Co jste zač? Na jedné lodi PŘEROV aneb

„Co jste zač ?☺ “ aneb

Na jedné lodi – PŘEROV 13.-20.5. 2012 Konviktní misie je už víceméně rodinným stříbrem a právem je jakýmsi vrcholem našeho ročního soužití a spolupráce. Před 10 lety byla tato akce jako experiment /v městě Most/ a nyní je už tradiční součástí našeho programu, i když formy se zpravidla každý rok mění. Pro přehled místa, kde misie probíhaly: 2003 - Kojetín, 2004 – Lipník n.Bečvou, 2005 – Šternberk, 2006 i 2007– Zábřeh na Moravě a okolí, 2008 – Hradec Králové, 2009 opět Zábřeh a okolní vesnice /1.týden/ a působení na školách v Olomouci /2.týden/, 2010 – Šumperk s vesnicí Nový Malín, 2011 Olomouc a letos - Přerov. Hlavním účelem akce je toto: chceme povzbudit ve víře místní věřící, oslovit ty, kdo se s Kristem nesetkali nebo se od něj vzdálili a také jde o to,abychom se my sami jako adepti budoucího služebného kněžství nadchli pro evangelizaci v naší zemi učíme se tak obhájit důvody vlastní víry před nevěřícími, hledat způsob, jak srozumitelně dnešního člověka oslovit evangeliem, díky náročnějším podmínkám se učíme i skutečně týmové práci, vzájemné lásce a trpělivosti, objevujeme svá osobní charismata ke službě a uvědomujeme si, že Bůh nás dnes neposílá jen k té jedné ovečce v kostele, ale i k těm 99 zatoulaným…. Kéž se toto stane inspirací i pro další týmy, společenství, farnosti….

DOTAZNÍK PRO ÚČASTNÍKY MISIÍ 2012: 1. Příprava na misie /přiměřená-krátká-dlouhá, jaká propagace, jak lépe, na co se více zaměřit, co vynechat…/ 2. Zázemí misií /prostředí fary, SONUSU, v Předmostí, možnost odpočinku, společné sdílení, duch. zázemí - adorace – konkr.zážitky, spolupráce s farností/ 3. Organizace – strategie, materiály, pomůcky – co dobré, co ne . Skupinky – počet lidí ve sk., jejich organizace, spolupráce… 4. Školy – jak šly 2-hodinovky a hodinový prog., průběh besedy, vhodnost připraveného programu, konkr. zážitky, postřehy, výroky, dotazy, atmosféra /vedoucí skupinek bych moc prosil o aspoň stručnou osnovu vašeho programu včetně nějaké prezentace, popř.textů výkladu, pomůcek …, a také otázky a poznámky studentů z papírků. Když něco bude elektronickou formou – tím lépe/ 5. Návštěvy v rodinách a program v Čekyni – zážitky, postřehy, zkušenosti…… 6. Adorace v Předmostí – zážitky, reakce návštěvníků 7. Křeslo pro hosta – P.Jiří Rous – jak vnímáš vhodnost této přednášky, konkrétní postřehy…. 8. Návštěva Domova důchodců v Přerově /společný kulturní program a promítání Indie/ – celkový dojem ze společného programu – co udělat jinak nebo lépe… 9. Promítání Indie v SONUSU – jak vidíš vhodnost této akce, popř. konkr. zážitky, reakce lidí 10. Dětský domov - reakce návštěvníků, jak se děti účastnily programu, osobní dojem… 11. Film Most s následnou diskuzí – byl film vhodný pro naši akci? Jak na tebe působila diskuze ? Doporučuješ něco takového i nadále ? 12. Koncert – jaké zážitky, reakce návštěvníků…. 13. Oslovování na lidí na ulici – jak to šlo, co dělalo problém, podařilo se jen rozdávat pozvánky nebo někdy přejít k nějakému rozhovoru….? Konkr. výroky lidí a reakce, zážitky. 14. Návštěva u biřmovanců, hodin náboženství, Mateřské školy…. – kde konkrétně jsi byl, co se podařilo, co udělat jinak, jaký byl přínos… 15. Sportovní odpoledne - jak hodnotíš, co případně udělat jinak…. 16. Moderní křesťanská hudba – vhodnost, reakce účastníků, tvůj dojem 17. Sobotní večer – jak hodnotíš průběh, organizaci, obsah, účast 18. Na jedné lodi - jak jsi prožil závěrečný program v neděli odpoledne, jak vypadala spolupráce s farností, vlastní program… zážitky, konkr.reakce lidí… 19. Co tě překvapilo – příjemně i nepříjemně, v jaké úloze jsi se našel, co bys změnil, zrušil, zavedl… Máš nápad, jak navázat v budoucnu… Myslíš, že misie nějak ovlivnily naše vzáj.vztahy? Dalo ti to něco osobně? Doporučuješ to v budoucnu? 20. Můžeš ještě cokoliv k tomu dodat…DÍKY za vaši trpělivost, nápaditost i obětavost ! ! ! Misie jste zvládli opravdu skvěle !!! Pozn.: Moc prosím, abyste uvedli konkrétní výroky lidí při evangelizaci a zážitky, prostě i takové „špeky“, aby to shrnutí mohlo být trochu pestré…☺

- autor fotek…./díky!/

VYHODNOCENÍ: Ad 1. Příprava na misie „Realita bývá často jiná…“ Příprava probíhala - jako obvykle - od začátku letního semestru a trvala v podstatě asi 3 měsíce. Patřilo k tomu pravidelné každotýdenní setkávání zástupců skupinek s představenými a úterní schůzky v rámci jednotlivých skupinek. Zde se řešil především program na školách a doprovodné akce. V druhé části přípravy proběhly v konviktu před kolegy prezentace do škol s následnou diskuzí a možností úprav. Paralelně s tím se domlouvaly vstupy do škol, kontaktovali jsme se s místní farností a v neposlední řadě jsme denně vše svěřovali v modlitbě Bohu… Propagace se připravila s pomocí farnosti formou ohlášek pro věřící a ostatním byly adresovány letáčky, které byly k dispozici před naším pobytem v Přerově i v jeho průběhu. Vyhodnocení od účastníků /mírně upraveno/ : ° Délka p říprava byla přiměřená. Asi nadbytečné bylo tak časté zkoumání terénu – ježdění do Přerova. V rámci vlastního průběhu to nemělo de facto žádný praktický důsledek. Svým způsobem to byl snad trochu přínos pro ty, kdo tam jezdili (seznámení se s lidmi, tedy menší anonymita prostředí při začátku misií). Víc bych se chtěl věnovat scházení se vedoucích skupinek, protože toto scházení mi přišlo hodně neefektivní. Co by se tedy dalo změnit k lepšímu? - od začátku jasněji definoval, kdo je od hlavní šéf misií - tento vedoucí by měl dost dopodrobna připravené setkání - jasný cíl, čeho chtějí účastnici na konkrétní skupince dosáhnout. - mnohá řešená témata byla nadbytečná (například informovat o tom, jaký je průběh domluvy se školami, není vůbec důležité) takovou informaci lze samozřejmě chápat z hlediska lidského, z hlediska vedení porady je ale nadbytečná. - obecně je třeba nutně zvážit, která témata jsou pro danou skupinu lidí nutná k řešení a která je vhodnější vyřešit samostatně nebo s konkrétními jednotlivci. - během porady je nutné držet téma, přičemž každé téma má mít zcela hmatatelný závěr. - v rámci definice závěru má být řečeno, co je dohodnuto, kdo za to nese odpovědnost, dokdy má být případný úkol splněn. ° Délka přiměřená, propagace na naše možnosti slušná, asi bych příště zkusil dopředu už více rozvinout osobní kontakt s farností ° Ve skupinkách dostate čná příprava. Ostatní příprava krátká, např.: v pátek před odjezdem, když jsme ještě se chystali na Min.den jsme teprve dávali do kupy brožury… Propagace dobrá, i když rozdávat v ulicích letáky už bylo trochu pozdě, zvláště ve středu a ve čtvrtek. Pořádné informace ohledně Misiích jsme dostali až ve čtvrtek před odjezdem do Přerova, což mi přišlo pozdě. Taky mi přišlo nešťastné, že do toho vlezl Ministrantský den, i když ten byl dobrý. ° Příprava mi přišla dlouhá tak akorát. Co jsem (určitě i díky vlastním chybám) pociťoval negativně, byla mírně váznoucí komunikace mezi „radou“ a řadovými misionáři.

Co se týká zkoušení programu před konvikťáky – je to potřeba, člověk si udělá konkrétnější představu o tom, co to znamená vylézt před lidi a mluvit, ale jinak je konviktní prostředí opravdu jenom simulací a realita bývá často jiná. ° Myslím si, že za čátek hlavní přípravy dva měsíce před misiemi je dostatečně dlouhá doba. Nicméně bych bylo dobré po celý rok v konviktu více zdůrazňovat prostudování si zkušeností z předchozích let. Také by bylo dobré případně prohodit společenský večer se setkáváním misijních skupinek, pokud by tato setkávání vycházela na květnové státní svátky. ° P ři přípravě mi také chyběla větší informovanost o celokonviktních aktivitách na misiích, protože mnohé dobrovolné aktivity se rozhodovaly až na místě, což mě někdy dělalo problémy sledovat, co jsem měl dělat. V naší skupince jsem pozoroval, že jsme si dlouho nedokázali rozdělit úkoly a stanovit konkrétní formu vedení všech fází našeho vystoupení. Při informační schůzi konviktu na začátku přípravy by možná bylo lepší více poukázat na způsob přípravy než na konkrétní obsah vystoupení ve třídách. ° O propagaci si myslím, že by bylo přínosné, kdyby se letáčky s programem rozdávaly už o týden dřív, ale je nutné vždy zhodnotit časové dispozice studentů TK. ° Dote ď mně není jasné, jak jsme vlastně vymýšleli doprovodné akce. Buď by to mělo být: „V sobotu večer musí být akce, X to má na starosti, ať si vymyslí co chce“ - nebo: „Přijďte s něčím, co máte a co by bylo použitelné, a pak se dohodneme, kam s tím“. Nevěděli jsme, jestli představení čekají na naši iniciativu, anebo se nedokáží rozhoupat a někomu to prostě přišít. ° Myslím si, že času na přípravu jsme měli dost. Pokud se skupinka zabývala svým programem do škol, tak to za ty tři měsíce měla v pohodě zvládnout .Určitě to bylo velice super i pro nás, protože jsme byli nuceni se nad některými věcmi více zamyslet, zpracovat určitá témata atd. V tomhle směru to bylo obohacení i pro nás. Co bylo velice dobré a užitečné pro každou skupinku (aspoň si myslím) byla vlastní prezentace programu před celým konviktem. Alespoň my jsme pak překopali program a hlavně ho zkrátili, abychom to vůbec stíhali časově. Co se týká propagace, tak nevím, jak probíhala v Přerově před naším příjezdem. ° Délka byla p řiměřená; myslím, že spoustu organizačních věcí by mohli dělat i ostatní a ne jen pět lidí – působilo to na mě, že ostatní byli tak trochu mimo - myslím, že toho měli občas až zbytečně moc, osobně bych se na některých z nich také rád podílel…a přitom my jsme neměli možnost věci tak sledovat a vyjadřovat se k nim ° Na m ě osobně příprava byla dosti krátká, nebo spíše jak byla pouze 2 hodiny do týdne, tak se něco vymyslelo, a další týden jsme se k tomu museli opět vracet, a zdržovalo to drahocenný čas. ° Tak akorát.... co zlepšit tak modlitba- té je vždy málo. ° V únoru mi p řipadalo, že začínáme zbytečně brzo, ale nakonec se to taktak stihlo… ° A taky bych umožnil (alespo ň některým) skupinkám, pokud by měly zájem a potřebovaly to, aby si před ostatníma zkusily ještě druhé kolo programu, třeba někdy odpoledne…protože třeba naše skupinka po svém vystoupení totálně předělala svůj program a před publikem jsme si to zkusili poprvé až ve škole. ° Možná mohly být týdn ě 2 generálky a projelo by se to celé dvakrát…. ° Propagace byla dobrá, jen nebylo úplně nejlepší rozdávat nevěřícím letáky s tím, že nikoho nechceme násilně obracet na víru a na letáku byla první akcí adorace. Ale i tak to šlo =) ° P říprava byla přiměřená, akorát pohlídat aby se plno věcí nedělalo ještě na poslední chvíli. ° P říprava na misie mi přišla výborná. Nic bych na tom neměnil.

„Jste v něčem omezení, jestli ano, v čem?“… „Jste věřící nebo ateisté?“… „Hrají věřící počítačové hry?“… /z otázek na středních školách/

Ad 2. Zázemí misií

„Byl jsem jak u vytržení, když po desáté večer přišla paní s teplou bábovkou a ráno zvonil zase někdo jiný z koblihami…“ Vyhodnocení : Bydleli jsme na třech místech - na farách v Přerově a Předmostí a jedna skupinka byla na SONUSU /farním víceúčelovém centru/, který je hned vedle př.fary. Rozdělili jsme se podle určených skupinek, které měly prezentace ve školách. Obědy jsme vozili z jedné přerovské školy a ostatní jídlo jsme si připravovali sami. Pro to byly určeny určité služby. U obou far byl blízko kostel a přímo na přerovské faře byla k dispozici kaple, kde probíhaly pravidelné adorace v průběhu školních prezentací. Každá skupinka měla k dispozici auto na přesun do škol apod. Farnost nás podporovala modlitebně i účastí na našich akcích, jako i podporou skrze různá občerstvení. Místní kněží a jáhen přijali s velkou obětavostí a trpělivostí naši týdenní přítomnost. Zároveň umožnili kontakt s farností při mších svatých, v domácnostech i na Dětském dni, nabídli několik vstupů v náboženství a přípravě na biřmování apod. ° Spolupráce s farností výborná, až na tu sprchu /k dispozici byly dvě na faře v Přerově – pozn.zpracovatele/, jinak super. ° Osobn ě vnímám, že pokud někdo přespával na Předmostí, znamená to do velké míry rozdělení týmu a vytváření dvou společenství. Misie mají díky svým specifikům potenciál dávat konvikt víc dohromady, což se tímto ruší. Navíc si myslím, že to působilo obtíže při organizaci i pro samotné konvikťáky z Předmostí díky přesunům. Do budoucna bych volil menší pohodlí, které bude ale znamenat, že konvikt drží pohromadě. ° Možnost odpo činku – bylo jí dostatek. Předpokládal jsem větší náročnost. Společné sdílení a prožitky byly ztíženy rozdělením konviktu na dvě skupiny. Duchovní zázemí bylo výborné, adorace je dobrým prvkem. Možná ale vědomí o ní a vědomí její důležitosti ustupovala trošku do pozadí. Možná by nebylo od věci ji zdůraznit. Eventuelně vymyslet modlitbu za lidi ve školách, která by byla přístupná v kapli, kterou by se jednotliví strážci modlili. Prostě nějakým způsobem tu adoraci více zdůraznit. Spolupráce s farností. V podstatě v pohodě, nebyly kladeny překážky. Úplně výborná byla spolupráce s Jirkou Sýkorou, který měl na starosti akci v Čekyni. S pozitivním naladěním a obrovskou ochotou nám věnoval obrovskou spoustu času. Přiznám se, že jsem si o něm udělal výborný obrázek hned při prvním setkání a ten obrázek jsem musel postupem času stále vylepšovat. Díky za takové lidi. Celkově spolupráce s přerovskou mládeží byla výborná. Rychle jsme se spřátelili. Celkově mě taky mile překvapilo kolik lidí se programu účastnilo, ač byly avizován spíše opak. To bylo velké povzbuzení. ° Prost ředí fary a Sonusu bylo dobré (člověk se jen musel vypořádat s nedostatkem sprch a se sníženým soukromím). Program nebyl až tolik náročný, takže zbyl ještě prostor pro odpočinek, případně zábavu a učení latiny ☺ Duchovní vyžití, pokud člověk chtěl, tak také bylo a spolupráce s farností bych řekl, že fungovala výborně, farníci dokázali ocenit naši snahu a byli přátelští, hovorní a ochotní. ° Byl jsem na SONUSU a jsem úpln ě spokojený, nic mi nechybělo. Možností k odpočinku bylo dost, a každý je využil podle svého. Společné sdílení se mi také líbilo, aspoň jsem si více uvědomili, že jsme v tom společně, jako jeden tým.

Také adorační podpora na faře byla super a povzbudivá. Když jsem se jí zúčastnil, tak mě moc zaujala. Těžko se to popisuje... Prostě mě tam bylo moc dobře. Spolupráce s farností? Dobrá zkušenost byla vidět, jak trochu farnost funguje, zejména mě zaujalo společné setkání katechetek s kněžími. A také mě potěšila a nabudila spolupráce s mladými. ° Prost ředí dostačující, volného času dostatek, společné sdílení OK. Kaple byla sice kdykoli k dispozici, což bylo skvělé, ale ne každý se přinutí k modlitbě sám, možná by bylo lépe více času věnovat společné modlitbě. Pan děkan nás toleroval velmi velkodušně, i když jsme mu tam pořád dělali nepořádek – u kopírky, na počítači, neměl chvíli klidu… ° Zázemí se mi líbilo. Myslím si, že jsme navázali dobré vztahy s místní farností (alespoň s mládeží) ať už na našem programu (grilovačka, promítání filmu Most nebo Vaší cesty do Indie…), nebo i mimo program (např. velice příjemné posezení a popovídání si v hospodě u piva). Co se týká ubytování, tak jelikož jsem (alespoň duší) skaut, tak nejsem nějak náročný a byl jsem spokojený. Bydlel jsem na faře, tak bylo super, že jsem nemusel nikam docházet. Co jsem viděl na Sonusu, tak si myslím, že ubytování tam bylo velice pěkné. Na faře v Předmostí jsem byl jen dvakrát a nepoznal jsem ji dostatečně, takže nemohu posoudit. Co se týká odpočinku si myslím, že času bylo dost a záleží jen jak jsme ho využili. Já jsem se snažil alespoň trochu učit, i když to moc nešlo. Co se týká spánku, mě stačí i 6 hod. a myslím si, že ho tam bylo někdy až moc. Společné sdílení si myslím bylo velice dobré, mohli jsme se připravit (aspoň trochu) na školu, kde byla předtím jiná skupinka. Myslím si, že nebylo špatné, když jsem ten den prožili více nebo méně ve skupinkách, že jsme se mohli navzájem večer obohatit o zážitky a poznatky ze škol, farnosti, školky... Duchovní zázemí: Bylo super, že na faře byla kaple. Chodil jsem tam i mimo společné modlitby, jen tak na chvilu, když jsem měl čas. Ještě jsem se nesetkal s farou, přímo ve které by byla kaple; to bylo super-také bych to tak jednou chtěl . Jediné co bylo nepříjemné, byli koule na klikách, že jsme museli pořád zvonit nebo nosit s sebou klíče. Ale uznávám, že technicky je to asi nezbytné. Konkrétní zážitky z adorace: super (jak ta, co jsem měl, když ji měla naše skupinka, tak i ta pondělní). Co se týká duchovních zážitků, o tom když tak až při osobním pohovoru. ° V Přerově jsem si připadal jak na vojně. Opravdu tam byly z mého pohledu bojové podmínky – hlavně co se týče spaní. Na druhou stranu chápu, že ubytování jinde by se prodražilo… Stejně tak by bylo nevhodné i ubytování po domácnostech zbožných babiček (vdov). ° Zázemí více než dobré: jak ubytování, tak prosto ry k programu, tak přijetí od farnosti ° tož sprcha byla velká askeze, ale myslím že by j sme se na faru a sonus všichni vlezli. jinak vše dobré ° Fara byla úžasná, moje matrace pohodlné a dokonce bylo i kafe☺. Ale stejně bych raději spal s klukama v Předmostí… ° V P ředmostí bylo moc fajn. Lidé nás tam přijali, nosili jídlo a bábovky… Prostor na odpočinek byl dostatečný, byla i možnost se dívat na hokej, přečíst si něco, podívat se na latinu, projet se na kole... . Byl čas i na společné sdílení zážitků a zkušeností. Adorace byla dobrá věc. ° Byl jsem velmi rád, že jsem bydlel na Předmostí – klid, samostatnost, vlastní zodpovědnost,… Na odpočinek moc nezbývalo, protože člověk šel z jednoho programu do druhého – školy, dětský domov, důchoďák, přípravy, … Sdílení mi přišlo přínosné na začátku, ale pak už to byl stejně jen výčet čísel a svědectví nikde – navíc večer člověk myslel už jen na cestu na Předmostí a řešit tradičně věci na týden dopředu…, no, nevím ☺ Za zkušenost s místními lidmi jsem moc rád – byl jsem jak u vytržení, když po desáté večer přišla paní s teplou bábovkou a ráno zvonil zase někdo jiný z koblihami. ° Zázemí se mi velmi líbilo, prost ředí fary v Předmostí bylo pro odpočinek po školním zápřahu výborné. Příjemným bylo i soužití s farností, lidé se o nás velmi srdečně starali. ° Na fa ře v Předmostí bylo skvělé prostředí. Čas na odpočinek byl také dostatečný. Jen jsem někdy měl pocit, že některé aktuální informace jdou mimo mě, ale byla to také má chyba. ° Prost ředí fary v předmostí, výborné zázemí nemohu si na ni stěžovat, možná jen sprcha by se tam vešla, že jsme si věci na mytí museli vozit na faru a tam vyčkat než se umyjí lidé co bydleli na předmostí. Adorace byla pěkná, ale v těch letáčcích jak byla napsaná hned na prvním místě v pondělí a potom si to četli lidé nevěřící, nevím jestli to nebylo odrazující… farníci, velice ochotní, darovační, např. nosili sami od sebe snídaně, a to v dnešní době nejni obvyklé. ° Já jsem bydlel na P ředmostí, kde byla atmosféra skvělá – jednak mezi spolubratry (spolupráce, výměna zkušeností, modlitba) , ale i při komunikaci s farníky, kteří byli velmi vstřícní – co nás překvapilo bylo to, že mi jsme pro ně absolutně cizí a vždy někdo zazvonil donesl snídani atd. přišel se zeptat jestli něco nepotřebujeme.

Vážený pane magistře, dovolte mi, abych Vám touto cestou poděkovala za besedy Vašich studentů u nás ve škole. Naši žáci i učitelé hodnotili velice kladně společně strávené chvíle. Sama jsem se jedné besedy zúčastnila a zastavení se a zamyšlení nad hodnotami dnešního světa bylo velmi příjemné a přínosné. Vaši žáci se svého úkolu zhostili na výbornou. Pokud by byla možnost, rádi bychom Vaše studenty přivítali i na konci příštího školního roku. Jsem přesvědčena, že takové zastavení nad smyslem života a hodnot kolem nás je velmi užitečné a hlavně potřebné. PhDr. Hana Vyhlídalová

S přáním všeho dobrého

ředitelka školy SPŠ Přerov, Havlíčkova 2

/reakce na naše prezentace na SPŠ/

Pozn.: p.ředitelka si pozvala všechny studenty ke krátkému setkání, osobně jim poděkovala a věnovala malý dárek….

Ad 3. Organizace

„Skupinky byly fakt občas „řehole“…“ aneb „pracovalo se v pohodové atmosféře“… Studenti byli rozděleni do 5 skupinek /4-5 lidí/ a takto navštěvovali se svým programem přerovské školy. Pro doprovodný program byli určeni vedoucí, kteří měli akce konkrétně na starosti. Materiál se využíval ze zásob z minulých let /BTM, Fatym, atd./ Nově jsme objednali letáčky z BTM z Brna a mnohé byla samovýroba studentů /plakáty, brožurky do škol apod./. Letáčků bylo kolem 1000 a většinou se rozdaly během týdne. Studenti měli trička s logem misií a vizitky se jménem. Vyhodnocení : ° Myslím si, že po čet lidí ve skupince tak akorát. Dodávali jsme si odvahu, jinak skvělý zážitek. Co mě bavilo, byly dotazy, i když byl z toho i strach, ale to asi dělá pokušitel,.... ať se jde vycpat. ° Počet lidí ve skupinkách optimální – 4 možná lepší, 5 max., do 6 určitě nejít, spolupráce lidí ve skupinkách? Pokud ve skupinkách, tak záleží na jednotlivých vedoucích, jakým způsobem dokážou s lidmi pracovat.

Přiznám se, že sám musím zkritizovat sebe za přílišnou měkkost (tedy nedodržení toho, co jsem psal výš) při zadávání úkolů. Vedoucí skupinky by měl být tedy dosti přísný s jasným definováním úkolů proto, aby dosáhl plnění toho, co je třeba. ° Trochu mi p řišlo nakonec zbytečné obrovské úsilí s letákama. Nikdo z lidí nepřišel a kdo ví, kde všechny skončily… - to mě docela mrzelo. Opravdu jako dobré jsem viděl společná trika, vizitky, … že jsme byli čitelní – jen kdybychom to ale aspoň o trochu víc nosili. U skupinek mi přišlo, že je škoda, aby všichni dělali všechno – právě s ohledem na schopnosti a charisma každého bych dělal funkční skupinky… Takhle se někdo buď realizoval na úkor druhých nebo se jiný trápil v roli, která mu nesedla… Když už jde o počet lidí ve skupině, myslím, že výhra je spíš mít míň lidí – bylo by to reálné i ve třech. Ale spolupráce zrovna u nás výborná – nápady, realizace, rozdělení úloh,. … ° Se skupinkou, kterou jsem si vybral, jsem byl sp okojen a i přes komplikace s odchodem Michala si myslím, že jsme si vcelku sedli. Počet byl vzhledem k možnostem dělení tak akorát. K materiálům a strategii nemám výhrad. ° Za naši skupinku Honzy Jure čky bych chtěl sdělit, že spolupráce fungovala. Každý se nějakým způsobem zapojil do misií a jejich přípravy. Avšak vytkl bych monotónně laděné výstupy v třídách, které probíhaly tak trochu v duchu „my a vy“. Během výstupů mluvil hlavně Honza a Lukáš méně už JIrka, já jsem byl puštěn ke slovu dosti málo. ° V ětšinou jsme používali námi připravené brožurky, o letáky zájem moc nebyl, ale zachoval bych je i do budoucna pro případné zájemce ve školách. Počet lidí ve skupince vyhovující, ale určitě bych nešel do většího počtu, jak 5. Organizace přehledná, nedošlo k žádným nedorozuměním. Spolupráce uvnitř skupinky v pohodě, snad jen jednou byl provozní konflikt o programu ve škole, ale to se dá předpokládat a není to nic podstatného. ° Co se týká naši skupinky (byl jsem ve skupince s Pepou S.) si myslím, že jsme byli celkem sehraní a byl jsem s ní velice spokojen. Bylo nás v ní pět a myslím si, že to bylo úplně pohodové. Zvládli bychom to i ve čtyřech (třídu jsme si rozdělily na čtyři skupinky a ke každé šel jeden z nás a jeden, který byl volný, zapisoval to, co skupinky vymysleli). Co by se dalo zlepšit je příprava programu před misiemi; myslím si, že jsme se často motali kolem nějakého problému zbytečně dlouho, než jsme ho vyřešili. Používali jsme jen dataprojektor a notebook, takže jsme moc pomůcek s sebou netahali, což byla určitě výhoda. Materiály (brožurky a letáky na rozdávání) se mi velice líbily. Myslím si, že byli zvoleny pro střední školy velice vhodně. Byli zajímavé, myslím se, že i poutavé a to základní v nich bylo. O některé byl velmi veliký zájem. Myslím si, že kdyby si to přečetli alespoň jen jednou, tak jim to určitě něco dá. ° Počet lidí ve skupince bych omezil tak na 3, organizace o rozvržení hodin velmi dobré; odpolední program byl celkem dobře organizovaný – každý nebo aspoň ten, kdo chtěl, věděl, co má dělat; samozřejmě občas nějaké ty mušky byly, ale myslím, že byly celkem přijatelné ° Na skupinku si nemohu stěžovat, jen se musí dávat pozor při hodinách aby se to nesvezlo na one man show. ☺ počet lidí ve skupince ideál ty 4 lidi, více už moc ne, ti se potom jenom rozhlíží po třídě, A myslím že to nepůsobí úplně dokonale. ° Já osobn ě si myslím, že takové ty letáčky o lásce, že působí tak moc sladce a zrovna při prvním kontaktu s církví dostat do ruky něco takového… nevím… .Jinak brožurky se mi líbily. Protože jsem byl vedoucí skupinky, mohl jsem si svoji skupinku vybrat, takže jsem si vybral lidi se kterými se mi dobře spolupracuje a po celou dobu nebyl problém, na věci jsme měli podobné názory a pracovalo se v pohodové atmosféře. ° Skupinky byly fakt občas „řehole“ , protože tam chodily i ty kyselé ksichty, které celou dobu dávaly najevo, že je to obtěžuje. Počet…no 4 by úplně stačili… ° Počet lidí ve skupince byl tak akorát, více lidí už by si asi překáželo, spolupráce byla super, byli jsme docela vyvážená skupinka, každý měl co nabídnout, každý se zapojil, lidsky mi byli blízcí. ° Myslím si, že pom ůcek, materiálů a ukázek strategie bylo dost a pokud by bylo třeba, tak se dali sehnat i další. Jsem spokojený. Byli jsme čtyři, Honza Jurečka to měl dobře vymyšlené a zorganizované. Šel si pevně za svým cílem, ale proběhly i potřebné diskuse. Snažili jsme se rozdělit práci mezi každého člena týmu, ale jak to bývá, tak někdo toho měl víc někdo méně… Nikam jsme nespěchali. Více presu by asi nevadilo, alespoň mně ne.

„Viděli jste někdy Boha?“… „Existuje Bůh?“… „Kdo vyrobil vesmír?“… „Co je to nebe a co peklo?“… „Je Bůh žena nebo muž?“… /otázky na SŠ/

Ad 4. Školy „Co se týče církve, pořád bylo jedno téma – „Ježíš chodil bosky a papež si žije ve zlatě!“ Prezentace ve školách tvořila základ našich misií. Byli jsme celkem na 6 středních školách v Přerově: Gymnázium J.Blahoslava – 3 hod. /61 studentů/, S.průmyslová škola – 24 h./243 s./, S.š.gastronomie a služeb – 6 h. /104 s./, S.zemědělská škola – 14 h. /121 s./, S.zdravotnická škola – 6 h. /81 s./ + další týden byl program v Škodově gymnáziu – 10 h. /132 s./. Dohromady 63 hodin – z toho 22 dvouhodinovek, které se jednoznačně osvědčily. Studentů bylo 742. Počet hodin se dost měnil – podle situace na školách. Bylo třeba operativně reagovat. Příprava se zaměřovala na 1-hodinový vstup, který se pak upravil na delší čas. Každá z 5 skupinek měla k dispozici auto, dataprojektor, popř. další pomůcky /včetně letáčků a speciálně vytvořených brožurek pro všechny účastníky/. Vše bylo dáno tak, aby každá sk. mohla navštívit všechny školy – vždy asi 10 – 13 hodin. Obsah programu byl pestrý – různé formy prezentace, scének, kvízů, filmu, diskuze apod. Základní osnova byla: představit se, vlastní téma /životní hodnoty, křesťanská víra/, osobní svědectví, diskuze, pozvání na doprovodné akce… Účelem bylo odbourávání předsudků vůči víře v Boha, vůči křesťanům, církvi a spíš než dávat hotové odpovědi – snahou bylo vzbudit v posluchačích nové otázky a přemýšlet o těchto tématech. Vyhodnocení : ° Naší strategií bylo rozpoutat diskuzi a zapojit do ní co nejvíce studentů (dávat si pozor aby to nebyla přednáška). Stanovili jsme si cíl co jim chceme říct (nemělo smysl si přesně něco připravovat diskuze šla pokaždé trochu jiným směrem) ° Nejlépe hodnotím zdravotní školu, povolání blízk é našemu. Dobré je mít vždy k dispozici vlastní techniku a flash disk s prezentací. Výborně se nám to osvědčilo. Skupinky jsou důležité pro navázání rozhovoru. ° Obecn ě téma klinické smrti nezaujalo. /osnova programu viz příloha č.1/. Byl na něj jeden dotaz za celý týden. Nepodařilo se dobře udělat „mosty“ mezi jednotlivými částmi. Velice dobrý pocit vždy z diskuze. Podařilo se vytvořit dobrou atmosféru, celá řada dotazů... Z toho usuzuju, že obecně by se vlastní prezentaci neměl dávat zásadní prostor, zásadní prostor by měl být pro dotazy. Mít ale připravený náhradní program v případě, že by dotazy přece jen nebyly. Naší skupince hodně vyhovovaly dvouhodinovky. Mohli jsme flexibilně a v pohodě reagovat na třídu, pracovat s ní. Vždy zbylo dostatek času na dotazy, kterých bylo tolik, že program na druhou hodinu jsme použili za celý týden jen jednou a navíc jen zčásti. Když jsme měli v závěru týdne jednohodinovku, tak po týdnu dvouhodinovek byla dost propadákem. Sešlo se víc faktorů (zdržení na začátku, specificky pasivní třída, vtíravý dotaz jednotlivce….), ale celkově to ukázalo na to, že náš program pro jednu hodinu pravděpodobně nebyl dost zajímavý. ° Dvouhodinovky byly lepší než hodinovky, v hodino vkách bylo málo času, zvláště na dotazy a celkově to působilo hekticky. Studenti víceméně spolupracovali, byla i legrace. Bylo to fajn, natož že jsme z toho měli obavy. Program, podle mě, taky nebyl špatný. Atmoška byla dobrá, vůbec nebyla napjatá.

° Ur čitě byly dvouhodinovky lepší. Byl čas, klid, prostor, … Nakonec bylo vidět, že nezáleželo tolik na připraveném programu a našem výkonu – ten byl všude velmi srovnatelný, ale výsledek se neskutečně moc lišil v závislosti na třídě a jejích dominantách. Někde jsme museli program natáhnout, protože bychom se utrápili na trapném tichu místo diskuze, někde naopak se program uspíšil aby zbylo co nejvíce času pro volnou diskusi. ° Celkem jsme s naší skupinkou absolvovali 7 vstup ů (6x90 min 1x45 min) + já jsem ještě zaskakoval ve skupince Tomáše Marady. Zopakuji zkušenosti z minulých let: jedna hodina je doopravdy málo, i když alespoň něco. Dvouhodinovka se může zdát dlouhá, ale pro případ nouze (neaktivní třída, když program skřípe) se dá využít přestávky pro nový start a alespoň u nás to pomohlo /osnova programu viz příloha č. 2/. ° Špatná připravenost na dvouhodinovky. V konviktu jsme celou dobu nacvičovali jednohodinovku a pak jsem najednou zjistil, že máme vystupovat po dobu dvou vyučovacích hodin. Co se týče atmosféry ve třídách – bylo to různé, myslím si, že záleželo hodně na inteligenci studentů a jejich schopnosti diskutovat. Na nás pak záleželo, jestli jsme dokázali probořit ledy neochoty ke konverzaci, diskuzi. ° Atmosféra byla na všech školách dobrá, blokování ze strany studentů nebo nějaké slovní útoky vůbec nebyly. Na gymplu a myslím ještě na zdravce by sami chtěli pokračovat. Bylo vidět, že o náboženství se v tom smyslu, co si ve skutečnosti každý z nás myslí o životě, vůbec nemluví, a že když jsme toto tabu prolomili, studenti se v něm fakt našli. Jen jednou jsem měl v diskusní skupince holku, která nejevila vůbec žádný zájem, ale bylo na ní vidět, že i jinak je v jakési apatické depresi. To, že někteří říkali, že o otázkách po smyslu života ještě nepřemýšleli, byla mnohdy pravda, ale často jsem pozoroval stydlivost a viděl jsem, že se tak zbavili nepříjemného přiznání, kterým by se třeba pro své naivní nebo nedořešené názory zesměšnili. Platilo taky, že ten, kdo měl proti církvi výhrady a dost tvrdé kritiky, se nikdy nebál mluvit, dlouho a sebejistě. Naopak věřící byli značně stydlivý a dost neprůrazní. Evoluce a kreacionismus jsou úplně passé, taky geneze s Adamem se neobjevila ani jednou. Co se týče církve, pořád bylo jedno téma – „Ježíš chodil bosky a papež si žije ve zlatě!“ Historicitu Ježíše Krista nikdo neřešil, když jsem se ptal, co by se stalo, kdyby se ukázalo, že vůbec neexistoval, tak „To je jedno, důležité jsou jeho krásné myšlenky“ ° U nás se opakovala zase jen otázka ohledně celibátu a sexu. Vhodnost našeho programu jsme myslím odhadli dobře, zvlášť test byl dobrý, byl odlehčený, což je uklidnilo, ale byl o věcech duchovních na které se dalo krásně navázat. ° Myslím si, že dvouhodinovka je ideální (i když v pátek na gymnázium bychom byli schopni prodiskutovat i třetí hodinu). Beseda většinou ze začátku vázla, ale když jsme je ve skupinkách nahlodali otázkami, tak se rozvinula velice dobře. Většinou (alespoň mě to tak přišlo) se snažili zapojovat, byli ochotni vyslechnout názory druhých skupinek i naše shrnutí. Když potom následovaly dotazy (hlavně na gymplu), byly velice promyšlené-bylo na nich vidět, že o tom přemýšlí a že je to zajímá. Myslím si, že program se nám podařil připravit dobře. Atmosféra se většinou navázala skvělá: při tématech ve skupinkách i v prostoru pro dotazy. Nejčastějšími dotazy byli proč jsme se rozhodli studovat na kněze, proč věříme, jak jsme se k víře dostali (jestli jsme v ní vyrůstali či ne) atd. Na gymnáziu byli dotazy trochu kontroverznější – dostali jsme se na restituce, čarodějnice, křížové výpravy atd. Doufám, že jsme jim odpověděli vždy dostatečně a že jsme trochu pomohli spravit jejich obrázek o církvi. Co mě trochu mrzelo, že se někteří na gymplu během prezentace učili, ale na druhou stranu to chápu (dělal jsem to na gymplu taky-zvláště před písemkami). Co bylo také zajímavé, když jsme jim dali temata na zamyšlení, na středních psali většinou slova, zatímco na gymplu se vyjadřovali celými větami. ° Atmosféra ve třídách byla proti mému očekávání – velmi dobrá a vstřícná ° Hodinový program je p říliš málo za tu dobu se nic nestihne, překvapilo mě že u nás nejvíce diskutovali elektrikáři především z nižších ročníků, možná je to tím ze to je obor logicky smýšlející, a prvaci ještě sotva rozkoukaní ve školách. ° Na za čátku jsem měl obavy z 2-hodinovek , ale ukázalo se ,že jsou téměř nutností. Rozhodně bych doporučoval i pro další roky – více časů na všechno a hlavně na diskuze, zvláště na gymnáziích, kde bych řekl, že právě diskuze byla nosným bodem celého programu a díky níž se podařilo odbourat spousty předsudků , které mezi mladými a nejen jimi stále přetrvávají. Rozhodně se nenaplnily obavy o nepřátelském prostředí ve třídách ve většině tříd převažoval spíše zájem. ° Jelikož jsem ve skupince Tomáše Marady, tak si m yslím že vám to popíše /osnova viz příloha č.3/ Hodně jsme kladli důraz na improvizaci, což bylo pro mě velmi dobré(osobně) a můžu říct že obavy z rozdělení posluchačů do skupin se nenaplnily a bylo také dobré kontroverzní téma když tak nechat vyšumět, nebo přejít na jiné téma, aby se program někde nezasekl... Ty skupinky byli pro mě to nejlepší co jsem z té hodiny mohl ocenit, protože se tam přelomila ta bariéra která je mezi katedrou a školními lavicemi....:-)

° Nejhorší byl za čátek, kdy jsme nevěděli co nás bude čekat, ale postupem času jsme se uklidňovali a sehrávali. Dost záleželo i na studentech, jak reagovali. Někdy to bylo těžší, ale někdy byli plní zájmu a dotazů, tak to bylo příjemnější a jednodušší. Po celých misiích a všech výstupech ve školách u mě jednoznačně převládá pozitivní nálada. ° Již při celokonviktní informační schůzce k misiím velmi zdůraznit, aby ve třídách probíhala diskuze nad životními hodnotami a aby si do nebližšího setkání misijní skupinky důkladně prostudovali materiály z předchozích let. Na první schůzce každá misijní skupinka by si měla pořadí hlavních fází vystoupení ve třídách a rozdělit mezi členy zpracování základů každé fáze. Video a moderovanou diskuzi (v ní se především ptát a další otázky přizpůsobovat odpovědím studentů). Velmi doporučuji vybrat si krátké video o hodnotách nebo křesťanství a také se velmi zamyslet na tématem moderované diskuze. Pokud je svědectví pevně zabudované ve schématu vystoupení doporučuji, aby si ho zpracovali maximálně dva. Dobré je ale mít připraveno svědectví jako odpověď na dotazy studentů nebo v rámci moderované diskuze. Připravit se velmi dobře na to, aby moderovaná diskuze byla pružná na množství psaných dotazů studentů. Když je dotazů hodně, je možné diskuzi zkrátit a odpovídat na dotazy. (nevím jestli by to bylo vhodné, ale možná by šlo uvažovat o zvukovém záznamu vystoupení ve třídách). ° Doporu čil bych skupinky v programu ve školách, i když naše skupinka rozdělení třídy na skupiny neměla. Myslím si, že studenti by měli víc odvahy se otevřít a zeptat, kdyby jich sedělo víc proti jednomu konvikťákovi. Po přípravných hodinách v TK jsem byl proti skupinkám, ale osobní zkušeností ve třídách mi rozdělení třídy na skupinky přišlo jako výborný nápad. Když se studenti ve třídě ptali, neměli strach, tak to šlo, ale když jim to bylo jedno, nechtěli se ptát, nevěděli proč a na co, tak si myslím, že skupinky by tuto situaci ve třídě vyřešily. ° Drtivá většina těch děcek (i učitelé) fakt něčemu věří, i když to mají různě popletené, tak mají svoje hodnoty (víc jak pětina z nich chce vstoupit do manželství a víc jak polovina chce stabilní rodinu) a většinou nejsou tak bezpáteřní, jak o nich obvykle uvažujeme. A u takovýchto lidí pak je na čem stavět při opravdové evangelizaci. Vážený pane magistře, děkuji za ocenění naší spolupráce a věřím, že v budoucnu bude pokračovat ku prospěchu obou stran. S pozdravem PhDr. PaedDr. Bc. Oldřich Baďura Střední škola gastronomie a služeb Přerov /písemná reakce na naši návštěvu ve škole/

Ad 5. Návštěvy v rodinách a program v Čekyni

„V příštích letech bych se toho určitě držel!...“ V neděli si nás po dopoledních bohoslužbách rozebraly rodiny z farnosti na oběd. Díky panu děkanovi, který toto zařídil, jsme měli skvělou příležitost poznat situaci ve farnosti i u místních lidí. Odpoledne jsme se zúčastnili Dětského dne v Čekyni u Přerova, kde v místním areálu probíhal program na mnoha stanovištích /leckde pomohli i naši studenti/ a zároveň /kromě občerstvení a táboráku/ byla možnost si zahrát fotbal nebo volejbal. Vyhodnocení : ° Přijetí v rodině super. Malá rodina, kde jsou tři děti. Žije skromně, ale vnitřně velice bohatě a v lásce. Maminka se nás ptala na volbu povolání, bavili jsme se o náhradě ženy, úplným odevzdáním se Bohu. Tu mezeru po ženě, prostě musí zaplnit Bůh. ° Návšt ěvy byly naprosto perfektní – dostal jsem se do rodiny, kde syn i matka prožili klinickou smrt, což jsme pak pravidelně používali a celkovému svědectví klinické smrti to prospělo ° Povzbuzení i zážitek pro konvik ťáky i rodiny. V příštích letech bych se toho určitě držel! ° V rodin ě Malantových bylo fajn, je to správná rodinka. Měli 3 děcka, dvě dospělé holky a skoro dospělého kluka. Dostali jsme tak veliké porce, že až mě to padalo na stůl. V Čekyni jsem hrál celých 3h. volejbal pak mě pán Malanta dal párek na opékání. Bylo to povedené odpoledne. ° Návštěva v rodině pro mě byla obrovským povzbuzením a tím nejlepším začátkem. Vůbec bych se býval nebránil, aby to samé bylo i na konci – aspoň kafe nebo tak. Byla to úžasná zkušenost a krásný pocit. Byla to krásná rodina, chovali se k nám velmi hezky, cítli jsme se tam dobře a spoustu se toho dověděli a pro další věci se nadchli. Taky pro mě bylo asi důležité, že jsme si mohli vybrat, s kým tam půjdeme – takže jsem vděčný a nadšený, že to byl zrovna Ondra Poštulka. ° Čekyňský program jsem strávil na volejbalovém kurtu, kde jsem se svou snahou věnoval spíše dospělým. Nevím, nakolik to bylo podle plánu, ale alespoň jsem se seznámil se spoluhráči a navázal kontakty takto. Myslím si, že velký krok ke sblížení udělali kluci od hudby se svými schopnostmi. ° Než jsme se rozešli do rodin, byl chvíli zmate k, protože jsme se včas nedohodli na dvojicích. Asi to bylo způsobeno časovým vypětím před odjezdem na misie, kvůli odpadlým úterkům (statní svátky) a ministrantskému dni. ° V rodinách to bylo skv ělé. Podle mě většina si z nás přišla na své. Já jsem byl v rodině chemika, který pracuje v Precheze. ° Byli jsme u jedné paní, která byla sama doma (d ěti už odrostlé, a manžel asi s ní nežil), téměř jsme se nedostali ke slovu, pořád nám něco vykládala. Ale velmi srdečná a příjemná atmosféra, přispěla nám na misie 600kč, odevzdali jsme je o.Alfrédovi. V Čekyně příjemné odpoledne jen pokračovalo. ° Program v Čekyni byl velice super. Aspoň trochu jsme mohli poznat mládež z místní farnosti. Já jsem byl na stanovišti s Pavlou a myslím si, že jsme si rozuměli a i pobavili:). Ukazovali jsme dětem obrázky (např.: zvířat, rostlin...) a ony měli poznávat co na nich je. Velice se mi i líbilo okolí a trasa, kterou měli jít (pěkná procházka v přírodě- v lese). Byla to i dobrá inspirace pro nedělní odpoledne (pro jsem čerpal i z mnoholetých zkušeností za skatu). ° Myslím že jsou dob ře tyto akce pro sjednocení farnosti, je dobré že drží tradice. A oběd bezvadný i když tedy byla rýže ☺ ° Op ět velký údiv - jsem z děkanátu, který dnes už leží v Čechách a proto nejsem moc zvyklý na takovou srdečnost. Opravdu skvělé přijetí v rodině člověk se cítil v pohodě paráda ☺ ° Já byl s Láďou u jedněch mladých manželů, kteří byli úplně „normální veřící“, měli tři děti a čekali další, a když jsme překonali počáteční ostych a trapné mlčení, dalo se s nima skvěle popovídat. Víc se ptali oni, ale ne zase moc a konverzace byla na ty dvě hodiny tak akorát. kdybychom pak nikam nespěchali, asi by to skončilo nějak rozpačitě… Na oběd byla nudlová polévka, kuřecí přírodní s bramborem a oblohou, kofola, potom kafe a výborná buchta s jablky a šlehanými bílky☺ ° My jsme se s Lukášem dostali do velmi sympatické rodiny, kde byly velmi vstřícní a milí lidé, chutný oběd, proto jsme byli velmi spokojení. Na programu v Čekyni se mi líbilo, že jsme se do něho mohli také zapojit, já konkrétně jsem byl u lanové dráhy, kde jsem vydatně pomáhal seznámil se s dalšími lidmi. Počasí vcelku dobře vyšlo no a na konec byl buřt a fotbálek na hřišti, takže z mého pohledu super akce. ° Moc p ěkné a příjemné prostředí v Čekyni. Setkání s mnoha novými lidmi, navázání kontaktů, další zkušenosti s dětmi. Hodně příjemná atmosféra. Výborný nápad a ještě lepší začátek celých misií =)

° Byli jsme dva u rodiny u rybní čku v Přerově (babička, rodiče kolem 60-65 let a syn před státnicemi, 23 let). Přišel pro nás pán, po cestě debata vázla, ale u nich doma už to bylo v pohodě. Moc příjemné prostředí. Člověk zjistil, jak se rodiče dostali do Přerova a také, že život není úplně jednoduchý. Návštěva přinesla další a další nové zkušenosti. ° V rodině bylo vidět, že jsou rádi, že tam jsme. Oběd byl výborný akorát byla škoda, že bylo málo času posedět a povykládat. Program v Čekyni byl dobrý. ° Bylo to super – není co dodat….

„Může mít kněz tělesné požitky?“… „Kam se chodíte bavit a pijete a kouříte?“… „Kouříte Red Whitky?“… „Zkoušeli jste někdy marihuanu?“… „Myslíte, že když budu kouřit marihuanu, uvidím boha?“… /z otázek na SŠ/

Ad 6. Adorace v Předmostí

„Pro mne to byl nádherně strávený čas…“ V pondělí /po večerní mši svaté/ jsme měli v Předmostí adoraci – byla to příležitost společně s místními farníky začít naše misie intenzivní modlitbou. Vyhodnocení: ° Vhodn ě zařazené, vysoká účast, dobře připravené, na začátku týdne to má svoji logiku, v rámci pestrosti programu taky. Je třeba nepodcenit i přípravu po hudební stránce, což se stalo nám a negativně to ovlivnilo dojem z adorace. Návštěvníci reagovali negativně v tom smyslu, že všechny písničky neznali, takže se nemohli zapojit, takže nepodcenit i to, aby všichni měli možnost zpívat, nepočítat s tím, že obecně známé písničky v určité části republiky budou známe i v jiné… ☺. ° Adorace byla zda řilá, klukům se povedlo vytáhnout dobré téma. Negativem bylo opomenutí zpěvníků pro lid, který se tak nemohl aktivně zapojit do zpěvu, což si myslím bylo škoda. Podle toho co jsem zaslechl, se farníkům adorace líbila. ° M ě osobně se velice líbila. Byl jsem do toho na poslední chvilu Lubošem zatažen, takže jsem měl trochu obavy, že si ji tolik neužiji, ale nakonec byla super. Nevím, jak moc vhodné byli texty, které Luboš vybral, protože jsem rozjímal jen nad malou částí z nich a spíše jsem se modlil vlastními slovy a udělal si to tak trochu podle své potřeby. Ale pro mě to byl nádherně strávený čas v rozhovoru

s Pánem a já jsem si to naplno užil. Co se týká reakce ostatních lidí, nevím, protože když jsem se s nimi po adoraci bavil, rozebírali jsme jiná témata (zážitky z prvního dne ve škole, život v TK, ptali se i na povolání, program na další dny...). ° M ě osobně se adorace líbilo, myslím, že i většině účastníků, až na pantátu a panímámu, co seděli za námi, kterým se to zdálo moc dlouhé. ° Z toho jsem byl víc rozpa čitý než abych si z toho něco vyloženě odnesl. Moc jsem se tam necítil a navíc mi to nepřišlo zrovna dobře připravené. Adorace – dobře, ale význam jsem dohledával jen v principu, že je to adorace. Abych cítil konkrétní význam pro misie v Přerově, to moc ne. Přišlo mi to stejné jak v Olomouci – prostě, že jsme se nepřizpůsobili tomu, proč to taky děláme… ° Čekal jsem více mladých, ale dobrá ° Co jsem tak nenápadn ě šel za pár lidma a naslouchal, zdáli se být spokojení. ° Co jsem měl možnost bavit se s farníky, tak si z adorace odnášeli jenom dobré dojmy, takže si myslím že to byl velmi přínosný bod programu. ° Ozvučení bylo docela zajímavé. Délka adorace byla tak akorát (i když prý přede mší byla ještě májová…na té jsem nebyl). ° M ěl jsem tu čest, že jsem ji mohl vést na střídačku s Vojtou, jinak mi přišla dost podobná jaké míváme u nás v semináři, včetně výborného zvukového doprovodu. Ohlasy na ní jsem žádné neslyšel. ° Kostel s krásnými malbami (tajemství radostného růžence) v presbytáři na stropě. Přišlo dost lidí. Kluci pěkně zpívali a délka adorace byla tak akorát.

Vážený pane Mgr. Linharte, děkujeme za přednášky studentů, které se Vašim prostřednictvím uskutečnily na naší škole. Přednášky měly velký ohlas, studenti se o nich vyjadřovali velmi pozitivně. Ještě jednou děkujeme a těšíme se na případnou další spolupráci v příštích letech. Přeji hezký den. E. Brázdová. /reakce ze SZdr.Š na náš vstup do škol/

Ad 7. Křeslo pro hosta – P.Jiří Rous s romskou tematikou

„Co by mě zajímalo je, co si o tom myslel ten Rom, co tam také přišel...“ P.Jiří Rous z Brna se dlouhodobě věnuje romské otázce. Protože v Přerově je toto téma velmi aktuální, byl na úterý v 17.00 hod. pozván k přednášce a následné diskuzi. V sále SONUSU /farního centra/ bylo asi 40 návštěvníků. Vyhodnocení: ° Lidi to určitě zaujalo, mezi sebou mají hodně těchto lidí. Jedna paní v knihovně se mi svěřila, jak byla okradena Romy.

° P řednáška byla vhodná vzhledem k tomu, že v Přerově je hodně Romů. Měl ji opravdu odborník. Přišlo relativně dost lidí. Pokud by čas dovolil, tak bych ale v příštích letech volil spíš pozdější hodinu přednášky. Obecně si myslím, že je to přijatelnější pro víc lidí. ° Myslím, že by mohla mít i v ětší úspěch, kdyby se posunula na pozdější den, aby se o tom dovědělo více lidí. Téma mi přišlo na výsost vhodné a potřebné – ještě k tomu v podání o. Rouse. ° Velmi vhodná p řednáška, ale aby byla přitažlivá pro nevěřící, si myslím, že by musela být buď vydělená z našeho programu, nebo propagace by musela být mnohem dřív a mnohem intenzivnější. ° Přednáška byla pro lidi z Přerova na místě. Také mají jisté problémy s komunitou Romů a P. Rous dokáže brilantně mluvit o romském etniku v souvislostech. Oceňují také to, že mluví o Romech bez předsudků, bez nějakého nevhodného zabarvení. A co se týče mě, tak ačkoliv jsem už slyšel P. Rouse podruhé, nelituji toho, že jsem ho slyšel ještě jednou. Opravdu tu přednášku dobře zvládl. ° Já ji hodnotím velice pozitivn ě. I když jsem ho slyšel už po druhé, tak toho nelituji, protože jsem si všímal i detailů, které mě tady unikaly. Co je možná dobré zmínit, jsou reakce lidí, které jsem zval, když jsem byl ve městě rozdávat letáky. Reagovali velice různě, ale většinou, když slyšeli, že jde o Romy, říkali, že tam nepřijdou, i když jsem jim říkal osobní zážitky tady z Olomouce. Také jsem zjistil, že velice záleží na tom, jak jim to nabídnu. Zpočátku (asi prvních 5 pokusů) jsem říkal, že bude přednášet otec Jiří Rous. A jak slyšeli, že jde o nějakého otce, tak už odcházeli, což byla škoda. Tak jsem změnil strategii a říkal jsem jen, že bude přednášet odborník na problematiku s Romy, který s nimi pracuje přes deset let. Ale mohl jsem pozorovat, že předsudky proti Romům jsou v Přerově veliké. Na druhou stranu se jim nedivím, protože u nás v Třebíči ji je také dost a osobně se jim snažím radši vyhýbat, protože mám s nimi i pár negativních zkušeností, ale na druhou stranu některé znám osobně a jsou celkem v pohodě. Co jsem se bavil po programu s lidmi, tak ti to hodnotili pozitivně. Co by mě zajímalo je, co si o tom myslel ten Rom, co tam také přišel. ° P. Rous mluví s velkými životními zkušenosti a zajímavě nejde, o ’’suchou’’ přednášku ale o zajímavé postřehy. v sále seděl jeden Róm tak mě ho bylo trošku líto I když otec Rous mluvil s velkým citem tak I tak si myslím, že to pro onoho účastníka asi nebylo moc příjemné. ° Ty co to zajímalo, tak přišli, možná by bylo víc to propagovat, nevím proč přišlo tak málo když je to tak aktuální ° Byl jsem na vrátnici, ale jeden pán říkal, že toho bylo moc a byly zdálo se mu to hodně útržkovité, P. Rous nešel moc do hloubky. Ale hned potom dodával, že to bylo zajímavé, člověk zjistil hodně nových věcí a uvědomil si, co jsou Romové za národ. ° Myslel jsem, že poneseme dříví do lesa, ale prý to mělo docela úspěch. Osobně k tomu nic nemám – díval jsem se na hokej…. ° Myslím si, že v Přerově je romská tématika ožehavé téma, mnoho lidí neví jak s nimi vycházet, či jak je pochopit a tato přednáška na vysoké úrovni od člověka který této tématice vhodně rozumí jim snad trochu pomohla.

„Zhřešili jste?“… „Proč Bůh připouští zlo?“… „Vymítal jste někdy ďábla?“… „Proč by nás měl ďábel trestat? Měl by nás mít rád, když bysme dělali špatnosti“… /dotazy ze škol/

Ad 8. Návštěva Domova důchodců v Přerově

„Jestli jsem si někde nemusel násilně a uměle domýšlet smysl a svaté důvody proč, tak to bylo tam…“ Po předešlé domluvě jsme ve středu odpoledně navštívili místní Dům s pečovatelskou službou a měli zde program pro několik desítek seniorů. V programu, který moderoval o.ředitel, se střídalo vyprávění, písničky /většinou lidové/, hra i svědectví. Místní obyvatelé dostali i malé dárečky a vstřícná paní vedoucí nás zase obdarovala ovocem a pozváním na další podobné setkání… Zároveň jsme domluvili páteční promítání Indie, kam se pak dostavilo asi 12 lidí. Vyhodnocení: ° B ůh nás stvořil do společenství, takže je třeba být neustále mezi lidmi a sdílet se. Měl jsem z toho dobrý pocit, udělat něco pro druhé (hlavně osamocené) lidi. Dojem výborný. ° Dojem velmi dobrý. Akce tohoto typu mají velkou výhodu, že cokoliv se předvede, má velkou šanci na úspěch – protože vždycky bude konvikt zpestřením a přinese mladého ducha. Je to obohacení pro obě strany, určitě bych byl pro zařadit i do příštího programu, pokud to bude jen trochu možné. Třeba i dvakrát (začátek, konec týdne) ° Návšt ěva Domova důchodců se mi líbila, lidé byli spokojení, nevím, co ještě vylepšit. I dvě pracovnice Domova, mi říkali, že dojetím slzeli. ° Důchoďák mi přišel jeden z nejlepších momentů celých misií. Jestli jsem si někde nemusel násilně a uměle domýšlet smysl a svaté důvody proč, tak to bylo tam. Byl jsem sám opravdově šťastný, když jsem viděl, že ty lidi mají prostě radost a stačilo k tomu tak málo. Dělal bych to častěji, víckrát. Tohle pro mě byl hlavní přínos misií. ° Návšt ěva byla zajímavá, i když jsem byl středeční odpoledne dost unavený a zpočátku jsem s návštěvou moc nepočítal. Přesto mě návštěva mile překvapila a čas tam strávený byl velmi příjemný. Jako i jinde byli velkým přínosem kluci hudebníci, kteří dokázali navodit příjemnou atmosféru a samozřejmě i otec ředitel byl výborný. ° O.Alfréd potvrdil roli dobrého bavi če a moderátora, důchodci byli spokojení, příjemná atmosféra a není důvod do příště něco měnit.

Dojatá p.vedoucí na závěr programu v Domě s pečovatelskou službou: „Po dlouhé době jsem viděla naše seniory se zasmát a některé snad poprvé…“

Ad 9. Promítání Indie v SONUSU

„Člověk si alespoň uvědomí, že existuje úplně jiný svět s jinými problémy…, zboří /to/ řadu předsudků..“ Ve čtvrtek večer po mši sv. proběhlo promítání o Indii /název - Indická mozaika/ s občerstvením - v podobě pravého indického másalového čaje a sušenkami. Přišlo 43 lidí /mimo studentů TK/.

Vyhodnocení: ° M ěl jsem z toho výborný dojem, nejvíce jsem se bavil u vtipných poznámek. K dispozici mám videozáznam s trvalým pohledem na promítaný obraz včetně zvuku. /L.B./ ° Byla velmi vhodná, velice dobré svědectví o radostech a strastech života v jiné zemi. Celkově velmi pozitivní dojem (hodně návštěvníků), standardně velmi vysoká kvalita obsahu přednášky. Pro příští roky bych určitě zařadil. Možná s tou připomínkou, že by se měla využít nová technika. Působilo maličko rušivě to hlučné posouvání jednotlivých snímků. Tím pádem to znamená i jiná země, že? Osobně si myslím, že kterákoliv země bude mít úspěch. ° Indie se mi moc líbila, bylo to moc zajímavé. I těm, s kterými jsem se bavil, se to líbilo. Toto promítání se hodilo do programu. Líbilo se mi, že se vybrala zem, kterou jsme ještě neviděli, a tak jsme poznali další zem očima otce Jana. ° Úpln ě bezkonkurenční. Každý se na to těšil, každého to bavilo, … Zážitkovou formou a nenásilně podané krásné věci… ° Myslím si, že bylo vhodné a lidi zauja lo, líbilo se jim to. ° Bylo to nádherný. I když by možná bylo vhodnější Pásmo ze Svaté země, případně najít na večer nějaký jiný program. Momentálně mě nenapadá jaký. Děkuji za indický čaj. Troufám si tvrdit, že chutnal všem. . ° Zajímavý cestopis je vhodný vždycky. A č se to O.Janovi mohlo jako přednášejícímu zdát dlouhé, měl jsem pocit, že lidi by klidně zůstali i déle, bavilo je to. ° Mn ě se to líbilo. Co jsem slyšel od lidí, tak se jim to také spíše líbilo. Velice dobrá byla i ochutnávka indického čaje (mě chutnal), aspoň jsem měl lidi v ulici na co lákat :). Lidi to myslím zaujalo, alespoň se tak při promítání fotek tvářili. Když jsme to pak probírali s mládežníky v hospůdce u piva, tak říkali, že je to zaujalo. Obdivují (stejně jako já), že si vybíráte a cestujete do takových „zapadlých“ zemí na „konci světa“. (Ale mě by to také lákalo.) Co se mi líbilo, že jste to pojal i tak trochu „preevangelizačně“ a že lidi mohli poznat, že kněží jsou úplně normální lidé. Také byl super náhled do jiného náboženství a jiné kultury, myslím si, že toto mohlo lidi velice obohatit. ° Myslím, že si lidé tento bod programu velmi užív ali, velmi vhodná byla i ochutnávka čaje odcházeli spokojení. . ° Jsem rád, že se promítalo něco nového, co ani nikdo z konviktu neviděl, takže to bylo hodně zajímavé i pro nás. ° Myslím že si lidé uvědomili že /jen/ materiální život není šťastný život. ° Ur čitě bych dal promítání i v následujících letech. Je to jediný fakt civilní program za celý týden, kde ani úplný ateista nemohl cítit nějaký přesvědčovací podtext. A tam taky, myslím, bylo nejvíc cizích lidí . Tím pádem bych ho možná zařadil dřív, lidi by se pak třeba nebáli jít v dalších dnech na jiný program. A udělal bych na promítání zvláštní plakáty, kde by nebylo nic o našich misiích a vylepil bych je po městě, čímž by se dali zatáhnout do misií i úplně obyčejní občané… ° Klasická p řednáška na vysoké úrovni, plná zajímavých informací, muziky, vtipu a čaje, proto myslím i velice zajímavá a poutavá pro druhé lidi. ° P řišlo hodně lidí (plný sál), promítání všechny zaujalo. Lidi zaujalo už jen to, jak se tam člověk dostane. Člověk si alespoň uvědomí, že existuje úplně jiný svět s jinými problémy. Promítání zboří řadu předsudků. A navíc potěšil "typický" indický čaj s oplatkem.

„Máte rádi děti?“… „Poslední dobou se moc katolíků zajímá o děti. Máte je taky rádi ?...“ „Proč chcete být knězové?“… „Nemáte strach, že někdy budete litovat, že jste vše „dali“ Bohu?“… „Nebude vám chybět rodina?“ /otázky ze škol/

Ad 10. Dětský domov „Nakonec se přidávali ke zpěvu a tanci všichni…“ Skupinka studentů /především hudebníků/ vytvořila zábavný –/ hudebně-taneční/ program pro děti v přerovském Dětském domově. Programu se zúčastnilo asi 15 dětí různého věku. Vyhodnocení: ° Op ět velice dobrá zkušenost, hodnotím velice pozitivně. V případě možnosti bych určitě zařadil i pro příští roky. Je to velká škola pro samotné konvikťáky, kteří mají šanci si při této návštěvě uvědomit spoustu věcí – hodnota fungující rodiny, obětavost a hodnotu práce vychovatelek atd…. Při návštěvě je třeba si uvědomit, že bude třeba prolomit ledy. To nám dalo dost práce, ale povedlo se. Je třeba umění improvizovat podle nálady. My jsme měli velmi pestré složení dětí (5-20 let), takže nebylo jednoduché zaujmout všechny. Je třeba jít do domova s tím, že jdeme spíše než na návštěvu a ne k nějakým „chudáčkům.“ Samy vychovatelky nás toto upozornily a je to i celkem logické a neplatí to jen u dětí v DD, ale i postižení atd. atp. ° Velmi podobné pocity jako s domovem důchodců. Jen tam chyběl někdo z představených – bylo to místy velmi rozpačité a stydlivé. Ale děcka fakt měly radost a snad je to většinou i bavilo. ° M ěli jsem to těžké, protože tam byli děti od 5-20 let. Vychovatelky z domova nás pozvali, abychom tam vedli výuku folklorních tanců, ale jak mám učit folklorní tanec namalovanou puberťačku, která se stydí být aktivní a je to pro ni tak trochu trapas? Zvolili jsme pro ně přijatelnější program, myslím, že je to moc bavilo, nakonec se přidávali ke zpěvu a tanci (jinému než folklornímu) všichni, byli jsme tam nakonec dvě hodiny. ° Velmi dobré d ěti aktivně poslouchaly a hl. to bylo i pro spolubratry přínosem (já osobně jsem strávil ve školce jako učitel půl roku) docela mě překvapilo proč existují církevní školky, protože je to dost omezující z jedné strany s tím souhlasím, protože je brutalita i ve školkách, ale pak se bojím že ty děti nepůjdou do základní církevní, a že je tam velký skok ve společnosti. ° Ze za čátku napjatá atmosféra, ale poté se nám ji podařilo uvolnit, dobrý pocit z možnosti udělat lidi alespoň na chvilku šťastnými

Školní dotazy: „Proč věřit?“… „Je správné být ateista?“… „Máte přátele, kteří jsou nevěřící?“

Ad 11. Film Most s následnou diskuzí

„Most ještě není tak provařený, jak si mnozí myslí…“ Půlhodinový film Most má minimálně preevangelizační potenciál, proto jsme ho vybrali pro prezentaci o Misiích s tím, že může oslovit kohokoliv. Po promítnutí filmu jeden ze studentů vedl diskuzi, při níž také vysvětlil některé symboly a význam filmu. Kromě TK přišlo 47 lidí. Vyhodnocení: ° Nem ěl jsem s ním žádný problém. Byla vysoká účast, což hodně pozvedlo dojem z akce (obecně z jakékoliv akce). Možná více dbát důraz na diskuzi, víc se snažit film probrat dopodrobna. Ale to záleží na atmosféře konkrétní sešlosti. ° Myslím si, že film je pro užší zájmovou skupinu, takže by bylo nutné také delší a intenzivnější propagace, na druhou stranu pro věřící může být také velmi přínosný. ° Film Most včetně diskuze byl vynikající. Co se týče promítání filmu z křesťanskou tématikou – určitě bych to doporučil i na příští misie TK. Případně by se dal použít i film Misie, Papež Jan Pavel II., …. ° Ptali jsme se farníků, a Most ještě není tak provařený, jak si mnozí myslí, hodně lidí ho vůbec nezná. Vhodný byl – křesťanská tematika. Diskuze byla dobrá, jen škoda, že to Lukáš hned utnul. V podstatě jen vysvětlil symboly, ale na samotnou kritiku z řad obecenstva se nedostalo. Diskuze měla být daleko delší. ° Já osobn ě jsem ho viděl s komentářem minimálně po třetí. Myslím si, že to není špatný (pre)evangelizační film. Nebál bych se ho zapojovat i nadále. Jediné, co se mně moc nelíbilo, byla následná diskuze. Podle mě se nedá diskutovat v tak velkém množství lidí a na mě to spíše působilo jako komentář nebo vysvětlení k filmu. Já osobně bych „vyškolil“ více z nás (třeba všechny) (myslím tím, že bychom si aspoň trochu nastudovali to, co tam Lukáš říkal) a diskuzi bych vedl v několika menších skupinkách (cca po 10-20). Ale je to jen můj osobní názor a nevím jak by k tomu přistoupili ostatní a jak bych to fungovalo v reálu. Jen si myslím, že by se zapojilo více lidí (i ti, kteří se v tak velkém množství neodvážili) Myslím si, že by nebylo špatné po diskuzi pustit film ještě jednou, aby se každý mohl více všímat detailů. Říkal jsem to už v Přerově a protiargument byl, že by to trvalo moc dlouho. Tak nevím, jak by se to prakticky udělalo (jestli by to pro lidi nebyla škoda času). ° Skvělá moderace, následná diskuze také samozřejmě skvělá, celkově naprosto fenomenální – taky jsem to moderoval =) Trošku jsem měl obavy, že se diskuze nerozběhne, byly tam problémy s prostory, protože byly pod zámkem, ale nakonec, přes určité problémy vše v pořádku ° Ano, ale myslím si že byl špatn ě propagovaný, v tom smyslu, že je to psycho a že bych ten film třeba své matce (60)nikdy nepustil a bylo to i vidět na těch starších že je to dost zdravotně vzalo; neříkám že by se neměl pouštět, ale jen těm kdo to dokážou strávit. ° Lepší by bylo jim prozradit celou tu základní symboliku a lidi by mohli víc diskutovat o poselství filmu. ° Možná bych jim to (alespo ň něco) řekl už před filmem a třeba by z toho měli větší užitek. Nemusela by se prozrazovat zápletka, jenom vedlejší motivy. ° Asi bych to dal i p říští rok, třeba až koncem týdne. promítaní je dost pasivní činnost a my se flákali a koncem týdne, když byli všichni úplně vyšťavení, se dělalo sportovní odpoledne, koncert a dvě velké akce pro farnost…

° O nesporných kvalitách filmu nelze pochybovat, a každý si z něho mohl něco odnést. Myslím si ale, že toto bylo spíše pro mladší účastníky a debata, která se ne úplně povedla tomu i nasvědčovala. ° Ur čitě doporučuji i nadále. Nevím kolik přišlo nevěřících a hledajících lidí, ale film zaujal a podnítil k přemýšlení i všechny věřící. ° I když jsem tento film vid ěl už asi po 4. nebo 5., tak jsem zase viděl nové souvislosti. ° Neú častnil jsem se. Jeden starší manželský pár se nás v Předmostí ptal, o čem to je, měli zájem se zúčastnit, ale už se jim nechtělo jít večer tak daleko. Prý doufali, že bude promítání i v Předmostí (hlásilo se v ohláškách, že by mohlo být)…

Otče, …prožil jsem díky Vám a vůbec všem, kteří jste u nás v Přerově pobývali, moc pěkný týden. Přeji hodně Božího požehnání v další činnosti a plánech. Chvála Kristu Jiří Vondra, Přerov II – Předmostí / pozdrav jednoho z diváků filmu Most/

Ad 12. Koncert

Aneb: „Kolik si myslíte, že může hrát hráčů na jedny housle ? ☺“ /odpověď najdete ve vyhodnocení…/ V pátek se v SONUSU konal jeden z vrcholů našeho programu - koncert v režii T.Marady - jeho hře na housle patřila první část a pak se přidali další kolegové se zpěvem i hrou. Přišlo 67 lidí. Vyhodnocení: ° Koncert super, nejlepší byl závěr a potlesk. Nejlepší jsou přidané písně s potleskem. Určitě další příležitost být v kolektivu lidí. ° Koncert byl velkým zážitkem. Op ět velmi vysoká účast. Hodně kvality (skoro veškerou) dala koncertu hra Tomáše. Právě díky tomu, že je v konviktu Tomáš, bylo velice vhodné takový koncert zařadit. Pokud by tam nebyl on, bylo by na zvážení, zda takový koncert dělat. Nastavil velmi vysokou laťku a vymyslel koncert tak, že každý si mohl přijít na své. ° Po koncert ě přišla za Tomášem jedna paní, která snad na konzervatoři učila (ale určitě se v téhle oblasti dobře orientovala) a nechtěla Tomášovi věřit, že má absolvovanou „jen“ konzervatoř. U Tomáše se ukazuje, jak to vypadá, když se spojí velký talent s ještě větší pílí. ° Myslím si, že ten koncert m ěl velký ohlas. Není divu. Tomáš Marada předvedl na houslích pořádné kusy. Ale i celkově to dobře připravil. Závěrečný potlesk mluvil za všecko. ° Nečekal jsem vůbec, že to bude mít takový úspěch. A opravdu třeba přiznat, že nebýt Tomáše, tak to nemá cenu. ° Troufám si říct, že koncert byl nejlepší částí našeho programu, i díky Tomášovu profesionálnímu vkladu. Společné vystoupení pak navodilo pohodovou atmosféru a tak bylo na koncertu obojí – profesionalita i hudební zábava.

° Lidé byli nadšeni výkonem kluků a specialitami na koncertu (6 hráčů na housle, převleky) ° Líbilo se mi, že i z řad TK se našlo pár kluků, kteří dokázali využít svého hudebního nadání k potěšení všech. Lidem se to líbilo – tleskali a vyprosili si písničky navíc. Bylo to super! ° Chybička pořadatelů – před posledním číslem se mělo říct, že už je konec, a snad by mohl být nachystaný ještě nějaký společný přídavek. ° Mn ě se líbil a myslím si, že i lidé byli spokojeni. Co se mě velice líbilo (a i lidem, s kterými jsem se bavil), byla snaha o překonání rekordu v počtu lidí hrajících na jedny housle. Program se Tomášovi povedl (bylo zde zastoupeno více žánrů, i pobavení pro kulturní burany jako jsem já ať už snaha o překonání rekordu počtu ruk hrajících na jedny housle, nebo skladba, která se hrála na čas). Dobré také bylo, že tam bylo zapojeno více zpěváků a nebyla to jen one man show. Myslím si, že ohlas vzbudily i židovské písně. Co jsem se tak bavil s mládežníky s farnosti, tak byli pozitivně překvapeni z vysoké úrovně. Ostatním lidem (i když jsem s bavil jen s několika), se to líbilo, a prý jim fandí. ° Velice p říjemně se hrálo, osobně bych hudbu doporučoval vždy pro jakékoliv sbližování ° Koncert se hodil, na hudbu se vždy naláká hodn ě lidí, možná bych zvolil jinčí styl písniček ° Tak koncert byl skv ělý a to co byl z něj udělal skvělý výkon Tomáše to asi ani nejde komentovat ° Koncert byl pro mě velkým pohlazením po duši a určitě tím nejlepším, co jsme za ty jednotlivé večery nabídli. Měl jsem možnost být v neděli než jsme odjížděli pozván k jedné rodině na oběd a na tento koncert se také dostala řeč a byl hodně vychvalován jako něco, na co budou Přerované ještě dlouho vzpomínat. ° Plný sál lidí a velké nadšení po koncert ě, to mluví za vše. Sdílím celkový názor o skvělém koncertu. Kluci a zejména Tomáš jsou úžasní hudebníci, také jsou velmi nápadití a mají smysl pro humor. ° Myslím, že to byla nejúsp ěšnější akce …

„Byla dost potíž vůbec předávat letáky. Za hodinu a půl jsem měl asi jeden tak pětiminutový rozhovor. Jinak jsem byl vděčný, že vůbec zpomalili krok nebo se zastavili, aby vůbec vyslechli, o co jde.Jeden člověk - bez jediného mého slova - prohlásil: „Tuto otázku mám vyřešenou“…/ze zážitků studentů na ulici/

Ad 13. Oslovování na lidí na ulici

„Třeba jsme zbořili nějaké předsudky =)“… Pokud byl volný čas odpoledne, tak jednotlivci nebo dvojice studentů chodili v centru Přerova a přilehlém okolí a nabízeli okolojdoucím letáčky a nabídku našeho programu. Pokud měl někdo z oslovených čas, mohl se z toho vyvinout i širší rozhovor. Při kostele byla „základna“ s dalšími materiály. Info letáčků bylo do 1000. Vyhodnocení: ° Nebyl jsem p řítomen. Určitě je lepší /ulice/ než chodit od domu k domu, jako někteří falešní proroci.

° Nikdy jsem na ulici nebyl. Možná m ě trochu mrzí, že jsem se nikdy neodvážil. Obecně si ale myslím, že efektivita je strašně nízká až blížící se nule. Ale má to smysl kvůli lidem, kteří si to můžou vyzkoušet, jaké to je oslovit lidi a zjistit, jaká je nálada mezi těmi, které potkávají. Event. se s někým i pobavit. Pokud by někdo z pozvaných přišel i na akci a o trochu víc se přiblížil Bohu a církvi, tak by to mělo smysl i z téhle strany… ° Jinak já jsem byl dvakrát v ulici a myslím si, ž e i to byla zajímavá zkušenost oslovovat lidi a pokud byl zájem (výjimečně ano), tak se s nimi pobavit i o konviktu a duchovních věcech. ° V drtivé v ětšině jsem jen strčil lidem do rukou leták a když se zeptali, co to je, tak jsem jim to vysvětlil, takže žádný větší rozhovor. ° Rozdávání v ulicích m ě bavilo, nejen díky potkávání lidí, ale i díky možnosti více poznat Přerov. K něčemu více než jen nabídnutí letáku a pozvánce na program jsem se nedostal, a když jsem si dodal odvahy a odhodlal se, tak mi začalo pršet a jeli jsme do domova důchodců. Co mě mile překvapilo byl fakt, že si lidé letáčky minimálně jednou přečetli, nepamatuju si nikoho, kdy by odcházel, aniž by jej nečetl. ° Snažil jsem se, ale nešlo mi to. Nemám vlohy na oslovování lidí. Na počátku jsem volil špatný způsob oslovení, takže jsem neměl žádný úspěch, ke konci jsem zkusil jiný, kterým jsem uspěl více, ale už jsem neměl dost psychických sil. ° Úkol jsem splnil – rozdal jsem všechny letáky. B ohužel zjevně se to nesetkalo s nějakou odezvou. Na akcích byli snad jen farníci z Přerova. Do nějakých rozhovorů jsem se nepouštěl – bojím se, že bych lidi nedokázal přesvědčit. Mám takovou divnou povahu. Letáky jsem rozdával a zval na kulturní program v Přerově, který připravují olomoučtí studenti. Možná jsem se příliš bál odmítnutí, resp. konfliktu s ateisty. ° M ěl jsem jen jednu směnu a ta byla velmi chudobná - velmi málo lidí na ulicích. Lidi si leták buď vzali anebo ne, na rozhovor nikdy nepřišlo, ale to bylo právě malým počtem oslovených. ° Já osobn ě jsem byl na ulici dvakrát, dohromady 3-4 hodiny. Zpočátku, než jsem tam vyšel, se mi tam vůbec nechtělo, protože jsem měl strach, aby si nás lidé nespojili s jehovisty nebo některými jinými nábožensky agitačními skupinami. Ale nakonec jsem z toho měl většinou dobrý pocit, i když většina lidí buď neměla čas (myslím tím, že spěchala), nebo odešla hned, jak jsem řekl někdy i vysvětlil, že jsem z TK. Většinou jsem jim rozdal pozvánky a vytáhl jsem z ní něco aktuálního (většinou daný den), ale párkrát přešel rozhovor i na TK, život tady, co tu studujeme atd. (Ale evidentně to vždy byli lidé věřící a nejspíš i praktikující). Největší problém dělalo zastavit lidi a navázat s nimi rozhovor, pak (pokud už nespěchali) to byl příjemný rozhovor. ° Mn ě osobně trošku nepříjemné, ale přesto jsem byl asi třikrát, možná nechápu efektivitu, ale ten kontakt zde být musí. ° No toto na m ě nedělá příjemný dojem, já jsem si připadal jako jehovista a vím jak já osobně nemam rád když my někdo něco nutí na ulici teď jsem byl v tý kůži, ale možná je to taky o lidech, někomu to nevadí. ° Na ulici jsem byl, reakce většinou neutrální, lidé neměli moc času se zastavit a hovořit, vzpomínám jenom na jednu paní (věřící), která se s námi zastavila asi na 15 minut a zajímalo ji spoustu věcí od zpovědi přes koncept ráje… ° Myslím si že v ětšina letáků končila za rohem v koši. ° To se konalo odpoledne = to jsem spal… ° Za čátek nebyl úplně jednoduchý, ale když si člověk zažil nějakou "formu", tak to už šlo. Většina lidí spěchala, ale občas se i zastavili a něco málo řekli:

„Například jeden mladý muž mi nabídl brigádu =) Jedna mladá maminka při nabídce na přednášku P. Jiřího Rouse mluvila o tom, že s manželem procestovali hodně zemí a zjistila, že naše chování k romské menšině je bezkonkurenčně nejhorší. Že jsme ještě takoví burani. Další paní na nabídku programu i když jsem ji ujišťoval, že nikoho nebudeme obracet na víru řekla, že je komunistka, a že nemůže věřit v Boha, když existuje tolik zla na světě. (V Boha, který by takové zlo dopustil.) (Napadlo mě, že jestli naopak může v takové situaci věřit v komunismus, ale k tomu už jsem se nedostal.) Dvě pošťačky při pozvání na promítání o Indii namítli, že toho mají hodně do práce a navíc brzo vstávají a nechápou, kde kněz vezme na cestu do Indie. (Ptali se, kolik to stálo. Nevěděl jsem, ale ujišťoval jsem, že je to úplně jiný styl než který nabízí cestovní kanceláře - spaní pod širákem, ve stanu...)

Člověk viděl samozřejmě i nechuť, tvrdé odmítnutí, ale také přijetí, zájem nebo laskavé odmítnutí. Měl jsem z toho velmi dobrý pocit, i přesto, že člověk věděl, že úspěch nebude velký. Třeba jsme zbořili nějaké předsudky =)“ /zážitky z ulice/

Ad 14. Návštěva u biřmovanců, hodin náboženství, Mateřské školy….

„Může to být zážitek potkat konvikťáka, … pro běžné věřící jsme tak trochu exotičtí…“ Využili jsme možnosti místní farnosti k tomu, že několik studentů mělo vstup do hodiny náboženství – asi 5 vyučovacích hodin /od 1. třídy až po středoškoláky/ a na přípravu biřmovanců. Jednou také navštívili s krátkým programem školku v SONUSU. Studenti mohli přijít s osobním svědectvím apod. Také proběhla návštěva u místních františkánských terciářů. Vyhodnocení: ° Žádné z t ěchto akcí jsem se neúčastnil, ale myslím si že smysl to má. U mateřské školky v tom, že děti mají změnu programu. U ostatních to může být zážitek potkat konvikťáka. My sami si to moc neuvědomujeme, ale myslím, že pro běžné věřící jsme tak trochu exotičtí. Takže setkání s námi může být pro každého běžného věřící zážitek, příp. i obohacení. ° Byl jsem jen na jedné hodin ě náboženství a stačilo mě to ☺. Děcka byly od 1. do 3.třídy a byly až moc živé. Probíralo se podobenství o Milosrdném Samaritánovi a když se Libor Churý ptal, kdo přepadl toho přepadeného, tak 7 dětí spontánně se přihlásilo a vykřiklo: Cikán. ° Byl jsem dvakrát na hodin ě náboženství. Uvědomil jsem si, jak jsme zvyklí hrozně moc všechno rozkecávat, uměle vysvětlovat a strašně všechno řešit – místo abychom stručně a jasně odpovídali, děláme hluboká zamyšlení – to mě hodně trklo, když jsem byl s Pepou a Fandou u dětí cca z páté třídy. Možná to bylo pod vlivem toho, jak jsme zvyklí ze škol, ale i tam by to byl problém takhle se chovat… Prostě mi to přijde tak trochu bohoslovecká nemoc, že se trochu rádi posloucháme… ° Byl jsem na dvou hodinách náboženství. Na P ředmostí ve čtvrtek s děckama tuším kolem 5. třídy, kde jsme měli víceméně pouze náslech a pozorovali jsme, jak to otec kaplan s děckama zvládá. Předtím jsem byl v úterý společně s Františkem K. a Josefem H. na náboženství deváťáků v Sonusu, kde jsme jim povídali o tom, proč chceme být knězem, jak jsme k tomu přišli a co to pro nás znamená. Nejdříve jsme jim řekli trochu o vývoji svého povolání. Pak se ptali na různé otázky o našem povolání i o životě před konviktem i v konviktu. ° D ěti na náboženství velmi neposedné. Probíraná témata zajímavá, ale děti se nechytaly. Přivedlo mě to k přemýšlení, jak takto neposedné děti učit víře. Ještě jsem nedošel k závěru. Starší děti (3-4 třída) už i spolupracovaly. ° Byl jsem u bi řmovanců. Celkově bych to hodnotil pozitivně. Líbilo se mi tam a kupodivu jsem dokázal i slušně promlouvat k mladíkům. . ° Byl jsem jenom v MŠ, program pro d ěti byl jednoduchý, pár otázek, cvrčkovy housličky, písničky a za 15 min. odchod. Možná by je bavila nějaká předem přichystaná hra. ° Byl jsem na náboženství pro 9 ro čníky. Jo děcka byly dobré, bavily se,myslím a doufám že i oni z toho měli dobrý pocit. . ° já byl v mate řské školce. tamější děti se nám zevangelizovat nepodařilo. představili jsme se jim, zazpívali si několik písniček. pak nám předvedly pásmo, které chystaly ke svátku matek a byli jsme

z toho dojatí, jako bychom byli jejich maminky☺ . ° Byl jsem v náboženství u 1. a také 2. třídy, které vedla paní katechetka. Přínos byl obrovský, byl jsem nadšený =) Byl jsem normálně mezi dětmi ve třídě jako jedno z nich (i výškou). Obdivoval jsem paní katechetku, že to s nimi vydrží stále pozitivní, vstřícná a laskavá. A člověk také slyšel a vnímal, jak děti přemýšlí, reagují, jak se chovají a jak se jim daná látka podává. Pak jsem byl také v náboženství u 9. třídy, které vedl jáhen Petr Káňa. Tam jsme byli tři a týkalo se to hlavně našeho povolání, dále toho, co k němu patří a také nás (rodina, zájmy, vztahy). A také jsme tři byli na setkání biřmovanců s otcem Pavlem Hofírkem, kde setkání probíhalo prakticky stejně jako u 9. třídy (svědectví a dotazy). Mladí se ptali více než ti v 9. třídě a více je to zajímalo. A také tam byl bratr bohoslovce 1. ročníku Jana Berky. ° Celkový p řínos byl příjemný. Člověk si alespoň znovu promyslel své osobní názory a své rozhodnutí.

Poněkud náročnější otázky ze škol na podobná témata: „Můžete mít pohlavní styk, když se chcete stát knězem? /Protože vím, že knězové nesmí mít sex a ani nepít alkohol/“… „Jak to máte s masturbací a sexem?“… „Má někdo z vás obřízku?“… „Ste panicové?“… „Máte všichni přítelkyni?“… „Milovali jste někdy a ženu a přesto vyhrála láska k Bohu?“…

Ad 15. Sportovní odpoledne

„Nebýt mého nataženého zápěstí, tak super…“ Na sportovní program jsme měli zamluvené jedno školní hřiště, kde se pár hodin hrál volejbal a fotbal – s tím,že když nepřijde moc místních /přišlo asi 5-10/, zahrají si aspoň naši kluci. Hrálo se obojí - studenti i pár přerovských. Vyhodnocení: ° Super, krásné h řiště, krásné počasí. Lidí tak akorát, aby si zahráli. Celkově ale nízký počet místních. Nevýhodou bylo to, že to bylo posunuté na 14.00. Vhodnější by bylo pozdější odpoledne. Buď 15.00 možná i 16.00 (podle následného večerního programu). ° Celou akci hodnotím kladn ě, škoda jen, že byly zmatky ohledně času začátku. Jinak dobré to bylo. ° No, tož zahráli jsme si pěkně, ale kde byli lidi, pro které jsme to chtěli dělat, to nevím, Dost mě to mrzelo, i když to pro mě bylo super se pořádně protáhnout. ° Škoda že p řišlo málo lidí. Bylo to asi kvůli přípravě na 1. sv. přijímání nebo brzo. ° Povedlo se to. Já velký sportovec nejsem, takže hodnotit nebudu. Ale určitě by se to mělo na příštích misiích opět uspořádat. Lidé zjistí, že i lidé chystající se ke kněžství umí sportovat a je to navíc příležitost k relaxaci a vybudování přátelství s neznámými lidmi. ° Mn ě se líbilo. Bylo super, že tam bylo více možností (fotbal, volejbal), škoda jen, že nebyl i basketball. Já jsem si suprově zahrál fotbal. Jedině, co mě mrzelo, bylo, že tam nepřišlo moc lidí. Čekal jsem jich víc. Zpočátku mě to přišlo jen jako naše akce, ale pak tam přišli i někteří další lidé a

bylo to lepší. Jen si myslím, že to všechno byli lidé z farnosti a ne nikdo nevěřící. Nevím, jestli by se něco dalo udělat jinak, šířili jsme to mezi lidi myslím dost (zvali jsme je jak ve školách, tak na ulicích, letáky). Ale je pravda, že jsme měli velkou konkurenci (pivní slavnosti, MS hokej). ° No nevím co bych zde d ělal jinak, čekal jsem že zvenku nejspíš nikdo nepřijde, že to bude farní odpoledne, ale zahráli jsme si i přesto fajn ° Ono moc není co hodnotit , tady byl problém s účastí, ale aspoň pro těch pár lidí co přišlo to mohl být pěkný sportovní zážitek… ° No, málo účastníků…do příště asi promyslet vhodnost konání podobné akce, popř. její načasování ° Pro mě, milovníka fotbalu, to byly super strávené dvě hodiny (snad ještě kdybychom vyhráli), škoda, že i přes pěkné počasí nepřišlo více lidí, což zase asi zapříčinil fotbal a pivní slavnosti – velcí to nepřátelé našich misií ☺ ° P říležitost k seznámení s lidmi je zde nejlepší. Nebýt mého nataženého zápěstí tak super. ° Bohužel přišlo jen pár mladých kluků a jedna slečna, ale my jsme se alespoň vyblbnuli a zpotili =) Těžko říct, jak to udělat tak, aby přišlo víc lidí. Jinak styl byl dobrý a bylo nás tam dost, takže při přítomnosti někoho menšího, jsme se mohli věnovat i jemu. ° Tož dobré…

„Ste fanatici? Myslím ve smyslu, že svoji víru vnucujete lidem,kteří o to nestojí…“ … „Myslíte si, že kroky církve přinutit společnost věřit v Boha byly správné? /středověk, začátek novověku/“… „Nemyslíte si, že tohle a celá církev je jen stroj na peníze a vymývání mozků ?“… „Jste rasisti?“… /další z dotazů v SŠ/

Ad 16. Moderní křesťanská hudba

„Budu to muset také více prozkoumat“… Student J.Š. měl na sobotu v podvečer připravenou prezentaci soudobé křesťanské hudby v SONUSU. Program byl zaměřen spíše pro mládež – přišlo asi 10 posluchačů /kromě TK/. Vyhodnocení: ° Skoro nikdo tam nebyl – ani od nás. Byla to fakt škoda, protože to Jiří měl velmi dobře připravené a nebylo to nijak dlouhé. ° Moderní k řesťanská hudba je velmi specifický jev, a proto má omezenou zájmovou skupinu. Přesto si myslím, že bylo dobré uskutečnit tu přednášku, aby byla pro mladé inspirací v hledání kvalitní křesťanské hudby různých žánrů a zároveň pro starší, aby poznali, že moderní hudba nemusí být špatná. ° Jirka to m ěl velice dobře připravené, to bylo super. Ale je pravda, že měl konkurenci (pivní slavnosti, MS v hokeji) tak velkou, že s tím nemohl konkurovat. ° Ji ří to měl moc hezky připraveno, bohužel opět návštěvnost byla velmi nízká.

° Tohle bylo velmi vhodné ☺, ale v docela nešťastnou odpolední hodinu. Jirka to měl dobře zpracované a jindy bych to se zájmem zhlédnul, bohužel s tím kolidovalo čtvrtfinále hokeje, takže jsme viděli jen asi první třetinu té prezentace…ale byla fakt skvělá příště bych ji možná zařadil k nějakému večernímu programu, nebo i samostatně ° Ú častníků nebylo pravda mnoho, skoro bych řekl že dost málo, ale Jirka to měl připravené pěkně a zajímavě, proto jsem byl spokojený (i s výběrem písní) a publikum vypadalo, že je na tom stejně. ° Koukal jsem na to, že spoustu kapel má duchovní hudbu, budu to muset také více prozkoumat, paráda. ° Nedokážu moc posoudit =) . Ale jednoho pána (kolem 35-40 let) to zaujalo a ptal se na texty a svědectví jednotlivých interpretů, o kterých jsem mluvil. Chtěl to následně poslat i na mail. Jinak pár mladých, kteří tam byli, se vyjádřili kladně, ale nic víc o tom neřekli. A jeden starší pán říkal, že kdyby to bylo bez titulků, tak by to bylo lepší. Neměl brýle, proto hůř viděl a nestíhal sledovat všechno. Jinak se mu ale svědectví o interpretech líbilo. Mezi dalšími byli kluci z TK a náš prefekt, ale jejich názor jsem neslyšel. ° Na prezentaci jsem nebyl, protože jsem zmáhal únavu a bolest hlavy z odpoledního sportování.

Rozhovor středoškoláků s našimi studenty: „Pohoršila by vás včera vyšlá počítačová hra, která se jmenuje Diablo? A ovlivnil by vás její název při jejím výběru? Odpověď: Ona včera vyšla trojka? A jaká je???“ (…à propos, dvojku jsem dohrál třikrát a zatím mě ještě nijak nepohoršila…)-dodatek našeho studenta

Ad 17. Sobotní večer

„Kapela Hadí nohy hrála ohromně“ Původně to měl být odpolední a večerní program pro mládež. Proto ten sport na hřišti a moderní kř.hudba. Od 19.00 začínal „Společný večer s konvikťáky“ – hry pro každého /tedy nejen pro mládež/, gril a další občerstvení, kapela k tanci i poslechu. Odehrával se na dvoře mezi farou a SONUSEM. Přišlo kolem 25 lidí. Vyhodnocení: ° Doporu čuji mít sebou na misiích vždy kapelu, ta dokáže poutat lidi k sobě velice silně. Hudba spojuje, obzvláště ta křesťanská. ° P řišlo míň lidí, tím pádem byl dojem z akce automaticky trošku horší. Celkově ale byla atmosféra také pohodová. ° Účast ze začátku slabá, ale za to mohla „konkurence jiných akcí“, ale celkově dobře to na mě zapůsobilo. Dobrý nápad byl s grilem. Líbila se mi možnost si zatančit, naučit se nové tance a kapela Hadí nohy hrála ohromně.

° Ani jako konvik ťák jsem moc nevěděl přesné určení této akce – pro koho je, co se má dít, co se čeká, … Přišlo mi to rozpačité, díky pokusům o hry úrovní pro děcka z třetí třídy i chvílema trapné, ale zase jsem byl rád, že jsem mohl s některými mladými mluvit a pobavit se. ° P řestože přišli jenom děcka z farnosti, tak možná i díky zkušenostem z domova si myslím, že byl večer úspěšný. Pravda, rozmístění hudebníků mohlo být stejně jako v neděli trochu lepší, ale nemůžeme být dokonalí ve všem. Je taky potřeba pochválit Jakuba a Bystríka za provoz grilu a . občerstvení. (což platí i pro neděli) ° Akce byla dobrá, ale nevím jestli bylo vhodné ji zdvojovat s nedělí, nebo rozlišovat na letáčku s programem pro věkové skupiny. Ostatní nedostatky byly spíše na mé straně. . ° Snad nejvydařenější akce za celý týden misií. Myslím si, že snad všichni si to užili. ° Pro mě jediná problematická akce. Proč se vlastně konala? Já jsem to bral takto: kdyby se nám podařilo, že bychom některého studenta na škole oslovili natolik, že by přišel, tak by na pozadí opékaní špekáčků, hudby a her zjistil, že křesťané jsou normální a mohli bychom navázat přerušený dialog o duchovních věcech. I kdyby byl jen jeden, tak rozhodně stojí za to něco takového uspořádat. Pokud ale nikdo takový nepřišel, není důvod, aby taková akce probíhala do pozdních hodin. Ti farníci, kteří tam přišli, byli jedni a ti samí poctivci, kteří se účastnili všech akcí, na které se mohli dostat, a ti z naší strany evangelizaci nepotřebovali. Přicházeli i možná jen ze solidarity s námi, aby tam byl vůbec někdo. Spíš bych se bál, že místo evangelizace jim přineseme jenom pohoršení, já bych se na jejich místě ptal, jestli by nebylo lepší místo pití piva a vykecávání se o blbostech jít dříve spát, ať na zítřejší mši nedospáváme. Ale zase chápu že se to dá vzít i jako rekreace pro nás, pro konvikt. . ° Hudba nev ěděla, nakolik má nutit zúčastněné do výuky tanců. Společné kolové tance nakonec byly dobré (country a židovské), ale folklorní jsme vynechali, ty už by asi byly dost nucené. Navíc bylo problematické složení lidí, taneční páry by mohli utvořit jen studenti TK a místní farnice, na což se prefekt Pepa moc netvářil (nebo alespoň to by můj dojem). Možná jsem si měli dopředu zjistit, jaký na to má kdo názor – O.Alfréd, O.Jan atd. . ° Účast byla si myslím velice dobrá. Převážně celý večer jsem s Lubošem strávil u pípy, takže ani pořádně nevím, co se vlastně dělo, jaký byl program, a proto ho nemohu nějak objektivně zhodnotit. ° Příjemně a s chutí jsem si zahrál, očekával jsem větší účast, ale byla pochopitelná z hlediska konkurence. Grilování, pivo, - supr . ° Hodnotím kladn ě, příjemné popovídání s lidmi, bylo to jak to má být, písničky, chvilka klidu, potom se něco řeklo, jo to my vyhovovalo, nebylo to přebité… účast pokulhávala, ale s tim se musí počítat,ale rozhodně to nebylo tím,že by to bylo málo hlášeno, je školda že konvikťáci nešli mezi lidi- tím myslím i sebe - sice jsem tam lítal jak hadr na holi a pokecal jsem si i s lidičkami, ale mohl jsem tomu dát víc, tak jako všichni. Velmi jsem byl rád z F. Čechů že se tam věnoval holkám které přišli jen tak.... . ° Organizace dopadla dob ře, účast samozřejmě horší- protože se řeklo, že to bude „spíš pro mladé“ což mohla být částečně pravda, ale posedět a něco si dát mohli i ostatní a ten večer mohl skončit daleko lépe. Taky nechápu, jak nám mohla projít ta hlasitá hudba až do 11 večer? klidně to mohlo hrát na půlku hlasitosti a všichni by slyšeli…já být v tom paneláku naproti a poslouchat to tam dvě odpoledne za sebou a mezitím ještě v noci… . ° P řišlo mi, že v sobotu večer a v neděli odpoledne probíhá totéž až na nějaké drobnosti. Sobotní večer bych vynechal a nechal to až na nedělní odpoledne. . ° Myslím si, že kluci se toho zhostili se ctí a až na nějaké mírné nedocvaky a šumy to proběhlo v pohodě a řekl bych k obecné spokojenosti. Já jsem toho ten večer mnoho nestihl, protože jsem točil jedno pivo za druhým a skoro se nezastavil, takže nebyl čas ani s nikým popovídat, ale šéf grilu a hudebníci, na tom nebyli o mnoho lépe. Ohlasy jsem žádné neslyšel. . ° P řestože na náměstí byly Pivní slavnosti a v televizi byl zápas naší reprezentace z MS v hokeji, tak přišlo vcelku dost lidí, zejména mladých. . ° Výborné bylo, že se grilovalo, to čilo pivo, že kluci měli koncert a byla pantomima. Jediná škoda je, že se to sešlo s takovými dalšími akcemi. I toto je ze škol: „Líbí se vám naše paní učitelka?“… „Jakej máte plat?“… „Máte ten MS Office legální?“… „Víte, jak se dělají palačinky?“

Ad 18. Na jedné lodi

„Bystrík mě pořád honil s obsluhou ☺“… Bylo to vyvrcholení našeho pobytu ve farnosti. Po dopoledních mších svatých jsme připravili společensko-zábavní odpoledne /nejen/ pro farníky všech věkových kategorií. Byla hudba, zpěv, občerstvení /od farníků i od nás/, možnost si popovídat, různá zábavná stanoviště pro děti atd. Tím jsme se také oficiálně rozloučili s Přerovem a misiemi. Všech se nás tam mohlo vystřídat až ke stovce. Vyhodnocení: ° M ěl jsem na starosti vzduchovky, lidé se u toho skvěle bavili, mohu je jen doporučit. Určitě nesmí chybět tyto hry na žádné takové akci. Čím více rozmanitých her, tím lépe. ° Program jsem si užil, bylo krásn ě, s klukama jsme hráli, což je činnost, která mě hodně baví… to je ale subjektivní pocit. Objektivně však musím říct, že se mi líbila atmosféra odpoledne, hodně lidí, kteří různě pendlovali mezi stanovišti nebo jen tak klábosili. Možná opět zařadit víc toho, aby se bavili i ti starší, kteří seděli. Kromě hádanek otce Alfréda a tomboly se tam nedělo snad nic dalšího. Stanoviště byly super. ° Konkrétní reakce lidí p říliš nevím, protože jsme se hodně věnovali hraní a na to jsem já osobně hřešil, že už mám „v zapojení se pro druhé“ odpracováno. Odpoledne bylo víc hektické, málo času na hokej, pořád mě Bystrík honil s obsluhou ☺, ale jinak to bylo fajn. Lidi se zasmáli, když Vašek četl myšlenky lidí. Bylo legrační, když pořád někde praskaly balónky. ° Pocit mám velmi podobný jako se sobotou. Jen tam bylo více lidí, už se zabavili sami. Velmi dobré bylo udělat ty maličkosti pro děcka. ° V záv ěrečném programu jsem neměl žádnou zvláštní funkci a tak jsem se spíše snažil komunikovat s lidmi, doufám, že se mi to dařilo. Organizace byla dobrá, i když stejně jako v sobotu bylo trochu nešikovné postavení mikrofonu a hudby. Odpoledne bylo příjemné. ° Navíc soutěže pro děti byly velmi zajímavé. Také jsem něco připravil, ale pro kvalitnější disciplínu bych potřeboval vědět o tomto úkolu před misiemi. Dále také nebylo řečeno, kdy ty disciplíny ukončit. Poté měl Láďa na starosti střílení ze vzduchovky. Jako součást disciplín dětí to bylo dobré, když tam byl on, ale potom by bylo dobré, kdyby jsme se střídali u hlídání střelby (aspoń 5), protože jsem ho vystřídal a pak mě nikdo nevyměnil, takže jsem seděl také stranou. ° Byl jsem netrp ělivý, protože jsem už chtěl být v Olomouci, jen jsem to nechtěl dát nikomu najevo. Muzikanti byli výborní, stejně jako kluci, co měli stanoviště. Atmosféra byla dobrá. ° Pohodová akce jako rozloučení s farností. Bylo vidět, že je tam dobrá atmosféra a tak jsem i trochu přetáhli. ° Co se týká neděle odpoledne, tak ten jsem si užil velice dobře. Vytvořil jsem si také vlastní stanoviště (slalom s kopačákem) a myslím si, že jsem se pobavil jak já, tak i soutěžící. Děti si to (aspoň mě to tak připadalo) užili. Reakce od rodičů byli také pozitivní. S mnoha z nich jsem si pěkně popovídal jak o místní farnosti, tak je i zajímal TK. Spolupráce s farností byla po celý týden velice dobrá. Kněží se nám na faře snažili vycházet maximálně vstříc a myslím si, že ten týden byl pro všechny povzbuzení. ° No jak bych to řekl, Tak určitě naplno, i když v tom byl zahrnut i hokej a nakonec přišlo i dost lidí, nemůžu a nemám proti tomu žádné výhrady, i když jsem litoval ty obsluhy, která si nemohla ani odskočit, ale děkujeme že to alespoň někdo dělal

° V pohodovém duchu - já jsem byl naprosto spokoje n lidé se bavili, myslím že jsme se tam s farností dost sblížili /i v sobotu i v neděli/ ° Bylo to strašně ve stresu. prakticky jsem měl oba dva dny na starost a bylo mi líto že jsem to prostě nějak neunesl. ° To byla binace dvou totožných akcí…na kterých se objevili někdy i ti samí lidé… buď se měly udělat s delším (!!!) časovým odstupem, nebo je spojit dohromady v sobotu odpoledne, protáhnou to klidně do večera…a s farností se rozloučit buď při tom anebo v neděli, ale jinou formou (v kostele, v Sonusu,…) ° Nedělní odpoledne jsem začal obědem u pana kostelníka (mého skoro spolurodáka) a poté jsem pro změnu zase na farním dvorku točil pivo, takže obdobný zážitek jako v sobotu s tím rozdílem, že tentokrát jsem se alespoň chvílemi dostal mezi lidi a někteří si i přišli za mnou popovídat. Ve chvílích volna jsem si prošel atrakce, které byly docela nápadité a po zásluze hojně navštěvované a i sem tam s někým prohodil pár slov. Reakce lidí jsem moc nepochytil. ° Bylo to dobré, člověk se dostal do kontaktu s mnoha lidmi. Program byl dobrý, akorát byla škoda, že jsme pak lidi museli vyhazovat, lepší by bylo si to prodloužit a vrátit se do Olomouce až v pondělí. ° Úžasný konec! P řekvapilo mě kolik přišlo lidí. Program vyšel podle mého názoru také dobře. Různé hry si zkusili nejen děti, ale také rodiče. Překvapily a potěšily je ceny za splnění jednotlivých úkolů. Opravdu konec mě velmi zaujal a nesmírně potěšil =)

Později někteří z místních lidí napsali k misiím na FB: „- naprosto nejlepší týden s konvikťákama! povedlo se vám povzbudit i ty už "obrácené" a vlít jim novou energii, díky! tož někdy dojeďte zas :-D“ „- budeme na vás dlouho vzpomínat ☺“ - /J.S./

Ad 19. Co tě překvapilo „Ten týden byl plný překvapení a nečekaných zvratů!“ ° B ůh vždy překvapí, i když jsem se bavil s děvčaty, cítím vnitřní odstup. Jen mne to utvrzuje v mém povolání. Doporučuji zachovat v programu v konviktu, neškodily by i v semináři. ° Příjemně mě překvapilo přijetí na školách (jak od studentů, tak i od některých ve vedení) množství zúčastněných místních, pozvání k hraní s místní scholou na prvním svatém příjímání, což byl pěkný zážitek, pohodová a přátelská atmosféra v Čekyni, ze jsem se potkal s klukem,co prožil klinickou smrt…. Nepříjemně asi nic – buď mi některé věci nevadí nebo s nimi počítám už dopředu. V jaké úloze jsem se našel: baví mě práce s lidmi, takže i na školách mě to bavilo, reagovat na atmosféru ve třídě atd…

Co bych změnil: přípravu v rámci setkávání vedoucích skupinek, společné zázemí - pokud to jen trochu půjde Ovlivnění vztahů: Asi ano, snad pozitivně, sám příliš velkou změnu necítím, možná to bude tím, že celkově na tom nejsme až tak špatně, že by nás po téhle stránce misii měly „tahat z bryndy“. Ale jak jsem naznačoval, tak z tohoto důvodu bych určitě preferoval společné zázemí. Osobně mě to dalo hodně – vyzkoušet si jaké to je mluvit před druhými o Bohu, zjistit víc jejich názory, jaké je povědomí o církvi, návštěva obou domovů byla pro mě velkým přínosem, rád poznávám nové prostředí, takže i z tohoto hlediska to byl přínos… Rozhodně doporučuju pro příští roky. ° P řekvapily mě hlavně školy, jak nás tam přijaly, zvláště na průmce, a studenti, kteří nevypadali nějak znuděně, nebo to aspoň nedávali najevo, chovali se normálně. U nás na střední by to asi bylo horší. Nic bych neměnil, ale soustředil bych se na ty nedostatky, které jsem výše uvedl. Myslím, že jsme se víc stmelili, zvláště mi, co jsme bydleli na Předmostí. Bystrík nám dělal mámu, tak jsme se nemuseli moc starat. Mám cenné zkušenosti, zvláště z těch škol. Doporučuji to i do dalších ročníků, co přijdou po nás. ° Nakonec jsem se asi opravdu nejvíc našel v těch třídách a to konkrétně v diskusích. Bavilo mě to, přišlo mi to smysluplné, že to má cenu, … Při organizovaných programech bych se asi nutně nepouštěl do pokusů a zábavu, když na to nemáme nikdo vlohy – fakt jsem se styděl. Nebo se tomu příště víc věnovat a dotáhnout to. Velmi příjemně mě překvapilo, že fakt osobní úsilí nezajistí všechno a že opravdu funguje, když už člověku nezbývá než to trocha nechat, jak to dopadne s vírou, že mu snad PB pomůže. Tak to pro mě asi je přínos misií – zjištění, že nervy a poctivost jsou dobré a důležité, ale že to není ani polovina úspěchu a že zbytek člověka najednou nějak napadne nebo najednou najde odvahu a sílu zvládnout nepříjemnou situaci, smířit se s pocitem trapnosti a jít dál nebo najít krásu i v tom, že jen donucen k pokornějšímu postoji. Hodně nepříjemně mě ale překvapilo fungování nás jako kolektivu a jednotlivců v konviktu. Jak každému tekly úplně zbytečně nervy. Jak to, jak se někteří chovali k lidem – což mě v semíku nenapadlo a asi napadnout nemohlo, když to není jak zjistit – drzost, neomalenost, nesoudnost, netrpělivost, povýšenost, samolibost, lenost, neupřímnost – přiznávám, že to pro mě bylo to nejtěžší, co jsem v konviktu za celý rok zažil a proč pochybuju o tom, jestli ta celá akce měla smysl. Jsem za ní rád i za tu zkušenost, ale prostě mi fakt není dobře u žaludku a natož u srdce s pocitem, že jsme měli přijet jako parta, dávat příklad, fungovat, něco hezkého šířit, … A většinově to asi tak bylo, ale oni bolestivé věci asi budou vždycky křičet o něco hlasitěji… Ale dík misiím opravdu znám některé kluky líp, s mnohými jsem konečně našel společnou řeč či frekvenci, s dalšími prohloubil vztah tak, že jsem z toho teď úplně na větvi – jo, za to to asi stálo – vztahům mezi námi to snad pomohlo, jen mě mrzí, že to medium, aby to klaplo, byli živí lidé v Přerově… Ještě bych asi změnil to, aby bylo pevně dané, kdo kde a kdy má být, co je povinné a aby lidi rovnoměrně měli své úkoly. Byla škoda, že byly společné programy a chyběli tam konvikťaci – protože buď šli na pivo, spali, nebo koukali na TV nebo se prostě zašili. Možná i proto, že to nebylo jasně řečeno co se sluší a patří. Pak člověk viděl dříče jako Tomáše a jen se svíraly pěsti a utíraly slzy – rozdíl mezi udřeným a unaveným Tomášem a dalšími obětavci a pak lidi, kteří to měli jako velmi příjemný týden v klídku a pohodě ještě s velkou kritikou v puse…No, tož už končím… ° Byl jsem trochu nervózní ze vstupů ve školách. Bál jsem se nepřátelské atmosféry. Naštěstí jsem se ve třídách setkal maximálně s ignorancí. Já osobně jsem se v ničem nenašel, někdy jsem se i nudil, někdy jsem trpěl pocity zbytečnosti mé účasti na misiích a tím, že mě chtějí všichni jen odstrčit někam do pryč. ° Velmi m ě bavilo mluvit se studenty o jejich názorech ptát se, dozvídat se, co si opravdu myslí, co je třeba trápí, nebo co poslouchají za muziku, či jakou hrajou PC hru. Spíš než bych byl překvapen, tak jsem si jenom potvrdil to, že se dá mluvit s každým člověkem a není dobré odepisovat průmyslovky a učňák. Co se týká ovlivnění vzájemných vztahů tak to proběhlo určitě a myslím si, že pozitivně. V neobvyklých kulisách jsem si mohl lépe všimnout některých povahových vlastností, které mi doposud byly skryty. A i díky komornějšímu bydlení na Předmostí se vztahy lépe utužily, zase jsme se trochu více sžili. ° Překvapila mě ochota, vstřícnost a bezprostřednost farníků a přijetí od studentů. ° Zlepšit informovanost a detailnost programu pro všechny konvikťáky, co nejpřesněji už před misiemi. Vzájemně jsme se více poznali, hlavně ve skupinkách. Poznal jsem i svoje přednosti i nedostatky pro práci v kolektivu. Velmi doporučuji. ° Myslím, že by nemuselo být tolik akcí, jen aby byly. Problém je, že vlažný farník nejde ani na nedělní mši, natož tak ještě na farní odpoledne/večer/ atd. Poctivý farník pak, který chodí na mše a je ve farnosti aktivní, by si možná spíš radši odpočinul doma, než na farním odpoledni, které jiný smysl,

než právě pobavení a rekreaci farníků, nemá. Tím nechci říct, že se všechny ty akce neměly konat. Ale z hlediska skutečné evangelizace mi takový maratón akcí přijde trochu jen jako víření prachu. ° Co kdyby se v rámci misií objevila i n ějaká skutečně fundovaná přednáška o duchovním životě – o.Jan by si nachystal (pokud by měl čas a možnost) třeba hodinové povídání o nějakém duchovním tématu, nebo třeba o literatuře. ° Možná bych zavedl trochu direktivnější způsob řízení akcí, aby všichni věděli co mají dělat. Např.: „Běžte tam a seznamujte se s farníky a učte se navazovat komunikaci.“ ° A ť se misie konají i dál. Dalo mně to hlavně zkušenosti ze škol. ° D ůraz bych do budoucích let ještě víc opřel do hodin ve školách. Ještě intenzivnější příprava do hodin by byla dobrá. Je důležité nemít jen vědomosti, ale umět se i efektně vyjadřovat, bylo by dobré víc cvičit rétoriku – co tak třeba ve spiritualitě vždycky někoho vybrat, aby si stoupnul před tabuli a zkusil odpovědět s co nejlepším formulováním? ° Také bych doporu čoval „kovanější“ formaci, aby se nestalo, že někdo vlastně ani neví, čemu věří. Např. jsem zaregistroval, že jeden nevěděl, jestli je nebo není homosexualita sama o sobě hříchem. Možná se tady těm věcem víc věnovat ve spiritualitě namísto nic neříkajícím diskuzím, aby tam konkrétně zaznělo „je to tak a tak“ a aby se tato „pravda“ neztratila v diskuzi, kde je slyšet leccos. ° Misie určitě doporučuji v budoucnu. Když jsem se bavil s bohoslovci, tak si je také pochvalovali a říkali, že dokážou dobře stmelit společenství. Myslím si (i když jsme byli ubytování na několika místech), že u nás se to dobře povedlo. Mně se velice líbily a klidně bych je někdy v budoucnu opakoval (ale nesmí být před zápočty z jazyků). ° Co mi daly misie: Ur čitě byly pro mě povzbuzení v duchovním životě. Čeho si velice cením je, že se mi rozšířily obzory, co se učí na odborných školách. Jelikož jsem vystudoval gymnázium, nedokázal jsem si udělat představu, co se učí na odborných školách. Velice užitečné pro nás pro všechny byla diskuze ve školách, kdy jsme byli nuceni obhájit svou víru a vysvětlovat jim učení a stanoviska církve. ° Našel jsem se v přípravě a v samotném hraní (dětský domov, koncert, večer..) asi mě nic nepřekvapilo, jen to, že jsme ne vždy všude měli přístup a že nám odešel zesilovač. ° Je to dobrá zkušenost. Pro kluky kte ří jsou jednou v konviktu, tak určitě bych to nerušil, jde o sebezápor, i přes veškerou bojácnost jít do té třídy, i toto může být zkouška, aby se člověk naučil komunikovat a byl stálý ve svých názorech. Samozřejmě i my jsme se tím učili pracovat jako tým.. ° Jak už jsem řekl překvapila mě srdečnost a přijetí u farníků zájem ze strany studentů ve školách. Myslím, že naše vztahy to ovlivnilo a to hlavně ve skupince ve školách v první linii ☺ ° Že nás p řijali. Možná to poděkování které jsme dostali od těch škol - využít u jiných měst tak, aby těch hodin bylo víc. Mě osobně těch hodin přišlo málo s časovou přípravou, kolik jsme do toho dali. ° Ten týden byl plný překvapení a nečekaných zvratů! Myslím, že misie byly po všech stránkách cennou zkušeností, kterou by si každý měl projít. Ale jen jednou☺ ° Škoda byla, že jsme byli rozdělení (fara, SONUS a Předmostí). I když jsme společně strávili dost času, tak celková jednota byla rozdělená. ° Myslím, že misie naše vztahy trochu ovlivnily, člověk zjistil, jak se kdo chová v různých situacích. Někdo se třeba nově projevil, ukázal své přednosti. ° Ur čitě misie doporučuji. Skvělá zkušenost pro všechny a také celkově pro celý konviktní tým. Zážitky – návštěva domova důchodců i dětského domova. Je to věc, kdy je na první pohled zřejmý její smysl. Přínos velké radosti pro navštívené. Zpestření jejich programu. V případě možnosti více návštěv bych se nebál tyhle aktivity zmnožit. (více domovů, vícekrát domov, různými konvikťáky atd…) ° Příjemně mě překvapilo přijetí od přerovských lidí po celý týden a ochota se zapojovat i do našich akcí. Z působení ve školách jsem mě docela strach, ale obavy se hned po prvním dni rozplynuly, protože to nebylo zdaleka tak hrozné jak jsem si představoval. Nebyla by vyloženě úloha ve které bych se našel, ale na druhou stranu také nebyla žádná, která by mě vyloženě nešla, nebo bych jí dělal s nechutí. Myslím si, že misie byly také výborné na utužení vzájemných vztahů, hlavně uvnitř skupinek, člověk poznal druhé i sám sebe mnohem více než doposud. Mě osobně to dalo moc dobrý pocit, jako vždy, když člověk dělá něco pro druhé a také jsem si ověřil, že jsem schopen se překonat a i před mnoha lidmi dokáži něco předvést. Určitě MISIE v budoucnu doporučuji bylo by to velké ochuzení, pokud by nebyly.

„Protáhnete nám hodinu?? Super přednáška!!“ /reakce při prezentaci ve škole…/

Ad 20. Můžeš ještě cokoliv k tomu dodat…

„Prostě důvěřovat Bohu a ne sobě..........“ ° Uff, jsem rád, že jsem se dostal až sem. A ješt ě něco doplnit…? ☺ Jen bych chtěl poděkovat vám představeným, že jste nám umožnili misie prožít a za všechno, co jste pro ně a pro nás udělali. I když jsem z toho měl strach, jak se mi to nelíbilo….., chci za to poděkovat. Sami jste si teď přečetli všechno to, co za rozporuplné pocity ve mně je, ale určitě není rozpor v tom, že už jsem přišel na to, že mám určitě za co děkovat, že to chci udělat a že jsem za to všechno opravdu rád. Děkuju! ° Jsem velmi rád za tuto misijní zkušenost, proto že mě tato práce velmi zaujala a doufám, že se někdy k něčemu podobnému ještě dostanu. ° Jsem rád za cenné zkušenosti b ěhem vstupů do škol, za to, že nás o. A.. nechal dívat se na hokej. Děkuji za indický čaj, za koncert, za nádherný sobotní večer. Jsem vděčný, že jsem poznal město Přerov, Ale opravdu jsem se někdy nudil a připadal jsem si zbytečně. ° D ěkujeme za trpělivost, modlitby, důvěru, příklad a jinou hojnou podporu.

° Jel bych klidn ě znovu. Také moc děkuji =) Byla to výborná zkušenost! Uvědomil jsem si, že kde jsou lidi, tak tam je dobře... A že každé místo, město je krásné. Bez podpory a modlitby by to ale nešlo =)

Ten nahoře je opravdu Borec! … „Co jste zač ?☺ “/taky otázka ze školy…/

PŘÍLOHY: 1.příloha /sk.J.Stehlíka/:

Průběh hodiny 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

představení (5 min) jistota v životě (1 min) Laďa - MUDr Pollo (5 min) Komentář ke klinické smrti (1min) osobní svědectví (3) katecheze (20 min) dotazy (7min) závěr hodiny (3min)

1. představení (5 min)

(Dobrý den, předně chceme poděkovat za to, že jsme za vámi mohli přijít, že nám to vedení školy umožnilo. Taky se chceme představit. Jsme studenti teologického konviktu v Olomouci. To znamená, že se první rok připravujeme na povolání katolického kněze.

Co od nás můžete čekat? Chtěli bychom vám říct něco o naší víře, o možnosti, jak se dívat na některé věci. Budeme rádi, když se budeme moct v téhle oblasti obohatit i vzájemně, budeme rádi za vaše názory. Rozhodně se nemusíte bát, že bychom vás chtěli o něčem přesvědčovat nebo dokonce nutit ke vstupu do církve. Hodina bude probíhat tak - že vám nejprve předneseme připravenou prezentaci - se rozdělíme do diskusních skupinek - pak si vzájemně vyměníme názory na co jsme přišli - bude prostor i na dotazy…

Abyste o nás věděli trochu něco jednotlivě, tak se vám představíme…) - představení nás jednotlivě - prezentace našich fotek (každý cca 30 vteřin) TechPozn: rozdáme lístky a vybídneme k dotazům (nejprve krabička s lístky a později to jeden z nás vybere nebo se pošle druhá krabička na vracení lístků) Dotaz na ně, co si myslí, že je: Co si myslíte, že máme my lidi podle vás v životě jisté? (1 min) Odpověď: Jisté je to, že zemřeme! Doplňující otázka: Kdo přemýšlí o tom, že zemře…? Nikdo se nepřihlásí… Není to chyba, když je to jediná věc v životě, o které víme, že nastane? Na úvod naší hodiny jsme si připravili příběh doktorky Glorie Pollo, která zažila klinickou smrt (co to je? Doplnit…?) Takže bych chtěl poprosit Láďu, aby nám k tomu řekl něco víc… - klinická smrt? Co to je doplnit… 2. Laďa Dr. Pollo (5 min) - krátce popsat podstatu věci, vypíchnout zajímavosti, ale důležité je, aby se vypíchlo, že klinická smrt je předznamenáním, že smrtí život nekončí, vysvětlit, co o tom vypovídá klinická smrt

3. Komentář ke klinické smrti (1min) Klinická smrt je pro mnohé důkazem, že existuje život po smrti, že smrtí všechno nekončí. V tom, jak lidé popisují svoje zážitky klinickém smrtí, pro to svědčí dost věcí - po celém světě tisíce lidí s prožitkem klinické smrti vypovídají velice podobně: - duše, která se pohybuje mimo tělo - jdou ke světlu, které ji přitahuje - nepopsatelně příjemné pocity, pocit lásky, vidí jakoby najednou celý svůj dosavadní život - nechtějí se vrátit zpět, ale nakonec se do těla vrací, potom zpravidla svůj život radikálně mění - vědci po celém světě se tímto fenoménem zabývají, racionálně nedokáži vysvětlit - Raymond Moody (mohla by být náplň druhé hodiny), Dinesh DSouza: Život po smrti důkazy Křesťané věří v život po smrti. Věří totiž v Boha, který stvořil celý svět, stvořil i člověka a zve ho k tomu, aby žil v lásce. A aby se po smrti zase k Bohu vrátil a žil u Boha dál. 4. osobní svědectví (3 min)

5.

katecheze (20 min - 7 min ve skupinkách + 13 min prezentace)

Teď vás poprosíme o: - rozdělení do 4 skupin - každá skupinka bude mít jedno z následujících témat + společné téma Bůh - ve skupinkách na papíry napište cokoliv, co vás k tomu pojmu napadne - zvolit jednoho člověka, který to bude pak za skupinku prezentovat ostatním - 5 – 7 minut - Studenti se rozdělí do 4 skupin. Každá dostane jednu společnou otázku a jednu specifickou pro jejich skupinu. - Otázky budou nadepsány na jinak čistém papíře A4, který jim rozdáme. - Do každé skupinky půjde jeden člověk. Do jedné pak dva, z nich jeden bude mít na starosti sledovat čas. - po vypršení času každá skupinka bude nejprve prezentovat svoji specifickou otázku v pořadí: 1.církev 2. láska 3. Bůh

TechPozn.:Při prezentaci každé skupinky se zapisují jejich závěry

6. dotazy (7min) - zodpovíme tak, že si budeme brát přednostně to, co se týká našeho tématu, nebo je nám blízké 7. závěr hodiny (3min) - pozveme na akce + nechat naše kontakty - poděkujeme za pozornost - popřejeme vše dobré a rozloučíme se

Druhá hodina: velká hra (komu dát náhradní srdce. Doktor, geniální dítě, matky čtyř dětí…), řazení hodnot

2.příloha /scénář hodiny Fr.Čecha/:

Osnova našeho programu byla takováto: -

Rozdání materiálů (společná brožurka, papírky na otázky, dotazníkové papíry)+ informace co s nimi - Představení konviktu, důvodu proč tu jsme, co je účelem setkání, představení každého konvikťáka - Video Everythink skit + diskuse nad ním - Vyplnění papírků s otázkami o hodnotách + moderovaná diskuse nad nimi - Prostor pro otázky studentů - Představení dalšího programu a rozloučení Atmosféra ve všech třídách byla minimálně vstřícná, troufám si říct, že jsme byli zpestřením ve škole. Tématem, které bylo ze strany studentů nejčastěji předkládáno, byla otázka celibátu. Ani tak ne apriori odsouzení, spíš zvědavost, jak je to možné, proč vlastně, co mi tento způsob života přinese. Posílilo mě to ve dvou věcech: 1) je potřeba se nad touto otázkou dál zamýšlet a prohlubovat chápání života v celibátu 2) jakkoliv je to pro nevěřící těžké, nezačínat obhajovat „pragmatickými“ názory typu „abych měl čas“, protože zvláště na G. J. Škody studenti dobře oponovali, že i mnozí jiní jsou zaměstnaní až až. Možná spíše začít smyslem – kněžství znamená dát se 100% druhým a celibát je k tomu cesta. (to sice také zaznělo, ale až po, takže to malinko zapadlo). Druhým tématem, které bylo dotazováno 2x byl, možná jen ze zvědavosti exorcismus. Církevní majetky, historická témata atd. jsem ani příliš nezaznamenal, nebo jsme se jim věnovali jenom chvilku. Spíše než o obecné církevní věci, či jak to říct, se studenti zajímali o nás a náš život s vírou (od kdy jsme věřící, co to pro nás znamená, proč křesťanství, proč kněžství, jak se projevuje v našem životě Boží působení). Nechci říct, že by v přípravě nebylo třeba se zaměřovat na fakta (historická…) ale určitě by si každý měl zkusit smysluplně odpovědět právě na ty otázky, které se týkají jeho vztahu k Bohu, jeho víry. Velmi zajímavý byl postřeh studentky ze septimy na gymnáziu J. Škody, v hodině se skupinou Tomáše Marady, který se týkal předmanželského sexuálního života a našeho argumentu, že sex je vyjádřením absolutního darování jednoho druhému a měl by tedy být podložený i slibem před svědky – uzavřené manželství. Otázka byla: Nedává se tím tedy větší důraz na tělo před srdcem? Dobrá byla v brožurce křížovka – ty, které nebavil program, měli co dělat. V naší skupince jsme třídy nerozdělovali do skupinek, ale díky srovnání se skupinou TM si myslím, že to ve třiceti lidech jde a pomáhá to k navázání osobnějších vazeb a lépe se komunikuje, ale potřeba zvážit, jak se na to kdo cítí. /pozn. náš předtištěný formulář dodá O. Kapasný/:

SCÉNÁŘ: Před hodinou a příchodem lidí nachystat vše potřebné – techniku atd… Úvod: Dobrý den, vítáme vás na této hodině. Jsme studenti Teologického konviktu, kde se připravujeme na kněze. Je to něco mezi intrem, klášterem a kasárnama. Asi si říkáte, co tady děláme. Přišli jsme k vám, abychom se pobavili o křesťanství. Nemusíte se bát, že tu budeme dělat nějaký nábor, nebo něco takového. Chceme se dozvědět, co si o křesťanství myslíte vy, vyměnit si názory. Na začátek se vám představíme. /začne moderátor, pak postupně další/. Program hodiny:/má ten, který skončil představování, asi Ondra/

Teď si řekneme něco k programu této hodiny. Teď vám pošleme lístečky, na které můžete psát své dotazy. Napsané dotazy pak budete moct dát do krabičky, kterou vám pošleme za chvíli. Na začátek vám pustíme video, které představí podstatu křesťanství, pak bude prostor pro diskusi, kterou budeme moderovat, a kde se zamyslíme nad hodnotami, které jsou pro život podstatné. Video:/uvede Jarda/ Jak už řekl Ondra, začneme krátkým videem. Abychom jej lépe pochopili, pozvali jsme dva profesionální moderátory, které znají minimálně všichni fanoušci sportu. Takže bych rád přivítal Roberta Zárubu a Michala Dusíka, kteří si k nám odskočili z komentování MS, zdravím vás pánové, jsem rád, že jste přišli. Posaďte se a můžem se pustit do práce. /pustí se video/ Rozloučení – opět Jarda: Díky pánové za váš čas a těším se někdy zase na viděnou. Teď bych poprosil Ondru o vysvětlení, jak tohle video souvisí s křesťanstvím. Ondra: V tomto videu lze v jisté míře pozorovat křesťanský pohled na vztah mezi Bohem a člověkem. Na začátku bylo ukázáno, jak Bůh člověku dává život a ukazuje mu svět, který pro něj stvořil. Člověk v Boží blízkosti a péči prožívá radost. Pak se ale přihodí zvláštní věc, při které bůh přestane člověka zajímat. Člověk začne následovat jiné osoby, které ho skrze povrchní prožitky přivedou na pokraj sebezničení. Ale Bůh se tady neukazuje jako ten, který se snaží člověku vnutit svou představu, ale trpělivě čeká, dokud člověk neuvědomí, že bez Boha ho čeká jenom smrt. V poslední části videa jsme mohli vidět návrat člověka k Bohu. Člověk nemá sám dost sil se dostat zpět k Bohu, protože je daleko od Boha a protože všechno zlo, s kterým se v životě zapletl, mu brání zpět k Bohu. Bůh mu ale pomáhá, aby se navrátil, ale když člověk už nemůže, sám se vydává proti zlu, aby člověka zachránil. Diskuse nad hodnotami: /uvedení Fanda + svědectví/ Videem a komentářem jsme chtěli říct, co je v křesťanství podstatné. Ze svojí zkušenosti můžu říct, že tenhle příběh dost pasuje na můj život, neměl jsem sice problémy s drogama nebo pitím, pro někoho to je možná pitomost, ale byl jsem skoro závislý na seriálech, filmech. Celý dny jsem nedělal skoro nic jiného, než se na ně koukal a pak jsem se z nich najednou vyhrabal…. /Josef/ Teď vám kluci rozdají lístky, kde jsou otázky, které nám pomůžou v další části. Na předtištěné otázky si můžete odpovědět, nebo si to i napsat. Co je ale důležité, tak my se vás na vaše odpovědi ptát nebudeme, protože mohou být osobní. Mají vám totiž pomoct

představit si, co konkrétně ve vašem životě znamenají hodnoty a věci, o kterých se budeme bavit. Po rozdání budete mít pět minut na zamyšlení. /rozdají se lístky a pustí se potichu podkreslující hudba/ /po uplynutí času se hudba vypne, pustí se slide se čtyřmi okruhy/ Okruhy: • • • •

Dobro Život Láska Radost

Uvedení do diskuse První téma Schéma moderování diskuse: • • • • • • •

Říct, jak to vidím já Zeptat se přímo 4 – 5 lidí Zrekapitulovat, co jsme slyšeli /bude se to psát/ Zeptat se, proč to pro ně znamená to, co si řekli Zkusit udělat nějaké hodnocení – co je více či méně Poukázat i na opačnou hodnotu, skutečnost, či problémy /rozvody, utrpení, smrt/ stejným způsobem, ale zeptat se třeba jiných lidí Závěrečná otázka do prostoru: Má to cenu, smysl se snažit o pozitivní hodnotu?

Po všech tématech poděkování za diskusi + říct, co jsme tím mysleli (pokud jsme mysleli), sebrání lístečků Jednoduchá hra třebas soutěžní, během které jeden roztřídí otázky Odpovědi na otázky Prezentace dalších akcí + míst, kde nás najdou, pokud by chtěli Dotazníky:

Dobro Co Tě napadne, když se řekne dobro?

Kdo je pro tebe dobrý člověk?

Radost

Láska

Život

Kdy jsi měl naposledy radost? Kdo Ti ji udělal?

Co je to vlastně láska? Jak se projevuje?

Co podle Tebe dává životu smysl?

Jak se projevuje tvoje radost?

Jsou nějaké druhy lásky?

Má každý život stejnou cenu?

3.příloha /scénář hodiny T.Marady/: 1.Představení Jsem studenti TK, co to je, osobní představení (presentace fotek), moc nás zajímají Vaše názory, budeme si tykat, krabička s dotazy 2.Hodnoty Každý student má za úkol seřadit šest hodnot (kariéra, manželství, peníze, užívat si života, přátelé, zdraví) které dostal na papírku. 3.Test Papírky byly v pěti barvách, studenti se sesednou do skupinek podle barev, soutěží ve vtipném testu na duchovní témata, vítězná skupinka vyhrává čokoládu, 4.Diskuze Studenti TK se rozcházejí do skupinek a diskutují nad hodnotami, zapíší výsledky a jeden z nich vypočítá průměrné bodování hodnot. Možnost porovnání jednotlivců s průměrem třídy – diskuze se vyhrotí. Diskuze pak naváže na otázky testu – posmrtný život atd. 5.Svědectví Jeden z TK řekne o svém žebříčku hodnot, ale může volně, jak kdo to má nachystané. Podle situace, co by nejvíc sedlo (např. na zdravce Kubovo svědectví, že lékaři nutili jeho maminku k potratu) Potom podle uvážení. V zásobníku bylo: Popoluška Pro odlehčení a vytvoření dobré atmosféry, vždy se setkala s velkým úspěchem, jen jednou to nebylo ono. Na gymplu a zdravce ale pro rozsáhlé diskuze nebyla. P.O.D

Klip křesťanské rockové kapely „We are, we are“. Prvně se pustí bez titulků, pak výklad, co chce říct, pustí se znovu s titulky. Tento klip měl velký úspěch co se týče pozornosti a při správném výkladu je velmi působivý. Šostakovič Co nás všechny spojuje, jak ateisty tak teisty – touha po tom, aby měl život smysl. Krátké popovídání o utrpení Šostakoviče, jeho myšlenky coby myšlenky ateisty – na tom se shodneme, že by zlo mělo být potrestáno a dobro odměněno. Křesťanství ale jde dál – není to utopie, skutečně se po smrti té spravedlnosti, po které Š. toužil, ale které se nedožil, dočkáme (jeho výrok: „Kdybych na chvíli přestal věřit, že hrůzy komunismu skončí a Stalin bude za své zločiny potrestán, život by neměl smysl“). Do toho byl poslech osmého kvartetu c moll 2 druhá věta –strašně expresivní, docela to na studenty zabíralo Další svědectví Most Měli jsme nachytaný k tomu nějaký vyklad, ale na tento film nikdy nedošlo. 6.Dotazy Pak rozdání našich brožurek. Protože na nás chtěl jednou jeden borec mobil, rozhodli jsme se, že pro ostýchavější, kteří by se třeba báli přijít, promítneme kontakty na nás (mail a mobil) do dataprojektoru, ale musí se to dobře okomentovat (hrozí, že to bude vypadat fakt blbě), s tím taky, že by nás zajímala zpětná vazba, ale zatím (za týden) nic nepřišlo.

POZN. ZPRACOVATELE: Jsou též k dispozici fotografie z misií, písemné materiály i originály dotazů, vzory brožurek i plakátů …/u o.Jana/. TK se také účastní Noci kostelů u kapucínů v Olomouci – materiály /info o programu, účast…/ - u o.jana