Cesta KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

Cesta

4

2007

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 5 Kč

2

OBSAH Modlitba ....................................................................3 Evangelium – dobrá zpráva o Ježíši Kristu .............4 Velikonoce .................................................................6 Osobnost mìsíce.......................................................7 Prodavačka čtyølístkù ...............................................8 Ptačí pohádka ...........................................................10 U prázdného hrobu ..................................................11 Biblická jména...........................................................12 Učíte se anglicky? .....................................................13 Soutìž o tøi knihy .....................................................14 Rostliny v Bibli ..........................................................15 Hle, jak trpìl..............................................................16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 234 092 851, e-mail: [email protected] Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, přímo s distributorem. Ilustrace: V. Švejdová, H. Rokytová a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Pane Bože, dìkujeme ti za tvého Syna, dìkujeme ti za to, že nás mᚠpoøád rád, i když jsme často neposlušní. Dìkujeme ti, že ti na nás tolik záleží, že jsi i svého Syna pro nás obìtoval. Amen

3

4

EVANGELIUM –

Ukøižování, pohøeb, prázdný hrob – Vzkøíšení Ježíš musel pøed svou smrtí vytrpìt mnoho ponížení a posmìchu – Pilátovi vojáci jej svlékli z jeho šatù, oblékli do červeného pláštì, na hlavu mu dali trnovou korunu, do ruky hùl, klanìli se mu a posmívali se mu, že je židovský král. Potom ho tou holí bili. Když je to pøestalo bavit, odvedli jej na horu Golgota, což znamená Lebka, aby jej spolu se dvìma dalšími zločinci ukøižovali. Ježíš byl již tak slabý, že nedokázal sám nést tìžký køíž, na který jej mìli pøibít. Proto vojáci naøídili jednomu muži, co šel právì kolem, aby mu køíž nesl. Ten muž se jmenoval Šimon z Kyrény. Na vrcholu Golgoty Ježíše ukøižovali. Nad hlavu mu povìsili cedulku s jeho provinìním: „To je Ježíš, král Židù“. Lidé, kteøí chodili kolem, se mu posmívali a køičeli: „Když jsi Boží Syn, proč se nezachráníš a neslezeš z toho køíže? Kde je ten tvùj Bùh? Teď se na tebe vykašlal, co? Jiným jsi umìl pomoci a sobì neumíš?“ Jistì, že by umìl, ale pak by nedokončil svùj úkol – musel zemøít na køíži, a tím vykoupit jako obìtní beránek høíchy všech lidí, kteøí v nìj uvìøí. Ti pak díky nìmu získají vìčný život v nebeském království stejnì jako jeden z tìch dvou lotrù, kteøí viseli na køížích vedle nìj. Uvìøil totiž, že je Ježíš Boží Syn, a poprosil jej, aby jej do nebeského království vzal s sebou. Ježíš mu to slíbil. Ubíhaly hodiny a Ježíš pomalu umíral, sám, opuštìný. V poledne se zatmìlo a celé tøi hodiny byla úplná tma. Potom Ježíš zemøel. V tu chvíli se opona v chrámu roztrhla odshora až dolù a zemì se zatøásla. To vše byla znamení, že Bùh je velice smutný nad tím, jak jeho Syn trpí. Avšak nyní je jeho utrpení již konec a brzy bude u svého Otce. Když nastal večer, pøišel ke køíži zámožný človìk, jmenoval se Josef z Arimatie, který také patøil k Ježíšovým učedníkùm. Požádal Piláta, aby mu dali Ježíšovo tìlo, a on mu vyhovìl. Josef jej zabalil do čistého plátna a položil do svého nového hrobu, který mìl vytesaný ve skále. Ke vchodu pøivalil veliký kámen a odešel. Veleknìží a farizeové potom pøišli k Pilátovi a øekli: „Ještì jsme si vzpomnìli, že ten Ježíš tvrdil, že bude tøetí den po smrti vzkøíšen. Dej, prosím, hlídat jeho hrob, aby nepøišli jeho učedníci, neukradli jeho tìlo a netvrdili

– DOBRÁ ZPRÁVA O JEŽÍŠI KRISTU

5

potom, že byl vzkøíšen. To by byl ještì horší podvod než ty pøedchozí!“ Pilát jim tedy dal vojáky, aby hrob hlídali. Když uplynula sobota, kdy židé nesmìli dìlat žádnou práci, vydaly se hned ráno tøi ženy, které patøily k Ježíšovým nejbližším, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Salome, aby se podívaly k hrobu a pomazaly Ježíšovo tìlo vonnými mastmi. Pøemýšlely právì, kdo jim odvalí kámen z hrobu, když najednou uvidìly, že je kámen odvalený! Vojáci, kteøí mìli hlídat, spali. Ženy se strachem vstoupily do hrobu a spatøily tam muže v bílém rouchu. Byl to andìl. Lekly se, ale on je uklidòoval: „Nebojte se! Hledáte tìlo Ježíše Nazaretského, ale on tu není. Byl vzkøíšen tak, jak øekl. Jdìte to øíct jeho učedníkùm! Ježíš jde pøed vámi do Galileje, jak slíbil. Tam se s ním znovu setkáte.“ Ženy se bály, ale zároveò mìly velikou radost. Stalo se nìco neuvìøitelného, zázrak, ve který už nikdo z nich nedoufal. Znovu uvidí svého Pána! Bìžely to øíct učedníkùm, oni jim však nevìøili. Mysleli si, že jsou to jen hloupé ženy, kterým se nìco zdálo. Pøipravila Jana Krajčiøíková

6

VELIKONOCE

Poznáte, ve který den se která velikonoční událost stala? 1. 2. 3. 4. 5.

Kvìtná nedìle Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Hod Boží velikonoční

A. Ježíš byl vyslýchán Pilátem a potom ukøižován. Tento den je smutný – v katolické církvi napø. nezvoní žádné zvony – øíká se, že odletìly do Øíma. B. Ježíšùv slavný pøíjezd do Jeruzaléma na oslátku, kdy mu všichni provolávali slávu a prokazovali úctu. C. Čekání. D. Ježíš s učedníky zasedl k poslední večeøi. V noci ho potom zatkli a odvedli pøed veleradu. E. Ježíšovo vzkøíšení.

Øešení si mùžete zkontrolovat na str. 14.

OSOBNOST MÌSÍCE

7

Eduard ŠTORCH (* 10. 4. 1878 Ostromìø, + 25. 6. 1956 Praha) – český pedagog a spisovatel pro mládež

V

idìly jste, dìti, populární film Doba ledová? Nebo jste se možná byly podívat v Národním muzeu v Praze na výstavu Lovci mamutù. Pokud to ve vás vzbudilo vìtší zájem o toto období, rozhodnì si pøečtìte knihy Eduarda Štorcha. Eduard Štorch pracoval jako učitel. Nevìnoval se jen pedagogické činnosti, ale zajímal se i o život hornických rodin, studoval historii a prehistorii a hodnì času strávil s dìtmi, pro nìž založil na Libeòském ostrovì jakousi školu v pøírodì Dìtská farma. Usiloval také o reformu výuky dìjepisu. Z pùvodnì časopisecké stati Človìk diluviální vznikla roku 1907 stejnojmenná povídka, která se pozdìji stala základem pro Štorchovu nejslavnìjší knihu Lovci mamutù (1918). K té postupnì pøibyla celá øada povídek a románù, v nichž je zobrazen život od konce starší doby kamenné pøes dobu bronzovou a železnou, velkomoravské období až po budování pøemyslovského státu. Štorch pøistupoval k jejich psaní po dùkladné pøípravì a mnoho z popisovaných vìcí si ovìøoval v praxi (štípání pazourkù, rozdìlání ohnì, zhotovení luku). Z jeho bohaté tvorby uveďme jen nìkolik titulù: Čarodìjùv učedník, U veliké øeky, Osada havranù, Minehava zobrazující mladší dobu kamennou – nìkteré se staly i podkladem úspìšného filmového pøepisu s populárním J. Bartoškou v hlavní roli. Dobu bronzovou pøibližují mimo jiné prózy V šeru dávných vìkù, Bronzový poklad, Volání rodu. Dobì železné se vìnují napøíklad knihy Zlomený meč či Junáckou stezkou. Velký význam Štorchovy literární činnosti spočívá v tom, že dokázal pomocí napínavého dìje dobrodružných pøíbìhù – a často za pøispìní vynikajících ilustrací Z. Buriana – pøiblížit už øadì generací mladých čtenáøù dávnou minulost. (pm)

8

B

PRODAVAČKA ČTYØLÍSTKÙ

ylo to dávno a daleko. Tak daleko, že když odtud až k nám letìla vlaštovička s tou pohádkou v zobáčku, samou únavou po cestì usnula a pohádka spadla na zem. Uvidìla ji moje maminka, schovala ji do šatníku a já ji tam našel. Velice dávno a daleko, v jednom velikém mìstì žilo dìvčátko. Bydlelo s maminkou ve vysokém domì v komùrce tak malé, že dìvčátko odcházelo na ulici, když maminka chtìla vaøit, jinak by si pøekážely. Marijánka, tak se to dìvčátko jmenovalo, vstávala ráno v šest hodin, šla za mìsto na louky a do lesa a tam sbírala čtyølístky. Najít čtyølístek je veliké štìstí. Ale každý nemùže chodit za mìsto, aby je hledal. Každý však chtìl mít štìstí a lidé vìøili, že čtyølístek je pøitahuje jako magnet jehlu. Marijánka mìla to štìstí a tak pozorné oči, že jich vždycky našla celou hrst. Stávala potom odpoledne na rohu jedné široké ulice a volala: „Čtyølístky pro štìstí! Čtyølístky pro štìstí!“ A lidé je kupovali po haléøi a vkládali si je do klopy, do vlasù, do knížky, dìti do školního sešitu, maminky do kredence a do kabelky a tatínkové do krabičky na karty a do penìženky. Koupit si štìstí za halíø, to je opravdu velice laciné. Vždy jenom obyčejné lízátko bylo za padesátník. Zastavovali se tu tedy závodníci pøed závodem, dívky pøed svatbou, dìti pøed tìžkým úkolem, prostì témìø každý, kdo vìøil, že se čtyølístkem to pùjde líp. A nevìøili byste, kolik jich bylo. Tu hrst prodala za odpoledne celou. Jednou šel kolem Marijánky človìk s takovou taškou, jakou ještì dnes nosívají lékaøi. Zastavil se u ní, chvíli se na ni díval a potom povídá: „Proč tu v tom vìtru stojíš? Proč si nejdeš hrát? Beztak ty tvoje lístky nikomu nepomùžou. Kdyby byly k nìčemu, koupil bych jich mamince plný košík.“ Ten lékaø mìl totiž velice nemocnou maminku. Marijánka se nikdy nikoho neptala, jestli její čtyølístky pomohly. Nikdy totiž o jejich kouzelné moci nepochybovala. Zdálo se jí teď, že to k ní mluvil zlý človìk. Nakrabatila čelo, jako to dìlají ti, co se zlobí, a lékaø odešel. Když toho dne prodala všechny čtyølístky, odcházela domù. Ale ne tak vesele jako vždycky. Když doma otevøela dveøe, maminka hned poznala, že se s Marijánkou nìco stalo. Maminka se s ní mazlila, ale ona jako by ji nevidìla.

9

Zdál se jí té noci ošklivý sen. Po ulici chodil metaø s metlou a zametal listí. Když pøišla blíž, poznala, že jsou to samé čtyølístky. A byly jich tisíce. A on je házel lopatou do vozíku a zpíval si pøi tom veselou písničku. Bìžela k nìmu, chtìla mu vzít lopatu z ruky, ale on se bránil, protože to byla pøeci jeho práce. A protože byla proti nìmu velice malá, tu rvačku prohrála. Probudila se zpocená a unavená. Když ji maminka druhý den budila, aby šla sbírat čtyølístky, moc se jí nechtìlo. Nakonec ale pøece šla. Nasbírala jich toho dne velice málo. Stoupla si po vyučování na svoje místo na rohu té velikánské ulice a čekala a pojídala studený obìd z kastrùlku. A zase šel kolem ten lékaø s bachratou taškou. Neøíkal nic, jenom se tak bolestnì usmíval. Bìžela za ním, aby si vzal čtyølístek, ale on se poøád tak usmíval a pod očima mìl dvì veliké slzy. Pavel Jurkovič (dokončení pøíštì)

10

R

PTAČÍ POHÁDKA

odina sýkorek se právì pomodlila pøed nedìlní snídaní a všichni malí ochmýøenci čekali, co jim poví tatínek. Dìti se tìšily, že se dnes budou učit létat. Mìly to od rodičù slíbeno. Jenže tatínek pøiletìl se zprávou, že se zvedl silný vítr, který by jejich malá tìlíčka a nezkušená køidélka pøemohl. „To je škoda,“ pípali malí. Nejmladší benjamínek, který se z vajíčka vyklubal poslední, byl ze všech nejslabší, zato nejvíc zvìdavý. Vyklonil se z hnízda a začal si protahovat køidélka. Pøiletìl vítr, chytil ptáče do náruče a chvíli je nesl. „To je krása, letím!“ radoval se malý. Blížili se k velikému domu a vítr rozevøel dlaò a položil ptáčka do trávy u chodníku. Sám se otočil a uletìl jako uličník. Malý sýkoráček se rozhlížel kolem a vyapkal na chodník. Prochází se jako pan starosta na promenádì, ale najednou se k nìmu blíží velikánské zvíøe – a za ním další, ještì vìtší. Sýkoráčkovi se zdálo, že jsou to dva ohromní obøi, srdíčko mu tlouklo strachy na poplach a všechna peøíčka se mu naježila. Chtìl uletìt, ale køidélka ho neunesla. Hopkal jako vystrašený chomáček peøí. Proč jen neposlechl tatínka? Naštìstí se sem blížil jen pejsek Míša se svou hodnu paní. „Míšo, nechej ptáčka,“ zavelela paní. „Víš pøece, jak jsou užiteční a jak nám ráno krásnì zpívají.“ Pejsek a jeho paní šli dál svou cestou, jen se ohlédli, jak celý pøíbìh skončil. Bylo to tak: Ptačí rodina už svého maličkého hledala. Naštìstí jej vítr neodnesl pøíliš daleko, a tak rodiče a pøíbuzní mládì brzy našli. Poprosili o pomoc malé andílky i vítr. Ptáče roztáhlo køidélka a nadnášeno andílky i vìtrem doletìlo za doprovodu celé rodiny domù. To bylo radosti! Do večera si mìli všichni o čem štìbetat. Večer se rodinka pomodlila, podìkovala za krásný den i za to, že se jejich nejmladší naučil létat. Svatava Mášová

U PRÁZDNÉHO HROBU

11

Smrt Ježíšovu oplakaly – a u prázdného hrobu stály. Co stalo se, kdo tìlo vzal, se strach a úlek otázal. Tu ženám andìlský dìl hlas: „Vstal Pán, je živ a pøijde zas, jen nemeškejte k bratøím jít a co jsem øekl, oznámit.“ V rozpacích, žena za ženou, s vonnými mastmi nazpìt jdou. I my tak jdeme rok co rok a rozpačitý je nᚠkrok, leč k tìm, kdo ve víøe jsou skoupí, už žádný andìl nepøistoupí. H. Kohoutová

12

BIBLICKÁ JMÉNA

E

Eva (Gn 3,20) – První žena, nechala se svést hadem, aby v ráji jedla ovoce ze zakázaného stromu. Pøemluvila k tomu i svého muže Adama a jak dobøe víte, za trest byli oba z ráje vyhnáni. Ezau (Gn 25,25) – syn Izáka a Rebeky, jeho bratr Jákob od nìj koupil za mísu čočky prvorozenství a potom jej ještì lstí pøipravil o otcovo požehnání. Ezau chtìl svého bratra za to zabít, proto Jákob utekl ke svému strýci Lábanovi. Nakonec se však smíøili. Élí (1 S 1,9) – knìz, u kterého v chrámu jako malý sloužil prorok Samuel. Élí jako první poznal, že k Samuelovi hovoøí Hospodin, i když to, co mu sdìlil, nebylo pro Élího a jeho syny právì pøíznivé. Mimochodem, jméno Samuelova otce také začíná na E – Elkána (1S 1,1). Elijᚠ(1 Kr od 17. kapitoly) – prorok, který pùsobil v dobì rozdìlení Izraele na Severní království a Judsko. Stal se pøímo pøedstavitelem proroctva – vedle Mojžíše (jako pøedstavitele Zákona) se znovu zjevil ve společnosti očekávaného Mesiáše (L 9,30). Elíša – (2 Kr) – pokračovatel Elijáše. Ezechiel – prorok, podle kterého je pojmenována celá biblická kniha, pùsobil v dobì babylonského zajetí Izraelcù. Ester – podle této statečné královny, která zachránila svùj lid pøed smrtí, je rovnìž pojmenována jedna z biblických knih. Ezdrᚠ– další z prorokù a další z knih Starého zákona – Ezdrᚠpùsobil již po návratu ze zajetí a stavbì nového jeruzalémského chrámu.

UČÍTE SE ANGLICKY?

13

7. Struktura naší církve (druhá část) Výkonnou moc má v církvi jako celku ústøední rada, v každé diecézi je to diecézní rada, v náboženské obci rada starších. Co se týče duchovní správy, ta je vykonávána patriarchou, biskupy a faráøi. Biskupové a patriarcha jsou voleni na sedm let. V naší církvi máme také ženy faráøky a jednu ženu biskupku. Naši faráøi se mohou ženit (faráøky vdávat). Církev má mnoho dalších orgánù, které jí pomáhají plnit její poslání, napøíklad snìmovní výbory. 8. Easter week (Eastertide) Today people mostly have Easter connected with Easter eggs, chicks, rabbits and lamb, but it is mainly the most important Christian holiday in the whole year. We celebrate the resurrection of our Saviour (Redeemer) Lord Jesus Christ, three days after he was crucified. He, entirely innocent, sacrificed himself for the sake of our salvation. The Easter week starts by Palm Sunday, than Maundy (Holy) Thursday, Good Friday, Holy Saturday (Easter Eve), Easter Sunday (Easter Day) and Easter Monday go on. Slovíčka: resurrection................................................ vzkøíšení Saviour (Redeemer) ................................... Spasitel crucify......................................................... ukøižovat entirely........................................................ zcela innocent...................................................... nevinný sacrifice ...................................................... obìtovat (se) salvation ..................................................... spása Easter week (Eastertide) ........................... velikonoční týden Palm Sunday .............................................. Kvìtná nedìle Maundy (Holy) Thursday........................... Zelený čtvrtek Good Friday................................................ Velký pátek Holy Saturday (Easter Eve)........................ Bílá sobota Easter Sunday (Easter Day)....................... Hod Boží velikonoční Easter Monday ........................................... Velikonoční pondìlí

14

SOUT̎ O TØI KNIHY

Spousta „A“ 1. Bùh jej stvoøil z prachu zemì 2. Jedla v ráji zakázané ovoce 3. Ábelùv bratr 4. Ježíšùv milovaný učedník 5. Pøemožitel Goliáše 6. Samuelova matka 7. Izákùv otec 8. Moudrý izraelský král 9. Prorok, který pomazal Saula za krále 10. Byl zachránìn ze lví jámy 11. V Damašku se setkal s Ježíšem 12. Ježíšova matka 13. Muž, kterého Ježíš vzkøísil z mrtvých ZS (autor) Blahopøejeme výhercùm z únorového čísla (tajenka: Statečná žena): Kateøina Rùžičková z Kouøimi Renata Nachtigalová z Kolína Šárka Svíčková z Kolína Øešení kvizu ze str. 6: 1–B, 2–D, 3–A, 4–C, 5–E

ROSTLINY V BIBLI

15

Vinná réva Vinná réva, to byla a je pro Izraelce i pro nás velmi dùležitá rostlina. Její plody jsou výborným ovocem, které se jí čerstvé nebo sušené jako hrozinky. Vyrábí se z nìj také nápoj – víno. Ten, pokud se nepije s mírou, mùže být pøíčinou mnohého špatného, v rozumném množství však je víno zdraví prospìšné a pro nás jako vìøící dokonce nezbytné. Vždy je symbolem obìti našeho Spasitele, Ježíše Krista, kterou si pøipomínáme pøi svátosti večeøe Pánì. Již ve starozákonní dobì však bylo víno součástí obøadù (napø. 1 Pa 9,29; Ezd 6,9). Víno bylo symbolem hojnosti (Za 8,12). Když putovali Izraelci z egyptského otroctví do zaslíbené zemì a konečnì se k ní pøiblížili, vyslal do ní Mojžíš posly na prùzkum. Mimo jiné pøinesli hrozen vína tak veliký, že jej museli dva muži nést na tyči (Nu 13,23). Víno nesmìlo chybìt nikdy, když se nìco slavilo. Vzpomeòme na svatbu v Káni Galilejské, kdy Ježíš promìnil vodu ve víno (Jan, 2. kapitola). Protože bylo víno a práce na vinici tak bìžné, používal je Pán Ježíš také často ve svých podobenstvích, aby posluchači dobøe porozumìli tomu, co jim chce sdìlit. Napø. podobenství o dìlnících na vinici (Mt 20,1–16), o zlých vinaøích (Mk 12,1–9), o tom, že tak jako poznáte strom podle ovoce, poznáte i človìka podle jeho skutkù (L 6,43–45), nebo také že nové víno se musí dát do nových mìchù (L 5,37–38). Jana Krajčiøíková

16

2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

HLE, JAK TRPÌL

On snášel trýzeò beze slov Když on vstal a pak znovu pad Jej bez ustání vlekli dál On korunu mìl trnovou A vlekli jej v dùm Pilátùv Tam ukrutnì byl zbičován A pøibili jej na ten køíž A tak skonal Kristus Pán