OBRANA ORGANISMU základní mechanismy
LYMFATICKÉ ORGÁNY stavba a funkce
ÚHIEM 1. LF UK v PRAZE Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie – B01307 Akademický rok 2013 – 14 POUZE PRO OSOBNÍ PŘÍPRAVU STUDENTŮ 1. LF UK v PRAZE V DANÉM ROCE
• •
•
•
•
Obrana organismu je hlavním úkolem imunitního systému (IS) Součásti IS: lymfatické orgány a volné buňky přítomné v krvi, lymfě a tkáních (lymfocyty, makrofágy) Buňky IS jsou schopné rozpoznat VLASTNÍ látky - vyrobené v organismu (autoimunní choroby - reakce IS proti vlastnímu organismu) a NEVLASTNÍ –cizorodé látky
ANTIGEN – látka schopná vyvolat imunitní reakci: – celá buňka (tumor, virem infikovaná buňka, transplantovaná tkáň) – nebo makromolekula specifičnost imunitní odpovědi kontrolují relativně malé molekulární domény antigenů – ANTIGENNÍ DETERMINANTY
LYMFATICKÝ SYSTÉM • •
• • •
Soubor struktur, které produkují buňky - nositele většiny imunitních mechanismů LYMFATICKÉ ORGÁNY – centrální - thymus, krvetvorná kostní dřeň – periferní - slezina, lymfatické uzliny, tonsily DIFUSNÍ LYMFATICKÁ TKÁŇ - lymfocytová infiltrace ve vazivu, lymfatické folikuly LYMFATICKÉ CÉVY
IMUNITA
•
Vrozená imunita – – – –
je nespecifická a rychlejší (funguje prakticky okamžitě) pokud se uplatní, uvolňují se cytokiny aktivující imunitu získanou funguje perinatálně hlavní mechanismy : • antimikrobiální faktory (epithelie, leukocyty), komplement • fagocytující elementy, NK buňky
•
Získaná imunita – má prodlevu (dny až týdny) – potencuje vrozenou imunitu – dvě složky: • humorální - produkce protilátek (inaktivace antigenů) a cytokinů (plasmatické buňky, TH) • buněčná - likvidace buněk a aktivace systému (CTL, TH,TREG,)
IMUNITNÍ ODPOVĚĎ •
•
závisí na rozpoznání exogenního (tělu cizího) materiálu ANTIGEN PREZENTUJÍCÍMI BUŇKAMI (exogenní materiál je zavzat do klíčových komponent antigen prezentující buňky, zpracován a chová se jako antigen) charakteristické antigenní determinanty jsou zabudovány do buněčné membrány a vystaveny slouží k aktivaci kompetentních buněk – B lymfocytů – transformují se v plasmatické buňky a produkují protilátky (imunoglobuliny) – uvolňují je mimo buňky do plasmy / EC tekutiny – T lymfocytů (likvidace buněk) i složek přirozené imunity (fagocytujících elementů)
variabilní část
STAVBA MOLEKULY IMUNOGLOBULINU vazba antigenu (antigen vázající místo)
konstantní část
NH2 konec
CH1 CL
LEHKÝ ŘETĚZEC
S-S
S-S S-S S-S
TĚŽKÝ ŘETĚZEC vazebné místo pro buněčný membránový receptor a komplement
PROTILÁTKY (imunoglobuliny) produkované plasmocyty − molekuly tvaru písmene Y − z polypeptidových řetězců 2 lehké a 2 těžké řetězce, spojené disulfidickými (S-S) můstky
− oba typy řetězců mají − konstantní část (CH1,2,3 a CL) − variabilní část - má variabilní
fragment sekvenci aminokyselin a determinuje vázající antigen (Fab) 2 CH specifitu imunitní reakce fragment - 2 vazebná místa pro antigen (v vázající receptor (Fc) oblasti NH2 konce řetězců) 3 CH - COOH koncem navázané na
membránový receptor buňky COOH konec
Schema: J.B. Kerr, Functional Histol, 2010
- Podle typu těžkého řetězce se rozlišuje - 5 různých tříd imunoglobulinů
•
•
•
•
•
IgG – nejhojnější (75-80% Ig v seru), hlavní protilátka sekundární imu-nitní reakce, aktivuje komplement, stimuluje chemotaxi, projde placentou (pasivní imunita novorozence). Váže se Fc fragmentem (oblastí) na povrchové receptory makrofágů, B lymfocytů, NK buněk, neutrofilů a eosinofilů, osonisuje mikroorganismy, neutralisuje toxiny. IgM – 5-10% v séru, dominantní protilátka časné imunitní odpovědi, – má schopnost vázat komplement, aktivuje makrofágy – navázaný na membránu B lymfocytů slouží jako receptor pro antigen – aglutinuje bakterie a další partikule IgA – přítomný hlavně v sekretech (sliny, slzy, kolostrum, nosní, bronchiální, střevní, prostatický a vaginální sekret). Transport z plasmocytu do sekretu zajišťují transportní komponenty (produkují je sekreční buňky epithelu) IgE - má vysokou afinitu k membránovým receptorům heparinocytů a basofilů, na které se váže ihned po vyloučení z plasmocytů. Při novém výskytu antigenu/alergenu se na povrchu heparinocytů (basofilů) vytvoří komplex antigen-protilátka a začnou se uvolňovat aktivní látky (heparin, histamin, leukotrieny, eosinofilní chemotaktický faktor anafylaxe – ACF-A), opsonisuje extracelulární parasity. IgD - navázaný na povrch B lymfocytů – slouží jako receptor pro antigen.
BUŇKY LYMFATICKÉHO SYSTÉMU Hlavní složka - B a T lymfocyty (TH TC TS), NK buňky VÝVOJ LYMFOCYTŮ − červená kostní dřeň − společné progenitorové buňky (hemopoetická kmenová a multipotentní progenitorová buňka lymfocytů CLP) − lymfoblast, prolymfocyt, lymfocyt (nezralý T, zralý B lymfocyt) DIFERENCIACE LYMFOCYTŮ V IMUNOKOMPETETNÍ BUŇKY − v centrálních lymfatických orgánech (červená kostní dřeň, thymus) − tvorba specifických povrchových receptorů (markerů) − TCR (receptory T buněk) typické pro T linii − slg (povrchové imunoglobuliny) - typické pro B linii − CD (cluster of differentiation molecules) - různé CD molekuly jsou exprimovány u různých stádií vývoje hemopoetických buněk; u zralých lymfocytů slouží jako koreceptory imunitní reakce
B LYMFOCYTY • •
• • •
Vyvíjejí se a dozrávají (získávají imunokompetenci) v červené kostní dřeni (ekvivalent bursa Fabricii) Zajišťují humorální imunitu - po aktivaci se rychle množí (klonová reakce) a po aktivaci se diferencují v plasmatické buňky (plasmocyty) a paměťové buňky K dělení a diferenciaci je stimulují lymfokiny produkované TH Variabilní životnost Výskyt – periferní lymfatické orgány, difusní lymfatická tkáň, lymfatické folikuly, cévy, vazivo
Vývoj B lymfocytů v červené kostní dřeni • Nezralé B lymfocyty mají společný gen kódující syntézu imunoglobulinů. • V průběhu zrání - následkem přeskupení genů je diferencovaný B lymfocyt schopný produkovat specifickou (jedinečnou) protilátku - váže pouze určitý antigen. • Maturace B lymfocytu - charakterizovaná syntézou povrchových imunoglobulinů (sIg) - IgM nebo IgD - slouží jako specifické receptory (BCR) pro daný antigen. Diferenciaci B lymfocytů stimuluje interleukin-7 • Lymfocyty cirkulují v krvi, migrují do vaziva, osídlují periferní lymfatické orgány. Pokud reagují na vlastní antigeny, zanikají apoptosou
receptor pro interleukin-7
diferenciace specifických receptorů B lymfocytů (IgM, IgD)
vazba antigenu na specifický receptor antigenní receptorový komplex B lymfocytu diferenciace CD receptorů
progenitor. B buňka
plasmatická buňka
zralý B lymfocyt
prekursor. B buňka nezralý B lymfocyt
reakce lymfocytu na vlastní antigen (makromolekuly vlastního těla) způsobí apoptosu buňky
Interleukin-7
retikulární buňka
Schema: Histol and Cell Biol, A.L. Kierszenbaum, 2007
apoptot. buňka
cirkulace, vazivo, periferní lymfatické orgány
T LYMFOCYTY (T0) • Vznikají v kostní dřeni • Nezralé buňky migrují do thymu - proliferace a diferenciace v imunokompetentní buňky • Osídlují T-dependentní zóny periferních lymfatických orgánů (lymfatické uzliny, slezina, lymfatická tkáň ve sliznicích dalších orgánů).
CD4 TCR
J.B. Kerr, Functional Histol, 2010
T0 nezralá buňka
CD8 TCR
TH (helper) lymfocyt
TC (cytotoxický) lymfocyt
VÝVOJ (ZRÁNÍ) T LYMFOCYTŮ V THYMU - Proliferace T buněk - Syntéza povrchových receptorů – markerů (TCR) - Syntéza CD (cluster of differentiation) molekul - koreceptory imunitní reakce (TH helper - CD4; TC cytotoxické - CD8; TS supresorové – CD4, CD25)
- Edukace („výchova“) T lymfocytů = proces zrání a diferenciace na imunokompetentní buňky provázený expresí a vymizením specifických povrchových CD markerů (časná stádia diferenciace - exprese CD2, CD7, následuje střední stádium diferenciace charakterizované expresí CD1 a pokročilé stádium s expresí TCR, CD3 - u všech typů T lymfocytů a CD4, CD8) - Selekce - zrajícím T lymfocytům předkládají antigen prezentující buňky rozvlákněného epithelu stromatu thymu vlastní a cizí antigeny. Buňky, které rozliší vlastní a cizí antigeny se dál vyvíjejí (pozitivní selekce), ostatní zanikají apoptosou a jsou fagocytovány makrofágy. T lymfocyty, které prošly pozitivní selekcí, migrují do dřeně – další selekce (negativní selekce), kdy některé buňky reagují s vlastním antigenem a jsou likvidovány apoptózou, ostatní dozrávají na CD4+ a CD8+ T lymfocyty, které migrují do periferních lymfatických orgánů.
Funkční podtypy T lymfocytů - buněčná imunita Cytotoxické TC (CD8) - efektorové buňky specifické buněčné imunity - po aktivaci antigenem (peptid vytvořený virem napadenou nebo nádorovou buňkou) ničí buňky napadené virem a nádorové buňky. Rozpoznají antigen navázaný na MHC I třídy. Účastní se odhojování (odmítnutí) transplantátu. Pomocné TH (CD4) - po aktivaci se rychle množí, tvoří CYTOKINY (interleu-kiny, lymfokiny) - pomáhají imunitní reakci (aktivace B i T lymfocytů) Rozpoznají antigen navázaný na MHC II třídy. Tlumivé TS (regulační supresorové CD4, CD25) - tlumí imunitní odpověď jiných lymfocytů na antigen i proliferaci jiných T a B lymfocytů NK buňky (natural killer) – 5 až 10% cirkulujících lymfocytů - geneticky naprogramované na ROZPOZNÁNÍ TRANSFORMOVANÉ BUŇKY (nádorová nebo virem napadená). Uvolňují PERFORINY – polymerují a tvoří transmembránové kanály, těmi se do buňky dostávají TNF (tumor necrosis factor), fragmentiny – aktivují kaspázu – výsledkem je apoptóza (smrt „cizí“ buňky). Nepotřebují aktivaci antigenem a nemají povrchové markery T a B lymfocytů Regulační TREG - subpopulace TCD4; diferencují se jak v thymu tak ve tkáních, tlumí nežádoucí imunitní reakce
CHARAKTERISTIKA TH pomocných a TC cytotoxických LYMFOCYTŮ TCR = specifický T receptor (transmembránový receptor T lymfocytů) rozpozná pouze antigen (peptidový fragment) navázaný na identifikační molekulu MHC (pro TC MHC I, pro TH MHC II třídy). Vazba TCR s komplexem antigen-MHC za spoluCytotoxický T lymfocyt účasti koreceptoru CD4 nebo CD8 MHC I TH lymfocyty CD4 koreceptor
MHC II třída
Povrchové receptory TCR antigen
TC lymfocyty CD8 koreceptor
MHC I třída
třída TCR
CD8 antigen
Antigen prezentující buňka
Pomocný T lymfocyt TCR nádorová nebo virem napadená buňka
MHC II mají antigen prezentující buňky (makrofágy)
Antigen prezentující buňky
MHC I – na povrchu všech jaderných buněk
CD4 MHC II třída
antigen
Antigen prezentující buňka
Schema: Histol and Cell Biol, A.L. Kierszenbaum, 2007
Původ lymfocytů a jejich funkce v imunitní reakci
B lymfocyty - aktivované vazbou antigenu
společná progenitorová (CLP) buňka lymfocytů Kostní dřeň periferní lymfatické orgány
Thymus Kostní
B lymfocyty
dřeň
NK buňky T lymfocyty
aktivace LYMFOKINY
TH
TC
protilátky aktivace makrofágu
NK buňky - nemají povrchové markery, nepotřebují aktivaci antigenem, rozeznají transformovanou buňku - uvolňují perforiny navození apoptózy
antigeny fagocytosa
Komplex antigen-protilátka inaktivace antigenů
na sIg. lymfokiny (produkované TH) stimulují B buňky; ty se množí v zárodečných centrech lymfatických folikulů - B klony (schopné produkovat protilátky proti rozeznanému antigenu). Většina buněk se pak diferencuje v plasmocyty produkující protilátky - jejich navázání na antigeny neutraliuje (zneškodní) antigen. Menší množství buněk se diferenciuje v paměťové buňky- po opakovaném setkání s antigenem se rychle množí a diferencují v plasmocyty - rychlejší a účinnější SEKUNDÁRNÍ IMUNITNÍ REAKCE
smrt „cizí“ buňky Schema: Junqueira, Carneiro, Basic Histology, 2003
TC lymfocyty - vyžadují aktivaci antigenem navodí apoptózu buňky
Zachycení antigenu (endocytosou) a zpracování antigen prezentující buňkou (APB)
MECHANISMY IMUNITNÍ OBRANNÉ REAKCE
Antigenní částice se enzymaticky štěpí na menší fragmenty antigenu - navázány na MHC identifikační molekuly na povrchu APB a ty je presentují TH nebo TC lymfocytům
TH CD4
TC CD8
imunokompetentní B lymfocyty (aktivované vazbou antigenu na sIg)
cytotoxické TC CD8 efektorové a paměťové buňky
aktivované TH lymfocyty produkují lymfokiny - stimulace B lymfocytů
Likvidují virem napadené buňky, nádorové a transplantované buňky
stimulace makrofágů k přímé likvidaci antigenu
plasmatické buňky
produkce protilátek J.B. Kerr, Functional Histol, 2010
likvidace komplexu antigen-protilátka
paměťové buňky
ANTIGEN PREZENTUJÍCÍ BUŇKY (APB) Vznikají v kostní dřeni – vyvíjejí se v heterogenní populaci, syntetizují MHC II molekuly Schopnost zachytit antigen na svém povrhu - antigenní částice endocytosou do buňky – enzymatické štěpení na menší fragmenty antigenu (peptidy) – navázání na MHC II molekuly translokování na povrch APB a prezentovány TH lymfocytům Většina APB patří k monocyto-makrofágovému systému makrofágy, Kupfferovy buňky (játra), Langerhansovy buňky (epidermis), dendritické buňky (lymf. uzliny a slezina), aktivovaná mikroglie CNS
MFS - mononukleární fagocytový (monocytomakrofágový) systém - dřeňové prekursory (monoblasty, promonocyty) - cirkulující monocyty - tkáňové makrofágy především v řídkém kolagenním vazivu - alveolární makrofágy v plicích - volné makrofágy v synoviální, pleurální a peritoneální tekutině MONOCYTY – pohyblivé, vysoká schopnost fagocytosy (krevní makrofágy); reagují (chemotaxe) na přítomnost nekrotické tkáně, na zánět a invazi mikroorganismů migrací z krevního řečiště (stěnou postkapilárních venul) do tkáně - diferencují se v makrofágy Většina antigen prezentujících buněk - patří k MFS
LYMFATICKÉ ORGÁNY •
CENTRÁLNÍ – kostní dřeň • Vznik, proliferace a diferenciace lymfocytů (hlavně B, které zde získají i imunokompetenci)
– thymus - T- lymfocyty v něm získávají imunokompetenci, pak vycestovávají a osazují periferní lymfatické orgány (zona paracorticalis v lymfatické uzlině, periarteriální lymfatická pochva ve slezině)
•
PERIFERNÍ – lymfatické uzliny, slezina, tonsily, – lymfocytová infiltrace vaziva (nejčastěji slizničního) – T- lymfocyty i B-lymfocyty
ROZDĚLENÍ LYMFATICKÝCH ORGÁNŮ PODLE CHARAKTERU NOSNÉ TKÁNĚ (STROMATU) -
Lymforetikulární - stromatem je retikulární vazivo -
-
(lymfatické uzliny, slezina)
Lymfoepithelové - stromatem je rozvlákněný epithel - thymus – pouze rozvlákněný epithel - u tonsil prostupují lymfocyty jak povrchovým epitelem a mění jej na rozvlákněný (v kryptách) tak i pod ním ležícím slizničním vazivem
pouzdro
LYMFATICKÉ UZLINY - opouzdřené lymforetikulární orgány, vložené do průběhu lymfatických cév pouzdro germinální centrum sekundárního folikulu
kůra
STROMA retikulární vazivo dendritické a folikulární dendritické buňky, makrofágy sinus marginalis - subcapsularis
septa perifolikulární sinus (intermediární)
KŮRA - lymfatické folikuly primární (B lymfocyty) a sekundární se zárodečnými centry
dřeň Schema: Sobotta, Hammerson, Histology, 1980
hilus
dřeňové sinusy
PARACORTEX (T lymfocyty) thymus dependentní zóna DŘEŇ - dřeňové provazce (B lymfocyty , plasmocyty) dřeňové sinusy
SCHEMA CIRKULACE LYMFOCYTŮ V LYMFATICKÉ UZLINĚ • Lymfocyty vstupující spolu s lymfou aferentními lymfatickými cévami jsou v uzlině transportované sinusy - subkapsulárními (marginálními) - intermediárními (peritrabekulárními) - dřeňovými • Lymfocyty vstupující krevní cestou stěnou postkapilárních venul (HEV)
aferentní lymfatická céva
sinus subcapsularis
intermediární sinus
ZK
VK
germinální centrum lymfatického folikulu HEV
s vyššími (kubickými) endothelovými buňkami) ve vnitřní vrstvě kůry (VK),
migrují do zevní korové oblasti (ZK) • Všechny lymfocyty opouštějí lymfatickou uzlinu s lymfou odvodnou lymfatickou cévou (zpravidla 1 - 2)
dřeňový sinus
eferentní lymfatická céva Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2011
FUNKCE LYMFATICKÉ UZLINY Filtrace lymfy v sinusech (volné prostory retikulárního vaziva) Cizorodé částice zachycují a fagocytují makrofágy. Imunitní odpověď na antigeny přítomné v lymfě – prezentace antigenu, aktivace B lymfocytů a TH (produkce lymfokinů), klonová proliferace B buněk, diferenci ace plasmocytů (migrace do dřeně), produkce protilátek
výběžky retikulárních buněk lymfocyty
vysoké endothelové buňky
LYMFATICKÁ UZLINA germinální centrum LF
Kůra - venuly s vysokým endotelem (HEV) sinus marginalis
KŮRA
medulární sinusy
DŘEŇ Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2011
medulární provazce
DENDRITICKÉ BUŇKY (exprese MHC II molekul) – červená fluorescence na povrchu buněk - produkované v kostní dřeni - specifické antigen prezentující buňky - migrují do lymfatických uzlin a sleziny (osídlují obvykle T-dependentní zóny)
- aktivují T a B lymfocyty
J.B. Kerr, Functional Histol, 2010
FOLIKULÁRNÍ DENDRITICKÉ BUŇKY - buňky s četnými tenkými výběžky - v germinálních centrech lymfatických folikulů - schopné navázat komplex antigen-protilátka a antigen podržet, nejsou to pravé APB (antigen nefagocytují)
CIRKULACE LYMFOCYTŮ Cirkulace lymfocytů lymfatickými a krevními cévami - na různém stupni diferenciace se mohou podle potřeby přemísťovat Do lymfatické uzliny přicházejí lymfocyty aferentními lymfatickými cévami a stěnou postkapilárních venul (high endothelial venule - HEV) Z uzliny vycházejí eferentní lymfatickou cévou Návrat lymfy do krevního oběhu - ductus thoracicus (hrudní mízovod), ductus lymphaticus dexter (pravý mízní kmen) Aferentní lymfatické cévy
pravý mízní kmen (ústí v místě spojení v. jugularis interna a v. subclavia) lymfatická uzlina eferentní lymfatická céva srdce v. cava superior vena Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2003
arterie aorta
SLEZINA • • •
lymforetikulární opouzdřený orgán vazivové pouzdro, trabekuly (cévy) stroma - retikulární vazivo BÍLÁ PULPA - lymfatická tkáň - aa. centrales - periarteriální pochva především T lymfocyty (T-dependentní zóna). lymfatické folikuly - B lymfocyty (po stimulaci - zárodečná centra) ČERVENÁ PULPA - Billrothovy provazce - velké množství erytrocytů, makro-fágy, lymfocyty, granulocyty a plasmocyty nakupené v retikulárním vazivu. Mezi provazci - slezinové sinusy - nesouvislá stěna - prostory mezi endothelovými buňkami usnadňují průchod krevních elementů. FUNKCE SLEZINY- filtrace krve, antigeny jsou zachyceny APB a presentovány T a B lymfocytům - proliferace TH a B lymfocytů (v zárodečných centrech diferenciace plasmocytů, produkce protilátek); odbourávání erytrocytů a thrombocytů
vazivové pouzdro - capsula lienis
červená pulpa
trabekula
arteria centralis
bílá pulpa - lymfatický folikul Malpighiho tělísko
Schema: Sobotta, Hammerson, Histology, 1980
bílá pulpa
trabekulární véna
pouzdro červená pulpa marginální zóna
trabekuly bílá pulpa
a. centralis
trabekulární vena germinální centrum
červená pulpa
Schema : Histology, Ross, Pawlina, 2011
SCHEMA KREVNÍHO OBĚHU VE SLEZINĚ a. lienalis → aa. trabeculares → aa. centrales → aa. penicillatae (arterioly) → opouzdřené arterioly → prekapiláry → sinusy sleziny (sinusoidy) → vény pulpy → vv. trabeculares →V. lienalis Z prekapilár proudí krev do červené pulpy a vrací se stěnou sinusů zpět do oběhu (otevřený oběh převažuje u člověka) nebo krev teče přímo do sinusů (uzavřený oběh). Marginální sinusy - v místě přechodu červené a bílé pulpy, dostávají krev z větví a. centralis (radiální tepénky) - ve stěně sinusů jsou dendritické APB - zachycují antigeny z krve, po zpracování je prezentují T a B lymfocytům periarteriální pochva T-lymfocyty
radiální tepénky
marginální sinusy
červená pulpa
aa. penicillatae
trabek. vény
prekapiláry
vény pulpy trabekulární arterie Schema: Junqueira, Carneiro, Basic Histology, 2003
bílá pulpa B-lymfocyty
opouzdřené arterioly
SINUSY SLEZINY (průměr 80 - 150µm) makrofágy Uzavřený oběh Otevřený oběh sinusy
UZAVŘENÝ OTEVŘENÝ
Junqueira,Carneiro, Basic Histol, 2003
Stěna sinusů - protáhlé endotelové (retikuloendothelové) bb. spojené výběžky; pruhy lamina basalis; cirkulárně probíhající retikulární vlákna; volné prostory ve stěně sinusů - možnost návratu krvinek z červené pulpy do krevního oběhu Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM
SLEZINA – impregnace
Sinusy sleziny
sinus bílá pulpa
sinus a. centralis
sinusy sleziny
sinus červená pulpa
Histology, Ross, Pawlina, 2011
L
S (M) Sinusy sleziny (S) - protáhlé endotelové buňky (E), makrofágy
M Billrothovy provazce (P), retikulární buňky (R), vazivo, leukocyty (L), makrofágy Histology, Ross, Romrell, Kaye, 1995
R
P M
P E
M
L
Junqueira, Carneiro, Basic Histology, 2003
řádkovací (scanning) EM
Histology, Ross, Romrell, Kaye, 1995
THYMUS Lymfoepithelový orgán – vazivové pouzdro – septy oddělené nepravé lalůčky; stroma – retikulární epithel (RE) entodermového původu KŮRA – velké množství T lymfocytů původem z kostní dřeně – lymfocyty TO– v kůře se množí a diferencují v imunokompetentní buňky (TH TS TC) T lymfocyty, které neprošly selekcí (nedovedou rozlišit vlastní a cizí antigeny) zanikají apoptosou. Ostatní migrují stěnou postkapilárních venul do krevního oběhu a osídlují thymus dependentní zóny periferních lymfatických orgánů. Buňky RE - podpůrná funkce, podíl na hemothymické bariéře, prezentace antigenů T lymfocytům, produkce thymopoetinu DŘEŇ - méně T lymfocytů - Hassalova tělíska (projev keratinisace buněk RE) Funkce thymu – vývoj imunologické tolerance a diferenciace imunokompetentních T lymfocytů Po pubertě – fysiologická involuce thymu (snížení proliferace a diferenciace T lymfocytů) – redukce kůry – postupně nahrazena tukovou tkání
THYMUS - lymfoepithelový orgán; vazivové pouzdro, lalůčky oddělené septy; kůra, dřeň - Hassalova tělíska (HT)
septum
HT
dřeň
kůra HT HT vazivové pouzdro
Gartner, Hiat, Color atlas Histol, 1994
Junqueira,Carneiro, Basic Histol, 2003
Kapiláry v kůře thymu; buňky retikulárního epitelu (RE); šipkami označené výběžky RE
Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM
venula
RE kap RE
HT
WK Ovalle, PC Nahirney, Netter‘s Essential Histology, 2008
HT
RE
RE
WK Ovalle, PC Nahirney, Netter‘s Essential Histology, 2008 Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM
THYMUS DÍTĚTE
kůra pouzdro septum
THYMUS DOSPĚLÉHO Involuce thymu – převážná část kůry nahrazena tukovou tkání
dřeň
Největší rozvoj po narození, plná funkce přetrvává do puberty; nepravé lalůčky - kůra, dřeň
tuková tkáň
WK Ovalle, PC Nahirney, Netter‘s Essential Histology, 2008
