Charakteristika a využití derivátů v risk managementu

Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví

Charakteristika a využití derivátů v risk managementu Bakalářská práce

Autor:

Eliška Buková bankovní management, investiční bankovnictví

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Vladimír Nergl

Srpen, 2011

Prohlášení: Prohlašuji,

že

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 6. Srpna 2011

………………………………. Eliška Buková

Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu práce Ing. Vladimíru Nerglovi za vedení bakalářské práce a také za jeho pozitivní přístup, podporu, trpělivost a rady při vypracovávání této práce.

„Peníze jsou jako ruce, nebo nohy. Pokud je nepoužíváte, přijdete o ně.“ (Henry Ford)

Anotace: Cílem této bakalářské práce je poskytnutí celkového náhledu na finanční deriváty z ekonomického přístupu. Práce je zaměřena na problematiku derivátového trhu na teoretické úrovni a doplňěna ilustrativními příklady a poznatky z praktického využití derivátů na českém a převážně světovém finančním trhu. První kapitola stručně pojednává o derivátovém trhu a definuje finanční instrument „derivát“. Druhá kapitola shrnuje lineární finanční deriváty (forward, futures) a opce. Třetí kapitola se věnuje struktuře derivátů a poslední čtvrtá kapitola zhodnocuje systém obchodování burzovních derivátů.

Annotation: The main aim of the bachelor thesis is to provide a complete overview of financial derivatives from ecnomomic point of view. The thesis is focused on the financial derivatives market issues on the teoretical basis and this is supported by ilustrative examples and by practical knowledge of using these derivatives in the Czech as well as in the world financial marketplace. The First Chapter briefly deals with the derivative market issues and defines "derivative" as financial instrument. The Second Chapter summerizes linear financial derivatives (forward, future) and option. The Third Chapter is focused on the structure of derivatives and the last Fourth Chapter evaluates the stock exchange market trading system.

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 8 1

CHARAKTERISTIKA DERIVÁTOVÉHO TRHU............................................................................................. 9 1.1

2

DEFINICE DERIVÁTU ........................................................................................................................................ 9

DRUHY DERIVÁTŮ .............................................................................................................................. 11 2.1

TERMÍNOVÉ KONTRAKTY ................................................................................................................................ 11

2.1.1

Forward ......................................................................................................................................... 11

2.1.2

Futures ........................................................................................................................................... 15

Pákový efekt ................................................................................................................................................ 15 2.2

3

OPCE ......................................................................................................................................................... 17

2.2.1

Struktura opcí ................................................................................................................................ 17

2.2.2

Charakteristika opcí ....................................................................................................................... 18

2.2.3

Základní opční pozice ..................................................................................................................... 19

2.2.4

Oceňování opcí .............................................................................................................................. 28

STRUKTURA DERIVÁTŮ ....................................................................................................................... 33 3.1

DERIVÁTY PODLE DRUHU RIZIKA A PODKLADOVÉHO INSTRUMENTU ......................................................................... 33

3.1.1

Deriváty na tržní rizika ................................................................................................................... 33

3.1.2

Deriváty na úvěrové riziko ............................................................................................................. 34

3.1.3

Deriváty na jiná rizika .................................................................................................................... 34

3.2

DERIVÁTY PODLE CHARAKTERU PRÁVA .............................................................................................................. 35

3.2.1

Pevné (nepodmíněné) .................................................................................................................... 35

3.2.2

Swapové kontrakty ........................................................................................................................ 36

3.2.3

Podmíněné (opční) ......................................................................................................................... 36

3.3

DERIVÁTY PODLE FORMY OBCHODOVÁNÍ ........................................................................................................... 38

3.3.1

Burozvní deriváty ........................................................................................................................... 38

3.3.2

Mimoburzovní deriváty .................................................................................................................. 38

3.4

DERIVÁTY PODLE DOBY SPLATNOSTI ................................................................................................................. 38

3.4.1

Splatnost derivátového kontraktu ................................................................................................. 38

3.4.2

Splatnost podkladového aktiva ..................................................................................................... 39

3.5

DERIVÁTY PODLE MOTIVU VYUŽITÍ ................................................................................................................... 39

3.5.1

Omezování a řízení rizika ............................................................................................................... 39

3.5.2

Spekulace ....................................................................................................................................... 40

3.5.3

Arbitráž .......................................................................................................................................... 40

6

3.5.4 3.6

4

Forma odměny ............................................................................................................................... 41

METODOLOGIE VYKAZOVÁNÍ VELIKOSTI DERIVÁTOVÉHO OBCHODU ......................................................................... 42

3.6.1

Nominální (resp. pomyslná) hodnota ............................................................................................ 42

3.6.2

Hrubá tržní hodnota (gross market value)..................................................................................... 42

SYSTÉM OBCHODOVÁNÍ BURZOVNÍCH DERIVÁTŮ............................................................................... 44 4.1

FUNKCE DERIVÁTOVÉ BURZY ........................................................................................................................... 44

4.2

ČLENSTVÍ NA DERIVÁTOVÉ BURZE..................................................................................................................... 44

4.3

SUBJEKTY BURZOVNÍCH DERIVÁTOVÝCH KONTRAKTŮ............................................................................................ 45

4.4

CLEARINGOVÝ DŮM ...................................................................................................................................... 46

7

Uvod Jedním z fenoménů ve finančním sektoru na světových kapitálových trzích posledních let je explozivní růst trhů, na nichž se obchoduje s tzv. finančními deriváty. Jsou to kontrakty odvozené od podkladových aktiv, jako jsou např. komodity, měny, CP. Finanční derivát je kontrakt, jehož cena se mimo jiné odvíjí od podkladového aktiva na promptním trhu a dává kupujícímu nárok v určitém budoucím termínu možnost koupi/prodeje podkladového aktiva za cenu stanovenou nyní. Z charakteru mojí práce bych mluvila o tzv. spekulaci na vzestup (resp. pokles) ceny podkladového aktiva. Cílem práce je charakteristika základních derivátů se zaměřením na burzovní obchody. Objasňuji problematiku jednotlivých derivátů a vzájemných vazeb se zamyšlením na nejrizikovější (resp. nejvýnosnější) instrument. Charakteristika derivátového burzovního trhu nedílnou součástí.

8

1

CHARAKTERISTIKA DERIVÁTOVÉHO

TRHU Trh s deriváty je buď burzovní nebo mimoburzovní v závislosti na druhu instrumentu. Např. forwardy jsou obchody OTC (over the counter, tzv. přes přepážku) oproti futures, což jsou instrumenty stejného charakteru, pouze s rozdílem, že se obchodují na burzách a tedy jsou více standardizovány. Výhodou burzovního trhu je větší likvidita. V dnešní době existuje bezpočet derivátů, které jsou odvozeny od čtyř základních (forwardy, futures, opce a swapy), které zpravidla můžeme rozdělit do dvou skupin a to na instrumenty podmíněné (s povinností dodržení sjednaného kontraktu) a instrumenty nepodmíněné (s možností odstoupení). Příkladem první skupiny jsou forwardy, futures, swapy a jejich variace. Příkladem nepodmíněného kontraktu jsou opce a jejich variace, kde uskutečnění kontraktu závisí na vůli jedné strany. Tzv. kde kupující (majitel) opce (ať už call nebo put) má právo, ale ne povinnost opci realizovat. Prodávající (výstavce) má vždy na požádání kupujícího povinnost opci realizovat (dostát svým závazkům). Dále můžeme deriváty třídit z hlediska termínu a to na termínové kontrakty (forward, futures), swapové a promtní (opční)

1.1 Definice derivátu „Výraz finanční derivát popisuje finanční produkt nebo operaci, resp. dohodnout – kurs nebo cenu, za kterou může být aktivum, které se k tomuto kontraktu (derivátu) vztahuje, koupeno, resp. prodáno k určitému budoucímu datu. Finanční derivát je v podstatě kontingentní nárok (contingent claim) odvozený z předmětného aktiva, které tento derivát podkládá. Uplatnění tohoto nároku (realizace, „exercise“) znamená, že aktivum, které se ke specifickému derivátu váže, bude převzato kupujícím a dodáno prodávajícím (výstavcem) daného finančního

9

derivátu.“1 Zjednodušeně řečeno derivát je finanční instrument odvozen (derivován) od tzv. podkladového (bazického) aktiva. Podkladovým aktivem může být reálné aktivum (ropy, obilí, zlata či jiné komodity nebo zboží) nebo finanční aktivum (měny, CP atd.). Cena derivátu se odvíjí od ceny podkladového aktiva na promtním trhu. Termínový kontrakt je v podstatě obchod uzavřen dnes s realizací v určitém budoucím časovém termínu za dnes stanovenou cenu. Při uzavření termínového kontraktu na koupi, je kupující povinen ve stanovený čas odkoupit podkladové aktivum za předem stanovenou cenu. Uzavřením kontraktu na prodej naopak prodávající je povinen dodat podkladové aktivum ve stanovenou dobu za předem stanovenou cenu. Jinak řečeno obě strany termínového kontraktu mají povinnost dostát svým závazkům. Swapy přispívají k optimálnějšímu způsobu řízení aktiv a pasiv se stejnou, případně rozdílnou dobou splatnosti. Třetím typem obchodu jsou opce, kde uskutečnění obchodu závisí na vůli jedné strany. Jsou to tedy obchody podmíněné s právem nikoliv povinností opci realizovat (exercise) jak již jsem zmínila výše. Za tuto možnost odstoupení od kontraktu je účtována tzv. opční prémie v době sjednání obchodu nikoliv až realizace.

1

BLAHA, Sid, Zdeněk; JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Opce, swapy a futures – deriváty finančního trhu. 1. vyd. Praha ; Management press, 1994. s. 9

10

2

DRUHY DERIVÁTŮ

Tab. 1 ukazuje přehled historie rozvoje obchodování s různými finančními deriváty. Většina z nich je strukturována ze tří základních „stavebních bloků“2. To jsou převážně termínové obchody, swapy, opce. Přičemž termínovými obchody myslíme kontrakty „forward“ a kontrakty „futures“. Rozdíly mezi těmito termínovými obchody se budeme zabývat v následujícím textu. Z hlediska charakteru mojí práce se zde zabývám podrobněji pouze termínovými obchody a opcemi.

2.1 Termínové kontrakty Kupující (resp. prodávající) termínovaného kontraktu má povinnost převzít (resp. dodat) standardizované množství podkladového aktiva k určitému budoucímu datu za cenu dohodnutou na futures trhu nyní.

2.1.1

Forward

Na uzavírání kontraktů je vždy potřeba dvou stran. Při koupi termínového (forward) kontraktu jsme v tzv. long pozici, ve které se zajišťujeme proti zvýšení ceny podkladového aktiva během určitého termínu a zavazujeme se (pokud svou pozici nerozvážeme tj. neuzavřeme prodejem našeho kontraktu někomu jinému před dobou splatnosti) převzít sjednané množství podkladového aktiva za právě zmíněnou sjednanou termínovou cenu. Na druhé straně je prodávající ležící v tzv. short pozici, který se zavazuje podkladové aktivum dodat k sjednanému datu. Prodávající se otevřením short pozice naopak zajišťuje proti poklesu ceny

2

BLAHA, Sid, Zdeněk; JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Opce, swapy a futures – deriváty finančního trhu. 1. vyd. Praha ; Management press, 1994. 156 s.

11

během určitého termínu. „Někdy se poukazuje na podobnost mezi trhem a tanečním parketem: na obou se setkají dva partneři. V kolokviální mluvě na kapitálových trzích existuje dokonce hovorový výrok, že „na tango jsou třeba dva“ („…it takes two to tango)“3. (Blaha, Jindřichovská) Př. Přímého mimoburzovního termínového kontraktu: K – dodací cena plnění (delivery price) T – termín splatnosti (uskutečnění, datum valuty) S – spotová cena (běžná, okamžitá cena aktiva) St – cena aktiva v čase splatnosti (v našem případě by se takto označovala cena aktiva za 6 měsíců, v době splatnosti kontraktu) K = 120 Kč. T = 180 dní (ve finanční literatuře často označováno jako 0,5 tj. půl roku, kde rok představuje časovou jednotku 1) St = 155 Kč Předpokládejme, že jsme uzavřeli šestiměsíční termínový kontrakt na koupi (180-day forward) za cenu K = 120 Kč. na jednotku určitého aktiva a zaujali tak dlouhou (long) pozici. Prodejce tohoto kontraktu (jednotlivec, firma nebo finanční instituce) se termínovým kontraktem zavazuje nám dodat za cenu K kontrahované množství aktiva podkládajícího termínovou transakci. Tato stanovená cena plnění (deliveryprice) se ve chvíli uzavření termínového kontraktu rovná termínovému kursu nebo ceně. Předpokládejme, že za 180 dní, v době plnění kontraktu, je cena pokladového aktiva 155 Kč. Na obrázku 2a na horizontální ose vidíme, že běžná, promtní cena aktiva vzrostla za šest měsíců na 155 Kč. Mimoburzovní termínový (forward) kontrakt, který jsme uzavřeli, nám 3


12

však garantuje, že aktivum můžeme koupit za 120 Kč. Abstrahujeme-li do transakčních nákladů, činí náš výnos – „výhra“ (payoff) 35 Kč. Po odečtení transakčních nákladů mluvíme o zisku (resp. ztrátě). V našem případě náš payoff se stává z rozdílu mezi St a K. Kupující v long pozici je povinen koupit předmětné aktivum, které v době plnění má cenu St, za předem dohodnutou cenu K. Situace prodejce tohoto termínového kontraktu je opačná. Jeho payoff činí (-) 35 Kč. A je povinen v době plnění předat (resp. prodat) podkladové aktivum, které v době plnění má cenu St za předem dohodnutou cenu K. V našem případě by utržil ztrátu 35 Kč. Jeho payoff se stává z rozdílu mezi K a St. Situace prodejce ležícího v short pozici je znázorněna na obrázku 2b.

Obr. 2-1 Termínové transakce: dlouhá pozice – koupě

13

Obr. 2-2. Termínové transakce: krátká pozice – prodej Termínový obchod typu forward je tedy jak již bylo zmíněno přímý mimoburzovní kontrakt, který je uzavírán prostřednictvím banky nebo jiné finanční instituce (resp. mezi finančními institucemi). Má podstatnou výhodu, že může být „ušit na míru“4. Obě strany kontraktu mohou dohodnout veškeré charakteristiky kontraktu, ať už termín splatnosti, či počet jednotek podkladového aktiva, na který kontrakt zní. Nicméně tím, že je „ušit na míru“ vzniká podstatná nevýhoda. A to, že se stává minimálně likvidním. Tedy není snadno obchodovatelný. Četnost fyzického plnění oběma smluvními stranami je tudíž pravidelná. Schopnost rozvázat (tj. uzavřít) pozici před termínem splatnosti je malá. Forward sebou nese i četná rizika neplnění, jelikož je to přímý mimoburzovní kontrakt nestojí mezi smluvními stranami žádná clearingová korporace, která garantuje splnění obchodních podmínek.

4


14

2.1.2

Futures

Futures kontrakty se na rozdíl od forwardů obchodují na parketech organizovaných burz. Jsou přísně standardizované, co se týče množství jednotek, termínu splatnosti a standardní ceně, což zaručuje vysokou likviditu. Četnost fyzického plnění je tedy minimální. Zdeněk S. Blaha, Irena Jindřichovská uvádějí četnost fyzického plnění (v publikaci: Opce, swapy a futures - deriváty finančního trhu) kolem 2-4% (tento odhad je z r. 1994. Nicméně, co se týče charakterů forwardu a futures se ohledně četnosti fyzického plnění v zásadě nic nemění.) Existují zde tzv. clearingové ústředny, které umožňují snadnější přístup na trh. Jsou to totiž tzv. prostředníky mezi kupujícím a prodávajícím futures kontraktu a garantují jednotlivým stranám dostání závazků. Je zde tedy nulové riziko neplnění kontraktu. Pozice participantů (long, short pozice) jsou „rozvázány“ nebo uzavřeny odprodejem. Zisky a ztráty jsou vzájemně zúčtovány a inkasovány přes clearingovou ústřednu na konci termínu. Clearingová korporace se tak stává prodejcem u každé koupi a kupcem u každého prodeje. Long a short pozice jsou tak tvořeny vůči clearingové ústředně. Clearingová centra můžou být v rámci té dané burzy zvláštním útvárem, či samostatná organizaci.

Pákový efekt „Z hlediska investora se zaujmutím nebo rozvázáním pozice rozumí uzavření opačného kontraktu, než byl ten původní. Jeho ztráta nebo zisk bude reflektovat změnu ceny nebo kursu tohoto futures kotraktu mezi dobou otevření long pozice a dobou otevření short pozice (tedy mezi dobou, kdy kontrakt koupil a dobou, kdy svou pozici rozvázal). U forward transakcí se dohodnutá částka platí až na konci termínu splatnosti. U futures kontraktů existuje určitá odchylka od tohoto modelu: jak kupující, tak prodávající strana musí u clearingové centrály složit určitou zálohovou platbu, depozitum, nazvanou margin (marže). Investuje se tedy pouze zlomek sumy, která je vystavena následnému riziku. Tento pákový efekt (leverage) představuje důležitou charakteristiku termínových obchodů. Na termínových a dalších derivátních trzích lze s využitím pákového efektu vystavit tržním pohybům řádově vyšší sumy 15

než vloženou marži. Tyto sumy jsou pomyslné částky (notional principal).“5 Zálohová marže se skládá u své makléřské společnosti, která investora zastupuje na burze. Částka se deponuje na margin account a činí několik procent z celkové pomyslné sumy. Obecně platí, že čím větší volatilia (nestálost, rizikovost), tím vetší marže. Burza (resp. dozorčí orgán nad kapitálovými trhy) převážně stanovuje minimální marži (margin requirements). Initial margin může mít podobu základního depozita (suma peněz) nebo CP. CP se však nepřijímají za jejich nominální – pari – hodnotu. Celková tržní hodnota deponovaných kmenových akcií musí činit nejméně dvojnásobek initial margin. Vládní obligace jsou akceptovány do 90% NH. Zisky a ztráty jsou vypořádávány každou burzovní seanci. V podstatě je to teoretické „uzavření“ pozice na konci každé burzovní seance a připočtení zisku k nebo odpočet ztráty z dopozitního účtu. Proces nutný k udržování původní úrovně účtu. Klesne-li zůstatek pod maintenance margin (udržovací depozitum), které obyčejně činí 75% původní zálohové marže, makléř požádá investora o dorovnání. Největší termínové futures burzy: Chicago Board of Trade (CBOT), Chicago Mercantile Exchange (CME). Největší trhy finančních futures: London International Financial Futures Exchange (LIFFE). Další důležitá derivátní burza: DTB (Deutsche Termin Börse), MATIF (Marché á Terme International de France). Př. termínového (futures) kontraktu: Řekněme, že 1. března je promtní cena zlata – nezahrnující transakční náklady – 1430 USD za trojskou unci, zatímco červnová termínová (futures) cena zlata je 1525 USD za trojskou unci. To znamená, že cena zlata s červnovou dodací lhůtou (den splatnosti kontraktu je třetí pátek v červnu) je 1525 USD. Kupující tohoto futures kontraktu pouze deponuje zálohovou platbu a musí zaplatit celou cenu – 1525 USD za unci – teprve v den splatnosti. Pokud do této doby včetně nerozvázal, tj. neuzavřel svou pozici. Pro kupujícího to tedy znamená, že může svými penězi disponovat až do třetího pátku měsíce června. 5


16

Pouze malá část kontraktu jsou držena až do expirice. Prodávající futures kontraktu mezitím z titulu vlastnictvní aktiva (zde zlata) realizuje veškeré příjmy, které toto aktivum přináší, např. úroky z obligací. Vlastnictví zlata, na rozdíl od vlastnictví akcií zlatých dolů, však nepřináší ani ůroky ani dividendy. Nevlastní-li prodávající tohoto futures kontraktu předmětné aktivum musí složit zálohovou marži.

2.2 Opce Původ opčních obchodů spočívá ve využívání k zajištění budoucí produkce proti poklesu (resp. vzestupu) cen. Odtud se princip opčních obchodů rozšířil na finanční trhy. Tj. obchodování s opcemi na různé finanční instrumenty. Já se zde chci zabývat převážně burzovně obchodovanými opcemi. Hlavním rozdílem mezi burzovními a mimoburzovními opcemi je podobně jako u futures obchodů jejich standardizace. Standardizace jejich základních náležitostí (velikost kontraktu, podkladové aktivum, realizační ceny, den splatnosti). S opcemi se obchoduje na speciálních opčních burzách, často shodných s burzami financial futures.

2.2.1

Struktura opcí

„Význam jednotlivých druhů bazických instrumentů u burzovních opcí je možné posuzovat – podobně jako u futures – na základě obratu či stavu, které můžeme vyjádřit v nominálních hodnotách či v počtech kontraktů.“6

6

DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008. s. 189

17

2.2.2

Charakteristika opcí

Řadí se mezi tzv. podmíněné termínové obchody. Na rozdíl od nepodmíněných obchodů má pouze jeden ze stran povinnost na požádání sjednaný obchod splnit, přičemž druhý má možnost volby. Tj. požadovat plnění obchodu nebo možnost odstoupení. Podle doby uplatnění (využití opčního práva – tj. koupi, resp. prodej podkladového aktiva na základě opce za realizační cenu) rozlišujeme dvě opce: Evropskou (european style) – opce se uplatňuje v jeden přesně určený den splatnosti opce. Americkou (american style) – opci možno uplatnit kdykoliv během časové lhůty do splatnosti opce. „Geografické označení v názvu obou druhů má své historické příčiny bez jakékoliv vazby na současný stav. Jinými slovy v Evropě i v Americe se obchoduje s oběma výše uvedenými variantami opcí.“7 Existence dvou stran – dvou subjektů. Kupující (majitel opce) x prodávající (výstavce opce). Majitel opce ma vždy povinnost zaplatit opční prémii a právo prodat (resp. koupit) opci. Výstavce má povinnost prodat (resp. koupit) opci a právo na opční prémii. Jinými slovy kupující opce má právo koupit nebo prodat určité pevně sjednané množství (nominální hodnota) stanoveného instrumentu (podkladové aktivum) za předem pevně dohodnutou cenu (realizační cena) v předem pevně stanovený den (den splatnosti) – european style, nebo kdykoliv ve lhůtě do tohoto data (lhůta splatnosti) – american style. Podle výše uvedených charakteristik lze opce systematizovat a rozlišujeme potom: - typ opcí - kupní (call) opce; - prodejní (put) opce; - třídu opcí – veškeré opce stejného typu vztahující se na shodný bazický instrument; 7

DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008.

18

- sérii opcí – veškoré opce stejné třídy se shodnou realizační cenou a termínem splatnosti.

2.2.3

Základní opční pozice

Jak jsem již zmínila kupující má právo nikoliv povinnost koupit (resp. prodat) opci za předem danou cenu. Pozice kupujícího opce se označuje jako dlouhá neboli long-pozice. Na druhé straně prodávající (výstavce) opce má povinnost prodat (resp. koupit) podkladové aktivum za stanovenou cenu. Pozice prodávající se označuje jako krátká neboli short-pozice. Kupní opce = call Prodejní opce = put Tabulka 5-1 přehledně ukazuje práva a povinnosti vyplývající z opcí. TYP OPCE

DRUH POZICE

KUPNÍ OPCE – CALL

PRODEJNÍ OPCE – PUT

MAJITEL OPCE DLOUHÁ POZICE

Právo koupit podkladové aktivum za realizační cenu. Povinnost zaplatit opční prémii.

Právo prodat podkladové aktivum za realizační cenu. Povinnost zaplatit opční prémii.

VYPISOVATEL OPCE KRÁTKÁ POZICE

Povinnost prodat podkladové aktivum. Právo inkasovat opční prémii.

Povinnost koupit podkladové aktivum za realizační cenu. Právo inkasovat opční prémii.

Tab. 2-1. Práva a povinnosti vyplývající z opcí

2.2.3.1

LONG CALL

Long call neboli koupě kupní opce. V pozici long call se nachází subjekt, který za opční marži kupuje právo koupit podkladové aktivum za realizační cenu. Pozice dává majiteli teoreticky neomezený ziskový potenciál. S růstem spotové ceny podkladového aktiva roste její výhodnost. Maximální ztráta je naopak omezena výší splacené opční prémie. 19

Celá pozice znázorněna na Obr. 2-3 a shrnuta v Tab. 2-2.

Obr. 2-3: Zisk a ztráta z long call pozice

20

Propadnutí opce

Uplatnění opce

Majitel nechá opci propadnout, pokud zakoupení Podmínky pro uplatňění a propadnutí opce

podkladového aktiva na spotovém trhu

Majitel opci uplatní, pokud je aktuální spotová cena vyšší než realizační cena. Protože v tomto případě je to pro majitele

bude výhodnější,

výhodnější.

než prostřednictvím opce. Maximální ztráta

Omezená ztráta

Čistý zisk Zisk z uplatnění

Zisk z uplatnění opce je nižší než zaplacená opční Podmínky, kdy nastává

SC
než zaplacená opční prémie. (SC-RC)>C, to

prémie. C>(SC-RC)

nastává v

to nastává v

případě, kdy

případě, kdy

spotová cena je

spotová cena leží v

Výsledek

opce je vyšší

intervalu (RC, RC+C)

vyšší než součet realizační ceny a zaplacené opční prémie. SC>(RC+C)

Výše

Dána rozdílem

Dán rozdílem

Maximální výše

mezi zaplacenou

mezi

ztráty se rovná

opční prémií a

zaplacenou

zaplacené opční

ziskem z uplatnění

opční prémií

prémii.

opce.

a ziskem.

(SC-RC)-C

(SC-RC)-C

Tab. 2-2: Závislost výsledku long call pozice na ceně podkladového aktiva

21

2.2.3.2

SHORT CALL

Short call neboli prodej kupní opce. V pozici short call se nachází subjekt, který prodal opci, a proto má povinnost na požádání majitele opce prodat za realizační cenu příslušné podkladové aktivum. Za tuto povinnost inkasuje opční prémii. Pozice dává výstavci teoreticky neomezené riziko ztráty. S růstem spotové ceny podkladového aktiva roste riziko ztráty. Maximální zisk je naopak omezen výší inkasované opční prémie. Pozice znázorněna na Obr. 2-4 a shrnuta v Tab. 2-3.

Obr. 2-4: Zisk a ztráta z short call pozice.

22

Propadnutí opce

Uplatnění opce

Majitel nechá opci propadnout, pokud

Podmínky pro uplatňění a propadnutí opce

zakoupení podkladového

Majitel opci uplatní, pokud je aktuální spotová

aktiva na spotovém cena vyšší než realizační cena. Protože v tomto trhu bude

případě je to pro majitele výhodnější.

výhodnější, než prostřednictvím opce.

Maximální zisk

Omezený zisk

ztráta Ztráta z uplatnění opce je vyšší než

Ztráta z uplatnění opce

nastává

prémie.

je nižší než inkasovaná

Podmínky, kdy

inkasovaná opční

(SC-RC)>C,

opční prémie.

C>(SC-RC)

SC
to nastává v případě, kdy spotová cena leží v intervalu (RC, RC+C)

Výsledek

to nastává v případě, kdy spotová cena je vyšší než součet realizační ceny a zaplacené opční prémie. SC>(RC+C) Dán rozdílem mezi

Maximální výše

Dán rozdílem mezi

zisku je omezená

Výše

inkasovanou opční

výší opční prémie.

prémií a ztrátou z

(Max. zisk =

uplatnění opce.

inkasovaná opční

(SC-RC)-C

prémie.)

inkasovanou opční prémií a ztrátou z uplatnění prémie. (SC-RC)-C Roste lineárně s růstem ceny podkladového aktiva.

Tab. 2-3: Závislost výsledku short call pozice na ceně podkladového aktiva. 23

2.2.3.3

LONG PUT

Long put neboli koupě prodejní opce.

Pozice long put dává majiteli právo prodat za danou realizační cenu v základě ležící podkladové aktivum. Má povinnost zaplatit opční prémii za nákup opce. Pozice dává majiteli teoreticky omezený ziskový potenciál. S poklesem ceny podkladového aktiva roste výhodnost této pozice. Avšak ziskový potenciál je omezen možností poklesu ceny podkladového aktiva na nulovou hodnotu. Maximální ztráta limitována výší splacené opční prémie. Pozice znázorněna na Obr. 2-5 a shrnuta v Tab. 2-4.

Obr. 2-5: Zisk a ztráta z long put pozice. 24

Propadnutí opce

Uplatnění opce

Majitel nechá opci propadnout, pokud Podmínky pro uplatňění a propadnutí opce

prodej

Majitel opci uplatní, pokud je aktuální

podkladového aktiva na spotovém trhu bude

spotová cena nižší než realizační cena. Protože v tomto případě je to pro majitele výhodnější.

výhodnější, než prostřednictvím opce.

Maximální ztráta

Podmínky, kdy nastává

SC>RC

Výsledek

Omezená ztráta

Čistý zisk

Zisk z uplatnění

Zisk z uplatnění opce je

opce je nižší než

vyšší než zaplacená

zaplacená opční

opční prémie.

prémie.

(RC-SC)>P, to nastává

P>(RC-SC) to

v případě, kdy spotová

nastává v případě,

cena je nižší než rozdíl

kdy spotová cena

realizační ceny a

leží v intervalu

zaplacené opční prémie.

(RC-P, RC)

SC<(RC-P))

Dán rozdílem mezi zaplacenou opční prémií a ziskem. Maximální výše ztráty se rovná (RC-SC)-P. Výše zaplacené opční Maximálního zisku prémii P. dosáhne, kdy cena P-(RC-SC) podkladového aktiva klesne na nulu. Tab. 2-4: Závislost výsledku long put pozice na ceně podkladového aktiva. Dána rozdílem mezi zaplacenou opční prémií a ziskem z uplatnění opce.

25

2.2.3.4

SHORT PUT

Short put neboli prodej prodejní opce. Subjekt v pozici short put prodal, má povinnost na požádání majitele opce odkoupit za realizační cenu příslušné podkladové aktivum. Inkasuje opční prémii. „Majitel pozice short put má maximálně možný zisk omezen výši inkasované opční prémie. Naopak jeho potenciální ztráta je takřka neomezená, resp. přesněji je omezena tím, že kurz bazické akcie může klesnout maximálně na nulovou hodnotu.“8 Pozice znázorněna na Obr. 2-6 a shrnuta v Tab. 2-5.

Obr. 2-6: Zisk a ztráta z short put pozice

8


26

Propadnutí Uplatnění opce Podmínky pro uplatňění a propadnutí opce

opce

Majitel nechá opci propadnout, pokud prodej Majitel opci uplatní, pokud je aktuální podkladového spotová cena nižší než realizační cena. aktiva na Protože v tomto případě je to pro majitele spotovém trhu výhodnější. bude výhodnější, než prostřednictvím opce.

Maximální Čistá ztráta Podmínky, kdy nastává

Omezený zisk

Inkasovaná opční prémie nepokryje ztrátu vyplývající z Ztráta z uplatnění uplatnění opce. opce je nižší než P<(RC-SC) to inkasovaná opční prémie. SC<(RC-P) nastává v případě, kdy spotová cena leží v intervalu (RC-

zisk

(SC>RC)

P, RC)

Výsledek

Výše ztráty se rovná rozdílu mezi Dán rozdílem inkasovanou opční mezi zaplacenou prémií a ztrátou z opční prémií a uplatnění opce. ziskem. (RCDán rozdílem mezi (RC-SC)-P. SC)-P. inkasovanou opční Výše Maximální ztráty Maximálního prémií a ztrátou z výstavce opce zisku dosáhne, uplatnění opce. P-(RC-SC) dosáhne v případě, kdy cena kdy cena podkladového podkladového aktiva klesne na aktiva klesne na nulu. nulu. Tab. 2-4: Závislost výsledku short put pozice na ceně podkladového aktiva.

27

2.2.4

Oceňování opcí

U opčních kontraktů má kupující právo nikoli povinnost opci realizovat. Z toho plyne jasná výhoda pro kupujícího. Za tuto výhodu musí prodávajícímu platit tzv. opční prémii – cena, za kterou bude opce realizována – realizační cena. RC není termínovou cenou, která se odráží od nabídky a poptávky jak je tomu např. u termínových obchodů (př. Futures). Strukturu opční prémie můžeme rozdělit do dvou hlavních faktorů, které ovlivňují její výši. Vnitřní a časová hodnota.

2.2.4.1

Vnitřní hodnota opce

Americká opce Abstrahujeme-li od transakčních nákladů vnitřní hodnota opce představuje její zisk pří okamžitém uplatnění a současném kompenzujícím obchodu na spotovém trhnu. Výše vnitřní hodnoty závisý na vztahu mezi spotovou cenou podkladového aktiva a realizační cenou opce. Opce, kterou v daném čase nelze se ziskem uplatnit, má vnitřní hodnotu nulovou. Z toho vyplývá, že vnitřní hodnota nemůže být záporná. Evropská opce Nelze kdykoliv uplatnit. Vnitřní hodnota opce má tedy pouze teoretický charakter. Spíše ji můžeme definovat jako vztah mezi realizační cenou a termínovou cenou podkladového aktiva ke dni splatnosti.

2.2.4.2

Časová hodnota opce

Časová hodnota opce je dána rozdílem mezi vnitřní hodnotou opce a opční prémií. Odráží se v ní vliv nabídky a poptávky. Časovou hodnotu ovlivňuje několik faktorů. 28

Jedním z hlavních faktorů je vztah mezi realizační a spotovou cenou. ČH reaguje na to jak moc je opce v penězích. Čím více se vzdaluje spotová cena od realizační, tím časová hodnota klesá (beru v úvahu opce call, analogicky put). Druhým podstatným faktorem je doba do splatnosti opce. U doby splatnosti předpokládáme, že pokud máme nějakou dobu splatnosti, vždy je tu možnost, že nastane taková situace, která povede ke zvýšení vnitřní hodnoty opce. Čím se ale doba do splatnosti zkracuje, tím se tato pravděpodobnost snižuje. Neboli časová hodnota klesá se snižováním doby do splatnosti. V době splatnosti se časová hodnota rovná nule. „Průběh časové hodnoty v závislosti na době do splatnosti opce není lineární, nýbrž po relativně pozvolném poklesu časové hodnoty dochází k jejímu prudkému pádu (zejména zhruba v posledních dvou týdnech) před splatností opce. To je dáno tím, že jakmile se blží splatnost opce, lze mnohem přesněji předpovídat vývoj ceny bazického instrumentu.“9 Jedním z faktorů nepřímo ovlivňující vnitřní hodnotu opce je tržní úroková míra. Pro kupujícího call opce nastává totiž ta výhoda, že v době do splatnosti opce, může se svými penezi volně disponovat na trhu. Tuto možnost ale kupující put opce nemá, nastává tedy znevýhodnění a to se odráží ve vzestupu ceny call opcí a poklesu ceny put opcí. Pří poklesu úrokové míry je situace opačná. Jedním z rozhodujících faktorů je volatilita ceny podkladového aktiva. Volatilita vyjadřuje častost a velikost výkyvů v pohybu ceny podkladového aktiva. Čím větší volatilita, tím pro majitele roste pravděpodobnost výhodnosti opce. Rozlišujeme historickou, tržní a prognózovanou volatilitu.

9


29

Př. z praxe: Výše jsem definovala základní atributy opcí a blíže objasnila podstatu opce call a put. Opční kontrakt se od zmíněných termínových kontraktů zásadně liší tím, že jedna strana – tj. majitel (kupující) opce má právo ale nikoli povinnost opci realizovat. V termínových obchodech se obě strany zavázali a obě strany tedy měli povinnost věcného plnění. V následujícím příkladu je i krásně vysvětlena vnitřní hodnota, kterou jsem též výše zmiňovala.

Kdy se majitel opce rozhodne svou opci realizovat? Opce Call: Při koupi opce call majitel spekuluje na vzestup ceny. A tedy nutnou podmínkou realizace opce v době splatnosti je SC (spotová cena) podladového aktiva > RC (realizační cena) podkladového aktiva, za kterou majitel opce call může svou opci uplatnit. Jestliže opční kontrakt na aktiva (př. akcie firmy XY) je např. vystaven na realizační cenu 300 a těsně před vypršením kontraktu je SC (spotová cena akcie) 320, pak tzv. vnitřní hodnota jednoho callu je 20. Rozdíl mezi spotovou (tržní) cenou a cenou realizační (dodací) podkladové akcie. Zní – li opční kontrakty na akcie v tomto případě na 100 kusů, vnitřní hodnota opčního kontraktu call by byla 2000. V tomto případě se jedná o opci, která právě končí svou životnost a může být buď realizována nebo propadnuta. Nemá tedy již žádnou hodnotu pro případné další obchodování – časovou hodnotu. Nebereme – li v úvahu transakční náklady. Poslední transakce této opce, pokud by byla provedena, by byla provedena za prémii 20 (neboli 2000 za kontrakt vztahující se na 100 kusů akcie XY). Celková opční prémie je 20. Skládá se pouze z vnitřní hodnoty opce call, jelikož časová 30

(spekulativní) je v momentě vypršení životnosti opce nulová. V případě, kdy opce má ještě splatnost např. několik měsíců jí je trhem přiřknuta určitá časová (spekulativní hodnota) a to mimo její vnitřní hodnotu. Čím delší životnost opce, tím větší pravděpodobnost, že aktivum podkládající opci vzroste během životnosti této opce. Jeli např. cena akcie 320, ale na rozdíl od výše uvedeného příkladu opci zbývají ještě tři měsíce do vypršení, opce se obchoduje za vyšší cenu, než je její vnitřní hodnota, která se rovná 20 (tj. 2000 za kontrakt na sto akcií). Kdyby se v tomto případě opce obchodovala za 40 (4000 za kontrakt), znamenalo by to, že její časová hodnota činí 20. Trh předpokládá, že ve třech měsících zbývajících do vypršení opce vzroste cena akcie XY nad 340, takže nová vnitřní hodnota opce call bude nejméně 40 za jednotku (4000 za kontrakt). Na tomto příkladě je jasně patrné, že cena opce (celková prémie) se skládá z dvou hlavních komponentů: z vnitřní hodnoty a časové hodnoty.

Opce put: Předpokládejme, že akcie České Spořitelny se aktuálně (červenec 2011) obchodují za 850 Kč na akcii. Investor spekuluje na pokles ceny během tří měsíců. Tomuto investorovi se řiká „bear“10 neboli medvěd (spekuluje na pokles ceny). Tento investor akcie nevlastní, uvažuje pro krátký (short) prodej akcií, ale nechce vázat velké množství finančních prostředků na svém maržovém, „krátkém“11 účtě u své brokerské firmy. Proto se rozhodne pro koupi opce put, která mu dává právo prodat akcie ČS za 850 v době expirace této opce, tedy přesně za tři měsíce. 850 je cena uplatňovací neboli realizační, za kterou držitel opce může své opční právo uplatnit a po výstavci požadovat věcné plnění. To se na opčních trzích děje nepřímo, prostřednictvím tzv. clearingových domů, kterým věnuji jednu z následujících podkapitol.

10

BLAHA, Sid, Zdeněk; JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Opce, swapy a futures – deriváty finančního trhu. 1. vyd. Praha ; Management press, 1994. s. 46. 11 BLAHA, Sid, Zdeněk; JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Opce, swapy a futures – deriváty finančního trhu. 1. vyd. Praha ; Management press, 1994. 156 s.

31

Předpokládejme, že kontrakt put se aktuálně (červenec 2011) obchoduje za 25 Kč na jednotku. To znamená, že investor si kupuje za 25 Kč právo prodat za tři měsíce 1 akcii za 850 Kč. Pro každý burzovní titul je stanoveno jiné minimální množství obchodovaných instrumentů tzv. lot. Bereme-li v úvahu, že u ČS 1 lot = 500 Ks, potom kontrakt put za jednotkovou cenu 25 znamená, že právo prodat 500 ks akcií ČS za tři měsíce za 850 na akcii (tj. 500 akcií celkově za 425 000,-) by stálo 12 500,-. Tedy kolem tří procent. 12 500,- neboli prémie (cena opce) je proplacena vystavovci opce.

32

3

STRUKTURA DERIVÁTŮ

Podle Petra Dvořáka můžeme deriváty strukturovat z řady různých hledisek, za základní lze považovat následující: 1) druh rizika, na které je derivát vázán (resp. které lze pomocí daného derivátu zajišťovat či na něj spekulovat), 2) charakter práva vyplývající z kontraktu, 3) forma obchodování, 4) doba splatnosti kontraktu, 5) motiv využití.

3.1 Deriváty podle druhu rizika a podkladového instrumentu Dvořák deriváty podle druhu rizika, na které jsou vázány, rozděluje do tří základních skupin:

3.1.1

Deriváty na tržní rizika

Pomocí těchto derivátů se zajišťujeme proti tržnímu neboli cenovému riziku. V případě spekulantů na vývoj ceny. Tržní riziko můžeme dále dekomponovat v závislosti na jednotlivých druhů podkladových aktiv. A to zejména na:

3.1.1.1

úrokové,

kde se zajišťujeme (resp. spekulujeme) na pohyb úrokových měr. 33

3.1.1.2

měnové,

kde u podkladových aktiv vyplývají pozice v různých měnách.

3.1.1.3

akciové,

kde podkladovým aktivem jsou akciové instrumenty

3.1.1.4

komoditní,

kde podkladovým aktivem jsou komodity

3.1.2

Deriváty na úvěrové riziko

„Deriváty na úvěrové riziko umožňují zajištění proti úvěrovému riziku (resp. spekulaci na ně) tím způsobem, že plnění z nich plynoucí je vázáno na změny v bonitě (úvěrovém ratingu) určitého subjektu či instrumentu. Oproti derivátům na tržní rizika, u kterých se plnění odvozuje výhradně od vývoje ceny bazických instrumentů, je plnění u derivátů na úvěrové riziko odvozováno od určité právní či jinak přesně definované skutečnosti.“12

3.1.3

Deriváty na jiná rizika

Derivátní kontrakty můžeme uzavírat na řadu dalších rizik jako např. na počasí. Plnění se odvíjí od vývoje počasí ve vztahu k jejich hodnotě stanovené v kontraktu. Přesto, že teoretické rozlišení derivátů z pohledu rizik se zdá být jednoznačné, z praktického hlediska je to poněkud složitější až tématem k diskusi. Převážně jedná- li se o riziko úvěrové a tržní. V podstatě je těžké stanovit, zda za změnou ceny podkladového aktiva stojí tržní riziko nebo úvěrové. Riziko tržní vyplývá z celkového trhu, kdežto u úvěrového rizika se jedná převážně o individuální bonitu subjektu emitovaného cp. Při extrémních případech defaultu 12


34

určitého subjektu se může zdát být jednoznačné, že se jedná o úvěrové riziko. Přesto v tomto případě u akcie je derivát považován za akciový. „Ve vztahu k derivátům z toho vyplývá, že mohou vznikat deriváty, u nichž zařazení mezi deriváty vázané na tržní či úvěrová rizika nemusí být jednoznačné“13

3.2 Deriváty podle charakteru práva Podle práva a povinnosti vyplývajících z jednotlivých stran kontraktu rozeznáváme dva typy derivátních kontraktů.

3.2.1

Pevné (nepodmíněné)

Jsou kontrakty, kde obě strany tzv. prodávající i nakupující mají právo, ale zároveň i povinnost sjednaný obchod uskutečnit. Rozlišujeme tři druhy nepodmíněných termínových kontraktů.

3.2.1.1

Forwardové kontrakty

Jsou pevně sjednané obchody uzavírané dnes na určitou stanovenou budoucí dobu realizace obchodu (tzv. nákup/prodej určitého instrumentu). Nestandardizované mimoburzovní (tzv. OTC) obchody.

3.2.1.2

Futures kontrakty

Jsou obdobnými kontrakty jako forward, kde uzavíráme buďto krátkou (short) nebo dlouhou 13


35

(long) pozici na prodej/nákup určitého instrumentu s podstatným rozdílem, že futures jsou standardizované kontrakty obchodované na burzovním trhu.

3.2.2

Swapové kontrakty

„Swapové kontrakty zahrnují celou širokou škálu více či méně se lišících modifikací. Obecně lze swap charakterizovat jako smluvně sjednanou směnu předem stanoveného cash flow mezi dvěma či více subjekty v určitých termínech v budoucnosti. Jedná se především o mimoburzovní kontrakty, objevují se ovšem již i jako standardizované kontrakty obchodované na burzách.“14

3.2.3

Podmíněné (opční)

Jsou kontrakty, kde kupující zakoupením kontraktu získává právo, nikoliv povinnost ve stanoveném budoucím termínu realizovat kontrakt tzv. nakoupit/prodat podkladové aktivum za sjednanou opční cenu. Pokud mu spotová cena vyhovuje lépe, má možnost od kontraktu odstoupit. Ať už v případě realizace či odstoupení od kontraktu kupující platí tzv. opční marži již při sjednávání kontraktu. Prodávající naopak je povinen za jakýchkoliv podmínek dostát svým závazkům tzv. koupit/prodat podkladové aktivum. Existuje několik variant opčních obchodů.

3.2.3.1

Kupní a prodejní opce

Kontrakty vyskytující se jak na burzovním tak OTC trhu. Předem pevně sjednaný kontrakt s pevně stanovenou cenou a množstvím podkladového aktiva s určitou budoucí dobou podmíněné realizace. Nákupem kupní opce získáváme právo nikoliv povinnost nakoupit podkladové aktivum za předem sjednanou cenu. Nákupem prodejní opce získáváme právo nikoliv povinnost prodat podkladové aktivum za předem sjednanou cenu. Existuje tzv. opční 14


36

prémie, což je v podstatě poplatek za možnost odstoupení od kontraktu a nerealizovat obchod. Naopak prodávající kupní opce je povinen prodat podkladové aktivum za předem sjednanou opční cenu a prodávající prodejní opce je povinen nakoupit podkladové aktivum.

3.2.3.2

Exotické Opce

„Exotické opce zahrnují celou řadu různých opčních instrumentů, jejichž pozitivní vymezení je právě vzhledem k jejich velké různorodosti takřka nemožné. Jsou sem proto zahrnovány všechny ty opce, které nejsou výše uvedenými kupními či prodejními opcemi nebo jejich kombinacemi“15

3.2.3.3

Opční listy

„Speciální druh cenných papírů, s nímž je spojeno určité právo.“16

3.2.3.4

Cap, Floor

„Instrumenty, jejichž zakoupením získává majitel nárok na plnění ve formě úrokového rozdílu, pokud tržní úrokové sazby vzrostou nad (resp. poklesnou pod) pevně sjednanou sazbu.“17

3.2.3.5

Collar

„Je kombinací cap a floor. To znamená, že majitel dostává plnění při růstu úrokových sazeb nad a naopak poskytuje plnění při poklesu úrokových sazeb pod stanovené meze.“18

15

DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008. s. 35 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008. 17 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008. 18 DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008. 16

37

3.3 Deriváty podle formy obchodování Jak už jsem se zmínila výše deriváty jako všechny ostatní finanční instrumenty můžeme obchodovat jak na burze nebo mimo ni. Podle toho dělíme deriváty do dvou skupin.

3.3.1

Burozvní deriváty

Burzovní deriváty jsou standardizované kontrakty obchodované na derivátových trzích.

3.3.2

Mimoburzovní deriváty

Mimoburzovní deriváty jsou nestandardizované kontrakty obchodovány mimo burzu tzv. OTC (over the counter – přes přepážku)

3.4 Deriváty podle doby splatnosti U derivátů rozlišujeme dva druhy splatnosti. Buďto se jedná o dobu splatnosti derivátu, v druhém případě o dobu splatnosti podkladového aktiva.

3.4.1

Splatnost derivátového kontraktu

„Tzn. doba do termínu v budoucnosti, ke kterému je sjednáno vypořádání

sjednaného

obchodu, popř. jeho poslední části. Tento přístup se většinou uplatňuje zejména u mimoburzovních kontraktů. Burzovní kontrakty jsou většinou specifikovány se splatností do jednoho roku, z tohoto hlediska se proto jedná o kontrakty krátkodobé a tento pohled na strukturu futures kontraktů poněkud ztrácí smysl.“19 19


38

3.4.2

Splatnost podkladového aktiva

„Splatnost v základě ležícího bazického instrumentu se uplatňuje jako kritérium pro členění úrokových derivátových kontraktů (akciové instrumenty nemají stanovenou splatnost, u měnových instrumentů se jedná o směnu dvou měn a tedy ani v tomto případě nelze hovořit o splatnosti). Splatnost bazického úrokového instrumentu má význam z hlediska využití úrokových derivátů, protože z něho vyplývá, s jakou úrokovou sazbou (krátkou vs. dlouhodobou) je daný derivát spojen.“20 „Je však třeba zdůraznit, že obě hlediska se u úrokových derivátů do určité míry prolínají: u mimoburzovních derivátů se úroková míra, se kterou je daný derivát spojen, odvíjí od splatnosti kontraktu, u burzovních kontraktů naopak od splatnosti bazického instrumentu.“21

3.5 Deriváty podle motivu využití 3.5.1

Omezování a řízení rizika

Jinými slovy taky hedging je způsob zajištění proti riziku spočívající v pohybu spotové ceny podkladového aktiva. Otevřením opačné pozice si můžeme fixovat cenu určitého instrumentu k budoucímu datu. To znamená, že k určité otevřené pozici ať už nyní či v budoucnosti, sjednáváme na termínovém trhu takový kontrakt, jehož zisk či ztráta se bude vyvíjet zrcadlově k dané pozici. Neboli bude-li se naše daná pozice vývojem trhu znehodnocovat, termínová pozice se bude zhodnocovat a naopak. Budeme-li např. plánovat koupit za tři měsíce pšenici s dojmem, že její cena se během těchto tří měsíců zvýší. Tzv. cena k datu uzavření kontraktu je 20 Kč./1 kilo, ale k datu realizace

20 21

DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008. DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008.

39

obchodu se obáváme zvýšení na 50Kč./1 kilo. Uzavřeme termínový obchod s termínovou (např. forwardovou) cenou na 20 Kč./1 kilo. Pokud se k datu realizace obchodu aktuální tedy spotová cena opravdu zvýšila např. na 40 Kč./1 kilo profitujeme zisk. V opačném případě, kdy se spotová cena dostala např. na 10 Kč./1 kilo realizujeme ztrátu. Jak jsem ale již zmínila výše, existují tzv. podmíněné obchody viz. Opce, kde v případě hrozící ztráty z uzavřené pozice, můžeme kdykoli od obchodu odstoupit. Tyta možnost odstoupení ovšem není zadarmo, souvisejí s tím vyšší náklady než např. s forwardem. Tj. v době uzavírání obchodu splácíme tzv. opční prémii.

3.5.2

Spekulace

Spekulanti naopak od lidí zajišťující riziko otevírají, (nikoliv uzavírají) určitou pozici na termínovém trhu s cílem profitu na cenovém vývoji. Tj. spekulují na posun případně pokles ceny. Zjednodušeně řečeno, spekulují na to, že termínová cena sjednaného kontraktu bude vyšší (resp. nižší) než promtní cena podkladového aktiva v den splatnosti, za kterou bude moct toto podkladové aktivum nakoupit (resp. prodat).

3.5.3

Arbitráž

Funguje na základě cenových diferencí, které mohou vznikat jednak z hlediska teritoriálního a jednak časového.

3.5.3.1

Teritoriální hledisko

Na různých trzích mohou vznikat odlišné ceny stejných instrumentů (kontraktů).

40

3.5.3.2

Časové hledisko

„Ceny na termínovém trhu neodpovídají cenám odvozených z cen v základě ležících instrumentů na promptním trhu“22.

3.5.4

Forma odměny

„Deriváty jsou v tomto případě sjednávány jako část odměny obvykle člena statutárního orgánu firmy, popř. i jejího zaměstnance. Jejich smyslem je motivovat majitele derivátů na dlouhodobějšímu rozvoji firmy, který se projeví i v růstu ceny jejich akcií. Nejčastěji používanou variantou jsou kupní opce na akce firmy, které příjemci mohou získávat i za výhodnějších podmínek (resp. podmínky uplatnění mohou být relativně výhodné)“23.

22 23

DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008. DVOŘÁK, Petr. Deriváty. 2. vyd. Praha ; Oeconomica, 2008.

41

4

METODOLOGIE VYKAZOVÁNÍ VELIKOSTI

DERIVÁTOVÉHO OBCHODU Existuje několik způsobů, jak lze statisticky vykazovat velikost derivátových obchodů. Bývá vyjadřována v nominální hodnotě, hrubé tržní hodnotě, burzovní obchody i v počtu kontraktů.

4.1.1

Nominální (resp. pomyslná) hodnota

Derivátové obchody jsou sjednávány na určitý objem podkladového aktiva. Tento objem představuje nominální hodnotu derivátového obchodu. V závislosti na druhu kontraktu rozlišujeme nominální hodnotu a pomyslnou hodnotu. Přičemž nominální hodnotou rozumíme objem podkladového aktiva u kontraktů, kde v době vypořádání je skutečný objem podkladového aktiva předmětem fyzického plnění. V druhém případě objem podkladového aktiva slouží pouze jako základ pro výpočet finančního plnění, kde samotná podkladová aktiva se mezi oběma stranami v kontraktu nepřesouvají. Zde se jedná o tzv. pomyslnou hodnotu. Nominální (resp. pomyslná) hodnota se užívá především pro hodnocení velikosti derivátového trhu a jeho vývoje. Dále pak možno ke srovnání derivátového a spotového trhu. Nedostatkem nominální (resp. pomyslné) hodnoty je fakt, že neukazují na výši plnění kontraktu a tedy ani na výši možného rizika s daným kontraktem spojenou. Neboli přibližně stejná plnění mohou plynout z kontraktů s velmi rozdílnou nominální hodnotou.

4.1.2

Hrubá tržní hodnota (gross market value)

Další způsob vyjadřování velikosti derivátového obchodu. Je definována jako náklady, které by bylo potřeba vynaložit, kdyby byl daný kontrakt nahrazen (vyrovnán) za aktuální tržní cenu k danému dni. Hrubá tržní hodnota je spojená pouze s mimoburzovními deriváty. U 42

burzovních derivátů totiž dochází k vypořádávání ceny na denní bázi. (Resp. k vypořádávání zisků a ztrát vyplývající ze změny cenu ku předchozímu dni). Hrubá tržní hodnota je tedy ke konci dne vždy nulová. Rozlišujeme kladnou hrubou tržní hodnotu, kde kontrakty jsou pro majitele k danému dni ziskové a zápornou hrubou tržní hodnotu, kde kontrakty pro majitele jsou záporné. Hrubá tržní hodnota ukazuje aktuální výši zisku či ztráty a poukazuje tedy i na výši rizika z kontraktu plynoucí. Sečteme-li kladné a záporné hrubé tržní hodnoty dostáváme čistou tržní hodnotu, která vyjadřuje celkový aktuální zisk či ztrátu plynoucí z otevřených derivátových pozic.

43

5

SYSTÉM OBCHODOVÁNÍ BURZOVNÍCH

DERIVÁTŮ Jedným z významných hledisek členění derivátů je místo a způsob obchodování, podle kterého se člení na burzovní a mimoburzovní. Burzovní deriváty se od mimoburzovních odlišijí zejména systémem obchodování: - sjednávání ob chodů na burze, - standardizovanost kontraktů, - denní vyrovnávání zisků a ztrát, - možnost vyrovnání pozice prostřednictvím otevření pozice opačné, - garance clearingového domu.

5.1 Funkce derivátové burzy - centrální místo střetu nabídky a poptávky, - stanovení ekonomických a etických pravidel obchodů sjednávaných na burze - vytváření institucionálního rámce pro řešení případných sporů, které mouhou při provádění obchodů nastat - shromažďování a publikace širokého spektra informací týkajících se vývoje trhu, sjednávaných obchodů i faktorů ovlivňujících vývoj cen na trhu - prosazování obchodních zájmů svých členů zejména ve vztahu k regulatorním, popř. vládním či zákonodárným orgánům.

5.2 Členství na derivátové burze Burzy od jakziva jsou formovány na členském principu, neboli jsou zakládány členy. Fyzickými či právnickými osobami, kteří zárověň byli největšími uživateli služeb burz. Jedině členství opravňuje k obchodování na příslušné burze. 44

Nabýt členství na příslušné burze můžeme dvojím způsobem: - zakoupením burzovního křesla, typické pro severoamerické derivátové burzy, - druhý způsob založen na získání členství "přijetím za člena burzy" při splnění stanovených podmínek. Typický pro evropské derivátové burzy. Získání členství přijetím za člena burzy je z mého pohledů výhodnější, neboť je tento způsob flexibilnější z hlediska potřeb burzy, díky nelimitovanému počtu členů. První způsob členství se váže pouze na fyzické osoby, což se jeví v dnešní době, kdy rozhodující role na burze hrají zejména velké finanční společnosti, jako příliš zbytečně komplikovaný. Přijetí za člena burzy lze relativně považovat za méně nákladné vezmemeli v úvahu cenu poplatků s přijetím za člena spojenou a cenu křesla. Důvody členství na burze Členství na burze umožňuje jednak přístup k obchodování. Ať fyzickou přitomností na parketu organizované burzy či přístup do elektronického systému burzy. Člen burzy může obchodovat na vlastní účet, za účelem dosažení zisku z pohybu kursů. Ale v převážné většině za poplatek zprostředkovávají obchody pro jiné osoby, které nemají přístup na burzu. Přímá přítomnost na burze ale také umožňuje jejím členům získávat aktuální informace o dění a náladách na burze. Jednou zmožností členství na burze je obchodování s křeslem jako finanční investice. Podle počtu objemů obchodů realizovaných na příslušné burze roste i cena křesel a naopak. "Z členství na burze vyplývá členům i právo podílet se na řízení burzy a ovlivňovat její chod, organizaci, politiku v oblasti poplatků, struktury obchodovaných instrumentů atd."24

5.3 Subjekty burzovních derivátových kontraktů „Při sjednávání burzovních derivátových obchodů může vystupovat řada různých subjektů, kteří se odlišují funkcí, jakou v celém systému plní. Odlišnosti mohou spočívat v náplni a 24


45

rozsahu jejich činnosti, potřebnosti získat oprávnění k provádění příslušné činnosti apod.“25 Vymezení nejvýznamnějších subjektů futures obchodů s ohledem na obecnš vžité zvyklosti a u nás užívanou terminologii. Je nutné sledovat dva aspekty z hlediska subjektů, které mohou sjednávat obchody na derivátové burze - nutná určitá licence - fungování burz na členském principu Základním článkem jsou fyzické či právnické osoby zprostředkovávající pro své klienty (na základě jejich příkazů) futures obchody a k zajištění těchto obchodů přijímají od klientů marže (peníze či jiná aktiva). Jsou osoby čistě zprstředkovávající obchod. Který obchodují na cizí účet. Takovým obchodníkům se řiká brokeři. Obchodníci sjednávající obchody na vlastní účet jsou makléři.

5.4 Clearingový dům Při provádění zúčtování a vypořádávání burzovních derivátových kontraktů hraje velmi důležitou roli clearingový dům (clearing house). Provádí průběžné zúčtování a vypořádání denních zisků a ztrát, eliminuje úvěrové riziko protistrany ve futures kontraktu.

25


46

Závěr Cílem práce bylo poskytnout ekonomický náhled na finanční deriváty. Zhodnotit a porovnat jednotlivé derivátové kontrakty s pozicemi podkladových aktiv a různých kombinací. Věřím, že práce dobře pokrývá problematiku futures a opcí se kterými se člověk v praxi na dnešních finančních trzích setkává nejčastěji. Nicméně je zřejmé, že tento trh je neomezený a bude se stále dál ještě vyvíjet a bude tedy potřeba dalších teoretických vymezení. Hlavně co se týče jednotlivých otevřených pozic a jejich kombinací. Téma kombinací pozic je nesmírně zajímavé, otevřené, troufám si říct fascinující. Proto bych se touto problematikou nadále chtěla zabývat a hlouběji studovat ve své diplomové práci. Derivátový trh nám dává nekonečné možnosti, proto se stává tak chtěný hlavně ve světě, ale pomalu přichází i do podvědomí českých investorů. Druhým podstatným faktorem je pákový efekt, který dává investorovi téměř neomezený potenciál maximalizace zisku při minimálních nákladech. Avšak za předpokladu investorova správného odhadu budoucího vývoje trhu. Práce je postavena na obecných pravidlech, přesto trh má svůj vlastní mozek, své vlastní myšlení a stává se nepředvídatelným. Možná jedna varianta, proč se finanční trh stává stále lákavějším pro dnešní investory. Z charakteru mé práce bych spíše mluvila o spekulantech, nebo je mám nazývat hráči? Spekulace, nejen za účelem zhodnocení volných finančních prostředků, ale čím dál více se trh, pro více či méně spekulantů, stává hazardní hrou, drogou, která člověka naplňuje především po psychické stránce. Což jak známo je mnohdy více jak stránka hmotného zajištění.

47

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:

MONOGRAFIE: [1] BLAHA, Sid, Zdeněk; JINDŘICHOVSKÁ, Irena. Opce, swapy a futures – deriváty finančního trhu. 1. vyd. Praha : Management press, 1994. ISBN 978-80-87071-87 [2] DRASNER, G. Hazardní hry, Ůvod do spekulace s cennými papíry. Praha : Academia, 1995. 108 s. ISBN 80-200-0510-2. [3] DVOŘÁK, P. Deriváty. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2003. 286 s. ISBN 80-245-0634-3 [4] DVOŘÁK, P. Deriváty. 2. přepracované vyd. Praha : Nakladatelství Oeconomica, 2008. 298 s. ISBN 978-80-245-1435-2 [5] VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. Praha : ASPI, a. s., 2007. 704 s. ISBN 978-80-7357-297-6

INTERNETOVÉ ZDROJE: [6] Bank for Intenational Settlments <www.bis.org> [7] <www.cnb.cz > [8] Česká spořitelna, a. s. <www.csas.cz> [9] Derivatives strategy - Equity market trading and risk – in a box [10] [11] X-Trade Brokers <www.xtb.cz>

ZÁKONY: [11] Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ve znění pozdějších předpisů [12] Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu ve znění pozdějších předpisů [13] Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění pozdějších předpisů

48

49

Charakteristika a využití derivátů v risk managementu

Recommend Documents