Conference proceedings

Sborník příspěvků mezinárodní konference Hornická kulturní krajina Krušnohoří/Erzgebirge k nominaci na Seznam světového dědictví UNESCO

Conference proceedings of international conference Mining Cultural Landscape Krušnohoří/Erzgebirge and its nomination for the UNESCO World Heritage List Národní technické muzeum v Praze, 11.–12. 11. 2013 National Technical Museum in Prague, 11th–12th November 2013

OBSAH Mezinárodní konference Hornická kulturní krajina Krušnohoří/Erzgebirge k nominaci na Seznam světového dědictví UNESCO International conference Mining Cultural Landscape Krušnohoří/Erzgebirge and its nomination for the UNESCO World Heritage List Adam Šrejber ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������4–7 Hornická kulturní krajina Krušnohoří: mimořádné kulturní dědictví Mining Cultural Landscape Krušnohoří: Outstanding Cultural Heritage Jitka Vlčková ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 8–17 25 let problematiky starých důlních děl v praxi a legislativním procesu (1988–2013) 25 years of the problems associated with old mining works in practice and legislature (1988–2013) Petr Uldrych – Vít Štrupl ���������������������������������������������������������������������������������������������������� 18–29 The Medieval Mines of Dippoldiswalde (Saxony), an archaeological site within the nomination project Středověké doly Dippoldiswalde (Sasko), archeologický statek v rámci projektu nominace Christiane Hemker ������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 30–37 Palaeoecology and Geoinformatics for Landscape Archaeological Monitoring in Support of Heritage Documentation in the Ore Mountains Paleoekologie a geoinformatika pro archeologický monitoring krajin na podporu dokumentace světového dědictví v Krušných horách Mykola Sadovnik, Elmar Csaplovics, Ronald Heynowski ������������������������������������������������ 38–51 The Process of Recognition of the Four Major Mining Sites of Wallonia as World Heritage and Its Follow-up Proces uzání čtyř hlavních hornických statků Walonie jako světového dědictví a následný proces Jacques Crul ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 52–59 Idrija and Almadén: two mining cities on the World Heritage List Idrija a Almadén: dvě hornická města na seznamu světového dědictví Dušan Kramberger ������������������������������������������������������������������������������������������������������������60–68

3

Úvodní slovo

Mezinárodní konference Hornická kulturní krajina Krušnohoří/Erzgebirge k nominaci na Seznam světového dědictví UNESCO Těžba drahých a obecných kovů formovala celkový vývoj Krušných hor a ovlivňovala život na obou stranách česko-německé hranice. Technické památky, urbanistické celky a množství nemateriálních aspektů spolu vytvořily v průběhu osmi staletí specifický region s mimořádně unikátní krajinou. Tato krajina představuje jedinečné kulturní dědictví, jehož nejcennější části aktuálně usilují o zápis na Seznam světového dědictví UNESCO a přináší nové příležitosti a podněty k rozvoji tohoto regionu. Sériová transnacionální nominace pod názvem Hornická kulturní krajina Krušnohoří / Erzgebirge na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO je svým pojetím unikátní, a to jak svou tematikou, tak svým mezinárodním přesahem. Tato iniciativa nevznikla v České republice, nýbrž je od roku 1998 systematicky podporována a rozvíjena týmem odborníku v čele s profesorem Helmuthem Albrechtem z Báňské akademie Technické univerzity v saském Freiberku. Od roku 2004 probíhala také jednání v ČR, kde se hledal partner ke společné spolupráci. Tím se v roce 2009 oficiálně stal Ústecký kraj, který prostřednictvím programu přeshraniční spolupráce Cíl 3 / Ziel 3 realizoval projekt s úkolem zhodnotit a v základu popsat hornické dědictví Krušných hor, včetně výběru památek a lokalit na české straně pohoří určených k začlenění do nominace. V průběhu realizace projektu se k celé iniciativě připojil Karlovarský kraj a krušnohorské obce, v jejichž správních obvodech se nacházejí nominované památky a lokality. Projekt byl ukončen v září 2012, a to přípravou formuláře k zápisu na indikativní seznam. Na předběžný, tzv. indikativní seznam, který je předpokladem k zahájení procesu přípravy nominační dokumentace k zápisu statku na Seznam světového dědictví UNESCO, bylo jako jeden sériový kulturní statek zapsáno osm lokalit ze SRN a šest lokalit z ČR. Z území Karlovarského kraje se jedná o hornickou kulturní krajinu Jáchymov, hornickou kulturní krajinu Abertamy–Boží Dar–Horní Blatná a objekt národní kulturní památky Rudá věž smrti ve Vykmanově. Ústecký kraj reprezentuje hornická kulturní krajina Krupka, vrch Mědník a vápenka s lomem v Háji u Loučné pod Klínovcem. Na saské straně jsou nominovány objekty a lokality z hornické oblasti Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg, Schneeberg, Schwarzenberg a oblasti uranové a uhelné těžby. V současné době v nejužší spolupráci české a saské strany a za podpory Ministerstva kultury ČR, Ministerstva vnitra Svobodného státu Sasko, Národního památkového ústavu a obou zainteresovaných krajů Ústeckého a Karlovarského probíhá zpracování společné česko-německé nominační dokumentace, která bude Spolkovou republikou Německo oficiálně předána v lednu 2014 Centru světového dědictví v Paříži jako podklad k projednání zápisu Výborem světového dědictví. V případě úspěšného hodnocení 4

navrhovaného sériového kulturního statku je pak velká šance k jeho zapsání na Seznam světového dědictví v roce 2015. Jednou z podpůrných aktivit celého nominačního procesu je i tato mezinárodní konference, jenž dá zaznít řadě zajímavých příspěvků nejen k problematice samotné nominace Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/Erzgebirge, ale i tématům souvisejících s kulturní krajinou a péčí o montánní kulturní dědictví v jiných koutech Evropy. Na tomto místě je třeba poděkovat finančnímu partnerovi projektu, a to Ministerstvu kultury České republiky, odbornému garantovi Národnímu technickému muzeu a partnerovi konference Národnímu památkovému ústavu, všem přednášejícím a realizačnímu týmu. Mgr. Adam Šrejber Krajský úřad Ústeckého kraje

5

Introductory Word

The International conference “Mining Cultural Landscape Krušnohoří/Erzgebirge” for the nomination to be inscribed in the UNESCO World Heritage List The mining of precious and general metals has been instrumental in the overall development of the Ore Mountains and has had an impact on life on both sides of the Czech-German borderline. For the past eight centuries, technical monuments, urban units and a lot of non-material aspects have given rise to very unique region possessing an extraordinary and unique landscape. This landscape represents a unique cultural heritage, the most precious parts of which currently aspire to be inscribed in the UNESCO World Heritage List and this in turn gives rise to new opportunities and incentives for the development of this region. The series transnational nomination entitled The Mining Cultural Landscape Krušnohoří/ Erzgebirge in the UNESCO World Cultural and Natural Heritage List is quite unique in its conception, its themes and its international overlap. This initiative did not become reality in the Czech Republic, but since 1998 it has been systematically supported and developed by a team of specialists headed by Professor Helmuth Albrecht from the Mining Academy of the Technical University in Freiberg, Saxony. Since 2004 numerous negotiations have been taking place in the Czech Republic, where a partner for joint cooperation on the part of both the countries has been searched for. The Ústí Region officially became a partner to the project in 2009 and by means of the programme of Cross-Border Cooperation Cíl 3/Ziel 3, it started to implement the project, the main aim of which was to evaluate and describe the mining heritage of the Ore Mountains, including the selection of suitable monuments and localities on the Czech side of this mountain range, which will be included in the nomination. During the course of the project implementation, the Karlovy Vary Region and the Ore Mountains municipalities also participated, being administrative regions in which the nominated monuments are located. The Project ended in September 2012 by means of the creation of a form for inscription on the indicated list. Eight localities from the Federal Republic of Germany and six localities from the Czech Republic have been inscribed as a serial cultural property on the preliminary, the so called indicative list, which is the main prerequisite for the commencement of the process of preparing the nomination documentation for inscription of the cultural property on the UNESCO World Heritage List. Within the territory of the Karlovy Vary Region, it is the mining and cultural landscape of Jáchymov, the mining and cultural landscape of Abertamy–Boží Dar–Horní Blatná and the premises of the national cultural monument Rudá Věž /Red 6

Tower of Death/ in Vykmanov. The Ústí Region is represented by the mining cultural landscape of Krupka, Mědník Hill and the lime works with a quarry in Háj u Loučné pod Klínovcem. On the Saxon side the mining structures and localities nominated for inscription on the List come from the mining area of Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg, Schneeberg, Schwarzenberg and the areas of uranium and coal mining. At present, the elaboration of the joint Czech-German nomination documentation is being undertaken in close cooperation between the Czech and Saxon parties, with the support of the Ministry of Culture of the Czech Republic, the Ministry of the Internal Affair of the Free State of Saxony, the National Institute of the Protection of Cultural Monuments together with both interested regions, the Ústí and Karlovy Vary Regions. This documentation will be officially handed over by the Federal Republic of Germany in January 2014 to the Centre if the World Heritage in Paris as background materials for the further negotiation of the inscription by the Committee of the World Heritage List. In the case of a successful evaluation of the proposed series property, the possibility of its being inscribed into the World Heritage List in 2015 is extremely likely. One of the accompanying activities of the entire nomination process is also this international conference, at which a great number of interesting contributions will be heard, i.e. the contributions concerning not only the Nomination of the Mining Cultural Landscape Krušnohoří/Erzgebirge itself, but also contributions devoted to the themes associated with the cultural landscape and the nurturing of mountain cultural heritage in other parts of Europe In this context, it is necessary to thank the financial partner of this project, i.e. the Ministry of Culture of the Czech Republic, the conference professional guarantor, the National Technical Museum, as well as another partner from this conference, the National Heritage Institute, to all presenters and the implementation team. Mgr. Adam Šrejber Regional Office of the Ústí Region

7

Abstract:

Mining Cultural Landscape Krušnohoří: Outstanding Cultural Heritage The main aim of this contribution is to briefly inform people interested in the development of the nomination project of the Mining Cultural Landscape Krušnohoří /The Ore Mountains/ and at the same time justify the nomination efforts based on the conviction that this cultural heritage is enormously important for the whole world community. The contribution deals with the beginnings of Czech-German cooperation, which currently leads up to submission of the joint nomination proposal and approximates the base of the value argumentation on the basis of which the serial cross border property will be submitted to the World Heritage Committee for further negotiations leading to its inscription in the UNESCO World Heritage List. The contribution further describes the preparation of the nomination documentation and the birth of the system of administration of the economic good, which is associated with the key document designated as the Management Plan. At the same time it shows how the professional process of selecting individual parts of the serial property was carried out on the Czech side. These parts include the Mining Cultural Landscape Jáchymov, Mining Cultural Landscape Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, the Red Tower of Death (in Vykmanov) on behalf of the Karlovy Vary Region; and the Mining Cultural Landscape of Krupka, the Mining Cultural Landscape Mědník and the Lime Works in Háj u Loučné pod Klínovcem on behalf of the Ústí Region. Importance of this contribution lies in the summary and presentation of the facts which are difficult to access for ordinary persons interested in the whole nomination procedure. This contribution should facilitate their close look into the whole nomination process and give them an opportunity to find relevant information by means of the data incorporated in the index.

8

Hornická kulturní krajina Krušnohoří: mimořádné kulturní dědictví Mgr. Jitka Vlčková, Ph.D., Národní památkový ústav, generální ředitelství, Česká republika Na konci roku 2011 oficiálně vstoupila Česká republika prostřednictvím Ministerstva kultury České republiky do jednání se saskou stranou o společném předložení Hornické kulturní krajiny Krušnohoří k zápisu na Seznam světového dědictví, vědoma si mimořádného významu zdejšího hornického regionu po obou stranách Krušných hor předělených česko-německou hranicí. Ačkoliv pohoří zasahuje svou větší částí do Saska, nic mu z jeho velikosti na české straně neubírá co do významu, tak hodnot, které v celku představuje. Úsilí obou zemí, které se započalo přímo v regionech samých, provázela celá řada přípravných aktivit, ať těmito byly odborné studie, semináře či vzájemná přeshraniční setkávání laiků i odborníků.1 Právě všechny tyto aktivity zesilovaly přesvědčení o výjimečnosti tohoto území a vytipování jeho nejcennějších součástí, zejména s ohledem na jejich integritu a autenticitu dochování. V únoru roku 2012 se tak Česká republika svým podáním Hornické kulturní krajiny Krušnohoří na národní indikativní seznam do Sekretariátu Výboru světového dědictví do Paříže připojila ke svému německému partnerovi a jasně deklarovala svůj zájem připojit se k sériové nominaci Spolkové republiky Německo zastoupené Svobodným státem Sasko.2 Tento krok se stal jedním z rozhodujících v celém procesu přípravy nominace stejnojmeného česko-německého sériového kulturního statku k zápisu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví 1 Aktuální seznam konferencí a workshopů konaných v ČR přínáší Management Plan (též MP) české části sériového statku: Mezinárodní seminář Rozvoj území a životního prostředí Montanregionu Krušnohoří – slavná minulost, uranové břímě a nejistá budoucnost, 18. 5. 2010, Senát Parlamentu České republiky, Praha; Konference Jáchymov, architektonická perla v ohrožení, 22.–23. 6. 2009, Královská mincovna, Jáchymov; Konference Bohatství historického stavebního rozvoje Krušnohoří, 6.–7. 10. 2010, Královská mincovna, Jáchymov; Konference Montanregion Krušnohoří/ Erzgebirge – dědictví hor, 17. 3. 2011, Krajský úřad Ústeckého kraje, Ústí nad Labem; Mezinárodní konference Hornická kulturní krajina Krušnohoří – cesta ke světovému dědictví UNESCO, 22. 6. 2012, Krajský úřad Ústeckého kraje, Ústí nad Labem; Mezinárodní konference Proměny sídelní krajiny Krušnohoří, 22.–23. 10. 2012, Královská mincovna, Jáchymov. Michal Urban, Lubomír Zeman, Jan Prudík. Hornická kulturní krajina Krušnohoří: Management Plan. 1. verze rkp. Praha, 2012, s. 57. Finální česko-německá verze MP dosud v rozpracovanosti. 2 Citovaný indikativní (překládáno též předběžný) seznam statků je seznam záměrů jednotlivých signatářských států Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví pro jejich plánované návrhy k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO. Tento v zásadě informační seznam, který je předkládán Výboru světového dědictví, představuje soupis statků, které by mohly být v budoucnu zapsány na Seznam světového dědictví a o jejichž zapsání budou signatářské státy usilovat. Současně to tedy znamená, že Výbor světového dědictví nemůže posuzovat návrh k zápisu na Seznam světového dědictví, aniž by byl statek již předtím zahrnut na tento národní indikativní seznam. Statek lze na tento seznam zapsat, jen pokud lze u statku prokázat minimálně jedno z kritérií vymezených pro definici mimořádné univerzální hodnoty a navrhující země musejí do budoucna garantovat, že jsou schopny zajistit jeho dostatečnou právní i faktickou ochranu. Podle Jitka Vlčková, Věra Kučová, Michal Beneš. Metodické principy přípravy nominací k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO a zásady uchování hodnot těchto statků. Odborné a metodické publikace, sv. 42. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2011, s. 17. ISBN 978-80-87104-84-2. Zde na s. 17 až 21 podrobnější informace k funkci a principům sestavování seznamu. Seznamy jsou veřejně přístupné na stránkách Centra světového dědictví.

9

UNESCO (dále jen Seznam světového dědictví).3 Zdůvodnění mimořádné univerzální hodnoty, která je podmínkou úspěšného zápisu na tento Seznam,4 založila Česká republika na totožné bázi s německým podáním a tím se připojila k německé sérii. Ta je formulována jako výjimečný příklad dopadů po staletí provozované rudné těžební činnosti na horskou krajinu a její osídlení. Zařazené části série tak vypovídají o krajině utvářené po staletí montánní činností člověka a o jeho kultuře rozvíjené v těsném spojení s touto činností. O několik měsíců později pak individuální podání obou zemí do Paříže následovalo společné podání v září 2012.5 Hornická oblast Krušných hor, která se nachází na hranicích dvou zemí – Spolkové republiky Německo a České republiky, je mimořádně cenné území jak co do rozsahu, tak do fenoménu hornictví, který zastupuje. Od prvních nálezů stříbrné rudy ve 12. století se mohutný horský masiv Krušných hor během osmi set let na mnoha místech změnil ve zcela jedinečnou a výjimečnou montánní krajinu. Ačkoliv zde těžba v různé intenzitě probíhala již v pravěku a protohistorickém období, Krušné hory a jejich města představují mimořádné montánní dědictví, které vyrostlo především na bázi středověké a novověké těžby širokého spektra nerostů, a to především stříbra a cínu, které se nikde jinde ve světě v takové pestrosti nevyskytuje. Pokrok ve zdejším důlním inženýrství, podpořený světově známým a zde vytvořeným dílem Georga Agricoly (Knihami o hornictví), přispěl k rozvoji dalších hornických regionů v celé Evropě i ve světě. Série má tak neoddiskutovatelný mimořádný celosvětový význam pro vývoj montánního dědictví.6 Česká i německá část Krušných hor s historickou kontinuitou těžby od 12. století jsou vnímány jako neoddělitelné součásti téhož kulturního dědictví, neboť se vyvíjely obdobným způsobem, v některých obdobích dokonce tvořily jednotný hospodářský a společenský celek, přestože se z politického hlediska jednalo o dva rozdílné státní útvary. V Krušných horách díky fenoménu hornictví vznikla v potu tváře horníků nejen řada unikátní hlubinných i povrchových důlních děl, ale i urbanisticky a architektonicky jedinečných hornických měst. Historickou kontinuitu zdejšího vývoje narušil pouze vývoj po druhé světové válce, kdy se obě části rozvíjely odděleně, a to v tehdejší ČSSR a NDR. Česká část byla tehdy 3 Nominační návrh sériového přeshraničního statku bude Spolkovou republikou Německo předložen k projednání Výborem světového dědictví v lednu 2014. Následně bude procházet procesem hodnocení poradní organizací ICOMOS. Celý proces by se měl uzavřít v roce 2015. Proces projednání upravují Operační směrnice k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Operational Guidelines for Implementation of the World Heritage Convention. Paris: World Heritage Centre, 2012. / Orientations devant guider la mise en oeuvre de la Convention du patrimoine mondial. Paris: Centre du patrimoine mondial, 2012. 4 Blíže k pojmu mimořádná univerzální hodnota viz Jitka Vlčková, Věra Kučová, Michal Beneš. Metodické principy přípravy nominací k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO a zásady uchování hodnot těchto statků. Odborné a metodické publikace, sv. 42. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2011, s. 11–15. ISBN 978-80-87104-84-2. Ke kokrétní formulaci prohlášení mimořádné univerzální hodnoty pro statek Hornická kultuní krajina Krušnohoří je komentář níže v textu. 5 Obě země odeslaly Sekretariátu Výboru světového dědictví do Paříže společné podání prostřednictvím tzv. formuláře 2B, a to ve vazbě na aktuální znění Operačních směrnic k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Viz pozn. 3. 6 Ke stručné formulaci významu byla využita formulace prohlášení mimořádné univerzální hodnoty podle aktuálně zpracovávané nominační dokumentace. Dále zde autorka navazuje na svůj spoluautorský příspěvek Olga Bukovičová, Jitka Vlčková. Česko-saský projekt Středoevropská kulturní krajina Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO. Zprávy památkové péče 72, 2012, č. 1, s. 56-59. ISSN 1210-5538

10

po odsunu sudetských Němců dosídlena a mnohá ze sídel se redukovala nebo zcela zanikla. Chybějící vazba nových obyvatel vůči regionu tak vedla k upadnutí řady hornických památek v zapomnění. A i když zájem o montánní problematiku Krušných hor se na české straně dlouhou dobu pohyboval pouze v rovině odborníků a laiků–nadšenců, jejichž největším podílem je obnova a prezentace řady důlních děl, stoupající zájem i aktivity na německé straně postupně podnítily na české straně také iniciativu regionálních institucí a jejich podporu zdejšímu montánnímu dědictví. Snaha vyzvednout pozapomenuté hornické dědictví Krušných hor pak vyvrcholila až na úroveň vymezení česko-německého přeshraničního kulturního statku k zápisu na Seznam světového dědictví.7 A to do té míry, že společný česko-německý projekt sériové přeshraniční nominace v září roku 2013 získal cenu za přeshraniční spolupráci od německého sdružení Iniciative Südwestsachsen, kterou v saském městě Aue společně převzali zástupci společnosti Wirtschaftsförderung Erzgebirge GmbH, freiberské univerzity a Ústeckého a Karlovarského kraje. Na Seznamu světového dědictví se aktuálně v roce 2013 v přímém spojení s hornickou činností člověka nachází celkem 21 lokalit.8 Z celkového počtu 759 kulturních statků evidovaných v roce 2013 tak tato skupina tvoří na Seznamu světového dědictví zhruha necelé tři procenta.9 I když z kvantitativního hlediska nemusíme toto číslo brát jako vysoké, význam zápisu nespočívá v kvantitě zastoupení toho kterého typu dědictví, nýbrž ve významu, který daný statek reprezentuje. Mít možnost dostat se na seznam „výjimečných“, a to i co do počtu, je pro mimořádnou kulturní krajinu tohoto typu skutečnou výzvou a oceněním. Přeshraniční série Hornická kulturní krajina Krušnohoří je v této konkurenci navrhována k zápisu na bázi hned několika kritérií pro vymezení takzvané mimořádné univerzální hodnoty, a to (ii), (iii), (iv) a (vi).10 Průkaznost mimořádné univerzální hodnoty série montánního dědictví Krušných hor, podložená precizní argumentací, je jednou z klíčových podmínek pro úspěšnost zápisu. V případě kritéria (ii) je zdejší krajina dokladem vzájemné 7 Pro účely příspěvku přepracován text Olga Bukovičová, Jitka Vlčková. Česko-saský projekt Středoevropská kulturní krajina Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO. Zprávy památkové péče 72, 2012, č. 1, s. 57. ISSN 1210-5538 8 Česká republika je na Seznamu světového dědictví zastoupena Kutnou Horou, historickým jádrem města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (zapsána 1995), jejíž organická struktura města vznikla na bázi těžby stříbrné rudy. Ze zahraničních lokalit podle data zápisu jmenujeme: Solný důl Wieliczka v Polsku (1978), Hornické město Røros a jeho okolí v Norsku (1980, rozšířeno 2010), Historické město Ouro Pretov Brazílii (1980), Město Potosí v Bolívii (1987), Historické město Guanajuato s přidruženými doly v Mexiku (1988), Doly Rammelsberg, historické město Goslar a vodní systém Horního Harzu v Německu (1992, rozšířeno 2010), Historické město Banská Štiavnica a technické památky v jeho okolí na Slovensku (1993), Historické centrum Zacatecasu v Mexiku (1993), Kulturní krajina Hallstatt-Dachstein/Salzkammergut v Rakousku (1997), Las Médulas, doly na zlato ve Španělsku (1997), Neolitické pazourkové doly ve Spiennes (Mons) v Belgii (2000), Průmyslová krajina Blaenavon ve Velké Británii (2000), Průmyslový těžební uhelný komplex Zollverein v Essenu v Německu (2001), Důlní oblast Velké měděné hory (Stora Kopparberg) ve Falunu ve Švédsku (2001), Hornické město Sewell v Chile (2006), Hornická krajina Cornwall a západní Devon ve Velké Británii (2006), Stříbrný důl Iwami Ginzan a jeho kulturní krajina v Japonsku (2007), Nejvýznamnější důlní areály Valonska v Belgii (2012), Uhelná pánev Nord-Pas de Calais ve Francii (2012), Dědictví rtuti Almadén a Idrija ve Španělsku a Slovinsku (2012). Přehled je připraven na bázi zpracování nominační dokumentace. Ta obsahuje celkem 27 srovnávaných lokalit ze Seznamu světového dědictví, mezi nimi jsou zahrnuty i zpracovatelské závody jako Továrny na zpracování ledku Humberstone a Santa Laura v Chile (2005), Železárny v Engelsberku ve Švédsku (1993) či díla vznikající ve vazbě na hornickou činnost. 9 Seznam světového dědictví k roku 2013 obsahuje celkem 981 statků, a to jak z oblasti kulturního, tak přírodního dědictví. V globálním měřítku tak tento druh dědictví tvoří dokonce jen dvě procenta. Jako relevantní je však chápáno procentuální srovnání v rámci kulturního dědictví. 10 Blíže viz pozn. 4. Definici citovaných kritérií obsahují Operační směrnice k provádění Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, paragraf 77. Operational Guidelines for Implementation of the World Heritage Convention. Paris: World Heritage Centre, 2012. / Orientations devant guider la mise en oeuvre de la Convention du patrimoine mondial. Paris: Centre du patrimoine mondial, 2012.

11

výměny vlivů v oblasti těžby a zpracování rud po období mnoha staletí, a to od středověku po současnost. Je tak výjimečným příkladem přeshraniční hornické kulturní krajiny se specifickými znaky, formovanou zdejší hornickou činností. Kritérium (iii) spočívá ve výjimečném hmotném svědectví zdejší krajiny o vývoji společnosti, která zde byla převážně utvářena těžebním průmyslem po dobu více jak 800 let. Na základě kritéria (iv) pak série zcela jedinečným způsobem ilustruje cenný zdroj našich současných znalostí důlních technik, souvisejícího osídlení, staveb a struktur a představuje pozvolnou proměnu krajiny díky těmto znalostem. Kritérium (vi) je uplatněno ve vazbě na předchozí kritéria. Zdejší hornická kulturní krajina dle něj reprezentuje oblast, která je přímo spojena s kulturou starého hornického území a která je silně svázána se znalostmi a idejemi hornictví a geologických věd.11 Vlastní nominační projekt byl odstartován aktivitou na německé straně, podporovanou Svobodným státem Sasko. Historie iniciativy sahá do konce 90. let 20. století, kdy byla v roce 1999 oficiálně podpořena podáním saské části Hornické kulturní krajiny Krušnohoří na Indikativní seznam SRN do Sekretariátu Výboru světového dědictví.12 Saští projektoví partneři zde již od roku 1998 v čele s H. Albrechtem, profesorem Technické univerzity ve Freiberku, systematicky podporovali a rozvíjeli myšlenku nominovat hornickou kulturní krajinu Krušnohoří na Seznam světového dědictví.13 Prvotní aktivita německé strany byla vedle zpracování studií14 věnujících se této problematice završena 13. června 2003 ve Freiberku založením Podpůrného spolku Montanregion Erzgebirge (Förderverein Montanregion Erzgebirge / FME).15 Sdružení slouží především pro zpracování nominační dokumentace a s ní souvisejících dokumentů k lokalitám a objektům Krušných hor, které jsou určeny k zařazení do sériové nominace na Seznam světového dědictví.16 Na této bázi vznikl pozdější oceněný česko-německý projekt Středoevropská kulturní krajina Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří – cesta ke světovému dědictví UNESCO v rámci programu Cíl 3/ Ziel 3, který byl určen na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko a který byl formulován a připraven na základě dlouhodobé spolupráce mezi Ústeckým krajem, zastoupeným Odborem kultury a památkové péče Krajského úřadu Ústeckého kraje a jeho 11 Rámcová formulace kritérií je odvozena z aktuálně připravované nominační dokumentace, nejedná se zde však o překlad nominačního textu. Konečné formulace k zápisu statku bude možno přebírat po odevzdání nominační dokumentace v lednu 2014. 12 Toto podání je v současnosti nahrazeno společným podáním s Českou republikou v září 2012 zmiňovaným již výše v textu. 13 K propagaci aktivity na německé straně vznikl propagační materiál Helmuth Albrecht, Friederike Hansell. Die Montanregion Erzgebirge auf dem Weg zum Welterbe: Eine Kulturlandschaft als UNESCO-Welterbe. 14 Klíčová pro zahájení jednání o česko-německé spolupráci byla studie Helmuth Albrecht, Roland Ladwig, Jens Kugler. UNESCO-Welterbe Montanregion Erzgebirge: Abschlussbericht (Machtbarkeitsstudie). Rkp. Freiberg: Projektgruppe UNESCO-Welterbe Montanregion Erzgebirge, Dezember 2001, 64 s. 15 Organizace byla zřízena za účelem zajištění odborné a organizační podpory stejnojmennému projektu Montanregion Krušnohoří / Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví. Více informací o spolku lze nalézt přímo na jeho webových stránkách http://verein.montanregion-erzgebirge.eu. 16 Nominační projekt je postaven na česko-německé spolupráci. Zpracování nominační dokumentace probíhá podle předem stanového harmonogramu prací. V rámci zpracování jsou rozlišeny kompetence na mezinárodní mezistátní, mezinárodní meziregionální, národní i regionální úrovni. Mezinárodní mezistátní spolupráce se odehrává na bází řídící skupiny, zatímco mezinárodní meziregionální na bázi česko-německé smíšené pracovní skupiny. Finančí zajištění projektu poskytují na české straně Karlovarský a Ústecký kraj.

12

příspěvkovou organizací Oblastním muzeem v Mostu na české straně a na německé straně Institutem pro vědecko-technické dějiny Báňské akademie Technické univerzity ve Freiberku a Podpůrným spolkem Montanregion Erzgebirge.17 Obě strany se v něm zaměřily na záchranu, dokumentaci a prezentaci kulturního dědictví spojeného s dolováním rud v Krušných horách. Paralelně s těmito kroky proto byla pro zdejší hornický region zahájena podle společné metodiky spolupráce na rozvoji a naplňování jednotné databáze Mertz, která souvisí s trvalým vědeckým zkoumáním zdejšího regionu.18 Hlavním cílem projektu bylo připravit kroky k úspěšnému zápisu vybraných objektů, lokalit i celých širších území na české i saské straně Krušnohoří na Seznam světového dědictví. Místní samosprávy a regionální instituce zároveň prostřednictvím projektu položily základy k rozvíjení povědomí o historii Krušných hor a prezentaci zejména montánní turismus, kterým by se rozšířila stávající nabídka zaměřená především na zimní sporty. Odborníci zastoupení v projektu pak vybudovali základ k sériové nominaci, která je mimořádným tématickým obohacením výše uváděného Seznamu a podtrhuje klíčovou roli Krušných hor v celosvětovém vývoji hornictví. V Sasku je k nominaci na zápis připraveno celkem osm hornických oblastí dokumentujících v celé své pestré škále hornické tradice. Těchto osm oblastí tvoří celkem 44 prvků (jednotlivostí). V roce 2012 podstoupil výběr na německé straně kritické posouzení z hlediska integrity a autenticity organizace ICOMOS.19 O rok později podobný hodnocením prošel i odborný výběr na české straně.20 Aktivita Ústeckého a Karlovarského kraje na české straně vrcholila koncem roku 2011 pod vedením M. Urbana21 zpracováním trojice pilotních studií, které měly za úkol na základě shodné metodiky s německou vybrat lokality z východního, středního a  západního Krušnohoří, které lze z hlediska posouzení hodnot zapojit do projektu světového dědictví.22 Jejich výchozími body byly Krupka, Hora 17 Projekt schválený v roce 2010 s náklady téměř 250.000 EUR, jehož nositelem byl Ústecký kraj, byl v roce 2012 úspěšně završen. Administraci projektu na české straně významně zajištovali Adam Šrejber a Olga Bukovičová. Přípravě projektu předcházelo na české straně odborné posouzení (Projekt Montanregion Krušnohoří: Posouzení potenciálu české strany Krušnohoří, zpracovatel: Regionální rozvojová agentura Ústeckého kraje, a.s., říjen 2006. 69 s., 3 přílohy.). Program Cíl 3/Ziel 3 vychází z Evropského fondu pro regionální rozvoj, více na webových stránkách www.ziel3-cil3.eu. 18 Blíže se projektu věnuje článek Olga Bukovičová, Jitka Vlčková. Česko-saský projekt Středoevropská kulturní krajina Montanregion Krušnohoří/ Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO. Zprávy památkové péče 72, 2012, č. 1, s. 56-59. ISSN 1210-5538. Souhrnně o projektu a potenciálu Krušnohoří již dříve informovala též Libuše Pokorná. Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří – cesta ke světovému dědictví UNESCO. Muzeum. 2010, roč. 48, č. 1, s. 30-39. ISSN 1803-0386. 19 Rolf Höhmann, Ruth Klumpp. Kurzgutachten zur Welterbe-Umsetzungsstudie Freiberg: Interne Evaluation. Empfehlungen. Rkp. Darmstadt: Büro für Industriearchäologie, 2012, 31 s. 20 Dita Dvořáková. Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří: Nominace k zápisu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – Posudek integrity a autenticity památek nominovaných na území České republiky. Rkp. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT, kolektiv B. Fragner, 2013, 20 s. 21 M. Urban se stal poté garantem a zpracovatelem nominační dokumentace na české straně a aktuálně je jmenován koordinátorem statku na české straně, a to v rámci struktury o.p.s. Montanregion Krušné hory. 22 Michal Urban a kol. Projekt Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO (Tři studie k hornické a kulturní krajině českého Krušnohoří s výchozími body Krupka, Hora Svaté Kateřiny, Jáchymov): Část 1. Výchozí bod Krupka. Rkp. Praha, 2011, 208 s.; Michal Urban a kol. Projekt Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO (Tři studie k hornické a kulturní krajině českého Krušnohoří s výchozími body Krupka, Hora Svaté Kateřiny, Jáchymov): Část 2. Výchozí bod Hora Svaté Kateřiny. Rkp. Praha, 2011, 217 s.; Michal Urban a kol. Projekt Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO (Tři studie k hornické a kulturní krajině českého Krušnohoří s výchozími body Krupka, Hora Svaté Kateřiny, Jáchymov): Část 3. Výchozí bod Jáchymov. Rkp. Praha, 2011, 484 s. Studie vznikly v rámci projektu Středoevropská kulturní krajina Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří – cesta ke světovému dědictví UNESCO z Cíle 3. K projektu více v pozn. 3.

13

Svaté Kateřiny a Jáchymov. Území Krušných hor na české straně zahrnuje dvojici krajů, a to kraj Ústecký a Karlovarský, který byl v rámci zadání studií spolupracujícím partnerem kraje Ústeckého. Na bázi uvedených pilotních studií došlo k vytipování skupiny lokalit k zařazení do série na Indikativní seznam České republiky (viz výše). Tento základní výběr byl následně v lednu 2012 potvrzen jednáním odborného grémia Národního památkového ústavu,23 jehož hlavním podkladem byl koncept formuláře k podání českého výběru do sériové přeshraniční nominace Krušnohoří v rámci indikativního seznamu, zpracovaný Odborem kultury a památkové péče Krajského úřadu Ústeckého kraje ve spolupráci s příslušným odborem Krajského úřadu Karlovarského kraje. Výběr se stal rozvněž základem pro další součinnou spolupráci mezi Národním památkovým ústavem a oběma kraji při přípravě české části nominační dokumentace, která byla zahájena v roce 2012 v návaznosti na setkání představitelů Ministerstva kultury České republiky a Saského ministerstva vnitra v únoru 2012 v Drážďanech. Do roku 2013 k prezentaci nominačního projektu proběhlo již velké množství odborných, ale i společenských aktivit, které měly za cíl podpořit a v širším měřítku zdůraznit hodnoty a význam montánního dědictví Krušných hor.24 „Zdejší kulturní krajina se vyvíjela jako multidisciplinární prostředí se specifickým krajinným a společenským charakterem. Pozůstatky po historické důlní těžbě a životě s ní spojeném představují ojedinělý soubor takzvaných montánních památek, ať se jedná o relikty podzemních důlních děl nebo další archeologické památky dochované v otevřené krajině, jako jsou haldy, propadliny, štoly, vodní nádrže a kanály. Neoddělitelně k nim náleží také specifická fauna a flóra a veškeré biotopy, které vznikly v podmínkách ovlivněných starou důlní činností. Horní podnikání bylo samozřejmě primární ekonomickou činností, a jeho vliv tak pronikal do všech oblastí života. Proto také nacházíme specifické rysy v urbanismu horních měst i v architektuře jednotlivých staveb, jak lze dobře sledovat na příkladu měst Jáchymova, Horní Blatné či Krupky. Na ohlasy montánních aktivit však narážíme i v takzvané živé kultuře, tedy v umění a uměleckých řemeslech nebo etnografických pramenech. S montánními aktivitami jsou pak neodmyslitelně spjaty oblasti vědy a techniky.“25 Do spolupráce na nominačním projektu jsou široce zapojeni čeští a němečtí odborní pracovníci i místní obyvatelé a projekt se stal vyjádřením sdílení hodnot a překonáním česko-německé státní hranice. V rámci přípravy společné česko-německé nominační dokumentace sériového kulturního statku, a to do rozhodnutí o zápisu statku, funguje česko-německá smíšená pracovní skupina,26 která 23 Toto grémium zasedalo dne 9. 1. 2012 v následujícím personálním složení: Mgr. Olga Bukovičová, Ing. arch. Eva Dvořáková, Bc. Jan Frundl, Ing. arch. Věra Kučová, Ing. arch. Martin Merger, Mgr. Jaroslava Pokludová, Ing. Martin Pospíšil, Ph.D., Mgr. Radek Spála, Prof. Ing arch. Tomáš Šenberger, Bc. Karol Šmehil, Mgr. Adam Šrejber, Mgr. Martin Tomášek, Ph.D., Ing. Rudolf Tomíček, Mgr. Jitka Vlčková, Ph.D., Ing. Svatopluk Zídek. 24 Blíže viz pozn. 1. 25 Olga Bukovičová, Jitka Vlčková. Česko-saský projekt Středoevropská kulturní krajina Montanregion Krušnohoří/Erzgebirge – cesta ke světovému dědictví UNESCO. Zprávy památkové péče 72, 2012, č. 1, s. 59. ISSN 1210-5538 26 Aktuální personální složení skupiny v abecedním pořadí je na české straně následující: Olga Bukovičová (Ústecký kraj), Jaroslava Pokludová (Karlovarský kraj), Radek Spála (Ústecký kraj), Hana Strnadová (Karlovarský kraj), Adam Šrejber (Ústecký kraj), Michal Urban (hlavní autor české části, Montanregion Krušné hory, o.p.s.), Jitka Vlčková (koordinátorka, NPÚ). Na německé straně je skupina zastoupena v tomto složení: Helmuth Albrech (vedoucí projektu, TU Freiberg, Bergakademie), Friederike Hansell (projektová manažerka, TU Freiberg, Bergakademie), Michael Kirsten (Landesamt für Denkmalpflege Sachsen), Matthias Lißke (Wirtschaftsförderung Erzgebirge GmbH), Matthias Voigt (Wirtschaftsförderung Erzgebirge GmbH).

14

podléhá na mezivládní úrovni řídící skupině tvořené reprezentanty Saského ministerstva vnitra a Ministerstva kultury ČR.27 Tato pracovní skupina spolupracuje se zástupci měst a obcí, na jejichž území se nachází lokality začleněné do sériové nominace, a připravuje spolu s německými partnery dokumentaci v souladu s formátem stanoveným Operačními směrnicemi k provádění Úmluvy o ochraně světového dědictví.28 Vedle vlastních hodnot musí obě země garantovat maximální ochranu a péči o společný sériový statek, což mimo jiné dokládají dokumentem označovaným anglickým termínem Management Plan (de facto plánem správy celého přeshraničního statku). Jde o povinnou součást nominační dokumentace, kterou tvoří společná deklarativní část a dále dvě národní části. Na národní úrovni je tato část pro Českou republiku zpracována dle doporučené struktury Ministerstva kultury ČR.29 Na této bázi je třeba činnost pracovní skupiny vnímat ve dvou rovinách, neboť v jedné připravuje dokumentaci, která má z hlediska hodnot argumentačně zdůvodnit zápis série na Seznam světového dědictví, v druhé rovině je tato argumentace podpořena v podobě Management Planu, který má do budoucna garantovat udržitelnost celého sériového statku. Management Plan podléhá pravidelné aktualizaci a vymezuje optimální systém správy statku. Předložením nominační dokumentace Výboru světového dědictví a úspěšným zápisem na Seznam světového dědictví je tedy završena pouze jedna část procesu souvisejícího se správou a ochranou tohoto výjimečného kulturního dědictví. Zápisem samým, a to platí i v případě stažení nominace, pokračuje proces kontinuální ochrany a péče o sériový statek naplňováním Management Planu. Zatímco tedy práce zpracovatelského týmu nominační dokumentace zápisem statku v zásadě končí, činnosti osob začleněných do systému správy statku kontinuálně pokračují a jsou směrovány k udržitelnosti projektu. Přičemž primární je zde právě formulování mimořádné univerzální hodnoty (viz výše). V rámci přípravy struktury a mechanismů správy sériového statku aktivně řešily a i nadále řeší oba kraje spolu s dotčenými městy a obcemi způsoby zajištění optimální spolupráce a rovněž spolufinancování společných aktivit. V současnosti se proto na základě obecně prospěšné společnosti Montanregion Krušné hory na české straně formuje správa statku, která bude zajišťovat provoz kanceláře koordinátora a další nástroje správy. Ačkoliv veškeré tyto nástroje jsou nadále předmětem diskuse, v roce 2012 podepsala významná krušnohorská hornická města a obce, zapojená do sériové přeshraniční nominace, Jáchymov, Boží Dar, Horní Blatná, Abertamy, Krupka a Měděnec a odpovědní představitelé Karlovarského a Ústeckého kraje společnou deklaraci o spolupráci a v roce 2013 pak smlouvu o partnerství.30 Sama deklarace se v zásadě stala pendantem saské Charty Montanregion Erzgebirge (Hornická oblast Krušnohoří), kterou mezi sebou v roce 2011 uzavřely saské kraje, města a obce sdružená v tamním Konventu světového dědictví 27 Více detailů k personální struktuře přináší česko-německý Management Plan. Viz pozn. 1. 28 Operational Guidelines for Implementation of the World Heritage Convention. Paris: World Heritage Centre, 2012. / Orientations devant guider la mise en oeuvre de la Convention du patrimoine mondial. Paris: Centre du patrimoine mondial, 2012. 29 Michal Urban, Lubomír Zeman, Jan Prudík. Hornická kulturní krajina Krušnohoří: Management Plan. 1. verze rkp. Praha, 2012, 104 s. 30 Deklarace o spolupráci byla podepsána 30. 4. 2012 v Jáchymově, smlouva o partnerství pak 2. 5. 2013 v Krupce.

15

Krušnohoří. Díky této deklaraci byly vytvořeny záruky budoucí česko-německé spolupráce při správě společného sériového statku a sama deklarace připravila půdu pro uzavření česko-německé smlouvy o partnerství v rámci jednotného managementu území. Součinnost obou stran při jejich úsilí o zápis na Seznam světového dědictví tak obohacuje vzájemné kontakty, sbližuje obyvatele i odborníky, podporuje společné nahlížení na přeshraniční význam hornické kulturní krajiny Krušnohoří a významně podtrhuje aspekt dědictví dvou spolu po staletí sousedících a koexistujících národů. Stejně jako oba kraje, města a obce přijímají zodpovědně svou roli vůči mimořádnému kulturnímu dědictví Krušných hor, se stejnou zodpovědností plní svou úlohu odborného konzultanta a zároveň koordinátora česko-německé spolupráce na nominační dokumentaci Národní památkový ústav.31 Na poli odborném je úloha Národního památkového ústavu nezastupitelná, stejně jako rozvíjení kontaktu mezi odborníky podílejícími se na prohloubení argumentace hodnot sériového statku, u něhož je třeba již od počátku pečlivě budovat systém správy. V celém nominačním procesu vstupuje Národní památkový ústav jako zpracovatel návrhů pro budoucí právní ochranu jednotlivých součástí statku, která je nezbytnou a nevyhnutelnou podmínkou pro vybudování pevných základů kvalitní péče a ochrany jeho mimořádné univerzální hodnoty. Již v roce 2012 byly zpracovány v těsné součinnosti se zpracovatelem výše uváděných pilotních studií a zároveň hlavním autorem české části nominační dokumentace M. Urbanem návrhy na vyhlášení historicky významných krajinných celků k prohlášení za památkové zóny. Právě na jejich bázi byly definovány příslušné části série na české straně. V rámci těchto nejcennějších území pak probíhala příprava nových návrhů na vyhlášení kulturních památek a národních kulturních památek.32 S ohledem na vysoký kulturně-historický potenciál a kontinuálně probíhající výzkum Krušných hor však nelze považovat tento proces za ukončený. Národní památkový ústav vyjádřil nejen svou odbornou podporu nominaci, ale zapojil se také do široké prezentace montánního dědictví, zejména vědecko-výzkumnou činností svých pracovníků směřující k prohloubení poznání jednotlivých montánních památek, urbánních a krajinných celků v regionu. Za tímto účelem je od roku 2012 v rámci institucionálních úkolů vědy a výzkumu Národního památkového ústavu zařazen také průzkum Krušných hor a jsou připravovány 31 Hlavním autorem české části dokumentace je M. Urban ve spolupráci s dalšími odborníky. Management Plan za českou stranu je autorským dílem M. Urbana, L. Zemana a J. Prudíka. Mapové podklady byly zpracovány v rámci spolupráce pracovišť Národního památkového ústavu, a to generálního ředitelství a územních odborných pracovišť v Lokti a Ústí nad Labem. Koordinací česko-německé spolupráce je pověřena autorka příspěvku. 32 Na území Karlovarského kraje zpracoval NPÚ ÚOP v Lokti ve spolupráci s Krajským úřadem Karlovarského kraje tyto návrhy na prohlášení za kulturní památky: Areál dolu Svornost v Jáchymově, Montánní krajina Eliášské údolí, Štola č. 1 Bratrství a okolí dolu na Jáchymovsku, Odvaly a pinky na žíle Schweizer nad Novým Městem, Cínový a železorudný revír na Bludné, Skarnový revír Kaff, Montánní krajina Zlatý kopec – Hrazený potok, Sejpy u Božího Daru, Cínový revír na Hřebečné, Štola Leithund v Jáchymově, Mlýn čp. 410 v Jáchymově. Současně je zpracován podnět na zpracování návrhů na prohlášení za národní kulturní památky u Mincovny čp. 37 v Jáchymově, Blatenského vodního příkopu a štoly Kryštof v dolu Mauritius na Hřebečné. Za Ústecký kraj byly NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem zpracovávány tyto návrhy na prohlášení za kulturní památku: Krupka – štola Starý Martin, Krupka – revír Knöttel včetně dolu Barbora, Krupka – pinka na Komáří vížce, Krupka – revír Preisselberg (starý revír, kde jsou dochovány starší středověké i novodobé pozůstatky), Mikulov – důl Lehnschafter, Mikulov – Rennerova (Řeznická) štola (neprohlášena), Mikulov – Tříkrálová štola, Mikulov – revír Čtrnácti sv. pomocníků (soubor štol v Mikulovském údolí), Měděnec – vrch Mědník včetně štol štolami Panny Marie Pomocné a Země zaslíbená, a též návrhy na doprohlášení kulturních památek Vápenky v Háji u Loučné pod klínovcem a Železárny a uhelny (bývalý dřevouhelný sklad) v Kovářské (rybník a pozemky).

16

další podklady pro odbornou činnost v této oblasti, zejména pro zajištění dostatečné právní ochrany jedinečného památkového fondu Krušných hor.33 Na bázi vědeckých výsledků i terénního průzkumu bylo za Českou republiku do návrhu k zápisu Hornické kulturní krajiny Krušnohoří na Seznam světového dědictví začleněno celkem šest součástí tvořící jak hornické oblasti, tak individuálně chráněné památky. Těmito položkami jsou: za Karlovarský kraj (3) – Hornická kulturní krajina Jáchymov, Hornická kulturní krajina Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, Rudá věž smrti (ve Vykmanově); za Ústecký kraj (3) – Hornická kulturní krajina Krupka, Hornická krajina vrch Mědník a Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem. – Tento výčet zajišťuje nejen integritu celé série, ale splňuje také přísná kritéria autenticity.34 Z hlediska bohatství Krušných hor můžeme na české straně přirozeně jmenovat celou řadu dalších lokalit, které mají velký kulturně-historický potenciál,35 nicméně pro začlenění do sériového statku musejí projít posouzením z hlediska mimořádné univerzální hodnoty celé série. Její případné rozšíření o další položky, o něž může být na základě bádání a zhodnocení památkového fondu požádáno, tak musí být vždy předmětem důkladného dokazování, a to v tom smyslu, jak tyto položky přispívají k mimořádné univerzální hodnotě sériového statku.36 Hornická oblast Krušných hor a její dědictví bezesporu představuje jeden z významných segmentů mimořádného kulturního bohatství České republiky. Svým kulturně-přírodním potenciálem a kvalitami nenechává badatele na pochybách, že je tak nejen chloubou památkového fondu obou zemí, ale také zcela jistě jedinečným obohacením Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, a to přestože z celého jejího pestrého bohatství je do společného česko-německého projektu sériové nominace pečlivým výběrem odborníků připravena jen jejich nejvýznamnější část.

33 Výzkum historické sídelní a montánní struktury Krušnohoří, Tomáš Karel, Ondřej Malina, Filip Prekop, Lukáš Smola, Alžběta Krtochvílová, Luboš Zeman, Miloš Matěj, Michaela Ryšková, Tomáš Flimel (ext.), Jana Kynclová, Viera Večeřová (ext.). 34 Více viz posudek Dita Dvořáková. Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří: Nominace k zápisu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – Posudek integrity a autenticity památek nominovaných na území České republiky. Rkp. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT, kolektiv B. Fragner, 2013, 20 s. 35 Blíže o potenciálu Krušných hor studie M. Urbana cit. v pozn. 22. K propagaci potenciálu Krušných hor byly vydány tyto brožurky: Libuše Novotná Pokorná. Průvodce po montánních památkách středního a východního Krušnohoří. Ústí nad Labem: Ústecký kraj, 2011. 75 s. ISBN 978-80-2601589-5.; Lubomír Zeman. Průvodce po významných hornických památkách západního Krušnohoří. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2010. 75 s. ISBN 978-80-87104-72-9. 36 Rozšířeny tímto způsobem byly z okruhu montánního dědictví například statky Hornické město Røros a jeho okolí v Norsku (1980, rozšířeno 2010) a Doly Rammelsberg, historické město Goslar a vodní systém Horního Harzu v Německu (1992, rozšířeno 2010).

17

Abstract:

25 years of the problems associated with old mining works in practice and legislature (1988–2013) This article brings the summary overview of old mining impacts in the Czech Republic from 1988 to the present. It shows the classification of mine workings and underground facilities according to the Mining Act and their determination by the ownership. It explains the transfer of rights and obligations to the old mine workings. Here is clarified the possibility of sale of abandoned mine workings. Another part is focused at financing of safeguarding of mining impacts and permission of the access to the underground. In the end is described the task of Czech Geological Survey which manage the Czech Inventory of old mining impacts and provides the investigations and revision of mine working surface impacts. The information from databases are providing through new web mapping applications.

18

25 let problematiky starých důlních děl v praxi a legislativním procesu (1988–2013) Ing. Petr Uldrych, Ministerstvo životního prostředí, odbor geologie, Česká republika RNDr. Vít Štrupl, Česká geologická služba, útvar Geofond, Česká republika

1. Úvod Problematika starých důlních děl se začala v České republice řešit nabytím účinnosti nového horního zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), který nahradil zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon). Zákon č. 41/1957 Sb., pojem stará důlní díla neznal, avšak obecný horní zákon z roku 1854, který byl platný právě až do roku 1957, pojem stará důlní díla v několika svých paragrafech aktivně používal. Přestože je to tedy letos 25 let, co báňské předpisy používají pojem „staré důlní dílo“, je tento pojem často nesprávně používán. Jak už je výše uvedeno problematika tzv. „starých důlních děl“ je v České republice řešena již 25 let. V současnosti platný zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) má do dnešního dne již 23 novelizací. Nejzásadnější novelou z hlediska starých důlních děl byla novela z roku 2002 (zákon č. 61/2002 Sb.), která nově vymezila, že starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám. Ministerstvo životního prostředí v souladu s § 35 horního zákona zabezpečuje zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a jejich následků, která ohrožují zákonem chráněný obecný zájem, a to v nezbytně nutném rozsahu. Ministerstvo životního prostředí rovněž zabezpečuje zjišťování starých důlních děl a vedením registru starých důlních děl ministerstvo životního prostředí pověřilo Českou geologickou službu, přičemž vlastní zjišťování a vedení registru zajišťuje útvar Geofond. Zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru je upraveno vyhláškou MŽP č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru, v platném znění. Při zabezpečování starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl je Ministerstvo životního prostředí samozřejmě povinno postupovat v souladu s platnou legislativou České republiky.

2. Základní terminologie důlních děl V současném horním právu je mnoho nejasných či nepřesných definic. Objektivně je však třeba dodat, že odborná veřejnost se doposud dokázala i s touto skutečností vyrovnat. 19

2.1. Pojem důlní dílo Stěžejní pojem „důlní dílo“ není  zákonem č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) definován. Další obecně platné předpisy související s horním zákonem poskytují pro důlní dílo dvě definice. Vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, definuje důlní dílo takto: „podzemní prostor vytvořený hornickou činností; za důlní dílo se považuje i větrací, odvodňovací, těžební a záchranný vrt a jiné vrty, které plní funkci důlního díla. Za důlní dílo se nepovažuje vyhledávací a průzkumný vrt“. Vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu, definuje důlní dílo jako: „prostor v zemské kůře, například rýha, lom, vytvořený hornickou činností nebo vyhledáváním, průzkumem a dobýváním ložisek nevyhrazených nerostů. Za důlní dílo se nepovažuje vyhledávací a průzkumný vrt“. Obě uvedené definice se jednoznačně shodují v tom, že za důlní dílo se nepovažují vyhledávací a průzkumné vrty. Obě prováděcí vyhlášky dále specifikují důlní dílo jako prostor vytvořený hornickou činností, přičemž vyhláška č. 26/1989 Sb., tuto specifikaci rozšiřuje i na vyhledávání, průzkum a dobývání ložisek nevyhrazených nerostů, což však podle zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, není hornická činnost ve smyslu § 2 zákona, ale činnost prováděná hornickým způsobem ve smyslu § 3 zákona. Mezi důlní díla je naopak nezbytné zahrnout i podzemní prostory, které vzniknou zvláštními zásahy do zemské kůry1. Z výše uvedeného je patrné, že definice důlního díla není zcela jednotná a liší se podle účelu jednotlivého předpisu. 2.2. Pojem staré důlní dílo Pojem „staré důlní dílo“ se objevuje v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) a následně v řadě prováděcích předpisů. Zákonná definice starého důlního díla upravená § 35 odstavec 1 a 2 zákona č. 44/1988 Sb., zní: (1) Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám. (2) Starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám. V důvodové zprávě k zákonu se dále uvádí: „že jde o důlní díla, která nejsou v majetkové podstatě nynějších hornických organizací, nebyla jimi ani zřízena ani využívána, popřípadě jde o stará důlní díla bez právního nástupce. Tato díla mohou jednak ohrozit stávající objekty, jednak jsou překážkou pro novou výstavbu a vyžadují často nákladné asanační práce.“. 1 Zvláštními zásahy do zemské kůry se rozumí zřizování, provoz, zajištění a likvidace zařízení pro činnosti vyjmenované v § 34 zákona č. 44/1988 Sb.

20

Definice použitá v § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) skrývá mnohá úskalí, přičemž část problémových definic uvádí rozbor pojmu důlní dílo. Už slovní spojení: „Starým důlním dílem…, které je opuštěno a jehož původní provozovatel … není znám“ použité pro definicí starého důlního díla v § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) je dosti nešťastné, a to zejména z důvodů vložení slova původní. U značné části potenciálních starých důlních děl totiž původního provozovatele na základě studia archivních materiálu zjistíme, ale již neexistuje ani on, ani jeho právní nástupce. Otázka zní, zda takovéto důlní dílo splňuje definici starého důlního díla či nikoliv!? Také slovní spojení: „Starým … důlní dílo (lom) …, …je opuštěno…“ není úplně ideální. Zjednodušeným výkladem dojdeme k závěru, že jde o věc (pokud se dá považovat důlní dílo za „věc“), kterou původní vlastník opustil. Právo opustit věc je součástí obsahu vlastnického práva a jeho podstatou je projev vůle nebýt nadále vlastníkem věci a věc se tak stává věcí ničí neboli „res nulius“, jak plyne z dikce zákona. 2.3. Další typy důlních děl a podzemní objekty Definice pojmu „hlavní důlní dílo“ používaná vyhláškou č.52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl, která považuje za hlavní důlní dílo: „důlní dílo vyúsťující na povrch. Hlavními důlními díly jsou důlní díla průzkumná (šachtice, komíny), díla otvírková (jámy, štoly), větrací, odvodňovací, těžební a záchranné vrty. Hlavním důlním dílem nejsou vyhledávací a průzkumné vrty“, není zcela přesná a zcela pomíjí otázku, zda je hlavním důlním dílem také lom. Další definici pojmu hlavní důlní dílo obsahuje zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, který za hlavní důlní díla považuje nejen všechna důlní díla, která vyúsťují na povrch, ale také důlní díla otevírající výhradní ložisko nebo jeho ucelenou část. „Opuštěná důlní díla“ řeší zejména vyhláška č. 22/1988 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, která má termín opuštěná důlní díla dokonce v názvu dvou svých paragrafů, ale bohužel bez jasné definice opuštěného důlního díla. Z dikce obecně platných báňských předpisů lze vytvořit přibližně takovouto obecnou definici opuštěného důlního díla: podzemní prostor vytvořený hornickou činností, a dále podzemní prostory, které jsou vytvořeny a využity za účelem vyhledávání, průzkumu a využití ložiska; za opuštěné důlní dílo se považuje i větrací, odvodňovací, těžební a záchranný vrt a jiné vrty, které plní funkci důlního díla. Za opuštěné důlní dílo se nepovažuje vyhledávací a průzkumný vrt. Opuštěné důlní dílo má provozovatele nebo jeho právního nástupce, který důlní dílo dočasně nebo trvale nevyužívá. Provozovatel má všechna práva a povinnosti plynoucí z provozování tohoto důlního díla, včetně likvidace eventuelních projevů důlní činnosti na povrch, zajištění odtoku důlních vod a zajištění vstupu do podzemí a další práva a povinnosti v souladu s platnými právními předpisy. Za „opuštěné 21

průzkumné důlní dílo“ (též OPDD), je v současnosti považováno důlní dílo realizované a provozované v rámci geologicko-průzkumných prací financovaných ze státního rozpočtu, které nebylo po ukončení průzkumu předáno k hornické činnosti. Do této kategorie je nutné zahrnout i původně historická důlní díla, která byla z prostředků státu znovu otevřena, a proběhl zde nový geologický průzkum financovaný ze státního rozpočtu. Stát vykonává správu těchto důlních děl prostřednictvím Ministerstva životního prostředí a udržuje je v bezpečném stavu. Relativně nový je pojem „podzemní objekt“ což jsou podzemní prostory vytvořené ražením například: tunely a štoly metra, kolektory, dále také jiné prostory o objemu větším než 1000 m3 zpřístupněné veřejnosti nebo využívané k podnikatelské činnosti, bývalá stará nebo opuštěná důlní díla následně zpřístupněná veřejnosti nebo využívaná k podnikatelské činnosti. Vlastník podzemního objektu nebo jeho provozovatel je povinen ohlásit místně příslušnému báňskému úřadu existenci, zřízení, nabytí a likvidaci podzemního objektu, změny v jeho rozsahu nebo využití, identifikační údaje podzemního objektu a změny těchto údajů. Vlastník podzemního objektu nebo provozovatel je rovněž povinen udržovat podzemní objekt v bezpečném stavu a provádět ve stanovených lhůtách prohlídky k ověřování bezpečného stavu podzemního objektu prostřednictvím organizace, která má zřízenu báňskou záchrannou stanici. Český báňský úřad stanovil vyhláškou č. 49/2008 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečného stavu podzemních objektů mimo jiné také: a) lhůty pravidelných prohlídek podzemního objektu a způsob ověřování jejich bezpečného stavu, b) rozsah identifikačních údajů pro vedení evidence podzemního objektu, c) podmínky k zajištění bezpečnosti provozu podzemního objektu především z hlediska jejich větrání, včetně větrání za provozu nepřístupných objektů, a požadavků na cesty pro chůzi, d) rozsah plánu zdolávání závažných provozních nehod – havarijní plán.

3. Finanční zdroje na zabezpečování starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl Hlavním finančním zdrojem využívaným na zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl byly z počátku pouze prostředky rozpočtu Ministerstva životního prostředí v roční výši 4 až 5 milionů Kč, což naprosto nepostačovalo na množství řešených problémů. Zlom ve financování zabezpečování starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl nastal usnesením vlády č. 906/2001 týkající se využívání úhrady z výnosů z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách nebo vyhrazených nerostů (§32a zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon). Obce, na jejichž katastru probíhá těžba výhradních ložisek nebo vyhrazených nerostů, obdrží 75% vybraných prostředků, Ministerstvo životního prostředí s Ministerstvem průmyslu a obchodu si zbývajících 25% podělí v poměru 1:1. Tím došlo k navýšení celkových prostředků na částku, která postačuje na finanční pokrytí 22

dané problematiky. Od roku 1988 do roku 2013 bylo na zabezpečování starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl vyčerpáno cca 950 mil. Kč.

4. Vlastní zabezpečování starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl V letech 1988 až 1998 se průměrný počet zabezpečených starých důlních děl pohyboval okolo 20 důlních děl za rok. V souvislosti s nárůstem havárií spojených se starými důlními díly (např. provalení povalu jámy Průhon v Kladně do hloubky 157 m v roce 1998, výbuch metanu v Ostravě – Hrušově v domě pí. Močigembové v roce 1999 atd.) začalo Ministerstvo životního prostředí postupovat systematicky a na základě předem realizovaných průzkumů byla každý rok přednostně zajišťována vybraná důlní díla, která nevíce ohrožovala celospolečenský zájem. Největší objemy zabezpečených důlních děl spadají zcela logicky do oblastí ostravsko-karvinského revíru, kladensko-rakovnického revíru a severočeské hnědouhelné pánve. Stranou však nezůstaly ani bývalé rudní a nerudní revíry. V letech 2003 až 2009 stoupl průměrný počet zabezpečených důlních děl na 190 důlních děl ročně, přičemž maxima bylo dosaženo v roce 2004, kdy bylo zabezpečeno 251 staré důlní dílo. Od roku 1988 do konce roku 2012 bylo celkem zabezpečeno 2296 starých důlních děl.

5. Vstup do důlních děl Podle stanoviska Českého báňského úřadu je vstup do opuštěných nebo starých důlních děl možný pouze za podmínek stanovených provozovatelem již zpřístupněného důlního díla. Vstup do opuštěných nebo starých důlních děl za účelem provádění jakékoliv činnosti v nich nelze legalizovat pro neodbornou (amatérskou) činnost, protože zákon takovou možnost nepřipouští a vyžaduje k těmto činnostem oprávnění. V případě neoprávněného vniknutí do důlního díla lze podle § 39 zákona č. 200/1990 sb., o přestupcích, v platném znění uložit pokutu do 15 000 Kč. Pokud by se správního deliktu dopustila organizace, právnická či podnikající fyzická osoba, lze uložit pokutu pokuta do výše 5 000 000 Kč. Přičemž za neoprávněný vstup je možné považovat i vstup do SDD a OPDD za účelem pozorování, sčítání a výzkum chiroptero fauny, montánní činnost apod. Vstup do starých nebo opuštěných důlních děl upravuje vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu v § 29 odst. 1) Vstup do starých nebo opuštěných podzemních důlních děl a jiných podzemních prostor je možný jen na písemný příkaz, ve kterém organizace určí potřebná bezpečnostní opatření. Z vyhlášky vyplývá, že organizace ve smyslu § 3a zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, má povolenou hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, může dát souhlas ke vstupu do těchto děl, ale musí v zájmu bezpečnosti a prevence škod vždy stanovit potřebná bezpečnostní opatření. 23

6. Převod práv a povinností u SDD a prodej OPDD Jak už bylo výše uvedeno, Ministerstvo životního prostředí, není vlastníkem starých důlních děl. Ministerstvo životního prostředí má povinnost zajišťování nebo likvidace starých důlních děl a jejich následků, která ohrožují zákonem chráněný obecný zájem, která vychází z § 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Je tedy možné převádět pouze práva a povinnosti týkající se starého důlního díla. K tomu aby bylo možné se zabývat žádostí o převod práv a povinností k důlnímu dílu na nového provozovatele, je nutné předložit Ministerstvu životního prostředí následující dokumenty: · oficiální písemnou žádost o převod práv a povinností k důlnímu dílu, · evidenční list hlavního důlního díla (vydá na žádost ČGS–Geofond), · mapové podklady včetně důlních map, pokud existují, · údaje o žadateli a doklady o jeho oprávnění pro podnikání (provozování HČ), · předpokládaný způsob využití důlního díla, · výpis z katastru nemovitostí včetně zákresu do katastrální mapy, · písemnou dohodu s vlastníkem pozemku o vstupu na pozemek v případě, že žadatel není sám vlastníkem pozemku, který je provozem (užíváním) důlního díla dotčen, · stanovisko obce, v jejímž obvodu se důlní dílo nachází, · písemné prohlášení o převzetí všech závazků plynoucích z provozování předmětného důlního díla, včetně likvidace případných projevů důlní činnosti na povrch, zajištění odtoku důlních vod a zajištění vstupu do podzemí, v souladu s platnými právními předpisy a dodržovaní obecně platných právních předpisů. Toto prohlášení musí podepsat oprávněná osoba. Přílohou prohlášení musí být úředně ověřený dokument o oprávněnosti osob jednat za žadatele. V případě, že se důlní díla nacházejí ve stanoveném „chráněném ložiskovém území“ je nutné přiložit stanovisko organizace vykonávající ochranu výhradního ložiska. V případě, že se důlní díla nacházejí ve stanoveném „dobývacím prostoru“ je nutné přiložit i stanovisko organizace, které byl dobývací prostor stanoven. Požadovat přenos práv a povinností je možný pouze k funkčně a fyzicky provázané části dolu jako celku. Není možné požadovat přenos práv a povinností části důlních děl nebo jednotlivých důlních děl, která mají přímý vliv na další části dolu. Při prodeji opuštěných průzkumných důlních děl je situace poněkud odlišná, Ministerstvo životního prostředí, jakožto jejich správce, je povinno postupovat v souladu se zákonem č. 219/200/ Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, vyhláškou 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, a pokynem ředitele odboru geologie č. 1/2005.

24

7. Registr starých důlních děl Jak už bylo zmíněno v úvodu, jednou z nových činností vyplývajících z § 35 horního zákona je vedení registru starých důlních děl. Tyto činnosti jsou podrobněji upraveny prováděcí vyhláškou č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru, v platném znění. Ministerstvo životního prostředí pověřilo vedením registru státní příspěvkovou organizaci Českou geologickou službu (dále ČGS), jejímž je také zřizovatelem. Odstavec 4 paragrafu 35 horního zákona rovněž stanovuje všeobecnou oznamovací povinnost („Kdo zjistí staré důlní dílo nebo jeho účinky na povrch, oznámí to bezodkladně ministerstvu životního prostředí České republiky.“). V §1, odstavci 2 výše uvedené prováděcí vyhlášky jsou potom uvedeny také požadované údaje k oznámení („v oznámení starého důlního díla nebo jeho účinků na povrch se uvede místo a čas zjištění a stav nebo rozsah poškození povrchu, například velikost propadliny“). V rámci jednotlivých oznámení může být uvedeno i více projevů důlních děl (objektů). Došlá oznámení jsou potom předávána České geologické službě, útvaru Geofond. V první fázi se provádí šetření, které má za cíl ověřit oznámené skutečnosti terénní rekognoskací a případně je doplnit z archivních podkladů. Jako podklad pro archivní šetření se využívá zejména rozsáhlého odborného textového a mapového materiálu uloženého v archivu Geofond v Praze a na pracovišti v Kutné Hoře. Využívány jsou informace v databázích báňských map, poddolovaných území a hlavních důlních děl. Je také třeba určit, zda jde skutečně o projev starého důlního díla (SDD), tedy že zde neexistuje nebo není znám původní provozovatel nebo jeho právní nástupce. Část oznámení se totiž týká projevů důlních děl, která mají svého provozovatele a potom jde o tzv. opuštěná důlní díla (ODD) nebo opuštěná průzkumná důlní díla (OPDD), případně se ukáže, že oznámený jev není následkem důlního díla, ale jde např. o sklep, jeskyni atd. Potom je oznámení zařazeno do registru. Vlastní registr je veden formou složek, obsahujících záznamový list, výřez mapy s lokalizací díla, vyjádření České geologické služby pro Ministerstvo životního prostředí, veškerou korespondenci a další související materiály. K registru dále patří i tzv. dokladová část, zahrnující plány zabezpečení, závěrečné technické zprávy a další pomocné zprávy a posudky. Tyto materiály jsou uloženy pod samostatnými signaturami v archivu nepublikovaných výsledků geologických prací Geofond. Stav registru starých důlních děl od roku 1988 do 1. 1. 2013 byl 2 673 evidovaných objektů v rámci 2 616 oznámení. Kromě toho bylo přijato i 9 hromadných oznámení informativního charakteru, která upozorňovala na existenci více než 2 800 dalších objektů. Zastoupení jednotlivých kategorií je následující: Stará důlní díla (SDD) Opuštěná důlní díla (ODD) Opuštěná průzkumná důlní díla (OPDD) Jiné objekty

2171 249 132 121 25

V některých případech dochází i k následným změnám kategorie u již evovaných důlních děl. To se děje v případě, že jsou z archivních podkladů zjištěny nové, dosud neznámé skutečnosti o vlastnictví nebo že dojde k převzetí důlních děl do vlastnictví, respektive do správy nějaké fyzické nebo právnické osoby. Další agendou spojenou s vedením registru starých důlních děl je provádění pravidelných revizí zabezpečených lokalit. Tato povinnost je dána § 20 vyhlášky č. 52/1997 Českého báňského úřadu, kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl. Ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí je každoročně stanoven seznam starých důlních děl, u kterých je kontrolován stav zabezpečení. Z těchto revizí se pořizuje písemný zápis s fotodokumentací, který je potom zařazován do příslušné složky důlního díla. Informace o lokalizaci a stavu starých důlních děl, resp. důlních děl obecně, jsou využívány zejména pro poskytování tzv. údajů o území v souladu s § 27 odst. 3 zákona č. 183/2006Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů. Na vyžádání jsou úřadům územního plánování poskytovány aktualizované soubory územně-analytických podkladů v digitální podobě. Dále jsou tyto údaje poskytovány v rámci vyjadřování k investiční výstavbě a územní plánovací dokumentaci z hlediska území se zvláštními podmínkami geologické stavby ve smyslu § 13 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích (geologický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivá důlní díla a jejich projevy na povrch jsou zakreslovány do map poddolovaných území, které jsou pravidelně poskytovány orgánům státní správy, samosprávy a územního plánování.

8. Webové mapové aplikace Informace z registru starých důlních děl jsou ukládány do databáze starých důlních děl, která je součástí Informačního systému státní geologické služby, spravovaného ČGS. Údaje jsou potom zpřístupňovány uživatelům pomocí webové mapové aplikace. Od září 2012 byla spuštěna nově vytvořená webová mapová aplikace GIS Viewer, která zajišťuje přístup k datům prostřednictvím webových služeb poskytovaných ArcGIS Serverem. Jde o aplikaci s tzv. 3-vrstvou architekturou klient-server-databáze. Pomocí společných ovládacích nástrojů umožňuje zpřístupnění různých typů údajů na mapovém podkladu. Aplikace je složena z funkčních komponent, které poskytují prohlížecí a vyhledávací funkcionality. Centrální komponentou aplikace je mapa. Zobrazovaná data jsou rozdělena na podkladové mapové vrstvy a tématické mapové vrstvy. Uživatel má na výběr seznam podkladových mapových vrstev, zahrnující topografickou mapu ZLM 1:10000, ortofotomapu, geologickou mapu a historické mapy 2. a 3. vojenského mapování. Aplikace umožňuje uživateli zobrazit současně vždy jednu podkladovou mapovou vrstvu a jeden mapový projekt. Další komponentou je tabulka obsahu mapy (TOC – Table Of Contents), která 26

zobrazuje hierarchický seznam tematických mapových vrstev dostupných v rámci vybraného mapového projektu. U jednotlivých vrstev je zobrazen symbol (legenda), odpovídající způsobu vykreslení dané vrstvy. Komponenta TOC umožňuje manipulaci s mapovou kompozicí ve smyslu změny viditelnosti jednotlivých vrstev a pořadí jejich vykreslení. Dále komponenta TOC umožňuje přidat do mapy novou tematickou mapovou vrstvu výběrem ze seznamu globálně dostupných mapových vrstev. Prostorový výběr objektů je zajištěn pomocí bodu, linie nebo polygonu nakreslenému uživatelem do mapy. Vybrané objekty jsou pak zařazeny do aktuálního výběru a zobrazují se v atributové tabulce. Současně je jejich geometrie zvýrazněna v mapě. Atributový výběr objektů umožňuje vyhledat objekty ve vybrané vrstvě specifikací pomocí operandů, full-textem a vnořenými dotazy. Atributová tabulka u vybraného objektu zobrazuje připojené digitální dokumenty (přílohy) s možností uložit vybranou přílohu na lokální počítač a otevřít ji v příslušném programu dle typu přílohy. Export mapy umožňuje uložit aktuálně viditelnou mapovou kompozici do souboru a např. použít mapu jako přílohu emailové zprávy. Tisk mapy umožňuje odeslat aktuálně viditelnou mapovou kompozici v rozlišení 96 dpi na tiskárnu. Sestavy umožní vytvářet tiskové sestavy ve formátu PDF. Aplikace při spuštění vyžaduje konfigurační soubor, tzv. mapový projekt. Mapový projekt definuje aplikaci požadovaný obsah, funkcionalitu a oprávnění uživatelů k datům a funkcionalitě. Mapový projekt vytváří administrátor aplikace, který uděluje oprávnění jednotlivým uživatelům (resp. rolím) na daný mapový projekt. Uživatel asi v aplikaci vybírá požadovaný mapový projekt ze seznamu, na které má oprávnění. V současné době jsou takto přístupné údaje prakticky všech databází ČGS, vedených v rámci výkonu státní geologické služby. Tím se mu aplikace spustí se specifickým obsahem, funkcionalitou a oprávněním definovaným administrátorem aplikace. V současné době provozovaná aplikace funguje na bázi obecného přístupu bez nutnosti autorizace. Je vytvořena v české a anglické verzi. Přístup je z webových stránek ČGS: http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/mapove-aplikace nebo přímo http://mapy.geology.cz/gisviewer/.

9. Závěr Při zabezpečení starých důlních děl se Ministerstvo životního prostředí snaží postupovat citlivě zejména s ohledem na zájmy ochrany přírody a v případě historicky cenných důlních děl práce probíhají ve spolupráci s referáty památkové péče. Například při zabezpečení komplexu starých důlních děl Čistá – Jeroným, který je součástí historického dolu Jeroným, situovaného v lokalitě Čistá u Rovné v Karlovarském kraji, Ministerstvo životního prostředí, postupně vynaložilo k zajištění trvalé stability celého komplexu v letech 1998–2008 cca 40 mil. Kč. Historické hornické artefakty získané při zabezpečování starých důlních děl, jsou předávány do muzejních sbírek a nekončí v ruchách překupníků montánních památek. 27

V této souvislosti je třeba zmínit ještě jednu otázku. Je případné zasypání unikátního důlního díla jeho poškozením nebo ochranou? Podle názoru Ministerstva životního prostředí jde zcela jednoznačně o jeho ochranu. Zasypání je nejspolehlivějším ochranným prostředkem před další devastací a obdobným způsobem se postupuje například při ochraně archeologických nalezišť. V některých případech je naopak nezbytnou nutností, zejména jako ochrana před nájezdy nelegálních sběratelů minerálů, hledačů „pokladů“ a tzv. „montanistů“. Ministerstvo životního prostředí je často kritizováno za tzv. nenávratnou likvidaci důlních děl. Pokud se oprostíme od věci, z jakých kruhů kritika zaznívá (např. nelegální montanisté a sběratelé minerálů–překupníci), je nutné konstatovat, že tato kritika je naprosto pokrytecká ve chvíli, kdy chybí strana, která převezme odpovědnost a povinnosti spojené s důlním dílem. Važme si každého subjektu, který naprosto otevřeně vstoupí do jednání a převezme povinnosti a zodpovědnost přináležející k důlnímu dílu!

28

LITERATURA: Česko. Občanský zákoník ze dne 26. února 1964. In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. Vyhláška č. 590/2002 ze dne 19. prosince 2002 o technických požadavcích pro vodní díla. In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 22/1989 ze dne 29. prosince 1988 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí. In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 26/1989 ze dne 29. prosince 1988 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem na povrchu. In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. Vyhláška Českého báňského úřadu č. 298/2005 ze dne 12. července 2005 o požadavcích na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých právních předpisů. In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. Vyhláška Ministerstva životního prostředí České republiky č. 363/1992 ze dne 29. května 1992 o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru. In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. ZÁKON č. 44/1988 ze dne 19. dubna 1988 o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. ZÁKON č. 61/1988 ze dne 21. dubna 1988 o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. In Sbírka zákonů, Česká republika. Česko. ZÁKON č. 62/1988 ze dne 21. dubna 1988 o geologických pracích. In Sbírka zákonů, Česká republika. PETERS J. – KOSCHIN K. Horní zákony Československé platné v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: ČESKOSLOVENSKÝ KOMPAS, 1930.[61-?s.].

29

Abstrakt:

Středověké doly Dippoldiswalde (Sasko), archeologický statek v rámci projektu nominace Archeologické naleziště „Hochmittelalterliche Silberbergwerke Dippoldiswalde“ (Stříbrné doly vrcholného středověku v Dippoldiswalde) může být považováno za unikátní příklad evropské montánní archeologie zabývající se středověkem, jelikož se nachází v samotném centru Dippoldiswalde, v němž se téměř zcela zachovala podzemní hornická krajina z éry zahrnující léta 1185 až 1220, a také z důvodu možnosti odkrytí a prozkoumání těchto dolů v plné šíři. Tyto průzkumy jsou prováděny Úřadem pro Archeologii Saského státu v Drážďanech za podpory věnované širším administrativním celkem Velké okresní město Dippoldiswalde a Saským vrchním hornickým úřadem ve Freibergu. Vůbec poprvé je tak možno zrekonstruovat jak podzemí středověkého dolu fungovalo na základě důlních děl a rovněž tak i na základě řady zařízení zachovaných insitu a na základě dřevěných technických nástrojů a pomůcek, vše vyhodnoceno dle vědecko-technických a objektivních norem, přičemž je také zaručen vysoký stupeň autentičnosti. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že se nám z historického výzkumu nedochovaly žádné písemné prameny, pak archeologické pracoviště s názvem „Hochmittelalterliche Silberbergwerke Dippoldiswalde“ (Stříbrné doly vrcholného středověku v Dippoldiswalde) má nesmírný význam pro zmapování rané historie Krušnohoří a jejího charakteru přesahujícího hranice regionu. Projekt Cíl 3 nazvaný ArchaeoMontan – Medieval Mining in Saxony and Bohemia (Archeomontánní- středověké hornictví v Sasku a Čechách) tudíž prozkoumává doly spolu s dalšími místy a regiony v oblasti Krušných hor již od roku 2012.

30

The medieval mines of Dippoldiswalde (Saxony), an archaeological site within the nomination project Dr. Christiane Hemker, Saxon State Office for Archaeology in Dresden

Introduction When the Archaeological Heritage Office Saxony (LfA) was called by the Upper Mining Authority of Saxony, Freiberg (OBA) to the small town of Dippoldiswalde in the Eastern Erzgebirge in October 2008, nobody could have foreseen that the archaeological findings of an abandoned mining industry having emerged at this place would lead to one of the most significant new discoveries of European mining archaeology. Due to several surface ruptures and building damages, the OBA is carrying out underground reinforcement works there. Since then, the LfA has assisted in the reinforcement works. The collaboration between the two institutions, which in the sequel has become very successful, was sealed with a cooperation agreement in May 2010. Several hitherto totally unknown silver mines have been archaeologically recorded, which had already been intensively operated during the High Middle Ages. The mine workings and their inventory are located in the area of the Obertorplatz, where they partly stretch to beneath today´s city centre of Dippoldiswalde, as well as to the Eastern side of the main road (Bundesstraße) 170, so far covering an area of at least 0.65 km².

Dippoldiswalde in the High Middle Ages Dippoldiswalde was established around 1155/1160 as a so-called “Waldhufendorf“, a form of German rural settlement established in areas of forest clearing, in the course of the colonisation by farmers. Originally, the area around Dippoldiswalde was, most probably, part of the logging area of the royal Burgrave of Dohna. Since the end of the 12th century, silver mines existed in the immediate environs of the (later established) gates as well as partly inside the medieval town. The latter stretched, as can be assumed today, from the slope of the Rote Weißeritz river by the St. Nicholas Church (Nikolaikirche) to the area of the Obertorplatz/Dresdner Straße to the Glückauf High School. This corresponds to a northnortheast – south-southwest extension of 1,500 m and an east-west extension of approximately 450 m. As for the chronological classification of the start of mining, the timbers that have been retrieved in large numbers from the mines and dendrochronologically examined are of vital importance. The in-situ installations that were found in depths of 15–22 m and dated with relative certainty were all built in the second and third decades of the 13th century. The large number of timbers felled already prior to 1200 and the fact that a massive increase can be observed in the statistical evaluation starting from winter 1183/84 suggests that mining in Dippoldiswalde had already started, according to the investigations 31

carried out so far, in the 1180s. However, it is even possible that depths of 20 m were reached already as early as around 1190. The temporary end of silver mining can, from today´s perspective, be dated back to the time around 1260. The first, however only indirect documented mention of Dippoldiswalde in written sources dates back to the year 1218. The subsequent “Dippoldiswaldean“ document dates from the year 1266. The latter was used by the Margrave Henry the Illustrious of Meissen (1230–1288) to settle a dispute between his Freiberg and Dippoldiswalde citizens concerning the supply of measured mines with beer and other products required for the operation of the mines to the benefit of the Freiberg citizens. In 1289, there was a mention of the “opidum Dypoldesvalde“, with silver mines around Dippoldiswalde having only been mentioned as late as in 1300.

Geological-mineralogical situation The ore veins of Dippoldiswalde are covered by the territory of the Freiberg Deposit District and, consequently, the pre-Variscan basement rocks. Here, mining took place for silver-containing, sulphidic ores of the fluor-barytic and gravelly-shining vein formations. The vein structures had been placed in metagranodiorite gneisses. The deposit of workable mineralisations shows a highly uneven picture, with the veins displaying no even mineralisations, a circumstance generally observed in Saxon ore vein deposits and influencing the mining technologies and the extraction of ores. Today, merely traces of the sulphidic ores of the hydrothermal genesis can be found, because the mineworkers were carving out the ores very carefully during their extraction work. In the order of frequency, the following ore traces were found: arsenopyrite, pyrite, sphalerite, galenite and siderite. Amongst the latter, arsenopyrite as a so-called “white ore“, copper ores (freibergite and tetrahedrite) can be assumed to be silver carriers. Depending on the size of the carved-out sections, there were vein formations with thicknesses of 5–50 cm, with even larger thicknesses having been discovered in vein crossings.

Mine workings and mining technologies Following the discovery of the Freiberg deposit around 1168/70, it can be assumed that further intensive searching and prospection undertakings were underway in the Erzgebirge. The legal procedure remains unclear given the lack of sources (the Freiberg Mining Law was codified only as late as around 1300). The day shafts of one orevein structure in the area of Obertorplatz/Altenberger Straße showed an average distance of approximately 13 to 15 m (approximately seven Lachters [measure of length, approx. 1.8 m]) from shaft centre to shaft centre (which corresponds to approximately 1 Lehen according to the Freiberg Mining Law). So far, we have the only evidence of one mine field limitation (mine length: 12.06 m). The connections between two mines as mentioned in medieval mining laws can be frequently observed in so called “crosscuts” found in the mines of Dippoldiswalde. 32

Around 1220 at the latest, an average depth level of -20 m to -22 m was reached at the Obertorplatz beneath the terrain surface. Starting from this depth, blind shafts and winzes laterally displaced to the day shafts were built to get access to the next level. Such a break of shafts was necessary due to the maximum possible hoisting heights and rope lengths. The shafts served for the transportation and hoisting of ore and dumb drift material, the lifting of mine waters, as well as the ventilation of the mine workings. The exploitations took place on a non-regular basis, thus only richly mineralised orevein sections were carved out. This is why we get the picture of excavation voids being arranged like a string of pearls between the days shafts at different levels between the terrain surface and the previously mentioned first level of approximately -20 m to -22 m underneath the compound. Connecting cross cuts served the purposes of discharging mine waters, ventilation and transportation. In the area east of main road (Bundesstraße) 170, a beneficiation of the vein contents took place during the genesis, which is substantiated by the extraordinarily large number of day shafts randomly built at the vein outcrops (18 shafts in an area of 875 m²). At this place, the veins are entirely “exploited“. Wherever ores were found, they were carved out in an unrestrained manner. This technology must already at that time have led to stability-related problems both inside the mine working and on the terrain surface; this is because also minings specifically extended and filled with timbers were found along with wooden excavation reinforcements in addition to open and broken down mine workings.

Archaeology in Dippoldiswalde Archaeological research of mining settlements is dating back to the early and late middle ages, of smelting sites and further facilities connected to mining has been conducted in Germany for many years already with great intensity. As far as the archaeological research of intact underground medieval mines is concerned, the situation is far worse. Such mines, on the one hand, were often cleared, overprinted or overlaid in the true sense of the word with piles through their recommissioning during the early modern and pre-industrial era. On the other hand, mining archaeology conducted by university institutes of archaeology and regional authorities is in most cases subject to tight limits for logistic-technological reasons, allowing no comprehensive investigation of a widespread underground mine with its shafts, galleries, drifts, cross-cuts and horizontal tunnels. The findings and finds in the high medieval mines of Dippoldiswalde present, given all the constraints described above, a double stroke of luck in mining archaeology. They are of crucial importance to the mining archaeological research in Saxony, Germany and Europe. The following factors are essential for this: 1. the medieval mines were only selectively overprinted by the subsequent mining periods, 2. the technological effort to secure the mines allows the archaeological investigation of a high medieval underground mine to this extent for the first time ever in Europe, 3. the excellent state of preservation of the organic finds that are partly still located on the spot. 33

Whereas at the beginning of the securing works one of the primary aims within the scope of its responsibility the OBA was still pursuing the objective to completely safekeep all worked-over mines with concrete mortar, the LfA managed to bring about a change in mindset thanks to the undoubtedly significant research results in recent years. As a result, large areas of these unique mine workings are safekept only to a depth of approximately -8 to -15 m below ground level from now on. The underneathlying depths remain preserved and will also be available for further scientific investigations in the future. In other areas, such as in Area B 170/Göhler Guesthouse, for example, this is not possible given the unstable condition of the surrounding mountain. This is why particularly in these areas the investigations are carried out by the LfA with particular emphasis on applying various techniques, the use of natural science and conservation disciplines and the initiation of research projects. The major part of this branching-out medieval mining landscape, however, is still lying untouched beneath the town of Dippoldiswalde, thereby offering a yet unestimable research potential on the one hand, and an outstanding archaeological site on the other. Selected archaeological findings In the following, we would like to present some of the excellently preserved, complex findings, which underpin the uniqueness of this mining archaeological site. The delivery of goods and materials, such as ore-rich and dumb rocks, timbers or also mine water, was effected in woven baskets or leather containers by means of one-fold or also two-fold hand winches, which were set up at the shaft bottom located above the blind shafts in the winch chambers cut out for this very purpose in the shaft projections and drift walls. For turning the winch horn, additional horn sites were cut into the projections. In the mine field located around the Obertorplatz, in an extraction drift running in a depth of–22 m, a winch chamber was uncovered, which was still containing a wooden winch in situ. The latter dates back to the time around 1220, based on two pieces of timber retrieved in this context (1215 [d] and 1226 [d]), and is consequently the oldest winch preserved in this completeness in European medieval mining archaeology so far. All timbers of this winch, as well as, additionally, a round boom and two winch horns from other finds, were documented with a 3 D-laser scanner so that, from now on, the complete digital reconstruction of a high medieval winch will be possible. In one day shaft, a planking of shaft or hoisting glide has been preserved. This item consisted, for the most part, of massive wooden rods with a length of approximately 2 m, which were locked at the upper and lower end respectively with crossbars. A ladder was reaching right down to the recess. Consequently, it is quite likely that, at this place, the goods conveyed were hoisted from the deeper extraction area via the ladder to the recess in order to be transferred to the hoisting cage and pulled upward with the aid of the winch via the slide. Apart from that, also complex channel systems for water supply, as well as extremely rare anthropomorphic reliefs were retrieved in the Dippoldiswalde silver mines along with other items. 34

In May 2009, the LfA carried out archaeological prospection-sondages in the immediate proximity of the medieval day shafts located at the Obertorplatz. The results confirmed the assumption that the miners were living and working in the immediate vicinity of the shafts. This is confirmed by layers with partial thicknesses of 0.50–0.70, pits, walking levels, as well as two presumable housing sites dating back to the time around 1200. The archaeological records underpin the assumption that a high medieval mining settlement existed outside of today´s city centre of Dippoldiswalde, which was walled at a later stage. Consequently, the LfA has carried out archaeological investigations within a mining area at the eastern outskirts of the Obertorplatz at Dippoldiswalde. And successfully in the summer 2013 the medieval mining settlement in the form of pit houses, melting furnaces and mining blacksmiths were discovered.

Prospects The findings and finds from the silver mines of Dippoldiswalde introduced here as examples, which can be regarded as unique up to now in mining archaeological research, are showing the potential of mining archaeology research that is becoming apparent. As the safety works are currently still being carried out by the OBA, a further increase in knowledge can be expected thanks to the archaeological investigations. The great significance the archaeological sources and their expert examination will have in the investigation of the development and manifestation of medieval mining in Saxony and the Erzgebirge is becoming increasingly clear. Whereas research in the field of mining archaeology was for a long time conducted by just a few archaeologists and excavators, this research project can be carried out since March 2012 and presumably until December 2014 within the cross-border Saxon-Bohemian Ziel 3-Project “ArchaeoMontan – Medieval Mining in Saxony and Bohemia“ funded by the European Union within a much bigger human resource-related, methodic and, particularly, interdisciplinary framework. On top of that, feasibility studies for the research centre “ZmBE“ (International Centre for the Research of Medieval Mining in the Erzgebirge) were commissioned, which will be established as a joint project between the LfA and the Town of Dippoldiswalde in the building of the “Alte Mühle“ (“Old Mill“) at the museum site “Lohgerbermuseum“ in Dippoldiswalde. Beside the permanent exhibition, the creation of working spaces, as well as a collection of study objects are planned for the research of medieval mining in Saxony and Bohemia. The ZmBE would be ideally suitable for serving as an information centre inside the World Heritage Project for medieval mining and the archaeological research on that across the entire German-Czech Erzgebirge area.

35

List of sources and literature ACRB I: ArchivumcoronaeregniBohemiae, Bd. 1. Hrsg. von Václav Hrubý, Prag 1935. BAUMANN, Ludwig: Die Erzlagerstätten der Freiberger Randgebiete, Freiberger Forschungshefte C 188, Leipzig 1965. BAUMANN, Ludwig; KUSCHKA, Ewald; SEIFERT, Thomas: Lagerstätten des Erzgebirges, Stuttgart 2000. BAUMGARTNER, Erwin; KRUEGER, Ingeborg: Phönix aus Sand und Asche. Glas des Mittelalters, München 1988 CDS II, 12: Urkundenbuch der Stadt Freiberg in Sachsen, Bd. 1. 1183–1542. Hrsg. von Hubert Ermisch. Codex diplomaticus Saxoniae regiae II, 12, Leipzig 1883. CDS II, 13: Urkundenbuch der Stadt Freiberg in Sachsen, Bd. 2. Bergbau, Bergrecht, Münze. Hrsg. von Hubert Ermisch. Codex diplomaticus Saxoniae regiae II, 13, Leipzig 1886. CDS II, 15: Urkundenbuch der Stadt Grimma und des Klosters Nimbschen. Hrsg. von Ludwig Schmidt. Codex Diplomaticus Saxoniae Regiae II, 15, Leipzig 1895. CDS II, 19: Urkundenbuch des Zisterzienserklosters Altzelle, Bd. 1. 1162–1249. Bearb. von Tom Graber. Codex diplomaticus Saxoniae II, 19, Hannover 2006. ERMISCH, Hubert: Die Dohnasche Fehde, in: Neues Archiv für sächsische Geschichte22, 1901, S. 225–290. HEMKER, Christiane: Archäologie in Dippoldiswalde, in: Aufbruch unter Tage. Stand und Aufgaben der montanarchäologischen Forschung in Sachsen. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 22, 2011, S. 117–126. HEMKER, Christiane; HOFFMANN, Yves: Ein hochmittelalterliches Bergbaurevier in Dippoldiswalde. In: Smolnik, Regina (Hrsg.), Ausgrabungen in Sachsen 1. Arbeits- und Forschberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 20, S. 104–109. HEMKER, Christiane; LENTZSCH, Susann: „Holz ist ein Bedürfniß im Bergbau…“. Holzverwendung in den hochmittelalterlichen Silberbergwerken von Dippoldiswalde/Sachsen. In: Holzbau in Mittelalter und Neuzeit. Mitteilungen der Deutschen Gesellschaft für Archäologie des Mittelalters und der Neuzeit 24, 2012, S. 273–282. HEMKER, Christiane; SCHOLZ, Volkmar: Archeological Finds and Results regarding high-medieval Mining at Dippoldiswalde (D). In: JohnSilvertant (Ed.), Mining archaeological Research Interdisciplinary Methodology. 5th International Symposium on archeological Mining History, Freiberg 2010. Valkenburg aan de Geul u. a.,S. 108–119. HEMKER, Christiane; PILZ, Marc: Die archäologische Untersuchung eines mittelalterlichen Schachtes in Dippoldiswalde – eineHerausforderung an Grabungstechnik, Dokumentation und Organisation, in: Aufbruch unter Tage. Stand und Aufgaben der montanarchäologischen Forschung in Sachsen. Arbeitsund Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 22, 2011, S. 127–134. 36

HEMKER, Christiane; SCHWABENICKY, Wolfgang: Montanarchäologische Forschung in Sachsen, in: Ausgrabungen in Sachsen 2, 2010, S. 109–120. HEUSSNER, Karl-Uwe: Der Beitrag der Dendrochronologie zur Montanarchäologie in Dippoldiswalde, in: Aufbruch unter Tage. Stand und Aufgaben der montanarchäologischen Forschung in Sachsen. Arbeitsund Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 22, 2011, S. 142–145. HOFFMANN, Yves: Die Geschichte von Dippoldiswalde bis zum Ende der ersten Bergbauperiode um 1400, in: Arbeits- und Forschberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege51/52, 2009/2010 (2011), S. 391–421. HOFFMANN, Yves: Die Geschichte von Dippoldiswalde bis zum Beginn des 15. Jahrhunderts 2010, In: Aufbruch unter Tage. Beihefte des Landesamtes für Archäologie Sachsen, Dresden 2011, S. 95–104. JACOB, Heinz: Die ur- und frühgeschichtliche Besiedlung zwischen Dresdner Elbtalweitung und oberem Osterzgebirge, in: Arbeits- und Forschberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege24/25, 1982, S. 25–137. KUBE, Siegfried: Über den Handel auf vermessenen Bergen und über die Anfänge des Bannmeilenrechtes, in: Claus. Herbert; Kube, Siegfried: Freier Berg und vermessenes Erbe. Untersuchungen zur Frühgeschichte des Freiberger Bergbaus und zur Entwicklung des Erbbereitens. Freiberger ForschungshefteD 21, Berlin 1957, S. 189–203. LANGE, Jan-Micheal; KADEN, Martin: Zur Geologie und Mineralogie des Bergbaureviers von Dippoldiswalde, in: Aufbruch unter Tage. Stand und Aufgaben der montanarchäologischen Forschung in Sachsen. Arbeitsund Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 22, 2011, S. 90–94. LENTZSCH, Susann: Die Holzfunde aus den mittelalterlichen Bergwerken von Dippoldiswalde. Ein Vorbericht, in: Aufbruch unter Tage. Stand und Aufgaben der montanarchäologischen Forschung in Sachsen. Arbeitsund Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 22, 2011, S. 135–141. MAGIRIUS, Heinrich: Der Freiberger Dom. Forschungen und Denkmalpflege. Schriften zur Denkmalpflege in der DDR, Weimar 1972 SCHOLZ, Volkmar: Die Grubenbaue des hochmittelalterlichen Bergbaues von Dippoldiswalde vom ausgehenden 12. Jahrhundert bis zur Mitte des 13. Jahrhunderts, in: Aufbruch unter Tage. Stand und Aufgaben der montanarchäologischen Forschung in Sachsen. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege, Beiheft 22, 2011, S. 111–116. SCHWABENICKY, Wolfgang: Der mittelalterliche Silberbergbau im Erzgebirgsvorland und im westlichen Erzgebirge unter besonderer Berücksichtigung der Ausgrabungen in der wüsten Bergstadt Bleiberg bei Frankenberg, Chemnitz 2009. THIEME, André: Burg und Herrschaft im Osterzgebirge. Skizzen zur Besiedlung und Herrschaftsentfaltung zwischen Freiberger Mulde und Gottleuba im hohen Mittelalter, in: Herbergen der Christenheit25, 2001, S. 7–31.

37

Abstrakt:

Paleoekologie a geoinformatika pro archeologický monitoring krajin na podporu dokumentace světového dědictví v Krušných horách

Evropské kulturní krajiny se formovaly pod vlivem velkého množství interaktivně působící široké škály vlivů lidských a klimatických během celé řady období jejich prehistorického i historického vývoje. Posouzení a vyhodnocení historické krajiny se zakládá na výzkumech v oborech archeologie, paleoekologie a geoinformatiky a bere v úvahu různorodost stop historického území v současné krajině, a tím naznačuje požadavek vývoje směrem k urgentním interdisciplinárním přístupům k charakterizaci krajiny, které je zásadní pro zdokumentování a vyhodnocování této krajiny a rovněž tak i pro její zachování a pro řízení kulturního a přírodního dědictví. Interdisciplinární přístup se rozvíjel a přizpůsoboval specifické povaze hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří jako základního předpokladu pro kompletní monitorování a zdokumentování této jedné z nejpozoruhodnějších historických hornických krajin.

38

Palaeoecology and geoinformatics for landscape archaeological monitoring in support of heritage documentation in the Ore Mountains Mykola Sadovnik, Christian-Albrechts-Universität zu Kiel Elmar Csaplovics, TU Dresden Ronald Heynowski, Saxon State Office of Archaeology Dresden

Introduction: Current cultural landscapes and forest ecosystems in Europe are the result of a long term dynamic process of land use in the past and present as well as continuous interactions between humans and nature. Sustainable protection of landscapes, its forest communities and relics of human activities is only possible, if earlier, comparable conditions are considered. From the ecological point of view, prehistoric anthropogenic activities, such as burning, cultivation of livestock, arable farming or the construction of ritual landscapes may have resulted in landscape clearance, changes of woodland composition and formation of pastures. Consequently Neolithic people began to transform the natural woodland into the European cultural landscapes as existing today (Lang 1994). Several archaeological studies show the organisational complexity of prehistoric land use with a differentiation into farming areas, settlements, burial and ritual sites (Sjörgren, 2010). In the Ore Mountains in Central Europe there has long been a close relationship between woods, forestry and mining. Mining and smelting were generally located in wooded areas and required wood for their establishment and maintenance (Thomasius 1994). However, these interrelationships between changes in vegetation composition and intensity of human pressure on the landscapes are not completely understood till today (e.g., Gaillard et al. 2008; Smith et al. 2009). Many different factors such as possible climate change or local population dynamics influenced the increase of human pressure on the landscape. Moreover, there is still intense debate about the forest disturbances in the past as being results of human activities or of natural factors (Out 2009). In this respect, palaeoecology and in particular palynology, anthracology, archaeobotany, 14C‐AMS measurements and geochemical sediment analysis are powerful tools to investigate the relationships between vegetation and environmental changes at the landscape level. Nowadays, as the postglacial and Holocene European vegetation history is basically known, the palaeoecological studies focus on subjects such as the effects of long term anthropogenic changes on the vegetation development (e.g., Fyfe et al. 2011; Kalis et al., 2003; Küster 2013). 39

Knowledge about the spatial and temporal dynamics of human activities in ecologically sensitive mountain ecosystems is of crucial importance. Based on only one method of investigation, it is difficult to understand the periods of settlement abandonment, reduced human activity and forest regeneration (Emadodin et al. 2009). Precise reconstruction of landscape history demands a structured combination of appropriate methods. Applications of different scientific approaches, methods and techniques permit not only the analysis and understanding of the development of the mountain landscape in the past, but also a comparison with the current environmental situation. In support of heritage documentation in the Ore Mountains an integrative approach of palaeoenvironmental landscape reconstruction should be applied. The focus is laid upon the reconstruction of land use, vegetation history and changes of the landscape under anthropogenic influence in the Ore Mountains at a high spatial and temporal resolution. The investigations are based upon an interdisciplinary approach characterised by a combination of methods of palaeoecology, archaeology and geoinformatics.

Study area The Ore Mountains belong to the Bohemian Massif within Europe’s Central Uplands and draw a natural border between Germany and Bohemia. In the German natural regions classification of the Ore Mountains are divided into followed groups: • Western Ore Mountains (Westerzgebirge) • Central Ore Mountains (Mittelerzgebirge) • Eastern Ore Mountains (Osterzgebirge) The entire eastern part, called the Osterzgebirge, is protected by landscape law in Germany. The protection status of the other parts of the mountains in Germany is specified by a mosaic of protected and non-protected areas. These unique cultural landscapes with a large number of archaeological artefacts of human activities, typical biotopes and rare wetlands are now the focus of different scientific and conservation initiatives. The Ore Mountains were formed during the long-lasting geomorphological process that began in the Palaeozoic period. Due to intensive past volcanic activity, the Ore Mountains are rich in metallic ores of silver, iron, copper, tin, cobalt and uranium as well as mineral hot springs. The higher regions were possibly unsettled before the Middle Ages and were completely covered with dense forests. However, the valleys were presumably used by Neolithic hunters. The archaeological findings from the Bronze Age and Iron Age represent the visible evidence of human impact in the valleys into the Ore Mountains. Currently, there is no evidence for prehistoric mining in the Ore Mountains. However, some isotopic analysis of Early Bronze Age metal artefacts brought up the possibility of the mining of stream tin in 40

the Ore Mountains (Niederschlag et al. 2004). After the discovery of silver ore in the early 12th century in the vicinity of Freiberg, sporadic colonisation of the Ore Mountains took place. Subsequently largescale deforestation spread from the 12th century onwards due to the expansion of mining activities. In the 16th century the Ore Mountains became the central part of the mining industry in Central Europe and large scale forest clearance accelerated.

Investigations into the Holocene vegetation of the Ore Mountains The postglacial and Holocene vegetation history of the Ore Mountains can now be reconstructed with a quite reasonable accuracy by methods of palaeobotany. Early studies are especially palaeoecological contributions of Rudolph and Firbas (1924), Frenzel (1930), Kästner and Flößner (1933). Currently, only a few contemporary contributions to the vegetation history of Ore Mountains based on palaeoecological data are existing. Stebich and Litt (1997) investigated the vegetation history of the Georgenfelder Hochmoor. Schlöffel (2009/2010) reconstructed the postglacial forest history of the Ore Mountains using the pollen data from the peat core of Lehmhalde, Lange et al. (2005) presented and discussed the pollen data from the mire Mothäuser Heide. The remarkable investigations of Seifert-Eulen (1994; 1997; 1999; 2000; 2001) are not published yet. It should be considered, that the postglacial and Holocene vegetation history of the Ore Mountains was mainly researched by focusing on the large mires, based on the pollen diagrams with high amount of the regional pollen grains in sediments. In contrast, analyses of sediments in small lakes and mires with 50–100m diameter provide information about the vegetation and land use history in their closest surroundings (Sugita 2007) and allow for the collection of much more detailed information about the development of local vegetation. Such kind of analysis is also particularly suitable to track the human impact on the landscape with a high taxonomical and temporal resolution. This local human impact on the vegetation cover can be detected by the increase of anthropogenic indicators in the pollen diagrams, like cultural plants, apophytes and anthropochorous plants. Palaeoenvironmental data have shown that small mires and lakes also represent valuable archives for the reconstruction of anthropogenic changes in the surrounding area (e.g., Davies and Tipping 2004; Rickert 2006). According to phases of forest regeneration and indications of human activity in mountain and lowland regions of the Ore Mountains in particular and in Saxony in general, the Late Holocene human impact must have differed from region to region (Hempel 2009) and cannot be interpreted as a synchronous event. Therefore a better understanding of the human activity and the complexity of the environmental change occurring in the Ore Mountains needs a highly accurate palaeoecological reconstruction of the patterns of change of small selected areas, possibly related to archaeological material. 41

Archaeological evidence for prehistoric landscape use The geographic distribution of prehistoric sites in Saxony shows a special pattern. Densely settled areas occur only up to an altitude of 250m a.s.l. The border line sharply divides the cultivated and the natural landscapes. Higher altitudes are linked with humidity and low temperatures. The Ore Mountains are wet and cold, the growing season is short. These seem to be the main reasons, why prehistoric people avoided this region. Beginning with the early Neolithic (about 5500 BC) people preferred the fertile loess soils in the Dresden and Leipzig regions as well as on central Saxony for agriculture. Alongside the rivers up into the mountain region only very few settlements have been discovered. The distribution pattern of single finds shows another picture. Stone axes are found all over the Ore Mountains even at altitudes about 800 m a.s.l. (Christl et Simon 1995). This indicates the exploration of the region and a roaming of the forests. But there is no evidence for longer stops or seasonal settlements. For the duration of the Bronze Age (2200–750 BC) the highest density of archaeological sites of all prehistoric periods in Saxony exists. Former uninhabited areas were now colonized. But this is only true for the lowlands. Especially the sandy areas in northern Saxony were in intensive use (Heynowski et Reiß 2010). This might have been based on specific economical assimilation to the landscape. Overcrowding and population pressure are possible reasons for the expansion. But the Ore Mountains were not affected. Even less finds date from the Bronze Age than from the Neolithic. There are very few indications of human presence. Most of them are located alongside the rivers Mulde and Weiße Elster in the west and the Elbe in the east and represent archaeological evidence of early trade across the Ore Mountains. In central and northern Europe especially copper was of high interest. During the whole Bronze Age copper from the mines in the eastern Alps region was traded throughout Central Europe. Copper and tin were rare and of highest value, but as a surprising fact the rich local copper and tin ores from the Ore Mountains do not seem to have been mined at that time. When a project in the late 1990s investigated the Ore Mountains only one single site was detected where Bronze Age ceramic shards were found in possible relationship with natural tin deposits (Bartelheim et Niederschlag 1998). It is hard to explain why there are no traces of local ore mining from the Bronze Age. Even if all the mining evidence has been destroyed by later activities, there still should be some indications left in form of extended settlements, graves of chiefs or mining principals or depositions of copious metal objects, which have not been discovered to this day. Instead, we know about several prehistoric trade routes that crossed the Ore Mountains. In reference to regional maps of the 17th and 18th century Simon and Hauswald (1995) tried to reconstruct the Bronze Age routes by interconnecting the Bronze Age sites. The subject of their investigation was the “Kulmer Steig”. It leads from Chlumec (Kulm, northwest of Ústí nad Labem) to 42

Pirna and Dresden. The route allowed to bypass the narrow and dangerous Elbe valley and to cross the eastern Ore Mountains instead. As far as it is known today the Ore Mountains were colonized not earlier than in the 12th century. The immigration of settlers from western Germany resulted in new settlement structures. Typical is the so called “Waldhufendorf”, a long stretched village with narrow field stripes on both sides leading from the farmstead to the edge of the parish. Towns were founded, characterised by a central marketplace and perpendicular roads. The towns were interconnected by trade routes. Wißuwa (1986), Aurig (1989), Gräßler (1996) and Ruttkowski (2002) describe those routes with the help of information from historical sources, from maps and from observations in the field. In addition the deeply incised traces the carts and wagons cut into the ground were documented by airborne photography. It was possible to reconstruct medieval routes between towns and across the Ore Mountains to the south. A new approach of archaeological investigation of the Ore Mountains was made possible by technological progress. In 2006 and subsequently the whole territory of Saxony was mapped by airborne laser scanning (ALS, LIDAR). Shaded relief maps generated from LIDAR data are used to identify archaeological structures. To protect the cultural heritage of Saxony and to preserve archaeological sites against destruction and damage it is important to identify as many sites as possible. Especially in the forests LIDAR has become the most important method to detect and to describe those historic and prehistoric sites which are visible on the surface, even if only by an extremely low micro-relief. Compared with the difficult field work in densely wooded areas, the analysis of LIDAR maps based on digital data analysis is easy and fast. One of the early trade routes across the Ore Mountains is called “Frühbußer (Přebuz) Pass”(Gräßler 2002; Ruschinski 2008). It linked the Eger valley near Sokolov (Falkenau) with the Mulde valley near Zwickau. Parts of the track can be identified on the early maps made by Matthias Oeder in 1578-1607. Sunken roads are clearly visible on shaded relief maps. Some can be identified as routes known from historical maps. But there are others: broad bundles of sunken roads are clearly identifiable especially on steep slopes. They show the necessity of picking new routes when the old ones were not usable any more due to weather conditions and subsequent erosion or because of other reasons. From a broader view the trade routes merge into an integrative part of the cultural landscape with different types of settlements, fortifications, production sites and infrastructure. The “Frühbußer Pass” is a good example for that phenomenon when it crosses a mining area near Eibenstock (Hemker 2010) . Where the tin ore crops out, open-cast mining trenches can be identified on the ALS maps and have also been documented in the 17th century (Bartelheim/Niederschlag 1998, 65). Only a few hundred metres further the banks of a brook valley clearly show traces of modification, probably in connection with digging tin soap accumulated in alluvial deposits. 43

A specific type of underground mining is detectable because of its funnel-shaped depressions on the surface, which lie only a few metres apart. These are remains of chutes. Such kind of structures seems to be typical for silver mining. Some of them are already known, but most of such mining sites have been discovered in LIDAR maps. Another example of ALS documented sites is the settlement and silver mining area at Fürstenberg near Kirchberg, also known from historical sources (Schwabenicky 2009). The site dates from the 14th century. The mining area consists of several rows of chutes. Archaeological excavations documented several house places inside and outside of a rectangular ditch-and-wall system. The nearby circular structure marks the place where a tower stood, a typical structure of fortification during High Middle Ages. In the south and west of the site the ALS map unveils sunken roads.

High resolution aerial imagery and airborne laser scanning (ALS) for archaeological landscape monitoring Archaeological surveys based on aerial image interpretation were performed as early as in the infancy of airborne mapping missions in the 1920s (Crawford 1928, Poidebard 1934). Archaeological features are highlighted in aerial imagery due to shadows of micro-relief (at early morning or late afternoon under respective low sun-angles), due to crop marks because of varying crop vitality depending on different topsoil depths over buried walls, stonework or ditches and due to soil (humidity) variations influenced by varying topsoil depths and thus varying degree of humidity during periods of drying of open soils, e.g. in early spring, or after heavy rainfall (Wilson 2000). Limitations of traditional archaeological aerial image interpretation are caused by the restricted visibility of surface features which are obscured by dense multiple vegetation layers such as forest canopies. Besides surface-penetrating airborne gravimetric, magnetic or radar surveys (geophysical methods) a remarkable step forward towards high-resolution monitoring of topography under forest cover was made possible through the invention and adaptation of airborne laser scanning (ALS) for (landscape) archaeological assessment (Challis et Howard 2006). Up to then full-coverage airborne archaeological surveys of forest and woodland were not possible. Especially archaeological sites under forest cover have remained undisturbed due to lack of human impact and consequently due to only marginal disturbance of the relief and of the topsoil structure. Large sites such as ramparts are often clearly visible in situ and thus are mapped by traditional terrestrial surveying. But also small features such as barrows and mounds, dykes and walls, of which only traces in the surface topography of several decimetres of height have remained, were preserved by centuries of forest coverage. On the other hand detectability of these sites in situ is often impossible because of dense understorey covering the surface, e.g. brushwood or piles of waste wood after thinning. Very high resolution digital terrain models provided by airborne laser 44

scanning allow for the detection and mapping of the local micro-relief with height accuracies in the decimetre range. However, dense multiple surfaces in forests, such as closed forest canopy, dense understorey, eventually an additional herbaceous layer, affect the penetration rate of high-frequency laser pulses to a certain degree, which may result in inaccurate representation of the surface topography. ALS relies on the measurement of depression angle and runtime (range) to and from a backscattering surface for each laser pulse as well as on the determination of the related position of the sensor via on-board inertial and differential global positioning system. Traditional outputs are surface “point“ clouds for first pulse and/or last pulse discrete echoes (e.g. forest canopy and forest floor). Often backscattering surfaces with a small vertical mean distance such as brushwood surface versus terrain surface in the case of forests cannot be separated accurately as the range resolution for separability of two different echoes is around 1.5m (Kraus 2004) and thus the resulting laser measurement may refer to a mixed echo determining a position of the laser “point“ (footprint) slightly higher than the respective terrain reference. Nowadays full-waveform storage of each entire echo in intervals as narrow as 1ns and subsequent modelling of a series of Gaussian distribution functions (GDSs) allows for the analysis of airborne laser scanner data with a very high performance of data extraction. Amplitudes of GDFs refer to respective reflectance signatures and widths of functions (waveforms) are related to the composition of the backscattering surface. Widths are narrow in case of solid surface reflectance (forest floor) and broad in case of diffuse and heterogeneous backscattering surfaces such as herbaceous layers and/or dense understorey. Thus elimination of many more laser echoes which come from near-terrain surfaces such as brushwood and herbaceous layers is possible and the remaining data represent the forest floor with utmost accuracy (Wagner et al. 2006). Especially in case of the archaeological evidence of sites still “visible for the laser sensor“ due to variations in micro-relief full-waveform treatment of data provides a sound data base for high-accuracy archaeological assessment and analysis. It is evident that despite advanced analysis of echoes and extraction of respective last pulse echoes which (should) represent the “solid“ forest floor, still erroneous information remains in the data set. This misclassified data results from “solid“ backscattering footprints (30cm for a standard ALS system on board an aircraft operating in an altitude of appr. 500-800m above ground) different from the terrain such as tree stumps and similar. A sophisticated method of filtering the potential last pulse data uses an assumption of asymmetric error distribution in the data. In an iterative mode interpolation of a preliminary terrain model allows for the adaptation of an asymmetric weight function and subsequently for the assignment of low weights to “points“ above the approximated terrain and high weights to “points“ below (Kraus et Pfeifer 1998). 45

Consequently an optimal data set is filtered and guarantees for the interpolation of a most accurate digital terrain model of the “solid“ forest floor as a precondition for archaeological monitoring of micro-relief features. In a case study, research in forested areas characterised by a high density of archaeological sites and by available documentation of extensive terrestrial archaeological surveys since the 1960s proved for the fact that even nearly flat features such as barrows with a height of 20 cm or even less were detectable by ALS-based DTM analysis, but had not been mapped by experts during in-situ surveys. Resulting DTMs reveal even extremely small features such as small shallow depressions on top of circular barrows, which may result from attempts of pilferage (Doneus et al. 2007, Csaplovics 2009). The same holds true for the detectability of hidden line features such as networks of tracks (hollowways) under dense forest canopies of mountain ridges, thus allowing for mapping and assessment of courses of historical trade routes which have completely disappeared in the open country (Trommler 2007, Doneus et Briese 2011). It is evident that DTMs derived from ALS data adapted to the parameters of archaeological monitoring will have a strong impact on the large-area survey and assessment of archaeological sites per se and of the analysis of local and regional interrelations of sites towards tasks of landscape archaeology and heritage documentation as well as heritage management in particular (Cowley 2011). Nevertheless it has to be considered that ALS data exclusively mirror features, which are visible due to the specific micro-relief of the terrain. Therefore a concept of transdisciplinary application of advanced archaeological aerial image and laser scanner data analysis together with systematic archaeological and palaeoecological surveys in situ as well as together with the analysis of historical maps and historical topographic descriptions is developed for issues of landscape archaeological monitoring of the Mining Cultural Landscape Erzgebirge/Krušnohoří.

Conclusions New opportunities of the investigations of historic and modern landscapes in the Ore Mountains in support of heritage documentation are arising with the development of palaeoecology, landscape archaeology and geoinformatics. High resolution airborne laser scanning allows not only for the digital analysis of forest‐covered areas, but also of relics of human activity hidden under the forest canopy. The analysis of known archaeological sites in the Ore Mountains provides information on the intensity and time periods of human activities in the area. However, the information collected solely by one method is restricted. Only an interdisciplinary approach of archaeological investigations combined with methods of palaeoecology and geoinformatics (airborne remote sensing) can provide a comprehensive understanding of interactions between humans and mountain landscapes. In this way, an exact chronology of human impact and landscape changes under anthropogenic influence in the cultural landscapes of Ore Mountains can be reconstructed both chronologically and spatially. 46

References Aurig R. (1989): Die Entwicklung von Steig und Straße im Gebiet zwischen Freiberger Mulde und Neiße von der Mitte des 10. Jahrhunderts bis zur Mitte des 14. Jahrhunderts. ungedruckte Dissertation, Pädagogische Hochschule Dresden. Bartelheim M., Niederschlag E. (1998): Untersuchungen zur Buntmetallurgie, insbesondere des Kupfers und Zinns, im sächsisch-böhmischen Erzgebirge und dessen Umland. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 40, 8–89. Challis K., Howard A.J. (2006): A review of trends within archaeological remote sensing in alluvial environments. Archaeological Prospection 13(4), 231–240 Christl A., Simon K. (1995): Nutzung und Besiedlung des sächsischen Erzgebirges und des Vogtlandes bis zur deutschen Ostkolonisation. Germania 73, 441–462. Cowley D.C. (2011): Remote sensing for archaeology and heritage management – site discovery, interpretation and registration, in: Cowley D.C. (ed.): Remote sensing for archaeological heritage management. EAC, Brussel (EAC Occasional Paper 5), 43–55 Crawford O.G.S. (1928): Wessex from the air. Oxford, Clarendon Press Csaplovics E. (2009): Transboundary geoinformation networks for the protection and management of natural heritage. in: Wrbka T et al (eds.), The European Green Belt–Borders. Wilderness Future, Verlag der Provinz, Weitra, 314–321 Davies A.L., Tipping R., (2004): Sensing small-scale human activity in the pollen palaeoecological record: fine spatial resolution pollen analyses from Glen Affric, northern Scotland. The Holocene 14, 233–245 Doneus M., Briese C., Fera M., Janner M. (2007): Archaeological prospection of forested areas using full-waveform airborne laser scanning. Journal of Archaeological Science 35, 882–893 Doneus M., Briese C. (2011): Airborne laser scanning in forested areas – potential and limitations of an archaeological prospection technique, in: Cowley D.C. (ed.): Remote sensing for archaeological heritage management. EAC, Brussel (EAC Occasional Paper 5), 59–76 Emadodin I., Reiss S., Mitusov A. and Bork H.–R. (2009): Interdisciplinary and multidisciplinaryapproaches to the study of long–term soil degradation: A case study from Schleswig-Holstein, Germany. Land Degradation and Development 20, 551–561 Fyfe R., Edwards K. J.;Gaillard, M.-J., Sugita S., Twiddle C. (2011): How ‘close’ can we push data? The challenges and potential of fossil pollen data for local-scale reconstruction of vegetation change. XVIII INQUA meeting at Bern, Switzerland. Session 27, ID 1986 , 2011.

47

Frenzel H. (1930): Entwicklungsgeschichte der sächsischen Moore und Wälder seit der letzten Eiszeit. Abhandlungen des Sächsischen Geologischen Landesamts, Heft 9, Dresden Gaillard M.–J., Sugita S., Bunting J., Dearing J., Bittmann, F. (2008). Human impact on terrestrial ecosystems, pollen calibration and quantitative reconstruction of past land cover. Vegetation History and Archaeobotany 17, 415–418 Gräßler I. (1996): Die Verkehrsentwickllung im sächsischen Westerzgebirge im Mittelalter. ungedruckte Magisterarbeit, TU-Dresden Gräßler I. (2002): Der Frühbußer Steig im Mittelalter. In: Aurig R. (ed.), Im Dienste der historischen Landeskunde. Festgabe für Gerhard Billig zum 75. Geburtstag, Beucha, 295–308 Hemker Ch. (2011): Montanarchäologie und Denkmalpflege in Sachsen. In: Smolnik, R. (ed.), Aufbruch unter Tage. Internationale Fachtagung Dippoldiswalde 9. bis 11. September 2010, Dresden, 37–48 Hempel W.(2009): Die Pflanzenwelt Sachsens von der Späteiszeit bis zur Gegenwart. WeissdornVerlag, Jena, 248 pp. Heynowski R., Reiß R. (eds.) (2010): Ur- und Frühgeschichte Sachsens. Atlas zur Geschichte und Landeskunde von Sachsen Beiheft B I 1, Leipzig, Dresden Kalis A. J., Merkt J. and Wunderlich J. (2003): Environmental changes during the Holocene climatic optimum in central Europe – human impact and natural causes. Quaternary Science Reviews 22, 33–79 Kästner M. und W. Flößner (1933): Die Pflanzengesellschaften der Erzgebirgischen Moore. Die Pflanzengesellschaften des westsächsischen Berg- und Hügellandes (Flußgebiet der Freiberger und Zwickauer Mulde), Dresden, 1933 Kraus K. (2004): Photogrammetrie, Band 1: Geometrische Informationen aus Photographien und Laserscanneraufnahmen, (7. vollst. bearb. u. erweit. Aufl.). Walter de Gruyter, Berlin New York. Kraus K., Pfeifer N. (1998): Determination of terrain models in wooded areas with airborne laser scanner data. ISPRS Journal of Photogrammetry and Remote Sensing 5 (4), 193–203 Küster H. (2013): Geschichte der Landschaft in Mitteleuropa. Von der Eiszeit bis zur Gegenwart. C.H.Beck, 448 pp. Lang G. (1994): Quartäre Vegetationsgeschichte Europas. Methoden und Ergebnisse. Gustav FischerVerlag, Jena, Stuttgart, New York, 462 pp. Lange E., Christl A. & Joosten H. (2005): Ein Pollendiagramm aus der Mothäuser Heide im oberen Erzgebirge unweit des Grenzüberganges Reitzenhain. In: Sachenbacher P., Einicke R. and Beier H.-J. (Ed.): Kirche und geistiges Leben im Prozess des mittelalterlichen Landesausbaus in Ostthüringen/ Westsachsen. Beier & Beran, Langenweissbach, 153–169 48

Niederschlag E., Pernicka E., Seifert Th., Bartelheim, M. (2003): Determination of Lead Isotope Ratios by Multiple Collector ICP-MS: A case study of Early Bronze Age Artefacts and their possible relation with ore deposits of the Erzgebirge. Archaeometry 45, 61–100 Out, W.A. (2009): Sowing the seed? Human impact and plant subsistence in Dutch wetlands during the Late Mesolithic and Early and Middle Neolithic (5500-3400 cal BC). Archaeological Studies Leiden University 18, 501 pp. Poidebard A. (1934): La trace de Rome dans le désert de Syrie. Le limes de Trajan à la conquête arabe. Recherches aériennes (1925-1932). Geuthner, Paris (Bibliothèque archéologique et historique du Service des Antiquités de Syrie, tome XVIII) Rickert B.–H. (2006): Kleinstmoore als Archive für räumlich hoch auflösende landschaftsgeschichtliche Untersuchungen. Fallstudien aus Schleswig–Holstein. EcoSys. Beiträge zur Ökosystemforschung 45: 1–173 Rudolph K. & Firbas F. (1924): Paläofloristische und stratigraphische Untersuchungen böhmischer Moore: die Hochmoore des Erzgebirges. Beih. Bot. Centralbl. 41: 1–16 Ruttkowski M. (2002): Altstraßen im Erzgebirge. Archäologische Denkmalinventarisation Böhmischer Steige. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 44, 264–297 Schlöffel M. (2009/2010): Die postglaziale Waldgeschichte der Lehmhaide. Rekonstruktion spät- und postglazialer Umweltbedingungen an einem Torfprofil aus dem Erzgebirge AFD 51/52 2009/2010, 9–27 Schwabenicky W. (2009): Der mittelalterliche Silberbergbau im Erzgebirgsvorland und im westlichen Erzgebirge, Verlag Klaus Gumnior, Chemnitz Seifert-Eulen M. (1994): Schichtenverzeichnisse der in der Lehmeide abgeteuften Moorbohrungen für pollenanalytische Untersuchungen. Unveröff. Ber. Sächs. Landesamt Umwelt, Landwirtschaft u. Geologie (Freiberg 1994) Seifert-Eulen M. (1997): Die schwarze Heide im Kriegwald Forstrevier Olbernhau. Pollenanalytische Untersuchung der Bohrung schwarze Heide SH1, eine vorläufige Mitteilung. Unveröff. Ber. Sächs. Landesamt Umwelt, Landwirtschaft u. Geologie (Freiberg 1997). Seifert-Eulen M. (1999): Paläontologische Untersuchungen an sächsischen Erzgebirgsmooren. Teil I. Vegetationsgeschichtliche Untersuchung des Moores Siebensäure bei Neudorf/Erzgebirge. Unveröff. Ber. Sächs. Landesamt Umwelt, Landwirtschaft u. Geologie (Freiberg 1999). Seifert-Eulen M. (2000): Paläontologische Untersuchungen an sächsischen Erzgebirgsmooren. Teil II. Vegetationsgeschichtliche Untersuchung im Moor am Pfahlberg („Pfahlmoor“). Unveröff. Ber. Sächs. Landesamt Umwelt, Landwirtschaft u. Geologie (Freiberg 2000). 49

Seifert-Eulen M. (2001): Paläontologische Untersuchungen an sächsischen Erzgebirgsmooren. Teil III. Ergebnisse der vegetationsgeschichtlichen Untersuchung aus der Hühnerheide Süd im Kriegwald bei Rübenau. Unveröff. Ber. Sächs. Landesamt Umwelt, Landwirtschaft u. Geologie (Freiberg 2001). Seifert-Eulen M. (2004): Durchschnittspollendiagramm der Erzgebirgsmoore nach Rudolph und Firbas (1924) ergänzt durch Seifert-Eulen. Unveröff. Ber. Sächs. Landesamt Umwelt, Landwirtschaft u. Geologie (Freiberg 2004). Simon K., Hauswald K. (1995): Der Kulmer Steig vor dem Mittelalter. Zu den ältesten sächsischböhmischen Verkehrswegen über das Osterzgebirge. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 37, 9–98 Smith D., Whitehouse N., Bunting M.J., Chapman H. (2009): Can we characterise ‚openness‘ in the Holocene palaeoenvironmental record? Modern analogue studies of insect faunas and pollen spectra from Dunham Massey deer park and Epping Forest, England. The Holocene 20(2), 215–229 Sjögren K.-G. (2010): Megaliths, Landscapes and Identities: the case of Falbygden, Sweden. In: M. Furholt/F. Lüth/J. Müller/C. Scarre (eds.) Megaliths and Identities. Papers delivered at the third European Megalithic Studies Group Meeting 13th–15th of May 2010 at Kiel University, Germany. www.jungsteinsite.de (Kiel 2010) Stebich M. and Litt T. (1997): Das Georgenfelder Hochmoor – ein Archiv für Vegetations-, Siedlungsund Bergbaugeschichte. Leipziger Geowissenschaften 5, 209–216 Sugita S. (2007): Theory of quantitative reconstruction of vegetation. II. All you need is LOVE. The Holocene 17 (2): 243–257 Thomasius H. (1994): The influence of mining on woods and forestry in the Saxon Erzgebirge up to the beginning of the 19th century. GeoJournal , Vol. 32(2), 103–125 Trommler M. (2007): Draufblick: Sächsisch-Böhmische Schweiz – digitales Geländemodell im Bild. IPF–TUD, Dresden Wagner W., Ullrich A., Ducic V., Melzer T., Studnicka N. (2006): Gaussian decomposition and calibration of a novel small-footprint full-waveform digitising airborne laser scanner. ISPRS Journal of Photogrammetry and Remote Sensing 60(2), 100–112 Wilson D. R. (2000): Air photo interpretation for archaeologists (2nd ed). London, The History Press Wißuwa R. (1986): Die Entwicklung der Altstraßen im Gebiet des heutigen Bezirks Karl-Marx-Stadt (Chemnitz) von der Mitte des 10. Jahrhunderts bis zur Mitte des 14. Jahrhunderts. Ein Beitrag zur Rekonstruktion des Altstraßennetzes auf archäologischer Grundlage. ungedruckte Dissertation, Pädagogische Hochschule Dresden

50

51

Abstrakt:

The Process of Recognition of the Four Major Mining Sites of Wallonia as World Heritage and Its Follow-up V roce 2008 rozhodla vláda Wallonie aktualizovat seznam statků, které by mohly získat status Světového dědictví UNESCO a prosadila čtyři hlavní hornická místa představující těžbu uhlí ve Wallonii. Vyhodnocení bylo nejprve odloženo v roce 2010, ale druhé podání, předložené v roce 2011, bylo schváleno dne 1. července 2012. Cílem této zprávy je prezentovat motivaci, která byla podnětem pro podání žádosti, jak to vše bylo uskutečněno a jaké byly bezprostřední důsledky přijetí žádosti. V závěru je cílem podat počáteční revizní zprávu o výsledcích pouze rok po schválení žádosti.

52

The Process of Recognition of the Four Major Mining Sites of Wallonia as World Heritage and Its Follow-up Jacques Crul, Blegny – Mine, Belgium

Introduction Belgium has three major coalfields: Campine in the North, in the Dutch-speaking part of the country known as Flanders, Liège in the East and Hainaut in the West, both in the Frenchspeaking part of the country known as Wallonia. The Hainaut coalfield is divided into three secondary fields, the Charleroi and Basse-Sambre coalfield, near Charleroi, the Centre, near La Louvière, and the Borinage, to the west of Mons. In the interests of clarity, I will refer to these secondary fields as “coalfields” in the remainder of this report, which will cover the Walloon part of the country only. Each of these Walloon coalfields has preserved a major testimony to its mining past. These are the major sites which received joint Unesco World Heritage recognition on 1st July 2012. The purpose of this report is to present the underlying reasons for the application for listing, and the route it took, as well as what was involved in structuring the management of the sites both before and after recognition was awarded.

Wallonia, a land of industry There has been coal-mining in Wallonia since early times. The first evidence of systematic mining goes back to the end of the 12th century! For a long time the region was a pioneer in mining technology and legislation, and at the beginning of the 19 th century, this vital resource made it the cradle of the industrial revolution in mainland Europe, passing on technologies originating in England. By the end of the 19th century, Wallonia was one of the world’s most heavily industrialised regions. Its know-how was exported to every continent. Its industry, based on the coal which was present in large quantities under the ground, included the sectors of iron and non-ferrous metals, glass and crystal manufacture, arms manufacture, stone and limestone quarrying, cement-works, mechanical engineering, in particular the manufacture of steam-driven machinery, and even electricity. The landscape and culture of Wallonia’s industrial valleys, essentially along three rivers, the Meuse, the Sambre, and the Haine, have been formed by these many overlapping activities, and nowadays it is difficult to identify their individual influences. This explains why, when submitting an application for recognition of the global influence of Wallonia’s mining past, specific sites were focused on rather than taking the area as a whole, which 53

is what our French neighbours in the Nord-Pas-de-Calais region did and our Flemish neighbours are considering. The French and Flemish areas were forged almost exclusively by the coal-mining industry, in a single block, unlike the Walloon industrial landscape. After 1997, Wallonia submitted no further applications for world heritage listing. This was not the result of inertia, but of a moral undertaking not to promote the thematic and regional imbalances which analysis of the world heritage list had highlighted. However, in 2008 Wallonia decided to up-date its tentative list. The sites and themes selected were inspired by the recommendations of the World Heritage Committee, in particular the advice to give priority to categories which had little or no presence on the list. After lengthy consultation with Unesco specialists and a range of experts, a decision was taken to apply for recognition of the major mining sites, and this application was initially submitted to the World Heritage Centre in January 2009.

Which are these four major mining sites? In chronological order of their importance in mining history – which actually coincides with a line running from west to east–these are the Grand-Hornu site at Boussu in the Borinage coalfield, the Bois-du-Luc site at Houdaing-Aimeries in the Centre coalfield, the Bois du Cazier site at Marcinelle in the Charleroi and Basse-Sambre coalfield, and the Blegny-Mine site at Blegny in the Liège coalfield. The Grand-Hornu1 site dates from 1820. There is hardly anything left of it today apart from its architectural outer structure and its mining village. It is, above all, an example of neo-classical architecture and the first attempts to settle the miners near the pits by providing housing, healthcare, comfort, education, and leisure activities. It has now become a reputed contemporary arts centre. The Bois-du-Luc2 site opened in 1836. This is an outstanding complex, made up of the pit, the workshops, the administration castle, and the whole workers’ village, including the community centre, the church, the hospice, the bandstand, and the schools. It has a hierarchical structure and organisation, and reflects social life in the days of paternalism. This structuring of social relationships makes it very different from the Grand-Hornu, which was designed with a more utopian vision, although without being rooted in this movement. The Bois du Cazier3 site was the scene of Belgium’s worst mining disaster, which occurred on 8th August 1956, causing the deaths of 262 people by carbon monoxide poisoning, following an intense fire. 1 www.grand-hornu.eu 2 www.ecomuseeboisduluc.be 3 www.leboisducazier.be

54

Half of the dead were of Italian origin. The site is dedicated to the memory of labour and immigration, and is a member of the world-wide network of Sites of Conscience. The most important characteristic of the Blegny-Mine4 site is that part of its underground coalface has been preserved, and can be visited. It also has two pits from different periods–the 1849 Puits-Marie, which is now a museum, and the 20th century Pit No. 1, which is where today’s visitors go down into the mine. It is dedicated to the technology and know-how of the past, and also has a well-known technical archive centre. The four sites selected bear witness to the history of European coal-mining from the beginning of the 19th century to its decline in the mid-20th century.

The Application In addition to the universal value of the sites, the application focuses on two of the major criteria required by Unesco for acceptance on the world heritage list.5 On one hand, these criteria testify to a considerable exchange of influences over a given period in a specific cultural area relating to the development of technology and town planning, and cultures, (Criterion ii), and on the other they strongly represent the architecture, technology and landscapes of a significant period in human history (Criterion iv). The application was drawn up with the close cooperation of the Heritage Administration, the management personnel of the sites in question, and the University of Liège Centre d’Histoire des Sciences et des Techniques. 6 Thanks to these joint efforts, an initial application was filed with the World Heritage Centre on th 29 January 2009. It was found to be complete, and was passed on to ICOMOS, which is in charge of the expert evaluation of the sites, so that the latter could draw up a report and submit a draft opinion to the World Heritage Committee. The Committee ruled on the Walloon application at its 34th session in Brasilia in July 2010. It agreed that these 4 sites had outstanding value in terms of both diversity and unity. However, the Committee also decided to defer examination of the application, pointing out a series of administrative and organisational shortcomings and producing a list of requirements, in particular relating to clarifications regarding certain management agreements and properties, the protection of the sites and the creation of buffer zones, the setting up of a global conservation plan, research into the long-term preservation of the Blegny-Mine underground tour route, and the creation of an official structure to agree on and coordinate the management. 4 www.blegnymine.be 5 http://whc.unesco.org/eu/criteria 6 http://chst.european-is.net

55

None of these requirements came as a great surprise. The application had had to be prepared in some haste. Several assets did not have the status of “outstanding heritage”, which confers the highest possible level of protection in Wallonia. Some, in particular the Blegny-Mine site, the Marcinelle cemetery, the Grand-Hornu workers’ village, and the extensions to the buffer zones, had not even received “definitive” protection at the time when the application was examined. Final classification measures were devised for the items in question, coming into effect in August 2011. The procedures for acceptance as outstanding heritage were also set in motion immediately, but for agenda reasons did not come into effect until 7th February 2013, after the application had been approved. One of the requirements involved setting up a site management and conservation plan from scratch. This meant that an official organisation had to be created, consisting of a Management Committee, a Steering Committee, and a Scientific Committee. Identical organisations were established for all the Walloon sites or site complexes which already had world heritage listing, and an “umbrella” committee was formed, the Comité Wallon du Patrimoine Mondial (CWAPAM), with the status of a special unit within the Walloon Heritage Ministry. The Management Committee was put in charge of preparing an initial management plan, of which more afterwards. In the meantime, in January 2011 the Walloon Government submitted a new application. An expert from ICOMOS, Mr. Helmut Aelbrecht, who had already assessed the sites in 2009, was again appointed to examine the application again. This time, the final impression was completely different from that of the first visit. The progress of the application, the setting up of official organisations, and a certain number of actions common to all four sites, such as leaflets, website, presentation dossier and press pack, petition for support, publications, joint labelling of activities, and international contacts, to name but a few, seem to have convinced him that the mining sites had met all the requirements for world heritage status. On 1st July 2012, the eagerly awaited decision was handed down at the 36th World Heritage Session in St. Petersburg: Wallonia’s major mining sites had been approved!

The Management Plans But far from being the end of the matter, this was, in fact, another starting point. In its declaration of universal value of the asset, Unesco again took up a certain number of recommendations from its consulting body, ICOMOS. These related to the protection and management of the asset. One thing came up repeatedly – the planning of this protection and management. The preparation of these management plans, which must now be submitted before listing can take place, if I’m correctly informed, was already well under way in July 2012, since when they have undergone further development. They are made up of 3 strands: a “theme”, consisting 56

of seven types of action, “resources”, including the budget, personnel and infrastructures, and “operational implementation”, the planning of the actions. The seven types of action are: - heritage management, which is certainly the widest-ranging action, as it covers every aspect of the conservation of the assets, starting with producing a health report on each separate item; - scientific research, more specifically involving the Scientific Committee; - public participation, an aspect on which Unesco places great emphasis, going so far as to call for active participation by the public, in particular the local populace, in the management committees and/or a public action planning association; - education and youth work; - cultural and tourism promotion, which cannot be an end in itself, and which will henceforth have a “relative” place among other fields of action; - marketing and communications, which are strongly linked with the above point; - and international cooperation, an aspect which is largely responsible for my presence, on behalf of Wallonia and its major mining sites, at your conference today. What is a management plan? This is a lengthy, three-part document, made up of the diagnosis, the project, and a set of appendices designed to clarify the other two parts. The diagnosis consists of a status report on the sites: their history, their state of preservation, the strengths to be built on, and the weaknesses for improvement. The second part is obviously the most important. It consists of a description of the objectives and steps to be taken in relation to the seven actions and three aspects I have just defined. There is a file for each action, stating its objective, the operators and/or initiators, the partners, the budget, the funding, any additional needs, the schedule, the state of progress, and the quality and quantity indicators which will be used for its evaluation. These management plans must have a perspective of at least fifteen years, and must be regularly up-dated.

Conclusions Listing as a Unesco World Heritage Site involves duties for the managers, as we have seen, but is also an excellent opportunity for the sites in question: it acts as a beacon, highlighting a long-term–or even very long-term – objective, which entails consideration of its management in terms of sustainability and transmission to future generations. 57

It means that the managers have to stand back from their many and varied day-to-day concerns, and is a highly motivating challenge; - it forces the authorities, which, by officially submitting the application, have entered into a formal undertaking, to pay particular and lasting attention to the listed sites; - it brings in extra visitors, welcome in these difficult times. - It’s early days yet as far as figures are concerned, but I can already tell you that paying visits to Bois-du-Luc doubled between July 2012 and June 2013, that they grew by 20 % in Bois du Cazier and by 12 % in Blegny-Mine during the same period, and that booking prospects are along the same lines; - and, finally, it gives rise to highly beneficial exchanges, partly because of the wide range of visitors we meet due to the global attraction of these sites for tourists and experts of all kinds, and partly because of the opportunities it provides for travel and meetings in all four corners of the world, such as the meeting being held today. I would like to thank you very much for inviting me here, and I hope that my modest contribution to your conference will be of assistance to you in your work to gain recognition, in which both I myself and my Walloon colleagues, sincerely hope you will be successful.

58

59

Abstrakt:

Idrija a Almadén: dvě hornická města na seznamu světového dědictví

Rtuť je jediným kovem, který je tekutý při pokojové teplotě. Po dlouhou dobu byla rtuť nenahraditelná v  celé řadě technických, chemických a průmyslových procesech. Rtuť i většina jejích sloučenin jsou vysoce jedovaté pro lidský organismus, ekosystémy i přírodu. Z odhadovaných 759 999 tun rtuti spotřebované v průběhu historie lidstva pochází celá jedna třetina z Amaldénu a osmina z Idrije. Počátky Amaldénu se datují do starověku, zatímco počátky těžby truti v Idriji do doby, kdy přírodní rtuť zde byla objevena v roce 1490. V idrijském dole byla hornická činnost zastavena v roce 1994 a produkce rtuti v roce 1995. Tato dvě hornická města jsou dokladem velmi dlouhého období hornické činnosti, v průběhu kterého byl uplatňován společensko-technický systém těžby charakteristický pro tento kov, a představují také vývojový proces, kterým tento systém procházel. Tyto dvě lokality obsahují technické pozůstatky velkého množství důlních šachet, chodeb a povrchových zařízení a s nimi  artefakty vztahující se zejména k těžbě rud obsahujících rtuť. Je v nich obsaženo také mnoho výrazných prvků urbanistických, význačných staveb, prvků infrastruktury i symbolických materiálů spojených s životním stylem a společensko-organizační stránkou těžby rtuti. V roce 2012 Výbor světového dědictví zapsal všechny tyto jevy spojené s těžbou rtuti na Seznam Světového dědictví UNESCO jako kulturní statek pod názvem Dědictví rtuti, Almadén a Idrija (Slovinsko, Španělsko), po šest let dlouhém nominačním procesu. Společenství měst Idrija a Amaldén se zasazují nejen za to, aby ochránily a rozvíjely toto dědictví a rozšiřovaly jeho hodnotu, ale také aby řešily problémy způsobené produkcí a využíváním rtuti.

60

Idrija and Almadén: Two Mining Cities on the World Heritage List Dušan Kramberger, Slovenian Coordination Comitee for the UNESCO World Heritage, Slovenia

Mercury1 Mercury is the only metal that is liquid at room temperature and pressure. Occasionally, mercury is found naturally in the metallic form, as it is quite common at Idrija. Mostly it occurs in deposits as cinnabar (mercuric sulfide). It has only been produced in substantial quantities and over a long period by a small number of mines worldwide. Two largest mines, until recent times, were at Almadén in Spain and Idrija in Slovenia. Mercury has long been irreplaceable in a variety of technical, chemical and industrial processes. It was used in the Mediterranean world for extracting metals by amalgamation2 as early as 500 BC, possibly even earlier. The patio process had been used to extract silver from ore, using mercury, since its invention in Mexico in 1557 by Bartolomé de Medina. Alvaro Alonso Barba invented the faster amalgamation process in 1609 in Potosí, Bolivia, in which ore was mixed with salt and mercury and heated. The process was widely used from 1609 through the 19th century.3 The loss of mercury in amalgamation processes was generally one to two times the weight of silver recovered which burdened the environment heavily. Mercury and most of its compounds are highly toxic to humans, ecosystems and wildlife. This chemical element has therefore been recognised as a substance of global concern.4 The European Union has made considerable progress in addressing the global challenges of mercury since it launched the Community Strategy Concerning Mercury in 2005.5 The EU mercury strategy includes a comprehensive plan addressing mercury pollution both in the EU and globally. It contains twenty measures to reduce mercury emissions, cut supply and demand and protect against exposure, especially to methylmercury found in fish. This has resulted inter alia in:

1 Mercury, hydrargyrum (from Greek “hydr-” water and “argyros” silver), symbol Hg, atomic number 80, density 13.5 g/cm3, melting point -38.8 °C, boiling point 356.7 °C; http://mysite.du.edu/~jcalvert/phys/mercury.htm; http://en.wikipedia.org/wiki/Mercury_%28element%29; http:// www.vanderkrogt.net/elements/element.php?sym=Hg. 2 Mercury has the property of dissolving nearly all metals (not iron), forming liquid or solid solutions called amalgams. Amalgamation was an important method of purifying gold or silver in refining. The gold or silver, in small particles in roasted ore, was dissolved in mercury, which was then easily separated and distilled to recover the precious metals. (see: http://mysite.du.edu/~jcalvert/phys/mercury.htm#Amal). 3 http://en.wikipedia.org/wiki/Pan_amalgamation 4 European Commission COM(2013) 325 final, 31 May 2013, Explanatory memorandum. 5 COM(2005) 20 final – Official Journal C 52 of 2 March 2005; http://ec.europa.eu/environment/chemicals/mercury/.

61

· Restrictions on the inclusion of mercury or mercury compounds in a number of products including measuring devices (e. g. thermometers, sphygmomanometers, barometers), as well as batteries, electrical and electronic equipment etc., · A ban on exports of mercury from the EU that came into force in 2011, · New rules on the safe storage of mercury. · The objective of UN Minamata Convention on Mercury from October 2013 is to protect the human health and the environment from anthropogenic emissions and releases of mercury and mercury compounds worldwide.6

The property assets7 The origins of Almadén date from antiquity while those of Idrija after native mercury was discovered in 1490. At the Idrija Mine, mining activities were stopped in 1994 and mercury production in 1995. At the Almadén Mine, mining activities were stopped in 2001, but mercury production continued until 2003. From the estimated 759,000 tons of mercury consumed throughout human history, one third is from Almadén and one eighth is from Idrija. The Idrija region is positioned at the crossroads of two mighty mountain chains–the Dinaric mountain range and the Alps. Centuries of ore mining have resulted in mine tunnels spanning 700 kilometres and reaching 420 metres below the surface. The town of Idrija has kept a lifeline to the mine, resulting in a number of buildings in its old town that are closely linked to mining and have been preserved to this day. The area surrounding the town and the mine is covered by woodland, which extends upwards to high-lying plateaus and used to represent an important resource for the mine’s development (wood for smelting, supports for the tunnels). The streams flowing into the Idrijca River and the Idrijca itself acted as important sources of energy for the mine, both for propelling water wheels and for floating timber (klavže water barriers). The inscribed world heritage encompasses: · The area of the mine: ore deposit, shafts, tunnels, entrances, administrative and other buildings, smelting plant, water pumps, machinery and equipment; · The old town of Idrija, with its mining history as manifested by its buildings, including: the Miner‘s Theatre, warehouse, Town Hall, old town square, Secondary School for Natural Sciences, Gewerkenegg Castle, miners’ houses, etc.; · The Idrija Mercury Mine: the part of the mine that is open to visitors manifests the various methods used over the centuries to extract mercury ore, as well as methods of constructing 6 Minamata Convention on Mercury, Article 1; http://www.unep.org/hazardoussubstances/Mercury/Negotiations/INC5/INC5Report/tabid/3496/ Default.aspx; http://www.unep.org/hazardoussubstances/MinamataConvention/tabid/106191/Default.aspx; http://www.unep.org/newscentre/ default.aspx?DocumentID=2702&ArticleID=9373. 7 Heritage of Mercury. Almadén and Idrija, Idrija Municipal Museum, Idrija, 2012.

62

wood supports and the engineering feats, hoist technology, and groundwater pumping systems. Other features include a number of natural and technical attractions unique to this special mine, as well as the presence of mercury in native form. This 300-metre tunnel, named Anthony’s Main Road, was used by miners for nearly half a millennium to enter and exit the mine. The Chapel at the end of the tunnel was erected in the late 18th century. · The Smelting Plant: The smelting of ore developed over a period of five centuries from a basic coal-fired heap burning system in the 16th century to modern rotary furnaces that were installed in the 1960’s and operated continuously until 1995. The entire area is fenced off to protect the building heritage, and basic restoration works have been carried out on the crushing and smelting equipment. · The Kamšt water pumps: to ensure normal operation, the groundwater had to be continuously pumped from the shaft. The Kamšt water pump built in Idrija and still preserved dates back to 1790. It was used to pump water from the mine until 1948. The device features a massive wooden wheel with a diameter of 13.6 metres, and is one of the largest preserved systems of its kind in the world. · Gewerkenegg Castle: was built in 1533 to house the administration of the mercury mine and as a secure storage facility (warehouse) for precious metals and cinnabar. · The Mine’s warehouse: a large, single-storey building that was later used as a granary to store wheat, was built in the old town centre of Idrija in 1764. · The Idrija Miner’s Theatre: built in 1769, testifies to the rich and diverse cultural heritage of Idrija, which includes theatre production. · The klavže water barriers: were built in the narrow channels of streams that converge and then flow through Idrija to serve an important purpose–the floating of timber for the needs of the Idrija Mercury Mine. The area of the property encompasses the stone barriers and the space filled by water trapped behind them. · Intangible heritage: development of natural sciences, health care and social security already in the 16th century, general education, the first Slovenian secondary school for natural sciences, the first vocational technical, surveying and cartography school in Slovenia, a school of minerals, metallurgy and chemistry, traditional miners’ housing, lace-making8, the Fire-fighters’ Society, miners’ brass band9, Mine’s Theatre etc. Almadén is located in the province of Ciudad Real, Spain. The area included in the World Heritage List comprises the following assets:

8 The oldest written account of bobbin-work dates back to 1696. 9 The first written mention of the Idrija miners’ brass band on 15 September 1686.

63

· The Mine at Almadén together with all components corresponding to the mine itself, the tunnels and shafts, the ore and metal processing areas, workshops, dumps, and the administrative and social buildings. Components are of high historic value as they are the main witnesses to the mine’s evolution over the centuries. · Probably the most spectacular of the underground assets is the Baritel and malacate (winch) of San Andrés, installed towards the beginning of the 18th century and used to bring out ore through the shaft. The Baritel is an opening cut into the rock and lined with rubblework, measuring 903.6 m2, roofed over with a brick and stone vault to provide housing for the whim installed for the extraction of ore from the Mina del Castillo. It is impressive for its shape and volume thanks to the size of the cupola and the brickwork on its walls. · As part of the external historic mining and metal working assets, mention should be made of the Bustamante Furnaces (1720), where mercury was produced from the extracted mineral. · Forming part of the palisades are two ancient gates, the old Puerta de Carros (17th century) and the Puerta de Carlos IV (1795), which marked the beginning of the road to Seville along which the mercury produced at the Almadén mines was sent on its way to America. · Almadén’s historic town centre contains several monuments of high value, as well as domestic constructions of historic and typological value. It is located on an area forming part of the mine itself, so it obviously constitutes an important, inseparable part of the mine. Some tunnels even extend outside the historic town centre. One of the most important buildings in the historic town centre, both in terms of historic value and architectural features, is the Mining Academy building dating from 1785, which is indeed a palace for engineers. · The archaeological remains of the Royal Forced Labour Gaol (1754) are high-value components outside the historic town centre. · The Saint Raphael Royal Miners’ Hospital is one of the most outstanding 18th century civil buildings in Almadén. It was constructed to provide medical assistance to mine workers. · The Bullring, built between 1755 and 1757, is the second oldest bullring in Spain and has a hexagonally shaped ground plan. The Bullring also provided 24 houses. The purpose of its construction was to generate, through the use of the bullring and the rental of accommodation to seasonal workers, the finances needed to operate the Saint Raphael Royal Miners’ Hospital. Almadén and Idrija have been individual mining sites in the vast geographical area where mercury was an essential driving force of economic development and the promotion of reciprocal cultural influences at an intercontinental level. There are many similarities between the two mining complexes: the way in which the population responded to the difficult living conditions of mercury production, and especially the amazing technical and scientific response to various challenges. Jointly they form a set of assets constituting “twins” 64

which represent the complex and inter-complementary mercury mining methods and related industrial and technical development from the period of the Roman Empire to the initial years of the 21st century. Both mines complemented one another in sending mercury around the world, mainly to America for the extraction of silver, which gave path to outstanding economic, social and cultural changes on this continent and in Europe, as well as in the development of science and technology, as witnessed in the exchange of know-how and equipment. The legacy of the historical heritage at these locations comprises a variety of common and inter-complementary assets that demonstrate how closely interlinked these sites have been as a result of their outstanding interactive historical function. From the standpoint of civil engineering, both mining sites have been the paradigm of mercury mines throughout history thanks to the technical and construction systems used and the historical meaning and transcendence of the phenomenon that arose from the introduction of the mercury-based metal refining system in America in 16th century. Both sites made use of and have retained unique collections of material expressions of all the processes, methods, techniques and physical components ever employed in the production of mercury throughout history. The mines at Almadén and Idrija represent exceptional examples of human interaction with the environment, which has now become vulnerable due to the closure of the mines following the implementation of a restrictive policy with regard to mercury. At the same time, they demonstrate how mining activities gave rise to particular cultural expressions and developed specific intangible and unique characteristics whose main value is the conservation of the spirit of the site as manifested by the community’s commitment to its history.

Nomination process Understanding the importance of heritage to local and global society from different points of view and aiming to continue working together, the communities of Idrija and Almadén decided in 2006 to prepare a serial nomination to the World Heritage List. At that stage the mercury mining town of Huancavelica in Peru and the silver mining and trading town of San Luis Potosí in Mexico were invited to join the nomination, too. In September 2007 Spain, Slovenia and Mexico submitted the voluntary draft nomination 10 file. Towards the end of 2007, due to specific circumstances in Peru, Huancavelica did not have the opportunity to carry on the intensive collaboration and resigned. In January 2008 Spain, Slovenia and Mexico submitted the common nomination file Mercury and Silver Binomial on the Camino Real Intercontinental. Almadén, Idrija and San Luis Potosí (in the heritage routes category). Also in January

10 According to Article 127 of the Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention, WHC.05/2 (2 February 2005)

65

2008 the International Coordination Committee for the Property was established which acts as the highest common managing body of the property continuously since then. The World Heritage Committee at its 33rd session in Seville, Spain, referred the nomination back to the States Parties in order to allow them to reconsider the definition of the property in San Luis Potosí and to give consideration to a new name for the serial property (the name should have reflected the two sites dedicated to the extraction of mercury).11 In January 2010 the Additional Information file12 was submitted with the Mercury and Silver Binomial. Almadén and Idrija with San Luis Potosí (Spain/ Mexico/Slovenia) as new name of the property. At its 34th session in Brasília, Brazil the World Heritage Committee decided to defer the examination of the nomination to the World Heritage List in order to enable the States Parties to reconsider the definition of the property in San Luis Potosí, but also with its mining region, and to better integrate into the definition of the property the concepts of pollution and risks for human health resulting from the production and use of mercury.13 In 2010 San Luis Potosí was inscribed on the World Heritage List as part of the nomination Camino Real de Tierra Adentro14 and resigned from the mercury nomination. In January 2011 Slovenia and Spain submitted the new nomination file15 in the technical heritage category.16 During its 36th regular session in Saint Petersburg, Russian Federation the World Heritage Committee inscribed the Heritage of Mercury. Almadén and Idrija, Slovenia, Spain, on the World Heritage List.17 The Committee stated that these two mining towns demonstrated the lengthy period over which a socio-technical system of extraction specific to this metal was in operation, and the process of evolution it underwent. Controlling mercury extraction enabled control of the market, which very quickly became intercontinental in scope because of its decisive role in the extraction of silver from deposits in the New World. The two sites contain technical remains of large numbers of mine shafts, and their galleries and surface facilities, with artefacts which are specific to the extraction of mercurybearing ores; they also include significant urban, monumental and infrastructure elements and material and symbolic materials associated with the life styles and social organisation of mercury extraction. Put together they explain the whole story of the heritage of mercury.

11 Decision 33COM 8B.26–Cultural properties–New Nominations–Mercury and Silver Binomial: Almadén, Idrija and San Luis Potosí (Mexico, Slovenia, Spain), http://whc.unesco.org/en/decisions/1969 12 According to Article 159 of the Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention, WHC. 08/01 (January 2008) 13 Decision 34COM 8B.40–Cultural Properties–Mercury and Silver Binomial. Almadén and Idrija with San Luis Potosí (Spain / Mexico / Slovenia), http://whc.unesco.org/en/decisions/4023 14 http://whc.unesco.org/en/list/1351 15 According to Article 160 of the Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention, WHC. 08/01 (January 2008) 16 Nomination file (dossier), http://whc.unesco.org/en/list/1313/documents/. 17 World Heritage Committee decision 36COM 8B.39–Cultural Properties–Heritage of Mercury. Almadén and Idrija (Slovenia, Spain); http://whc. unesco.org/en/decisions/4810

66

In its decision the World Heritage Committee recognized the Outstanding Universal Value of the property on the basis of criteria (ii)18 and (iv): “Criterion (ii): Mercury extraction took place in a very limited number of mines, of which the two largest were Almadén and Idrija. From the Renaissance period in Europe, the activity took on an international dimension. Its worldwide strategic importance increased steadily, particularly because of its role in the working of gold and silver mines in America. The interchanges were at once economic, financial and related to technical expertise. Criterion (iv): The mining sites of Almadén and Idrija constitute the most important heritage left behind by the intensive extraction of mercury, particularly in the modern and contemporary periods. This dual testimony is unique, and it illustrates the various industrial, territorial, urban and social elements of a specific sociotechnical system in the mining and metal production industries.” As for the integrity and/or authenticity the World Heritage Committee assessed that the mining sites of Almadén and Idrija form a coherent whole with complementary components, satisfactorily illustrating all the technical, cultural and social aspects associated with mercury extraction. The elements are present in sufficient number to enable satisfactory interpretation. These are the two most significant sites for this activity to have been preserved, in terms of volumes produced, historical duration, and the completeness of the evidence provided. At both sites, the presence of mining infrastructure elements both underground at on the surface, the presence of technical artefacts linked to mining extraction, its upstream needs (hydraulic energy, wood) and its conversion into “quicksilver” (furnaces), its transport and its storage are authentic. This also applies to the urban and monumental elements, and for the testimony to the miners’ working conditions.

Conclusion The communities of Idrija and Almadén understand the importance of heritage of mercury to local and global society from different points of view. Two mining sites not only had important roles in history, but are still satisfying various needs of the community. They are still helping to create a culture based not only on respect for the past, but also on solving problems caused by the production and use of mercury. They continue working together in disseminating the value of and protecting the heritage resulting from historic mercury mining in the world’s largest natural deposits.

18 Article 77 of the Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention, WHC. 11/01 (November 2011): Criterion (ii): exhibit an important interchange of human values, over a span of time or within a cultural area of the world, on developments in architecture or technology, monumental arts, town-planning or landscape design; Criterion (iv): be an outstanding example of a type of building, architectural or technological ensemble or landscape which illustrates (a) significant stage(s) in human history;

67

References Convention Concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage, UNESCO 1972 Heritage of Mercury. Almadén and Idrija (Spain, Slovenia) No 1313 rev, WHC‑12/36.COM/ INF.8B1‑1313rev, ICOMOS Report for the World Heritage Committee 36th ordinary session, Saint Petersburg, June -July 2012. Heritage of Mercury. Almadén and Idrija, Idrija Municipal Museum, Idrija, 2012. Heritage of Mercury. Almadén and Idrija, the Additional Information file, submitted to the UNESCO World Heritage Centre in February 2012, see Documents in http://whc.unesco.org/en/list/1313. Heritage of Mercury. Almadén and Idrija, the nomination file for inscription on the World Heritage List, submitted to the UNESCO World Heritage Centre in January 2011, see: Documents in http://whc. unesco.org/en/list/1313. Jokilehto, Jukka et. al., The World Heritage List. Filling the Gaps – An Action Plan for the Future, ICOMOS, Monuments and Sites XII, Munich, 2005. Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention, UNESCO, WHC. 13/01 (July 2013), WHC. 12/01 (July 2012), WHC. 11/01 (November 2011), WHC. 08/01 (January 2008), WHC. 05/2 (2 February 2005) Ringbeck, Birgitta, Management Plans for World Heritage Sites, German Commission for UNESCO, Bonn, 2008. UNESCO World Heritage: Serial Properties and Nominations (International Expert Meeting on World Heritage and Serial Properties and Nominations, Ittingen, Switzerland, 25 – 27 February 2010), Swiss Federal Office of Culture, 2010.

68

69

70

Sborník byl připraven za podpory Ministerstva kultury ČR v rámci Programu Podpora pro památky UNESCO Vydal: Ústecký kraj Foto: Jens Kugler Grafická úprava a tisk: Tiskárna K&B, s.r.o. Most Náklad: 500 ks Rok vydání: 2013