CESTA KE ŠTĚSTÍ Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS219021

CESTA KE ŠTĚSTÍ

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

CESTA KE ŠTĚSTÍ průvodce dobrým životem

Jeho Svatost dalajlama a Howard C. Cutler, M. D.


Přeložila Helena Bönischová

Copyright © HH Dalai Lama and Howard C. Cutler, M. D., 1998 Published by agreement with the author and the author´s agents, Ralph M. Vicinanza, Ltd. Czech edition © Alpha Book, 2016 Translation © Helena Bönischová, 1998, 2016 ISBN 978-80-84529-05-8 (kniha) ISBN 978-80-87529-10-2 (e-kniha)


Věnováno čtenářům. Kéž se vám podaří nalézt štěstí.


Autorská poznámka V této knize najdete četné rozhovory s dalajlámou, jež vznikaly na soukromých schůzkách v Arizoně a Indii. Jejich cílem je prezentovat dalajlámův pohled na možnost vést šťastnější život. Knihu jsem doplnil i svými vlastními názory a komentáři z pohledu západního psychiatra. Dalajláma mi laskavě umožnil zvolit formu textu, jež podle mého názoru dokáže nejlépe zprostředkovat jeho názory. Cítím, že forma vyprávění, s níž se setkáte na následujících stránkách, je nejčtivější a zároveň dobře vypovídá o tom, jak dalajláma sladil své myšlenky s každodenním životem. S dalajlámovým souhlasem jsem tuto knihu uspořádal podle témat, a proto občas kombinuji a spojuji materiály z několika odlišných rozhovorů. Tam, kde jsem to považoval za nutné kvůli srozumitelnosti nebo celistvosti, mi dalajláma dovolil vložit texty z jeho vybraných veřejných přednášek v Arizoně. Abychom se ujistili, že v průběhu vydavatelského procesu nedošlo k neúmyslnému překroucení dalajlámových názorů, přečetl dalajlámův tlumočník, Dr. Thupten Jinpa, laskavě celý můj rukopis. K ilustraci probíraných myšlenek uvádím i řadu lékařských případů a úsměvných osobních příběhů. Chtěl jsem zachoval diskrétnost, chránit soukromí zmiňovaných osob, a proto jsem zaměnil ve všech případech jména, pozměnil i některé podrobnosti a jiné rozlišovací znaky, jež by mohly vést k identifikaci jednotlivých osob. Howard C. Cutler, M. D.

7


Úvod Zastihl jsem dalajlámu samotného v prázdné basketbalové šatně krátce před jeho vystoupením na Arizonské státní univerzitě. Na jeho přednášku čekalo šest tisíc lidí a dalajláma usrkával ze šálku čaj a byl úplně uvolněný. „Vaše Svatosti, jestli jste připraven…“ Hbitě vstal, bez váhání vyšel z místnosti do zákulisí přeplněného místními novináři, fotografy, osobními strážci a studenty – hledajícími, zvědavci i skeptiky. Široce se usmívaje prošel davem a zdravil lidi kolem sebe. Nakonec odhrnul závěs a vkročil na pódium, uklonil se, sepjal ruce a usmál se. Přivítal ho bouřlivý potlesk. Požádal o ztlumení světel, aby mohl jasně vidět své publikum, a poté chvilku jen stál a s očividným výrazem vřelosti a přátelství tiše pohlížel na své obecenstvo. Na ty, kteří nikdy předtím dalajlámu neviděli, mohl jeho oděv působit poněkud exoticky. Jen co si sedl a začal hovořit, plně se projevila jeho pozoruhodná schopnost rychle navázat kontakt s posluchači. „Myslím, že v této chvíli se s většinou z vás setkávám poprvé. Ale pro mne to není příliš velký rozdíl, zda se setkám s někým novým či se starým přítelem. Vždy totiž věřím, že jsme všichni stejní – všichni jsme lidské bytosti. Samozřejmě jsou mezi námi rozdíly v kultuře nebo způsobu života, liší se i naše víra nebo jsme jiné barvy pleti, ale všichni jsme lidé z masa, kostí, máme lidskou duši a emoce. Kdykoliv se setkám s lidmi, vždy mám pocit, že se střetávám s jinými lidskými bytostmi, stejnými jako já. Zjistil jsem, že je tak i mnohem

9


snazší se s ostatními dorozumět. Když zdůrazníme osobní charakteristiky, jako že já jsem Tibeťan nebo buddhista, tak jistě najdeme rozdíly. Ale tyto věci jsou podle mne podružné. Domnívám se, že pokud dokážeme odsunout rozdíly stranou, budeme schopni snadněji komunikovat, vyměňovat si názory a sdělovat si své zkušenosti.“ Takto začal dalajláma v roce 1993 svojí týdenní sérii veřejných přednášek v Arizoně. Návštěvu v Arizoně plánoval více než deset let. Poprvé jsme se setkali, když jsem jako student tradiční tibetské medicíny navštívil indickou Dharamsalu. Dharamsala je hezká klidná vesnice ve svahu na úpatí Himalájí. Domovem tibetské exilové vlády je již téměř čtyřicet let, a to od chvíle, kdy dalajláma po brutálním vpádu čínského vojska spolu se sto tisíci Tibeťany opustil Tibet. Během svého pobytu v Dharamsale jsem se seznámil s několika členy dalajlámovy rodiny a právě oni mi s ním zprostředkovali první setkání. Ve svém veřejném vystoupení v roce 1993 hovořil dalajláma o tom, jak je důležité, aby se k sobě lidé chovali jako lidské bytosti. Lidskost byla i nápadným rysem našeho prvního rozhovoru u něho doma roku 1982. Má zřejmě neobvyklou schopnost zajistit, že se s ním lidé cítí nenuceně a dokáže rychle a snadno navázat s druhým člověkem přímé spojení. Naše první setkání trvalo přibližně tři čtvrtě hodiny a stejně jako mnoho dalších lidí jsem ze schůzky s ním odcházel ve výborné náladě a s pocitem, že jsem právě potkal skutečně výjimečného člověka. V několika následujících letech moje kontakty s dalajlámou pokračovaly a začal jsem postupně oceňovat řadu jeho výjimečných vlastností. Ve chvílích setkání byl pronikavě inteligentní, ale bezelstný, laskavý, ale nikoliv nadměrně sentimentální, má skvělý smysl pro humor, není lehkomyslný,

10


jak mnoho lidí zažilo a zažívá, má schopnost spíše inspirovat než naplňovat uctivou bázní. Postupně jsem nabyl přesvědčení, že dalajláma dokáže žít s pocitem naplnění a určitým stupněm vnitřního klidu, který jsem nikdy u jiných lidí neviděl. Rozhodl jsem se odhalit zásady, které mu umožnily tohoto stavu dosáhnout. Přestože je buddhistickým knězem, celý život studuje a praktikuje buddhismus, byl jsem zvědav, zda by bylo možné vysledovat některé jeho názory či přesvědčení, která by mohli využít i lidé, kteří nejsou buddhisté – názory, jež bychom mohli přímo využít v našich životech, abychom mohli být šťastnější, silnější a možná méně bázliví. Když jsem se s ním potom setkával během jeho pobytu v Arizoně, měl jsem příležitost prozkoumat jeho názory hlouběji. V těchto diskusích jsme pokračovali mnohem obšírnějšími rozhovory v jeho indickém domově. Brzy jsem zjistil, že při rozhovorech musíme překonat určité překážky, když se snažíme sladit naše rozdílné pohledy na věc – jeho pohled buddhistického kněze a můj pohled západního psychiatra. Jedno z našich prvních sezení jsem začal tím, že jsem mu předložil jisté běžné lidské problémy, které jsem ilustroval několika dlouhými lékařskými anamnézami. Popsal jsem mu ženu, která si škodila – nedokázala změnit styl života, který ji nesmírně negativně ovlivňoval –, otázal jsem se ho, zda má pro toto chování konkrétní vysvětlení a co by té ženě mohl poradit. Zarazilo mě, když po dlouhé přestávce a uvažování dalajláma jednoduše řekl: „Nevím,“ pokrčil rameny a dobromyslně se rozesmál. Dalajláma si povšiml mého překvapení, zklamání a prohlásil: „Občas je velice těžké vysvětlit, proč lidé dělají to, co dělají… Často zjistíte, že jednoduchá vysvětlení neexistují. Když se zabýváme podrobnostmi jednotlivých lidských osudů, je

11


velice těžké – protože lidská mysl je tak složitá – zjistit, co se děje, co přesně se právě odehrává.“ Zdálo se mi, že se vyhýbá odpovědi. „Ale mým úkolem psychoterapeuta je zjistit, proč lidé dělají věci, jež dělají…“ Znovu se začal smát, tento smích – plný humoru jenž mnoha lidem připadá tak zvláštní – dobré vůle, nelíčený, přirozený, zpočátku hluboký a poté se bez úsilí zvyšující o několik oktáv, jako kdyby chtěl skončit potvrzujícím potěšeným zasmáním. „Myslím, že by bylo neobyčejně obtížné představit si, jak funguje mysl u miliardy lidí,“ řekl stále se smíchem. „To je nemožný úkol! Z buddhistického hlediska každou událost nebo situaci ovlivňuje nespočet faktorů… Ve skutečnosti může být ve hře tolik různých detailů, že běžnými termíny ve většině případů plně neobsáhnete, co se děje.“ Když u mě vycítil určitý neklid, poznamenal: „Podle mne – se západní přístup – od buddhistického v některých ohledech liší – při zkoumání příčin problémů člověka. Západní analýzy vykazují velice silnou racionalistickou tendenci – předpoklad, že všechno se dá zjistit. A navíc je tu tlak způsobený určitými předpoklady, které se berou jako dané. Například nedávno jsem se na jedné lékařské fakultě setkal s několika lékaři. Hovořili o mozku a tvrdili, že myšlenky, pocity jsou výsledkem různých chemických reakcí a změn v mozku. Tak jsem se zeptal: ‚Bylo by možné se na to podívat opačně a říci, že myšlenky vyvolávají v mozku různé chemické reakce?‘ Nejzajímavější ze všeho pro mě byla odpověď jednoho vědce. Ten řekl: ‚My vycházíme z předpokladu, že všechny myšlenky jsou produkty nebo funkcemi chemických reakcí v mozku.‘ Je to vlastně jen určitý druh rigidnosti, rozhodnutí nezměnit svůj vlastní způsob uvažování.“

12


Na chvíli se odmlčel a poté pokračoval: „Myslím, že v moderní západní společnosti je mnoho kulturních faktorů přímo založeno na vědě. Ale v některých případech mohou předpoklady a parametry stanovené západní vědou ohrozit naši schopnost zacházet s určitými faktory reality. Například vás omezuje předpoklad, že všechno může být vysvětleno v rámci jednoho jediného života, tento předpoklad spojujete s názorem, že všechno může a musí být vysvětleno. Ale když se setkáte s jevem, který vysvětlit nelze, vznikne napětí – je to skoro pocit agónie.“ Přestože jsem cítil, že v jeho slovech je mnoho pravdy, bylo pro mne zpočátku těžké tuto pravdu přijmout. „Když v západní psychologii narazíme na lidské chování, jež je na první pohled obtížné objasnit, máme určité postupy, které použijeme k objasnění toho, co se děje. Významnou roli například hraje myšlenka nevědomé nebo podvědomé části mysli. Domníváme se, že chování může být někdy výsledkem psychologických procesů, kterých si skutečně nejsme vědomi – například někdo může jednat určitým způsobem, aby se vyhnul podvědomému strachu. Aniž bychom si toho byli vědomi, některé způsoby jednání mohou být motivovány touhou nevpustit tento strach do naší vědomé mysli, abychom nemuseli snášet nepříjemné pocity s ním spojené.“ Dalajláma chvíli uvažoval a potom řekl: „V buddhismu existuje názor, že některé zážitky v nás zanechávají určité dispozice a stopy, což se poněkud blíží koncepci podvědomé mysli západní psychologie. Například v minulosti se v našem životě mohl vyskytnout určitý typ události a zanechat v naší mysli velmi silný otisk, který zůstane skryt a následně ovlivňuje naše chování. Je tu tedy myšlenka něčeho podvědomého – otisků, kterých si člověk nemusí být vědom. Stejně si

13


myslím, že buddhismus dokáže přijmout mnoho faktorů, se kterými přijdou západní teoretici, ale navíc dokáže přidat faktory další. Například přidá vlivy a otisky z předchozích životů. Ale myslím si, že západní věda má sklon přeceňovat podvědomí, když se pokouší nalézt zdroj něčích problémů. Domnívám se, že to vychází z některých základních předpokladů, ze kterých vychází západní věda – třeba nepřipouští myšlenku otisků přinesených z minulého života. A zároveň je tu názor, že všechno musí být vyřešeno v tomto životě. Když tedy nedokážete určit, co způsobuje jisté chování nebo problémy, máte vždy tendenci přičítat to podvědomí. Je to trochu jako když něco ztratíte a usoudíte, že ta věc musí být v tomto pokoji. A jak jste se jednou rozhodli, už jste si stanovili parametry – vyloučili jste možnost, že by ta věc byla v jiném pokoji. Takže hledáte a hledáte, ale nenacházíte, ale přesto stále předpokládáte, že je schována někde v pokoji!“ Když jsem původně uvažoval o této knize, plánoval jsem něco jako obvyklou příručku, jakéhosi průvodce, ve kterém dalajláma předloží jasná a snadná řešení všech životních problémů. Měl jsem pocit, že mé psychiatrické vzdělání poslouží k tomu, abych jeho názory shrnul do řady jednoduchých pravidel, kterými by se měl člověk řídit ve svém každodenním životě. Na konci řady našich setkání jsem se této myšlenky vzdal. Zjistil jsem, že jeho přístup je součástí celého paradigmatu, zahrnujícího všechny odstíny, nuance a složitosti, které nabízí život. Postupně jsem si povšiml tématu, které se stále vracelo. Tím tématem je naděje. Naděje nám umožňuje věřit, že i když není snadné dosáhnout upřímnosti a trvalého štěstí, možné to je. Všechny dalajlámovy metody vycházejí z několika základních myšlenek, na nichž staví veškeré své činy – víra v to, že všechny lidské bytosti jsou v podstatě: dobré a laskavé; víra

14


v hodnotu soucitu; víra v politiku; víra v laskavost a rovnost všech živých bytostí. Postupem času jsem stále více vnímal, že jeho názory nejsou založeny na slepé víře nebo náboženském dogmatu, ale spíše na zdravém úsudku a prožité zkušenosti. Dalajlámovo porozumění lidské mysli a lidskému chování vychází z celoživotního studia. Jeho názory jsou ukotveny v tradici, jež je stará dva a půl tisíce let. On ji ale obohacuje zdravým přístupem a inteligentním porozuměním problémům moderní doby. Dalajlámovo chápání současných problémů je dáno i jeho unikátním postavením celosvětově známého člověka. Mohl mnohokrát procestovat svět, poznat mnoho rozličných kultur a lidí nejrůznějších životních osudů a vyměňovat si názory se špičkovými vědci a náboženskými i politickými vůdci. Z toho nakonec vychází i dalajlámův inteligentní přístup k lidským problémům, který je zároveň optimistický i realistický. V této knize jsem se snažil představit dalajlámovy myšlenky v první řadě západním čtenářům. Použil jsem obsáhlé výňatky z jeho veřejných přednášek i našich soukromých rozhovorů. Abych se přidržel svého záměru prezentovat materiál snadno použitelný v každodenním životě, občas jsem se rozhodl vypustit některé části dalajlámových proslovů, které se týkají filozofických aspektů tibetského buddhismu. Dalajláma je autorem řady vynikajících knih o různých a spektech buddhistické cesty. Na konci této knihy najdete seznam vybraných titulů, ve kterých zájemci o hlubší studium tibetského buddhismu naleznou řadu hodnotných poznatků.

15


Část první

Cíl života


Kapitola první Právo na štěstí

„Věřím, že žijeme proto, abychom hledali štěstí. Věřící i bezvěrci a vyznavači všech náboženství bez rozdílu hledají v životě něco lepšího. Myslím si tedy, že hlavní pohnutkou našeho života je hledání štěstí…“ Těmito slovy, pronesenými před početným publikem v Arizoně, se dalajláma dostal přímo k jádru věci. Ale jeho tvrzení o hledání štěstí jako cíli našeho života mi vnuklo jednu otázku. Později, když jsme byli sami, jsem se ho zeptal: „Jste vy šťastný?“ „Ano,“ řekl. Odmlčel se a poté dodal: „Ano… určitě ano.“ V jeho hlase byla tichá upřímnost, jež nepřipouštěla pochybnosti – upřímnost, která se odráží i v jeho výrazu a v jeho očích. „Pro většinu z nás je rozumný cíl docílit štěstí?“ zeptal jsem se. „Je to skutečně možné?“ „Ano. Domnívám se, že štěstí může být dosaženo prostřednictvím výcviku mysli.“ Na čistě lidské úrovni jsem to chápal – myšlenka štěstí mi připadala jako dosažitelný cíl. Ovšem coby psychiatr – jsem byl zatížen různými názory, jako například Freudovým přesvědčením, že „záměr, aby byli lidé šťastni, nebyl při ‚stvoření‘ součástí plánu.“ Takové poznatky vedly mnohé mé kolegy z nelítostnému závěru, že vše, v co může člověk

19


CESTA KE ŠTĚSTÍ Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents