3. Na jaký náš společný tábor nejvíce vzpomínáte a proč? Zden: „Vzpomínám na všechny, ale nejvíc mě oslovil tábor Noemova archa v Nové Cerekvi v roce 2009. To je krásný biblický příběh a děti si ho mohly pěkně vyzkoušet. Když jsme na konci táborové hry vcházeli jako zvířátka do archy a já jsem přišel coby Noe s Betynkou jako manželkou Noeho také do archy, hned začalo pršet.“ Mir: „Když za hezkého dne vstoupíte do archy a ono začne z ničeho nic pršet – to vleze pod kůži.“ Zden: „Děláme to kvůli dětem, děcka jsou perfektní. Někteří z nich už nám pomáhají.“ Mir: „Želetavka. Byl to první tábor opravdový, tábornický, pod stany. V tom byl zajímavější oproti těm ostatním. Líbilo se mi, jak si děti vyrobily samy Stan setkávání, byly tam desky zákona, modly, rozbití desek aj. Prožil jsem si to jako Mojžíš, proto si to tak pamatuji. / pozn. redakce: Tábor s názvem Cesta do Kanaánu byl zaměřen na Mojžíše. Zden: „Prožili jsme si to zklamání z rozbití desek a pak také tu radost nakonec, když jsme dostali desky nové a vše dobře dopadlo.“ Mir: „I suchou nohou jsme přešli přes moře – když jsme přejeli lanovkou přes řeku.“ Zden: „I tábor Mutyněves je úžasný – ten rybník tam.“ (pozn. redakce: … a ty západy slunce!) 4. Věnovali jste se dětem už v Brně před námi. Jak jste k tomu přišli, v jaké formě? Před spoluprací s jižními Čechami jsme žili normální oddílovou činností – schůzky, výpravy, tábory – jak je to podobně u skautů. Většina dětí nám tehdy odrostla, a tak jsme je předali do oddílu starších, který vedly děti, jež jsme si sami vychovali. Na nové jsme se už cítili staří. A vlastně jsme se tak zaměřili na nově vznikající spolupráci s dětmi z jižních Čech. 5. Při našem vzpomínání jsme zabrousili i na jednu spontánní událost, v níž figuruje naše Martinka Spurná. Zden: „Když byl Misijní kongres v Brně v roce 2007, setkali jsme se tam také s jihočeskými s dětmi, utvrzovali jsme tak naše přátelství. Mohli jsme se zúčastnit pěkné akce na domácí půdě. Mně se tam líbilo, oblíbil jsem si misijní hymnu dětí „Pošli mě, půjdu já“, dodnes ji mám na mobilu. Děcka si asi vykládaly o nás ve vlaku, když jely na kongres s Martinou Kučerů do Brna a hlavně o mně, že tam na ně budu čekat. Martinka Spurná mě tenkrát ještě neviděla. Když děti vystoupily, ukázaly na mě – to je ten Zden. Ona se rozběhla a skočila mi do náruče. Tak se spolupráce utvrdila. Byla to spontánní reakce – také díky tomu jezdíme do Suchdola několikrát za rok.“ Mir: „To je plno chvil, které jsme spolu strávili, jižní Čechy jsou pro nás srdeční záležitostí. Pokaždé, když sem přijedeme, máme domluveno v různých rodinách několik setkání, děti chtějí, abychom se s nimi viděli. Poděkoval bych tím rodičům, kteří nám dávají důvěru, také za zázemí na faře ještě, když tam bydleli Šimáčkovi, ale i později.“ Zden: „Stejně musíme poděkovat i všem spolupracovníkům jako Martině Kučerů, Magdě Horváthů a mnohým dalším. Rodiče jsou vždy moc ochotní přivézt děti, odvézt a i jinak nám pomáhat.“ Mir:„Úžasný zážitek také pro mě byl, když jsme udělali po táboře v Cerekvi první vzpomínkovou akci na podzim a říkali jsme si, moc dětí nepřijede, možná tak jen děcka Spurní. A on přijel skoro celý tábor, asi 24 dětí.“ Mohli bychom hodně vzpomínat, vždyť skoro za deset let, cose známe, je skutečně na co. Mnohokrát při našem rozhovoru padla věta s gestem ruky mířící nahoru „To je JEHO zásluha. To bylo řízení Boží.“ A tak našemu Otci v nebesích za vše děkujeme a těšíme se na dalších 7x10 let spolupráce. A Mirovi, Zdenovi i Romanovi, který také pravidelně jezdí s námi na tábory a za dětmi do Suchdola i dalším brněnským přátelům a jejich rodinám hodně Božího požehnání. Iva Uzávěrka příspěvků do Zpravodaje na září 2014 je ve středu 20. 8. 2014. Budeme rádi, když zašlete své podněty, články a různé zajímavosti do našeho Zpravodaje. Iva Hojková a P. Jaroslav Šmejkal
ZPRAVODAJ FARNOSTÍ SUCHDOL N/L., ČESKÉ VELENICE, CHLUM U TŘEBONĚ, RAPŠACH, DVORY N/L.
[email protected], www.farnostsuchdol.webnode.cz PRÁZDNINY 7,8/2014. 4. ročník “Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý. Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné.“ Ž 136,1 Dovolená od Pána Boha Pořád se na mě něco valí, telefony, maily, termíny, výkazy, uzávěrky… Jsem podrážděný, špatně spím, jsem unavený, musím si odpočinout. Takhle to už dál nejde. Vypnout telefon, odjet někam do lesa, kde mě nikdo nenajde a nic po mě nebude chtít. Už se těším. Pán Bůh si řekl: Tak dobře. Je třeba si odpočinout a odcestoval do rajské zahrady. Také vypnul svůj nebeský internet a operátorům, kteří vyřizují modlitební žádosti, dal volno. Nebe bylo na dva týdny nedostupné. Mělo celozávodní dovolenou. Najednou lidé byli na všechno sami. Těch pár modliteb v době prázdnin směřovalo někam do prázdna, dobré skutky, oběti a kající skutky se nezapočítávaly, a tak projevy lásky začaly být zištné. Pomáhající milost měla dovolenou, všechno se odvíjelo jen v lidské režii, do které velice ochotně vstoupil ďábel se svou podvratnou činností. Začal lidem našeptávat: když tedy má Vládce dovolenou, není třeba se modlit, dělat dobré skutky a prokazovat lásku, plnit své povinnosti a postit se. Je třeba si odpočinout. Po několika dnech se začal měnit svět. Každý začal myslet jen sám na sebe, na svůj odpočinek, přestal plnit své povinnosti, vždyť má přece dovolenou. Vztahy mezi lidmi se začaly zhoršovat, láska ochladla. Místo odpočinku a obnovení sil se lidé začali hádat a obviňovat jeden druhého, schylovalo se k všeobecnému konfliktu… Představme si, že by si Bůh také vzal dovolenou a dva týdny by odpočíval. Dva týdny bychom po něm nemohli nic chtít. Má přece volno. – Přestali bychom existovat. ‚Bůh všechno svou mocí udržuje‘, čte se v katolickém katechismu. A tak ani my v době dovolených nemůžeme být vyvázáni z nutných povinností, které nemají dovolenou. Tím základním je láska k Bohu. ‚Kdo mě miluje, bude zachovávat má přikázání‘. Je to láska k bližnímu, která se projevuje plněním stavovských povinností (otce, matky, křesťana, občana, …) Žít dobře přítomný okamžik, využít denních příležitostí k dobru a svému posvěcování. Vybírat priority a na ně se zaměřit a pak konat další. Nedělat pět věcí najednou Disciplína, ukázněnost, věrnost. Nezapomínejme na modlitbu. Kdo se pravidelně modlí, na všechno důležité bude mít dost času. Kdo se nemodlí, nemá čas ani na odpočinek. A kdo neodpočívá, brzy nemá sílu na nadcházející činnost. Odpočinek není nicnedělání, ale změna pracovního rytmu. A tak vám přeji požehnaný čas prázdnin a dovolených k opravdovému odpočinku a regeneraci sil těla i duše. A nezapomeňme, že dovolená je pro nás příležitostí, abychom měli víc času na Boha a na své blízké. Jestli chcete mít o dovolené dost času na sebe navzájem a na opravdový odpočinek, modlete se. Kdo se modlí, má čas. P. Jaroslav
Některé postřehy z přednášek ČKA 26. 3. 2014 jsme mohli osobně poznat soudkyni Ústavního soudu ČR JUDr. Ivanu Janů a vyslechnout si její zkušenosti z funkce soudkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Historicky první mezinárodní tribunál byl ustanoven pro souzení nacistických zločinů v Norimberku, další pak pro souzení zločinů v bývalé Jugoslávii, poté tribunál pro souzení zločinů ve Rwandě. S ustanovením mezinárodního tribunálu musí souhlasit všech pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (tj. Čína, Francie, Rusko, USA a Velká Británie). Jde zde nejen o potrestání viníků, ale také hlavně o satisfakci obětem těžkých zločinů. Většina viníků zapírá svou vinu. V procesu, týkajícím se zločinů v bývalé Jugoslávii se přiznali pouze dva lidé. Srbská prezidentka B. Plavšičová a voják, který byl přinucen střílet na civilisty pod pohrůžkou smrti. Italský soudce byl pro to, aby voják byl osvobozen. Britský soudce ale prosadil odsouzení vojáka. Je vinen tím, že střílel na bezbranné civilisty a má být odsouzen. Přiznání je ovšem polehčující okolnost, která ovlivní výši trestu. Oběti zločinů se většinou bez odporu podrobily hromadnému vraždění. Našlo se jen několik odvážných jedinců, kteří se za každou cenu snažili najít ze své situace východisko, pokusili se utéci apod. Často zachránili sebe, své děti a další. Vždy tedy má cenu se předem nevzdávat. Jako poradce v tomto soudním tribunálu působil i Jihoafričan, který měl zkušenosti se souzením zločinů v Jihoafrické republice. V určitém období měli obvinění Jihoafričané možnost dostat milost, pokud budou pravdivě vypovídat a pokud projeví lítost vůči obětem. Kdyby se zjistilo, že něco zamlčeli, amnestie by se jich netýkala. Tento postup se mně osobně velmi líbil a určitě by byl očišťující i v řadě našich procesů v řadách politiků, veřejně činných osob a podnikatelů. Přiznat se a litovat je ovšem v řadě procesů velice těžkou věcí. Neuvěřitelný byl postoj dozorujících holandských vojáků, kteří byli do oblasti vysláni a kteří jakoby ztratily „mužnost“, přihlíželi zločinům a nedokázali a ani se nesnažili nikomu z civilistů pomoci. I proto, aby se muži naučili být skutečnými muži - zdatnými, trénovanými, odvážnými a schopnými hájit bezbranné je JUDr. Janů pro „inteligentní“ vojnu, povinnou, se vzdělanými důstojníky, bez šikany, pro vojnu na úrovni. S tímto stanoviskem je však mezi kolegy sama. Vyslechnuté dramatické příběhy obětí a jejich rodin, postoje a zkušenosti ostatních soudců v mezinárodním tribunálu a vlastní získané zkušenosti dávají JUDr. Janů naději, že i do budoucna budou viníci těžkých zločinů spravedlivě potrestáni, že i na ty dnešní jednou dojde a že i prostřednictvím mezinárodních procesů lze vyjádřit podporu obětem. JUDr. Janů působí jako velice schopná soudkyně, která se snaží uplatnit ve své práci křesťané zásady a která je důkazem toho, že to jde. 24. 4. 2014 : „Celebritami proti své vůli“ bylo nazváno setkání v rámci ČKA s prof. MUDr. M. Velemínským a hrdinkami jeho stejnojmenné knihy. Jde většinou o maminky, ale též o tatínky a babičky, kterým se po narození dítěte se zdravotním postižení diametrálně změní život. Péče o děti s postižením je denním bojem o maličkosti, vyčerpávajícím, obětavým, těžkým, mnohdy však oboustranně obohacujícím. A také bojem s úředními institucemi, sociálními úřady, zákony, zdravotními pojišťovnami atd., vyčerpávajícím snad ještě více. Někteří posluchači byli překvapeni, co všechno péče o děti s postižením obnáší, ale právě toto poznání bylo cílem setkání. Výpověď sestry jednoho těžce postiženého dítěte ukázala na nelehkou a složitou situaci zdravého sourozence, na kterého se často nemyslí. 2
Kostelní povídka Podobnost s opravdovými událostmi a lidmi není čistě náhodná. Jednou u nás v kostele dohořely svíce a bylo potřeba nakoupit nové, tak pro ně manžel Pavel vyrazil. Velmi se zaradoval, když zjistil, že mají na svíčky mimořádnou slevu, a koupil rovnou všechny, které měli ve slevě. Bylo mi divné, že je na svíčkách jako výrobce uvedenafirma „Továrna na nesmysly“, ale Pavel mě ujistil, že se jedná o velmi spolehlivé a důvěryhodné svíce. Neobvyklé bylo už to, že se před mší téměř nedaly zapálit. Dětem to nešlo vůbeca manželovi jen s největším úsilím. S velkou nedůvěrou jsem sledovala, že když už se je podařilo zapálit, hořely trojitým plamenem. Mezitím bylo potřeba zvonit přede mší. Dřevěná věžička se zvonem byla tou dobou na našem kostele úplně nová, ta původní se kdysi dávno rozpadla a právě v té době byla na kostel s velkou slávou umístěna její replika. Nechali jsme zvonit děti, které z toho mají vždycky radost, ale tentokrát jim to nějak nešlo. Pobízeli jsme je, aby silněji zatáhly, ale pořád nic. To už přibíhal i pan farář a volal, ať pořádně zabereme, že to jen sem tam klinkne, ať to zní hezky, když je všechno nové. Zvonění se tedy ujali tatínci a hned na první pořádný záběr utrhli zvon. Pana faráře to dost vyděsilo, ale chlapi mu vysvětlili, že také mohli strhnout celou věžičku, takže takhle vznikla vlastně jen malá škoda, což musel pan farář nakonec uznat. Mše pak probíhala celkem v poklidu až do kázání, v jehož úvodu začaly náhle z jedné svíce z Továrny na nesmysly vystřelovat do všech stran a velké dálky hořící kuličky vosku a rozprskávat se na oltářích, ubrusech, květinách a vůbec všem kolem. Pavel pohotově vyrazil svíci uhasit, ale to už postupně explodovaly i všechny ostatní svíce a věřící se houfně rozprchávali všemi směry rychle je sfoukávat. Pan farář byl trošku vyvedený z míry a kázání patřilo k nejkratším, jaké jsem kdy slyšela. Po mši bylo znát, že by si rád dal panáka, ale byl autem. / autor Alžběta Rosenkrancová Rozhovor se Zdeňkem Provazníkem a Mirkem Veverkou Začínají prázdniny a chystáme se s dětmi na farní tábor, který bude tentokrát nejdál, co jsme zatím byli a to kousek od Brna. Nejen proto jsem prázdninový rozhovor udělala s našimi vedoucími se Zdenkem Provazníkem (moravsky Zden) a Mirem (moravsky Mir), o kterých jsme už několikrát psali, a mnozí je znáte osobně. / Kde v odpovědích není uvozeno konkrétním jménem, odpovídali shodně oba. 1. Jak k tomu došlo, že vy z Brna jste začali pořádat tábory pro děti z jižních Čech? Začalo to tím, že jsme měli tábor v Chlumu u Třeboně u Sváti Karáska (v roce 2001 a 2002) Navštěvovala nás tam Martina Kučerů, která chodila pravidelně na naše ranní a večerní modlitby. Naše práce s dětmi se jí zalíbila. Požádala nás, jestli bychom mohli udělat tábor pro děti, které měla na náboženství, hlavně z Rapšachu. Uvažovali jsme o tom a asi dva roky jsme se za to modlili. A později jsme se do toho pustili a vyšlo to. 2. Vzpomenete si na naše první setkání, kdy a při jaké příležitosti to bylo? V roce 2005 na podzim jsme přijeli za Martinou do Chluma u Třeboně a ona nás pozvala na sobotní Diecézní pouť dětí na Lomeček s tím, že tam bude další spolupracovnice a poznáme také několik dětí. Tam jsme se ale jen potkali, uviděli, ale dále jsme neměli možnost se víc poznat. Pořádně jsme se seznámili až na 1. táboře v Brloze 2006. Všem se nám moc líbilo a pokračovali jsme druhým táborem v Brloze, pak dva roky v Nové Cerekvi na faře, pak jeden rok na Želetavce na Moravě, tři roky v Mutyněvsi za J. Hradcem a letos se chystáme už na 9. tábor. Pokaždé je na počet víc dětí a přibude vždy někdo nový. Příští rok bude opět Mutyněves – slavnostní 10. výročí naší spolupráce, kam vás všechny zveme, uvítáme tam poslední večer každého.Mir si povzdechl: „Toto letí.“ Zden doplnil: „Kdo by to řekl, že? Udělali jsme to pro párdětí z Rapšachu a tohle vzniklo!“ 9
Boží Tělo a 1. svaté přijímání v Suchdole V neděli 22. června jsme prožívali všechny farnosti krásnou slavnost – tentokrát byla slavnost Těla a Krve Páně spojená s 1. svatým přijímáním. Kostel byl krásně vyzdoben, monstrance díky jasmínu zvýrazňovala krásu a velikost toho, co měla uchovávat – Tělo Kristovo., dobroty napečeny, oltáře a břízky připraveny a hlavně v rozechvění toho, co velkého vlastně poprvé zažijí, byly připraveny děti i jejich rodiče. Poprvé se nejtajemnějším, nejtěsnějším a nejkrásnějším způsobem s naším Pánem setkaly dvě dívky a tři chlapci (Klárka z Londona, Terezka z Halámek, Tomáš z Chlumu, Simon a Marek ze Suchdola). Terezka Šándlů byla u 1. svatého přijímání již týden před tím ve Dvorech.
Prázdninový kvíz Již rok máte možnost dozvědět se něco o lidech z farností z rozhovorů v našem Zpravodaji. To je dobrý důvod využít nějaké informace k farní soutěži. Vyplněný kvíz odevzdávejte během prázdnin až do 1. zářijové neděle ve svém kostele. 1. V jakém autě dostal P. Kryštof pokutu za rychlost? a) SuzugiWagon b) Volkswagen Passat
c) Trabant
2. Odkud P. Jaroslav znal mladou blondýnu, která se na něj v Chlumu při mši sv. culila z lavice? a) z náboženství v Černovicích b) z rodné farnosti c) byla to náhoda 3. Bratr paní Korandové na Štědrý den hrával před svým domem na flétnu koledu „Narodil se Kristus Pán“, nedaleko od něj mu odpovídal pan Klika rovněž na flétnu. Jakou koledu hrál on? a) Nesem vám noviny b) Chtíc, aby spal c) Tichá noc 4. U jakého kněze začal sloužit u oltáře suchdolský ministrant Pepa? a) P. Jaroslav Zawadski b) P. Petr Misař c) P. Marek Adamczuk 5. Paní Machová Růženka pochází z Tachovska. V jaký den chodili chlapci po vsi od domu k domu s betlémem? a) na slavnost Tří králů b) na Štědrý den c) kdykoliv o vánočních svátcích 6. V jakém roce začala hrát na varhany Zdeňka Bočková v Českých Velenicích? a) 1998 b) 1999 c) 2000 7. V kterém roce si dělala Martina Kučerová katechetický kurz na Teologické fakultě v ČB? a) 1993 b) 1995 c) 1990 8. Kolik bylo přibližně let, když se Martina Pumprová ze Suchdola n/L. seznámila s Hnutím fokoláre? a) 14 let b) 13 let c) 11 let 9. Z kolika dětí pochází pan Jozef Drha, který do Rapšachu přišel ze Slovenska? a) 11 dětí b) 9 dětí c) 6 dětí 10. Čeho, nebo koho se se bála maminka našeho pana faráře? a) myší b) chodit sama lesem c) bejků Jméno: ………………………………………………….……... Farnost: ……………….…………………….………………… 8
Důležité je, aby každé setkání se zdravotně hendikepovanými a jejich pečovateli otevřelo lidem kolem oči o skutečných hodnotách, o opravdových celebritách a současně probouzelo svědomí k poskytnutí potřebné pomoci. Někteří posluchači byli překvapeni, co všechno péče o děti s postižením obnáší, ale právě toto poznání bylo cílem setkání. J. Válková 100. výročí vzniku První světové války 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Odstartovalo tak konflikt, který trval 4 roky, zasáhl Evropu, Afriku a Asii, ale bojovalo se i na moři u Austrálie či Jižní Ameriky. Vyžádal si deset milionů obětí, z toho 150 000 občanů naší země. Přesná čísla však neexistují. Zraněných bylo zřejmě víc než dvacet milionů. V naší zemi není snad jediná obec, kde by nestál pomník s připomínkou obětí. Dodnes povědomí o této hrůzné válce zůstává zastřené. Během posledních sta let nebyla většinou politická vůle události první světové války připomínat v celé šíři pravdy. Alarmující skutečnosti, které neslavné bolestné výročí připomíná, jsou podnětem k zastavení. Jako společenství věřících vnímáme nejen děsivost položených životů, hluboké politické i hospodářské dopady na naši zemi i svět, ale i stopu duchovního zla, které s jistotou zasáhlo mnoho míst Evropy i celého světa, včetně naší země. Proto chceme vybídnout jak křesťany, tak i ostatní občany naší země, abychom společně prosili za naše předky, naše rodiny. Zveme k modlitbě a klademe při tom důraz na rozměr pokání za zničení obyčejných lidských životů. Chceme prosit za spásu těch, kteří padli, a odpuštění viny všem, kteří nesou podíl na tomto hrozivém krveprolití, stejně tak jako nemalé důsledky ztráty blízkých, které zasáhly snad do všech rodin v naší zemi. Chceme také prosit za mír, za odvahu a vůli k míru a ochranu před novými válečnými ohroženími. Z do války nasazených vojáků se asi pětina nikdy nevrátila domů, mnozí přijeli s doživotním zraněním. Tato fakta je třeba zařadit do celkového výsledku války, v níž padlo deset milionů lidí, rozpadly se hranice států, ale stejně tak hluboce utrpěla důvěra k vládcům a řada lidí propadla v hlubokou krizi víry v dobrého Boha. Tato osobní krize víry a důvěry mnoha obyčejných lidí nese své ovoce dodnes. Co dělat? Nejen vlastní výročí začátku první světové války, ale také podivné zamlčování skutečností po ní, jsou zásadním důvodem, proč pozvat naši zemi k modlitbě za smíření zla, za spásu padlých a za mír pro naši i budoucí generace. Nenechme se odradit tvrzeními, která spojují katolickou víru či církev s důsledky války či jednáním rakouské monarchie. Na vyhlášení války reagoval papež sv.Pius X. listem císaři Františku Josefovi s prosbou a naléháním, aby odvolal tento krok a zachoval mír. Tento dopis nebyl náčelníkem generálního štábu nikdy císaři doručen. Většina evropských účastníků bojů na obou stranách zákopů byli křesťané. Mnozí z nich nasadili hrdinským způsobem životy opírajíce se o víru. Nemálo hrdinů bylo i v řadách vojenských kaplanů, kteří beze zbraně byli v prvních liniích a nasazovali své životy pro útěchu a poslední pomoc umírajícím, raněným a zdrceným. I tito lidé si zaslouží vzpomínku a úctu. Není náhodou, že padesát let od vypuknutí první světové války se v srdci katolické církve odehrává koncil, na jehož začátku svatý papež Jan XXIII. mluví o svobodě, kterou konečně církev zakouší, protože v minulosti do církevního života zasahovaly světské autority. Tento koncil se zásadně distancuje od zla válek a vyslovuje zásadní odsouzení. 3
Nenechme minout toto smutné výročí bez povšimnutí. Nejde o oslavy, ale především o padlé a utrpení jejich rodin, jedná se o události s duchovním přesahem, které mnohde čekají na smíření už sto let. Modlitba: Bože, tys nám poslal svého Syna, aby nám přinesl tvůj pokoj, a on za nás prolil svou krev, a tak přemohl naši lidskou zlobu. Proto ti s důvěrou svěřujeme naše bratry a sestry, kteří položili životy v bojích první světové války. Věříme, že je vysvobodíš ode všeho zlého a dáš jim svůj věčný mír.
Prosíme tě i za ty, kteří byli hluboce zraněni v důsledku války jak na těle, tak na duchu. Zahlaď tyto bolestné rány. Prosíme tě za smíření zla, které se tímto hrozivým konfliktem zrodilo. Odpusť našim předkům a pomoz nám usilovat o skutečný mír. Neboť ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.
Vybráno z - LÍTOST A OŽIVENÍ, Materiál pro přípravu pobožností k připomenutí událostí 100 let od začátku první světové války,vydalo Pastorační středisko Arcibiskupství pražského Praha 2014.
Karel Čapek Letos uplyne 100 let od zahájení 1. světové války. Celá generace mladých mužů byla ztracena - ať už zahynuli při boji či po návratu trpěli různými následky, dnes už víme,že to byla postraumatická stresová porucha a nikdy se z prožitých hrůz již nevzpamatovali. Někteří nebyliodvedeni z důvodu zdravotních, to se týkalo i známého novináře a spisovatele PhDr. Karla Čapka, který trpěl Bechtěrovovou chorobou - Ankylozujícíspondylitidou, což je tuhnutí srůstání obratlů a kloubů v jednu kost, takže se můžete hůř pohybovat, otáčet apod. I přes to byl válkou velmi ovlivněn. Je to známý novinář, spisovatel a od r. 1925-33 se stal 1. předsedou československého PEN-klubu. V době rostoucího fašismu a přímého ohrožení československé demokracie vystoupil na její obranu románem-fejetonem Válka s Mloky a dramaty Bílá nemoc a Matka.Kvůli svému demokratickému smýšlení zažil útoky (anonymní dopisy a telefony, vytloukání oken aj.) od českých fašistů. Zemřel vyčerpán při marném boji o záchranu české demokracie a vyčerpávající obraně před nenávistnými útoky českých fašistů. Dalo by se říci, že byl zavražděn. Neměl už sílu žít, sílu bojovat, vše, čím žil a za co bojoval, bylo zničeno. -ehFEJETON - Karel Čapek: Obroda, očista, čistka/ Lidové noviny 23. 11. 1938 Najdete ta slova ve většině novin. Národ se musí obrodit. Náš život potřebuje mravní obrody. Musí se provést očista našeho veřejného života, očista té nebo oné instituce, očista toho nebo onoho úřadu. Nebo dokonce se má tuhle nebo tamhle provádět čistka, kteréžto sovětské slovíčko kupodivu lehce vyklouzne z krku zrovna těm lidem, kterým pomalu i slovo svoboda, demokracie nebo humanita čpí povážlivým bolševictvím. Byli bychom a budeme hluboce vděčni za všechno, co našemu lidu přidá na mravní důstojnosti i sebedůvěře, a viděli jsme v posledních dobách mnoho, co neozářilo náš národ jenom mučednictvím, nýbrž i zvláštní a nezapomenutelnou ctí. Bolest a ztráty nejsou k tomu, aby v nich lidé i národy mravně zchátrali, ale aby byla vyzkoušena jejich životní síla a mravní charakter. Kéž nás tedy tato zkouška ještě obohatí o toto sebepoznání, že jsme se nedali mravně podlomit a porušit a že jsme i v domě polosesutém nepropadli malomyslnosti a rozkladu; a víc než to, kéž z nás vykřísne nové a aktivní ctnosti, jež by našemu ochuzenému životu dodaly novécti i naděje! Říká-li se tomuto obroda nebo očista, tedy tisíckrát ano: ale pak o ní nemluvme, nýbrž dělejme něco, na čem by tu čest i naději bylo už znát. Pokračování na straně 7 4
Místo toho se mnoho, až příliš mnoho mluví o samé obrodě a očistě. Člověk by si z toho málem odnesl dojem, že předtím, než na nás dopadla ta přetěžká rána, nebylo u nás nic než kal a špína, že v těch dvaceti létech naší šťastnější minulosti se nedělalo nic než ostuda a packářství –. Tedy s tímhle pomalu. Náš národ snad nepotřebuje a nebude takhle poplivávat sebe sama, své dosavadní dílo, všecko, co dělal, več věřil a na čem byl účasten téměř do včerejška. To by bylo něco jako mravní sebepoprava; a je to nejpustší, žalostné poraženectví bez důstojnosti i páteře. Ať trpíme sebehůř, stydět se sami za sebe a své dějiny dosud nemusíme. Přiznat mužně minulé chyby, to ano; jenže nesmí to být rozčilené, hysterické obviňování a sebeobviňování, nýbrž kritické poznání a sebepoznání. Upadnout z jedněch chyb do chyb opačných, to by nebylo zrovna dílo nápravy. Měli bychom důtklivě žádat aspoň to, aby kdokoliv hlásá obrodu nebo očistu, se pod to své hlásání podepsal. Má-li se dělat očista, ať víme v každém případě, kdo chce čistit. Na tom totiž bude záležet… právě ta čistota. Velikost a krása Boha v žalmech Jako každý rok i letos přinášejí prázdniny změnu do našich životů. Já jsem měla letos to štěstí, nebo požehnání, že jsem prázdniny mohla začít exerciciemi. Sešlo se nás 6 sester v dalekém Bohdíkově u Zábřehu na Moravě či Šumperku a na duchu nás obnovoval dominikán O. Antonín. V Bohdíkově je pěkně opraven kostel a fara po té, co byly při povodních v roce 1997 zničeny. Tamní kostelnice se pečlivě stará o záhonky s květinami kolem kostelní zdi i fary. Být buzena sluníčkem, poté chystat pro druhé snídani a pak vyjít s breviářem v ruce a hned zrána se pokochat záhonem, kde se střídají červené pnoucí růže a bílé lilie – fakt nádhera, která pohladí na těle, na duchu i na duši. Každé ráno jsme totiž začínali v kostele sv. Petra a Pavla modlitbou breviáře a mší sv. a po snídani, která končila zhruba kolem půl desáté, jsme začínali přednáškou. Odpoledne byla volnější, abychom měli víc času na sebe navzájem. Otec Antonín nás provázel knihou Žalmů. Poznávali jsme velikost Boha, který je hoden chvály a klanění jako jediný, zažívali jsme radost z krásy Boha, která se má stát naší radostí a uvědomovali jsme si, že k Bohu můžeme vysílat své nářky a on nám naslouchá, učili jsme se děkovat a Boha prosit, neboť je štědrý. A to vše žalmy jsou – písně, modlitby, chvalozpěvy (Ž 145), klanění (Ž 95), nářky, kající žalmy (Ž 51), díkůvzdání, prosby (Ž 71). Máme proč se radovat, zažívat pokoj v srdci, když věříme v Boha, který je skála, nezviklatelný, můžeme neustále stát v jeho přítomnosti, utápět se v nářcích – ale vždy s důvěrou, že jen on je ten, který nás vysvobodí, není žádný jiný bůh, nikdo jiný, komu bych říkal se sv. Tomášem Pán můj a Bůh můj, jehož svátek jsme ve čtvrtek prožívali. Při četbě z homilií svatého Řehoře Velikého, papeže jsem si uvědomila, že když Tomášovi Ježíš řekne: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi“, jde o to, že on sice viděl člověka, ale uvěřil v Boha v člověku. „A tak důležité poselství je pro nás, kteří jsme ho neviděli tělesnýma očima, ale držíme se ho duší. Platí to o nás, ale jen tehdy, jestliže naší víře odpovídají skutky. Ten totiž opravdu věří, kdo svou víru uvádí ve skutek.“ V rozjímáních jsme také mluvili o tom, že každý člověk si nese různá zranění, ale musí mít opravdovou, hlubokou touhu a pevnou vůli se z pocitu ublížení vymanit. Pokud jsou však tyto rány zatlačovány, zatvrdíme se, uzavřeme se a my se změníme v toho, kdo ubližuje. Je potřeba překonat tuto nedůvěru a přijmout zodpovědnost za svůj život, neříkat si pořád dokola „Já jsem ten chudák“, nesetrvávat ve svých zraněních a ve své pýše, nebýt zatvrzelý, ale dovolit Pánu Bohu, aby nás změnil. A jak? Tím, že se mu budu klanět (v eucharistii), uctívat ho, radovat se z něj, chválit ho, děkovat mu a prosit ho – za mě i za potřeby druhých. Když nevíte kudy kam a jak se z toho naříkání a sebelítosti dostat, sedněte si v klidu, nebo jděte do přírody, jak chcete a v duchu si vypočítejte, nebo sepište, jak konkrétně dobrý k vám je Hospodin a velebte ho. Např. podle žalmu 136 říkejte za vším - jeho milosrdenství je věčné. Kéž se to mně i vám podaří – setkat se opravdu s milujícím, štědrým a odpouštějícím Bohem. Iva 7
Liturgický kalendář na prázdniny s duchovními událostmi našich farností MŠE SVATÉ a společné modlitby: SUCHDOL NAD LUŽNICÍ neděle 8.15h, středa 18h; adorace - středa lichého týdne v 17h DVORY NAD LUŽNICÍ neděle 9.30h, čtvrtek 17h (sudý týden) – 10. 7., 7. 8., 21. 8. ČESKÉ VELENICE neděle 11h, pátek 18h, od 17h adorace Pondělí - bohoslužba v Domově seniorů v 9h CHLUM U TŘEBONĚ sobota s neděl. pl. v 18h, úterý v 15h modlitba růžence RAPŠACH – mše sv. 1. sobotu v měsíci v 16h, čtvrtek 17 h (lichý týden)– 17. 7., 14. 8., 28. 8.
So 30.8. - Národní pouť rodin ve Žďáru n. Sázavou, plánuje se pouť autobusem z našeho vikariátu, rádi podpoříme rodiny, aby mohly jet i s více dětmi, informace včas podáme UPOZORNĚNÍ! – v době dovolené P. Jaroslava od 21. 7. do 1. 8. mše sv. ani adorace v pracovním týdnu nebudou. Můžeme se však sejít k modlitbě růžence. Upozorňujeme, že během prázdnin mohou být změny v uvedeném programu.
Po 28. 7. – 100. výročí začátku První světové války – v 18h se rozezvoní zvony k uctění památky všech padlých - přehled pietních míst, kde se konají modlitby za oběti 1. světové války http://www.vira.cz/Texty/Aktuality/modlitba-k-vyroci-prvni-svetove-valky.html - pietní akci v Suchdole plánujme na první polovinu září, pravd. ve čtvrtek odpoledne Klikov Poutní mše sv. 9. 8. v 16h ze svátku Posvěcení římské baziliky Panny Marie Chlum u Třeboně KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY KOSTELA: pondělky od 19.00 hodin, vstupné dobrovolné So 12. 7. – mše sv. nebude, mše sv. bude při pouti z Chlumu do Lutovépřibližně ve 14h Ne 17. 8. - poutní mše sv. v 11.00 ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie / v So 16. 8. tedy mše sv. nebude Dvory nad Lužnicí Ne 17. 8. - poutní mše sv. v 9. 30 ze slavnosti Nanebevzetí Panny Marie České Velenice Pá 11. 7. - osadní svátek, adorace od 15h, v 18h mše sv. POZOR ZMĚNA! So 16. 8. – mše sv. v 18h, v neděli 17. 8. nebude So 12. 7. 2014 - Pěší pouť z Chlumu u Třeboně ke kostelíku Narození Panny Marie u Lutové Téma: Jak naslouchat, abychom rozpoznali důležitá poselství? Sejdeme se v 9.00 před kostelem v Chlumu u Třeboně, půjdeme přibližně 5 km. Po cestě do Lutové na několika místech se budeme zamýšlet nad tématem pouti. Program pouti bude pokračovat mše sv. kolem 13.30 na místě bývalého kostelíka Panny Marie za vsí Lutová, poté bude oheň s opékáním. Akce je určena všem duchovně otevřeným lidem, bez ohledu na příslušnost k jakékoli církvi. Odvoz řidičů z Lutové zpět do Chlumu k autům bude zajištěn. Tábor „ Bílý potok 2014“ pořádaný farností - So 26. 7. - So 9. 8. 2014 na tábořišti „Bílý potok“ blízko Brna, cena 2 600 Kč, spát budeme ve stanech s podsadou Tábor pro děti na faře v Českých Velenicích od soboty 23. 8. do středy 27. 8. Původně měl být v Suchdole, proto je téma sv. Mikuláš, patron suchdolského kostela „Setkání se sv. Mikulášem v létě“ - Proč bychom měli na Mikuláše myslet jenom v prosinci? Nebudeme si jen o něm povídat, ale budeme si na Mikuláše i hrát. A jak? To se nechte překvapit.Začínat budeme v sobotu 23. 8. kolem 18.00 (přijíždět už můžete od 16.00) a končit ve středu 27. 8. přibližně v 16.00. Možnost přespání na faře, zajištěna bude také celodenní strava. Cena 300 Kč, tábor je vhodný pro děti od šesti let.Přihlášky u Ivy Hojkové: tel. 777232630, email:
[email protected]. 5
Plánuje se na měsíc září: Ne 7. 9. ve 14h v Suchdole na faře – Odpoledne s rodinami a pro rodiny - hry a soutěže, možnost vyzkoušet si ruční práce, zakončení u ohně Ne 14. 9. – Podzimní pouť v Římově - slavná poutní mše svatá 11h, svátostné požehnání 14.30 - Všechny farnosti se zúčastní společně. Mše sv. v Suchdole, ve Dvorech a ve Velenicích v neděli nebudou. Kdo se nebude moci zúčastnit, využije večerní mše sv. v Chlumu, nebo nedělních mší sv. v Majdaleně či v Třeboni. Út 16. 9. - Kněžský den spojený s uctěním ostatků sv. Jana M. Vianeye, vyzýváni jsou i věřící z farností, aby se svými kněžími jeli uctít ostatky sv. Jana Maria Vianeye, přesnější informace přineseme v zářijovém čísle Zpravodaje St 24. 9. – 20. výročí kněžského svěcení P. Jaroslava – mše sv. v 18h, po ní proběhne oslava
Všem farníkům i návštěvníkům, kteří mají o prázdninách narozeniny, jmeniny, či významné výročí, vyprošujeme hodně radosti, pokoje, naděje, lásky a Božího požehnání. Pouť do Jablonného za sv. Zdislavou V sobotu 21. června jsme byli s dalšími farníky z celého vikariátu na pouti v Jablonném v Podještědí. Bylo to moc pěkné, vydařené, požehnané. Vyjížděli jsme již v pět hodin z Hradce, a proto jsme také poměrně brzy byli v Jablonném, kde jsme měli domluvenou mši sv. v bazilice minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy na 11.00. Tak jsme tedy nejprve zajeli na hrad Lemberk, kde Zdislava s manželem Havlem a čtyřmi dětmi žila a odkud pomáhala lidem v okolí. Podporována svým manželem založila klášter dominikánů s kostelem sv. Vavřince v Jablonném a také v Turnově. Pan vikář usmlouval padesátiminutovou prohlídku na 20 minut za téměř poloviční cenu (jak jsme se pak na zpáteční cestě díky kvízu v autobuse dozvěděli, trvala 26 minut). Při zpáteční cestě jsme se ještě stavili ve Staré Boleslavi, kde nám paní průvodkyně něco řekla o Palladiu země české a mohli jsme si také prohlédnout oba kostely (kostel Nanebevzetí Panny Marie s Palladiem a basiliku sv. Václava). Paní Rosenkrancová ze Staré Hlíny si pro nás připravila text o sv. Zdislavě, biblický kvíz o zvířatech, jehož součástí také bylo pár dalších otázek. Jednou z nich byla otázka – Který z farářů vystupuje v mém příběhu, mezi odpověďmi asi málo kdo správně zaškrtl O. Jiřího Špiříka. Povídku, kterou jsme slyšeli v autobuse, zde nyní zveřejňuji. Pokračování na straně 9
6
