Jak jsem navštívil Rally Agropa... Autor: Jaromír "kilometr" Antoš, 17. 7. 2007 00:00 Chcete-li výsledky a popis závodů, tak to ani nečtěte. Tohle je o tom, jak rallye fanda tráví rallye víkend, co zaslechl a jak to třeba viděl. Pačejovskou rallye mám rád. A tak jsem i letos naplánoval výpravu do Horažďovic. Možná nevíte, ale Horažďovice bývaly vyhlášeny umělým chovem perlorodek, kterého se kdysi zúčastnil i císař František I. Poslední výlov byl v roce 1944, kdy z dvaceti tisíc škeblí vyndali několik desítek perel.
.c z
Protože šmuky už došly, vzal jsem sebou bez obav manželku. Vyrazili jsme v pátek odpoledne, s ubytováním se uvidí. A skutečně, v nedaleké Plánici je Penzion Sport, kde za 280,- Kč na osobu a noc získáváme pěkný čistý pokoj i s koupelnou a TV. Podle závoďáků postávajících okolo nejsme jediní, kdo se tu chystá na Pačejov.
eW
R
C
Mezi posádky, jejichž účinkování nás zajímá, patří i sestavy Trněný/Kulhan a Gondík/Brousek. Jedeme do vsi, kde mají být ubytováni, ale nikde nikdo. Telefonem zjišťujeme, kde se povalují. Pod auty. Na fabce se mění venkovní kloub na poloose, na wrcu hlava pravého kola. Ta hlava, to jsou následky jízdy po ráfku na Podkopné Lhotě. A co mi o té situaci před týdnem Jiří Kulhan vyprávěl?
„Karel na těch třech kolech jel až stoosmdesát. Tak mu povídám: To asi nezabrzdí, co? On na to, že jo. Tak jsem diktoval dál. A kromě dvou menších krizovek to fakt brzdilo. Když jsem ráfek sundával, byl pěkně rozžhavený. Hodili jsme ho bokem a kluky z jednoho týmu, co tam postávali, jsme poprosili, aby nám ho přivezli – na památku.” Chceme koupit sváču na zítra, takže s maminou vyrážíme do Nepomuku. Je osm večer a sámošku po našem odchodu už zavírají. Hrdě nesu šišku turisťáku a je mi divné, že přestože za námi zamkli, na parkovištích kolem je plno aut. A přijíždějí další. V tom slyším z dáli bigbít.
Srdce plešatějícího rockera poskočilo. Koncert? Okamžitě měníme plány, stejně se všichni hrabou v autech, tak co. Zjišťujeme, že hlavní program začíná od devíti. A vystupuje Katapult. Nostalgie ve mně bouchla líp než ALS. První singl, který jsem si kdy koupil (rok 1976 – Katapult – Půlnoční závodní dráha a Lesní manekýn). První koncert, na kterém jsem kdy byl – Katapult 1978. Tihle dvojnásobní zlatí slavíci, kteří koncertovali i jako předkapela Deep Purple, Slade, Status Quo a Sweet mi svými prostými texty, chytlavými kytarovými rify a zpěvem, který má hodně daleko k výhercům Superstar, zapsali do duše něco, co tam najdu i po třiceti letech. Taky si pamatuji, jak Olda Říha na koncertě před 29 lety líčil odvrácenou stranu popularity.
.c z
„Jedu tramvají a v tom přistoupí dva kluci. Jeden se na mě podívá, šťouchne do druhého a říká: Hele, vole, Říha, vole.“ A pak povídají oba dva: „Hrábni do strun, vole.“
eW
R
C
Koncert je výborný. Pánové na pódiu to rozbalí jako za mlada, mydlí do toho dvě hodiny v kuse a nechybí ani jedna pecka. Publikum tvoří především čtyřicátníci a padesátníci a nemám pocit, že jsem děda na diskotéce. To nám to rallye pěkně začíná.
V jedenáct večer uzavírá koncert závěrečný ohňostroj. Na mobilu, který jsem inteligentně zapomněl v autě a pak celou dobu doufal, že mě případný lupič nezruinuje telefonáty na žhavé linky, je zpráva, že posádky už jsou ubytovány. Máme to při cestě, takže jdeme na zvědy. Vpadneme dovnitř a vidíme, že Kulhan s Gondíkem kontrolují rozpis. Dalibor je krapet nervózní, tak mu nadšeně vylíčím svůj koncertní zážitek a okamžitě se rozvine hudební debata. Musím prozradit, že Dalibor je hudební samouk a bubnoval už ve čtyřech letech. Srovnal si židle a bušil, což nelibě nesl jeho taťka. Kontrola itíků má svůj důvod. Přece jen jsou posádka Gondík/Brousek zelenáči a tohle je první rozpis rallye (nepočítám-li Pražský sprint), který si psali zcela sami. Kulhan čte nahlas a Gondík jej
porovnává se svým. Je to neuvěřitelné. Oba mají popsanou stejnou trať. Pravda, tam kde má Trněný trojku, má Gondík čtyřku, kde má Trněný pětku, má Gondík šestku nebo sedmičku. Ale levá nebo pravá, souhlasí bez chyb. „Bojím, bojím,“ směje se Dalibor. Dospívám k poznání, že trénink je k ničemu. Stačí vzít rozpis zkušeného pilota, ke všem vinglům přičíst dvojku a je to. A pro zajímavost ještě uvádím, že Trněný čísluje od nuly a nejostřejší vingl v rozpisu je osmička. Půlnoc je pryč, mažeme do svého penzionu.
.c z
V sobotu máme spicha s kamarádem v Nehodivu, v pravé kose kousek před cílem. Počasí jako vymalované, sledujeme průjezd celého startovního pole. Po jedničce volíme čtyřku, chceme na průjezd statkem, bohužel se do Nezamyslic dostáváme příliš pozdě. Do statku bychom to nestihli a tak omrkneme jen pár průjezdů a volíme raději přesun na osvědčený buzerplac v Háji u Babína. Tady se dovídáme o boudě Lukáše Veselého, chlapíci v zelených vestách od České televize radostně hlásí do telefonu, že už sehnali někoho, kdo to má natočené.
C
Ve vracáku na buzerplace je zabetonovaný rigol, takže se dá hezky otočit na ručku bez rizika, že by vám auto zadrhlo. Z minulých let pamatuji, že tenhle rigol nebyl tak hezky upravený, takže to sklouznutí muselo být obezřetnější. Taky pamatuji, že přifrčel Vojtěch, na buzerplacu vystřihl kolečko pro diváky a jel dál vyhrát.
eW
R
Jenomže rigol vypadá neškodně chvíli. Poté, co na něm pár myšáků demonstruje svoji sílu, rozdělí se beton na několik pěkných šutrů a rigol je tu zas. Řada jezdců to zjišťuje v posledním momentě a rychle koriguje průjezd. Pak přijel Gondík, zatáhl za ručku a poslal auto do vracáku kolem pneu. Hezky bokem a hezky do rigolu. Zaseklo se auto, nám puls. Naštěstí nic nezkolabovalo.
Chvilku na to kolem nás profrčel Filip Ballek, do té chvíle jedoucí velmi pěkně. V Háji je vidět mezi stromy i další průjezd posádek, autům trvá zhruba minutu, než se k němu dostanou poté, co projedou
kolem vás na buzerplacu. I tam felda s číslem 55 projela, v tom začal vzdálený pořadatel vysílat nouzové signály. Protože je to přes les 80 metrů, což je pro mě horní hranice přijatelné vzdálenosti pro pěší přesun, rychle jsem se přemístil, abych zdokumentoval. V pravé pětce byla felda moc rychlá a šla do levého příkopu. To bylo malé faux pax. Větší bylo, že pilot se s tím rval ve snaze dostat to z příkopu ven. A tam číhal, jak je obvyklé a vždy nežádoucí, betonový můstek. Protože felda trochu trčela do cesty, pořadatel požádal o pozastavení zkoušky a ve spolupráci s diváky, kterých se tu najednou objevilo docela dost, přenesli auto mimo trať.
eW
R
C
.c z
Po této erzetě jsme se přesunuli na cílovou rampu. Rozpálené Horažďovice se postupně zaplnily závodními vozy a téměř všechny posádky si v místní cukrárně zakoupily zmrzlinu. Ještě že tam nebylo ohnisko salmonely, jinak jste všichni měsíc bez rallye. A my taky.
Zatímco natáčím dění na cílové rampě, mamina obchází všechny své známé. A vrací se potěšena tím, že prakticky všichni mají nějaký pohár. Gondík s Brouskem jsou plni dojmů, nejen, že splnili svůj cíl číslo jedna: dojet, ale dokonce jsou ve své třídě třetí. Líčí nám své největší zážitky včetně nechtěného couvání. A když se dostávají na cílovou rampu, probouzí se v nich jejich moderátorský talent a ihned si získávají publikum.
R
C
.c z
Těší mne i první místo ve třídě posádky Jinderle/Kacerovský, skvělý výkon (po rozehřátí) Jana Sýkory a Petra Hozáka a máme radost z umístění starých matadorů Brixího, Geschwindera či Středy.
eW
Po závěrečné debatě s posádkami a mechaniky se loučíme a vyrážíme zpět do Sosnové. Cestou domů se asi padesát kilometrů snažím setřást jakousi oktávku, pak to však vzdávám, protože mi začíná docházet benzín a pumpa je daleko. Tu oktávku řídil Tomáš Král a asi ho trochu svrběly ruce. Čau, Tome, zdravím. A ahoj všichni na rallye. P.S.: Tentokrát jsem připravil dvě videa. To kratší je pro fandy Katapultů, v tom delším je pár záběrů z rallye a cílové rampy. Snad se budou líbit a najdete je na www.kilometr.net. A foto dělal Radek Penz.
