Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky
Chráněné bydlení a lidé s mentálním postižením Bakalářská práce
Brno 2013
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. PhDr. Mgr. Jarmila Pipeková, Ph.D.
Grösslová Alžběta
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. ………………………… podpis
Poděkování Děkuji doc. PhDr. Mgr. Jarmile Pipekové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a pomoc při odborném vedení mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům chráněného bydlení Zvoneček Bylany za spolupráci, nápomoc a poskytnutí důleţitých informací potřebných k vypracování bakalářské práce.
Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... - 5 1
2
3
Lidé s mentálním postiţením a společnost ........................................................... - 7 1.1
Mentální retardace......................................................................................... - 7 -
1.2
Etiologie a klasifikace mentální retardace ..................................................... - 8 -
1.3
Lidé s mentálním postiţením a jejich začlenění do společnosti ................. - 11 -
Sociální sluţba - chráněné bydlení ..................................................................... - 19 2.1
Obecná charakteristika sociálních sluţeb pro lidi s mentálním postiţením - 19 -
2.2
Chráněné bydlení ......................................................................................... - 26 -
2.3
Podpora samostatného bydlení.................................................................... - 28 -
Chráněná bydlení a podporovaná bydlení pro lidi s mentálním postiţením....... - 32 3.1
Cíl výzkumné části, metody a techniky šetření a místo šetření .................. - 32 -
3.2
Vlastní šetření .............................................................................................. - 37 -
3.3
Závěry z šetření ........................................................................................... - 44 -
Závěr .......................................................................................................................... - 46 Shrnutí ........................................................................................................................ - 47 Summary .................................................................................................................... - 47 Pouţité zdroje ............................................................................................................. - 48 Seznam příloh ............................................................................................................ - 49 -
ÚVOD V dnešní době je mnoho moderních zařízení, která jsou určena lidem s postiţením. Ať uţ se jedná o pobytová či ambulantní zařízení, celoroční, týdenní nebo denní. Jedním z těchto zařízení jsou i chráněná bydlení a podpora samostatného bydlení, která jsou určena dospělým osobám a umoţňuje jim ţít samostatnější ţivot. Uţivatelé těchto sluţeb tak cítí uspokojeni, ţe jsou potřební a mají téměř stejně běţný ţivot, jako ostatní dospělí lidé. Téma „Chráněné bydlení a lidé s mentálním postiţením“ jsem zvolila na základě mého zaměstnání v chráněném bydlení Zvoneček Bylany. Po několikaměsíčním zaměstnání v tomto zařízení jsem se začala více zabývat moţnostmi, které umoţní větší samostatnost uţivatelů sociálních sluţeb, kde mají větší moţnost vyuţít své samostatnosti k běţnému ţivotu. O moţnosti podpory samostatného bydlení začalo vedení uvaţovat na podněty osob, kteří bydlí v chráněném bydlení Zvoneček Bylany a vyslovili své přání, ţít s partnerem ve své vlastní domácnosti. Někteří uţivatelé jsou v domácích činnostech samostatní, zvládají si uvařit, postarat se o chod domácnosti a chodí do zaměstnání. Protoţe v sociální zařízení Zvoneček Bylany je cílem spokojenost uţivatelů a uspokojování jejich potřeb, začalo se s realizací projektu pro zřízení nové sluţby a to „Podpory samostatného bydlení“. Cílem bakalářské práce je zjistit, zda chráněné bydlení je prospěšné pro lidi s mentálním postiţením. Jestli je zde dostatek prostoru pro rozvoj klientů, věnování se jejich zálibám, pokud zde mají moţnost dobré sociální integrace, zda se klienti chtějí více osamostatnit a jak jim k tomu pomoci formou podpory samostatného bydlení, tedy větší samostatností uţivatelů. Cílem výzkumné části je zjistit, jestli by forma podpory samostatného bydlení byla v chráněném bydlení Zvoneček Bylany prospěšná, pomohla jim k větší samostatnosti a zda si jí klienti přejí. Bakalářská práce je členěna do tří kapitol. První se věnuje základní charakteristice lidí s mentálním postiţením ve společnosti, jejich integrací a moţnostmi, mentálním postiţením a pojmy s tím související, etiologií a klasifikací mentální retardace. Druhá kapitola je zaměřena na zařízení sociálních -5-
sluţeb a popis poskytovaných sluţeb, chráněné bydlení a podpoře samostatného bydlení. V první podkapitole jsou charakterizovány jednotlivé sociální sluţby a formy jejich poskytování. Podkapitola ve druhé části je zaměřena na charakteristiku chráněného bydlení a třetí podkapitola se zabývá podporou samostatného bydlení. Třetí kapitola je výzkumná, zabývá se obyvateli chráněného bydlení Zvoneček Bylany a podporou samostatného bydlení. Hlavním cílem výzkumného šetření je zjistit, zda se klienti chtějí více osamostatnit a zda by jim k tomu pomohla forma podpory samostatného bydlení a jaké o tom mají představy. Dílčí cíle jsou směřované k otázkám ohledně chráněného bydlení, na spokojenost klientů v tomto zařízení a moţnosti mezilidských vztahů. Metoda šetření je kvalitativní s pouţitím techniky strukturovaného interview, které bude pouţito na šetření v chráněném bydlení pro uţivatele a pro zaměstnance.
-6-
1 Lidé s mentálním postižením a společnost 1.1 Mentální retardace Mentální retardace nebo mentální postiţení je název pouţívaný pro trvalé sníţení rozumových schopností, které vzniklo poškozením mozku nebo nedostatečnou funkcí centrální nervové soustavy. „Mentální retardaci lze definovat jako vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí demonstrující se především k snížením kognitivních, řečových, pohybových a sociálních schopností z prenatální, perinatální i postnatální etiologii“ (Valenta, M., Müller, O., 2009). Mentální retardace spadá do vývojových poruch integrace psychických funkcí, která postihuje jedince ve všech částech jeho osobnosti – duševní, tělesné i sociální. Nejvýrazněji znakem je trvalé porušení poznávacích schopností, které se nejvíce projevuje převáţně v procesu učení. Mentální retardaci lez definovat jako celkové sníţení intelektových schopností. Je to stav, který je trvalý, můţe být vrozený nebo časně získaný (do 2 let ţivota) (Pipeková, J., 2010). Podle vývojových období, kdy k mentálnímu postiţení došlo, rozlišujeme oligofrenii, která je povaţována za opoţdění duševního vývoje v období prenatálním, perinatálním nebo časně postnatálním, a demence, kterou chápeme jako následek poškození mozku různého druhu aţ v průběhu ţivota jedince, obvykle po dosaţení druhého roku ţivota. Mentální postiţení nepovaţujeme za nemoc, jedná se o stav, který je způsobený poškozením mozku (Švarcová, I., 2011). V současné době se nejčastěji pouţívá termín mentální postiţení, který nahrazuje pojem sníţení rozumových schopností. Tento novější termín působí pro rodiče dětí s mentálním postiţením více optimisticky, neboť napomáhá k pozitivním názorům na moţnost zlepšení tohoto stavu. Tento název, který začal uţívat v USA, přibliţně ve 30. letech byl zaveden Americkou společností pro mentální deficienci (American Association of Mental Deficiency). Definování pojmu mentální postiţení je stále velmi těţké, neboť je to jev velmi sloţitý, který je vymezen faktory biologické, psychické a sociální povahy. Pojem mentální postiţení s vyjádřeným IQ vychází z roztřídění jedinců podle stupně inteligenčního kvocientu. Při uţití IQ jako výchozího kritéria jsou povaţovány za mentálně postiţené všechny osoby, jejichţ rozmezí IQ je niţší neţ stanovené hraniční pásmo. V současnosti je mentální postiţení vymezeno v rozsahu IQ 69 a méně (Franiok, P., 2002). Velmi často je předmětem kritiky její jednostranné vnímání. Mnoho autoru se domnívá, ţe klasifikace mentálního postiţení podle IQ má své oprávnění jen tehdy, bereme-li ji na vědomí se všemi dalšími stránkami lidského chování. Podle některých -7-
autorů se termín mentální postiţení vztahuje k podprůměrnému rozumovému fungování osoby, které začíná být patrné v období vývoje a je spojeno s poruchami adaptačního chování. Poruchy adaptace jsou zřejmé z nízkého tempa dospívání a ze sníţené schopnosti se učit a z nepřiměřeného sociálního přizpůsobení (Franiok, P., 2002)
1.2 Etiologie a klasifikace mentální retardace Na vzniku mentálního postiţení se podílí řada činitelů vnitřních – endogenních (genetické, dědičné) a vnějších – exogenních (vlivem prostředí), většinou jde o součinnost více faktorů (o postiţení vrozené či získané, o příčnách prenatálních, perinatálních a postnatálních). Lékaři dnes znají velké mnoţství příčin vzniku mentálního postiţení, ovšem jedna třetina poruch a příčin je zatím ještě neznámá. U prenatální příčiny se jedná o celou řadu vlivů, především o infekce matky během těhotenství. Hlavní environmentální důvody jsou špatná výţiva matky, přímá intoxikace plodu, působením záření na dělohu, úrazy matky v průběhu těhotenství, alkoholismus matky, nedostatek plodové vody – oligohydromnion, vrozené vady lebky a mozku. V tomto období má vliv také velké mnoţství vlivů, mezi kterými jsou hlavní ty, které způsobují „familiární“ mentální postiţení a to vlivy dědičné – hereditární. Z kvalitativního hlediska převaţují genetické příčiny vlivem mutagenních faktorů (dochází k mutaci genů a aberaci chromozomů nebo změnám jejich počtu). Patří sem recesivně podmíněné poruchy, do kterých spadá většina dědičných metabolických onemocnění – fenylketonurie, galaktosemie, homocystinurie. Nejčastější příčinou vzniku mentálního postiţení je syndrom způsobený změnou počtů chromozomů, nejčastěji se jedná o trizomii 21. Chromozomu. Nejznámějším zástupcem je Downův syndrom, kde jsou změny v počtu pohlavních chromozomů – trizonie (XXY). V období perinatálním se jedná o období porodu a bezprostředně po něm, kdy je dítě vystaveno mnoha neţádoucím vlivům. V tomto období dochází ke vzniku tzv. perinatální encefalopatie, tedy organickému poškození mozku. Mezi další faktory patří mechanické poškození mozku při porodu – hypoxie či asfixie (nedostatek kyslíku) plodu, předčasný porod, nízká porodní váha dítěte, nefyziologická těţká novorozenecká ţloutenka – hyperbilirubinémie. Jako postnatální příčiny jsou uváděny ty, které vznikají po narození dítěte. V tomto období můţe dojít k mnoha vlivům, které mohou způsobit poškození mozku a tedy vzniku mentálního postiţení. Mezi časté příčiny patří zánět mozku, který je způsobený mikroorganismy, mechanické vlivy, do kterých patří traumata, mozkové -8-
léze při nádorovém onemocnění, krvácení do mozku a obzvláště onemocnění v pozdějším věku, kdy dochází k deterioracím inteligence typu Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, alkoholová demence, schizofrenie, epileptické demence. Ke sníţení intelektových schopností dochází také vlivem poruch senzorických, citových a sociokulturních deprivací, dítě vyrůstá v nepřátelském, nepodnětném rodinném prostředí, kdy jeho inteligenční kvocient můţe být sníţen. Tento podprůměr je nazýván hraniční pásmo mentální retardace nebo mentální subnorma. V tomto případě se však nejedná o stav trvalý, pokud dojde ke změně nepodnětného prostředí a vlivů vhodného výchovného působení, můţe dojít ke zlepšení stavu (Valenta, M., Müller, O., 2009). Klasifikace mentální retardace Hloubku mentálního postiţení je moţno určit pomocí inteligenčního kvocientu, který vyjadřuje úroveň rozumových schopností. V naší zemi se ke klasifikaci mentální retardace pouţívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10, ICD-10) vydaná Světovou zdravotnickou organizací v roce 1992 (SZO, WHO). Dle MKN-10 rozlišujeme (Zvolský, P., 1996): A) Druh postiţení F70 -79 Mentální retardace B) Stupeň postiţení F 70 Lehká mentální retardace IQ 69 – 50 F 71 Středně těţká mentální retardace IQ 49 – 35 F 72 Těţká mentální retardace IQ 34 – 20 F 73 Hluboká mentální retardace IQ 19 a níţ Dodatkové kódy F 78 Jiná mentální retardace (Stanovení stupně mentální retardace je nesnadné pro přidruţené senzorické, somatické postiţení, těţké poruchy chování, pro autismus.) F 79 Nespecifikovaná mentální retardace (Mentální retardace je prokázaná, není však dostatek informací pro zařazení osoby do některého z uvedených stupňů.) C) Typ postiţení Eretický (neklidný, dráţdivý, astabilní) Torpidní (apatický, netečný, strnulý) Nevyhraněný (střídání vzruchu a útlumu vyskytující se v rovnováze popřípadě jeden můţe mírně převládat)
-9-
Charakteristika jednotlivých stupňů postiţení Lehká mentální retardace je v rozmezí IQ 69 – 50 a v tabulce MKN-10 je označena pod písmenem F70). V tomto stupni jsou lidé s mentálním postiţením, které je diagnostikována zhruba u 80 – 85%. Lidé s lehkým mentálním postiţením dosahují většinou schopnosti uţívat řeč v kaţdodenním ţivotě, vést konverzaci a verbálně komunikovat, i kdyţ vývoj řeči bývá v dětství opoţděný (Švarcová, I., 2011). Lidé s lehkým mentálním postiţením dosáhnou plné nezávislosti v osobní péči (hygiena, jídlo, oblékání) a v praktických domácích povinnostech. Nejčastěji se potíţe objevují při teoretické práci ve škole. Vzdělávací program základní školy nejsou schopni plně zvládnout. Lidé s mentálním postiţením májí specifické problémy ve čtení a psaní (Švarcová, I., 2011). Část lidí s lehkým mentálním postiţením, která je na horní hranici lehké mentální retardace bývá chodí do zaměstnání, které je zaměřené spíše na praktické neţ teoretické dovednosti. U takto handicapovaných osob se mohou v individuální míře projevovat také autismum, epilepsie, poruchy chování, tělesná postiţení nebo další vývojové poruchy. Středně těžká mentální retardace, kde je IQ v rozmezí 49 – 35, v tabulce MKN10 označen jako F71, je diagnostikován zhruba u 10% lidí s mentálním postiţením. U osob se středně těţkou mentální retardací je výrazně opoţděn rozvoj chápání a uţívání řeči, téţ je omezena schopnost starat se sám o sebe a zručnost. Jsou limitovány i pokroky ve škole, avšak při kvalifikovaném pedagogickém vedení si mohou osoby se středně těţkou mentální retardací osvojit základy trivia (čtení, psaní a počítání). Jejich mentální věk se pohybuje v pásmu 4-8 let. U převáţné většiny lidí se středně těţkou mentální retardací lze zjistit organickou etiologii. U některých osob lze diagnostikovat dětský autismus a nebo i jiné pervazivní vývojové poruchy, které mohou výrazně ovlivnit klinický obraz a způsob, jak s člověkem s mentálním postiţením jednat. Někteří jedinci dosahují vyšší úrovně v dovednostech senzoricko-motorických neţ v úkolech závislých na verbálních schopnostech, zatímco jiní jsou značně neobratní, ale jsou schopni sociální interakce a komunikace (Švarcová, I., 2011). V dospělosti jsou tito lidé většinou schopni vykonávat jednodušší manuální práci, jestliţe je nad nimi odborný dohled. Lidé se středně těţkým mentálním postiţením bývají zpravidla plně mobilní a větší část z nich je schopna navazování kontaktu, komunikaci a sociální aktivity. Zřídka kdy ale mohou ţít úplný samostatný ţivot (Švarcová, I., 2011). - 10 -
V kategorii těžké mentální retardace, IQ 34 – 20 označení F72, je zahrnuto asi 5% osob s mentálním postiţením. Osoby s tímto stupněm postiţení školní trivium zpravidla nezvládají, ale jsou schopni si osvojit některé uţitečné dovednosti. Většina těchto jedinců má poruchu motoriky nebo jiné přidruţené vady. Pokud je k dispozici včasná systematická a kvalifikovaná výchovná, vzdělávací a rehabilitační péče, můţe se výrazně
zlepšit
rozvoj
motoriky,
rozumových
a
komunikačních
schopností,
samostatnost a celkové zvýšení úrovně kvality jejich ţivota (Švarcová, I., 2011). Do hluboké mentální retardace spadá necelé 1 % lidí s mentálním postiţením. Jejich IQ je niţší neţ 20, patří do kategorie F73. Lidé s hlubokou mentální retardací mají těţké omezení v porozumění řeči, pokynům či instrukcím a v lepším případě jsou schopni pouze neverbální komunikace (pláč, úsměv, radost ze společnosti lidí). Téměř většina lidí s hlubokým mentálním positţením je imobilní nebo velmi výrazně omezena v pohybu. Lidé v této kategorii bývají inkontinentní a vyţadují neustálou pomoc a dohled. Můţeme u nich dosáhnout nejzákladnější zrakově prostorové orientace a při odborném dohledu a vedení se můţe z velmi malé části podílet na sebeobsluţných činnostech. IQ u osob s hlubokým mentálním postiţením nejde přesně změřit, jejich mentální věk je niţší neţ 18 měsíců. U většiny případů můţeme diagnostikovat organickou příčinu. Typická jsou těţší neurologické nebo jiná tělesná omezení postihující hybnost, epilepsie a poškození zraku a sluchu. Obzvláště časté, a to především u mobilních pacientů jsou nejtěţší formy pervazivních vývojových poruch, např. atypický autismus (Švarcová, I., 2011). Kategorie jiná mentální retardace, označována jako F78 se uţívá pouze tehdy, kdy stanovení stupně intelektového postiţení pomocí obvyklých metod je velmi nesnadné nebo nemoţné pro přidruţené senzorické nebo somatické postiţení, např. u nevidomých, neslyšících, u jedinců s těţkou poruchou chování, osob s autismem či u osob s těţkým mentálním postiţením. Nespecifikovaná mentální retardace, která má označení F79 se uţívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo moţno zařadit klienta do jedné ze shora uvedených kategorií (Švarcová, I., 2011).
1.3 Lidé s mentálním postižením a jejich začlenění do společnosti Přístup k lidem s mentálním postiţením je od počátků jeho zaznamenávání aţ do současnosti velmi individuální a v průběhu staletí se velmi různil. Dokazují to i písemné - 11 -
záznamy, ve kterých jsou vylíčeny postupy při izolacích, léčbách, ale také vymítání zlých duchů z těla postiţeného, neboť ve středověku lidé věřili, ţe ďábel zbavoval lidi rozumu a duše. První doloţenou duševní poruchou v literatuře je deprese, která byla popsána v lékařském spisu tzv. Eberova papyru, který je datován do let kolem roku 1900 před Kristem. Porucha identity trápila také krále Sahula, jak praví Starý zákon – v něm také nalezneme první údaj o muzikoterapeutické intervenci, kterou byl Davidovou hrou na lyru léčen král. V Antickém období měla společnost velmi bohatou teorii duševních poruch (delirium, mánie, melancholie…). Ovšem je třeba také dodat, ţe starověká civilizace vnímala za problematické aţ jedince s hlubším stupněm postiţení, které se většinou kombinuje se somatickými či smyslovými vadami. Ve středu pozornosti byli lidé s tělesným postiţením a také tzv. šílenci, jak vyplývá z první klasifikace duševních poruch, které byly vypracovány Hippokratem a to jiţ čtyři století před Kristem (Černoušek, M., 1994): Phrenitis (akutní duševní porucha s horečkou Mania (akutní choroba bez horečky) Melancholie (chronické šílenství) Epilepsie (boţí nemoc) Hysterie (křeče) Skýtská nemoc (patrně transvestismus). Hippokrates prokazoval, ţe duševní onemocnění má počátek v poruchách mozku, pozdější Stoikové i Epikurejci naopak pozorovali vztah mezi jednotlivcem a společností a jeden z posledních lékařů antiky Galén definoval i symptomatické psychické poruchy. Raný středověk nepokračoval ve vědomostech antických myslitelů a pojetí duševních poruch jako nemoci neuznával. Codex Theodosianus dokonce neschvaluje nic, co by mohlo pocházet z „magie“ a nařizuje potrestání všech posedlých, čímţ se duševní poruchy staly předmětem démonologie. Jiţ v této době začínají vznikat klášterní hospitály tzv. útulky pro staré, nemohoucí a duševně nemocné osoby, o které pečoval mnich s určitou medicínskou průpravou. Tyto útulky byly zřízený např. v Lyonu, o něco později v Kolíně nad Rýnem, v Paříţi, v Římě a jinde. Ve středověku jsou také zaznamenány první azylová zařízení pro kretény (ve Švýcarsku a Štýrsku r. 1074). Přesto bylo ve středověku mnoho osob upáleno pro čarodějnictví, neboť duševní poruchy byly chápány více jako posedlost zlými duchy, neţ jako mentální retardace. V této době se také objevují tzv. lodě bláznů, které byly naloţeny „pomatenci“ a pluly - 12 -
od jednoho města ke druhému. Jednalo se zde o lidi, kteří měli duševní poruchu a kteří byli vyhnání z měst za hradby a pluli za svým rozumem - jedni pluli řekami Porýní do Belgie a Gheelu, druzí proti proudu Rýna do Jury a Besanconu (Valenta, M., Müller, O., 2009). Období renesance přineslo také jedny z prvních klasifikací duševních poruch, v kterých jsou výslovně uspořádány nedobrovolní pasaţéři lodí bláznů, tedy klasifikace, v které jsou poruchy intelektu odděleny od zbylých duševních poruch. V díle „Pojednání o nemocích ducha“, které napsal basilejský lékař Felixe Plattera, vede výslovnou hranici mezi poruchami vědomí, psychózami v dnešním slova smyslu a mentální retardací nazvadnou Imbecilitas mentis (Valenta, M., Müller, O., 2009). V období resenesance je nejzajímavější jméno jednoho z největších humanistů a to Jana Amose Komenského, který se ve svých dílech snaţil obhajovat vzdělávání všech dětí a to bez ohledu na jejich stupeň a typ postiţení. Komenský ve svém díle „Didaktika velká“ se zaobírá jakousi první speciálněpedagogickou klasifikací ţáků z hlediska jejich typologie. Na vzdělávání záků s mentálním postiţením Komenský pouţil pedagogické principy, které se pouţívají dodnes (především princip individuálního přístupu, přiměřenost, názornost a konkrétnost). V období novověku se změnil pohled společnosti na chápání lidských práv a to i práv lidí s duševním postiţením. Přichází také změna v přístupu k občanům s postiţeným, které je nejvíce spojeno se zakladatelem moderní psychiatrie Filipem Pinelem. Muţ, který sebral lidem s duševním postiţením okovy, a to jak obrazně, tak i skutečně a prosadil se o lidštější zacházení s jedinci s postiţenými. Po tzv. lodích bláznů nastalo další období a to období tzv. „věţí bláznů“, kdy bylo s lidmi s duševním onemocněním, zacházeno stejně, jako s trestanci. Lidé s postiţením byli zavírání do beden, přivazování k pryčnám a přikováváni řetězy ke stěně a ukazování veřejnosti za malý peníz jako pouťovou atrakci. V této souvislosti a v době změn vstupuju do společnsoti Filip Pinel jako lekář a navštěvuje špitál v Bicetre. Tam se v ponurých zdech nevábné instituce setkává s šílenci, vyobcovanými na okraji lidské existence. V malých, špinavých, nevytopených podzemních kobkách se tísní celé pandaemonium. Lidské trosky jsou přikovány ke zdem či znehybněny ve speciiálních systémech lan, kazajkách a bedněních, jídlo se jim podává přímo do žlabu (Černoušek, M., 1994, s. 52). Pinel s jistými problémy docílí toho, ţe jsou lidem s mentálním postiţením sejmuty okovy, kazajky a dozorcům odebrány biče nejprve v Bicetre a později i v dalších špitálech. Za Pinelova nejslavnějšího ţáka a pokračovatele je povaţován Jean Etienne Dominique Esquirol, - 13 -
který jako první vyzmezil idiocii jako duševní stav, ne jako nemoc, který je charakterizovaný vrozeným a trvalým nedostatkem rozumových schopností a imbecilitu charakterizoval jako lehčí formu slabomyslnosti, pojem rozumové opoţdění pouţíval pro nejlehčí formu slabomyslnosti. Pro klasifikaci vrozených forem slabomyslnosti zavedl J. E. D. Esquirol klasifikaci vycházejících poznatků, ţe stupeň metnálního postiţení se projevuje v oblasti řeči. Na základě těchto vědomostí svoji poslední kategorii ještě blíţe specifikuje (Valenta, M., Müller, O., 2009): 1. Imbecilové prvního stupně (pouţívají běţně řeč) 2. Imbecilové druhého stupně (pouţívají řeč s omezenou slovní zásobou) 3. Idioti prvního stupně (řeč na úrovni krátkých slov a frází) 4. Idioti druhého stupně (řeč na úrovni jednoslabičných slov a výkřiků) 5. Idioti třetího stupně (bez náznaků řeči) Jedním z prvních psychopedů u nás byl Karel Slavoj Amerling. Tento přírodovědec, lékař, pedagog a pedagogický reformátor od roku 1871 bezplatně řídil ústav slabomyslnch v celém rakousko-uherském mocnářství, jímţ bylo tzv. Ernestinum v Praze (Valenta, M., Müller, O., 2009). Amerling kladl velký důraz, abych jeho klienti absolvovali základní vzdělání, ruční a zemědělské práce, aby měli stanovený pevný reţim dne a nácvik sebeobsluţných prací včetně hygieny. Dalším lékařem, vědcem a speciálním pedagogem, který je spojován s Ernestinem je Karel Herfort. Tento lékař se zasadil o individuální přístup ke klientům, zavedl chorobopisy vycházející z diagnostických metod a jako univerzitní profesor prosadil týmovou spolupráci lékaře s pedagogem. Speciální skupinu mezi občany se zdravotním postiţením tvoří děti, mládeţ i dospělí jedinci s mentálním postiţením. Mezi postiţenými tvoří jednu z nejpočetnějších skupin, ale i přes to se toho o nich ví docela málo. Představy intaktní populace o osobách s mentálním postiţením bývají opředeny mnoha předsudky, mýty i bezdůvodnými obavami. S tím jsou spojena mnoha omezení moţností lidí s mentálním postiţením na plnohodnotný ţivot, kdy je jedinec ze společnosti vyloučen z důvodů mentálního postiţení, sníţených tělesných schopností či jiného znevýhodnění. Kaţdý, kdo je toho schopný má právo chodit do práce a mít svá práva na neponiţující zacházení jako kaţdý jiný člověk, kdy s ním bude důstojně zacházeno a jednání bude přiměřené
- 14 -
věku jedince. Lidé s postiţením by stejně jako všichni ostatní měli mít moţnost volby, jak si přejí být například oslovováni. Nejspíše bude ještě nějakou dobu trvat, neţ většinová část společnosti pochopí, ţe je normální nejen u nás, ale po celém světě, ţe část obyvatelstva je odlišná od „průměru“. Tato společnost se také musí umět naučit komunikovat a ţít s těmito jedinci. V této souvislosti se zde objevuje pojem sociální integrace (inkluze), tedy zapojení a zařazení do dané společnosti. Základní otázkou integrace je odstranění bariér, a to nejen těch technických, ale především v myšlení lidí a jejích vztazích k lidem s postiţením. Integrace je postoj společnosti k handicapovaným občanům, který je neodmítá, nesegreguje, ale naopak se snaţí vytvářet optimální podmínky pro jejich začlenění do hlavního proudu společenského ţivota. Termín integrace se podle slovníku cizích slov označuje sjednocení, scelení, spojení (Švarcová, I., 2011). V praxi takto označeujeme stav, kdy se jedinec s postiţením zapojuje do intaktní společnsoti. Pojem inkluze vyjadřuje snahu o splynutí lidí s postiţením s ostatní populací (Švarcová, I., 2011). Jako další způsob pomoci lidem s mentálním postiţením je normalizace, která vyjadřuje skutečnost, ţe lidé s postiţením, mají ţít normálním ţivotem tak, jak je to vzhledem k jejich postiţení moţné. Tím se myslí ţivot mimo sociální zařízení, jestliţe to není nevyhnutelně nutné, ale v rodině, kde mají přirozený pocit bezpečí, dostává se jim lásky a zájmu. V druhé řadě to také umoţňuje docházet do školy, která je pro ţáka vhodná a kde bude moci lépe rozvíjet své schopnosti. Osoba s postiţením, které se dostalo výchovy a péče mimo ústavní zařízení, má větší moţnost ţít běţným ţivotem, tedy zajímat se o kulturu, sport, připravovat se na pracovní uplatnění, které mu umoţní, pokud je to moţné, mít odpovídající zaměstnání a být tak hodnotný pro společnost. Mít své přátele, své soukromí, na které by měl kaţdý brát zřetel a také moţnost říci své názory nebo nesouhlas se stylem svého ţivota. Posledním trendem je humanizace společnosti, která se ukazuje nejen ve slovním vyjádření k lidem s postiţením, ale především v jednání s nimi a v utváření přiměřených podmínek pro jejich existenci. V přístupu k lidem s postiţením to znamená, ţe při jakémkoli rozhodování o jejich osobě je nezbytné brát zřetel na jejich zájmy a potřeby, a pokud je to v jejich moţnostech, dát jim moţnost, aby se v co největším mnoţství účastnili na rozhodování o sobě sami. Termín integrace se podle slovníku cizích slov označuje sjednocení, scelení, spojení (Švarcová, I., 2011). Integrace je jev multidisciplinární, patří k otázkám - 15 -
filozofickým, etickým, psychologickým, zdravotnickým, biologickým a pedagogickým, ale také politickým, ekonomickým a legislativním. Názor na integraci ve vzdělávání není zcela jednotný a vyvíjí se v průběhu času. Od prvních představ, ţe bude moţno v krátkém časovém úseku zrušit všechny speciální školy a všechny děti, které v něm byly vzdělávány, převést do škol v místě bydliště, přes nedůvěru způsobenou něktrými neúspěchy způsobených unáhlených prvních „integračních“ opatření, kdy se děti pouze přesunuly z jedné školní budovy do druhé, aniţ by byly vytvořeny základní podmínky pro jejich vzdělávání, aţ po seriózní zvaţování veškerých faktorů tak, aby provedená opatření byla v zájmu a k prospěchu postiţených dětí (Švarcová, I., 2011). Osoby s mentálním postiţením potřebuje stejně, jako jakákoli jiná sociální bytost fyzický a sociální kontakt. Názor, ţe všichni lidé s mentálním postiţením je potřeba izolovat od ostatní společnosti a zavřít do institucí, z nichţ není cesty zpět, je nejen nemoderní, ale především velmi nekulturní. Dítěti by měla být poskytována rána intervence v rodině, která je svým emocionálním zázemím schopna rozvoje jeho prychiky. V předškolním věku by měly všechny děti, které jsou toho schopny, navštěvovat běţná předškolní zařízení, kde budou vychovávány a vzdělávány spolu s ostatními dětmi. Mimo běţné mateřské školy jsou zřizována i speciální zařízení pro předškolní vzdělávání, která jsou specializována pro děti s jedním nebo více vadami. Sloţitější je vzdělávání dětí školního věku, kdy je jeho vzdělávací proces závislý na druhu a stupni postiţení. Jsou proto vyţadovány speciální pedagogické a výchovné metody, individuální přístup učitele – speciálního pedagoga a sníţený počet ţáků ve třídě. Proto je většina ţáků s mentálním postiţením vzdělávána na základních školách speciálních a základních školách praktických (Švarcová, I., 2011). Velkou moţností pro začlenění lidí s mentálním postiţením do intaktní populace je, jak bylo uvedeno výše, jejich zaměstnávání a uplatňování na trhu práce. Nejde jen o ekonomické vylepšení ţivota osoby s postiţením, ale především o jejich pocit, ţe jsou pro okolní svět potřební a důleţití stejně, jako zdraví lidé kolem něj. Význam práce pro člověka lze shrnout v těchto bodech (Pipeková, J., 2010): poskytuje ekonomickou nezávislost a vyšší ţivotní standard, pozitivně ovlivňuje sebeurčení člověka a jeho seberealizaci, status být zaměstnaným u člověka s postiţením pozitivně ovlivňuje postoje společnosti k osobám se zdravotním postiţením, - 16 -
pracovní místo v integrovaném prostředí je prostředkem pro vytváření a rozvíjení sociálních interakcí pracovníka s postiţením a jeho okolí, práce je jeden ze způsobů, kterým většina lidí pokračuje v učení a rozvíjení dovedností, kompetencí a intelektových schopností, placená práce přispívá k vysvobození z dlouhodobé závislosti na podpůrných sluţbách a péči okolí. Pro lidi s mentálním postiţením existují sociálně terapeutické dílny. V těchto zaměstnáních je zvýšená bezpečnost a práce je přizpůsobena zdravotnímu stavu zaměstnance. „Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie“ (www.mpsv.cz). Pro osoby se zdravotním postiţením, které hledají placené místo v běţném pracovním prostředí je zřizované podporované zaměstnávání. Význam podporovaného zaměstnávání je vyrovnávání příleţitostí pro pracovní uplatnění lidí se ztíţeným přístupem na pracvoním trhu v důsledku jejich zdravotního postiţení. Cílem je získat a zachovat si zaměstnání a zvýšit míru samostatnosti
uţivatele
podporovanho
zaměstnávání.
Sluţba
podporovaného
zaměstnávání je zaměřena na konkrétní uţivatele a na konkrétní pracovní místo. Celá sluţba je zprostředkována vyškoleným pracovním týmem, který je připravený pomoci zaměstnanci ve všech potřebných oblastech. Sleduje se nejen získání, ale především udrţení si zaměstnání. Sluţba je časově vymezena na dobu dvou let, ale tento stanovený limit se přizpůsobuje individuálním potřebám zaměstnance. U podporovaného zaměstnávání si jedinec přizpůsobuje vzdělání přesně v tom, co od něj zaměstnavatel na pracovním místě vyţaduje, v intaktní populaci je tomu právě naopak. Je to také lepší z toho důvodu, ţe trénink pracovních dovedností probíhá přímo na místě zaměstnání. Tato sluţba také zahrnuje pracovní asistenci, zastupování a pomoc při jednání na úřadech, poradenství a individuální konzultace, doprovázení apod. Mezi klíčové znaky podporovaného zaměstnávání patří (Pipeková, J., 2010):
- 17 -
Aktivní přístup uţivatele programu podporovaného zaměstnávání – uţivatel podporovaného zaměstnávání se samostatné rozhoduje o své pracovní kariéře a časové dynamice tohoto procesu. Okamţité umístění na pracovní místo a trénink uţivatele přímo na pracovišti – k tréninku dovedností uţivatele na výchozí pracovní pozici dochází aţ po nástupu do práce. Zaměstnání v běţném pracovním prostředí – lidem s postiţením, kteří vyuţívají těchto sluţeb, jsou nabízena místa na otevřeném trhu práce, kde je velká šance, ţe budou pracovat mezi lidmi bez zdravotního postiţení. Průběţná podpora – v podporovaném zaměstnávání jsou součástí pracovní asistenti, kteří poskytují uţivateli fyzickou podporu na pracovišti v souladu s jeho individuálními potřebami. Úkolem pracovních asistentů je pomoci zaměstnancům
s postiţením
při
získávání
dovedností s cílem postupného osamostatnění.
- 18 -
pracovních
a
sociálních
2 Sociální služba - chráněné bydlení 2.1 Obecná charakteristika sociálních služeb pro lidi s mentálním postižením Názory společnosti na poskytovatele sociálních sluţeb se v poslední době velmi různí a vyvolávají mnoho konfliktů. Ještě v předchozích desetiletích se povaţovalo za standardní, ţe jedinec (dítě, mladistvý), s těţším postiţením, neţ je lehká mentální retardace, automaticky patří do sociálních zařízení. Pro lidi, kteří si své dítě nechali v domácí péči, bylo nahlíţeno jako na podivína, který si svévolně nechá „zničit“ ţivot a obětovat ho dítěti s mentálním postiţením (Švarcová, I., 2011). Pro lidi s mentálním postiţením jsou zřizována sociální zařízení s denním, týdenním nebo celoročním pobytem. Denní stacionář pečuje o děti, mládeţ aţ po dospělé uţivatele (Švarcová, I., 2011). Pro děti předškolního a školního věku tvoří tato zařízení tzv. suplování mateřských a základních škol, kam by měly být děti s mentálním postiţením řazeny. Podle nového školského zákona by jiţ neměly být děti osvobozovány od povinné školní docházky a ve školním věku by měly navštěvovat vhodný typ školy. V péči o dospělé osoby nahrazuje stacionář činnost chráněných pracovišť, kam by měli dospělí klienti docházet. Bohuţel je velký nedostatek míst a to zejména pro klienty se závaţnými formami postiţení. Týdenní stacionář zastupuje určitý kompromis mezi domácí a sociální péčí. Jsou velkou pomocí pro rodiny, které mají v rodině osobu s mentálním postiţením, neboť v průběhu pracovních dnů můţe rodina ţít normálním ţivotem. Mohou chodit do zaměstnání a bez omezení vychovávat své ostatní děti. Tento druh pobytu je velmi přínosný pro spokojený ţivot klienta. V týdnu se těší na svou rodinu a o víkendu se uţ zase těší za svými kamarády v zařízení. Týdenní zařízení můţe poskytovat svým klientům mnoho zábavných činností, které by jim rodina poskytnout nemohla, ale zároveň je naplněna i jejich citová a emocionální potřeba pro sociální stabilitu klienta. Sluţby pro lidi s mentálním postiţením a jejich poskytování jsou vymezeny v zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. „Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci (dále jen "osoba") prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních
- 19 -
služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách.“ (www.mpsv.cz). Komplexní péče o osoby s mentálním postiţením je zajištěna domovy pro osoby se zdravotním postižením, kde klienti pobývají po celý rok a je to pro ně domov. V současné době je velký světovým trendem v péči o osoby s mentálním postiţením zařízení rodinného typu. Velká zařízení mohou poskytovat komplexnější péči pro osoby s těţkým mentálním postiţením a to např. bazén, rehabilitační zařízení, zařízení pro usnadnění manipulace s imobilní osobou, vhodně vybaveny pracovní a terapeutické dílny a především dostatek kvalifikovaných odborníků. Některá zařízení jsou rozdělená podle pohlaví klientů (dívek nebo chlapců). V jiných zařízeních ţijí obě pohlaví společně, coţ je povaţováno za vhodnější a více přirozenější, kdy je umoţněna komunikace mezi chlapci a děvčaty. Mohou spolu navazovat přátelství, ale umoţní vzniku i partnerství, protoţe i člověk s mentálním postiţením má právo na partnerský ţivot. K zařízením sociálních sluţeb, vhodných pro osoby s mentálním postiţením dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách patří: 1) centra denních sluţeb denní stacionáře týdenní stacionáře domovy pro osoby se zdravotním postiţením chráněné bydlení sociální poradny sociálně terapeutické dílny centra sociálně rehabilitačních sluţeb pracoviště rané péče 2) Kombinací zařízení sociálních sluţeb lze zřizovat mezigenerační a integrovaná centra (www.mpsv.cz). „Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství (§ 37 odst. 2) o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení.“ (www.mpsv.cz). K základním činnostem při poskytování sociálních sluţeb dle zákona č. 108/2006 Sb. patří: 1) Základními činnostmi při poskytování sociálních sluţeb jsou pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu - 20 -
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu poskytnutí stravy nebo pomoci při zajištění stravy poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatnění práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, telefonická krizová pomoc, nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností, 2) Rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností u jednotlivých druhů sociálních sluţeb stanoví prováděcí právní předpis. Mezi standardy kvality sociálních sluţeb: Cíle a poskytování sociálních sluţeb Ochrana práv osob Jednání se zájemcem o sociální sluţbu Smlouva o poskytování sociální sluţby Individuální plánování průběhu sociální sluţby Dokumentace o poskytování sociální sluţby Stíţnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální sluţby Návaznost poskytované sociální sluţby na další dostupné zdroje Personální a organizační zajištění sociální sluţby Profesní rozvoj zaměstnanců Místní a časová dostupnost poskytované sociální sluţby Informovanost poskytované sociální sluţbě Prostředí a podmínky Nouzové a havarijní situace Zvyšování kvality sociální sluţby - 21 -
Standardy kvality sociálních sluţeb jsou sepsány dle právního předpisu vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, v platném znění. Sluţby rozdělujeme z hlediska tradičního (medicínskou) a moderního (ta vychází z potřeb uţivatelů). Uţivatelů domovů pro osoby se zdravotním postiţením tak hrozí, ţe personál zůstane na tradičním způsobu pohledu na jedince s postiţením tím, ţe nebere ohled
na
modernější
poznatky
o
nejrůznějších
forem
stimulace,
např.
psychomotorických funkcí a povaţuje klienty za pasivní objekt manipulativní péče a omezuje se pouze na zajištění jejich základních fyziologických potřeb (Valenta, M., Müller, O., 2009). Jedna z výjimečných moţností péče o osoby s mentálním postiţením je pěstounská péče. Tato forma pomoci není v naší zemi ještě příliš vţitá, ale z literatury se můţeme dozvědět, ţe v některých zemích je tato forma péče zcela běţná a ţe některé rodiny si ke svým vlastním dětem pořídí ještě dítě s postiţením, které jeho vlastní rodiče odmítli, ale také dospělého člověka s mentálním postiţením. Pěstounskou péči lze provozovat za úplatu nebo pouze za úhradu nutných nákladů. Jsou zde i takové rodiny, které jsou majetné a do pěstounské péče si vezmu jedno i více osob s mentálním postiţením (Švarcová, I., 2011). Pro všechny uţivatele sociálních sluţeb, včetně jejich zákonných zástupců je důleţité znát základní povinnosti poskytovatelů sociálních sluţeb. Patří mezi ně zejména (Valenta, M., Müller, O., 2012): Zajištění dostupnosti informací o druhu, místě, cílech, okruhu osob, jimţ poskytují sociální sluţby, o kapacitě této sluţby a o způsobu poskytování sociálních sluţeb. Informovat zájemce o sociální sluţbu o všech povinnostech, které vyplývají ze smlouvy o poskytování sociálních sluţeb, o jejich poskytování a o úhradách za ně. A to způsobem pro ně srozumitelným. Vytvářet při poskytování sociálních sluţeb takové podmínky, které budou naplňovat jejich lidská i občanská práva. Zpracování vnitřních pravidel zajištěné poskytovatelem sociální sluţby, včetně pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob.
- 22 -
Zpracování vnitřních pravidel pro podávání a vyřizování stíţností osob, kterým je poskytována sociální sluţba. Plánování průběhu poskytování sociálních sluţeb podle osobních cílů, potřeb a schopností osob, kterým je sociální sluţba poskytována, vést individuální záznamy o průběhu poskytování sociálních sluţeb a jejich hodnocení za přítomnosti těchto osob. Vedení evidence ţadatelů o sociální sluţbu, se kterým nemohla být uzavřena smlouva a to z důvodů uvedených v §91 zákona o sociálních sluţbách. Dodrţování standradů kvality sociálních sluţeb. Uzavřít s osobou smlouvu o poskytování sociálních sluţeb. Neprodlnené oznámit obečnímu úřadu s rozšířenou působností ukončení pobytové sluţby sociální péče osobě, která se bez další pomoci můţe ocitnout v situaci ohroţující její ţivot a zdraví, pokud tato osoba s oznámením souhlasí. Vzhledem ke společenskému vývoji v posledních deseti letech v České republice, došlo ke změnám poţadavků, které jsou kladeny na poradenské sluţby. Dopadem toho dochází ke změnám v obsahu poradenských činností, ale i v systému poradenských institucí a význam poradenských sluţeb postupně stoupá (Valenta, M., Müller, O., 2012). (1) V sociálních sluţbách vykonávají odbornou činnost sociální pracovníci za podmínek stanovených v § 109 a 110, pracovníci v sociálních sluţbách, zdravotničtí pracovníci, pedagogičtí pracovníci, manţelští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální sluţby. (2) Při poskytování sociálních sluţeb působí rovněţ dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem 44a) (www.mpsv.cz). Vzhledem k tématu bakalářské práce nás nejvíce zajímají pracovníci v chráněném bydlení. Mezi tyto klíčové zaměstnance patří sociální pracovník, který podle zákona č. 108/2006 Sb. charakterizován takto: „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních - 23 -
poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace“ (www.mpsv.cz, § 109). Dalším pracovníkem v chráněném bydlení je pracovník sociální péče, který vykonává: přímou obsluţnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních sluţeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoc při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udrţováním čistoty a osobní hygieny, podporuje uţivatele v soběstačnosti, posiluje ţivotní aktivizace, vytváří základní sociální a společenské kontakty a uspokojuje psychosociální potřeby, základní výchovnou nepedagogickou činnost, která spočívá v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti, pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtíţemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, provádění sociálních depistáţí pod vedením sociálního pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských vztahů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence, základní sociální poradenství pod dohledem sociálního pracovníka, depistáţní činnosti,
výchovné,
vzdělávací
a
aktivizační
činnosti,
činnosti
při
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí (www.mpsv.cz). Třetím je vychovatel, který spadá do pedagogických pracovníků. Vychovatel zařízení sociálních služeb provádí výchovně vzdělávací činnost zaměřenou na specifické potřeby klientů se speciálními vzdělávacími potřebami (ISA, 2012). Mezi hlavní činnosti vychovatele patří (ISA, 2012):
- 24 -
Komplexní výchova a vzdělávání, které je zaměřené na specifické potřeby uţivatelů se speciálními vzdělávacími potřebami v zařízeních sociálních sluţeb. Koordinace činností vychovatelů ve výchovné skupině. Metodická a specializovaná poradenská činnost, která je poskytovaná pedagogům, tvorba výchovných a vzdělávacích dokumentů, evaluačních nástrojů a preventivních programů. Plnění úkolů a prací, které souvisí s přímou pedagogickou činností. Podněcování osobního vývoje uţivatelů. Preventivní, primárně diagnostická a konzultační činnost, koordinace aplikace speciálně pedagogických postupů, vyuţívání různých výchovných metod, nových výchovných metod a metod z jiných odvětví a hodnocení jejich účinnosti, spolupráce se specializovanými odborníky. Samostatné
uplatnění
speciálně
pedagogických
postupů
a
provádění
specifických pedagogických vyšetření a velmi náročných pedagogických činností. Stanovení a aplikace účinných diagnostických a výchovných metod a postupů v diagnostických ústavech a v diagnostických odděleních domovů pro osoby se zdravotním postiţením ve spolupráci s pediatry, neurology, psychiatry a psychology. Stanovení diagnostických a výchovných postupů při výkonu výchovné péče a výchovné práce s adolescenty, spojené s řešením problémů osob v mezních ţivotních situacích ve spolupráci s jinými odobrníky. Vedení záznamů o pedagogické činnosti a hodnocení výsledků uţivatelů. Vstupní a průběţná pedagogická diagnostika, posuzování individuálních specifik, návrhy opatření pro koncepci výchovné a vzdělávací činnosti, diagnostické a preventivní činnosti zaměřené na celkový rozvoj osobnosti a na socializaci, resocializaci a reedukaci včetně navrhování cílených opatření k optimalizaci procesu výchovy a vzdělávání v rámci zařízení sociálních sluţeb. Vyhodnocení výsledků speciálně pedagogických diagnostických vyšetření a navrhování dalších postupů a opatření. Vytváření programů integrace a inkluze uţivatelů se speciálními vzdělávacími potřebami v daném zařízení, poskytování pedagogických konzultačních činností. - 25 -
2.2 Chráněné bydlení V pokročilém věku začnou rodiče, kteří se starají o své dítě s mentálním postiţením, řešit otázku, co s ním bude, aţ se o něj přestanou moci starat nebo kdo se o něj postará po jejich smrti. Pro lidi s mentálním postiţením je odloučení se od rodiny velmi těţké a psychicky náročné. Tito lidé, většinou nemají potřebu ţít samostatným ţivotem a v podstatě by ho ani nebyli schopni. V rodině sice mají své zázemí a kontakt, ale zároveň jsou více izolování od ostatních lidí a od svých vrstevníků. V tomto případě tvoří chráněné bydlení určitou moţnost větších sociálních vztahů s mentálně postiţenými lidmi pod dohledem odborníků. Postupem času se učí různým domácím činnostem, aby byli co nejméně závislí na pomoci druhé osoby. Mělo by se ale dbát na to, aby klientovi byly poskytovány pouze takové sluţby, které sám není schopen zvládnout. V běţném prostředí můţe ţít i člověk s těţkým mentálním postiţením, má-li k tomu vytvořeny dobré podmínky. V dnešní době mohou lidé s mentálním postiţením vyuţívat nové formy bydlení a pomoci jako je chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení, osobní asistence nebo ošetřovatelská sluţba, ale také bydlení ve vlastním samostatném domově (www.helpnet.cz [online]). Chráněné bydlení je pobytová sluţba, která je poskytována lidem se sníţenou soběstačností a to z důvodů zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění. Jejich situace si vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového nebo individuálního bydlení (Švarcová, I., 2011). 1) Základní činnosti při poskytování chráněného bydlení se zajišťují v rozsahu těchto úkonů (www.mpsv.cz): poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy (pomoc s přípravou stravy, zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výţivy a potřebám dietního stravování, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel, poskytnutí ubytování (ubytování, které má znaky bydlení v domácnosti, v případě potřeby praní a drobné opravy loţního a osobního prádla a ošacení, ţehlení), pomoc při zajištění chodu domácnosti (pomoc při běţném úklidu a údrţbě domácnosti, pomoc při údrţbě domácích spotřebičů, podpora v hospodaření s penězi včetně pomoci s nákupy a běţnými pochůzkami), výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s přirozeným sociálním prostředím, nácvik a upevňování motorických, - 26 -
psychických a sociálních schopností a dovedností, zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání, podpora v oblasti partnerských vztahů, podpora při získávání návyků souvisejících se zařazením do pracovního procesu), zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (doprovázení do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové aktivity, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné sluţby a doprovázení zpět, podporu a pomoc při vyuţívání běţně dostupných sluţeb a informačních zdrojů, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob), sociálně terapeutické činnosti (socioterapeutické činnosti, jejichţ poskytování vede k rozvoji nebo udrţení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob), pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí (pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů, pomoc při vyřizování běţných záleţitostí). 2) Maximální výše úhrady za poskytování chráněného bydlení činí a) za úkon uvedený v odstavci 1, 1. 150 Kč denně za celodenní stravu, 2. 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy, b) 180 Kč denně celkem za úkony uvedené v odstavci 1, včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování. Chráněné bydlení je modernější formou celoroční péče. Spočívá v tom, ţe několik uţivatelů sdílí prostory v bytě nebo domě. Zde mají svůj vlastní pokoj, o který se také mohou dělit s jiným uţivatelem sociálních sluţeb. Tato forma bydlení je charakteristická tím, ţe klienti zde mají společnou domácnost, kde dospělým klientům pomáhají pracovníci sociálních sluţeb nebo pracovníci sociální péče s úklidem, vařením, se sebeobsluhou a v podstatě se vším, co klienti bez pomoci nezvládnou. Jako sociální sluţba je chráněné bydlení definováno takto: Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení (www.mpsv.cz, 2012, § 51). Chráněné bydlení je forma zařízená - 27 -
pro dospělé osoby s mentálním postiţením, kteří jsou zaměstnáni nebo docházejí do různých center a institucí pro zaměstnávání i volný čas. Pokud klient větší část svého času tráví v chráněném bydlení a prakticky z něj nevychází, ztrácí toto bydlení svou integrační funkci. Klienti se v něm nudí, mají nedostatek podnětů k různým činnostem a nemají dostatek kontaktů s ostatními lidmi (Švarcová, I., 2011). Sluţby, které chráněné bydlení svým klientům nabízí je závislé na stupni jejich potřeb a míře jejich postiţení. Pro klienty s těţkou mentální retardací je nezbytné zajistit asistenční sluţbu po dobu 24 hodin denně i o víkendech, svátcích a prázdninách. Chráněné bydlení by mělo být pro své klienty především trvalým domovem, proto by zde neměli být klienti ubytování jako např. v týdenním zařízení. Kontakt klientů s jejich rodinami a přáteli je však potřeba, proto je poskytováno vzájemnými návštěvami.
2.3 Podpora samostatného bydlení Včetně chráněného bydlení se jako další moţnost bydlení pro lidi s mentálním postiţením nabízí sluţba podporovaného samostatného bydlení. Mezi základní lidské potřeby patří bydlení, někteří lidé však potřebují podporu od státu, aby byli schopni ţít aspoň částečným samostatným ţivotem. Jsou rodiny, které jsou finančně dobře zajištěny a pomoc státu nepotřebují, bohuţel tu jsou však i takové rodiny, které nejsou schopny z vlastních finančních prostředků zajistit kvalitní bydlení, a pak jsou zde i rodiny (včetně jednočlenných), které nejsou schopny zajistit svojí rodinu nejen pro nedostatek financí, ale také pro své zdravotní znevýhodnění. Tyto domácnosti se bez pomoci státu neobejdou. Cílovými skupinami jsou především osoby, které nejsou schopny uspokojit svou potřebu bydlení. Znevýhodnění těchto osob je ovlivněno převáţně těmito faktory (www.obec.cz [online]): zdravotním stavem a z něj plynoucími potřebami věkem a z něj plynoucími zdravotními a sociálními důsledky nepříznivými ţivotními okolnostmi znemoţňujícími dané osobě zajistit si adekvátní bydlení Podpora samostatného bydlení je terénní sluţbou, která je poskytována osobám se sníţenou soběstačností z důvodů zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění (včetně duševního onemocnění), jejichţ situace si ţádá pomoc jiné fyzické osoby. Dle zákona č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tato sluţba obsahuje (www.mpsv.cz): - 28 -
pomoc při zajištění chodu domácnosti výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím sociálně-terapeutické činnosti pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. Podpora samostatného bydlení je určena lidem s postiţením, kteří dosáhli takové úrovně samostatnosti, ţe zvládají bydlet ve své vlastní domácnosti. Stále jsou ale v některých činnostech nesamostatní a potřebují pomoc někoho druhého. Jedná se zde o klienty, kteří přicházejí z chráněného bydlení a mají určitou míru samostatnosti nebo lidé s mentálním postiţením, kteří jsou ze sociálního zařízení a přejí si bydlet samostatně ve svém přirozeném prostředí. Základní sloţky podpory samostatného bydlení zajišťují správný chod domácnosti a spokojený ţivot klienta. Za pomoc při zajištění chodu domácnosti je povaţováno např. (www.mpsv.cz): Pomoc s úklidem a údrţbou domácnosti a osobních věcí (jedná se o pomoc při běţné kaţdodenní péči o domácnost. Jde o podporu a následnou pomoc při naučení se návykům spojeným s chodem domácnosti). Podpora při získávání návyků souvisejících se zajištěním chodu domácnosti (pravidelný reţim dne, zvládání nenadálých situací). Pomoc při údrţbě domácích spotřebičů (nejen jejich pravidelná údrţba, ale také sloţitější zavedení do provozu). Pomoc při zajištění stravy (sestavení jídelníčků a plánovaní potřebných surovin, pomoc se samostatnou přípravou stravy, popřípadě pomoc při zajišťování stravy jiným způsobem, jako např. dováţka jídla do domu). Pomoc při zajištění velkého úklidu domácnosti (např. sezónní úklid domácnosti, pomoc při zajištění pomůcek k úklidu, pomoc při zakoupení čistících přípravků). Podpora v hospodaření s penězi včetně pomoci s nákupy a běţnými pochůzkami (jedná se o pomoc s nakládáním peněz a majetkem osoby s mentálním postiţením,
sestavení
finančních
plánů,
hospodaření
s penězi,
v obchodních centrech). Při výchově, vzdělávání a aktivizační činnosti je podpora směřována k: - 29 -
nákup
Zvládnutí výchovy dětí v rodině a pracovní výchovy dětí (podpora při výchově dětí, ale také při vyhledávání sluţeb jako je např. logopedické zařízení, pedagogicko-psychologická poradna, pomoc při zdárném vývoji, zdraví a výchově). Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopnost a dovedností (nácvik komunikace, asertivity, cvičení paměti, motoriky, psychiky atd.). Pomoc při kontaktu s rodinou a dalším začlenění osob (sociální vztahy s blízkým i vzdáleným sociálním okolím, zprostředkování volnočasových aktivit). Podpoře v pomoci partnerských vztahů (pomoc s vyhledáváním partnera, navázání blízkého kontaktu s partnerem, pomoc při řešení problémů se spolubydlícím). Získávání návyků souvisejících se zaměstnáváním (pomoc při získávání kontaktu na pracovní agenturu, chráněné dílny atd., zároveň pomoc při problémech souvisejících se zaměstnáním). Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: Pomoc při doprovázení dětí do školky, školy nebo jiného školského zařízení, do krouţků, doprovázení dospělých osob, doprovázení na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné sluţby. Podpora při získávání návyků, kterou souvisí se začleněním do běţného společenského prostředí, včetně vyuţívání dostupných sluţeb a informačních zdrojů. Další součástí jsou sociálně – terapeutické činnosti: Jde zde o podporu při rozvoji a udrţování osobních vztahů, sociálních schopností a dovedností sociálnímu začleňování osob s mentálním postiţením do společnosti. A poslední je pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: Pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů (pomoc při vyřizování v budovách různých institucí a orgánech, jak v běţných, tak i krizových situacích). Pomoc při vyřizování běţných záleţitostí (správné pochopení úředních dopisů, formulářů, pomoc při placení různých nedoplatků atd.). - 30 -
Tato sluţba byla dosud vyuţívána spíše seniory nebo lidmi bez mentálního postiţení s váţnějšími zdravotními problémy. Tato sluţba by se však mohla vyuţívat i občany s lehčími formami mentální retardace, kteří jsou schopni ţít relativně samostatným ţivotem, občas ale potřebují pomoc při řešení sloţitějších problémů nebo krizových situací (Švarcová, I., 2011). Většina populace si přeje ţít svým vlastním ţivotem v takové míře, v které mu to je umoţněno ze zdravotního či duševního hlediska. Podpora samostatného bydlení toto přání z části naplňuje. Stává se pánem své domácnosti, vaří si, uklízí, chodí do práce a sám si také plánuje aktivit svého volného času, ovšem aţ po té, co zvládne natrénovat krizové situace, které by mohli nastat. Několikrát do týdne je navštěvován asistentem, který mu pomůţe obstarat věci, které sám bez jeho pomoci nezvládne.
- 31 -
3
Chráněná bydlení a podporovaná bydlení pro lidi
s mentálním postižením 3.1
Cíl výzkumné části, metody a techniky šetření a místo šetření Hlavním cílem výzkumu je zjisti, zda se klienti chtějí více osamostatnit a zda by
jim k tomu pomohla forma podpory samostatného bydlení a jaké o tom mají představy. Dílčí cíle výzkumu jsou rozděleny do dvou částí. První je určena pro uţivatele sociální sluţby chráněné bydlení: zda je zde moţnost dobré sociální integrace zda chráněná bydlení jsou prospěšná pro lidi s mentálním postiţením zda je zde dostatek prostoru pro rozvoj klientů a věnování se jejich zálibám Druhá je určena pro pracovníky chráněného bydlení: zda mají klienti dostatečnou moţnost vést mezilidské vztahy za hranice zařízení jaké moţnosti trávení volného času by bylo ještě moţné nabídnout uţivatelům chráněného bydlení jak pohlíţejí na moţnost uţivatel sociálního zařízení chráněného bydlení ţít v podporovaném samostatném bydlení Pro získání dat bylo vyuţito metody kvalitativního šetření s technikou strukturovaného interview, kde jsou předem stanoveny otázky, které budou zaznamenány na diktafon a u dotazovaných, kteří nebudou s diktafonem souhlasit, pouţiji formu zapisování. Vše je za souhlasu zákonných zástupců. Staré sociální zařízení bylo situováno v malém barokním zámečku v obci Bylany, který je vzdálený od Českého Brodu zhruba 5 km. V původním zařízení bylo ubytováno na 45 uţivatelů ve čtyřech různých odděleních, kde jim poskytovalo péče zdravotnický a pedagogický pracovníci. V této budově bylo prostředí pro klienty velmi nevyhovující. V jedné místnosti bylo i 10 uţivatelů, které neměli ţádné soukromí. Nová budova sociálního zařízení byla zřízena v Českém Brodě v prosinci roku 2001 a kapacita pro uţivatele byla navýšena o 21 míst. V celém zařízení probíhají sociálně terapeutické činnosti. 1. ledna 2007 získalo zařízení nový název – Zvoneček Bylany, poskytovatel sociálních sluţeb se sídlem v Českém Brodě. Téhoţ roku byl v červnu otevřen nový - 32 -
areál zařízení – Chráněné bydlení a sociálně terapeutická dílna se sídlem v Bylanech. Sociální zařízení se nevrátilo do původní barokní stavby, ale do budovy, kde bydlely řádové sestry. V tuto chvíli spravuje Zvoneček Bylany tři zařízení. Hlavní má sídlo v Českém Brodě. Chráněná bydlení mají sídlo v Bylanech a Polepech u Kolína. Zvoneček Bylany, poskytovatel sociálních sluţeb, se sídlem v Českém Brodě je zřízen Krajským úřadem Středočeského kraje. Toto zařízení podporuje vytvoření přirozeného prostředí a běţný způsob ţivota u dětí a dospělých osob, které mají sníţené rozumové schopnosti, menší soběstačnost z důvodu svého zdravotního postiţení, problémy se vzděláním a jejichţ zdravotní situace vyţaduje pravidelnou pomoc. Zvoneček Bylany, poskytovatel sociálních sluţeb má poslání podporovat ţivot v přirozeném prostředí tak, aby se co nejvíce přiblíţil běţnému způsobu ţivota a umoţnit ţít uţivatelům jako jejich kamarádi a vrstevníci (Bylany, 2012 [online]). Zvoneček Bylany poskytuje sluţby osobám se sníţenými rozumovými schopnostmi od 3 let, osobám s upravitelnou psychiatrickou diagnózou, u nichţ nedochází k akutním projevům psychických poruch a osoby se sníţenou schopností uplatňovat svá osobní práva. Domov pro osoby se zdravotním postiţením je sluţba poskytovaná celoročně, včetně víkendů. Klientům je poskytována podpora ve všech oblastech ţivota. U klientů s těţkým postiţením je zajištěna celodenní péče a pomoc včetně zdravotních a vzdělávacích aktivit. Denní program se odvíjí z individuálních plánů jednotlivých klientů, jejichţ cílem je co moţná největší integrace do společnosti. Zvoneček Bylany poskytuje tyto služby: Domov pro osoby se zdravotním postiţením Denní stacionář Týdenní stacionář Chráněné bydlení Odlehčovací sluţba Domov pro osoby se zdravotním postižením je sluţba poskytovaná celoročně, včetně víkendů. Klientům je poskytována podpora ve všech oblastech ţivota. U klientů s těţkým postiţením je zajištěna celodenní péče a pomoc včetně zdravotních a vzdělávacích aktivit. Denní stacionář je sluţba poskytovaná denně mimo víkendy. - 33 -
Uţivatel má moţnost vyuţít stravování v zařízení, dováţení sluţebním autem do školy nebo k lékaři. Uţivateli je zde poskytnuta veškerá pomoc pro zvládání úkonů péče o vlastní osobu a podpora pro osobní hygienu. Týdenní stacionář je pobytová sluţba formou tréninkových bytů s moţností stravování, prádelny, odvozu k lékaři či do školy. Pokoje jsou zde jednolůţkové, dvoulůţkové nebo třílůţkové. Sluţba nabízí podporu zvládání úkonů péče o vlastní osobu a osobní hygienu. Odlehčovací služba je pobytová sluţba poskytovaná osobám cílové skupiny od 3 let v zařízení Zvoneček Bylany. Sluţba má umoţnit osobě nebo rodině pečující v přirozeném sociálním prostředí o osobu se sníţenou soběstačností z důvodu zdravotního postiţení nezbytný odpočinek (Bylany, 2012 [online]). V rámci bakalářské práce nás ale nejvíce zajímá sluţba chráněné bydlení. Tato sluţba je poskytována osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichţ situace vyţaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. Cílovou skupinou jsou osoby, které mají sníţené rozumové schopnosti a niţší soběstačnost z důvodu zdravotního postiţení. Věková hranice je od 19 let. V současné době má Zvoneček Bylany k dispozici dvě budovy chráněného bydlení (Bylany, 2012 [online]). Chráněné Bydlení, Bylany je větší budova, kde původně bydlely řádové sestry. Tento pozemek se skládá ze dvou budov a jedné stodoly. Celý areál je zařízen tak, aby zcela situoval domácí prostředí a dbal především na spokojenost jeho uţivatelů. V hlavní budově tohoto areálu sídlí správcová celé budovy, která má na starosti noční dohled, který z části doplňují zbylí zaměstnanci, jedna sociální pracovnice, jedna vychovatelka a jedna pracovnice sociálních sluţeb. Pracovní doba je dvanáctihodinová, výjimečně osmihodinová, kdy se sluţby navzájem proplétají. Sluţba začíná buď v sedm, nebo v deset hodin. V chráněném bydlení se nevedou noční sluţby, pouze tzv. noční dohled, který má na starosti správcová budovy, popřípadě zbylé pracovnice. Budova je rozdělena do dvou samostatných bytů v kaţdém patře, vinárny ve sklepě, kde se konají různé oslavy a akce a místnosti pro cvičení a relaxaci v půdním prostoru. Jednotlivé byty mají kaţdý svojí kuchyň spojenou s jídelnou a obývacím pokojem, který zároveň slouţí jako společenská místnost. Na kaţdém patře je 6 klientů z toho 3 dívky a 9 chlapců. Bydlí v jednolůţkovém či dvoulůţkovém pokoji, které jsou vybaveny předsíňkou a vlastním sociálním zařízení se sprchovým koutek a WC. Pokoje jsou - 34 -
vybaveny standardním nábytkem, ale kaţdý z uţivatelů si můţe svůj pokoj vybavit podle svého vkusu, svým nábytkem, doplňky atd. K dispozici je také na kaţdém patře velká koupelna s vanou, kterou někteří klienti rádi vyuţívají. Další budova je zrekonstruována z původních stájí, proto jsou její největší dominantou sloupy v hlavním sále budovy. Zde sídlí sociálně terapeutická dílna, kam dochází uţivatelé z chráněného bydlení v Bylanech, ale dojíţdí sem také uţivatelé z hlavní budovy v Českém Brodě. Zahrada je plně vybavena nejen pro práci, ale také pro odpočinek. Uţivatelé zařízení se střídají v zahradnických a domácích pracích. Mají na starosti sekání zahrady, záhonky, skleník, úklid stodoly, ale také slepice a kočky. Zároveň zde mají své hřiště na volejbal, posezení s grilem a bazén. Uţivatelé chráněného bydlení mají i svá zaměstnání buď přímo v budově v Bylanech, nebo v Českém Brodě, kde mají na starosti úklid areálu, výpomoc v kuchyni nebo prádelně. Zbylí uţivatelé dochází do zaměstnání mimo zařízení. Chráněné bydlení Polepy bylo zřízeno za finančního příspěvku Regionálního operačního programu ROP Střední Čechy a Středočeského kraje. Budova je celkem pro šest uţivatelů. V rámci tohoto projektu byla vytvořena dvě nová pracovní místa na pozicích vychovatelů, kteří vykonávají nepřetrţitý dohled nad uţivateli. Východiskem projektu byla potřeba sociální integrace mentálně postiţených lidí do běţné společnosti a umoţnění jejich plnohodnotného ţivota mimo zařízení. Dům v Polepech proběhl celkovou rekonstrukcí, aby zcela splňoval potřeb uţivatelů. Je zde jedna domácnost a kaţdý z obyvatelů má svoji kaţdodenní povinnost, včetně zaměstnání. Pokoje jsou jednolůţkové nebo dvoulůţkové, k dispozici jsou dvě koupelny a jedna kuchyň spojená s obývacím pokojem. Na zahradě je společné posezení s ohništěm a zahrádka, kterou mají uţivatelé chráněného bydlení na starosti. Čtyři klienti z šesti jsou zaměstnání na Obecním úřadě v Polepech a dbají na pořádek v obci, zbylí dva uţivatelé se starají o dům. Kapacita je plně obsazena. Uţivatelé chráněného bydlení v Polepech jsou zatím pouze muţi. Do zařízení Zvoneček Bylany, poskytovatel sociálních sluţeb se umísťují uţivatelé, kteří podají ţádost v hlavní budově Zvonečku Bylany se sídlem v Českém Brodě, Pod Malým vrchem 1378. Ţádost (viz. Příloha č.3) podává sám zájemce, pokud nebyl zbaven svéprávnosti, jeho opatrovník nebo je ţádost podána na podnět zdravotnického zařízení. O přijetí ţadatele rozhodují zástupci Zvonečku Bylany (vedení a sociální pracovnice) podle kapacity zařízení, a zda uchazeč o sluţby spadá do okruhu uţivatelů, - 35 -
kterým jsou sluţby poskytovány. Pokud je ţádost kladně vyřízena, postupuje se dle stanovených bodů, které jsou uvedeny v Příloze č.2. Sociální pracovnice Zvonečku spolu se zájemcem o sluţbu nebo jeho opatrovníkem ve svém rozhodnutí určí téţ výši příspěvku na úhradu nákladů v zařízení Zvoneček Bylany, na základě Vyhlášky č. 7/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. V současné době je ve Zvonečku plně obsazeno a pro velký zájem se upravuje bydlení pro větší kapacitu. Zařízení Zvoneček Bylany (chráněné bydlení) se snaţí o co největší podporu svých klientů k samostatnosti, s ohledem na jejich zdravotní postiţení a schopnosti. Mezi sluţby, které chráněné bydlení Zvoneček Bylany nabízí a které klienti plně akceptují a denně se s nimi setkávají, patří: poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění pomoc při zajištění chodu domácnosti vytváření domácí atmosféry společenské, kulturní a sportovní akce rekreace sociálně terapeutické činnosti pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí pomoc při navozování vztahů s vrstevníky a kamarády nabídka a podpora při zaměstnání Rozsah sluţeb zařízení jsou vyvěšeny na nástěnce v hlavní chodbě budovy. Všichni uţivatelé jsou s nimi seznámeni a respektují je. Pravidelně se konají společná sezení (zpravidla jednou za měsíc), kde se hodnotí individuální plány klientů, jejich přání, zájmy, i plány do budoucna a jak jich dosáhnout. Kaţdý z klientů má svá práva, ale zároveň i povinnosti, jako kterýkoli jiný občan a musí je plnit dle Řádu chráněného bydlení, se kterým je uţivatel seznámen hned po příchodu do zařízení. Jednotliví uţivatelé mají své povinnosti rozepsané na ledničce. Kaţdé ráno, kdy klienti vstanou, provedou osobní hygienu a nasnídají se, přijde na řadu úklid pokojů. Je to kaţdodenní činnost a sestává se z úklidu toalety, sprchové koutu, umyvadla, zastlání postelí, úklid pokojů, vyluxování, vytření a vynesení odpadků. Po - 36 -
těchto povinnostech odcházejí uţivatelé do svých zaměstnání nebo zůstávají v chráněném bydlení a pomáhají tam. Nejčastěji se jedná o praní prádla, ţehlení, úklid společenských místností, práce na zahradě nebo před budovou objektu, příprava dřeva a zatápění, úklid stodoly (v chráněném bydlení v Bylanech), starání se o domácí zvířata. Vše probíhá za podpory personálu. Kaţdý den po večeři je také určena sluţba, která se postará o úklid kuchyň a jídelny. V pondělí a pátek provádí velký úklid personál za pomoci uţivatelů, kteří nechodí do zaměstnání. Další jejich povinnosti je zajištění ranního nákupů pečiva. Kaţdý všední den dle rozpisu, který si uţivatelé sami navrhli, má jeden z klientů sluţbu a v 6:30 odchází do obchodu, kde je připraveno pečivo. Za podpory personálu se střídají i u vaření večeří, které probíhá kaţdý den (v chráněném bydlení v Bylanech si uţivatelé vaří pouze večeře, obědy jsou jim dováţeny z hlavní budov v Českém Brodě. Uţivatelé chráněného bydlení v Polepech si vaří jak obědy, tak i večeře. Vše probíhá za pomoci a dohledu personálu.).
3.2
Vlastní šetření K výzkumnému šetření byli vybráni respondenti, kteří jsou uţivateli zařízení
chráněného bydlení Zvoneček v Bylanech a Polepech a pracovníci těchto sluţeb, kteří jsou s těmito uţivateli v kaţdodenním styku. Uţivatelé jsou ve věku od 25 do 60 let, stupeň jejich postiţení je od lehké mentální retardace aţ po středně těţkou s dalšími přidruţenými vadami.
6% 28% 28%
19 - 30 let 31 - 40 let 41 - 50 let 50 a více let 38%
Graf 1: Věkové skupiny klientů 1
Strukturované interview, které bylo s uţivateli a zaměstnanci chráněných bydlení vedeno, má dvě části. První část pro uţivatele má za cíl zmapovat, jak se do chráněného - 37 -
bydlení dostali, jak se v něm cítí, jak dlouho v něm pobývají, zda by v něm chtěli něco měnit, jestli se necítí něčím omezeni, popřípadě jestli nechtějí rozšířit své zájmy, které jim sociální zařízení zatím neposkytuje. Druhá část se bude zaobírat podporou samostatného bydlení, co si pod tím klienti představují a zda by ho chtěli vyuţít. Na základě zjištěných informací je zpracován závěr z šetření. Pro zaměstnance jsme strukturované interview také rozdělili do více částí. A to zda klienti mají moţnost udrţovat mezilidské vztahy i mimo zařízení, jak jsou schopni starat se o sebe sami, zda je něco, co by bylo dobré na sluţbě chráněné bydlení změnit a co si myslí o podpoře samostatného bydlení pro uţivatelé zařízení chráněné bydlení Bylany a Polepy. Pro větší přehlednost jsou jednotliví respondenti rozepsání v tabulkách, které pouze orientačně seskupí respondenty podle jejich pohlaví, diagnózi/pracovní pozici, věku, délce pobytu/zaměstnání. U uţivatelů je v diagnóze napsáno pouze nejhlavnější postiţení.
Uživatelé
Délka
Pohlaví
Diagnóza
Věk
č.1
ţena
DWS - LMR
26
5 let
č.2
ţena
LMR
28
3 roky
č.3
ţena
LMR
25
3 roky
č.4
muţ
31
0,5 roku
č.5
muţ
35
4 roky
č.6
muţ
LMR
45
5 let
č.7
muţ
LMR
48
5 let
č.8
muţ
36
5 let
č.9
muţ
DWS - LMR
34
5 let
č.10 muţ
LMR
35
5 let
č.11 muţ
LMR
41
4 roky
č.12 muţ
LMR
44
5 let
č.13 muţ
LMR
29
4 roky
č.14 muţ
LMR
60
3 roky
DWS - středně těţká MR DWS – středně těţká MR
DWS – středně těţká MR
- 38 -
pobytu
č.15 muţ
LMR
38
3 roky
č.16 muţ
LMR
35
3 roky
č.17 muţ
LMR
49
3 roky
č.18 muţ
LMR
29
3roky
Tab. 1: Zkoumaní uživatelé sociálního zařízení
Někteří ze zaměstnanců chráněného bydlení pracují ve Zvonečku Bylany ještě před vznikem této sluţby. V tabulce jsou však uvedeny roky, které odpovídají délce zaměstnání v chráněných bydleních Bylany a Polepy. Pohlaví
Zaměstnanci
Délka
Pozice
Věk
č.17 ţena
PSS
26
č.18 ţena
vychovatel 43
5 let
č.19 ţena
PSS
40
5 let
č.20 muţ
PSS
42
4 měsíce
č.21 ţena
SP
48
5 let
č.22 ţena
PSS
25
3 roky
č.23 muţ
vychovatel 30
3 roky
č.24 ţena
PSS
1,5 roku
č.25 ţena
vychovatel 63
33
působení 3 roky
3 roky
Tab. 2: Zkoumaní zaměstnanci sociálního zařízení
Sestavit otázky pro uţivatele chráněných bydlení nebylo snadné. Museli jsme brát ohled na jejich stupeň postiţení a formulovat otázky tak, aby pro ně byly co nejsnadněji pochopitelné. Pouţili jsme pouze otevřené otázky, které byly respondentovi kladeny a umoţnili jsme mu dostatek času na přemýšlení. Délka rozhovorů se pohybovala v rozmezí 10 – 20 minut, kdy záleţelo na výřečnosti klienta. V úvodu jsme navodili přátelskou atmosféru s uţivatelem. Rozhovory byly prováděny v pokojích jednotlivých uţivatelů, aby se cítili dobře ve svém prostředí. Otázky byly sestaveny tak, aby bylo postupně odpovězeno na hlavní i dílčí cíle. Přehled otázek pro uživatele chráněného bydlení Zvoneček Bylany v Bylanech a Polepech. Z těchto otázek jsou pro nás nejdůleţitější ty, které obsahují hlavní a dílčí cíle (tučně zvýrazněné): - 39 -
1. Jak dlouho v chráněném bydlení Zvoneček Bylany bydlíš? 2. Jsi v kontaktu se svojí rodinou? 3. Je pro tebe chráněné bydlení lepší, neţ bydlení u rodičů? Ano/ne/nevím, proč tomu tak je? 4. Máš v chráněném bydlení kamaráda/ku? 5. Máš kamarády i mimo zařízení? Pokud ano, můžeš se s nimi scházet? Z 18 uţivatelů odpovědělo 14 z nich ano. Mají své kamarády a moou se s nimi stýkat. Většinou se jedná o obyvatele z vesnice, kde uţivatelé ţijí. Pouze 5 uţivatelů uvedlo, ţe mají kamaráda v jiné obci/městě, kam za ním mohou po dohodě s personálem zajet na návštěvu, nebo naopak, můţe pozvat kamaráda na návštěvu do zařízení.
22%
0% Ano Ne Nevím 78%
Graf 1: Mezilidské vztahy za hranice zařízení.
6. Myslíš, že ti chráněné bydlení s něčím pomohlo? Pokud ano, s čím? Na tuto otázku neodpověděl ţádný z uţivatelů záporně, pouze 5 nevědělo. Jako nejčastější důvod s čím jim zařízení pomohlo, byli neshody s rodinou, které se odchodem uţivatele vyřešili a nalezení nových kamarádů.
28% Ano Ne Nevím
0% 72%
Graf 2: Prospěšnost chráněného bydlení očima uživatele.
- 40 -
7. Jak probíhá tvůj všední den? 8. Jak trávíš svůj volný čas? 9. Máš dostatek volného času pro své zájmy? Ano/ne/nevím. Proč? Všichni uţivatelé zde odpověděli kladně. Někteří ještě dodali, ţe by ho rádi měli víc, ale kvůli zaměstnání tomu tak není nejen z důvodu časového, ale také z důvodu únavy, kdy si po práci raději odpočinou. 0% 0% Ano Ne Nevím 100%
Graf 3: Prostor pro zájmy uživatele.
+ 10. Máš nějaké koníčky i mimo zařízení? Tato otázka neměla příliš kladných odpovědí. 11 uţivatelů odpovědělo záporně a uvedlo, ţe jim stačí ty, které jsou nabízeny v zařízení. Pokud jim chybí, mohou o ně poprosit na poradě. Na otázku, proč nechtějí zkusit i něco mimo zařízení byla odpověď téměř jednoznačná a to, ţe nevědí. Zbytek uţivatelů uvedlo mezi své zájmy mimo zařízení knihovnu ve městě (Český Brod, Kolín), návštěvu statku v blízkosti zařízení, návštěvu bazénu a sportovních utkání (fotbal, hokej).
0% 39%
Ano Ne Nevím
61%
Graf 4: Zájmy mimo zařízení.
- 41 -
11. Jsi v chráněném bydlení spokojený? 12. Chtěl bys v chráněném bydlení něco změnit? 13. Chodíš do zaměstnání? Pokud ano, do jakého? 14. Pokud nechodíš do zaměstnání, s čím pomáháš v chráněném bydlení? 15. Jaké domácí práce zvládáš bez pomoci? 16. Chtěl bys žít více samostatně? 17. Pokud ano, jak by sis to představoval? Pokud ne, proč bys tak žít nechtěl? Pouze 3 uţivatelé odpověděli záporně a jeden pouţil odpověď nevím. Hlavním důvodem byla nízká samostatnost těchto uţivatelů, kdy potřebují celodenní pomoc jiné fyzické osoby. Uţivatelé, kteří odpověděli kladně, uvedli jako hlavní důvod, ţe si budou moci zorganizovat svůj volný čas podle sebe a ţít jako lidé běţné populace.
6% 22% Ano Ne Nevím 72%
Graf 5: Samostatnost uživatelů.
18. Co si představíš, když se řekne „podpora samostatného bydlení“? Na tuto otázku mi odpovědělo 10 uţivatelů. Zbylých 8 nevědělo, co si má pod tímto názvem představit. Aţ po vysvětlení mi odpověděli další 4, zbytek řekl pouze, ţe neví. Převládal zde názor, ţe za podporou samostatného bydlení povaţují více volnosti a méně práce. Na doplňující otázku, jestli s tím také souvisí chodit do zaměstnaní, všichni dotazovaní odpověděli, ţe ano. 19. Jaké vidíš výhody/nevýhody v podporovaném samostatném bydlení? Výhody byly zmíněny jiţ výše, týkaly se především větší samostatnosti a volnosti, kdy nejsou pod celodenním dohledem personálu zařízení. Jako nevýhoda byla uvedena omezená moţnost konzultace nenadálých situací s personálem zařízení, strach být - 42 -
v noci bez přítomnosti personálu a zvyk na cizí prostředí. Jednalo se tedy o nevýhody, které se dají časem naučit. 20. Jaké jsou tvá přání do budoucna? Přehled otázek pro zaměstnance chráněného bydlení Zvoneček Bylany v Bylanech a Polepech. Z těchto otázek jsou pro nás nejdůleţitější ty, které obsahují hlavní a dílčí cíle (tučně zvýrazněné): 1. Jak dlouho v zařízení pracujete? 2. Myslíte si, že uživatelé chráněného bydlení Zvoneček Bylany mají dobré možnosti rozvoje mezilidských vztahů i mimo zařízení? Všichni dotazovaní respondenti se shodli, ţe ano. Jako příklad uvedli, ţe velmi často navštěvují různé společenské akce, kde se mohou uţivatelé potkat s lidmi z jiných zařízení nebo také s lidmi běţné populace. Dále bylo jako častý příklad uváděno zaměstnání, kam uţivatelé dochází/dojíţdí mimo zařízení, návštěva volnočasových aktivit, rodina, přátelé mimo zařízení, výlety, pobyty. 3. Je podle Vašeho názoru chráněné bydlení prospěšné pro jejich uţivatele? 4. Co si představíte pod názvem „podpora samostatného bydlení“? Na tuto otázku byly vesměs všechny odpovědi stejné. Uváděna byla především větší samostatnost uţivatelů, které by se museli naučit, zvládání domácích prací bez nepřetrţité moţnosti asistence od personálu a také zvýšení zodpovědnosti. 5. Ţijí zde uţivatelé, kteří by zvládli ţít v podporovaném samostatném bydlení? 6. Myslíte si, že by se chtěli uživatelé více osamostatnit a žít ve své domácnosti? Zde byla opět jednoznačná odpověď, ano, ale ne všichni. V zařízení bydlí i uţivatelé, kteří by podle personálu, z chráněného bydlení neodešli především z důvodu nízké soběstačnosti. 7. Jak pohlížíte na možnost, že by uživatelé chráněného bydlení žili v podporovaném samostatném bydlení? V tomto případě se odpovědi jednotlivých zaměstnanců rozcházeli. Šest si myslí, ţe je to velmi dobrá moţnost dát klientům šanci ţít stejně, jako intaktní populace a naučila by je větší zodpovědnosti a samostatnosti. Zbylí tři pracovníci to nevidí jako dobrý nápad, klienti by podle nich pouze vyuţili větší samostatnosti k nicnedělání a pro nácvik k něčemu novému je uţ pozdě. - 43 -
8. Mají uţivatelé podle Vašeho názoru dostatek moţností pro volnočasové aktivity? 9. Jsou i zájmy, které v zařízení jejich uživatelům chybí? Přání uţivatelů chráněného bydlení se personál snaţí splnit vţdy, pokud to jsou reálná přání. Nejnovější volnočasovou aktivitou byla ţádost jezdit do bazénu v Kolíně a o víkendu na diskotéku v blízké vesnici. Obě přání byla vyplněna, tudíţ v tuto chvíli klienti mohou přemýšlet o dalších. 10. Co si přejete do budoucna v zařízení změnit/vylepšit?
3.3 Závěry z šetření Šetření bylo určeno uţivatelům chráněného bydlení, kteří jsou ve věku 25 – 60 let a v rozmezí lehké mentální retardace po středně těţkou mentální retardaci. Druhý dotazník byl pro zaměstnance chráněného bydlení Zvoneček Bylany v Bylanech a Polepech. Šetření bylo zaměřeno na moţnosti podpory samostatného bydlení pro uţivatele chráněného bydlení. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda se klienti chtějí více osamostatnit a zda by jim k tomu pomohla forma podpory samostatného bydlení a jaké o tom mají představy. Z odpovědí respondentů bylo zjištěno, ţe 13 uţivatelů (72%) chráněného bydlení by se chtělo více osamostatnit a ţít bez celodenního dozoru. Jako důvod, proč by jim k tomu mohla pomoci forma podpory samostatného bydlení, byla uváděna stejná hlediska, z nichţ jsou nejdůleţitější větší volnost, stejný ţivot jako vedou běţní lidé a více samostatnosti. Pod tímto názvem si většina uţivatelů představí více volnosti, méně práce, ale naopak i chození do zaměstnání. Na toto téma jsme se zeptali i zaměstnanců chráněného bydlení a jejich odpovědi byli velmi zajímavé. Především všichni souhlasili, ţe většina uţivatelů by se osamostatnit chtěla, ale jsou si jisti, ţe se najdou i tací, kteří by tuto moţnost vyuţít nechtěli. Jako hlavní představu o formě podpory samostatného bydlení zaměstnanci uváděli samostatnost v běţném ţivotě uţivatelů a to v domácích pracích, ale také, ţe by je to vedlo k větší zodpovědnosti. Stejné názory měli i k tomu, v čem by jim tato forma bydlení mohla pomoci. První z dílčích cílů u uţivatelů bylo, zda je v chráněném bydlení moţnost dobré sociální integrace. Z odpovědí bylo jasné, ţe uţivatelům je umoţněno scházet se s lidmi i mimo okruh zařízení nebo zaměstnání. Většinou jde o rodinu uţivatele, ale také o obyvatele v místě bydliště nebo jeho okolí. Pouze 4 uţivatelé (22%) nemají - 44 -
potřebu scházet se i s někým mimo zařízení. Z pohledu zaměstnanců je zřejmé, ţe uţivatelé mají dostatečnou možnost vést mezilidské vztahy za hranice zařízení. Tento dílčí cíl byl pro zaměstnance zcela jasný a jako důvod uvedli velké mnoţství akcí, které svým klientům umoţní navštívit, podporují je v přátelství s intaktním obyvatelstvem a radí jim v přátelství. V souvislosti s prospěšností chráněného bydlení pro lidi s mentálním postiţením odpovědělo 13 uţivatelů (72%) kladně. Nejvíce uváděným důvodem byly neshody s rodinou, které se odchodem uţivatele s postiţením vyřešilo. Na otázku, zda je zde dostatek prostoru pro rozvoj uživatelů a věnování se jejich zálibám odpověděli všichni uţivatelé (100%) kladně. Personál se plně snaţí, aby uţivatelům vyšel vstříc a mohli tak mít stejné záliby jako jejich zdraví vrstevníci. Pro zaměstnance byla poloţena podobná otázka, ovšem z jiného pohledu, tedy jaké možnosti trávení volného času by bylo ještě možné nabídnout uživatelům chráněného bydlení. Jak uţ bylo napsáno výše, personál se snaţí vyjít vstříc přáním, která uţivatelé vysloví. V současné době není nic, co by uţivatelé navrhli. Sám personál však navrhuje zajistit návštěvu statku s koňmi, kde se provozuje hipoterapie. Poslední dílčí cíl byl směřován na názor zaměstnanců, ţe by uživatelé chráněného bydlení žili formou podpory samostatného bydlení. Většina zaměstnanců to povaţuje za velmi dobrý nápad, který by uţivatelům pomohl uvědomit si, ţe některé věci, které uţivatelé povaţují za samozřejmé tak úplnou samozřejmostí nejsou. Také ale uvádějí, ţe mnozí klienti by byli za tuto moţnost velmi rádi, protoţe o svém bydlení často přemýšlí. Z šetření vyplývá, ţe uţivatelé i zaměstnanci mají ponětí co je podpora samostatného bydlení a chtěli by jí vyuţít. Nejvíce je na této formě bydlení zaujala moţnost osamostatnění se a pocit plnohodnotného ţivota. V chráněném bydlení jsou spokojení, personál je podporuje v jejich volnočasových aktivitách, pomáhá jim naplňovat jejich přání a jsou jim oporou.
- 45 -
Závěr Bakalářská práce je zaměřena na novou formu bydlení pro osoby s mentálním postiţením. Mnoho lidí s lehkou formou mentálního postiţení se dostane do chráněného bydlení a dál uţ nemá moţnost získat moţnost většího osamostatnění. Forma podpory samostatného bydlení by mohla těmto lidem jejich přání splnit. V současné době je lidem s mentálním postiţením věnováno dostatek pozornosti a moţností jejich integrace je velké mnoţství. Avšak je zde ještě příliš velké procento lidí, kteří mají názor, ţe lidé s mentálním postiţením mezi intaktní obyvatele nepatří. Neţ se tento názor aspoň z části sníţí, bude to ještě mnoho let trvat. Nesmíme zapomenout, ţe lidé s postiţením jsou stejní jako my. Také mají své potřeby, sny, city a čím niţší stupeň mentálního postiţení mají, tím více chtějí ţít podle svých přání a mít krásný ţivot plný přátel. Uţivatelé chráněných bydlení jsou dospělí lidé, kteří si chtějí po příchodu ze zaměstnání, sednout ke své oblíbené činnosti nebo prostě jen tak odpočívat. V chráněném bydlení sice mají svůj pokoj, ale pořád to není bydlení, ve kterém by měl dostatek soukromí. Podpora samostatného bydlení jim umoţní poznat „normální ţivot“, kdy musí chodit do zaměstnání, aniţ by se z něj vrátili a společnou domácnost za ně uklidil někdo jiný, kdo do zaměstnání nechodí. Zkusit si rozvrhnout den, který nebude předem naplánovaný a to vše za částečného dohledu asistenta, který uţivateli pomůţe nacvičit jak se starat o vlastní domácnost, ale časem uţ bude jen docházet, aby pomohl pouze v situacích, které uţivatel sám nezvládne. Z výzkumu vyplynulo, ţe uţivatele chráněného bydlení by tuto formu rádi vyuţili i přes velkou spokojenost v současném bydlení. V podpoře samostatného bydlení vidí moţnost větší samostatnosti, která by jim umoţnila vést více normální ţivot, jako intaktní obyvatelé, neţ je tomu v chráněném bydlení.
- 46 -
Shrnutí Práce je členěna do tří kapitola, které jsou rozděleny ještě na tři další podkapitoly. První kapitola se zaobírá obecnou charakteristikou mentálního postiţení. Ve druhé podkapitole jsou podrobně rozpracovány jednotlivé stupně mentální retardace a její etiologie. V poslední podkapitole je popsáno, jak se zacházelo s lidmi s mentálním postiţením v průběhu historie lidstva a jak se toto chování měnilo aţ do současnosti. Druhá kapitola pojednává o sociálních sluţbách, které jsou lidem s postiţením nabízeny. Hlavním tématem jsou zde chráněná bydlení a podpora samostatného bydlení. Třetí kapitola je praktická. V úvodu je charakteristika zařízení, kde bylo výzkum prováděn. Dále jsou zde uvedeny hlavní a dílčí cíle bakalářské práce, metody a techniky šetření. V druhé podkapitole je popis vlastního šetření výzkumu v chráněném bydlení a jeho závěry.
Summary The work is divided into 3 chapters which are divided into three more subchapters. The first chapter occupies with general characteristic of mental disablement. In the second subchapter are worked up single levels of mental retardation and its etiology. In the last subchapter is described how mental disabled people were treated during the humans’ history and how this behaviour was changing till the present. The second chapter deals with social services, which are provided to people with disability. The main theme are Sheltered housing and support of independent living. The third chapter is practical. In the introduction is characteristic of a facility where the research was held. Then are mentioned the main and partial aims of the bachelor work, methods and techniques of the research. In the second subchapter is description of the actual research in the sheltered housing and its conclusions.
- 47 -
Použité zdroje: ČERNOUŠEK, Michal. 1994. Šílenství v zrcadle dějin: pojednání pro inteligentní čtenáře.1. vyd. Praha : Grada, 1994. 228 s. ISBN 80-7169-086-4. GAVORA, Peter. 2010. Úvod do pedagogického výzkumu.2. vyd. Brno : Paido, 2010. 261 s. ISBN 978-80-7315-185-0. . FRANIOK, Petr, KYSUČAN, Jaroslav. Psychpedie: speciální pedagogika mentálně retardovaných. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2002. ISBN 80-7042-247-5. BARTOŇOVÁ, Miroslava, BAZALOVÁ, Barbora, PIPEKOVÁ, Jarmila. Psychopedie: texty k distančnímu vzdělávání. 2. vyd. Brno: Paido, 2007. 150 s. ISBN 978-80-7315-161-4. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3. přepracované a rozšířené vyd. Brno: Paido, 2010. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0 ŠVARCOVÁ, Iva. Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. 4. přepracované vydání. Praha : Portál, 2011. 224 s. ISBN 987-80-7367-889-0. VALENTA Milan, MICHALÍK Jan, LEČBYCH Martin a kol. Mentální postižení: v pedagogickém, psychologickém a sociálné-právních kontextu. Praha : Grada Publishing a. s. , 2012. 349 s. ISBN 978-80-247-3829-1. VALENTA, Milan, MÜLLER, Oldřich. Psychopedie: teoretické základy a metodika. 4. Doplněné a upravené vydání. Praha : PARTA, 2009. 386 s. ISBN 978-80-7320-1371. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2. vyd. Praha: Portál, 2011. 194 s. ISBN 978-80-262-0041-3. ZVOLSKÝ, Petr. a kol. Speciální psychiatrie.1. vyd. Praha : UK, 1996. 206 s. ISBN 80-7184-203-6. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 3. vyd. Praha: Portál, 2009. 300 s. ISBN 978-80-7367560-8. SLOWÍK, Josef. Komunikace s lidmi s postižením. Praha: Portál, 2010. 155 s. ISBN 978-80-7367-691-9.
- 48 -
Internetové zdroje: Zvoneček Bylany, poskytovatel sociálních služeb. [Online] c2012; Dostupné z http://zvonecekbylany.cz/. Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce. ISA.CZ [Online] TREXIMA, spol. s r. o., 2012; Dostupné z http://www.infoabsolvent.cz/Povolani/Karta/101283. Zákon o sociálních službách. MPSV.CZ [Online]. Poslední aktualizace: 1. 1. 2012; Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf. Vyhláška č. 505/2006 Sb. MPSV.CZ [Online] Poslední aktualizace: 5. 10. 2012; Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13639/v_505_2006.pdf. World Health Organization. WHO.INT [Online] 1993. [Citace: 20. Leden 2012.] http://www.who.int/classifications/icd/en/GRNBOOK.pdf. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. UZIS.CZ [online] Poslední aktualizace: 7. 1. 2013; Dostupné z http://www.uzis.cz/cz/mkn/F70-F79.html.
- 49 -
Seznam příloh Příloha č. 1 – Fotografie zařízení Zvoneček Bylany, poskytovatel sociálních sluţeb…………………………………..............................................................50 Příloha č. 2 – Postup při kladném vyřízení ţádosti..............................................53 Příloha č. 3 – Ţádost o poskytnutí sluţeb…………………………………………..54 Příloha č. 4 – Ukázka strukturovaného interview…………………………………..56
Příloha č. 1
Obrázek 1: Hlavní budova Zvonečku Balyny, poskytovatele sociálních služeb.
Obrázek 2: Chráněné bydlení v obci Bylany.
- 50 -
Obrázek 3: Chráněné bydlení v obci Polepy.
Obrázek 4: Pokoje uživatelů chráněného bydlení.
- 51 -
Obrázek 5: Cedule chráněného bydlení.
- 52 -
Příloha č. 2
- 53 -
Příloha č. 3
- 54 -
- 55 -
Přílohač.4
- 56 -
- 57 -
- 58 -
- 59 -
- 60 -
- 61 -
