Chápání pojmu věci v občanském zákoníku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva

Chápání pojmu věci v občanském zákoníku Bakalářská práce

Autor:

Veronika Šípková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ing. Zdeněk Synek

duben 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Věšťanech, dne 16. 04. 2015

Veronika Šípková

Poděkování Ráda bych poděkovala mému vedoucímu práce Mgr. Ing. Zdeňku Synkovi za odborné vedení práce a za jeho cenné rady, které byly vždy přínosem. Ráda bych také poděkovala své rodině, příteli, kamarádům za podporu po celou dobu mého studia.

Anotace Bakalářská práce se zabývá chápáním pojmu věci v občanském zákoníku, historií a vývojem tohoto pojmu, a to jak v právu českém, tak i právu římském. Analyzuji pojem věci v právním smyslu ABGB a BGB. Charakterizuji pojem věc v právním smyslu definičními znaky a uvádím jejich odlišnosti. V této práci analyzuji související soudní rozhodnutí, právní předpisy a odbornou literaturu. Cílem bakalářské práce je analýza pojmu věci v nové právní úpravě a komparace s dřívější právní úpravou.

Klíčová slova věc, zákon, paragraf, právní smysl, pojem, ustanovení, občanský zákoník

Annotation Annotation of my thesis deals with history and development of chech and roman law. Term thing is further defined by the law general meaning of czech and german civil code. I characterize term thing by the mening of law by defined characteristics and I state it´s defferences. This characteristic in my thesis project itself into court regulations, paragraphs and comments. I further analyse all deliminations of things by the mening of the law. Objective of my thesis was to deliminate and compare changes in civil code of previous law adjustment with new law adjustment.

Key words thing, law, section, legal sense, notion, provision, civil code

OBSAH: ÚVOD ....................................................................................................................................................... 6 1 HISTORICKÝ VÝVOJ PRÁVNÍHO POJETÍ VĚCI ......................................................................................... 7 1.1 DEFINICE VĚCI V ŘÍMSKÉM PRÁVU ............................................................................................... 8 1.2 POJEM VĚC V PRÁVNÍM SMYSLU V ABGB a BGB (všeobecný zákoník občanský a německý občanský zákoník) ............................................................................................................................... 9 1.3 Vládní návrh občanského zákoníku z roku 1937 a občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. ......... 11 1.4 VYMEZENÍ VĚCI V PRÁVNÍM SMYSLU V ZÁK. Č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů........................................................................................................................... 12 1.5 PRÁVO VLASTNICKÉ ..................................................................................................................... 14 2 POJEM VĚC ......................................................................................................................................... 16 2.1 DEFINICE VĚCI.............................................................................................................................. 20 2.2 PŘEDMĚT PRÁVNÍCH VZTAHŮ..................................................................................................... 20 2.3 DEFINIČNÍ ZNAKY VĚCI ................................................................................................................ 23 3 VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ ................................................................................................................... 33 3.1 SOUBOR VĚCÍ, VĚC HROMADNÁ ................................................................................................. 35 3.2 PLODY A UŽITKY VĚCI .................................................................................................................. 35 3.3 BYTY A NEBYTOVÉ PROSTORY ..................................................................................................... 36 3.4 POZEMEK ..................................................................................................................................... 37 3.5 SOUČÁST VĚCI ............................................................................................................................. 37 3.6 PŘÍSLUŠENSTVÍ VĚCI .................................................................................................................... 38 4 KOMPARACE ZMĚN V NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ S DŘÍVĚJŠÍ PRÁVNÍ ÚPRAVOU ................................... 40 Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/ ............................ 50 ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................. 53 SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ...................................................................................................... 55

ÚVOD Téma bakalářské práce „chápání pojmu věci v občanském zákoníku“ mi přišlo velice zajímavé. Důvodem je, že není často voleným tématem a také jsem se s tímto zadáním práce ještě nesetkala. Chci do daného tématu přinést nové poznatky, informace a uvést hlavní změny této problematiky. Dále jsem si téma vybrala, abych se dokázala orientovat v zákonných ustanoveních. Uměla vyhledat náležité právní předpisy, nadále porozuměla daným změnám v právních předpisech, dokázala odlišit co je věcí v právním smyslu a co věcí není. V začátku své práce budu věnovat pozornost v první řadě historii jako takové, obecnému pojetí věci v právním smyslu, jak se v určitém čase, nebo společnosti věc v právním smyslu vyvíjela, a to zejména v právu římském, ve všeobecném zákoníku občanském a v německém občanském zákoníku. V další kapitole se budu zabývat důležitou rolí chápání pojmu věci v právním smyslu a jejími definičními znaky, dále vlastnickým právem, neboť věc v právním smyslu se nám často promítá do věcných práv. Práce se zabývá též vymezením pojmu věci, tedy co věc v právním smyslu zahrnuje, příkladem jsou části lidského těla, živé zvíře, anebo byty a nebytové prostory, které tvoří nově samostatnou kategorii. Do mé práce uvedu také určitou judikaturu a právní ustanovení. Cílem mé bakalářské práce na téma „chápání pojmu věci v občanském zákoníku“ se budu zabývat především komparací dřívější právní úpravy s novou právní úpravou, tzv. jaká ustanovení byla pozměněna, změněna, nebo zrušena, anebo nově zahrnuta do zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“).

6

1 HISTORICKÝ POJETÍ VĚCI

VÝVOJ

PRÁVNÍHO

Vývoj práva se neustále mění. Přesto je v určitých znacích stále relativně konstantní, a to především díky římským právníkům, kteří položili do práva své základy, mezi něž patří i pojetí věci v právním smyslu. Právo se dalo členit na dvě základní skupiny, a to na právo veřejné a právo soukromé. Dále se pak právo soukromé dalo členit na právo osob, věcí a právo žalob. 1 Věcná práva římské právo nevymezuje, považovaly se za ně takové vztahy k věci, u nichž existovala povinnost ostatních subjektů zdržet se jakýchkoli zásahů. Jejich základní dělení bylo na držbu věcná práva a vlastnictví k věci cizí. Předmětem však mohla být vždy pouze věc, a to ve smyslu ohraničené části reálného světa, který mohl být předmětem majetkoprávních vtahů a sloužil k lidským nezbytnostem. Za věc nebyl považován svobodný člověk, ani části lidského těla, třebaže došlo k jejich oddělení. Základní dvě kategorie věcí se nazývaly jednak res extra commercium (s nimiž se nemohlo disponovat v soukromoprávních vztazích), jimiž byly například věci svaté či zasvěcené a podobně, a dále res in commercio (s nimiž soukromé osoby v rámci právních vztahů disponovat mohly). 2 Věci však bylo možné dělit také na božské a lidské anebo na veřejné a soukromé, přičemž ty se dále členily na tělesné a netělesné (res corporales a res incorporales), kdy základní rozdíl spočíval v tom, jestli je možné se jich fyzicky dotknout.3Za netělesné byly považovány například pozůstalosti, služebnosti nebo závazky, a to bez ohledu na jejich reálný obsah, neboť jejich hlavní podstatou bylo právo. Do skupiny soukromých věcí res in commercio náleželo kromě dělení věcí na věci hmotné a nehmotné, dělení na věci mancipační a nemancipační, podle toho, zda měly pro římskou zemědělskou rodinu zásadní hospodářský význam. Na věci movité a nemovité, věci genericky nebo individuálně určené (pro jejichž vymezení byla do jisté míry rozhodující lidská vůle), věci dělitelné a nedělitelné (u nichž je třeba zmínit, že ideální rozdělení bylo možné jak u věcí hmotných, tak i nehmotných s výjimkou služebností) a na věci zastupitelné a nezastupitelné. 4 1

HURDÍK, Jan et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-377-3, s. 21-22. 2 SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-334-6, s. 97-102. 3Viz čl. 13: „Corporales hae sunt, quae tangi possunt, velut fundus homo vestis aurum argentum et denique aliae res innumerabiles.“ Čl. 14: „Incorporales sunt, quae tangi non possunt, qualia sunt ea quae iure conssistunt, sicut hereditas, ususfructus, obligationes qouqou modo contractae…“ GAIUS. Učebnice práva ve čtyřech knihách. 2. komentář. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-054-3, s. 96; 98. 4 ELIÁŠ, Karel. Věc. Pozitivistická studie. Právník. 1992, roč. 131, 8, ISSN 0324-7007, s. 695.

7

Podle různých kritérií pro členění však existovala celá řada věcí, například věci plodonosné a neplodonosné, věci spotřebitelné, nespotřebitelné a opotřebitelné, věci jednoduché a složené anebo věc hlavní, její součást či příslušenství podle toho, zda se jednalo o celou věc v právním smyslu či nikoli.5Věc složená byla jediným předmětem práv pouze do té doby, než došlo k odloučení jejích jednotlivých složek, čehož se bylo možné domáhat i žalobou, jelikož vlastnické právo k jednotlivým věcem, které byly složkami věci složené, nezaniklo, ale pouze „spalo“. 6 Jestliže by však bylo požadování odloučení těchto věcí nepřiměřené, vrátil by se pouze dvojnásobek hodnoty věci, která tvořila danou složenou věc. Podle římského práva se za věc považovali i otroci. Právní úprava však nebyla zásadová a často se při její interpretaci užívala analogie. Charakteristickými právními objekty však byly zvířata a neživé věci. Dělení věcí jakožto neživých předmětů majetkoprávních vztahů (vedle lidského chování, které je také jejich předmětem) obsahuje zejména Gaiova Učebnice, ale také justiniánské Instituce7, kdy oba autoři na sebe navazují řeckou filosofii, zejména Aristotela a stoickou školu. Římskoprávní pojetí věci je po určitém historickém vývoji znovu užíváno zejména v městském právu, a to často se specifickým výkladem, který se v určitých aspektech mohl odlišovat. 8

1.1 DEFINICE VĚCI V ŘÍMSKÉM PRÁVU Pro věcná, závazková i dědická práva byly věci v římském právu nejdůležitějším pojmem. Typickým znakem pro římské právo bylo to, že se za věc počítal i člověk zbavený svobody. Pro římské právníky byla věc v právním smyslu jako prostorově omezený kus zevního světa, který může být samostatným předmětem. Nauka v římském právu dělila věci na hmotné a nehmotné. Jako nehmotná věc se rozuměla např. pozůstalost, jak víme od spousty autorů, tak samotné římské právo nebylo jednotné v této definici.9Za další se jako hmotná věc rozuměla v širším pojetí vše, co mohlo být předmětem soukromého práva. 10 5

KINCL, Jaromír a URFUS, Valentin. Římské právo. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. Edice Učebnice. ISBN 80-7038-134-5, s. 117121. 6 SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-334-6, s. 97-102. 7

KINCL, Jaromír, SKŘEJPEK, Michal a URFUS, Valentin. Římské právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. Právnické učebnice. ISBN 80-7179-031-1, s. 82-83. 8

SEDLÁČEK, Jaromír; ROUČEK, František et al. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl II. Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1998. sv. 1. ISBN 80-85963-61-2, s. 6-8. 9

BALÍK, S. Rukojeť k dějinám římského práva a jeho institucím. Dobrá voda: Aleš Čeněk, 2002, s. 74.; KINCL, J., URFUS, V., SKŘEJPEK, M. Římské právo. C. H. Beck, 1995, s. 82-83. 10 BLAHO, P., REBRO, K. Rimske právo. Bratislava-Trnava: Iura Edition, 2002, s. 216.

8

Po dlouhá staletí bylo charakteristickým znakem vyjádření hodnoty věcí v penězích v právu římském. Princip tohoto znaku znamenal v praxi to, že ochrana práva v soudním řízení se uskutečnila cestou odsouzení rušitele k peněžité částce. 11 Mimoto se věc dělila na další kategorie, které používáme a známe i dnes, jako na věci movité a nemovité, hmotné a nehmotné, zuživatelné a nezuživatelné, zastupitelné a nezastupitelné. Římské právo mělo ještě svoje specifické dělení a to věci mancipační a nemancipační. Věci mancipačními se rozuměly pozemky, stavby, otroci nebo např. dobytek. A nemancipační věci převáděny odevzdáním, tedy tradicí. 12 Rozdělení těchto věcí vyplývalo z hodnoty věcí, které jim přidělovali Římani, kdy u podstatnějších mancipačních věcí byl opatřen princip publicity.

1.2 POJEM VĚC V PRÁVNÍM SMYSLU V ABGB a BGB (všeobecný zákoník občanský a německý občanský zákoník) V názoru na pojetí věci v právním smyslu se setkáváme s dvojím rozdělením. A to jedno rozdělení vychází ze tzv. „širokého pojetí“ věci, které za své věci prohlašuje i statky nehmotné povahy a druhé rozdělení se pojmenovává jako tzv. „ úzké pojetí“ věci. Toto pojetí chápe věci v právním smyslu jako hmotné předměty, ke kterým někdy přikládá i ovladatelné přírodní síly. Obvykle se v soukromoprávních kodexech vyskytuje převládání jednoho nebo druhého pojetí. Například typickým příkladem širokého pojetí je ABGB a úzkého pojetí BGB. Ze širokého pojetí věci v právním smyslu vycházel ABGB, kde se v § 285 ABGB píše, že všechno, co je od osoby odlišné a slouží k užívání lidí, sluje věc v právním smyslu. Toto ustanovení mířilo na vymezení člověka proti věcem. Danému ustanovení šlo o životní princip lidské osobnosti, která podle právního řádu nemá být nástrojem jinému člověku.

11

BALÍK, S. Rukojeť k dějinám římského práva a jeho institucí. Dobrá voda: Aleš Čeněk, 2002, s. 74.; BUCKLADN, W. W., McNAIR, A. Roman law and common law a comparison in outline. Cambrigde: The University Press, 1965, s. 60-61. 12

BALÍK, S. Rukojeť k dějinám římského práva a jeho institucí. Dobrá voda: Aleš Čeněk, 2002, s. 74.; BUCKLADN, W. W., McNAIR, A. Roman law and common law a comparison in outline. Cambrigde: The University Press, 1965, s. 60-61.

9

Dřívější literatura poukazovala příklad dlužníka, který se nemohl stát objektem práva věřitele, nebo dítě objektem rodičovského práva.

13

Příčina zmíněného vymezení byla reakcí

na zrušení nevolnictví, ke kterému došlo krátce před přijetím Všeobecného občanského zákoníku. Dále s tím nepatrně souvisel § 16 ABGB, který definoval, že každý člověk má vrozená, již rozumem poznatelná práva, a proto ho bylo třeba považovat za osobu. 14 A dále § 16 ABGB zakazoval otroctví a nevolnictví. Z uvedených stanovení je zřejmá mocná inspirace dobovými fakty.

Obrázek č. 1 – První strana ABGB z roku 1896, Zdroj: germanhistorydocs.ghi-dc.org/images/20030041-r1.jpg

13

ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k československému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a V Podkarpatské Rusi, II., Praha: V. Linhart, 1935, s. 7. 14 Srov. § 19 obč. zák.

10

Kdežto Německý občanský zákoník zvolil oproti ABGB jiné pojetí věci v právním smyslu. Řídil se podle úzkého pojetí věci. V § 90 BGB pod věci v právním smyslu třídil hmotné předměty a jenom ty mohly být předmětem vlastnického práva.

1.3 Vládní návrh občanského zákoníku z roku 1937 a občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Po vzniku Československa se přejímaly právní předpisy z rakouské monarchie. Týkalo se to i ABGB. V českých zemích platilo právo rakouské. Tak právo uherské platilo na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Hlavním důvodem, proč se uvažovalo o prozkoumání občanského práva, byl právě existující právní dualismus. Osnova vládního návrhu občanského zákoníku z roku 1937, byla výsledkem dlouholeté práce, která se ale nakonec nestala účinnou na našem území. Vlastně se jednalo o přezkoumanou osnovu Všeobecného občanského zákoníku, kde byly menší či větší rozdílnosti. Vládní návrh pohlížel na věc v právním smyslu jako na vše, co je rozdílné od člověka a slouží k potřebě lidí. Dále vládní návrh obsahoval také definici hmotných věcí a věcí nehmotných. Věci nehmotné pak prohlašoval za práva. 15 Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se však navracel k úzkému pojetí věci. A to znamenalo, že věci odpovídaly hmotným předmětům, které slouží k potřebě lidí. A to dokonce ovladatelné přírodní síly byly v tomto zákoníku uznány jako za povahu věci v právním smyslu. Inspirací užšího pojetí věci bylo pro sovětské právo zdrojem, které ale bylo ovlivněno německým občanským zákoníkem.16O širokém pojetí nebyla ani zmínka. Místo toho se uvádělo, že předmětem osobního vlastnictví mohly být jedině spotřební předměty, kterými jsou bytové zařízení, umělecké předměty, knihovny, osobní dopravní prostředky, nebo dokonce i rodinný dům a garáž. 17

15

SCHELLE, K., TAUCHEN, J. Občanské zákoníky. Kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2012, s. 349. 16 § 23 obč. zák. č. 141/1950 Sb. 17 Zvl. část. Hlava II. důvodové zprávy k zákonu č. 141/1950 Sb.

11

1.4 VYMEZENÍ VĚCI V PRÁVNÍM SMYSLU V ZÁK. Č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů V právní teorii máme předmět přímý a nepřímý, ten musíme rozeznávat v občanskoprávních právech a povinnostech. Za prvé se má na mysli lidské chování, kterým se uskutečňují práva a povinnosti stran, nebo tím nazýváme chování subjektů. Dále pak rozeznáváme, čeho se dané chování týká. Tento obsah byl zakotvený v § 118 zák. č. 40/1964 Sb., OZ, ve znění pozdějších předpisů.18§ 118 OZ byl dříve platným, tedy vymezoval předměty občanskoprávních vztahů, které v zásadě odpovídaly definici věci v právním smyslu v OZ, dalo by se říct, že se s ní do určité míry překrývá. OZ pojem věc v právním smyslu nedefinoval. Někteří autoři si to vysvětlovali tak, že pojetí věci je přírodním faktem, které nepřísluší právu definovat.

19

Pojem věc se v zákoníku

vysvětloval jako smysl předmětu v občanskoprávních vztazích, případ nebo záležitost. V § 118 OZ se stanovily čtyři kategorie předmětu občanskoprávních vztahů a to věci. Pokud to jejich povaha připouštěla tak i práva nebo jiné majetkové hodnoty. K tomu se dále vyhrazovaly byty a nebytové prostory. Teorie se však shodovala, že to co se týká samotných věcí, tak spadá do vymezení v právním smyslu pouze na věci hmotné. Předmětem občanskoprávních vztahů mohla být práva, pouze jen když to jejich povaha připouštěla. Často se za příklad v literatuře uváděla pohledávka, přičemž ji vylučovala z předmětu vlastnictví. Dále prohlásila dluh neboli povinnost, jako možný předmět občanskoprávního vztahu s odvoláním na instituty převzetí dluhů a přistoupení k závazku.20 Majetkové hodnoty, které spadaly do zbytkové klauzule, tak musela jejich povaha připouštět obchodovatelnost. Podobně na tom byly i práva.

18

ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kol. Občanské právo hmotné 1. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 238

19

KRATOCHVÍL, Z. a kol. Nové občanské právo. 1. Vydání. Praha: Orbis, 1965, s. 186. ELIÁŠ, K. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy. 2007, č. 4, s. 119.1.5 ZNAKY VĚCI V PRÁVNÍM SMYSLU 20

12

Abychom věc mohli označit za věc v právním smyslu, musí splňovat určité požadavky. Ne všechny věci, které nás obklopují a které běžně vnímáme, odpovídají vymezení věci. Nejdůležitějšími znaky, které má splňovat věc v právním smyslu je její ovladatelnost a užitečnost.

21

Užitečnost znamená přinášet užitek vlastníkovi, i když ji

vlastník nepoužívá, jeví se tedy jako nepotřebná, tak to ale neznamená, že přestává být věcí (vlastník jí uloží do sklepa a nepoužívá ji). Užitečnost dále můžeme vnímat jako užitek do hospodaření.

22

Můžeme tuto hodnotu spatřovat jako prospěšnou pro člověka, tím se ale

nemyslí jen hodnota majetková, ale i estetická. Člověk by měl dále zohledňovat to, že když pro něj není daná věc užitečná, neznamená, že je neužitečná i pro druhého, že nemůže být užitkem druhým lidem. Dalším znakem je ovladatelnost, z daného plyne, že pod pojmem věci v právním smyslu můžeme zařadit vše, co dokážeme podrobit své vůli. Stejně jako u užitečnosti se vychází z objektivního hlediska. Věc přitom nemusí být ovladatelná v každém okamžiku, například když řidič ztratí kontrolu nad svým vozidlem. 23 Odborná literatura tedy vychází jen z hlavních definičních znaků ovladatelnosti a užitečnosti věci v právním smyslu. Jestliže ale budeme nahlížet na užitečnost podle subjektivního hlediska, tak si každý sám může posoudit, zda se mu konkrétní věc jeví jako užitečná, můžeme totiž dojít každý k jinému závěru, než při pohledu z objektivního kritéria. Objevují se totiž názory o překonání znaku užitečnosti.

21

KNAPP, V., KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA., J. a kol. Občanské právo hmotné. Praha, 1997, s. 147.; ŠVESTKA, J., SPAČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 581. 22 ELIÁŠ, K. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy. 2007, č. 4, s. 119 23

Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 26. 09. 1963, sp. zn. 5 Co 330/63.

13

Příkladem může být taková hromada bláta, která se nám určitě nezdá být užitečná, ale nicméně soused v ní může vidět úrodnou zeminu pro svůj skleník a chtít ji koupit. V tomto okamžiku ji přiznáváme povahu věci a předmětu kupní smlouvy nebo budeme trvat na objektivním požadavku užitečnosti. Jistě bychom mohli najít mnoho příkladů, nicméně bude vždy těžké dojít k jednoznačnému konci, zda daným předmětům přisoudit povahu věci nebo ne. To věděl i Krčmář, který znázornil příklad na zrnku písku, na třískách dřeva a i na hrstce popela, že se nejedná o věci v právním smyslu, pokud nepřináší podmínku schopnosti užitku. 24

Proto je v obecné rovině vodítkem užitečnost a ovladatelnost. Pokud by se našel alespoň jeden subjekt, pro který by daný předmět mohl mít cenu, není důvod mu nepřiznat povahu věci, kdyby šlo tedy o podstatný případ. Proč bychom měli zakazovat nebo omezovat náklonnost k určitým předmětům, když nás nijak neohrožují nebo nepoškozují zájmy společnosti. Dokonce tyto předměty představují pro některé subjekty určitou cenu neboli hodnotu.

1.5 PRÁVO VLASTNICKÉ Je dobré si v této práci nastínit právo vlastnické, jelikož se zabýváme věcí v právním smyslu, která se velmi týká věcných práv. Vlastnické právo tu totiž hraje velikou roli v hospodářském styku a je vhodné si ukázat tento institut se zaměřením na jeho předmět a dát ho do jednotlivých souvislostí s OZ. Podle Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., čl. 11 je dáno, že každý má právo vlastnit majetek, tím to je garantované vlastnické právo. Tento článek prohlašuje právo být vlastníkem, nikoliv neprohlašuje, že vlastnické právo je základní lidské právo. Velký důraz se kladl na rozlišování pojmu „vlastnictví“ a „vlastnické právo“, na toho důsledné rozlišování si kladl za cíl OZ.

24

KRČMÁŘ, J. Právo občanské I. Výklady úvodní a část všeobecná. IV. doplněné vydání. Praha: Nákladem knihovny sborníku věd právních a státních, 1946, s. 175.

14

Vlastnictvím jsou věci hmotné i nehmotné, které někomu patří, podle § 1011 OZ. Toto ustanovení nám představuje vědecké vymezení vlastnického práva, tedy nám říká, co je předmětem vlastnického práva nebo co jim v zásadě může být. O vlastnictví dále hovoří § 495 OZ, který nám říká, všechno co patří osobě, tvoří její majetek. 25 Když se zaměříme na tyto zákonné ustanovení, tak zjistíme, že si jsou velice blízká, skoro až obsahově totožná. První z nich mluví o věcech hmotných a nehmotných, které označuje jako vlastnictví a druhé ustanovení mluví o všem, co patří osobě, což jsou tedy věci hmotné a nehmotné a považuje je za majetek. Můžeme se tedy domnívat, že vlastnictví odpovídá legální definici majetku (jako předmětu občanského práva). Před účinností OZ chyběla zákonná formulace pojmů jmění a majetku. Majetek se totiž někdy rozlišoval v užším a širším smyslu. V širším smyslu majetku se hovořilo o pasivech, ty se zahrnovala sem. Dnes se do majetku zahrnují tyto věci, jako jsou práva a jiné majetkové hodnoty náležející osobě. Které už budou ve svém souhrnu vyhovovat jen aktivům. Oproti tomu nudou do jmění spadat i pasiva, což jsou například dluhy. 26Na vymezení pojmu vlastnictví anebo vlastnického práva se nahlíželo různorodě. Například římské právo toto vymezení nepovažovalo vůbec za důležité. Důležitým ale bylo, jaká ochrana je tomuto právu poskytována. Teoretickými úvahami se Římané vůbec nezaobírali, nebyly pro ně podstatné. Vlastnické právo můžeme vlastně pojmout dvěma způsoby. Jako soubor dílčích oprávnění ho vymezovalo římské právo, věc mohl vlastník – držet, užívat, požívat a jako důsledek mocenského vztahu k věci ji mohl vlastník i zničit. 27 Druhé pojetí vlastnického práva nám zastávalo, že člověk nad věcí má absolutní právní panství. Musíme si však uvědomit, že vlastnické právo je velmi složité definovat, protože se nám neustále mění s vývojem naší společnosti. Avšak OZ tuto skutečnost bere na vědomí a proto vlastnické právo nedefinuje, ale popisuje jeho předmět, kdy ho definuje v objektivním smyslu a nadále se přiklání k definici obsahu vlastnického práva jako pojetí v subjektivním smyslu. 25

Vše, co někomu náleží, všechny jeho hmotné a nehmotné věci, slují jeho vlastnictví. In: ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k československému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a V Podkarpatské Rusi, II., Praha: V. Linhart, 1935, pozn. 5, s. 196. 26

To ostatně deklaruje i § 495 obč. zák.

27

Důvodová zpráva k obč. zák. k § 1011.

15

2 POJEM VĚC Věc se v latinské terminologii označuje jako „res“. Odlišné však je chápání obsahu pojmu „věc“ v laickém a právním smyslu, jazyce (ne všechno, co je věcí v reálném světě, se uznává jako věc v právním smyslu). Právní definice věci není definicí reálnou, nevypovídá totiž nic o reálném světě, nicméně nominální definice, ta stanovuje obsah pojmu nezávisle na reálném světě. Věc v právním smyslu je specifický obsah pojmu. Významem pro právo je věc, jako objekt (předmět) právních vztahů a také základem věcných práv (zejména práva vlastnického). 28 Vymezujeme zásadně dvojí možný přístup k věci, tedy úzké a široké vymezení věci. Úzké vymezení věci je pouhý hmotný předmět vnějšího světa (res corporales), příkladem tohoto vymezení je Německo, Polsko, ČR dle zákona č. 40/1964 Sb., OZ, ve znění pozdějších předpisů. Naopak v širokém vymezení věci, jsou věci hmotné a nehmotné předměty (res incorporales), příkladem je Rakousko, Francie, ČR dle č. 89/2012 Sb. NOZ. Příkladem úzkého vymezení je židle, jízdní kolo, pozemek a příkladem širokého vymezení jsou pohledávky, cenné papíry, ochranné známky, patenty a software.

28

Eliáš, K. Věc. Pozitivistická studie. Právník, 1992, č. 8

16

Věc je z hlediska teoretického předmětem občanskoprávních vztahů, podle § 118 OZ. Občanskoprávní vztahy se týkají lidského chování, kterým právní subjekty realizují své povinnosti a práva. 29 V komentovaném ustanovení jsou:

Věci Jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští

Práva, pokud to jejich povaha připouští

Byty a nebytové prostory

Diagram č. 1 – vlastní tvorba

V občanskoprávních vztazích jsou nepřímým předmětem v první řadě věci. Jsou vskutku základním pojmem soukromého práva. Pojem věci je zcela klíčovým znakem. Zákonné vymezení v soukromoprávní normě dnes chybí (prvotně ji obsahoval v § 13 zákoník mezinárodního obchodu, č. 101/1963 Sb.), nicméně právní věda neustále vykládá pojem věci v podstatě stejně, jako ji vymezoval onen dnes již dávno zrušený zákon.

29

Eliáš, K. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy, 2007, č. 4

17

Hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly jsou věcmi v právním smyslu. Nicméně věcmi jsou však hmotnými předměty i přírodními silami, jen tehdy, když jsou ovladatelné. Rozsah pojmu věci se postupně, ale velmi výrazně proměňuje, díky postupu ovladatelnosti přírodních sil. Ve 30. letech 20. století se kupříkladu elektřina nepovažovala za věc, protože právníkům nebylo jasné, zda jde o energii, nebo jde jen o nehmotné vlnění nějaké záhadné pralátky. Za klasický příklad neovladatelnosti se považuje sluneční energie, z roku 1974 se o tom píše v učebnici československého občanského práva, i když dnes už nám sluneční energie občas ohřeje vodu a topí nám. Podle (Obecného zákoníku občanského z roku 1811, vyhlášeného patentem č. 946/1811 Sbírky zákonů soudních), vyhlášeného patentem č. 946/1811 Sbírky zákonů soudních, právo dovolovalo existenci nehmotných věcí, jimiž se však rozuměla práva. Dnes však jednoznačně rozlišuje práva a věci., jsou totiž předmětem občanskoprávních vztahů, z tohoto mimo jiné plyne, že věc a právo je pokaždé něco jiného. Práva tedy nelze považovat za nehmotné věci. Platné právo nám uvádí, že věcmi v právním smyslu jsou jen hmotné předměty, nikoli práva. Výše jsme už uvedli, že vedle hmotných předmětů jsou věcmi i ovladatelné přírodní síly, které slouží k potřebám lidí. Pokud se ale v literatuře bavíme o hmotných předmětech, tak se někdy setkáme i s požadavkem užitečnosti. Avšak požadavek užitečnosti dnes patří mezi nejspornější. Například: děravý, nebo rozbitý hrnek anebo dokonce jen střep, který z hrnku zbyl, není opravdu ničím užitečný (voda z něj přeci vyteče, nebo jde-li o střep, tak se do něj dokonce voda nedá ani nalít). Ale na druhou stranu, když je hrnek tisíc let starý a rozbije se, nelze potom vyčíslit jeho hodnotu (užitečnost).

18

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů je odpadem každá movitá věc, které se někdo zbavuje, nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Trochu jinak lze říci, že se člověk zbavuje věci, kterou už nepotřebuje, která je pro něj neužitečná. V první řadě musí být hmotný předmět nebo ovladatelná přírodní síla ovladatelná, aby mohly být v právním smyslu věcmi, faktem je, že nemusí být v konkrétní chvíli ovládány. Příkladem je auto na ledě, nebo domácí kocour, který je na útěku a nemusí je ovládat každý. Podle soudní praxe nemusí být hmotné předměty v pojmu věci právního smyslu ovládány plně, ale postačí jen, jsou-li ovládány v zásadě a z převážné části (srovnání k tomu již rozhodnutí č. 17/1964 i dřívější stanovisko č. 63/1962, ze dne 11. 07. 1962 Sb., rozhodnutí a sdělení československých soudů). Věc tedy musí být ovládána, ale není třeba, aby byla v konkrétní situaci, ani konkrétní osobou ovládána, a také není potřeba, aby byla ovládána zcela. Nemůžeme ale považovat všechny hmotní předměty za věci v právním smyslu. Jsou hmotné předměty, ale i přesto, že hmotnými předměty jsou, nemohou být věcmi. Dále máme tzv. nebeská tělesa, ty jsou významnou kategorií neovladatelných hmotných předmětů. Je důležité zmínit, že Kosmická smlouva z roku 1967 jasně zakazuje přisvojování Měsíce a planet státy. Někteří však usuzují, že jiným subjektům to zakázáno není, takže už v dnešní době některé společnosti rozprodávají pozemky na Marsu či Měsíci. Ale podle našeho práva se rozumí, že nebeská tělesa, nejsou věcmi pro svoji neovladatelnost, alespoň do té doby, dokud společenský pokrok nepostoupí tak, že bude takové tělesa (pozemky) ovládat, neboli užívat. 30

30

DOC. JUDr. Milan Kindl, CSc., ASPI, 2005 [cit. 2015. 04. 05], ASPI

19

2.1 DEFINICE VĚCI Z důvodové zprávy (k § 489 až 493, předpis č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „NOZ)

V první řadě je nutné říci, že věcí v právním smyslu se rozumí to, co je od osoby rozdílné, sloužící potřebě lidí, tedy pro člověka užitečné. Prospěšnost lidskému životu tedy znamená mít i svou hodnotu. Užitečnost není jen faktický přínos v rámci konkrétního předmětu a určitého vlastníka, ale především objektivní způsobilost přínosu užitku hospodářskému. Užitečnost je sice s věcí úzce spjata, ale nelze ji označit jako její vnitřní vlastnost, jelikož jen lidská vůle, poznání a schopnosti člověka rozhodují, co je a není užitečné. Za druhé, věcí v právním smyslu označujeme věc týkající se subjektivního majetkového práva, především práva vlastnického. Věc v právním smyslu je typická tím, že je možné si ji přivlastnit. Jinak řečeno, určitý předmět je věcí v právním smyslu právě tehdy, dáli se ovládat. V lidském životě jsou však věci, které jsou pro nás užitečné, ale nejsou ovladatelné, například déšť, slunce či žhavé zemské jádro, proto je s pojmem věci nemůžeme spojovat.

2.2 PŘEDMĚT PRÁVNÍCH VZTAHŮ V NOZ

se

setkáváme

s

novým

způsobem

kategorizace

předmětu

občanskoprávních vztahů. Do této chvíle byly předmětem právních vztahů věci, byty, nebytové prostory, práva a jiné majetkové hodnoty, tedy povinnosti a práva, která se týkají všech stran těchto vztahů. Nově zákon zná i věci nehmotné, živá zvířata i určité části těla, která se dají bezbolestně oddělit i bez znecitlivění, například vlasy, tudíž předmětem právních vztahů se stávají věci. Již řečeno, věci jsou stále nejvýznamnějším předmětem soukromoprávních vztahů. Dříve bylo vymezení pojmu věci v právním smyslu ponecháno na teorii a judikatuře, nyní je však legální definice v komentovaném ustanovení shodná s legální definicí v OZ.

20

Pozitivní a negativní vymezení věci je věcí v právním smyslu tehdy, jsou-li splněny dvě podmínky, které jsou uvedeny v komentovaném ustanovení. A to má být tím, co je od člověka či právnické osoby rozdílné a tím, co slouží potřebě lidí. V tomto ustanovení je také dáno, že za věci v právním smyslu nelze považovat fyzické ani právnické osoby. Pokud je splněna i podmínka užitečnosti, tehdy mluvíme o věci v právním smyslu. Podívejme se však na legální definici § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů., která uvádí, že odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje dobrovolně či z povinnosti. Podle téhož zákona § 4 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů však každá movitá věc spadá do vlastnictví obce. Tudíž na jedné straně máme ex lege movitou věc, na straně druhé neužitečný hmotný předmět. Neužitečnost, která je spjata s pojmem movité věci – Podle § 9 odst. 2 NOZ je totiž NOZ dodatečnou obecnou normou, a soukromá práva a povinnosti se jim řídí jen v takovém rozsahu, v jakém je upravují jiné předpisy. Zákon o odpadech, by tedy podle zásady přednosti derogoval zvláštním zákonem nad obecným, tedy by se řídil zásadou lex specialit derogat generali. Existují také kategorie, které mají zákonem stanovenou podmínku ještě jednu. A to hmotné věci a přírodní síly. Musí to být tedy takové hmotné předměty a přírodní síly, které jsou ovladatelné. Je logické, že v případě kategorie nehmotných věcí, především práv, by se tato podmínka stala zcela nesmyslná, tudíž není stanovena komentovaným ustanovením pro věci všechny, ale jen a pouze pro ty, kde má svou podstatu. Z tohoto důvodu zákon v § 496 NOZ odst. 1 udává definici hmotné věci jako ovladatelné části vnějšího světa, kdežto ustanovení § 497 NOZ definuje přírodní síly jako hmotné věci pouze za předpokladu, že jsou ovladatelné. Již bylo řečeno, že věcí nemůže být ani osoba právnická, ani fyzická.

21

Ustanovení § 493 NOZ zvláště zdůrazňuje, že lidské tělo ani žádná jeho část, třebaže oddělená, není věcí. Dle NOZ nejsou věcí ani zvířata. Část nauky se se širokým pojetím věci v právním smyslu neztotožňuje.

Judikatura: Odpad spadá pod vlastnictví obce. V případě, že se dosavadní vlastník vzdá vlastnického práva vědomě, například vyhozením do kontejneru na odpadky, může se tato věc opuštěná stát předmětem zatajení věci. Mrtvola není věcí, dokud v ní vidíme tělo určité zemřelé osoby. Není-li tomu tak, i mrtvé lidské tělo je věcí, příkladem budiž mumifikovaná těla z dávných dob nebo jiné prehistorické nálezy. Dle zákona § 118 NOZ

není tělo

zemřelého věcí, tudíž za věc nemůžeme považovat ani část umělou. Pouze v případě, že byla umělá část oddělena od těla zemřelého, teprve pak se ve smyslu § 118 NOZ stává věcí. Vznikne-li škoda způsobená neoprávněným telefonováním, je nutné za věc v právním smyslu považovat telefonické impulzy, jelikož právě jejich využití se stalo základem způsobené škody. V rámci fyziky jsou to impulzy elektrického proudu, elektrická energie je přírodní silou, tudíž užitečnou a ovladatelnou. Za věc nepovažujeme narostlý vous. Vous, který vyrostl, není věcí. Předmětem koupě může být parní síla nebo elektrický proud. Za předmět koupě můžeme považovat parní sílu nebo elektrický proud. 31

31

JUDr. Ondřej David a JUDr. Tomáš Kindl, ASPI, 2011 [cit. 2015. 04. 05], ASPI

22

2.3 DEFINIČNÍ ZNAKY VĚCI Věc definujeme jako odlišnost od osoby a živého zvířete. Dále je to samostatná existence ve vnějším světě (ne jako část jiného předmětu). Dalším vymezením věci je ovladatelnost (v objektivním smyslu), tj. objektivní možnost dostat daný předmět do sféry lidského vlivu a užitečnost (v objektivním smyslu), tj. způsobilost přinášet užitek. Marginálním případem je zrnko písku, kapka tekutiny, tříska dřeva. Dalším zvláštním druhem je veřejný statek, který je určen k veřejnému užívání, je věcí movitou i nemovitou, je nerozhodné, kdo je jejím vlastníkem (veřejné či soukromé vlastnictví)a podstatnou věcí je jeho zamýšlený účel užívání, nikoli faktický stav.

Příkladem užití jsou:

Plody, které spadly na sousední pozemek, jsou tedy podle § 1016 OZ veřejným statkem.

Diagram č. 2 – zákonná ustanovení

Zvíře bez pána, je myšleno jako zvíře zajaté, divoké nebo zkrocené, které uprchlo a není označeno, o tomhle se píše v § 1049 OZ - vymezení zvířete bez pána.

Zdroj: vlastní tvorba

23

Hodnocení ceny věci:

Hodnotu některých věcí vyjadřujeme v penězích. Cenu věci určujeme jako cenou obvyklou, pokud je něco jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem, vidíme k nahlédnutí v OZ dle § 492, odst. 1.


Ve vymezených případech je zajišťována mimořádná cena věci. Tato cena má stanovená kritéria, která jsou pro cenu věci rozhodná, v OZ dle § 492, odst. 2.


Náhrada při poškození věci:

Pokud se určuje výše škody za určitou věc, vycházíme z její obvyklé ceny při poškození a zohledníme, co musí poškozený vynaložit k nahrazení funkce věci, v OZ dle § 2969, odst. 1.


Poškodí-li někdo věc svévolně, nebo ze škodolibosti, bude muset nahradit poškozenému cenu zvláštní obliby, tedy pokud k ní má poškozený citový vztah, nebo je pro něj velmi důležitá, v OZ dle § 2969, odst. 2.


24

Dále je pojem věc v hmotně právním smyslu slova to, co může být předmětem práv, ale určitě ne jejím nositelem, tedy subjektem. Věci jsou tak v rozporu k osobám. Neodmyslitelným znakem věci je její oddělitelnost tedy vymezitelnost a její užitnost, eventuelně ocenitelnost. V tohle smyslu jsou věcmi i domácí zvířata, protože nejsou osobami, totiž nemohou být účastníky procesu. Oproti staršímu pojetí, v němž se za věci pokládaly i věci

nehmotné.

Nový

občanský

zákoník pojem

věci

poněkud

stále

zužuje

a

rozlišuje vlastnictví hmotných věcí od nehmotných práv (například autorských). Názor na věc v právním smyslu není stálá a postupně se mění a dělá pokroky. V zásadě je přijatelný dvojí primární přístup, a to jednak materialistický, který spočívá v postoji k věci v jejím užším pojetí, a jednak idealistický, který naopak k věci přistupuje v jejím širším smyslu a vyjma hmotných předmětů pod tímto pojmem vnímá i nehmotné statky, zejména práva. V Listině základních práv a svobod se mluví výhradně o majetku, a to bez ohledu na jeho hmotný či nehmotný základ, čímž je mimo jiné dán předpoklad k dalšímu zlepšení ve vývoji v pojetí věci, a to směrem k jejímu širšímu smyslu, který umožní vytvoření obsahové a terminologické jednotnosti výkladu pojmu věc sledu zvláštních zákonů s občanským právem. OZ sám pojem věci nedefinuje. Vymezuje jen členění věcí na movité a nemovité a definuje pojem věcí nemovitých. Naopak v evropských občanskoprávních kodifikacích můžeme lze narazit na širší a užší vymezení věcí v právním smyslu. Zatímco roku 1811 obecného OZ se považuje za věci v právním smyslu vše co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí. Za to německý občanský zákoník z roku 1896 považuje za věci v právním slova smyslu jen hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly, které slouží k potřebám lidí. Toto pojetí věci v právním smyslu se převzalo i k nám do OZ z roku 1950 a dále i do platného OZ. OZ tedy rozpoznává věc v právním smyslu jako hmotné předměty, za předpokladu že jsou užitečné a ovladatelné, tedy slouží k potřebám lidí. Oba tyto předpoklady jsou stoupající. Věcí tedy nemůže být hmotný předmět, pokud je-li sice ovladatelný, ale není užitečný, ani naopak je-li sice užitečný, ale neovladatelný, přirozeně ani tehdy, chybí-li oba předpoklady.

25

Ovladatelnost je tedy posuzovat tak, abychom se drželi faktů, tedy objektivně. Nenáleží na tom, zda je určitá věc ovladatelná v tom daném okamžiku, ani zda je věc ovladatelná určitou osobou, ale zda je v mezích lidských možností ji ovládat. Příkladem je automobil, jenž se stal neovladatelným pro svého řidiče v dopadu poruchy řízení, nepřestal být věcí v právním smyslu. Dále musíme brát v potaz užitečnost věci a brát ji zcela objektivně. K věcem v právním smyslu tradičně přiřazujeme i přírodní síly (energie). Tedy i přírodní síly budou předmětem soukromých práv a povinností, jako hmotné předměty pokud jsou-li ovladatelné a užitečné, sloužící k potřebám lidí. Vlastnosti přírodních sil musíme posuzovat z hlediska vývoje naší společnosti, zejména z hlediska vývoje techniky a vědeckého poznání, příkladem je energie vodní, parní, jaderná i elektrická, tyto přírodní síly existovaly dříve, než se staly užitečnými a ovladatelnými. Avšak věcmi v právním smyslu se staly teprve tím, že byly ovládnuty. Pokud se bavíme o části lidského těla, ty nejsou věcmi, ani tehdy když jsou oddělené od lidského těla. Podmínky pro použití těla a jeho části stanoví primárně zvláštní předpisy.32

Příkladem jsou:

Části lidského těla i po smrti nelze brát jako věc, podle § 493 OZ

Jsou části těla, které slouží pro účely právních dispozic, jsou věci movitými. Takhle se nakládá jen s určitými oddělenými částmi těla, podle § 112 OZ


32


Eliáš, K. Součást věci a příslušenství věci. Ad notam, 2007, č. 4

26

V § 188 OZ je uvedeno, že jsou i kategorie ovladatelných hmotných předmětů, které věcmi přesto nejsou. V § 285 ABGB 1811 je upraveno, že věci v právním smyslu je vše, co je od osoby rozdílné. Každopádně i dnes platí, že věc nikdy není člověk a naopak.33 Pokud jde o člověka, jako takového, můžou se zdát spornými jeho části těla. Už dříve platilo, že pokud se nebere člověk jako věc, tak ani jeho části lidského těla nemohou být věcí a to ani části přirozené, jimi jsou například zuby, nebo vlasy a nadále ani části umělé, jimi jsou umělé zuby, plomby, protézy. Věcmi tedy nejsou jak části umělé ani přirozené. Avšak umělé se mohou stát věcí přirozeným rozpadem těla zemřelého. Nakonec si shrneme, že nejsou-li ovšem části lidského těla věcmi, nemůžeme s nimi disponovat, například prodávat orgány, ale třeba ani zuby či vlasy. V současnosti máme velký rozvoj ve zdravotnictví a proto je věc vnímána zase aktuálněji. Podle § 421a odst. 1, OZ je psáno, že každý sám za sebe odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají počátek v povaze přístroje nebo jiné věci, kterých bylo při splnění závazku použito. V druhém odstavci se píše o odpovědnosti podle odst. 1, vztahuje se na poskytování zdravotnických a biologických potřeb. Věcmi jsou bez pochyby léky, lékařské přístroje a nástroje. Vstupujeme-li do zdravotnické praxe, je před námi otázka, čím je například krev používaná při transfúzích. Samozřejmě podle diskuzí a podle speciálních lékařských výkonů může jít o škodlivé působení transplantátu na organismus. Obdobnou situaci při zásazích do lidské reprodukce představuje situace, kdy po umělém oplodnění byl v dopadu genetické zátěže dárce spermatu vyvolán defekt narozeného dítěte apod. Ale díky tomu, že nejsou části lidského těla věcmi, musí být jejich právní režim upraven normami práva veřejného. Někdy ale může nastat potíž, kdy byla způsobena škoda na zdraví infikovanou krví, to by totiž rozhodně nešlo o škodu způsobenou „věcí, již bylo použito ke splnění závazku“.

33

JEHLIČKA, Oldřich. Občanský zákoník a předpisy související. 2. dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995, xxv, 174 s. ISBN

8070491264.

27

Právě velmi složité právní problémy způsobují zejména transplantace, transfúze, ale i jiné specifické medicínské výkony a je zde pokládána otázka, do jaké míry lze připustit dispozice s částmi lidského těla, případně s částmi mrtvého těla. Tradiční občanské právo zastává názor už po staletí, že části lidského těla věcmi nejsou, dnes je ale nepochybné, že se určitá náklonnost s částmi lidského těla připouští. Tato náklonnost se občanskému právu velmi vymyká, jak lze poznat. Když se bavíme o dispozici s částmi lidského těla, je to sice právní úkon, ale nejde tu o žádný převod vlastnictví, ani jít nemůže, protože části lidského těla nejsou věcmi přeci jen věci a práva mohou být předmětem občanskoprávních vztahů, i když problematika má vedle veřejnoprávní stránky samozřejmě i rozměr občanskoprávní. Kupříkladu problematika způsobilosti dárce a příjemce - možnosti odměny či úplatné dispozice a jiné. 34 Dále OZ jednoznačně neřeší, je-li věcí ve smyslu právním i živé zvíře. Z části se zvíře považuje za zvláštní druh věci, které může být i předmětem prodeje, daru, podílového spoluvlastnictví, společného jmění manželů a jiné. Protože je však zvíře živý tvor, proto je jeho právní režim podroben i zvláštní právní úpravě, která zcela zajišťuje jeho ochranu. Například zákon o myslivosti, zákon na ochranu zvířat proti týrání, aj. Nově se však připravuje návrh občanského zákoníku, který chápe živé tvory nikoliv jako věc. 35

Živé zvíře není věc Dříve se zvíře pojímalo jako předmět občanskoprávních práv a povinností majícího majetkovou hodnotu chápanou jako věc, na kterou se vztahují věcná práva a to výhradně právo vlastnické. Již dávno bylo zvíře bráno za způsob obživy, lovu nebo dopravy. Postupem doby se čím dál tím více stává zvíře přirozeným „přítelem“ člověka. To vždy ale bylo pojímáno jako věc.

34

DOC. JUDr. Milan Kindl, CSc., ASPI, 2005 [cit. 2015. 04. 05], ASPI JEHLIČKA, Oldřich. Občanský zákoník a předpisy související. 2. dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995, xxv, 174 s. ISBN 8070491264. 35

28

Evropské soukromoprávní normy v posledních letech vylučují pohled na zvíře jako na věc v právním smyslu. Tyto změny jsou hlavně zapříčiněny pohledem na zvíře v souvislosti s jeho ochranou a ekologickými a etickými názory. Tento trend je označován jako dereifikace zvířat. Do přijetí OZ bylo zvíře přijato za věc v právním smyslu a plně se za něj vztahovaly právní předpisy, které se týkají věcí, avšak od nabytí účinnosti nového soukromoprávního kodexu už zvíře věcí není. 36 Za věc se tedy už nepovažuje živé zvíře, ale mrtvé zvíře zůstává věcí. Snaha mnoha autorů zákoníku je odlišit zvíře jako živého tvora od jiných „mrtvých věcí“, protože živé zvíře není to stejné jako židle nebo stůl, neboť pociťuje bolest a strach a vyžaduje kromě toho zvláštní zacházení. Ochranu zvířat máme zaručenou především veřejnoprávní úpravou. S tímto spojením lze uvést zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. zákon České národní rady na ochranu zvířat proti týrání. 37 Tento zákon uvádí, že jeho účelem je: ochrana živých zvířat, ochrana proti týrání, proti poškozování jejich zdraví a jejich bezdůvodnému usmrcování. Smysl tohoto zákona je stanovit pro vlastníka zvířete, jak s ním může zacházet. Soukromoprávní pohled pojímá zvíře nejen jako obratlovce, ale i bezobratlového tvora, s tím že je schopný cítit bolest nebo stres. Dalšími zákony proti ochraně zvířat je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti nebo zákon č. 166/1999 Sb. zákon veterinární. Dále OZ v zákonném ustanovení § 489 NOZ chápe v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí, což platí i pro zvířata. Rovněž se však uvádí, že živé zvíře jako smysly nadaný tvor se od člověka liší právě rozumem. Pokud není zvíře věcí nelze ho ani vlastnit, jelikož se právo věcné vztahuje pouze na věci. Tímto se opět ukazuje další teoretická nesrovnalost ve vymezení zvířete. 38

36

Čl. 137 věta druhá GKRF výslovně stanoví, že při výkonu práv je zakázané kruté zacházení se zvířaty, které odporuje principům humánnosti. 37

ELIÁŠ, K. Objekt vlastnického práva a návrh občanského zákoníku (Také o abstrakci v juristickém myšlení). Právní Rozhledy, 2011, č. 11, s. 410. 38

DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 391.

29

Je za potřebí si ukázat druhou část předpisu o živých zvířatech, které nám říká, že ustanovení o věcech se na živé zvíře použije obdobně v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Pokud to uvedeme na pravou míru, tak zákon nám vlastně říká, že zvíře není věcí, ale na druhou stranu na něj použije ustanovení o věcech, avšak to neodporuje jejich povaze. Tedy vidíme, že druhá část je očividně nerozhodná jako část první. Když chtěli autoři vyjádřit povahu zvířete, tak měli stále na mysli, že živé zvíře bude nadále předmětem právního obchodu a nic se nezmění na tom, že živá zvířata budou i v budoucnu prodávána i kupována. Jiní autoři naopak zastávají, že živé zvíře se má mít za věc, jiní zas zastávají toho názoru, že mají mít svou kategorii a to věci živé. Tedy jde o označení živého zvířete za věc živou, tedy odlišení od jiných věcí neživých. Jde o velmi zajímavé řešení. Na jedné straně sděluje zvláštní postavení živých zvířat a na straně druhé by byla zároveň zachována spojitost právního nahlížení na zvíře. Ať bude zvíře věcí nebo ne, nelze než souhlasit s názorem, že se na něj bude i nadále používat ustanovení věcného i závazkového práva. Na novém vymezení jde však vidět snaha autorů o odlišnosti živého zvířete od jiných věcí s ohledem na jeho povahu, jako na tvora, který je schopný cítit bolest a stres. V budoucnosti se můžeme domnívat, že se bude jednat o problematické ustanovení, které již v teorii a do budoucna i v praxi bude vyvolávat spory. Lze můžeme souhlasit i s tím, že OZ jako soukromoprávní norma není zákon a ochranu zvířat, ale zákon, který upravuje práva a povinnosti vlastníka včetně vlastníka živého zvířete. Z tohoto můžeme posoudit, že postavení živého zvířete zaujímá zvláštní význam, který nenechá nikoho na pochybách. Živé zvíře má hodnotu jako živý tvor, tedy není chápáno jako věc. Se zvířetem se musí zacházet, takovým způsobem, aby to neodporovalo jeho povaze, v NOZ dle § 494. 39

39

STUNA, S., ŠVESTKA J. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2011,

č. 10, s. 372.

30

Mimo výše zmíněná dělení věcí se obvykle ještě užívá zcela specifický pojem věci hromadné, kterou je například podnik. Dále musíme zmínit, že v občanskoprávním styku někdy jako soubor více jednotlivých věcí právně samostatných věcí (nikoliv soubor jednotlivých součástí) patří jednomu vlastníku a představuje jediný, ucelený předmět občanskoprávního vztahu a tím tedy i předmět jedné, ucelené závazkové smlouvy. Neboť je s ním pro jejich společný hospodářský účel naloženo jako jedním celkem. Obecně je věcí hromadnou soubor několika jednotlivě určených věcí, se kterými je možné nakládat i samostatně. Věcí hromadnou však může být i neurčité kvantum předmětů, které samy o sobě nemají hodnotu, jako je tomu například u písku, třísek a podobně. Stejně tak se může jednat i o kvantitu předmětů, z jejíž povahy plyne, že je obvykle prodávána společně typicky (dvoudílné plavky či rukavice, pár bot, sada nářadí, sbírka poštovních známek, knihovna jako soubor knih, sklad zboží a jiné). 40 NOZ využívá pojmu věci hromadné například v oblasti zástavního práva. Právní význam věci hromadné spočívá v tom, že zástavní i vlastnické právo k ní zahrnuje vše, co k ní přibude a naopak zanikají k tomu, co z ní odpadne. Je to způsobeno tím, že občanský zákoník ani obchodní zákoník neříkají, co je věc hromadná a tento nedostatek této zákonné úpravy může vyvolat v obchodněprávním okruhu určité problémy. V literatuře, v občanskoprávním a obchodněprávním zákonodárství se využívají pojmy, jako jsou majetek a jmění. V širším slova smyslu se majetkem rozumí jen soubor určitých věcí a majetkových práv, zejména pohledávek, jakož i soubor majetkových závazků (soubory aktiv a pasiv určitého majetku). Pokud se ale majetkem rozumí souhrn všech aktiv a pasiv neboli majetek v širším smyslu, aplikuje se k jeho označení i pojem jmění. OZ v části své působnosti vymezuje pro své specifické účely pojem obchodní jmění, obchodní majetek a čistý obchodní majetek. Majetkem obchodním se rozumí soubor majetkových věcí, hodnot, pohledávek a jiných práv. Rozumí se i penězi ocenitelných jiných hodnot, které patří fyzické osobě, podnikateli, které slouží, jsou určeny k podnikání.

40

Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012, 320 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-

920-8.

31

Obchodním jměním se rozumí souhrn závazků a obchodního majetku vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním. Obchodním majetkem podnikatele, který je osobou právnickou, se rozumí všechen jeho majetek. Jměním podnikatele právnické osoby je souhrn jeho celého majetku. Čistým majetkem se považuje majetek odečtený od veškerých závazků. Určité věci můžou být vyňaty z občanskoprávního styku a to znamená, že jsou odstraněny z možnosti s nimi jakkoliv disponovat. Anebo možnost s nimi disponovat může být omezena. Takové věci upravují zvláštní veřejnoprávní předpisy. Příkladem jsou jedy, omamné drogy a vojenská výzbroj, atd. 41

41

Epravo: majetek a jmění. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/jaky-je-rozdil-mezitzv-obchodnim-jmenim-a-tzv-obchodnim-majetkem-33558.html

32

3 VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ Věci v právním slova smyslu můžeme dělit podle různých kritérií, což je nezbytné pro jejich další vymezení a definice zejména pro účely právního styku. Ostatní členění vyplývají z právní teorie a praxe a často se jejich výčet liší, proto nemůže být taxativní. Základním tříděním věcí je třídění věcí na: hmotné a nehmotné, na věci movité a nemovité. Dále dělíme věci na zastupitelné a nezastupitelné, na věci zuživatelné a nezuživatelné, na věci reálně dělitelné a nedělitelné a nakonec také na ovladatelné přírodní síly. Věci hmotné a nehmotné (§ 496, NOZ). Hmotná věc, je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu. Naopak nehmotná věc je právo, jehož povaha to připouští a jiná věc bez hmotné podstaty. Věci movité se specifikují jako pozemky, a to bez rozdílu jako stavby, které jsou spojeny se zemí pevným základem. Všechny ostatní věci jsou nemovité. Pod pojetím pozemku se rozumí část povrchu zemského, nezávisle na tom pokud je pokryta vodou, příkladem je rybník), odloučena od sousedních částí viditelným rozhraničením, hranicí vlastnickou, hranicí držby, zobrazená jako parcela v katastrální mapě průmětem do zobrazovací roviny, označená parcelním číslem, názvem katastrálního území a uvedená jako předmět vlastnictví v souhrnu popisných informací katastru nemovitostí České republiky. Pojem stavba není v občanském zákoníku specifikována. Povaha stavby jako nemovitosti vyplývá z jejího spojení se zemí pevným základem. Co se týká prostředku odvozeného nabývání nemovitých staveb, je třeba udělat rozdíl mezi takovými stavbami, které jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Z nemovitých staveb jsou objektem evidence v katastru nemovitostí v podstatě jen budovy, neboli nadzemní stavby prostorově soustředěné a navenek uzavřené obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Stavba ale není součást pozemku. U stavby movité je to jasné.

33

U stavby nemovité jde o odchylku od zásady „superficies solo cedit“. Tato zásada vyplynula, že stavba spojená s pozemkem byla bez dalšího vlastnictvím vlastníka pozemku. V případě, že někdo je vlastníkem domu s pevnými základy, nebo i stavební parcely, jde sice o stejný druh vlastnictví, ale o dvojí vlastnické právo, tedy o vlastnické právo dvou předmětům. A podle tohoto pojetí se může stát, že stavba a stavební pozemek patří různým vlastníkům. Tento právní stav je do budoucna nevítaný a proto se občanský zákoník obrací opět k principu „ superficies solo cedit “, protože tato zásada nám říká, že se stavba považuje za součást pozemku. Dále je důležité podotknout, že v případech zejména u přestaveb je třeba vždy podle okolností případu posuzovat, zda jsou ještě součástí původní stavby, kdy se nic nemění na existujícím vlastnickém vztahu k věci, či zda již nedošlo ke změně druhu stavby, popřípadě zda již nevznikla nová stavba. Významem dělení jsou jiné druhy věcných práv, jiný právní režim při vzniku věcných práv, jiné formální požadavky na právní jednání, publicita věcných práv k nemovitým věcem (katastr). Zastupitelné a nezastupitelné věci (§499, NOZ). Někdy toto dělení splývá s předchozím kritériem. Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná, ostatní věci jsou však nezastupitelné. V pochybnostech se případ posoudí podle zvyklostí. Rozhodující je faktická vlastnost jako objektivní stav (vůlí stran nelze tuto povahu věci změnit). Zuživatelné a nezuživatelné (§ 500, NOZ). Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení, je zuživatelná, zuživatelné jsou i ty movité věci, které náleží ke skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány jednotlivě. Ovladatelné přírodní síly (§ 497, NOZ). Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných.

34

3.1 SOUBOR VĚCÍ, VĚC HROMADNÁ Soubor věcí není normativně definován, nejasný význam pojmu, pravděpodobně soubor samostatných věcí, které mají odlišnou hospodářskou funkci a mohou patřit i více různým vlastníkům, užití např. v § 2850 odst. 2 (pojištění souboru věcí). Dále věc hromadná (universitas rerum). Podle § 501, NOZ je soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc (např. čajový servis, pár bot, sbírka známek určité série apod.). Sporná koncepce věci hromadné a pochybný význam (některé právní řády věc hromadnou neuznávají) Spojení anebo společný účel představuje věc hromadná, která je zmíněna podle § 118 OZ, je předmětem občanskoprávních vztahů, příkladem je pár rukavic, pár bot, knihovna, jídelní servis, sbírka známek, ale podle obchodního zákoníku třeba podnik. Více věcí neboli hmotných předmětů tvoří jediný předmět v právním styku občanskoprávních vztahů, neboť je s nimi zacházeno jako s jediným celkem neboli věcí hromadnou. Jinak řečeno je to soubor jinak samostatných věcí, který je tvoří určitý hospodářský celek.

3.2 PLODY A UŽITKY VĚCI Plod (fructus naturales) specifikuje to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, ať již s přičiněním člověka či bez něho. Máme plody dlouhodobé (vznikající opakovaně), např. ovoce ze stromu, mláďata zvířete a plody jednorázové – např. kámen z kamenolomu. Užitek (fructus civiles) specifikuje to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy (úroky z peněz, dividendy z akcií), vlastník věci plodonosné je i vlastníkem plodů (užitků), důležitý okamžik nabytí vlastnického práva, zpravidla separací plodu od věci plodonosné (možnost odchylného ujednání. 42 42

Nový občanský zákoník: zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2014, 320 s. Právo a

management. ISBN 978-80-87974-01-8.

35

3.3 BYTY A NEBYTOVÉ PROSTORY Byty a nebytové prostory se staly samostatnými předměty občanskoprávních vztahů, díky zrušení zákona č. 72/1994 Sb. (zákon o vlastnictví bytů), který byl zrušen 1. Ledna 2014. Je důležité zmínit, že předměty občanskoprávních vztahů se mohly stát jen za předpokladu, že tvořily tzv. jednotky, což byla zkratka pro rozestavěný byt nebo nebytový prostor, vymezený jako prostorově určená část domu. 43 Touto definicí patřily jednotky pod § 118 odst. 2, OZ., který prohlašoval byty a nebytové prostory za předmět občanskoprávních vztahů. Ale co se týká pojmu byt a nebytový prostor, tak nebyly definovány v

OZ, vymezovaly je totiž právní předpisy. Na byt

s vlastností se nahlíželo jako na věc movitou. Soudní judikatura přispěla k určitému pojmovému vymezení bytu, kde se řídí pravidlem, že bytem, se pro účely právního vztahu z nájmu rozumí soubor místností, kde jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k trvalému bydlení. Tímto byla soudní judikatura nakloněna k vymezení bytu s odkazem na rozhodnutí správních orgánů, které rozhodovaly o účelovém určení prostor. 44 OZ v § 1159, stanovil, že jednotka je prohlášena za nemovitou věc. Tedy jednotka zahrnuje byt nebo nebytový prostor. Vymezuje ji jako prostorově oddělený úsek domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně neoddělitelné a spojené. Povaha jednotky je brána nemovitou věcí jako právní pravidlo, neposuzuje se jako fikce. Ohraničená část domu spadá do vlastnického práva a do podílového vlastnického práva spadají společné části nemovité věci, tyto práva jsou neoddělitelné, jedná se o soubor majetkových práv. Takže tím lze říci, že jednotkou se tedy rozumí nejen byt nebo nebytový prostor, ale také podíl na společných částech nemovité věci. 45

43

ŠVESTKA, J., SPAČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 586. 44

DVOŘÁK, T. Vlastnictví bytů a nebytových prostor. Praha: ASPI, 2007, s. 30.

45

Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 03. 1997, sp. zn. 17 Co 634/96; Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2002, sp. zn. 26 Cdo 400/2000.

36

3.4 POZEMEK Součást pozemku vyjadřuje § 506 NOZ, který stanovuje, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení, s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé, to vymezuje § 507 NOZ. Dále § 508, odst. 1, NOZ vyjadřuje: Stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen „stroj“) není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není. Výhrada bude vymazána, prokáže-li vlastník nemovité věci nebo jiná osoba oprávněná k tomu podle zápisu ve veřejném seznamu, že se vlastník nemovité věci stal vlastníkem stroje A § 509 NOZ: Inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. 46

3.5 SOUČÁST VĚCI V § 505 NOZ se uvádí, že součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Je to důležité u věcí movitých i nemovitých, definičními znaky součásti věci jsou hlavní věc a její součást (možná existence více součástí téže věci), nutnost odlišovat součást věci od části věci, součást není samostatnou věcí v právním smyslu (neexistuje možnost samostatných právních dispozic jen se součástí, dokud trvá tento stav), součást věci sdílí právní osud věci hlavní, pevné (motor u auta) či volné (sluchátko telefonu, které není spojeno s telefonem šňůrou) spojení s hlavní věcí (hospodářská provázanost věci hlavní a součásti), odnětí součásti má za následek zhoršení (zničení) věci hlavní, tj. její hospodářské, ale i estetické, vzdělávací a jiné hodnoty. Zhoršení součásti věci není relevantní. 47

46

Justice.cz: občanský zákoník. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecnaprava/konkretni-zmeny/stavba-jako-soucast-pozemku/ 47

Obcan.cz-součást věci: nový občanský zákoník. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné https://www.obczan.cz/zakon/noz/cast-prvni/hlava-iv/dil-3?do=detail-item-1462-comments-item-301-switchExpanded

z:

37

3.6 PŘÍSLUŠENSTVÍ VĚCI Příslušenství věci, určuje § 510 NOZ a říká nám, že příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo s věcí hlavní v rámci jejich hospodářského určení Definičními znaky příslušenství je, hlavní věc a její příslušenství (možná existence více příslušenství téže věci hlavní) jsou ve vlastnictví jedné a téže osoby, příslušenství je samostatnou věcí v právním smyslu, existuje možnost samostatných právních dispozic jen s příslušenstvím (příslušenství nemusí nutně sdílet právní osud věci hlavní), příslušenství slouží k lepšímu, snazšímu, prospěšnějšímu či efektivnějšímu hospodářskému či jinému využívání věci hlavní: existence funkčního svazku (faktické závislosti) mezi hlavní věcí a příslušenstvím (automobil nemůže být příslušenstvím šicího stroje), pevné (sada nářadí u jízdního kola) či volné (dálkové ovládání televizoru) spojení s hlavní věcí, vůle vlastníka užívat vedlejší věc dlouhodobě (trvale) jako příslušenství (dočasné spojení věci hlavní a vedlejší nemá za následek vznik příslušenství), dočasné odnětí vedlejší věci od věci hlavní nemá za následek zánik povahy vedlejší věci jako příslušenství (vlastník odejme z jízdního kola hustilku a zapůjčí ji na týden třetí osobě). U věcí movitých i nemovitých platí, že příslušenstvím nemovité věci může být jiná věc nemovitá (garáž jako příslušenství vily) či věc movitá (nábytek jako příslušenství domu), příslušenstvím movité věci může být jen věc movitá.

38

VÝZNAM USTANOVENÍ O PŘÍSLUŠENSTVÍ  Je vyjádřen § 510, NOZ, má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství. Jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí § 511, NOZ.

PŘÍSLUŠENSTVÍ POZEMKU  Příslušenství pozemku je ustanoveno v § 512, NOZ. Vyjadřuje, je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, je-li jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo.

PŘÍSLUŠENSTVÍ POHLEDÁVKY  Příslušenství pohledávky jsou vymezeny v § 513, NOZ, jsou to úroky, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky.

MAJETEK A JMĚNÍ 

Majetek (aktiva), jmění (souhrn aktiv a pasiv), je to souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů, vyplývá z § 495, NOZ.

48

Podnikatel.cz: příslušenství věci. [online]. [cit. z: http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4580538/

2015-04-27].

Dostupné

39

4 KOMPARACE ZMĚN V NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ S DŘÍVĚJŠÍ PRÁVNÍ ÚPRAVOU Změna chápání pojmu věci Vymezení věci je záležitostí velmi obtížnou. Je jedním ze základních stavebních kamenů věcných práv. Jsou dvě možnosti v evropských OZ, buď to se vydá jako věc, která označuje pouze hmotné předměty (např. Německo, Polsko), nebo jako nehmotné předměty a práva (např. Rakousko, Francie). Náš poslední NOZ jednoznačnou definici věci nemá, ale právní teorie rozumí pojem věc jako hmotné předměty, které jsou ovladatelné a slouží k potřebám lidí. Skutečností ale je, že nehmotné předměty, jako jsou například zaknihované akcie (které nejsou fyzicky ovladatelné), nebrání tomu, aby někomu patřily, aby se s nimi jakkoliv nakládalo, aby je vlastník užíval a třeba je i převedl na někoho jiného. Majitel, který vlastní pohledávku, se tak moc neliší od majitele, který vlastní například motorového vozidlo. Majitel pohledávky také může požívat užitky (úroky), nebo ji převést na jinou osobu. Každé z těchto pojetí má své výhody a nevýhody. Stvořitelé nového OZ se však rozhodli, že zvolí rakouský přístup (u nás dříve platný), tedy široké pojetí věci. Ust. § 489, NOZ výslovně stanoví ve spojení s § 979 NOZ, že vedle věci hmotných předmětů, můžeme vlastnit jiné věcné právo i k věci nehmotné či právu, jehož povaha to připouští (práva, která lze trvale či opětovně vykonávat). Široké pojetí věci napravuje současný stav, kde se předměty občanskoprávních vztahů dělí na věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Kromě těchto tří důležitých bodů, ačkoliv k tomu nemáme žádný teoretický důvod, jsou ve zvláštní kategorii byty a nebytové prostory.

.

40

Díky širokému pojetí můžeme mluvit jako o věcech v právním smyslu o nehmotných statcích, jako jsou energie, objekty průmyslového a duševního vlastnictví (ochranné známky). Nový OZ nám nově také řeší právní povahu zvířat, kde jsme se inspirovali některými zahraničními zákony, ale i mezinárodními smlouvami, kde se výrazně stanovuje, že živé zvíře není věcí, jako tvor má zvláštní význam a hodnotu. 49

49

Justice.cz: změna chápání pojmu věci. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/zmena-chapani-pojmu-veci/

41

Legální definice „věc“ v právním smyslu V nové úpravě zavádí

NOZ legální definici věci v právním smyslu. OZ ji

neobsahoval, protože důvodem bylo mimo jiné i teoretické východisko, podle kterého je věc přírodním faktem nepřístupným takové definici. Výchozí úprava podle § 489 je doplněna vymezením věci v § 493, NOZ a § 494, NOZ Tabulka č. 1 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava

§ 118 (1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty (2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory NOZ- nový občanský zákoník § 489

Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

Veřejný statek V nové úpravě se legální definice veřejného statku určuje jako zvláštní typ věci, pro jehož vymezení je určující její zamýšlený účel, nikoliv faktické vlastnické poměry. Tabulka č. 2 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava

dřívější právní úprava tento pojem nespecifikovala NOZ- nový občanský zákoník § 490

Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

42

Plody a užitky věci Legální definice plodu věci (podle odst. 1) a užitků věci (podle odst. 2) Tabulka č. 3 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


(1)

Plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho. (2) Užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy.

Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

Hodnota věci V nové úpravě nám legální definice hodnoty věci říká, ze které mimochodem vyplývá, že existují věci neocenitelné (lze-li ji vyjádřit v penězích). Tabulka č. 4 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


(1) Hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem. (2) Mimořádná cena věci se stanoví, má-li se její hodnota nahradit, s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

43

Lidské tělo a zvířata Kromě částí lidského těla vyjmul NOZ z oblasti věcí i zvířata (u nichž však stanovil omezenou použitelnost předpisů o věcech). Tabulka č. 5 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věcí. § 494 Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

Majetek a jmění NOZ nám zavádí legální definici majetku, tvořeného souhrnem aktiv a jmění, které tvoří souhrn aktiv i pasiv. Těmito pojmy se zabýval i OZ, avšak bez definičního vymezení. Tabulka č. 6 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


Souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

44

Hmotné a nehmotné věci V nové úpravě přináší legální definice hmotných a nehmotných věcí velkou změnu, jiný náhled. Přináší novou změnu, v možnosti nahlížení na právo, jehož povaha to připouští jako na věc nehmotnou. Tabulka č. 7 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


(1) Hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu. (2) Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

Ovladatelné přírodní síly NOZ nám přímo nepodřazuje ovladatelné přírodní síly žádné z kategorií věcí, ale řeší však názorové rozpory jasným určením použitelnosti ustanovení o věcech hmotných. Tabulka č. 8 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

45

(Ne)movité věci Rozlišení nebo rozdělení movitých a nemovitých věcí řeší NOZ vymezením věcí nemovitých podle odst. 1 a následným argumentem opaku. Důležitou změnou v oblasti nemovitých věcí je zavedení zásady „superficies solo credi“, ve významu stavba je součástí pozemku. Tabulka č. 9 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava

§ 119 (1) Věci jsou movité nebo nemovité. (2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem NOZ- nový občanský zákoník § 498

(1) Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. (2) Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

(Ne)zastupitelné věci V nové úpravě se mluví o věci zastupitelné a nezastupitelné. Nemovité věci jsou vždy nezastupitelné. Tabulka č. 10 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné jsou i ty movité věci, které náleží ve skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou jednotlivě. Ostatní věci jsou nezuživatelné. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

46

(Ne)zuživatelné věci Nová úprava dělí věci na zuživatelné a nezuživatelné. Kompenzuje terminologicky nejednotné označení spotřebitelných věcí v některých soukromoprávních předpisech. Tabulka č. 11 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné jsou i ty movité věci, které náleží ve skladu nebo k jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou jednotlivě. Ostatní věci jsou nezuživatelné. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

47

Součást věci Důležitou změnou proti ustanovení §120 odst. 2, OZ je zakotvení zásady „superficies solo credit“; součástí pozemku jsou ovšem jen stavby trvalého charakteru. Podzemní stavby, které nejsou na základě zvláštního určení samostatnými nemovitými věcmi, naopak podle výše popsané zásady tvoří součást pozemku, náleží k tomuto pozemku celé i tehdy, přesahujíli jeho hranici. Tabulka č. 12 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava

§120 (1)Součást věci je vše, co se k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. (2) Stavba není součástí pozemku. NOZ- nový občanský zákoník §505 Součást věci je vše, co se k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

§506 (1)Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. (2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. §507 Součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

48

Výhrada odděleného vlastnictví u součástí nemovitých věcí § 508, NOZ dovoluje výhradu odděleného vlastnictví ke strojům, které by proto, že jsou k nemovité věci upevněny, představovaly její součást (podle §505 NOZ, a násl.), čímž by spadaly do spojeného vlastnictví vlastníka nemovité věci. Předpoklad je zápis výhrady do téhož seznamu, v němž je zapsána i nemovitá věc, a to se souhlasem jejího vlastníka. Tabulka č. 13 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


(1) Stroj nebo jiné upevněné zařízení (dále jen „stroj) není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem jejího vlastníka zapsána do téhož seznamu výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není. Výhrada bude vymazána, prokáže-li vlastník nemovité věci nebo jiná osoba oprávněná k tomu podle zápisu ve veřejném seznamu, že se vlastník nemovité věci stal vlastníkem stroje. (2) Má-li být takovým strojem nahrazen stroj, který je součástí nemovité věci, lze výhradu do veřejného seznamu zapsat, pokud proti tomu osoba zapsaná ve výhodnějším pořadí nevznese odpor. Právo odporu však nemá osoba, jejíž právo nemůže být zápisem výhrady zkráceno, ani osoba, jejíž pohledávka byla již splněna; za tím účelem může být splněna i pohledávka dosud nedospělá. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

Inženýrské sítě Nemovitou věcí jsou inženýrské sítě, které se stále zapisují do evidence podle speciálních zákonů, nikoliv do katastru nemovitostí, jak je to u součástí pozemku. Tabulka č. 14 – zákonná ustanovení OZ a související stávající úprava


Inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí inženýrských sítí jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí. Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

49

Příslušenství věci, příslušenství pozemku, příslušenství pohledávky Úprava příslušenství věci vyplývá z dosavadní úpravy, přejímá termín věc hlavní a doplňuje ho pojmem věc vedlejší. NOZ už nepreferuje subjektivní kritérium, nýbrž uznává objektivní skutečnosti (účel, určení). V pochybnostech rozhodují zvyklosti (§511). NOZ jednoznačně stanoví, že přechodné odloučení od hlavní věci nezpůsobí ztrátu statutu věci vedlejší. Významné rozšíření úpravy představuje inkorporace zásady accessorium sequitur principale formou vyvratitelné domněnky podle §510 odst. 2. Příslušenství pohledávky obsahově odpovídá dosavadní úpravě §121 odst. 3 OZ. Tabulka č. 15 – zákonná ustanovení

Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/ OZ a související stávající úprava

§121 (1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. (2) Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. (3) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. NOZ- nový občanský zákoník §510 (1) Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím. (2) Má se za to, že se správní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství. §511 Jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí. §512 Je-li stavba součástí pozemku, jsou vedlejší věci vlastníka u stavby příslušenstvím pozemku, jeli jejich účelem, aby se jich se stavbou nebo pozemkem v rámci jejich hospodářského účelu trvale užívalo. §513 Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

50

ZÁVĚR Cílem mé bakalářské práce byla analýza pojmu věci v nové právní úpravě a komparace s dřívější právní úpravou. V první kapitole jsem se věnovala historii definice věci. Právo se v dějinách rozdělovalo jen na dvě základní kategorie a to bylo právo soukromé a veřejné. Postupem času se dělila věc v právním smyslu na další různé kategorie a podkategorie, kterými jsou věci božské a lidské, tělesné a netělesné, dělitelné a nedělitelné, plodnosné a neplodnosné. V římském právu měly věci v právním smyslu zase jiné pojmenování, věci závazkové, dědické, věcné. Například člověk, který byl zbaven svobody, byl považován za věc, dnes už tomu tak není. Pojetí věci, dostalo další rozdělení. V ABGB a BGB byly věci v právním smyslu zařazeny do úzkého a širokého pojetí. Tedy na jedné straně stál ABGB, který se řídil podle širokého pojetí, které za věci v právním smyslu považoval jen nehmotné předměty a na druhé straně stál BGB, který v úzkém pojetí označoval věci v právním smyslu jen hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly. U nás v českých zemích platilo právo rakouské. Vypracovali jsme osnovu vládního návrhu, který byl z roku 1937, ale nakonec se nestal účinným. Pohlíželi jsme na věc v právním smyslu jako na vše, co je rozdílné od člověka a slouží k potřebě lidí. Tento vládní návrh zákona č. 141/1950, občanský zákoník jsem dále v tématu rozebírala, navracel se tedy k užšímu pojetí věci, tedy k věci, jako ke hmotnému předmětu. Dále jsem definovala důležité znaky uvedené v zákoně č. 40/1964 Sb. OZ, ve znění pozdějších předpisů, kde jsem zjistila, že se věc v právním smyslu přesně nedefinovala, protože byla považována za přírodní fakt, který se neslušel v právu definovat. Z tohoto důvodu se vymezily čtyři kategorie předmětu občanskoprávních vztahů, do kterých spadají věci, práva, majetkové hodnoty, byty a nebytové prostory. Věc musela splňovat určité požadavky, abychom ji mohli označovat za věc v právním smyslu, tou byla ovladatelnost a užitečnost. Tedy co nám přináší, nebo do budoucna přinese nějaký užitek, a co dokážeme podrobit své vůli. Dalším důležitým institutem bylo vlastnické právo, které jsem ve stručnosti popsala. Vlastnické právo se týká věcných práv.

51

Ve druhé kapitole jsem věnovala pozornost pojmu věci, kde jsem tento pojem analyzovala z hlediska právní teorie. Setkali jsme se zde s dvojím vymezením věci, a to s širokým (hmotné a nehmotné předměty) a úzkým (hmotné předměty vnějšího světa) vymezením. Jak už víme, tak věcmi jsou hmotné a přírodní síly, jedině tehdy, když jsou ovladatelné. Právníci dříve nedokázali posoudit, zda u elektřiny jde o energii nebo o vlnění záhadné pralátky, takže se elektřina nepovažovala za věc. Avšak nehmotnou věcí byla práva, což v dnešní době tvoří práva a věci samostatnou kategorii. Důležitým aspektem jsou nebeská tělesa (Měsíc, planety). Podle mého názoru, je toto téma dnešní diskuzí, mám na mysli neovladatelné hmotné předměty, které si přisvojují některé státy, i když to kosmická smlouva z roku 1937 výslovně zakazuje. Dále je podstatné si připomenout, že užitečnost, je pro věc v právním smyslu typickým znakem. V lidském životě vnímáme některé věci jako užitečné, ale nejsou ovladatelné, kdy typickým příkladem je déšť. V NOZ už nemáme jen kategorie předmětu občanskoprávních vztahů, jimiž jsou: věci, byty a nebytové prostory, práva a majetkové hodnoty. Ale nově zákon zná i nehmotné věci, živá zvířata a určité části těla. Tyto kategorie jsem podrobně analyzovala v mé práci. Ve třetí kapitole jsem se zabývala věcí a jejím rozdělením. Co věcí je a co věcí není. Do věcí v právním smyslu nově nejsou zařazeny byty a nebytové prostory, ty dnes tvoří samostatnou jednotku. Podrobně jsem popsala všechny skupiny věcí, jimiž jsou například: hmotné a nehmotné věci, movité a nemovité. Dále věc zastupitelné a nezastupitelné, věci zuživatelné a nezuživatelné, věci reálně dělitelné a nedělitelné a nakonec také ovladatelné přírodní síly. V poslední čtvrté kapitole jsem analyzovala pojem věci v nové právní úpravě a provedla komparaci s dřívější právní úpravou. V této kapitole jsem tedy srovnala zákonná ustanovení OZ s NOZ a stanovila jejich odlišnosti. Domnívám se, že cíl bakalářské práce, kterým byla analýza pojmu věci v nové právní úpravě a komparace s dřívější právní úpravou, byl splněn a že má práce může posloužit jako zdroj základních informací pro orientaci v dané oblasti.

52

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BALÍK, Stanislav. Rukojeť k dějinám římského práva a jeho institucí. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002, 127 s. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-86473-18-x. čl. 13: „Corporales hae sunt, quae tangi possunt, velut fundus homo vestis aurum argentum et denique aliae res innumerabiles.“ Čl. 14: „Incorporales sunt, quae tangi non possunt, qualia sunt ea quae iure conssistunt, sicut hereditas, ususfructus, obligationes qouqou modo contractae…“ GAIUS. Učebnice práva ve čtyřech knihách. 2. komentář. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-054-3 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013-, v. ISBN 978-80-7478-325-8. ELIÁŠ, K. Objekt vlastnického práva a návrh občanského zákoníku (Také o abstrakci v juristickém myšlení). Právní Rozhledy, 2011, č. 11, s. 410. Eliáš, K. Součást věci a příslušenství věci. Ad notam, 2007, č. 4 Eliáš, K. Věc jako pojem soukromého práva. Právní rozhledy, 2007, č. 4 Eliáš, K. Věc. Pozitivistická studie. Právník, 1992, č. 8 ELIÁŠ, Karel. Věc. Pozitivistická studie. Právník. 1992. HURDÍK, Jan et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-377-3 JEHLIČKA, Oldřich. Občanský zákoník a předpisy související. 2. dopl. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995, xxv, 174 s. ISBN 8070491264. KINCL, Jaromír a URFUS, Valentin. Římské právo. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. Edice Učebnice. ISBN 80-7038-134-5 KINCL, Jaromír, SKŘEJPEK, Michal a URFUS, Valentin. Římské právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. Právnické učebnice. ISBN 80-7179-031-1 KNAPPOVÁ, Marta, Jiří ŠVESTKA a Jan DVOŘÁK. Občanské právo hmotné. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2005, 612 s. ISBN 80-7357-131-5 KRČMÁŘ, Jan. Právo občanské. Editor Jiří Spáčil. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 153, 158 s. Klasická právnická díla (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-411-8. Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka 26.3.2012. Ostrava: Sagit, 2012, 320 s. ÚZ. ISBN 978-80-7208-920-8. Nový občanský zákoník: zákon č. 89/2012 Sb. ze dne 3. února 2012. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2014, 320 s. Právo a management. ISBN 978-80-87974-01-8. REBRO, Karol a Peter BLAHO. Rímske právo: vysokoškolská učebnica pre práv. fak. Univ. Komenského. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1991 53

SEDLÁČEK, Jaromír; ROUČEK, František et al. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl II. Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1998. sv. 1. ISBN 80-85963-61-2 SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-80-7418-146-7 SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-334-6, s.

KOMENTÁŘE ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k československému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a V Podkarpatské Rusi, II., Praha: V. Linhart, 1935 ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k československému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a V Podkarpatské Rusi, II., Praha: V. Linhart, 1935, pozn. 5 ŠVESTKA, J., SPAČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008

JUDIKATURA Nové občanské právo. 1. vyd. Editor Zdeněk Kratochvíl. Praha: Orbis, 1965, 716 s. Praktické příručky (Orbis). Nové občanské právo. 1. vyd. Editor Zdeněk Kratochvíl. Praha: Orbis, 1965, 716 s. Praktické příručky (Orbis). STUNA, S., ŠVESTKA J. K pojmu věc v právním smyslu v návrhu nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2011, č. 10 Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 26. 09. 1963, sp. zn. 5 Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 03. 1997, sp. zn. 17 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2002, sp. zn. 26 Cdo 400/2000

54

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ DOC. JUDr. Milan Kindl, CSc., ASPI, 2005 [cit. 2015. 04. 05], ASPI DVOŘÁK, T. Vlastnictví bytů a nebytových prostor. Praha: ASPI, 2007, s. 30. Epravo: majetek a jmění. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/jaky-je-rozdil-mezi-tzv-obchodnim-jmenim-a-tzvobchodnim-majetkem-33558.html JUDr. Ondřej David a JUDr. Tomáš Kindl, ASPI, 2011 [cit. 2015. 04. 05], ASPI Justice.cz: občanský zákoník. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/stavba-jako-soucastpozemku/ Justice.cz:změna chápání pojmu věci. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/vecna-prava/konkretni-zmeny/zmena-chapani-pojmuveci/ Obcan.cz-součást věci: nový občanský zákoník. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z:https://www.obczan.cz/zakon/noz/cast-prvni/hlava-iv/dil-3?do=detail-item-1462-commentsitem-301-switchExpanded Podnikatel.cz:příslušenství věci. [online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4580538/ Ustanovení.[online]. [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/

55

Chápání pojmu věci v občanském zákoníku

Recommend Documents