversity.org/wiki/EKG_vy%C5%A1et%C5%99en%C3%AD

Zdroje Borovanský, L. et al. Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1960. 878s. Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, 1982. 319s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1994. 140s. ISBN 80-7067-389-3 Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, 1981. 503s. Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 1994. 460s. ISBN 80-7169-036-8

COR = srdce. (stavba a funkce) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Recommend Documents