CENTRUM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A HODNOCENÍ KRAJINY

CENTRUM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A HODNOCENÍ KRAJINY

Koncepce ochrany přírody Pardubického kraje Textová část

___________________________________________________________________________ ZADAVATEL:

PARDUBICKÝ KRAJ Odbor životního prostředí a zemědělství

PŘEDKLÁDÁ:

EKOTOXA OPAVA S.R.O.

___________________________________________________________________________

OPAVA, KVĚTEN 2004



Ekotoxa Opava s.r.o. Horní náměstí 2, 746 01 Opava tel.: 553 696 141, fax: 553 628 512, e-mail: [email protected]

ŘEŠITELSKÝ TÝM:

EKOTOXA OPAVA S.R.O.:

ING. PAVEL KOTRLA, Ph.D., ING. EVA BRHELOVÁ, RNDR. RONALD RASZKA, MGR. PAVLA SOKOLOVSKÁ, ING. PETR KOVÁŘ, JAN AUSFICÍR, MGR. RADEK KADLUBIEC.

AOPK ČR PRAHA, STŘEDISKO PARDUBICE:

RNDR. JIŘÍ VESELÝ, RNDR. ROMANA PRAUSOVÁ, PH.D., MGR. DAVID ŠEBESTA, ING. MICHAEL HOŠEK

ÚHUL BRANDÝS N.L., POBOČKA HRADEC KRÁLOVÉ: ING. JIŘÍ ULVER, ING. MIROSLAV VÁLEK, BC. ALEŠ KODYTEK. Řešitelský tým děkuje za připomínky : RNDr.Vladimíru Vránovi– Krajský úřad Pardubického kraje Mgr. Radce Plívové – Krajský úřad Pardubického kraje Ing. Petru Šilarovi – Pardubický kraj Ing. Josefu Hejdukovi – Krajský úřad Pardubického kraje Ing. Bohumilu Burdychovi – Krajský úřad Pardubického kraje RNDr.Aleně Vopálkové a Mgr.Šárce Pastrňákové – MŽP ČR RNDr. Františku Bártovi – Správa CHKO Železné Hory RNDr Bohuslavu Mockovi – Muzeum Hradec Králové a členům řídícího výboru KOP PK

Připomínky ke Koncepci ochrany přírody Pardubického kraje: Koncepce je zveřejněna na webových stránkách Pardubického kraje www.pardubickykraj.cz/urad v rubrice Info z odborů, Odbor životního prostředí a zemědělství a je možné k ní průběžně zasílat připomínky pro její další aktualizaci a doplňování. Připomínky zasílejte na adresu (přednostně e-mailem): [email protected] nebo písemně na adresu: Pardubický kraj Krajský úřad Odbor životního prostředí a zemědělství Ing. Josef Hejduk – vedoucí odboru Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice

Koncepce byla zpracována s finanční podporou Státního fondu životního prostředí

Koncepce ochrany přírody Pardubického kraje Obsah 1. Úvod........................................................................................................ 1 2. Cíl koncepce........................................................................................ 1 3. Analytická část................................................................................... 2 3.1. 3.1.1. 3.1.2. 3.1.3. 3.1.4. 3.1.5. 3.1.6. 3.1.7. 3.1.8. 3.1.9.

Charakteristika současného stavu přírodního prostředí........... 2 Vymezení zájmového území........................................................... 2 Zákonné zajištění ochrany přírody, mezinárodní smlouvy............. 6 Zhodnocení existujících koncepčních materiálů........................... 18 Zemědělské ekosystémy................................................................ 24 Lesní ekosystémy.......................................................................... 30 Vodní ekosystémy......................................................................... 37 Zvláště chráněná území, památné stromy..................................... 49 Natura 2000................................................................................... 63 Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů................................... 69 - Záchranná centra....................................................................... 112 - Záchranné programy.................................................................. 117 3.1.10. Významné geomorfologické a geologické jevy.......................... 120 3.1.11. Vývoj krajiny, současný stav, ochrana krajinného rázu.............. 131 3.1.12. Stav krajiny, obecná ochrana přírody a krajiny........................... 133 - Územní systémy ekologické stability........................................ 133 - Přírodní parky............................................................................ 139 - Významné krajinné prvky......................................................... 144 - Invazní druhy............................................................................ 162

3.2. 3.2.1. 3.2.2. 3.2.3. 3.2.4. 3.2.5. 3.2.6. 3.2.7.

Ochrana přírody v sektorových politikách kraje................... 169 Ochrana přírody a zemědělství.................................................... 169 Ochrana přírody a lesnictví.......................................................... 177 Ochrana přírody a územní plánování, stavební činnost............... 179 Ochrana přírody a doprava.......................................................... 181 Ochrana přírody a těžba surovin.................................................. 186 Ochrana přírody a turistika, rekreace........................................... 188 Ochrana přírody a vodní hospodářství......................................... 191

3.3. 3.3.1. 3.3.2. 3.3.3. 3.3.4.

Krajinotvorné programy........................................................... 198 Program revitalizace říčních systémů.......................................... 198 Program péče o krajinu................................................................ 199 Program drobných vodohospodářských ekologických akcí........ 200 Program péče o přírodní prostředí SFŽP..................................... 201

3.4. 3.5. 3.6.

Ekologická výchova................................................................... 202 Problémy ochrany přírody a krajiny v ORP kraje................ 209 Systém řízení v oblasti ochrany přírody a krajiny................. 221

4. Cíle ochrany přírody a krajiny v regionální politice... 224 Okruh 1 Okruh 2 Okruh 3 Okruh 4 Okruh 5 Okruh 6 Okruh 7 Okruh 8 Okruh 9

Zvláště chráněná území.......................................................... 225 Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů............................ 226 Lesní ekosystémy................................................................... 227 Zemědělství............................................................................ 228 Vodní hospodářství................................................................ 230 Turistika a rekreace................................................................ 231 Doprava.................................................................................. 232 Ochrana nerostného bohatství................................................ 233 Ochrana a biodiverzita krajiny............................................... 234

5. Prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny v regionální politice 5.1. 5.1.1. 5.1.2. 5.2. 5.3. 5.3.1. 5.3.2. 5.3.3. 5.3.4. 5.3.5. 5.3.6. 5.4. 5.5.

Prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny......... 236 Mapa homogenních oblastí Pardubického kraje.......................... 236 Specifikace opatření..................................................................... 239 Ekonomické vyhodnocení souboru opatření........................... 275 Spolupráce při realizaci KOP PK............................................ 282 Spolupráce s ministerstvy............................................................ 282 Spolupráce v oblasti veřejné správy............................................ 286 Spolupráce s odbornými institucemi............................................290 Spolupráce s nevládními organizacemi....................................... 302 Mezinárodní spolupráce............................................................... 310 Aktuální informace z oblasti ochrany přírody............................. 314 Management a aktualizace KOP PK....................................... 315 Závěr........................................................................................... 317

Seznam literatury........................................................................................ 318 Seznam použitých zkratek.......................................................................... 320

Koncepce ochrany přírody Pardubického kraje

1. Úvod Činnost a kompetence nově vzniklých krajů upravuje zákon č. 132/2000 Sb. v platném znění (zákon o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze).Uvedeným zákonem je také upravena oblast ochrany přírody tím, že zákon ukládá orgánům kraje v samostatné působnosti zpracovávat ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí prognózy a koncepce strategie ochrany přírody ve své územní působnosti, s výjimkou území národních parků a chráněných krajinných oblastí (§ 79a zákona). Koncepce ochrany přírody Pardubického kraje ( KOP PK ) vychází ze Zadávací dokumentace KOP PK na základě Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR, přijatého usnesením vlády ČR č. 415 z roku 1998. Zadavatelem je Krajský úřad Pardubického kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. KOP PK plošně zpracovává území celého Pardubického kraje mimo území chráněných krajinných oblastí (CHKO). Časové období koncepce je dlouhodobé ( 2004-2014), v části 4 – cíle – jsou jednotlivé cíle a opatření v ochraně přírody a krajiny členěny do kratších časových úseků. Hlavní části koncepce jsou: Část 3 – Analytická část Část 4 – Cíle a opatření ochrany přírody a krajiny Část 5 – Úkoly ochrany přírody a krajiny Při postupném zpracovávání celé Koncepce byla velmi důležitá oboustranná komunikace mezi zpracovateli, řídícím výborem a odborníky. Jsou zde zapracovány a zohledňovány existující i vznikající koncepční materiály pro KÚ Pardubického kraje (Program rozvoje Pardubického kraje, Územní plán VÚC Pardubický kraj, Koncepce zemědělské politiky a rozvoje venkova Pardubického kraje aj.) Předpokládáme další doplňování a aktualizaci KOP PK dle potřeb a požadavků krajského úřadu.

2. Cíl koncepce Cílem koncepce je stanovit systém pravidel a opatření pro ochranu přírody a vytváření ekologicky stabilní krajiny, při zachování biologické rozmanitosti a trvale udržitelného rozvoje. Koncepce je určena pro: - orgány státní správy - orgány samosprávy - odbornou veřejnost - ekologickou výchovu Výstupem zpracované koncepce jsou také projekty v geografickém informačním systému ArcGIS 8 a ArcExplorer 2, obsahující vytříděná a zpracovaná data z analytické části a aplikaci doporučených opatření. Jedná se o koncepční materiály s přesností mapových podkladů 1:50 000 (1:25 000). Na této úrovni je postavena analytická a návrhová část, která předpokládá další doplňování digitálních dat a aktualizace informací. 1


3. ANALYTICKÁ ČÁST 3.1. Charakteristika současného stavu přírodního prostředí 3.1.1. Vymezení zájmového území Stručná územní charakteristika kraje Zdroj: Program rozvoje Pardubického kraje Pardubický kraj leží ve východní části Čech, s centrem 120 km východně od hlavního města Prahy a spolu s krajem Královéhradeckým a Libereckým tvoří v rámci strategie České republiky tzv. NUTS 2 – Severovýchod. Polohu kraje dále definují sousedící kraje – Středočeský, Královéhradecký, Olomoucký, Jihomoravský a kraj Vysočina. Území kraje se rozkládá na východě České kotliny. Část severovýchodní hranice kraje je zároveň i státní česko-polskou hranicí, východ je ohraničen jižní částí Orlických hor, horským masívem Králického Sněžníku a nejzápadnějšími svahy Hrubého Jeseníku, jih a jihovýchod je lemován vrchovinnými oblastmi Žďárských vrchů a Železných hor, střed a západ kraje je tvořen řekou Labe a Polabskou nížinou. Svou rozlohou 4 518 km2 (5,73 % plochy ČR) je Pardubický kraj čtvrtým nejmenším krajem ČR (bez hlavního města Prahy). Z celkové výměry kraje připadá 60,8 % na zemědělskou půdu, lesní pozemky pokrývají 29,7 % kraje. Nejvyšším bodem kraje je Králický Sněžník (1424 m.n.m.), třetí nejvyšší pohoří České republiky. Celá oblast Králického Sněžníku se zbytky původní vegetace a vrchovištním rašeliništěm byla vyhlášena národní přírodní rezervací. Nejnižší bod kraje se nachází na řece Labe u Kojic při západní hranici kraje (200 m.n.m.). Podstatná část kraje leží v povodí horního toku Labe, východní části patří k povodí řeky Moravy. Ke třem největším vodním plochách kraje patří Sečská přehrada (na Chrudimce), dále Bohdanečský rybník (na Opatovickém kanále) a Pastviny (na Divoké Orlici). Členitost reliéfu kraje, řada chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních parků, přírodních rezervací, přírodních památek a památných stromů s sebou přináší atraktivní podmínky pro rozvoj turistiky a cestovního ruchu. Pardubický kraj má i značný celostátní hospodářský význam, který je zdůrazněn průtahem tratí evropského železničního rychlostního koridoru s důležitými křižovatkami Pardubice a Česká Třebová, a také splavností horního toku Labe. Významnými energetickými zdroji jsou elektrárny Chvaletice a Opatovice. Celý region lze charakterizovat jako průmyslově – zemědělský. K vysoce produktivním zemědělským oblastem patří Polabská nížina, která se rozkládá na téměř polovině území kraje. Nejúrodnější část Polabské nížiny zahrnuje Pardubicko, převážná část oblasti je součástí východolabské části České křídové tabule, která se dělí na pánve a tabule modelované především vodními toky. Hospodářský význam kraje dotvářejí také průmyslové podniky zaměřené především na průmysl chemický, textilní, elektrotechnický, dřevozpracující, strojírenský, energetiku a stavebnictví.

2


Hlavní klimatické údaje Řešené území leží v území od teplé klimatické oblasti (A), mírně suché podoblasti, okrsku teplého, mírně suchého s mírnou zimou (A3) - lednová teplota nad -3 0C, přes mírně teplou oblast (B), mírně suchou podoblast, okrsek mírně teplý, mírně suchý, převážně s mírnou zimou (B2) - lednová teplota nad -3 0C, ojediněle -4 0C, mírně vlhkou podoblast s okrskem mírně teplým, mírně vlhkým, s mírnou zimou, pahorkatinovým (B3) - lednová teplota nad -3 0 C, s výškou do 500 m n. m. a okrskem mírně teplým, mírně vlhkým, vrchovinovým (B5) s výškou nad 500 m n. m., dále mírně teplou oblast (B ), vlhkou podoblast, okrsek mírně teplý, vlhký, vrchovinový (B8) - s výškou nad 500 m n. m. a okrsek mírně teplý, velmi vlhký, vrchovinový (B10) - s výškou nad 500 m n. m. až po chladnou klimatickou oblast (C), okrsek mírně chladný (C1) - teplota července 12 - 15 0C resp. 16 0C. Stav životního prostředí Pardubický kraj se vyznačuje rozmanitostí přírodních podmínek, osídlení, průmyslové a zemědělské výroby a proto je rozdílná i kvalita životního prostředí. Mezi nejméně postižená území antropogenní činností patří oblast podhůří a vrchovin (bez větších sídel) ve střední a severní části okresu Ústí na Orlicí, v jižní části okresu Svitavy a jižní části okresu Chrudim. Poškozené lesní ekosystémy jsou typické pro hřebenové partie Orlických hor v okrese Ústí nad Orlicí, kde se jen velmi pomalu daří zakládat stabilnější porosty odolné proti nepříznivým povětrnostním a klimatickým podmínkám a škůdcům. Mezi poškozené životní prostředí lze řadit i zemědělsky intenzivně obhospodařovaná území na velkých plochách, kde je narušen přirozený prvek biodiversity, protierozní ochrany a dochází k plošnému znečišťování vody dusičnany a fosforečnany (i po snížení dávek hnojení se ještě řadu let uvolňují zásoby vázané v půdě). Zejména se jedná o okres Pardubice, Chrudim (kromě jižní části), západní část okresu Ústí nad Orlicí a severní a střední část okresu Svitavy. Nejintenzivněji je poškozené životní prostředí v územích s koncentrovaným průmyslem, osídlením a dopravními uzly. V Pardubickém kraji lze vyčlenit jednu oblast, která se tímto druhem poškození výrazně liší od ostatního území, a to aglomeraci Pardubice. Její další průmyslový rozvoj je předurčen plánovaným splavněním Labe, vybudováním logistického centra nebo rozšířením provozu letiště. V relativní blízkosti Pardubic se nacházejí navíc dvě významné tepelné elektrárny – Opatovice a Chvaletice a dále město Chrudim, které se stále více propojuje s Pardubicemi. Stupeň poškození životního prostředí zejména chemickým průmyslem a energetikou má rozměry nejvýznamnějších problémů životního prostředí v rámci republiky (např. areál firmy Paramo, včetně detašovaných skládek, úložiště elektrárenského popílku u obou elektráren, apod.). Další významnou sídelní a průmyslovou oblastí, kterou díky napojení na železniční koridor čeká další průmyslový a urbanistický rozvoj, je Česká Třebová – Ústí nad Orlicí. Jako poslední kategorii lze zmínit všechna větší města či menší průmyslová města kraje, která vždy představují zóny s lokálně poškozeným životním prostředím.

3


Chráněná území Území Pardubického kraje je prostoupeno mozaikou ploch, z hlediska ochrany přírody velmi kvalitních. V kraji jsou zastoupeny všechny kategorie zvláště chráněných území přírody s výjimkou národního parku. Na území Pardubického kraje se nachází mnoho krajinářsky hodnotných chráněných území a přírodních parků. Z hlediska významu jsou však nejdůležitější 3 významná velkoplošná chráněná území, která se nacházejí při jihozápadní a severovýchodní hranici Pardubického kraje, jsou to: CHKO Železné hory, CHKO Žďárské vrchy a CHKO Orlické hory. Zvláštní ochrana přírody a krajiny Velkoplošná zvláště chráněná území Pardubického kraje Chráněné krajinné oblasti (CHKO): CHKO Železné hory CHKO Žďárské vrchy CHKO Orlické hory Maloplošná zvláště chráněná území Pardubického kraje Na území Pardubického kraje se v roce 2004 nachází celkem 96 maloplošných zvláště chráněných území ( MZCHÚ). Z nich 32 leží v CHKO a 64 mimo CHKO. Z toho jsou: Národní přírodní rezervace ( NPR ): NPR Lichnice – Kaňkovy hory ( v CHKO Železné hory) NPR Bohdanečský rybník a rybník Matka NPR Králický Sněžník Národní přírodní památky ( NPP ): NPP Semínský přesyp NPP Šejval Přírodní rezervace ( PR ) v počtu 37 Přírodní památky ( PP ) v počtu 54 Seznam a popis maloplošných zvláště chráněných území (mimo CHKO) je přehledně uveden v tabulce kapitoly 3.1.7.

Obecná ochrana přírody a krajiny Památné stromy včetně seznamu vyhlášených památných stromů jsou uvedeny v tabulce kapitoly 3.1.7. Významné krajinné prvky v Pardubickém kraji (registrované) jsou popsány v kapitole 3.1.12.3. Územní systémy ekologické stability – ÚSES Na území kraje leží 6 biocenter ÚSES nadregionálního významu (NBC) a 134 biocenter regionálního významu (RBC). Tyto jsou propojeny navzájem biokoridory (BK) nadregionálního a regionálního významu. Blíže v kapitole 3.1.12.1.

4


Přírodní parky (rozloha a rok vyhlášení) Údolí Krounky a Novohradky, 510,63 ha, 1998 Doubrava, 425,90 ha, 1998 Heřmanův Městec, 341 ha, 1996 Bohdalov – Hartinkov, 6265 ha, 1996 Údolí Křetínky, 5570 ha, 1996 Lanškrounské rybníky, 243 ha, 1990 Jeřáb, 1409 ha, 1980 Suchý vrch – Buková hora, 6427 ha, 1987 Králický Sněžník, 5303 ha, 1987 Orlice, cca 200 km délky - zasahuje do okresů Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou, 1996 Přírodními parky blíže se zabývá v této koncepci kapitola 3.1.12.2.

5


3.1.2. Zákonné zajištění ochrany přírody, mezinárodní smlouvy 3.1.2.1. ČESKÁ LEGISLATIVA ZÁKLADNÍ PŘEDPISY ZASTŘEŠUJÍCÍ OCHRANU PŘÍRODY V ČR: ·

Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (v platném znění) - stanovuje zásady obecné ochrany rostlin a živočichů, krajinných prvků, dřevin, jeskyň, paleontologických prvků a krajinného rázu - vymezuje kategorie zvláště chráněných území - stanoví péči o památné stromy, zvláště chráněné druhy rostlin, živočichy a nerosty - vytyčuje některá omezení vlastnických práv, finanční příspěvky při ochraně přírody, přístup do krajiny, účast veřejnosti a právo na informace v ochraně přírody - realizuje systém NATURA 2000 v české národní legislativě - identifikuje orgány a státní správy v ochraně přírody a stanovuje jejich kompetence - určuje odpovědnosti na úseku ochrany přírody

·

Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Tato obsahuje konkrétní pravidla a postupy pro: - kategorizaci zvláště chráněných území - ochranu významných krajinných prvků - ochranu dřevin a jejich kácení - vyměření poplatku za jízdu motorovými vozidly v národních parcích - náležitosti plánu péče o ZCHÚ - vyhlašování ZCHÚ - vedení ústředního seznamu ochrany přírody - označení zvláště chráněných území a památných stromů - ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů - převod práva hospodaření - biologické hodnocení - poskytování příspěvku a náležitosti dohody - organizace, úkoly a předpoklady pro výkon stráže přírody a označení pracovníků ochrany přírody - vymezení a ohodnocení územního systému ekologické stability (ÚSES). - obsahuje seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů

·

Zákon č.16/1997 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - stanovuje podmínky pro vývoz a dovoz ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a nařizuje některá další opatření sloužící k zajištění ochrany a evidence těchto druhů na území České republiky

6


vztahuje se na druhy jež: a) jsou přímo ohroženy vyhubením b) je nutno chránit usměrňováním dovozu a vývozu, aby nedošlo k jejich ohrožení vyhubením, nebo za účelem ochrany jiných ohrožených druhů c) jsou chráněny na návrh státu, jenž je členem mezinárodní úmluvy a upravuje zacházení s nimi ·

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 82/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Tato kromě způsobů a náležitostí celkové administrace nakládání s ohroženými druhy definuje vědecký orgán posuzující adekvátnost vývozu a dovozu druhů. Dále uvádí: a) Seznamy ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin b) Seznam druhů chráněných mezinárodní úmluvou na něž se vztahuje působnost zákona c) Seznam dalších druhů, u nichž se na živé exempláře nevztahuje registrační povinnost d) Seznam druhů, u nichž se na mrtvé exempláře vztahuje registrační povinnost e) Stanovuje druhy podléhající povinnosti označení a stanoví způsob značení ·

Zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy Stanovuje podmínky, rozsah a způsob, jakým stát hradí škody zapříčiněné následujícími zvláště chráněnými živočichy: a) bobr evropský (Castor fiber L.) b) vydra říční (Lutra lutra L.) c) kormorán velký (Phalocrocorax carbo L.) d) los evropský (Alces alces L.) e) medvěd hnědý (Ursus arctos L.) f) rys ostrovid (Lynx lynx L.) g) vlk (Canis lupus L.) ·

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 360/2000 Sb., o stanovení způsobu výpočtu výše náhrady škody způsobené vybranými zvláště chráněnými živočichy na vymezených domestikovaných zvířatech, psech sloužících k jejich hlídání, rybách, včelstvech, včelařském zařízení, nesklizených polních plodinách a na lesních porostech

7


DALŠÍ PŘEDPISY SOUVISEJÍCÍ S OCHRANOU PŘÍRODY V ČR: (proveden výběr předpisů vztahující se k problematice ochrany přírody) ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ OBECNĚ: Zákony: · Zákon č. 282/1991 Sb., o české inspekci životního prostředí · Zákon 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí · Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí v platném znění · Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí · Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů · Zákon č. 76/2002 Sb.,o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci).

PŮDA A ZEMĚDĚLSTVÍ: Zákony: · Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu v platném znění · Zákon č. 308/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby) · Zákon č. 77/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 79/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů · Zákon č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) Vyhlášky: ·

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 13/1994, kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu

·

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 90/2002 Sb., kterou se stanoví opatření k zabezpečení ochrany včel, zvěře a ryb při používání přípravků na ochranu rostlin Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 263/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

·

8


·

· · · ·

·

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 355/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 89/2002 Sb., o ochraně proti zavlékání škodlivých organismů při dovozu, průvozu a vývozu rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů a proti jejich rozšiřování na území České republiky a o soustavné rostlinolékařské kontrole Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 147/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu chmele, révy, ovocných a okrasných druhů a jeho uvádění do oběhu Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 174/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění vyhlášky č. 263/2003 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 175/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 195/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 89/2002 Sb., o ochraně proti zavlékání škodlivých organismů při dovozu, průvozu a vývozu rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů a proti jejich rozšiřování na území České republiky a o soustavné rostlinolékařské kontrole, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství)

Nařízení: · Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech · Nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření) · Nařízení vlády č. 308/2004 Sb. o stanovení některých podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy a na založení porostů rychlerostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití

LESY: Zákony: · Zákon č.289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) · Zákon č. 149/2003 Sb. o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů Vyhlášky: · Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů · Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování · Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích

9


· ·

·

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 236/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 29/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa

MYSLIVOST: Zákony: · Zákon č. 59/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů Vyhlášky: · Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 480/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu · Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd · Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 350/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti · Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 7/2004 Sb., o posouzení podmínek pro bažantnice a o postupu, jakým bude vymezena část honitby jako bažantnice VODA: Zákony: · Zákon č. 20/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhlášky: ·

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů

·

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu

· ·

10


· · · · · · · · · ·

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 20/2002 Sb., o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 195/2002 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 225/2002 Sb., o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 292/2002 Sb., o oblastech povodí Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 236/2002 Sb., o způsobu a rozsahu zpracovávání návrhu a stanovování záplavových území Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 292/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových Vyhláška č. 7/2003 Sb., o vodoprávní evidenci Vyhláška č. 139/2003 Sb., o evidenci stavu povrchových a podzemních vod a způsobu ukládání údajů do informačního systému veřejné správy Vyhláška č. 140/2003 Sb., o plánování v oblasti vod Vyhláška č. 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob

ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ: Zákony: · ·

Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích

Vyhlášky: · Vyhláška federálního ministerstva financí č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim · Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona · Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 135/2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci NEROSTNÉ BOHATSTVÍ: Zákony: · Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Vyhlášky: · Vyhláška Ministerstva životního prostředí č.364/1992 Sb., o chráněných ložiskových územích

POSUZOVÁNÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ: Zákony: Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí)

11


3.1.2.2. EVROPSKÁ LEGISLATIVA V roce 1996 Česká republika oficiálně požádala o vstup do Evropské unie a zařadila se tak mezi kandidátské státy usilující o vstup do Evropské unie (EU). Kandidátské státy jsou před svým přijetím povinny mj. přizpůsobit své právní normy legislativě EU. Evropské společenství je totiž jediný nadnárodní útvar na světě, který přijímá vlastní legislativu. Pro členské země je tato legislativa závazná/vynutitelná a nemusí být již schvalována národními parlamenty. V současné době proto probíhá v ČR aproximační proces, v jehož rámci jsou přejímána (transponována) ustanovení právních předpisů Evropských společenství (ES) do národní legislativy a je zajišťováno naplňování požadavků této legislativy (implementace). Zákonodárným orgánem Evropského společenství je Evropský parlament a Rada. Výkonným orgánem, který dohlíží na to, jak jsou právní předpisy implementovány do legislativ jednotlivých členských států, je Evropská komise. Dodržování práva a jeho výklad pak zajišťuje Soudní dvůr. Rozsudky soudního dvora jsou i v oblasti životního prostředí důležitým právním pramenem, neboť zde, na rozdíl od České republiky, platí tzv. právo precedenční. Politika oblasti ochrany přírody a krajiny se v zemích EU opírá především o následující právní normy: A. Směrnice: ·

Směrnice 92/43/ES o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin

·

Směrnice 79/409/ES o ochraně volně žijících ptáků

·

Směrnice 83/129/ES o dovozu kůží tuleních a lachtaních mláďat a z nich vyrobených produktů do členských států

·

Směrnice 99/22/ES týkající se chovu volně žijících druhů živočichů v zoologických zahradách

Směrnice o ochraně volně žijících ptáků "Směrnice o ptácích" (79/409/EEC) Directive on the conservation of wild birds Přijata Radou Evropských společenství 2. dubna 1979, platí v zemích EU. Směrnice o ptácích představuje jeden z prvních předpisů ES na ochranu přírody. Vytváří jednotný systém ochrany volně žijících ptáků v celém jejich ontogenetickém vývoji včetně ochrany jejich stanovišť (hnízdiště, zimoviště, místa zastávek). Členské státy EU mají na svém území vyhlásit zvláště chráněná území (Special Protected Areas - SPA), zajišťující jak svým počtem, tak rozlohou příznivý stav populací 181 mimořádně zranitelných druhů a poddruhů ptáků (jak u suchozemských tak mořských stanovišť). Konkrétně po členských státech směrnice vyžaduje, aby uskutečňovaly opatření na ochranu, zachování a obnovení dostatečné rozmanitosti a rozlohy stanovišť ptáků a to především vytvářením nových chráněných území, řízenou péčí o stanoviště, obnovou zničených a tvorbou nových biotopů. Cílem je tedy ochrana populací cílových druhů uvedených v přílohách:. Příloha I - Seznam chráněných druhů a poddruhů ptáků Příloha II - Seznam chráněných druhů a poddruhů ptáků, které mohou být za určitých podmínek loveny Příloha III - Seznam druhů ptáků, které mohou být za určitých podmínek uvedeny na trh Příloha IV - Seznam zařízení, mechanismů a dopravních prostředků, které nelze použít k lovu

12


Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin "Směrnice o stanovištích" (92/43/EEC) Directive on the conservation of natural habitats and of wild fauna and flora Přijata Radou Evropských společenství 21. května 1992, platí v zemích EU. Cílem této směrnice je podpořit ochranu biologické rozmanitosti coby přírodního dědictví ES Členské státy EU mají na svém území vyhlásit tzv. Evropsky významné lokality (Special areas of Conservation - SAC) pro typy přírodních stanovišť a populace volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Obsažené přílohy: Příloha I - Typy přírodních stanovišť v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany Příloha II - Druhy rostlin a živočichů v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany Příloha III - Kritéria pro výběr lokalit, vhodných jako lokality významné pro Společenství, a pro vyhlášení jako zvláštní oblasti ochrany Příloha IV - Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, vyžadující přísnou ochranu Příloha V - Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž odchyt a odebírání ve volné přírodě a využívání může být předmětem určitých opatření na jejich obhospodařování Příloha VI - Zakázané metody a prostředky odchytu a zabíjení, zakázané dopravní prostředky NATURA 2000 Soustava chráněných území NATURA 2000 je založena na principu ochrany nejcennějších území, kde se vyskytují cílové druhy rostlin a živočichů a typy přírodních stanovišť evropského významu, jmenovitě uvedené v přílohách směrnic. Zmíněné dvě směrnice ukládají členským státům mj.povinnost vyhlašovat chráněná území pro zabezpečení ochrany c druhů rostlin a živočichů a typů přírodních stanovišť a zajišťovat vzájemné územní propojení těchto lokalit. Podrobně je soustava NATURA 2000 popsána v kapitole 3.1.11. této koncepce. Skladebnými kameny NATURY 2000 jsou: Special areas of Conservation ( -SAC- ) - chráněná území vyhlašovaná podle směrnice o stanovištích (dle zák. č. 114/1992 SB. ve znění zák. č 218/2004 Sb. nazývaná „evropsky významné lokality“). Special Protected Areas ( -SPA- ) – chráněná území určovaná na základě směrnice o ptácích. (dle zák. č. 114/1992 SB. ve znění zák. č 218/2004 Sb. nazývaná „ptačí oblasti“). B. Nařízení Nařízení 338/97/ES CITES o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulací obchodu těmito druhy Nařízení 81/348/ES o společných pravidlech dovozu velryb a jiných produktů z kytovců Nařízení 3254/91/ES o zákazu používání nášlapných pastí v ES, dovozu kožešin a výrobků z určitých druhů živočichů, které pocházejí ze zemí, kde jsou k odchytu používány nášlapné pasti nebo jiné způsoby, jež nejsou v souladu s mezinárodními humánními standardy chytání zvířat do pastí.

13


3.1.2.3. MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY Česká republika se přihlásila k následujícím mezinárodním úmluvám: ·

Úmluva o biologické rozmanitosti o předložena k podpisu v roce 1992 v Rio de Janeiro, 174 smluvních stran o členství ČR: 1994

·

CITES - Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Washingtonská úmluva) o předložena k podpisu v roce 1973 ve Washington D.C., 145 smluvních stran, sekretariát UNEP, Ženeva o členství ČR: 1992 (ČSFR)

·

Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry (Bernská úmluva) o předložena k podpisu v roce 1979 v Bernu, 40 smluvních stran (platná od 1982), sekretariát Rada Evropy, Štrasburk o členství ČR: 1998

·

Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) o předložena k podpisu v roce 1971 v Ramsaru, 113 smluvních stran, sekretariát v ústřední IUCN-Světového svazu ochrany přírody, Gland, Švýcarsko o členství ČR: 1990 (ČSFR)

·

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) o předložena k podpisu v roce 1981 v Bonnu, 51 smluvních stran, sekretariát UNEP Bonn o členství ČR: 1994

·

Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě (EUROBATS) o předložena k podpisu v roce 1991 v Londýně, 17 smluvních stran o členství ČR: 1994

·

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví o předložena k podpisu v roce 1972 v Paříži, 156 smluvních stran, sekretariát UNESCO, Paříž o členství ČR: 1991 (ČSFR)

Od roku 1956 se Česká republika podílí na činnosti IUCN (The World Conservation Union - Světového svazu ochrany přírody).

14


BERNSKÁ ÚMLUVA – úmluva o ochraně evropské flóry a fauny a přírodních stanovišť Cílem této Úmluvy je ochrana planě rostoucích rostlin (flóry) a volně žijících živočichů (fauny) a jejich přírodních stanovišť, a to zejména těch druhů a těch stanovišť, jejichž zachování vyžaduje spolupráci několika států, a takovou spolupráci podporovat. Zvláštní důraz se klade na ohrožené a zranitelné druhy, včetně ohrožených a zranitelných stěhovavých druhů. Smluvní strany přijmou potřebná opatření k tomu, aby populace planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů udržely na takové úrovni anebo přizpůsobily takovému stavu, které odpovídají zvláště ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům a současně přihlížejí k požadavkům hospodářství a rekreace a k potřebám poddruhů, odrůd nebo forem místně ohrožených. Smluvní strany se úmluvou zavazují, že: - podniknou kroky k prosazení své celostátní politiky (strategie) pro zachování flóry a fauny a přírodních stanovišť, se zvláštním zřetelem na ohrožené a zranitelné druhy zvláště na endemické, a na ohrožená stanoviště, v souladu s ustanoveními Úmluvy - při řízení svého plánování a rozvoje a ve svých opatřeních proti znečišťování přihlédne k zachování flóry a fauny - budou podporovat vzdělání a rozšiřovat informace o potřebě zachování druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a jejich stanovišť. V návaznosti na Bernskou úmluvu vznikla iniciativa Síť Smaragd, která v podstatě rozšiřuje síť NATURA 2000 za hranice Evropské unie tak, aby byla pokryta území všech států Evropy. Jedná se o vytvoření soustavy evropsky významných chráněných území podle stejných zásad na území EU i mimo státy EU. Navrhované lokality jsou označovány jako oblasti zvláštního zájmu (Areas of Special Conservation Interest – ASCI) BONNSKÁ ÚMLUVA – úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů Volně žijící živočichové jsou svými nesčetnými formami nenahraditelnou součástí přírodního systému Země, který musí být pro dobro lidstva zachován. Signatáři úmluvy si uvědomují, že každá lidská generace má v rukou zemské zdroje budoucích generací a má tudíž povinnost zajistit, že toto dědictví bude zachováno, a pokud se jej využívá, že se to děje s rozumem, jsou si vědomy stále rostoucí hodnoty volně žijících živočichů z hledisek životního prostředí, ekologických, genetických, vědeckých, estetických, rekreačních, kulturních, vzdělávacích, sociálních a ekonomických, a mají na mysli zejména ty druhy volně žijících živočichů, které se stěhují přes hranice nebo za hranice právního dosahu států, uznávajíce, že státy jsou a musí být ochránci stěhovavých druhů volně žijících živočichů, kteří žijí uvnitř území, na které se vztahují jejich jurisdikce, nebo se pohybují přes jejich hranice, přesvědčeny o tom, že ochrana a účinné hospodaření se stěhovavými druhy volně žijících živočichů vyžadují společné akce všech států v územích, na které se vztahuje jejich jurisdikce a ve kterých takové druhy tráví kteroukoli část svého životního cyklu. Úmluva se odvolává na doporučení č. 32 Akčního plánu, přijatého Konferencí Spojených národů o lidském životním prostředí (Stockholm, 1972), které bylo s uspokojením vzato na vědomí 27. zasedáním Valného shromáždění Spojených národů. Smluvní strany: - by měly podporovat, spolupracovat a propagovat výzkum ve vztahu ke stěhovavým druhům - budou usilovat o zajištění bezprostřední ochrany stěhovavým druhům uvedeným v Příloze I 15


-

budou usilovat o uzavření DOHOD o ochraně a hospodaření, pokud jde o stěhovavé druhy, zahrnuté do Přílohy II

RAMSARSKÁ ÚMLUVA – úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva Úmluva vychází z ekologické funkce mokřadů jako regulátorů vodních režimů a jako biotopů podporujících charakteristickou flóru a faunu, zejména pak vodní ptactvo a přesvědčení, že mokřady vytvářejí zdroje velké hospodářské, kulturní, vědecké a rekreační hodnoty, jejichž ztráta by byla nenahraditelná. Signatáři této úmluvy se zavazují, že budou: - podporovat zachování mokřadů a vodního ptactva zřizováním mokřadních chráněných území, ať již jsou zahrnuta do seznamu či nikoliv, a náležitě se postarat o jejich ochranu - pokud smluvní strana zruší nebo omezí z naléhavých státních zájmů hranice mokřadu zahrnutého do seznamu, měla by tuto ztrátu, nakolik je to možné, nahradit a měla by také vytvořit náhradní chráněné území pro vodní ptactvo a jeho ochranu, a to buď ve stejné oblasti nebo jinde, o rozloze přiměřené ploše původní lokality - budou podporovat výzkum a výměnu údajů a publikací o mokřadech a jejich flóře a fauně - usilovat svou správou o zvyšování stavů vodního ptactva ve vhodných mokřadech - podporovat výchovu pracovníků kvalifikovaných pro výzkum mokřadů, jejich správu a dohled nad nimi ÚMLUVA O BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI. Cíli této úmluvy jsou ochrana biodiverzity, trvale udržitelný způsob využívání jejích složek, a spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů, plynoucích z využívání genetických zdrojů, včetně odpovídajícího přístupu ke genetickým zdrojům a odpovídajícího předávání příslušných technologií při zohlednění všech práv na tyto zdroje a technologie, a včetně odpovídajících způsobů financování. Celoevropská strategie biologické a krajinné rozmanitosti Vznikla jako odpověď na úmluvu o biologické rozmanitosti a je určena na 20tileté období s rozdělením do čtyřech 5tiletých akčních plánů, kde každý z nich zahrnuje 11 témat. Na základě přístupu založeného na předběžné opatrnosti, zakotveného v Principu 15 Deklarace o životním prostředí a rozvoji, přijaté v Rio de Janeiru, byl podepsán k této úmluvě tzv. CARTAGENSKÝ PROTOKOL O BIOLOGICKÉ BEZPEČNOSTI. Smyslem tohoto Protokolu je přispívat k zajištění odpovídající úrovně ochrany při bezpečném přenosu, zacházení a využívání živých modifikovaných organismů vzniklých aplikací moderních biotechnologií, které mohou mít nežádoucí účinky na zachování a udržitelné využívání biologické rozmanitosti, rovněž při zohlednění rizik, jimž může být vystaveno zdraví člověka, a se zvláštním zaměřením na přeshraniční pohyb. PROGRAM ČLOVĚK A BIOSFÉRA Úkolem je studium vzájemných vztahů mezi člověkem a ŽP se zaměřením na racionální využívání přírodních zdrojů a ochranu ŽP.

16


PARKY PRO ŽIVOT Iniciativa IUCN, Federace přírodních a národních parků Evropy (FNNPE), Světového fondu pro přírodu (WWF), Světového monitoringu ochrany přírody (WCMC) a BirdLife International, která směřuje k zajištění přiměřené, účinné a dobře řízené sítě chráněných území v Evropě. ÚMLUVA O MEZINÁRODNÍM OBCHODU OHROŽENÝMI DRUHY VOLNĚ ŽIJÍCÍCH ŽIVOČICHŮ A ROSTLIN – úmluva CITES Spolu s přijatým zákonem o CITES č. 16/1997 Sb., jež má v evropské legislativě paralelu v nařízení (EC) 338/1997, tato úmluva spoluvytváří celkový právní rámec ošetřující mezinárodní obchodování s ohroženými druhy. Všechny dotyčné normy vycházejí z filozofie, že národy a státy jsou a mají být nejlepšími ochránci své vlastní fauny a flóry, a dále, že pro záchranu určitých druhů volně žijících živočichů a planých rostlin před jejich nadměrnou exploatací mezinárodním obchodem je nezbytná mezinárodní spolupráce, a v této souvislosti je třeba přijmout přiměřená opatření k tomuto cíli. Obsahem úmluvy je rovněž rozčlenění a seznamy daných druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. ÚMLUVY O OCHRANĚ SVĚTOVÉHO KULTURNÍHO A PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ Jejím záměrem je ochrana přírodních oblastí a kulturních památek výjimečné hodnoty jako součásti světového dědictví lidstva. Poradním orgánem při výběru přírodních lokalit je Světový svaz ochrany přírody (IUCN). EECONET Evropská ekologická síť EECONET na rozdíl od NATURY a Smaragdu, zaměřujících se na zachování biodiverzity formou ochrany nejcennějších druhů a typů přírodních stanovišť, klade důraz spíše na udržení a posílení základních, životodárných funkcí ekosystémů, než na ochranu pouze ohrožených druhů. Důležitým aspektem EECONETu je začleňování ochrany biodiverzity a udržitelnosti do jiných odvětví a sektorů, trend tedy směřuje od přísné ochrany přírody k cílenému managementu krajiny a trvale udržitelnému způsobu hospodaření. Český koncept EECONET vychází z nadregionálního ÚSES a dále využívá i ZCHÚ všech kategorií.

17


3.1.3. Zhodnocení existujících koncepčních materiálů 1. STÁTNÍ PROGRAM OCHRANY PŘÍRODY Je dokumentem přijatým usnesením vlády České republiky č.415 ze dne 17.června 1998. Obsahuje kapitoly: 1. Úvod Stav přírodního prostředí, jeho příčiny a trendy Účinnost stávajících nástrojů k ochraně přírody a krajiny Cíle a principy státního programu Prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny Z pohledu potřeb koncepce ochrany přírody považujeme za důležité věnovat pozornost kapitole 5. Prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny. Programové a akční úkoly: Ochrana přírody v péči o lesní ekosystémy Jako nejvýznačnější úkoly vytyčujeme následující: - dosažení 44% melioračních a zpevňujících dřevin v nově obnovovaných porostech - věnovat pozornost těžbě a přibližování dřeva - navrhnout revizi projektů a programů týkajících se obnovy lesa - navrhnout program rozšíření plochy přírodě blízkých lesů Ochrana přírody v péči o zemědělské ekosystémy Za nejvýznamnější úkoly dané problematiky považujeme - změna poměru orné půdy k trvalým travním porostům (pastvinám) - návrat ekostabilizačních prvků - snížení velikosti honů (snížené riziko eroze) - vypracovat kodex správního zemědělského hospodaření (především v CHKO a NP) Ochrana přírody v péči o vodní ekosystémy Za nejvýznamnější úkoly dané problematiky považujeme - přednostní revitalizace vodních toků v minulosti zatrubněných - podporovat obnovu drobných rybníků na zemědělské půdě - vracet nivám řek původní rozmanitost - vypracovat a konkretizovat akční plán stavby funkčních rybích přechodů Ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Za nejvýznamnější úkoly dané problematiky považujeme - řešit konflikty s dopravní sítí - dokončit vytváření ucelené soustavy CHKO - hodnotit pravidla regulace pohybu návštěvníků v ZCHÚ

18


2. PROGRAM ROZVOJE PARDUBICKÉHO KRAJE Schválen Zastupitelstvem Pardubického kraje dne 31.12.2001, aktualizace v březnu 2003 Program rozvoje Pardubického kraje se zaměřuje na oblast životního prostředí (v širším pojetí), problematikou ochrany přírody se však specificky nezabývá. V dalším textu je zpracován výtah základních oblastí: STRUČNÝ POPIS CELKOVÉHO STAVU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ : Kvalita životního prostředí je přímo závislá na charakteru osídlení a na intenzitě průmyslové a zemědělské výroby, částečně daných geografickými a morfologickými poměry. Protože jsou tyto poměry v rámci Pardubického kraje rozmanité, je i kvalita životního prostředí rozdílná. V rámci kraje lze ve srovnání s jinými kraji považovat za výjimečné bohatství vodních zdrojů. Významné zásoby podzemních vod jsou vázány zejména na východočeské synklinály české křídové pánve (okres Ústí nad Orlicí a Svitavy) a na kvartérní sedimenty Labe (Pardubický kraj). V minulých desetiletích došlo jak k významným lokálním kontaminacím podzemních vod (průmyslové a zemědělské podniky, osídlení ), tak i k plošnému znečištění dusíkatými látkami ze zemědělství a z imisí. I když již několik let dochází k odstraňováním ekologických zátěží, sanací skládek a snižování dávek hnojiv, lze celkově na základě vývojových trendů jakosti vod předpokládat, že díky akumulaci znečištění v půdě a horninovém prostředí a jeho postupnému uvolňování bude ještě řadu let trvat stagnace nebo i vzrůstající trend znečištění podzemních vod. a) Kvalita povrchových vod Co se týká kvality povrchových vod a související likvidace odpadních vod, situace se postupným budováním ČOV v sídlech a útlumem průmyslové i zemědělské výroby relativně zlepšila. Přesto se území výrazně dotknou cíle SPŽP snížit délky silně a velmi silně znečištěných toků (zejména Labe a dolní úseky větších toků), cíl zvýšit procento obyvatel napojených na kanalizaci a cíl zavést čištění odpadních vod ve všech sídlech nad 2000 obyvatel. Neuspokojivý je stav jakosti povrchových vod méně vodných vodotečí, protékajících menšími sídly s nečištěnými odpadními vodami. Dále je nutno upozornit na problematiku eutrofizace. Hlavní příčinou tohoto stavu je přebytek živin ve vodním hospodářství – především pak dusíku a fosforu, jejichž optimální poměr pro růst organizmů je cca 100 : 1. Z toho vyplývá, že limitujícím faktorem je fosfor. Je proto potřeba při výstavbě nových a rekonstrukci stávajících čistíren odpadních vod klást důraz na odstraňování dusíku a fosforu a snažit se minimalizovat přísun těchto látek z povodí do toků i nádrží. Toto je možno zajistit realizací třetích stupňů čištění na stávajících i plánovaných čistírnách odpadních vod (chemické srážení fosforu). b) Ochrana území Severovýchodní, východní a jižní část kraje s morfologicky členitým terénem, který v minulých desetiletích nebyl překážkou pro zemědělskou a lesnickou velkovýrobu, je vystavena zvýšené erozi půdy a snížené retenci vody v krajině, zhoršující i vlivy extrémních

19


hydrologických jevů způsobující povodně. Účinná protiopatření se dosud prosazovala nedostatečně (revitalizace krajiny - komplexní pozemkové úpravy, zatravňování, rozčlenění krajiny, zřizování vodních ploch a další). Revitalizace krajiny je navíc v těchto oblastech žádoucí z hlediska rozvoje cestovního ruchu a lze očekávat její podporu, ale obtížnou realizaci zejména z hlediska vlastnických práv a nepříznivé ekonomiky extenzívního obhospodařování krajiny. Lesy v některých částech regionu jsou výrazně poškozeny, a to nejen vlivem imisní zátěže z období 70. a 80. let, ale také snížením ekologické stability a odolnosti vlivem nevhodné druhové a věkové skladby lesních ekosystémů a způsobu hospodaření v nich. K velkoplošnému rozpadu lesních ekosystémů došlo zejména v Orlických horách. V okrese Svitavy je odolnost lesů vůči negativním činitelům snížena v okrese Svitavy především ve smrkových monokulturách, což se projevuje výskytem lýkožrouta smrkového a větrnými polomy. Z nerostných surovin jsou v Pardubickém kraji ve větším měřítku těženy štěrkopísky, lomový kámen a cihlářské hlíny. Při zavedení důsledné recyklace stavebních odpadů by mohla být těžba těchto surovin částečně omezena. c) Ovzduší Z hlediska znečištění ovzduší je nejvíce z regionálního pohledu zatíženo území okresu Pardubice, a to díky koncentraci dopravy, průmyslu a existenci elektráren Opatovice a Chvaletice, i když jejich vliv je díky odsíření v posledních letech již podstatně slabší. S uspokojením lze konstatovat, že negativní vliv dálkových přenosů emisí, hlavně u prašných částic a u oxidů síry, je díky ekologizaci velkých zdrojů znečišťování ovzduší postupně snižován, nedořešeny však jsou střední a malé zdroje znečišťování. Stoupající znečištění u oxidů dusíku v městských centrech je způsobeno zvyšující se silniční dopravou a její nevhodnou organizací. Soustředěná intenzívní doprava v sídlech nepříznivě zvyšuje hlukovou zátěž. V okrese Chrudim existuje 216 provozovatelů 409 stacionárních středních zdrojů znečišťování ovzduší, z toho přibližně 25% tvoří technologické provozy a ostatní jsou kotelny, které se však nejvíce podílejí na znečišťování ovzduší. Z těchto středních zdrojů ubývá kotelen spalujících tuhá a kapalná paliva a přibývá kotelen spalujících zemní plyn (přibližně 70% z celkového počtu). Počet kotelen spalujících dřevo zůstává na stejné úrovni. d) Odpady V nakládání s odpady se Pardubický kraj potýká s problémy, platnými celostátně. I když legislativa upřednostňuje separaci a využívání odpadů, v praxi zejména z ekonomického hlediska převažuje skládkování netříděných odpadů. Motivace k omezování produkce odpadů jsou velmi neúčinné. Pozitivním prvkem nepochybně je, že v posledních několika letech došlo k zásadnímu omezení množství skládek všech skupin, (celkem na území kraje provozováno 26 skládek), které patří mezi zabezpečené a provozované v souladu s platnou legislativou. Stovky nezabezpečených skládek byly uzavřeny a dle možností asanovány a rekultivovány. Projekty čistší produkce, úspory energií a využití alternativních zdrojů energie jsou dosud nedostatečně aplikovány, zejména z důvodů jejich nepříznivé ekonomiky. Vzhledem k cílům SPŽP (státní politika životního prostředí) však lze očekávat změnu přístupu k těmto problémům. Větší podniky se připravují na aplikaci Směrnice EU o integrované prevenci a

20


omezování znečištění, což povede k redukci dosud se vyskytujících havárií na životním prostředí. Evidovaná produkce odpadů na území Pardubického kraje se v posledních letech pohybuje kolem 1,7-1,9 mil. t/rok a má sestupnou tendenci (index 99/98 0,91); ve srovnání s ČR je Pardubický kraj se 4,4-5% podílem průměrným krajem (počet obyvatel /2001/ Pardubického kraje představuje 4,96% ČR, podíl vytvořeného HDP (1997) 4,3% ČR). Výrazně podprůměrnou je evidovaná produkce nebezpečných odpadů v uvedeném období (2,1-2,8%). V porovnání jednotlivých odvětví patří v letech 1998 a 1999 k největším evidovaným producentům odpadů na území Pardubického kraje výroba a rozvod elektřiny, zemědělství, výroba potravin a nápojů, výroba chemických výrobků, výroba a rozvod vody, stavebnictví. V oblasti nebezpečných odpadů to je zemědělství, výroba potravin a nápojů, rafinérské zpracování ropy, výroba chemických výrobků, stavebnictví, odstraňování odpadních vod a pevného odpadu. Ve srovnání s ČR působily v roce 1999 jako výrazní původci odpadů na území Pardubického kraje odvětví výroba potravin a nápojů, rafinérské zpracování ropy, výroba kancelářských strojů a počítačů, výroba radiových a televizních a spojových zařízení, zpracování druhotných surovin, výroba a rozvod elektřiny, velkoobchod, vodní doprava. V oblasti nebezpečných odpadů to je zemědělství, rafinérské zpracování ropy, výroba kancelářských strojů a počítačů, výroba radiových a televizních a spojových zařízení, výzkum a vývoj. (Zdroj: Koncepce odpadového hospodářství na území Pardubického kraje) e) Staré zátěže Na území kraje se nacházejí staré ekologické zátěže a devastace charakteru starých skládek a kontaminovaných průmyslových objektů. I když se v posledních letech podařilo v řadě případů zahájit nebo i ukončit proces jejich odstraňování nebo zabezpečení, stále ještě existuje řada neřešených zátěží, a to zejména těch, kde náklady na asanaci přesahují cenu vlastních nemovitostí nebo nejsou vyjasněna vlastnická práva. f) Půda Vzhledem k členitosti a rozsáhlosti území jsou v něm zastoupeny s výjimkou rendzin, horských podzolů, šedých lesních půd a semiglejových nivních půd s přechodem na černozemě všechny hlavní půdní typy vyskytující se v Česku. Největší zastoupení mají podzolované půdy (illimerizované a pravé) a hnědé lesní půdy.nížin a pahorkatin. Dále následují hnědozemě, půdy nivních oblastí, hnědé horské lesní půdy a černozemě. (Zdroj: Urbanistická studie, Pardubický kraj) Půdy obsahují řadu chemických prvků různého původu a významu pro životní prostředí a zdraví lidí. Některé z těchto prvků mohou být zdrojem zvýšeného rizika pro živé organismy. Původ je v řadě případů přirozený – zvětráváním a přeměnou hornin a minerálů se vytváří přirozené pozadí v závislosti na aktuální geologické stavbě řešeného území. Antropogenními vlivy mohou být obsahy některých prvků výrazně zvýšeny, a to až do úrovně, která může být riziková pro zdraví lidí a ekosystémy. Většina zemědělské půdy se do roku 1990 využívala k intenzivní zemědělské výrobě za cenu zhoršování kvality půdy (vysoké dávky umělých hnojiv a zhutňování půdy). Půda může být také znečištěna v důsledku starých ekologických zátěží.

21


g) Hluk Hluk náleží mezi velmi významné negativní civilizační faktory. Základní členění zdrojů hluku je na stacionární a mobilní zdroje hluku. Velmi významným zdrojem hluku je obecně silniční doprava. Úroveň zátěže je dána kromě jiného skladbou a intenzitou provozu na příslušné komunikaci, uspořádáním terénu a sklonovými podmínkami. Vzhledem k tomu, že centry většiny měst procházejí frekventované komunikace, může zde hluk z narůstající dopravy způsobovat problémy. Souběžně s řešením dopravní situace v jednotlivých městech se předpokládá i řešení problematiky hlukové zátěže z dopravy.

Stručný popis ekonomického vývoje a předpoklady rozvoje území: Hospodářská charakteristika kraje Pardubický kraj (HDP v roce 1996 byl 1927 mil. ECU) měl v roce úroveň HDP/obyvatele v paritě kupní síly vůči průměru EU (dále PPS) 56,5 %, v tempu růstu HDP byl zaznamenán mírný nárůst. Hrubá přidaná hodnota se reálně každým rokem zvyšuje, což je republikový trend (zavádění modernějších technologických postupů, orientace na výrobu a prodej zboží s vyšší přidanou hodnotou). Podíl Pardubického kraje na HDP ČR zaznamenal v letech 1993 – 1996 mírný pokles, avšak v posledních letech je vidět malý nárůst. Ukazatel hrubé přidané hodnoty (dále HPH) v Pardubickém kraji za léta 1993 - 1997 vyjadřuje celkový objem vyrobené produkce v Pardubickém kraji po úhradě vstupů, které přešly do výrobků. Čím je tento ukazatel vyšší, tím je dané odvětví perspektivnější. Největší podíl na HPH má zpracovatelský průmysl, jehož podíl od roku 1993 do roku 1997 vzrostl o 6 %. Druhým nejvýznamnějším odvětvím (co do objemu vyrobené produkce) v Pardubickém kraji je obchod, opravy spotřebního zboží. Tento ukazatel ovšem zaznamenal mírný pokles. Pokles v tomto období (1993 – 1997) zaznamenaly zejména odvětví jako komerční služby; peněžnictví a pojišťovnictví, výroby a rozvod elektřiny, tepla a vody. Mírný nárůst zaznamenalo stavebnictví. Procentuelně stabilní (vůči celkovému objemu produkce) jsou tato odvětví: zemědělství a lesní hospodářství; doprava, skladování, pošty a telekomunikace; veřejná administrativa, zdravotní, veterinární a sociální činnost a školství. Pro další vývoj kraje bude rozhodující celkové oživení ekonomiky. Právě toto oživení může vygenerovat nové podnikatelské aktivity, nová pracovní místa, potažmo i nové finanční zdroje na financování podpory rozvoje méně rozvinutých mikroregionů (infrastruktura, podpora investic).

22


3.

ÚZEMNĚ TECHNICKÝ PODKLAD NADREGIONÁLNÍHO A REGIONÁLNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY – ÚTP ÚSES Jedná se o územně technický podklad MMR pro účely územního plánování.

Nadregionální a regionální ÚSES ČR, územně technický podklad (Společnost pro životní prostředí Brno, s. r. o., Ing. L. Bínová, CSc., 1996). Materiál obsahuje grafické vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability se základními popisnými informacemi. Měřítko zpracování je 1 : 50 000, data jsou zpracována i v digitální podobě. Nadregionální biocentra reprezentují všechny biogeografické regiony ČR a nadregionální biokoridory respektují existující hlavní migrační trasy bioty. Nadregionální ÚSES je provázán s evropskou ekologickou sítí (EECONET) a je její systémovou součástí. Reprezentativní nadregionální biocentra a biokoridory jsou vymezeny v nezbytném (minimálním) počtu. Regionální ÚSES vymezuje minimální počet regionálních biocenter a jejich propojení, reprezentuje typy biochor, vyskytující se v ČR, a respektuje maximální délky regionálních i nadregionálních biokoridorů. Prvky ÚSES vymezené v ÚTP je nutné považovat za neopominutelné a redukci jejich počtu za nepřípustnou. V dokumentaci bylo použito jednotného celorepublikového značení, prvky ÚSES jsou zařazeny do skupin typů geobiocénu. Při vymezování je důraz kladen na přírodovědná kritéria, urbanistické stránka zůstává místy neřešena. Aktuální stav vymezení prvků těchto úrovní tak, jak jej znají územní plány VÚC, je zakreslen v materiálu MMR Inventarizace prvků ÚSES a ochrany přírody (IRI, Brno,2000).

23


3.1.4. Zemědělské ekosystémy

Rozloha Pardubického kraje je 451 852 ha, z toho je 274 474 ha zemědělské půdy ( dle údajů z Programu rozvoje Pardubického kraje, aktualizace březen 2003). Struktura druhů pozemků Pardubického kraje Kraj má přibližně srovnatelný podíl orné půdy na zemědělské půdě (73,5 %) s ČR (72,4 %). Podíl lesních pozemků na celkové výměře území je v Pardubickém kraji nižší (29,3 %) než v ČR (33,4 %).

Územní struktura druhů pozemků (v ha) v Pardubickém kraji k 31.12.2001

zastavěné plochy a nádvoří; 7 120

ostatní plochy 31 604

vodní plochy 6 101

orná půda 201 598

lesní plochy 132 553 trvalé travní porosty 59 678

zahrady 11 209 ovocné sady 1 988

Zdroj: Program rozvoje Pardubického kraje

Dle údajů Registru produkčních bloků ( RPB), který je v ČR připravován jako nástroj Ministerstva zemědělství pro administraci a kontrolu zemědělských dotací podle pravidel EU, je v Pardubickém kraji přesná výměra 245 584 ha zemědělské půdy. Pro doplnění v dalším textu uvádíme zkrácenou metodiku tvorby registru produkčních bloků: Registr produkčních bloků eviduje pozemky, na nichž probíhá zemědělské hospodaření v reálných hranicích na zemském povrchu. Informace o těchto pozemcích jsou složeny ze dvou částí: grafická část: informace o tvaru, poloze vnějších a vnitřních hranic, výměře bloku, popisná část: - kód produkčního bloku, číslo zemědělské parcely, - informace o užívání (kultura, kód uživatele, závlahy, ekologické zemědělství), - geografická identifikace (kód katastrálního území, název mapového listu ZM10, souřadnice středu bloku v JTSK)

24


-

kategorizace bloku (svažitost, nadmořská výška, BPEJ, faktory omezující hospodaření, LFA). Registr se vytváří postupně na území celé České republiky s využitím metod DPZ, GIS a digitální kartografie na základě ortofotomap zhotovených z aktuálních leteckých snímků území. Při jeho tvorbě je důsledně zaváděna dvoustupňová hierachie: produkční blok – zemědělská parcela. Produkční blok nemusí být již dále dělen nebo může být rozdělen na dvě nebo více zemědělských parcel. Registr je budován jako výkonný nástroj pro administraci a kontrolu zemědělských dotací. Produkční blok Produkční blok (PB) je souvislá plocha zemědělské půdy, na níž probíhá pěstování plodin nebo jiné zemědělské hospodaření, která je vymezena pevnými terénními hranicemi. Pevnou terénní hranicí jsou míněny především: § hranice lesa, § příkop u silnice, § pás zeleně okolo vodního toku, § trvalá polní cesta, § mez, § trvalý příkop, § začátek zastavěného území. „Díry“ uvnitř produkčního bloku Uvnitř produkčního bloku mohou být vymezeny uzavřené plochy, tzv. „díry“, které nejsou zemědělsky využívány. Mohou jimi být: § lesík, § skála, § trvalý mokřad, § stavební objekt. Vnitřní rozdělení produkčního bloku Produkční blok může být dále rozdělen na jednotlivé zemědělské parcely (ZP). Toto dělení se zavádí, pokud uvnitř produkčního bloku probíhá hranice kultur nebo užívání. Kultura a užívání produkčního bloku (zemědělské parcely) Kulturou a užíváním produkčního bloku nebo zemědělské parcely se myslí skutečná kultura a uživatel ke dni provádění verifikace. Tvar PB a ZP se zakresluje podle situace viditelné na ortofotomapě. Informace o kultuře a užívání ZP se zjišťují v průběhu verifikace se zástupci uživatelů zemědělské půdy. Reálná kultura nemusí korespondovat s kulturou uvedenou v katastru nemovitostí. V případě užívání se jedná o subjekt, který reálně na ZP hospodaří. Identifikace produkčního bloku Každému produkčnímu bloku je v průběhu vytváření registru PB přiřazen pracovní kód, který umožňuje jeho identifikaci v rámci celé ČR. Označení zemědělské parcely Zemědělské parcely jsou v rámci produkčního bloku označeny pořadovým číslem. Nejmenší výměra zemědělské parcely Nejmenší výměra zemědělské parcely, která se zakreslí v průběhu verifikace, není přesně stanovena a řídí se následujícím pravidlem: zemědělská parcela je identifikována, pokud je vzhledem k rozlišení leteckého snímku možné rozpoznat průběh její hranice, zakreslit tuto

25


hranici do pracovní mapy a zjistit o ní základní popisné informace. (Toto pravidlo platí identicky pro produkční bloky, které nejsou dále děleny na zemědělské parcely) Nařízení EU uvádí jako nejmenší výměru zemědělské parcely 0,3 ha. Vzhledem k rozlišení snímku a zvolenému měřítku pracovních map používaných při verifikaci (1:7800), je reálné identifikovat zemědělské parcely o výměře okolo 0,1 ha. Výměra 0,02 ha (200 m2) představuje přibližnou mez pro zákres „díry“ uvnitř produkčního bloku. Postup vytváření registru produkčních bloků Příprava digitálních ortofotomap ČR probíhala na pracovištích ČÚZK. Firma EKOTOXA OPAVA, s.r.o. provedla nad ortofotomapami primární zákres hranic produkčních bloků. Následovalo období základní verifikace s uživateli půdy a příslušnými zemědělskými agenturami, na jejímž základě byla doplněna popisná data a pracovní tabulky k bloku. Následovala integrace dat do projektu GIS a další kontroly. Finální verze RBP pro potřeby MZe byla předána koncem roku 2002. Základní statistika zemědělské půdy v Pardubickém kraji je uvedena v následujících tabulkách: Tabulkové údaje jsou uvedeny ve struktuře správních obvodů obcí s rozšířenou pravomocí ve smyslu ustanovení § 21 vyhlášky MV č. 388/2002 Sb. (o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností). Rozdělení zemědělské půdy je provedeno dle správního obvodu obcí s rozšířenou působností (tzv. obce 3. stupně) Zemědělská půda Pardubický kraj – základní přehled Název obce s rozšířenou Výměra (ha) působností ČESKÁ TŘEBOVÁ HLINSKO HOLICE CHRUDIM KRÁLÍKY LANŠKROUN LITOMYŠL MORAVSKÁ TŘEBOVÁ PARDUBICE POLIČKA PŘELOUČ SVITAVY ÚSTÍ NAD ORLICÍ VYSOKÉ MÝTO ŽAMBERK Pardubický kraj

7 963,00 24 658,00 21 364,00 74 602,00 15 873,00 27 518,00 31 851,00 41 728,00 41 981,00 27 264,00 26 517,00 35 154,00 19 055,00 28 186,00 28 129,00 451 843,00

Zemědělské půda (ha) 2 456,62 11 814,96 10 210,06 41 795,08 6 954,09 15 080,24 20 072,90 20 481,44 25 660,28 14 870,40 13 624,63 19 973,68 9 493,53 18 298,10 14 797,95 245 583,96

Zdroj: Ekotoxa Opava, s.r.o.

26

Zemědělská půda (%) 30,85% 47,92% 47,79% 56,02% 43,81% 54,80% 63,02% 49,08% 61,12% 54,54% 51,38% 56,82% 49,82% 64,92% 52,61% 54,35%


Zemědělská půda Pardubický kraj – podíl zornění Název obce s rozšířenou Zemědělské působností půda (ha) ČESKÁ TŘEBOVÁ HLINSKO HOLICE CHRUDIM KRÁLÍKY LANŠKROUN LITOMYŠL MORAVSKÁ TŘEBOVÁ PARDUBICE POLIČKA PŘELOUČ SVITAVY ÚSTÍ NAD ORLICÍ VYSOKÉ MÝTO ŽAMBERK Pardubický kraj

Orná půda (ha)

Zornění (%)

2 456,62 11 814,96 10 210,06 41 795,08 6 954,09 15 080,24 20 072,90 20 481,44 25 660,28 14 870,40 13 624,63 19 973,68 9 493,53 18 298,10 14 797,95

1 874,25 6 872,70 8 337,84 34 484,96 1 483,71 9 899,68 17 094,63 16 416,75 23 576,43 9 604,15 11 268,51 16 022,38 5 773,84 15 326,37 7 858,05

76,29% 58,17% 81,66% 82,51% 21,34% 65,65% 85,16% 80,15% 91,88% 64,59% 82,71% 80,22% 60,82% 83,76% 53,10%

245 583,96

185 894,25

75,69%


Zemědělská půda Pardubický kraj – erozní ohrožení (na základě svažitosti) Průměrná Název obce s rozšířenou svažitost působností (stupně) ČESKÁ TŘEBOVÁ HLINSKO HOLICE CHRUDIM KRÁLÍKY LANŠKROUN LITOMYŠL MORAVSKÁ TŘEBOVÁ PARDUBICE POLIČKA PŘELOUČ SVITAVY ÚSTÍ NAD ORLICÍ VYSOKÉ MÝTO ŽAMBERK

4,28 3,43 1,41 2,63 5,89 4,80 2,83 4,42 0,83 4,89 1,55 3,97 5,37 2,39 5,86

Pardubický kraj

3,64


27


Zemědělská půda Pardubický kraj – podíl zemědělské půdy v CHKO a MCHÚ čistá výměra zem. půdy (ha) Název obce s rozšířenou hrubá výměra zem. půdy (ha) působností CHKO MCHÚ CHKO MCHÚ ČESKÁ TŘEBOVÁ 0,00 0,00 0,00 0,00 HLINSKO 6 492,93 603,25 4 309,22 137,57 HOLICE 0,00 409,64 0,00 34,88 CHRUDIM 6 808,12 1 293,84 4 185,90 93,31 KRÁLÍKY 0,00 0,00 0,00 0,00 LANŠKROUN 0,00 329,69 0,00 23,82 LITOMYŠL 0,00 165,25 0,00 19,77 MORAVSKÁ TŘEBOVÁ 0,00 114,20 0,00 25,20 PARDUBICE 0,00 468,42 0,00 24,49 POLIČKA 2 685,93 14,25 2 108,77 3,49 PŘELOUČ 0,00 395,64 0,00 28,74 SVITAVY 0,00 0,00 0,00 0,00 ÚSTÍ NAD ORLICÍ 0,00 0,00 0,00 0,00 VYSOKÉ MÝTO 0,00 564,66 0,00 53,89 ŽAMBERK 203,71 125,66 66,65 9,46 Pardubický kraj

16 190,69

4 484,50

10 670,54

454,62


Zemědělská půda Pardubický kraj – extenzifikace hospodaření na TTP

545,70 4 392,22 1 738,73 6 254,27 5 440,31 4 999,75 2 681,40 3 588,72 1 416,69 5 074,68 1 362,87 3 368,70 3 544,86 2 725,04 6 830,72

22,21% 37,18% 17,03% 14,96% 78,23% 33,15% 13,36% 17,52% 5,52% 34,13% 10,00% 16,87% 37,34% 14,89% 46,16%

Extenzivní louky Extenzivní pastviny (ha) (%) (ha) (%) 154,38 6,28% 25,26 1,03% 2 358,91 19,97% 364,37 3,08% 0,00 0,00% 0,00 0,00% 3 262,82 7,81% 503,60 1,20% 1 899,69 27,32% 1 887,28 27,14% 1 634,03 10,84% 1 125,27 7,46% 678,51 3,38% 108,58 0,54% 1 231,30 6,01% 396,64 1,94% 38,82 0,15% 0,00 0,00% 2 283,08 15,35% 395,65 2,66% 7,00 0,05% 0,00 0,00% 1 649,50 8,26% 269,57 1,35% 752,88 7,93% 342,62 3,61% 329,18 1,80% 137,04 0,75% 1 263,18 8,54% 668,30 4,52%

53 964,66

21,97%

17 543,28

Název obce s rozšířenou TTP (ha) TTP (%) působností ČESKÁ TŘEBOVÁ HLINSKO HOLICE CHRUDIM KRÁLÍKY LANŠKROUN LITOMYŠL MORAVSKÁ TŘEBOVÁ PARDUBICE POLIČKA PŘELOUČ SVITAVY ÚSTÍ NAD ORLICÍ VYSOKÉ MÝTO ŽAMBERK Pardubický kraj


28

7,14%

6 224,18

2,53%


DÍLY BLOKŮ S EKOLOGICKÝM A PŘECHODNĚ EKOLOGICKÝM HOSPODAŘENÍM V PARDUBICKÉM KRAJI

ORP

ekologické

přechodně ekologické

počet DB výměra (ha) počet DB výměra (ha) Chrudim 20 57,95 0 0,00 Hlinsko 116 769,15 0 0,00 Holice 0 0,00 0 0,00 Králíky 63 321,39 65 757,31 Lanškroun 61 179,29 1 4,20 Litomyšl 0 0,00 0 0,00 Moravská Třebová 0 0,00 0 0,00 Pardubice 0 0,00 0 0,00 Polička 0 0,00 0 0,00 Přelouč 0 0,00 0 0,00 Svitavy 0 0,00 0 0,00 Vysoké Mýto 1 2,48 0 0,00 Ústí nad Orlicí 0 0,00 0 0,00 Česká Třebová 0 0,00 0 0,00 Žamberk 27 236,88 0 0,00 celkem 288 1567,14 66 761,51 Zdroj: Ekotoxa Opava s.r.o.

29


3.1.5. Lesní ekosystémy Informace o lesních ekosystémech Pardubického kraje jsou získány z dat Oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL), z lesních hospodářských plánů (LHP), z lesních hospodářských osnov (LHO), společná data LHP(O), platných k 31.12. 2001. Plochy jsou uváděny pro pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL) a pro porostní půdu , tj. pozemky s lesními porosty. V působnosti Pardubického kraje se lesní porosty vyskytují celkem v sedmi přírodních lesních oblastech (PLO): PLO 10 – Středočeská pahorkatina PLO 16 – Českomoravská vrchovina PLO 17 – Polabí PLO 25 – Orlické hory PLO 26 – Předhůří Orlických hor PLO 28 – Předhůří Hrubého Jeseníku PLO 31 – Českomoravské mezihoří Co se týče zdravotního stavu lesních porostů v Pardubickém kraji a jejich ohrožení škodlivými činiteli, všeobecně lze konstatovat, že všechny lesní porosty v Pardubickém kraji jsou negativně ovlivněny dlouhodobým působením imisí. Větší část kraje (severní, východní a jihovýchodní) je zařazena do pásma ohrožení imisemi C, na východě (v PLO 25 a v PLO 28) a v Polabí (PLO 17) se vyskytuje v menším rozsahu i pásmo ohrožení imisemi B. I když od roku 1998 došlo k výraznému poklesu objemu emisí oxidů síry z tepelných elektráren (Chvaletice, Opatovice, Mělník), dlouhodobé zatížení krajiny je takové, že i tato rezidua v půdě mohou ještě v kombinaci s nepříznivými klimatickými podmínkami působit poškození lesních porostů. Celkové oslabení lesních porostů imisemi zvyšuje důsledky působení ostatních škodlivých činitelů. Hlavní škodlivý činitel je zde bořivý vítr. Vzhledem k přírodním odlišnostem jednotlivých PLO uvádíme charakteristiky zdravotního stavu lesních porostů a jejich ohrožení škodlivými činiteli za každou oblast zvlášť (pouze za části těchto PLO v Pardubickém kraji). PLO 10 – Středočeská pahorkatina : Nejčastější poškození porostů, zvláště na podmáčených stanovištích, způsobují bořivé větry Z a SZ směrů. Na smrkových mlazinách škodí chronicky pilatka smrková. V suchých letech hrozí možnost přemnožení kůrovců na smrku i na borovici. PLO 16 – Českomoravská vrchovina : Zde se vyskytuje značné množství smrkových monokultur vysázených po velké mniškové kalamitě z počátku 20. let minulého století a následně po větrných a sněhových polomech (1929 – 1931). Tyto porosty jsou velmi ohroženy větrem a sněhem a jejich obnova bude obtížná s ohledem na toto riziko. Polomy značného rozsahu již zde napadly v roce 1982 a 1984. V jižní části kraje jsou lokality s chronickým výskytem ploskohřbetky smrkové. V případě suchého období hrozí přemnožení lýkožrouta smrkového. V jižní části kraje je též nutné předpokládat zvýšené množství škod od jelení zvěře (okus i ohryz a loupání) – součást jelení oblasti Žďárské vrchy. V řadě lokalit bylo pozorováno poškození modřínových nárostů a mlazin třásněnkou modřínovou.

30


PLO 17 – Polabí : Značné škody zde způsobují časté lokální vichřice, které zde lámou všechny dřeviny (i borovice a duby). Vlivem imisního zatížení (hlavně chemických změn v půdě) dochází k nepravidelnému růstu borových kultur (metlovitosti), k chřadnutí a hynutí dubů s tracheomykózními příznaky. Borové porosty jsou zde silně napadány jmelím a duby ochmetem. Smrkové porosty běžně poškozuje pilatka smrková. V dubových porostech se opakovaně přemnožuje obaleč dubový a píďalky, kteří v některých letech způsobují i holožíry. V borových porostech působí škody lýkožrout vrcholkový. V posledních letech dochází ke značnému rozsahu hynutí olší z dosud nezjištěných příčin a k rozsáhlému poškození topolů rzí topolovou. PLO 25 – Orlické hory : Do Pardubického kraje tato oblast zasahuje pouze jižní, méně poškozovanou částí. Přesto se i zde vyskytuje žloutnutí smrků vlivem nedostatku hořčíku a dalších živin a poškozování mladých porostů, jako v centrální části Orlických hor, hlavně v oblasti Suchého vrchu. Též jsou zde škody jelení zvěří. Běžně zde škodí vítr, sníh a námraza. V případě přemnožení může působit škody i lýkožrout smrkový. PLO 26 – Předhůří Orlických hor : Relativně málo poškozená lesní oblast. Vlivem značné členitosti terénu a velkému počtu menších lesních komplexů, dostatečné druhové pestrosti zde nehrozí ani rozsáhlé škody větrem, ani ostatními škůdci. Pomístně se mohou vyskytovat škody větrem, sněhem, zvěří i kůrovcem. PLO 28 – Předhůří Hrubého Jeseníku : Relativně malá část Pardubického kraje. Značné poškození porostů imisemi, větrem, sněhem i jelení zvěří. Do budoucna bude zřejmě nezbytná kompenzace kyselých imisních vstupů vhodným hnojením nebo vápněním. PLO 31 – Českomoravské mezihoří : Poměrně málo poškozená a stabilní lesní oblast. Smrkové monokultury byly v období poslední kůrovcové kalamity (1992 – 1995) dosti silně poškozeny lýkožroutem smrkovým. Pomístně se též vyskytují škody větrem. V JV části působí škody jelen sika. Pomístně zjištěno napadení borovice černé houbou Cenangium ferruginosum. Mimo neočekávaného výskytu silného bořivého větru nebo dlouhotrvajícího sucha zde nehrozí kalamity většího rozsahu.

V dalším přehledu jsou uvedeny tabulkové údaje o lesních porostech Pardubického kraje: Pardubický kraj - základní údaje: Druh plochy Katastrální (Pa kraj) PUPFL porostní půda

Plocha v [ha] 451857 134168 130103

Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové

31

% 100,0 29,7 28,8


Pardubický kraj – vlastnictví lesů (údaj z přehledových map – orientační plochy) Druh vlastnictví Státní (LČR) Ostatní státní Právnické osoby Obce a města Lesní družstva Fyzické osoby Úhrnem

Plocha PUPFL v [ha] 77147 142 139 16885 3729 36126 134168

% 57,50 0,11 0,10 12,58 2,78 26,93 100,00


Pardubický kraj – lesní vegetační stupně LVS

Plocha PUPFL v [ha]

%

11435 15226 19848 42958 30095 13005 1148 434 19 134168

8,52 11,35 14,79 32,03 22,43 9,69 0,86 0,32 0,01 100,00

Plocha PUPFL v [ha] 0 1184 79627 53357 134168

% 0,00 0,88 59,35 39,77 100,00

1 – dubový 2 – bukodubový 3 – dubobukový 4 – bukový 5 – jedlobukový 6 – smrkobukový 7 – bukosmrkový 8 – smrkový 9 – kleč Úhrnem

Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové Pardubický kraj – pásma ohrožení imisemi Pásmo A – s výrazným imisním zatížením B – s výraz. imis. zat. v příznivějších podmínkách C – s imisním zatížením D – s nižším imisním zatížením Úhrnem

Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové Pardubický kraj – myslivost Druh Bažantnice samostatné Bažantnice uznané Obory Úhrnem

Plocha PUPFL v [ha] 581 488 1359 2428

32


Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové Pardubický kraj – zastoupení CHKO podle zón Označení CHKO Orlické hory CHKO Orlické hory CHKO Orlické hory Úhrnem CHKO Orlické hory CHKO Žďárské vrchy CHKO Žďárské vrchy CHKO Žďárské vrchy CHKO Žďárské vrchy Úhrnem CHKO Žďárské vrchy CHKO Železné hory CHKO Železné hory CHKO Železné hory Úhrnem CHKO Železné hory Úhrnem CHKO

Zóna 1 2 3

Číslo rozhodnutí Výnos MK č. 16 368/69 - II/2 Výnos MK č. 16 368/69 - II/2 Výnos MK č. 16 368/69 - II/2

1 2 3 4

Vyhláška MŽP č. 156/1991 Sb. Vyhláška MŽP č. 156/1991 Sb. Vyhláška MŽP č. 156/1991 Sb. Vyhláška MŽP č. 156/1991 Sb.

1 2 3

Výnos MK ČSR č.j.8908/70-II/2 Výnos MK ČSR č.j.8908/70-II/2 Výnos MK ČSR č.j.8908/70-II/2

Plocha PUPFL v [ha] 77 131 290 498 152 3094 5543 8 8798 209 1485 7990 9684 18980

Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové Pardubický kraj – pásma hygienické ochrany vodních zdrojů Plocha PUPFL v [ha]

Stupeň I IIa IIb II III

318 2638 24245 1176 3705 32082

Úhrnem Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové

Pardubický kraj – ochranná pásma zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod Označení Lázně Bohdaneč

Pásmo užší

Lázně Bohdaneč

širší

Číslo rozhodnutí Výnos min. zdrav. LZ/32884-1.4.60 Výnos min. zdrav. LZ/32884-1.4.60

Úhrnem

Plocha PUPFL v [ha] 50 1161 1211

Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové Pardubický kraj – chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Název Orlické hory Východočeská křída Žamberk - Králíky Žďárské vrchy Úhrnem

Plocha katastrální v [ha] 550 103964 28709 19328 152551


33


Pardubický kraj – příměstské lesy Název Česká Třebová Lanškroun Letohrad Litomyšl Pardubice Úhrnem

Plocha PUPFL v [ha] 14 68 3 38 354 477

Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové Pardubický kraj – armáda a jiné zájmy státu Označení Chrast Kostelec u Heřmanova Městce Květná Valy Poličské strojírny Radiměř Bezděkov Synthesia Semtín Technické cvičiště Pardubice VLS Borohrádek - Borohrádek Česká Třebová Úhrnem

Plocha PUPFL v [ha] 61 64 5 11 217 141 5 201 5 126 8 844


Pardubický kraj – vyhlášené přírodní parky Označení Bohdalov-Hartinkov Heřmanův Městec Orlice Jeřáb Králický Sněžník Suchý vrch - Buková hora Doubrava Údolí Krounky a Novohradky Údolí Křetínky Lanškrounské rybníky Úhrnem

Číslo rozhodnutí Nař. OkÚ Svitavy č. 1. 8.3.1996 Nař. OkÚ v Chrudimi 5/96, 29.4.1996 Nařízení OkÚ UO ze dne 16.9.1996 Vyhl. ONV UO. ze dne 18.6.1987 Vyhl. ONV UO ze dne 18.6.1987 Vyhl. ONV UO ze dne 18.6.1987 Nař. OkÚ v Chrudimi 5/98 Nařízení OkÚ CR č. 4 ze dne 2.9.1998 Nařízení OkÚ SY č.2 ze dne 8.3.1996 Vyhl. ONV UO ze dne 27.9.1990


34

Plocha PUPFL v [ha] 3784 206 2326 978 3004 3884 357 258 1687 167 16651


Pardubický kraj – základní údaje podle kategorií a subkategorií lesů porostní plocha

subkategorie

kategorie

[ha]

lesy zvláštního určení

lesy ochranné

lesy hospodářské lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích vysokohorské lesy lesy v klečovém lesním vegetačním stupni

celkem

zásoba

%

1000 [m3] b.k.

[m3] na 1 [ha]

115 951

89,1

30 672,48

265

1 533

1,2

450,93

294

703

0,5

128,54

183

55

0,1

4,34

79

2 291

1,8

583,80

255

v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně

536

0,4

129,81

242

v ochranných pásmech zdrojů léčivých a stolních minerálních vod

966

0,7

196,31

203

na území nár. parků a nár. přírodních rezervací

734

0,6

237,21

323

v 1. zónách CHKO a lesy v přír. rezervacích, a v přírodních památkách

1 085

0,8

319,48

294

příměstské a další rekreační lesy se zvýšenou rekreační funkcí

503

0,4

111,30

221

se zvýšenou funkcí půdoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou

194

0,1

46,85

241

potřebné pro zachování biologické různorodosti

4 055

3,1

1 187,25

293

v uznaných oborách a samostatných bažantnicích

1 369

1,1

346,77

253

u nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření

2 419

1,9

721,21

298

celkem

11 861

9,1

3 296,19

278

130 103 100,0

34 552,48

266

úhrnem

Zdroj: ÚHÚL Hradec Králové, Informace o stavu lesů z LHP(O) platných k 31.12.2001

Pardubický kraj – jehličnaté monokultury Typ monokultury Porosty se zastoupením SM 90%+ Porosty se zastoupením SM 80%+ Porosty se zastoupením SM 70%+ Porosty se zastoupením BO 90%+ Porosty se zastoupením BO 80%+ Porosty se zastoupením BO 70%+

% z celkové Plocha porostní v [ha] porostní plochy 33614 25,84 51001 39,20 63556 48,85 5899 4,53 9577 7,36 12854 9,88


35


Pardubický kraj – základní údaje podle dřevin dřevina

porostní plocha [ha]

smrk ztepilý

zásoba 3

1000 [m ] b.k.

%

relativní střední bonita věk %

75 379

57,94

22 626,61

65,48

2,86

60

smrkové exoty

18

0,01

2,08

0,01

3,39

21

jedle bělokorá

1 091

0,84

412,82

1,19

2,58

81

jedle obrovská

23

0,02

1,12

0,00

1,48

15

23 788

18,28

5 660,87

16,38

3,19

67

6

0,00

0,00

0,00

0,00

55

5 612

4,31

1 535,54

4,44

1,50

55

126

0,10

28,54

0,08

4,86

39

0

0,00

0,00

0,00

0,00

35

5 441

4,18

1 147,24

3,32

3,58

73

440

0,34

65,04

0,19

2,29

39

6 189

4,76

1 579,18

4,57

2,82

72

877

0,67

143,50

0,42

3,91

70

jasan

1 123

0,86

199,90

0,58

1,92

56

javor

839

0,64

144,72

0,42

2,70

49

jilm

11

0,01

1,70

0,00

2,83

49

akát

68

0,05

9,95

0,03

6,01

63

3 177

2,44

420,53

1,22

1,49

47

lípa

688

0,53

136,16

0,39

2,77

54

olše

borovice kosodřevina modřín douglaska jehličnaté ostatní dub dub červený buk habr

bříza

2 433

1,87

316,07

0,91

2,93

48

osika

144

0,11

15,29

0,04

6,33

41

topol

404

0,31

89,15

0,26

6,59

42

vrby

87

0,07

4,11

0,01

8,46

32

262

0,20

12,35

0,04

2,91

30

106 043

81,51

30 267,58

87,60

2,86

61

22 183

17,05

4 284,90

12,40

2,93

62

128 225

98,56

34 552,48

100,00

2,87

62

1 877

1,44

130 103

100,00

listnaté ostatní jehličnaté celkem listnaté celkem celkem holina úhrnem


36


3.1.6. Vodní ekosystémy Voda je jednou ze základních podmínek života na Zemi. V podmínkách České republiky je nadto podstatnou složkou všech ekosystémů. Místa, kde voda vystupuje až na zemský povrch nebo těsně pod povrch, se nazývají mokřady. Definice mokřadů je uvedena v Ramsarské úmluvě v článku 1.1. takto: Mokřadem je území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozená i uměle vytvořená, trvalá i dočasná , s vodou stojatou i tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 m. Ramsarská úmluva o mokřadech, majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, byla předložena k podpisu již v roce 1971 jako první celosvětová mezivládní úmluva na ochranu a moudré využívání přírodních zdrojů ( viz kapitola 3.1.2.). Česká republika, tehdy jako ČSFR, přistoupila k této úmluvě v roce 1990. V roce 1993 byl oficiálně ustaven Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem MŽP. Mokřady mohou být z hlediska rozsahu liniové nebo plošné. Plošné mokřady jsou v souladu s výše uvedenou definicí rybníky, jezera, přehrady, tůňky, prameniště, slatiny, rašeliniště, mokré louky i dočasné vodní plochy v podobě kaluží a periodických tůní v údolních nivách. Liniové mokřady jsou prameny a toky. 1.Vodní toky Pardubický kraj patří ke krajům, kde prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Z masivu Králického Sněžníku odtékají vody do tří světových moří. Převážná část Pardubického kraje spadá do povodí Labe a menší část do povodí Moravy. Vodohospodářsky významné vodní toky patří do správy podniků Povodí Labe s.p. a Povodí Moravy s.p.. Seznam vodohospodářsky významných vodních toků je stanoven vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR. Seznam vodohospodářsky významných toků ve správě Povodí Moravy s.p. – Pardubický kraj Délka vodního Číslo hydrol. Název Přitéká do Pozn. Vymezení úseku vodního toku toku v kat. pořadi význam. v km Bílý potok (Polička) Svratka 4-15-01-010 15,8 k.ú. Polička Jevíčka Třebůvka 4-10-02-083 23,7 po sil. most Moravská Třebová Kunčický potok Třebůvka 4-10-02-071 2 V Kunčina Křetínka Svitava 4-15-02-020 30,6 Mírovka Morava 4-10-02-054 21,8 V Moravská Sázava Morava 4-10-02-001 55,0 Svitava Svratka 4-15-02-001 98,0 Svratka Dyje 4-15-01-001 174,0 V (V po VD Vír) Třebůvka Morava 4-10-02-070 39,7 po sil. most v Boršově Moravská Březná 4-10-02-035 31,6 Sázava Morava Dunaj 4-10-01-001 354,1

Zdroj: Povodí Moravy s.p., vyhláška Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Pozn.:

H - vodní tok, tvořící státní hranici České republiky (nejedná se o toky, které hranici kříží) V - vodní tok s vodárenským odběrem

37


Seznam vodohospodářsky významných toků ve správě Povodí Labe s.p. – Pardubický kraj Délka vodního Číslo hydrol. Název vodního toku Přitéká do Vymezení úseku vodního toku toku v kat. Pozn. pořadi význam. v km Labe SRN 1-01-01-001 379,6 V, H Tichá Orlice Orlice 1-02-02-001 104,5 hraniční tok, (V po Klášterec nad Divoká Orlice Orlice 1-02-01-001 65,3 V, H Orlicí) Třebovka Tichá Orlice 1-02-02-036 41,6 Lipkovský potok Tichá Orlice 1-02-02-008 13,4 Hraniční p. (Červený Divoká 1-02-01-009 5,2 H hraniční tok potok) Orlice po sil. most Rokytnice v Orlických Divoká Rokytenka 1-02-01-017 15,6 horách –Bartošovice v Orlických Orlice horách v km 8,6 - 10,8 ve správě ZVS Chrudimka Labe 1-03-03-001 104,4 V HK, (V - po Práčov) Novohradka Chrudimka 1-03-03-040 48,5 Loučná Labe 1-03-02-001 82 po zaústění Kvíteckého p. ve Ležák Novohradka 1-03-03-096 16,8 Žďárci u Skutče; v km 16,8 29,9 ve správě Lesů ČR po zaústění p. Raná v k. ú. Žejbro Novohradka 1-03-03-073 23,5 Žumberk; v km 21,5 - 28,7 ve správě Lesů ČR Krounka Novohradka 1-03-03-051 23,3 Podolský potok Labe 1-03-04-018 21,6 Černá strouha po shybku na Opatovic. kanále Labe 1-03-04-036 5 (Černská) v k.ú. LázněBohdaneč Opatovický kanál Labe 1-03-04-062 31,8 Halda Chrudinka 1-03-04-001 5,3 Doubrava Labe 1-03-05-001 89,7 Hostačovka Doubrava 1-03-05-032 15,8 Prostřední náhon Loučná 1-03-02-051 2,9 Loučné Průmyslový náhon Loučná 1-03-02-050 1,4 Loučné po soutok s Lubenským p. v k. ú. Desná (do Loučné) Loučná 1-03-02-024 17 Desná u Litomyšle; v km 17,0 27,6 ve správě Lesů ČR Novohradka Zminka 1-03-02-081 11,8 a Loučná Bylanka Labe 1-03-04-004 23,9

Zdroj: Povodí Labe, s.p., Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Pozn.: H - vodní tok, tvořící státní hranici České republiky (nejedná se o toky, které hranici kříží) V - vodní tok s vodárenským odběrem Drobné toky jsou spravovány Zemědělskou vodohospodářskou správou s.p., Lesy ČR s.p., obcemi

Současné významné převody vody vybudované do roku 1995 – Pardubický kraj Název

Od roku

Druh převodu

Opatovický samostatný 1514 kanál gravitační

Labe (Opatovice nad Labem) Loučná (Počáply)

Zaúst. Labe (Semín)

Chrudimka (Pardubice) Loučná samostatný Novohradka Zmínka 1567 (Velké gravitační (Dvakačovice) Koloděje) Zdroj: SVP č. 44 (1997) – II.díl Halda

1567

samostatný gravitační

Odběr

38

Kapacita Mil. Délka m3/s m3/rok 6.50

78.90

31.80

6.00

54.60

4.70

1.28

8.50

11.50

Pozn. převod vody doplněn sítí kanálů podél rybníků


Bilančně napjaté vodní toky V Pardubickém kraji jsou nízkými průtoky ohroženy toky Loučná (v úseku Čistá – Benátky) a Svitava (Rozhraní) v okrese Svitavy, Novohradka s přítoky Krounka, Anenský potok a Žejbro v okrese Chrudim. V období nižších srážek jsou průtoky pod hodnotami minimálních průtoků, případně toky v některých úsecích zcela vyschnou. Tato situace je způsobena vysokými odběry podzemních vod pro zásobení obyvatelstva pitnou vodou. Předpokladem zlepšení současného stavu je zpracování studií o vlivu odběru podzemních vod na vody povrchové s návrhem řízeného odběru podzemních vod a následnou realizací. Správu jednotlivých toků mají na starost tito správci toků: -

Povodí Labe, s.p. Povodí Moravy, s.p. Zemědělská vodohospodářská správa LČR, s.p., oblastní správy toků Obce, jejichž územím toky protékají Fyzické nebo právnické osoby, jimž vodní toky slouží nebo s jejichž činností souvisejí

Povodí Labe, s.p. V jeho správě je největší množství toků. Délka toků ve správě Povodí Labe, státního podniku, v Pardubickém kraji je 657,565 km, na nichž je evidováno 137,195 km úprav. Vysoký podíl úprav je ovlivněn zahrnutím historických umělých kanálů (Opatovický kanál, Halda, Zmínka) do vodních toků, přičemž jde sice o umělá vodní díla, ale jejich charakter je převážně přírodní (jde o zemní koryto buď stabilizované, nebo s posunem koryta způsobeným vlivem korytotvorné činnosti toku).

2. Vodohospodářské vodní nádrže jsou popsány blíže v kapitole 3.2.7.

3. Rybníky Přirozené vodní plochy se v kraji téměř nevyskytují. Často totiž vznikají periodicky při táních, povodních a deštích a za sucha postupně zanikají. Nedostatek trvalých vodních ploch se člověk snažil změnit. Již počátkem 14. století se počaly budovat rybníky , a to odpradávna až do 16. století. Největší počet byl na Pardubicku, jižně od Chrudimi a na Litomyšlsku. V 19. a počátkem 20.století pak byla část z nich z důvodu zisku zemědělské půdy a mylnou ochranou před povodněmi zrušena, část rybníků se při povodních protrhla. V dnešní době jsou některé z nich opět obnovovány nebo rekonstruovány ( např. rekonstrukce rybníka Hvězda na toku Třebovka ),jiné se budují nově. Posláním rybníků je především chov ryb, ale mohou sloužit také vodohospodářským a protipovodňovým účelům. Nezanedbatelným posláním mnohých rybníků je sloužit k účelu ochrany přírody. Tyto významné vodní a přilehlé plochy poskytují životní prostor pro mnoho vzácných , ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů Největší rybníkem kraje je Bohdanečský rybník s rozlohou 160 ha. Ten patří spolu se sousedním rybníkem Matka do národní přírodní rezervace. Posláním tohoto území tak není produkce ryb, ale především ochrana vodních a mokřadních živočichů, především ptáků a 39


rostlin. Tento rybník je zároveň ukázkou ekologické funkčnosti rybníka. Vodní plocha je rozčleněna četnými zálivy, jsou zde ostrůvky a rákosové porosty. Ty přecházejí v mokřadní ostřicové louky a dále v louky květnaté a pole. Obdobně jsou členěny i další rybníky kraje jako rybník Strášovský, Šmatlán, Rzy a další. V poslední době je z podnětu ochrany přírody snaha budovat nové malé vodní plochy, jejichž posláním je jednak zadržování vody v krajině, protipovodňová ochrana a také vytvoření nových biotopů rostlin a živočichů.

Nejvýznamější rybochovná zařízení Pardubického kraje jsou v těchto lokalitách: V okrese Chrudim jsou to obce Miřetice – Havlovice, Trhová Kamenice, Běstvina, Nasavrky - provozovatelem v těchto obcích je Statek Nové Hrady, Nový Dvůr; dále jsou to obce Chrast, Vortová, Štěněc – provozovatelem v těchto obcích je Rybářství Litomyšl, s.r.o. V okrese Pardubice jsou to lokality Dašice, Sádka Pardubice – Na Vrtárně, Ostřice, Moravany, Nebeský – provozovateli v těchto lokalitách jsou MO ČRS Pardubice, MO ČRS Přelouč, MO ČRS Moravany, MO ČRS Holice; dále je to Sádka Bohdaneč – provozovatelem je Rybniční hospodářství L.B., s.r.o. V okrese Svitavy jsou to obce Litomyšl, Opatov, Svitavy, Opatovec, Třebařov, Jedlová – provozovatelem v těchto obcích je Rybářství Litomyšl, s.r.o.; dále je to Litomyšl – provozovatelem je Vackův chov pstruhů a Polička – provozovatelem je Rybářské sdružení Vysočina. V okrese Ústí nad Orlicí jsou to obce České Heřmanice, Zálší, Vračovice – Orlov, Lanškroun – provozovatelem je Rybářství Litomyšl, s.r.o.; dále jsou to obce Horní a Dolní Čermná – provozovatelem je firma Plundra; obec Kunvald (pan Krsek).

4. Mokřady Přehled mokřadů je převzat z publikace Mokřady České republiky, kterou vydal Český ramsarský výbor s podporou MŽP v roce 1999. Český ramsarský výbor může stávající databázi mokřadů v ČR. doplnit mimo jiné na základě výsledků mapování Natura 2000. Mokřady mezinárodního významu v ČR Šumavská rašeliniště Třeboňské rybníky Břehyně a Novozámecký rybník Lednické rybníky Litovelské Pomoraví Poodří Krkonošská rašeliniště Třeboňská rašeliniště Mokřady Dolního Podyjí Mokřady Pšovky a Liběchovky

40


V Pardubickém kraji je evidováno celkem 137 mokřadů mino území CHKO, z toho dva mají význam nadregionální ( Bohdanečský rybník a rybník Matka, Upolíny u Kamenice), 16 spadá do kategorie regionální a 119 má význam pouze lokální. V kraji se nenachází mokřad mezinárodního významu. Mokřady nadregionálního významu Pardubického kraje Bohdanečský rybník a rybník Matka Nachází se v katastrálním území Lázně Bohdaneč. Je to největší dosud dochovaný rybník z bývalé rybniční soustavy Pardubicka o rozloze 248,8 ha. Rybník je značně zarostlý rozlehlými rákosinami, obklopují jej slatinné louky, , olšové lesíky a pole.Mokřad zahrnuje rybníky Matka, Zábranský a rybník V sádkách. Dřívější význam byl v sedmdesátých letech narušen vyhrnutím( včetně likvidace litorálu) a rybářským hospodařením včetně chovu domácích kachen. Nyní je přírodní ráz rybníka obnovován. Výskyt: Houby- holubinka jahodová, čechratka (Paxilus) Flóra- rdest světlý, bublinatka menší, prstnatec pleťový, hlízovec Loeselův, violka slatinná, hadilka obecná,voďanka žabí, řečanka pomořská. Fauna: z pavouků Tetragnatha shoshone, z obojživelníků blatnice skvrnitá, kuňka obecná, skokan ostronosý, s. štíhlý, s. skřehotavý. Ptáci bukač velký, bukáček malý, husa velká, sýkořice vousatá. Dříve známé hnízdiště břehouše černoocasého a vodouše rudonohého. Upolíny u Kamenice Nachází se v katastrálním území Trhová Kamenice na ploše 2 ha. Jedná se o slatinné a vlhké pcháčové louky v ploché nivě potoka, na okrajích se mírně svažující. Geologické podloží žuly Nasavrckého plutonu. Vegetační kryt tvoří podél potoka vrbové křoviny s vrbou pětimužnou a v. ušatou, které přecházejí v rašelinnou louku s převahou ostřic a mechů a dále ve vlhkou pcháčovou louku s upolíny a rdesnem , v jižní části u potoka se nachází vysokobylinná niva, na sušších místech v JV části jsou eutrofizované kostřavové louky. V severní části u silnice byly provedeny meliorace a vysázen porost smrku. Výskyt: Flóra- vrba borůvkovitá ( zde na jednom ze dvou známých míst v ČR), vrba rozmarýnolistá, ostřice Hartmanova, prstnatec májový, upolín nejvyšší, oměj pestrý. Fauna: mihule potoční, skokan hnědý, pták bramborníček hnědý. Mokřady regionálního významu Pardubického kraje Louky u Zubří Je to rašelinná louka, která se nachází se v katastrálním území Možděnice a Trhová Kamenice na ploše 29 ha. Výskyt: Flóra- rosnatka okrouhllistá, hořeček český, ostřice blešní a dalších 14 druhů ostřic, vachta trojlistá, tolie bahenní. Fauna: motýli Coenonympha glycerion, Lycaena hippothoe, vážka tmavá. Rybníky u Vortové Nachází se v katastrálním území Vortová, Lhoty a Studnice u Hlinska na ploše 42,2 ha. Údolní niva meandrujícího Vortovského potoka s rašelinnými loukami a rybníky Návesník, Utopenec a Zlámanec.

41


Výskyt: Flóra- prstnatec májový, p. listenatý, všivec bahenní, v. ladní, zábělník bahenní, řeřišnice bahenní, ostřice Carex x alsatica, o. přioblá, o. příbuzná, o. Davallova, o. Hartmanova, o. plstnatoplodá, suchopýr útlý, vachta trojlistá, rosnatka okrouhlolistá, suchopýrek alpský, tolie bahenní, vrba rozmarýnolistá, hadí mord nízký, kozlík dvoudomý, škarda čertkusolistá. Fauna: čolek horský, skokan hnědý, s. zelený, ropucha obecná, r. zelená, ještěrka živorodá, zmije obecná. Ptáci bekasina otavní, bramborníček hnědý, linduška luční, cvrčilka říční, zalétá čáp černý a ledňáček říční. Ratajské rybníky Mokřad tvoří soustava rybníků s rašelinnými loukami. Nachází se v katastrálním území Hlinsko v Čechách na ploše 11,4 ha. Výskyt: Flóra: ostřice Davallova, o.blešní, o. dvoumužná, o. Hartmanova, o. plstnatoplodá, prstnatecmájový, kruštík bahenní, suchopýr širolistý, vachta trojlistá, hořec hořepník, tolie bahenní, záběhlík bahenní, všivec ladní, kozlík dvoudomý, hadí mord nízký, škarda čertkusolistá, vrba rozmarýnolistá. Fauna: motýli Orthonama vittata, Hydriomenaruberata, Eulithis testata, Scopula ternata, Polymixis gemmea, Celaena leucostigma, Plusia putnami, Maculinea teleius, M. nausithous. Obojživelníci čolek horský, č. obecný, skokan hnědý, s. zelený, ropucha obecná, rosnička zelená. Ptáci bekasina otavní, linduška luční, bramborníček hnědý, cvrčilka říční. Rohozenský rybník Rybník se nachází v katastrálním území Rohozná u Trhové Kamenice na ploše 45,3 ha. Je významný především jako tahová zastávka pro vodní ptáky. Na přítoku se nachází rašelinné louky ( PR Strádovka). Výskyt: Flóra: ostřice Davallova, vrba pětimužná, zábělník bahenní, hvězdoš podzimní, mečík střechovitý, hladýš pruský, hadí mord nízký, upolín nejvyšší, srpice barvířská. Fauna: Motýli hnědásek Melitaea diamina,ohniváček Lycaena hippothoe. Ptáci bramborníček hnědý, linduška říční. Hluboký Rybník se nachází na severním úpatí Železných hor v katastrálním území Podlíšťany na ploše 12,4 ha. Volná hladina rybníka je lemována sporadickými pruhy rákosin, které místy plynule přechází do ostřicových luk s roztroušenými vrbami a olšemi. Baroch Rozsáhlá rákosina téměř zazemněného rybníka Hrobice v katastrálním území Hrobice. Rozkládá se na ploše 31,4 ha. Výskyt: Flóra: kruštík bahenní, hadilka obecná, ostřice Davallova, o. hartmanova, prstnatec pleťový, pupečník obecný. Fauna: skokan hnědý, s. zelený, rosnička zelená. Ptáci bukač velký, husa velká, čírka obecná, č. modrá, chřástal vodní, sýkořice vousatá.

42


Louky u Libišan Rybník a navazující rašelinné louky a rákosiny. Nachází se v katastrálním území Libišany na ploše 11,9 ha. Výskyt: Flóra: žebernatka bahenní, stolístek přeslenatý, lakuštík niťolistý, ostřice Davallova, šáchor hnědý, bublinatka jižní. Fauna: vážka jasnoskvrnná. Damašek Mokřad se vyskytuje v katastrálním území Pustá Rybná na ploše 4,4 ha. Edná se o údolní nivu meandrujícího potoka Hlučál s rašelinnými loukami v severní části Českomoravské vysočiny ve výšce asi 630 m n. m. Výskyt: Flóra: ostřice Davallova, pcháč různolisdtý, prstnatec májový, p. listenatý, rosnatka okrouhlolistá, zábělník bahenní, tolie bahenní, hadí mord nízký, kozlík dvoudomý, všivec ladní, žluťucha orlíčkolistá. Fauna: obojživelníci čolek horský, skokan krátkonohý, s. hnědý, ropucha obecná, rosnička zelená. Plazi ještěrka živorodá, zmije obecná. Ptáci bekasina otavní, linduška luční, bramborníček hnědý. Velký a Malý Košíř Rybníky s vodními makrofyty se nachází v katastrálním území Nedošín na ploše 31,5 ha. Výskyt: Flóra: rdest světlý, lakušník nitolistý, l. okrouhlý. Fauna: ptáci chřástal vodní, konipas luční, tři druhy cvrčilek rodu Locustella, moudivláček lužní, rákosní velký, sýkořice vousatá Opatovské rybníky Mokřad se nachází v katastrálním území Opatov a zaujímá plochu 124 ha. Celý mokřad zahrnuje rybníky Hvězda ( 82 ha) a rybník Nový ( 42 ha). Na Hvězdě je ostrov se vzrostlými dřevinami, vedle menší ostrůvek se skřípincem jezerním. Litorální porosty jsou vytvořeny v malé míře na jižním a východním břehu Hvězdy, rozsáhlé jsou litorální porosty na Novém rybníce. U Nového rybníka jsou podmáčené louky a olšiny, mezi rybníky roste lužní les. Tento mokřad je významný především z ornitologického hlediska. Výskyt: Flóra: prstanatec májový, všivec ladní, bledule letní, pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý Fauna: brouk tesařík pižmový, obojživelníci čolek horský, č. obecný, rosnička zelená, skokan ostronosý. Z ptáků zde hnízdí chřástal vodní, ch. kropenatý, potápka černokrká, bukač velký, bekasina otavní.

Následující tabulka shrnuje přehled mokřadů Pardubického kraje mimo území CHKO.

43


Pardubický kraj – Mokřady (mimo CHKO) č.

označ.

název

Katastrální území

R

Typ

1 2

N.CR.01 R.CR.01

Upolíny u Kamenice Louky u Zubří

2 29

2, 5, 8 1, 4, 5, 8

3

R.CR.02

Rybníky u Vortové

4

R.CR.03

11,4

5, 7, 8, 14

5

R.CR.04

Rohozná u Trhové Kamenice

45,3

4,5,7,8,13

6 7 8 9

R.CR.05 L.CR.01 L.CR.02 L.CR.03

Ratajské rybníky Rohozenský rybník, Strádovka Hluboký Boušovka Buchtovka Farářek

Trhová Kamenice Možděnice, Trhová Kamenice Vortová, Lhoty, Studnice u Hlinska Hlinsko v Čechách

12,4 1,14 8,8 4

13 3, 6, 7, 13 8 7

KE KE, B O

10

L.CR.04

Rvasice

2,46

5

B

11 12 13 14

L.CR.05 L.CR.06 L.CR.07 L.CR.08

Rybníky u Žumberka V koutech Vršovská olšina Polánka

6,6 0,5 18,7 0,3

13 2, 5, 13 4 5

B B KE, B B

15

L.CR.09

Strádovské Peklo

Podlíšťany Licibořice Možděnice, Trhová Kamenice Ronov nad Doubravou Doly, Doubravice u Leštiny, Střemošice Smrček u Žumberku Nasavrky Polánka, Horní Bradlo Polánka Licibořice, Nasavrky, Ochoz u Nasavrk, Svídnice u Slatiňan

9

2,4

B, Z

16

L.CR.10

Trhová Kamenice

5,1

13

B

17 18 19

L.CR.11 L.CR.12 L.CR.13

Mlýnský rybník a rybník Rohlík Bahna Farář Hubský rybník

8 13 5, 7, 13

O B B, Z

20

L.CR.14

Kusá hora

5

B

21 22 23 24 25 26

L.CR.15 L.CR.16 L.CR.17 L.CR.18 L.CR.19 L.CR.20

5 1,3 5 5,16 13 2,4

B M B B, O B, Z

27

N.PA.01

28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41

R.PA.01 R.PA.02 L.PA.01 L.PA.02 L.PA.03 L.PA.04 L.PA.05 L.PA.06 L.PA.07 L.PA.08 L.PA.09 L.PA.10 L.PA.11 L.PA.12

Louky v Jeníkově Na obůrce U Tučkovy hájenky Volákův kopec Zadní rybník Mezisvětí Bohdanečský rybník a r. Matka Baroch Louky u Libišan Beránek Buňkov Černý Nadýmač Hanzlíkovec Hluboký rybník u Holic Horecké písníky Hrozná Jarkovského jezero Jílovky, Tichý, Skříň Kobylník Labiště pod Černou Labiště u Němčic

42,2 1,2,4,5,7,14

Dědová, Filipov 18,7 Bítovany 8,69 Rohozná u Trhové Kamenice 11,56 Pěšice, Řepníky, Srbce u Luže, 185,13 Štěnec, Voletice Jeníkov u Hlinska, Kameničky 27,75 Třemošnice nad Doubravou 0,6 Krouna, Svratouch 3,26 Kameničky 88,15 Trhová Kamenice 33,16 Libkov u Nasavrk 10 Lázně Bohdaneč

248,8

Hrobice, Srch Libišany Voleč Břehy, Lohenice u Přelouče Břehy, Vlčí Habřina Horní Jelení Holice v Čechách Lázně Bohdaneč Opatovice nad Labem Rosice nad Labem Lázně Bohdaneč Drozdice Černá u Bohdanče Dříteč, Němčice nad Labem

31,4 11,9 14,5 54,2 15,3 7,5 11,2 8,4 3,12 1,4 49 0,54 1,8 2,5

44

D

13 7, 8, 13 8,7 14 O 13 B, O 4, 7, 13 B, O 4, 5, 13 Am, B 14 5,16 B 3 KE, B, Z 3, 6, 7, 13 KE 8,14 B 4 B 3 KE 3 KE, B


č.

označ.

název

42 43 44

L.PA.13 L.PA.14 L.PA.15

45

L.PA.16

46

L.PA.17

Labiště pod Opočínkem Opočínek, Živanice Labské rameno Votoka Labětín, Semín Lodrant Trusnov Břehy, Lohenice u Přelouče, Lohenické rameno Přelouč Mazurovy chalupy Hoděšovice

47

L.PA.18

Meandry Struhy

48

L.PA.19

Mělické labiště

49

L.PA.20

Mordýř

50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68

L.PA.21 L.PA.22 L.PA.23 L.PA.24 L.PA.25 L.PA.26 L.PA.27 L.PA.28 L.PA.29 L.PA.30 L.PA.31 L.PA.32 L.PA.33 L.PA.34 L.PA.35 L.PA.36 L.PA.37 L.PA.38 L.PA.39

69

L.PA.40

70 71 72

L.PA.41 L.PA.42 L.PA.43

Na Hradech Na Zájezdě Pecák Pětinoha Písník u Opatovic Pod Stejskalem Pod Sutinami Pohránovský rybník Ramena Chrudimky Rameno Houser Rameno k vodárně Rameno U Haldy Rameno Za mostem Rybník Rozhrna Rybníky u Ledce Rybník Špičník Rybníky u Zdechovic Rumlovo labiště Ředický rybník Slatina u Horeckých písníků Slavíkovy ostrovy Smilek Sopřečský rybník

73

L.PA.44

Staré Labe u Cihelny

74 75 76 77 78 79 80

L.PA.45 L.PA.46 L.PA.47 L.PA.48 L.PA.49 L.PA.50 L.PA.51

81

L.PA.52

82 83 84 85 86

L.PA.53 L.PA.54 L.PA.55 L.PA.56 L.PA.57

Strášovský rybník Studená voda Šejval Šmatlán Tišina Truhličky Tůň u Hrobic Újezdský a Bohumilečský rybník Úpolíny v Podstrání V Mošnicích V Podmokří Velinský potok Zábranské rybníky


R

Typ

D

2,6 4,98 24,7

3 3 13

KE, B, Z KE, B, Z KE, B, O

6,2

3

KE

1,6

5

B

41,5

2,4

KE

2,7

3

KE, B, Z

17,9

13

O

9,5 5,1 7,4 5,7 6,4 0,2 1 58,5 3,2 0,8 2,4 2,1 4,4

Am, B, O KE B B Ma B KE, O B, O KE, B, O B KE B, O KE, B

7,4 0,9 17,9 7,2 35

13 3 13 8,13 16 8 3 7,13 3 3 3 3 3 13 8,14 8,13 7,14 3 13

Lázně Bohdaneč

1,9

8

B

Břehy, Přelouč Horní Ředice Sopřeč Brozany nad Labem, Pardubice, Staré Hradiště Přepychy, Strašov Poběžovice u Holic Radhošť Dolní Ředice, Chvojenec Labětín Lázně Bohdaneč Dříteč, Hrobice

9,3 11,4 94

3 8,13 13

KE, B B, O O

17,2

3

KE

43,3 3,9 2,3 17,3 4,9 4,4 2,6

8,13 2 5,13 7,13 3 5,14 3

B, O B B, O B, O KE B KE

13 3 3 2 14

B KE Z I B,O

Bezděkov, Choltice, Valy nad Labem, Veselí u Přelouče

Mělice, Opočínek Dolní Ředice, Horní Ředice, Chvojenec Žáravice Semín Dolní Jelení Horní Jelení Opatovice nad Labem Dolní Jelení, Horní Jelení Černá u Bohdanče Pohránov Drozdice Valy nad Labem Rosicenad Labem, Srnojedy Brozany nad Labem, Pardubice Lohenice u Přelouče Bukovka Holotín, Ledec, Urbanice Vysoké Chvojno Zdechovice Lány na Důlku, Rybitví Horní Ředice

Bohumileč, Újezd u Sezemic Hoděšovice Kladruby nad Labem, Selmice Kolesa, Komárov u Přelouče Veliny Lázně Bohdaneč

45

KE KE, B B, O KE, B

13 3,4 1,38 0,17 0,76 11,9


č.

označ.

název

87

L.PA.58

Zákoutí

88 89 90 91 92 93

L.PA.59 L.PA.60 L.PA.61 R.SY.01 R.SY.02 R.SY.03

94

L.SY.01

95 96

L.SY.02 L.SY.03

97

L.SY.04

98

L.SY.05

99 100 101 102

L.SY.06 R.UO.01 R.UO.02 R.UO.03

103

R.UO.04

104

R.UO.05

Živanické jezero Dříteč Polabiny Damašek Velký a Malý Košíř Opatovské rybníky Rybníky Vidlák, Terčový a Černý Kamenická voda Rybník v Zádolkách Svitavský rybník a Rosnička Rybníky Pařez a Sychrovec Rebelant Malý Karlov Velký Karlov Lanškrounské rybníky Zálešsko-vračovické rybníky U Kaštánku

105

R.UO.06

Rašeliniště na Králickém Sněžníku

106

L.UO.01

Končinský rybník

107 108

L.UO.02 L.UO.03

Netušil Niva řeky Loučné

109

L.UO.04

Niva Tiché Orlice

110

L.UO.05

111

L.UO.06

112

L.UO.07

113 114 115 116 117 118 119

L.UO.08 L.UO.09 L.UO.10 L.UO.11 L.UO.12 L.UO.13 L.UO.14

120

L.UO.15

121

L.UO.16

122 123 124

L.UO.17 L.UO.18 L.UO.19

125

L.UO.20


R

Typ

D

15

3

KE, B

15,4

3

1,83 4,4 31,5 124

3 5, 2, 7 14 4, 5, 14

KE Am, B B, Z

Opatov v Čechách

29,5

4, 5, 7, 14

Pustá Kamenice Opatov v Čechách Moravský Lačnov, Svitavy Předměstí

8,3 12,9

5 2, 4, 13

Am, B, O, E B B, O

40,64

14

B, O

Opatovec

13,5

14

O

Opatov v Čechách Plchůvky Plchůvky Lanškroun

3, 4, 13 3, 4, 7, 13 7,13 4, 7, 14

Am, B

16,2 24,1 49,1

Nořín, Zálší, Vračovice

101,2

7,14

Ostrov u Lanškrouna

22,8

2, 4, 7, 8

Horní Morava, Velká Morava, Sklené u Malé Moravy, Stříbrnice

1694

8

14,8

5, 6, 13

B

6,54

13 2

O KE

18,5

2, 3, 5, 6

B, O

2,25

8

B

8,07

6,13

B

48,85

6,13

O

17 7,78 11,43 6,67 0,9 7,88 36,86

4, 7, 13 13 2, 5, 6 5 5

70

1

B, M, O O B, M B B B B Am, E, B, KE

Rosice nad Labem, Rybitví, Srnojedy, Svítkov Živanice Bohumileč, Dříteč Opatovice nad Labem Pustá Rybná Nedošín Opatov v Čechách

Dobříkov, Slatina u Vysokého Mýta, Sruby Choceň, Sruby 20 km podél toku Běstovice, Bošín, Plchovice, Plchůvky, Újezd u Chocně

Rašeliniště pod Suchým Jamné nad Orlicí vrchem České Heřmanice, Tisová u Rybník Dolní Kajzrlík Vysokého Mýta Tisová u Vysokého Mýta, Rybník Chobot Vysoké Mýto Rybník Podšváb České Heřmanice Rybník Rutník Sruby Rybniště u Skořenic Koldín, Skořenice U Vinic Vysoké Mýto Vstavačová louka Choceň, Sruby V dole Cotkytle, Herbortice Bošínská obora Bošín u Chocně Pramenná oblast Hrušová Hrušová Bývalá střelnice u Semanín Semanína Čenkovička Bystřec, Čeňkovice Selský potok Herbortice Údolí Záhorského potoka Kunvald Němčí, Rviště, Seč u Brandýsa Jiskrovo údolí nad Orlicí

46

4, 7, 13

3,5 7,53 6,79 9,99

2

B B B

2

B, Z


č.

označ.

název

126

L.UO.21

Husí krk

127 128

L.UO.22 L.UO.23

Za horama Srubské mokřiny

129

L.UO.24

Údolí Tisce

130

L.UO.25

131

L.UO.26

132

L.UO.27

Louky u Českých Petrovic Rašeliniště u Českých Petrovic Slatina u trati

133

L.UO.28

Babí kout

134

L.UO.29

Člupecké údolí

135 136 137

L.UO.30 L.UO.31 L.UO.32

Pod Pernou Rybník u Kosořína U trati


CR PA SY UO

T 1 2 3 4 5 6 7 8

Typ

D

Gerhartice, Horní Sloupnice, Hrádek u Jehnědí, Řetůvka Přívrat Choceň, Sruby Bystřec, Horní Čermná, Výprachtice

60

2,5

KE

2 0,6

5 3

B B

25

2,5

B

České Petrovice

2,6

5

B

5

B

0,8

5

B

3,5

4

B

5,8

2

B

2,3 2,5 3,6

5 5,13 5

B B B

České Petrovice Vysoké Mýto Albrechtice u Lanškrouna, Lubník, Strážná Němčice u České Třebové, Svinná u České Třebové Rviště Kosořín Červená Voda

Vysvětlivky č. N R L R

R

číslo v seznamu mokřadů mokřad nadregionálního významu mokřad regionálního významu mokřad lokálního významu rozloha mokřadu v ha okresy, od 1.1.2003 obce v Pardubickém kraji s rozšířenou působností: Chrudim, Hlinsko Pardubice, Přelouč, Holice Svitavy, Litomyšl, Polička, Moravská Třebová Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto, Žamberk, Králíky, Polička, Lanškroun, Česká Třebová

Typ mokřadu: Pramen, prameniště Tok, úsek toku Nivní jezero, mrtvé rameno, tůň Lužní les, olšina či jiné mokřadní lesy Zaplavovaná nebo mokrá louka Jiné vodní a bažinné biotopy Rákosina, ostřicová louka Rašeliniště a slatiniště

47


9 10 11 12 13 14 15 16

Am B E I KE M Ma O Z

Horské jezero Slanisko Kanál, stoka, příkop Průmyslová odkalovací nádrž Rybník, klausura Soustava rybníků Údolní nádrž Lom, štěrkovna, pískovna Důvod ochrany: Významný výskytem obojživelníků (Amphibia) Botanicky významný Entomologicky významný Ichtyologicky významný Krajinně ekologicky významný Významný výskytem měkkýšů (Mollusca) Významný výskytem savců (Mammalia) Ornitologicky významný Zoologicky významný

48


3.1.7. Zvláště chráněná území, památné stromy Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze vyhlásit za zvláště chráněná dle zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Dle § 14 tohoto zákona jsou tyto kategorie zvláště chráněných území : a) národní parky b) chráněné krajinné oblasti c) národní přírodní rezervace d) přírodní rezervace e) národní přírodní památky f) přírodní památky Na území Pardubického kraje se nenachází kategorie národní park. Ostatní kategorie jsou popsány v následujícím textu.

Zvláště chráněná území Pardubického kraje Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Pardubického kraje ( velkoplošná ZCHÚ): CHKO Železné hory - zřízena vyhláškou MŽP ČR č. 156/91 Sb. z 29.3.1991 s účinností od 1.5.1991. Rozloha 28 400 ha ( v Pardubickém kraj 19 194 ha). CHKO Žďárské vrchy - vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR č. 8908/70 – II/2 ze dne 25.5.1970. Rozloha CHKO celkem je 70 940 ha (z toho v Pardubickém kraji 19 394 ha). CHKO Orlické hory – vyhlášena výnosem MK ČSR č. 16369/69 ze dne 28.12.1969. Rozloha celkem 20.400 ha ( v Pardubickém kraji 587 ha ). Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením ( § 25, ods.3 Zákona). Na území národních parků, chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí ( § 78 zákona). V souladu se zadávacími podmínkami KÚ Pardubického kraje pro Koncepci ochrany přírody a krajiny Pardubického kraje stojí CHKO mimo záměr této koncepce. Maloplošná zvláště chráněná území ( MZCHÚ) Pardubického kraje Na území Pardubického kraje se v roce 2004 nachází celkem 96 maloplošných chráněných území ( MZCHÚ). Z nich 32 leží v CHKO a 64 MZCHÚ mimo CHKO. Z toho jsou: národní přírodní rezervace NPR Lichnice – Kaňkovy hory ( v CHKO Železné hory) NPR Bohdanečský rybník a rybník Matka NPR Králický Sněžník národní přírodní památky NPP Semínský přesyp NPP Šejval

49


přírodní rezervace ( PR ) v počtu 37 přírodní památky ( PP ) v počtu 54 Národní přírodní rezervace a národní přírodní památky vyhlašuje vyhláškou Ministerstvo životního prostředí, v nichž stanoví bližší podmínky jejich ochrany ( § 79 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Schvaluje plány péče , uděluje souhlasy a výjimky z ochranných podmínek na těchto územích. Přírodní rezervace ( PR ) a přírodní památky ( PP ), jejich ochranná pásma a bližší ochranné podmínky v nich vyhlašují krajské úřady. Vydávají souhlasy k činnostem stanoveným v bližších ochranných podmínkách, udělují výjimky ze zákazů, rozhodují o omezení výkonu práva myslivosti a rybářství. Kraje také zajišťují péči o tato území, schvalují plány péče o PR a PP ( § 77a zákona 114/1992 Sb.). Doplnění sítě ZCHÚ Přestože existuje síť ZCHÚ, jsou v některých oblastech tato území v rámci Pardubického kraje nedostatečně zastoupena. V určitých případech jsou již některá ZCHÚ připravena k vyhlášení. Jedná se o následující navrhovaná území: Kategorie PR – Mokřiny u Týnce, Strášovský rybník, Vesecký přesyp, Lodrant, Rzy, Nový rybník u Opatova, Lubenské kopce, Niva Loučné u Hrušové. Kategorie PP – Páterova a Podolská jeskyně, Malý Buńkov, Novohradka, Malý Karlov, Hůrka, Zámecký park Letohrad, Čertova skalka, Bouda, Rašeliniště pod Suchým vrchem, Bledule u Ostrova, Šlajfront, Podkova, Pod farským, Cvičiště u Semanína, Za horama, Jánský potok. Další návrhy hodnotných lokalit výhledově vzniknou na základě vyhodnocení mapování Natura 2000 a po vyhodnocení potenciálu přírody a krajiny Pardubického kraje.

Památné stromy Památným stromem se rozumí mimořádně významný strom, skupiny stromů a stromořadí. Tyto stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Jejich ošetřování se provádí se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil( § 46 zákona 114/1992 Sb.). Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět. Ze zákona má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto prostoru není dovolená žádná, pro strom škodlivá činnost – výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace apod. Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu ochrany přírody. Na označení stromu v terénu se používá malého státního znaku České republiky. Vyhlašování památných stromů a jejich ochranných pásem, zajišťování a rušení jejich ochrany mají v kompetenci od 1.1.2003 pověřené obecní úřady. Cíle ochrany přírody a krajiny v oblastech zájmu – Zvláště chráněná území – Památné stromy jsou popsány v tabulkách kapitoly 4 ( Cíle) této koncepce v okruzích č.1 a 2. Podrobný rozpis jenotlivých cílů je uveden v kapitole 5.1.2. Specifikace opatření. Tabulky: 1. Přehled maloplošných zvláště chráněných území v Pardubickém kraji (mimo CHKO) 2. Seznam vyhlášených památných stromů Pardubického kraje 50


Pardubický kraj – Maloplošná zvláště chráněná území (mimo CHKO) NÁZEV MZCHÚ

KATEDŮVOD VYHLÁŠENÍ GORIE Rostlinná společenstva mezofilních lesů, přípotočních olšin, suchomilných trávníků Anenské údolí PR a vlhkých luk s výskytem ohrožených druhů živočichů a rostlin. Téměř zazemněný rybník zarostlý rákosovými porosty s výskytem vzácných Baroch PR druhů rostlin na zbytcích slatinných luk. Významná ornitologická lokalita. Přirozená skladba lesních porostů – Bažantnice v Uhersku PR dubohabřina a tvrdý luh. Významný komplex vodních a mokřadních Bohdanečský rybník a biotopů (rákosiny, vrbové porosty, vlhké NPR rybník Matka louky) poskytujících ptákům možnosti hnízdění a odpočinku na tahu. Slatinná louka na západním okraji Boršov u Litětin PP Lodrantské obory s početnou populací hvozdíku pyšného a hořce hořepníku. Ochrana lužního lesa přirozeného Bošínská obora PR charakteru s monumentálními věkovitými jedinci. Zbytek bučiny pralesovitého charakteru Buky u Vysokého s výskytem vzácných a chráněných druhů PR Chvojna rostlin vázaných na strdivkové a bikové bučiny. Čenkovička

PP

Dlouholoučské stráně

PR

Duny u Sváravy

PR

Farář

PP

Habrov

PR

Hemže - Mýtkov

PR

Hluboký

PR

Hradisko

PP

Hradní kopec Litice

PP

Hrobka

PP

Hrozná

PP

Bohaté naleziště bledule jarní.

KATASTRÁLNÍ KÓD VÝMĚRA ÚZEMÍ ÚSOP ČR [ha] Hroubovice, Nová Ves u Skutče, 2117 56,20 Skuteč, Štěpánov u Skutče Hrobice, Srch, Němčice nad Labem

1926

31,39

8

19,05

Lázně Bohdaneč

19

248,86

Litětiny

23

0,32

1754

36,86

41

28,70

1500

7,53

2015

60,00

679

12,27

1630

8,87

101

20,60

1786

29,20

1888

13,41

1361

26,38

122

6,40

123

1,46

720

3,12

Uhersko

Bošín u Chocně Bělečko, Vysoké Chvojno Bystřec, Čenkovice

Opukové stráně s přirozenými a Dlouhá Loučka polopřirozenými společenstvy rostlin. Pískové přesypy zalesněné převážně Labské Chrčice borovými porosty. Rybník s hojným výskytem kotvice plovoucí. K severnímu okraji přiléhá cenná Bítovany geologická lokalita jílovitých a kvádrových pískovců. Dubohabřina na opukovém eluviu s vzácnými rostlinnými společenstvy. Na Topol, Tuněchody území bylo odkryto pravěké hradiště z neolitu. Brandýs nad Ochrana geomorfologického útvaru Orlicí, Hemže, opukových skal se suťovými lesy a Mostek nad výskytem hajní květeny. Významná Orlicí, Zářecká malakozoologická lokalita. Lhota Významná botanická, herpetologická a Podlíšťany ornitologická lokalita. Staré město u Lesní komplex s výskytem chrán. a ohrož. Moravské druhů rostlin, zbytek slovanského hradiště Třebové Památné návrší se zříceninou hradu a Litice nad Orlicí zalesněnými stráněmi. Zarůstající lesostepní stráň s teplomilnou Škrovád květenou. Opatovice nad Zbytek starého labského ramene. Labem

51


NÁZEV MZCHÚ Hynkovice Choltická obora

Chrašická stráň

KATEDŮVOD VYHLÁŠENÍ GORIE Svahové rašeliniště s planě rostoucími PR rostlinami a volně žijícími živočichy, zachovaný typický vzhled krajiny. Ochrana lesních porostů přirozeného PR druhového složení a parkového charakteru s monumentálními stromy. Cenný geologický útvar opukové stráně s přirozenými společenstvy teplomilné květeny v semixerotermních trávnících a PP částečně s porosty teplomilných křovin, výskyt teplomilných druhů hmyzu a chráněných druhů ptáků a dalších obratlovců.

Králický Sněžník

NPR

Králova zahrada

PR

Kusá hora

PP

Labiště pod Opočínkem

PP

Labské rameno Votoka

PP

Letohradská bažantnice

PP

Maštale

PR

Mazurovy chalupy

PR

Meandry Struhy

PP

Mělické labiště

PP

Na Hradech

PR

Nejcennější přírodovědná lokalita ve východních Čechách.

KATASTRÁLNÍ KÓD VÝMĚRA ÚZEMÍ ÚSOP ČR [ha] Těchonín

2235

1,76

Choltice

1594

69,15

Chrast

2199

1,74

Horní Morava, Velká Morava, Hynčice, Chrastice, Sklené, Stříbrnice

1298

1694,67

1685

17,36

1772

182,60

Opočínek, Živanice

721

2,67

Semín, Labětín

678

4,98

Letohrad

209

4,41

Bor u Skutče, Nové Hrady, Paseky, Podměstí, Proseč, Zderaz, Budislav, Jarošov

1502

1088,56

Hoděšovice

2193

11,62

Bezděkov, Valy nad Labem, Veselí u Přelouče

680

41,50

Mělice, Opočínek

729

2,66

Žáravice

256

9,52

Zamokřené lesní ekosystémy s bohatou Opatov v Čechách populací bledule jarní. Čisté bučiny a dubohabřiny, ochrana Pěšice, Řepníky, přirozených společenstev s podrostem významných a chráněných druhů a ochrana Srbce u Luže, Štěnec, Voletice mimolesních částí-rybníka Štěnce a teplomilných strání. Staré mrtvé labské rameno oddělené od aktivního toku při regulaci Labe počátkem 20. století. Zbytek mrtvého ramene s navazujícími loukami, s bohatými břehovými porosty a křovinami lužního charakteru. Smíšený les s hustým listnatým podrostem a bohatou květenou. Pískovcové skalní útvary s porosty přirozených a kulturních borů místy reliktního charakteru. Slatinné louky v lesním komplexu, vyskytují se zde ohrožené a vzácné druhy rostlin, řada významných společenstev slatinných luk. Výskyt chráněných druhů obojživelníků a plazů i některých vzácných bezobratlých živočichů. Meandrující koryto potoka Struha s navazujícími lučními a břehovými porosty. Nejlépe zachovalé labské rameno na území pardubického okresu. Lesní porost na opukovém podloží v prudkém svahu nad rybníkem s vysokým podílem buku lesního a s bohatým bylinným podrostem (původní důvod ochrany byla již vyhynulá kotvice plovoucí v rybníce Švihov).

52


NÁZEV MZCHÚ Nedošínský háj

KATEDŮVOD VYHLÁŠENÍ GORIE Smíšená buková doubrava na opukovém PP eluviu, přecházející do potočního luhu.

Nemošická stráň

PP

Peliny

PR

Pětinoha

PP

Pivnice

PP

Pod skálou

PP

Podskala

PP

Přesyp u Malolánského

PP

Přesypy u Rokytna

PR

Psí kuchyně

PR

Ptačí ostrovy

PP

Rohová

PR

Selský les

PR

Selský potok

PP

Semínský přesyp

NPP

Skalka u Sovolusk

PP

Sněženky ve Vysokém Lese

PP

Stráň u Trusnova

PP

Jedinečná ukázka lesního porostu dříve typického pro pardubický okres. Geomorfologicky zajímavý útvar opukových skal s přirozeným lesem. Lesní rybník s rašeliništěm blížícího se svým charakterem vrchovištnímu rašeliništi. Úzký kaňon v opukách a měkkých pískovcích se skalními výchozy, geomorfologickými zajímavostmi( tunel, jeskyně, převisy, erozní tvary), ohrožené druhy rostlin a živočichů. Přirozené lesní porosty se skalními výchozy, výskyt tisu červeného. Vzácná a přírodě blízká společenatva s výskytem vzácných a ohrožených rostlinných druhů a chráněného obojživelníka-mloka skvrnitého Pískový přesyp zalesněný monokulturou borovice lesní s jedinou makrolokalitou ostřice pískomilné v ČR. Mohutné pískové přesypy zalesněné borovicí lesní, bez ploch volného písku.

KATASTRÁLNÍ KÓD VÝMĚRA ÚZEMÍ ÚSOP ČR [ha] Nedošín

273

30,73

Drozdice, Nemošice, Pardubičky

775

7,73

Choceň

305

3,31

Horní Jelení

725

5,70

Zderaz, Střítež u Skutče

1974

34,37

Mladějov na Moravě, Nová Ves u Moravské Třebové

1362

21,10

Skála u Chrasti

2118

3,70

Lány u Dašic

727

2,65

Rokytno

724

7,19

1686

116,53

1973

10,17

1981

296,93

385

9,00

1496

6,79

681

0,55

662

0,74

1688

2,21

728

0,28

Janov u Společenstva květnatých bučin s výskytem Litomyšle, chrán. a ohrož. druhů rostlin a živočichů. Opatov v Čechách Unikátní havraní kolonie čítající asi 400 500 hnízd. Jedna z mála velkých kolonií u Chrudim nás, ve vých.Čechách jsou havrani pouze v Chrudimi a Pardubicích. Boršov u Přirozené a polopřirozené květnaté bučiny Moravské Třebové, Dlouhá a suťové lesy. Loučka, Křenov Přirozený smíšený porost s bylinným Herbortice podrostem. Údolí potoka s bohatým výskytem bledule Herbortice jarní. Zbytek pískového přesypu uvnitř obce s Semín biotopem kozince písečného. Profil polštářových spilitových láv Sovolusky u proterozoického stáří v odkryvu malého Přelouče lomu uprostřed polních kultur. Lesní lokalita s hojným výskytem sněženky Chmelík, Lezník podsněžníku. Východně orientovaná opuková stráň se Opočno nad zbytky populace hořce brvitého a dalších Loučnou teplomilných a vápenomilných rostlin.

53


NÁZEV MZCHÚ Střemošická stráň

Střítežská rokle Sutice Šejval

KATEDŮVOD VYHLÁŠENÍ GORIE Stepní opukové stráně se vzácnou květenou, jedna z nejvýznamnějších PR botanických a entomologických lokalit ve východních Čechách. Cenný geologický a geomorfologický útvar, významné rozmnožiště silně PP ohroženého živočišného druhu - mloka skvrnitého. Část původního listnatého porostu a PR význačná květena. Rybníček severně od obce Radhošť NPP s výskytem populace prustky obecné.Po roce 1996 již výskyt nepotvrzen.

Třebovské stěny

PR

Tůň u Hrobic

PP

U Kaštánku

PP

U parku

PR

U vinic

PP

Údolí Záhorského potoka V bukách

PP PP

V dole

PR

Vstavačová louka

PP

Žernov

PR

Jedinečné porosty květnatých bučin a suťových lesů s volně žijícími živočichy. Staré mrtvé labské rameno, z větší části zazemněné, s charakteristickými lužními porosty na březích. Zamokřené olšiny a rákosiny, které jsou vyhledávaným hnízdištěm ptactva. Jedlobučinový porost na opukovém eluviu s bohatým podrostem chráněných a ohrožených druhů rostlin. Slatinná louka s chráněnými a ohroženými druhy rostlin. Bohaté naleziště bledule jarní v nivě potoka. Přirozená bučina s bohatým podrostem. Niva Hraničního potoka s výskytem bledule jarní. Vlhké louky s bohatým výskytem kosatce sibiřského, vstavače májového, kruštíku bahenního a dalších ohrožených druhů rostlin. Přirozená dubohabřina na mírném návrší kóty Žernov. Součástí jsou dva rybníky doprovázené rákosinami. Biotop doplňují pravidelně obhospodařované kulturní loky.

Vysvětlivky ÚSOP ČR Kat. NPR NPP PR PP

- Ústřední seznam ochrany přírody ČR - kategorie zvláště chráněného území - národní přírodní rezervace - národní přírodní památka - přírodní rezervace - přírodní památka

54

KATASTRÁLNÍ KÓD VÝMĚRA ÚZEMÍ ÚSOP ČR [ha] Střemošice, Řepníky, Voletice

1577

45,52

Střítež u Skutče

2200

16,48

Verměřovice

428

5,93

Radhošť

723

2,34

2087

50,22

722

2,59

1498

22,64

467

4,43

Vysoké Mýto

1497

6,69

Kunvald

1514

9,99

479

2,00

480

7,88

Choceň

1499

0,93

Dolní Ředice, Horní Ředice, Chvojenec

1773

190,80

Ostrov u Lanškrouna, Skuhrov u České Třebové Hrobice, Dříteč Ostrov u Lanškrouna Vysoké Chvojno

Chmelík Cotkytle, Herbortice


Pardubický kraj – Památné stromy katastrální území Běstvina Běstvina Běstvina Bohousová Bor u Skutče Březiny u Poličky Březiny u Poličky Budislav u Litomyšle Bystřec

název PS Platan javorolistý Dub letní Dub letní Lípa malolistá Dub letní Lípa malolistá Lípa malolistá Dub letní Lípa malolistá

Bystřec

Lípa malolistá

Červená Voda Červená Voda Červená Voda Česká Rybná Česká Rybná Česká Rybná Česká Rybná Česká Třebová

Jasan ztepilý Javor mléč Buk lesní Lípa malolistá Lípa malolistá Dub letní Dub letní Lípa

Česká Třebová

Bříza bradavičnatá

České Libchavy Damníkov Dlouhoňovice

Hrušeň obecná Dub letní Dub letní Dub letní, lípa malolistá Hrušeň obecná Lípa velkolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá, javor klen Javor klen Lípa malolistá Dub letní

Dobříkov Dolní Babákov Dolní Čermná Dolní Čermná Dolní Dobrouč Dolní Hedeč Dolní Hedeč Dolní Morava Dolní Třešňovec Dolní Újezd u Litomyšle Dolní Újezd u Litomyšle Dříteč Dubany nad Bylankou Dubany nad Bylankou Džbánov Džbánov u Litomyšle Františky

počet

3 3

6

2

68 581 stromořadí

5; 1 2

3; 1

obvod kmene 535 650 435, 400, 345 257 - 280 390 602 436 385 735 285, 175, 350, 390, 325, 240 360 330 270 600 510, 290 320 475 do 280

výška 20 20 20 21 30 26 28 25

stáří 200 250 250 - 300 150 - 180 250 300 230 250 350

15 - 21

60 - 200

22 20 11 26 20 - 23 20

do 140

24

330 500 390 380, 400, 420, 340, 320; 310 325 460, 300

18 20 21

150 150 150 250 150 200 200 120 vysazeno 1920 150 250 250

20

180

12 20

150 200

490 330, 310, 295; 352 415 325

16

200

20

150

16 26

250 150

20

Lípa malolistá

550

12

550

Lípa malolistá

580

14

300

Topol černý

600

35

Lípa velkolistá

365

10

200 vysazeno 1918

400, 330

22

175

230 525 395

18 24

100 - 150 350 150

Lípa velkolistá

2

Javor babyka Lípa velkolistá Buk lesní

55


katastrální území Helvíkovice Hemže, Choceň Heřmanův Městec Heřmanův Městec Heřmanův Městec Hlinsko v Čechách Hlinsko v Čechách Hnátnice

název PS Dub letní Lípa malolistá Dub letní Buk lesní Buk lesní Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá

Hněvětice

Lípa malolistá

Holice v Čechách Holice v Čechách Horákova Lhota Horní Čermná Horní Čermná Horní Čermná Horní Dobrouč Horní Heřmanice v Čechách Hrochův Týnec Hrušová Hrušová Chacholice Choceň Choceň Choceň Choltice Choltice Chrudim Chrudim Jablonné nad Orlicí Jakubovice Jedlová u Poličky Jehnědí Jehnědí Kameničky Kameničná Kameničná Kameničná Kameničná Kameničná Kameničná Kamenná Horka Klášterec nad Orlicí Klášterec nad Orlicí Klášterec nad Orlicí Klášterec nad Orlicí Klášterec nad Orlicí Knapovec

Jírovec maďal Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Smrk ztepilý

počet 161- alej 2

3

85 - alej

Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Dub letní Olše lepkavá Borovice lesní Lípa malolistá Lípa malolistá Dub letní Dub letní Platan javorolistý Buk lesní červenolistý Dub letní Borovice lesní Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Javor klen Lípa velkolistá Javor klen Jasan ztepilý Hloh obecný Lípa velkolistá

690 - alej

2 2

2

56

obvod kmene 445 do 620 520 265 430 480 507 520, 360, 300 pro nepřístupnost nelze změřit 275 330 720 410 550 do 310 330

výška 23 28 15 30

stáří 200 250 350 100

19 29 22 - 23

200 250 250

27

250

16,5 19 27 22 26 22 48

100 150 - 200 400 300 300 200 100

695

23

400

530 410 345 345 215 do 400 460 855 675 320 290 530 285 485 310 222, 251 405 435, 400 270 425 460 455 520 596 320 850 530 450, 350 140 590

26 22 22 24 28 23 23 suché torzo 25

300 150 200 260 100 do 250 200 500 400 100 100 - 150 550 300 200 150 100 200 200 130 200 230 180 250 300 150 550 500 150 200 250

18 11 30

20 22 20 21 24 25 18 27 16 28 15 26 7 22


katastrální území Knapovec Knapovec Koclířov Kovářov u Seče Kozlov u České Třebové Králíky Králíky Králíky Králíky

název PS Lípa malolistá Lípa malolistá Buk lesní Lípa malolistá Buk lesní, lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Javor klen Lípa, javor, jasan a Králíky jeřáb Kunčice u Letohradu Vrba bílá Kunvald Lípa malolistá Kunvald Lípa malolistá Kunvald Lípa malolistá Kunvald Lípa velkolistá Kvasín Lípa malolistá Lanškroun Lípa malolistá Lány na Důlku Dub letní Lázně Bohdaneč Dub letní Lázně Bohdaneč Dub letní Leštinka Dub letní Letohrad Lípa malolistá Letohrad Lípa velkolistá Lhotka u České Lípa malolistá Třebové Licibořice Smrk ztepilý Lipka Lípa malolistá Lipovec Dub letní Litětiny Dub letní Lubná u Poličky Lípa velkolistá Lukavice Dub letní Lukavice Dub letní Lukavice v Čechách Lípa malolistá

počet 2

357 - alej

4

41

2

6

Lukavice v Čechách Dub letní Luže

Lípa malolistá

Luže

Lípa malolistá

Luže

Platan javorolistý

Luže Luže Luže Medlešice Míčov Mikulovice u Pardubic

Javor klen Javor klen Buk lesní červenolistý Buk lesní červenolistý Lípa malolistá

5 - alej

Javor babyka

57

obvod kmene 410 480, 850 475 400

výška 26 24, 26 26 25

stáří 200 300 250 200

400; 350

16; 15

200; 150

770 360 350 330

24 28 20 16

250 200 200 180

do 380

25

200

570 400 780 540, 345, 445 480 650 250 425 do 350 650 510 do 580 224

12 23 25 26 25 26 23 20 26 31 33 15

200 150 450 290 250 200 100 - 150 20 200 600 450 250 80

207

20

150

220 802 431 405 565 710

32 27 20 25 25 31 25

150 600 200 200 400 550 550

25

150

22

150

28

100

16

150

30

100

18 18

150 100 - 150

410 433

22 - 23

200 150 - 200

245

20

100

120, 195, 245, 215, 330, 255 380 240, 235, 200 (trojkmen) 325 300, 320, 180, 280, 320 350 300


katastrální území název PS Miřetín Dub letní Lípa velkolistá, lípa Mladkov malolistá Jasan ztepilý, lípa Mladotice malolistá Moravská Třebová Lípa malolistá Mrákotín u Skutče Hrušeň planá Mrákotín u Skutče Dub letní Mrákotín u Skutče Lípa malolistá Nekoř

Lípa malolistá

Nekoř Nové Hrady Ochoz u Nasavrk Ochoz u Nasavrk Ochoz u Nasavrk Ochoz u Nasavrk Opatovice nad Labem Opatovice nad Labem Opatovice nad Labem Opatovice nad Labem Opatovice nad Labem Opatovice nad Labem Osík

Lípa malolistá Lípa malolistá Dub letní Dub letní Dub letní Dub letní

Lípa malolistá

Ostrov

Dub letní

Ostřešany Ostřešany Pardubice Pardubice

Buk lesní červenolistý Jinan dvolaločný Dub letní Topol černý

Pardubice

Jerlín japonský

Pardubice Pardubice Pařížov Pastviny u Klášterce nad Orlicí Pastviny u Klášterce nad Orlicí Písečná u Žamberka Písečná u Žamberka Písečná u Žamberka Písečná u Žamberka

Jilm vaz Dub letní Buk lesní

počet

obvod kmene 380

výška

stáří

1; 1

500; 565

20

280

2

355; 335

18; 22

150

555 183 415 362 280, 220, 230, 240 350 410 427 do 500 do 357 do 380

23 10 20 28

300 120 200 150

20 - 22

150

23 25 20 18 21

150 200 200 200 150 250

215

15 - 18

80

380 - 420

22 - 25

150 - 200

410

25

150 - 200

320 - 450

20 - 25

150 - 200

390

10 - 12

150 - 200

320 - 510

20 - 25

150 - 200

405 pro poškození neměřitelný 570 220 do 440 570 212, 140, 204, 178 315 310 335

25 - 28

150 - 200

28

300

25 25 18 26

200 110 100 180

14

90

16 15 28

150 100 - 150

1220

22,5

550

545, 395

28

200

660 350 390, 370; 270 475

27 22 20 - 25 20

300 150 200 200

4

10 - alej 16 - alej 30 - alej

Lípa velkolistá Dub letní

3

Dub letní Dub letní

3

Dub letní Dub letní

4

34 4

Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Dub letní, javor mléč Smrk ztepilý

2

2; 1

58


katastrální území název PS Podhradí v Železných Dub letní horách Podlíšťany Dub letní Proseč u Skutče Buk lesní Proseč u Skutče Olše lepkavá Prosetín Dub letní Prosetín u Hlinska Dub letní Prosíčka u Seče Jilm habrolistý Prostřední Lipka Lípa velkolistá Předhradí u Skutče Lípa malolistá Předhradí u Skutče Lípa malolistá Předhradí u Skutče Lípa velkolistá Předhradí u Skutče Lípa malolistá Přelouč Dub letní Přelouč Dub letní Přelouč Dub letní Pustá Kamenice Lípa malolistá Ronov nad Líska turecká Doubravou Rozhraní Buk lesní Rybník u České Lípa malolistá Třebové Rybník u České Hrušeň obecná Třebové Řetová Buk lesní Řetová Lípa malolistá Řetová Dub letní Řetová Borovice lesní Řetová Lípa velkolistá Řetová Lípa malolistá Řetůvka

Lípa malolistá

Sklené u Svitav Skuteč Slatina u Vysokého Mýta Slatiňany Sopotnice Srch Staré Čívice Strážná Střemošice Střihanov Svařeň Svídnice u Slatiňan Svinná u České Třebové Svítkov

Tis červený Hrušeň planá

počet

výška

stáří

922

28

700 - 800

445 365 230 385 316 403 620 410 380 392

26 28 20 15 30 17 25 25 21 25 18 18

250 200 80 200 150 220 300 200 150 150 150 - 200 150 350

33

320

270

15

100

550

30

300

375

20

150

420

10

300

450 510 470 315 885 510 370, 275, 345, 320, 290, 260 319 200

21 23 15 20 27

300 300 400 150 400 - 500 200 - 250

20

100

14 10

400 120

330

19

200

570 485 302 450 585, 435 340 420 440 105

31 18

8

300 400 300 400 250 150 200 300 100

380

23

200

350 - 360

13

200

350 485 440 610

6

Dub letní Buk lesní Dub letní Hrušeň obecná Dub letní Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Jalovec obecný

obvod kmene

2

Lípa malolistá Dub letní

59

12 24 24 24


katastrální území Telecí Telecí Trhová Kamenice Trpín Trpín Trusnov Újezd u Chocně Újezd u Chocně Újezdec Ústí nad Orlicí Ústí nad Orlicí Ústí nad Orlicí Ústí nad Orlicí Ústí nad Orlicí Velká Morava Vendolí Vendolí Vestec Vojtěchov Vraclav Vranová Vrbatův Kostelec Výprachtice Vysoké Mýto

název PS Lípa velkolistá Dub letní Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa velkolistá Dub letní Dub letní Dub letní Jilm habrolistý Buk lesní červenolistý Javor babyka Buk lesní červenolistý Buk lesní červenolistý Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá Lípa malolistá Dub letní Lípa malolistá Dub letní Dub letní Smrk ztepilý Lípa malolistá Lípa malolistá

Vysoké Mýto

Borovice černá

Vysoké Mýto Vysoké Mýto Vysoké Mýto Vysoké Mýto Záboří u Proseče Záboří u Proseče Zádolí u Vysokého Mýta Zahraď Záchlumí Zaječice Zámrsk Zámrsk Zbyhněvice Žamberk Žamberk

počet

373 447 680 700 490 655 450 530 375

Liliovník tulipánokvětý Dub letní pyramidiální Dub letní Lípa malolistá Javor klen Lípa malolistá Lípa malolistá Buk lesní, jinan dvoulaločný Dub letní Hloh obecný Topol černý Lípa malolistá, dub letní, buk červenolistý, líska turecká, habr obecný, javor cukrový Dub letní Buk lesní červenolistý, lípa malolistá Lípa malolistá

obvod kmene 1160 545 713 545 760 395 695 610 418 280 480

2

8

2; 1

60

výška 26 25 27 25 22 25 20 25 18 13 17,5

stáří 600 300 450 300 450 250 300 300 150 - 200 120 100

25 10

150 150 - 200 450 400 200 300 250 300

330 strom bizardního tvaru, již od země větvený

20

125

10

200

269

24

130

434 370 248 340, 380 (dvoják) 425

17 20 20 - 22 28 25

200 200 100 - 150 190 200

320

26

150

408; 212

25; 10

150 - 200

450 95, 218 620 (270, 220, 220, 210, 200, 160); 340; 295; 220; 295; (310, 375) 423

18 17 25 19

150 - 200 12 30

150

15 - 27

100 - 200

20

200

410, 390; 350

20 - 23

150

565

23

250


katastrální území Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žamberk Žampach Žampach Žichlínek Žichlínek Žichlínek

název PS Dub letní Lípa malolistá Buk lesní střihanolistý Buk lesní červenolistý Lípa velkolistá Katalpa trubačovitá Lípa velkolistá Buk lesní červenolistý Jasan ztepilý Buk lesní červenolistý Dub letní, habr obecný, olše lepkavá Dub letní Dub letní Lípa velkolistá Lípa velkolistá Buk lesní červenolistý Jírovec maďal Dub letní Lípa malolistá Lípa malolistá Lípa velkolistá Lípa malolistá, lípa velkolistá Jilm habrolistý

počet 2 3

obvod kmene 410, 375 385, 405, 355 190 325 295 200 720 375 460 280

výška 22 20 20 22 26 9 25 25 29 18

stáří 150 150 100 170 120 80 300 200 150 120

38 - alej

do 440

20

200

420 330 320 215, 325 315 353 280 - 500 370 350 380

20 24 18

19 30 20 15 20

200 150 150 80 - 150 100 - 150 120 150 - 200 170 150 150

630 a 310

25

150 - 300

307

15

100 - 150

2

3

2

61


Památné stromy – návrhy k vyhlášení katastrální území název PS Dolní Újezd u Lípa malolistá Litomyšle Verměřovice Lípa malolistá Vápno Lípa malolistá Choltice Platan javorolistý Kunětice Borovice lesní Vápno Hrušeň obecná Břehy Jilm vaz Lípa velkolistá, Javor Litomyšl klen Strakov Lípa malolistá Strakov Jasan ztepilý Zámrsk Dub letní Jamné nad Orlicí Lípa malolistá Sebranice Lípa malolistá Jamné nad Orlicí Javor klen Česká Rybná Lípa malolistá Záboří u Proseče Lípa malolistá Trpišov Dub letní Ochoz u Nasavrk Dub letní Radim Javor klen Pardubice Jasan ztepilý

počet

2

2

2

62

obvod kmene

výška

stáří

550

12

550

460 325 585, 545 245 345

25

200 - 250 273

20

430; 345

23; 22

200

400 408 385, 390 410 443 500 470 390 399 480

23 20 22 16 17

150 - 200 150 - 200 200 200 200 - 250

484

20

150 150


3.1.8. Natura 2000 NATURA 2000 soustava chráněných území evropského významu, která jsou a nadále budou realizovány na základě směrnic ES a jejichž cílem je snaha o zachování biologické rozmanitosti. · Směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (zjednodušeně “směrnice o ptácích”) · Směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (zjednodušeně “směrnice o stanovištích“). Aby bylo možné podle jednotných, jednoznačně stanovených odborných kritérií v České republice navrhnout soustavu NATURA 2000, je nezbytné nejprve dobře znát současný stav rozšíření a početnost uvedených rostlinných a živočišných druhů a rozlohu, reprezentativnost a zachovalost typů přírodních stanovišť. Teprve na základě těchto odborných podkladů je možné objektivně vymezit území, která splňují kritéria pro zařazení do soustavy NATURA 2000. Dodržování zásady vymezování lokalit Natury 2000 na základě nejnovějších věděckých poznatků a odborných kritérií Evropská komise (EK) důsledně vyžaduje. Také kvůli nerespektování tohoto postupu mají dosud téměř všechny členské státy značné časové i věcné obtíže při nahlašování evropsky významných lokalit a ptačích území do soustavy NATURA 2000. Ukazuje se, že právě důležitost přípravy odborných podkladů, o kterou se opírá toto moderní a v mnohém ohledu přelomové pojetí legislativy ES na ochranu přírody, byla dosud mnohými členskými státy EU hrubě podceněna. Důsledné dodržování ustanovení směrnic, jejich vymahatelnost a hrozba nemalých finančních pokut v současných státech ES za nedodržení postupů při vymezování území soustavy NATURA 2000, je třeba brát vážně. Garantem přípravy odborných podkladů pro soustavu NATURA 2000 (jmenovaným Ministerstvem životního prostředí) v ČR je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), která od října 1999 koordinuje veškeré odborné aktivity v této oblasti. Vymezení území, která mají být pomocí této soustavy chráněna, je samozřejmě pouze prvním a nikoli nejdůležitějším krokem. Ovšem jeho správné splnění je nutným předpokladem pro budoucí úspěšné fungování soustavy. Další kroky probíhaly nebo ještě probíhají paralelně nebo budou v bližší či vzdálenější době na přípravu odborných podkladů navazovat: příprava povinné dokumentace k navrhovaným územím (tzv. SDF – Standard Data Form), předjednávání s vlastníky, meziresortní připomínkové řízení, vyhlašování území a příprava plánů péče pro ně, institucionální zabezpečení správy chráněných území atp. Lokality, které budou zařazeny do národního seznamu, stanoví vláda nařízením, kde stanoví hranice biogeografických oblastí na území České republiky a pro každou z nich uvede zejména: a) název lokality, její zeměpisnou polohu včetně mapy lokality a její rozlohu, b) které typy evropských stanovišť a které evropsky významné druhy, vyžadující územní ochranu, se na lokalitě přirozeně vyskytují, a c) v jaké kategorii podle § 14 včetně ochranných pásem bude navrženo lokalitu po zařazení do evropského seznamu vyhlásit, pokud nebude chráněna smluvně podle § 39. Národní seznam bude odlišovat lokality s výskytem prioritních typů přírodních stanovišť a prioritních druhů. Orgán ochrany přírody, který je příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území, vyhlásí evropsky významnou lokalitu jako zvláště chráněné území v kategorii ochrany stanovené národním seznamem. Odlišnou kategorii zvláště chráněného území může v odůvodněných 63


případech výjimečně podle povahy evropsky významné lokality stanovit Ministerstvo životního prostředí. Vyhlášení zvláště chráněných území podle odstavce 2 provedou příslušné orgány ochrany přírody nejpozději do 6 let od přijetí lokality do evropského seznamu. Při vymezení ochranných podmínek zvláště chráněného území se zohlední výsledky projednání s vlastníky a nájemci pozemků. O vypořádání připomínek z tohoto projednání vede orgán ochrany přírody správní řízení, jehož účastníkem jsou pouze ti vlastníci a nájemci, kteří připomínky vznesli. Pro evropsky významné lokality lze namísto vyhlášení národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky nebo památného stromu, včetně jejich ochranných pásem, prohlásit území za chráněné nebo strom za památný, pokud již nejsou zvláště chráněny podle zákona č. 114/92 Sb., na základě písemné smlouvy uzavřené mezi vlastníkem dotčeného pozemku a orgánem, který je oprávněn k jejich vyhlášení. Smluvně lze dále chránit i stromy nebo jiná území se soustředěnými přírodními hodnotami, kde jsou zastoupeny významné či jedinečné ekosystémy v rámci příslušné biogeografické oblasti nebo stanoviště vzácných či ohrožených druhů živočichů a rostlin, pokud již nejsou zvláště chráněny podle zákona č. 114/92 Sb. Takto zřízená ochrana je na základě smlouvy vázána k pozemku formou věcného břemene, o jehož zápis do katastru nemovitostí požádá příslušný orgán ochrany přírody. Chráněné území označí, nestanoví-li to smlouva jinak, na svůj náklad orgán, který je oprávněn k jejich vyhlášení. Označené chráněné území nebo označený památný strom je zakázáno poškozovat. Poškozování evropsky významné lokality zařazené do národního seznamu a sporné lokality je zakázáno. Za poškozování se nepovažuje řádné hospodaření prováděné v souladu s platnými právními předpisy a smlouvami uzavřenými dle zákona č. 114/92 Sb.. Výjimku z tohoto zákazu může udělit orgán ochrany přírody pouze z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu. Orgány ochrany přírody jsou povinny sledovat stav ptačích oblastí, evropsky významných druhů a jednotlivých typů evropských stanovišť, zejména evropsky významných lokalit, a získané informace poté předat Ministerstvu životního prostředí. Na základě tohoto sledování Ministerstvo životního prostředí vypracuje každé 3 roky zprávu o plnění některých ustanovení zákona č. 114/92 Sb. a každých 6 let zprávu o realizaci opatření podle zákona č. 114/92 Sb., která musí obsahovat zejména informace o těchto opatřeních, jakož i zhodnocení jejich vlivu na stav evropských stanovišť a jejich jednotlivých typů a evropsky významných druhů z hlediska jejich ochrany a hlavní výsledky sledování jejich stavu se zvláštním zřetelem na prioritní typy přírodních stanovišť a prioritní druhy. Zprávu MŽP předloží Komisi a veřejnosti. Vláda nařízením v souladu s právními předpisy Evropských společenství a zákonem č. 114/92 Sb. stanoví, jaký stav evropského stanoviště a jaký stav evropsky významného druhu se z hlediska ochrany považuje za příznivý. Povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu podle zákona č. 114/92 Sb. pro evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast může udělit orgán ochrany přírody pouze v případě, že bude vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita nebo ptačí oblast určena, ani nedojde k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování druhů, k jejichž ochraně jsou tato území určena. Jakákoliv koncepce nebo záměr, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek. To se nevztahuje na plány péče zpracované orgánem ochrany přírody pro toto území a dále na lesní hospodářské plány a

64


lesní hospodářské osnovy, pro které závazné stanovisko orgánu ochrany přírody v takovém případě zohlední čl. 6 směrnice Rady 92/43/EHS. Pokud hodnocení prokáže negativní vliv na území Natura 2000 a neexistuje variantní řešení s menším negativním vlivem nebo bez něj, lze navrženou koncepci nebo záměr schválit, případně řešení v rámci územně plánovací dokumentace přijmout jen z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a za současného uložení kompenzačních opatření nezbytných pro zajištění ochrany a celistvosti území Natura 2000. Jde-li o negativní vliv na lokalitu s prioritními typy stanovišť nebo prioritními druhy, lze koncepci nebo záměr schválit, případně řešení v rámci územně plánovací dokumentace přijmout jen z důvodů týkajících se veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo příznivých důsledků nesporného významu pro životní prostředí. Jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu mohou být důvodem ke schválení jen tehdy, vydala-li k zamýšlené koncepci nebo záměru stanovisko Komise. Ministerstvo životního prostředí v tom případě na základě dožádání příslušného orgánu požádá Komisi o stanovisko. Kompenzační opatření stanoví rozhodnutím orgán ochrany přírody na základě dožádání orgánu příslušného ke schválení koncepce nebo záměru. V případě stanoviska ke konceptu řešení územně plánovací dokumentace orgán ochrany přírody navrhne kompenzační opatření v rozsahu a podrobnosti odpovídající příslušnému druhu územně plánovací dokumentace. O uložených kompenzačních opatřeních nebo o kompenzačních opatřeních, která jsou součástí schválené územně plánovací dokumentace, informuje příslušný orgán ochrany přírody neprodleně Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí o uložených a provedených kompenzačních opatřeních informuje Komisi. Do data vstupu České republiky do ES byly na celém jejím území na základě aktuálních základních údajů o vybraných druzích dle Směrnice o ptácích (79/409/EEC) vymezeny ptačí oblasti (SPA) pro druhy ptáků z přílohy I této směrnice a evropsky významné lokality pSCI pro druhy živočichů, druhy rostlin a typy přírodních stanovišť dle příloh směrnice o stanovištích (92/43/EEC) včetně SDF.

1. SAC (území zvláštní ochrany) Podle Směrnice o stanovištích č. 92/43/EHS jsou Evropské Komisi navrhována tzv. území pSCI (proposed Sites of Community Importance) – evropsky významná území. Stát navrhuje Národní seznam území pSCI na základě 2 příloh směrnice č. 92/43/EHS. ·Příloha I: Typy přírodních stanovišť v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany. ·Příloha II: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany. Národní seznam území pSCI (zahrnuje evropsky významná území jak pro typy přírodních stanovišť, tak pro druhy rostlin a živočichů, a ptačí oblasti), který za ČR předloží MŽP k datu vstupu, bude do tří let posouzen Evropskou komisí, která po schválení národních seznamů jednotlivých států sestaví ve spolupráci Evropský seznam, a to za každou biogeografickou oblast zvlášť. V případě České republiky se jedná o kontinentální a panonskou biogeografickou oblast.. Do šesti let od přijetí Evropského seznamu bude mít každý stát povinnost pSCI vyhlásit jako evropsky významné území - SAC (Special Areas od Conservation), tj. právně zajistit ochranu těchto území. V našem případě se tak vyhlášením v kategoriích velkoplošných i maloplošných zvláště chráněných území, v případě SPA ze zák. 114/1992 Sb. ve znění zák. 218/2004 Sb. nově vzniklou kategorií „ptačí oblasti“.

65


Z důvodů přehlednosti je v rámci pSCI dále dělena ochrana typů přírodních stanovišť zvlášť od druhů, ovšem ve skutečnosti není mezi těmito lokalitami rozdíl, protože jsou součástí jedné soustavy ve stejné kategorii (pSCI, poté SAC).

A. Ochrana evropsky významných typů přírodních stanovišť V České republice bylo identifikováno 58 typů přírodních stanovišť, pro něž mají být vyhlášena chráněná území soustavy NATURA 2000. Z toho 18 je tzv. prioritních stanovišť(tj. takových, které jsou na území ES ohroženy vymizením a za jejichž ochranu má ES zvláštní odpovědnost): 1.Vnitrozemské slané louky 2. Křoviny s borovicí klečí (Pinus mugo) 3. Kontinentální opadavé křoviny 4. Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso – Sedion albi) 5. Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) 6. Subpanonské stepní trávníky 7. Panonské sprašové stepní trávníky 8. Panonské písčité stepi 9. Aktivní vrchoviště 10. Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) a druhy svazu Caricion davallianae 11. Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) 12. Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně 13. Lesy svazu Tilio – Acerion na svazích, sutích a v roklích 14. Rašelinný les 15. Smíšené jasanovo – olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno – Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 16. Panonské dubohabřiny 17. Panonské šipákové doubravy 18. Eurosibiřské stepní doubravy 19.Rašelinné a podmáčené smrčiny V roce 2000 probíhalo na vybraných lokalitách ČR (v národních kategoriích MZCHÚ) tzv. pilotní mapování, při kterém byla sestavena a následně doplněna metodika mapování biotopů. Od roku 2001 probíhá soustavné mapování v rámci jednotlivých krajů, CHKO a NP. Pro každý kraj je stanoven regionální koordinátor, který zadává tzv. podrobné a kontextové mapování jednotlivým mapovatelům, přebírá čistopisy v mapách 1:10 000, závěrečné zprávy včetně fotodokumentace a předává tento materiál k digitálnímu zpracování na ústředí AOPK ČR v Praze. Mapování biotopů pro potřeby soustavy Natura 2000 bude ukončeno v roce 2004. Na základě digitalizovaných podkladů z mapování biotopů probíhalo na jednotlivých střediscích AOPK ČR v rámci jejich územní působnosti a na SCHKO a národních parků ČR vytváření tzv. zásobníku přírodních komplexů (tj. území potenciálně vhodných k navržení jako evropsky významné lokality pro typy přírodních stanovišť). Z nich byla následně vybrána nejhodnotnější území pro jednotlivé typy přírodních stanovišť a druhů rostlin a živočichů. V řadě případů jsou území souborem několika typů přírodních stanovišť a zároveň významnými lokalitami pro výskyt druhů rostlin a živočichů. V současné době je již dokončen odborný návrh území pSCI pro celé území ČR.

66


B. Ochrana evropsky významných druhů živočichů a rostlin V České republice se vyskytuje 74 druhů živočichů (vyjma ptáků) a 40 druhů rostlin (včetně mechů) významných z pohledu Evropské unie. V letech 2000 – 2002 bylo provedeno rozsáhlé mapování vybraných druhů. Stěžejním úkolem bylo zjistit početnost populací a zachovalost biotopu na konkrétních lokalitách včetně ověření starších údajů. V r. 2002 proběhlo na ústředí AOPK ČR digitální zpracování a vyhodnocování lokalit. V průběhu r. 2003 byly zpracovány návrhy pSCI ( potencionální lokality významné pro ES) pro druhy v panonské i kontinentální oblasti ČR( tj. za celé území ČR ).

2. SPA (oblasti ochrany ptactva) Podle Směrnice o ptácích 79/409/EHS byly navrženy v ČR pro vybrané druhy ptáků tzv. ptačí oblasti (SPA – Special Protection Areas). Směrnice o ptácích neobsahuje přesná pravidla pro výběr území SPA. Obsahuje pouze seznam druhů (Příloha I), pro které je nutné ptačí oblasti vyhlásit. Území musí splňovat požadavek zajištění ochrany druhu. Při praktickém vyhlašování SPA se vycházelo z významných ptačích území (IBA) jako vědecky kvalifikovaných podkladů a z mokřadních biotopů v návaznosti na Ramsarskou úmluvu. Jako ptačí oblasti byla v ČR vymezena území nejvhodnější pro ochranu z hlediska výskytu, stavu a početnosti populací těch druhů ptáků vyskytujících se na území České republiky a stanovených právními předpisy Evropských společenství (směrnice Rady 79/409/EHS), které stanoví vláda nařízením. Ptačí oblasti vymezí vláda nařízením s cílem zajistit přežití stanovených druhů ptáků a rozmnožování v jejich areálu rozšíření. O způsobu hospodaření v ptačích oblastech je možno s vlastníkem nebo nájemcem pozemku uzavřít smlouvu, pokud by však tato smlouva nebyla v rozporu s právními předpisy Evropských společenství a zákonem č. 114/92 Sb.. Dohromady budou oblasti ochrany ptáků pokrývat přibližně 8,9 % rozlohy České republiky. Na území Pardubického leží následující území tři SPA : Bohdanečský rybník Komárov Králický Sněžník (zasahuje současně také Olomoucký kraj). SPA Bohdanečský rybník Vodní a mokřadní charakter navržené ptačí oblasti určují především rybníky Bohdanečský a Matka, které jsou zahrnuty do národní přírodní rezervace. Dalšími vodními plochami jsou Zábranské rybníky a na východní hranici tok Opatovického kanálu. Mezi těmito místy pak převládají plochy mokřadů od porostů rákosin ve vodě i na podmáčených místech, přes ostřicové mokré a vlhké louky, až po louky kosené. Lesní porosty jsou pouze menší rozlohy, s převažujícím porostem olšin. Lokalita je hnízdištěm, shromaždištěm, tahovou zastávkou a zimovištěm, a to i pro druhy přílohy I směrnice o ptácích. Celkem bylo zaznamenáno 168 druhů ptáků. Kromě druhů přílohy I patří mezi významné hnízdící druhy např. chřástal vodní (Rallus aquaticus) – asi 20 párů, rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) 7-15 párů, cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) – 20-30 párů, sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) – 5-10 párů, v zimě až 50 ex. V létě se na Bohdanečském rybníku shromažďuje až 300 labutí velkých (Cygnus olor), na podzim 1 500-2 500 vodních ptáků, mezi nimiž nejpočetnější jsou kachny divoké (Anas platyrhynchos) a čírky obecné (Anas crecca). Rákosiny jsou nocovištěm špačků obecných (Sturnus vulgaris), vlaštovek obecných (Hirundo rustica), břehulí říčních (Riparia riparia), konipasů bílých (Motacilla alba) a 67


konipasů lučních (Motacilla flava). Nejvýznamnějším zimujícím druhem je moták pilich (Circus cyaneus) – na nocoviště se z okolí slétá 8-11 jedinců. Pravidelně zimuje také bukač velký (Botaurus stellaris). SPA Komárov Území ptačí oblasti Komárov je tvořeno z převážné části zemědělskou krajinou. Hydrolologie je ovlivňována skutečností, že se jedná z velké části o nivu řeky Loučné. Nad touto nivou leží menší část ptačího území a jsou zde významné drobné remízky s cennou ornitofaunou. Lokalita je významným hromadným nocovištěm motáka pilicha (Circus cyaneus) a kalouse pustovky (Asio flameus). K nocování jsou využívány podmáčené plochy s porosty ostřic, rákosu a neposečené staré porosty obilovin. K lovu kořisti jsou přednostně užívány nízké travní porosty, podmáčené nezorané plochy, posekaná nebo polehlá obilná pole. Pustovky v lokalitě také nepravidelně hnízdí. Významná tahová lokalita pro dravce a bahňáky. Drobné remízky nad úrovní roviny nivy jsou hnízdištěm ťuhýka obecného (Lanius collurio). SPA Králický Sněžník Současné území ptačí oblasti Králický Sněžník obsahuje jediné významné stanoviště ptáků a to podhorské louky. Rozlehlé plochy luk jsou, nebo byly extenzivně obhospodařovány. Jsou tím vytvořeny výborné podmínky pro život chřástala polního (Crex crex). Okraje lesů a křoviny lemující polní cesty jsou hnízdištěm ťuhýka obecného. Toto území je velmi rozsáhlé a proto populace chřástala polního je zde velmi kvalitní a je také předpoklad, že bude velmi stabilní. Je nutné však dodržovat základní podmínky po udržení kvality této populace. Těmi podmínkami je buď zpoždění jarní seče a nebo nespásat ty plochy kde jsou prokazatelně hnízdící páry. Vzhledem k velikosti území lze předpokládat, dodržení těchto základních podmínek. Oblast byla oproti navrhovanému stavu zmenšena o oblast lesů NPR Králický Sněžník.

68


3.1.9. Zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, záchranná centra, záchranné programy

Druhová ochrana Česká republika se přes svou poměrně malou rozlohu vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. To je dáno zejména její polohou na hranici několika biogeografických oblastí, ale také historickým a kulturním vývojem. Celkem bylo u nás zaznamenáno více než 2700 druhů vyšších rostlin, 2400 druhů nižších rostlin, 50 000 druhů bezobratlých a asi 380 druhů obratlovců (rozmnožujících se v ČR). Podle platné legislativy - zákon č. 114/1992 Sb o ochraně přírody a krajiny - jsou všechny druhy vyskytující se v ČR chráněny. Řada z těchto druhů patří však z různých důvodů k ohroženým. Ty nejohroženější z nich jsou hodnoceny jako zvláště chráněné druhy a jejich výčet je uveden ve vyhlášce č. 395/1992 Sb (příloha II a III). Pozn.: Podle zákona 114/1992 Sb jsou všechny druhy rostlin a živočichů chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Druhová ochrana je jedním ze stěžejních úkolů AOPK ČR. Spočívá zejména v: - získávání informací o rozšíření a početnosti zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů - tzv. mapování druhů - sledování dlouhodobého vývoje společenstev a populací druhů na vybraných lokalitách - tzv. biomonitoring Získaná data jsou vyhodnocována a slouží jako podklad pro přípravu: - červených seznamů - červených knih - plánů péče o zvláště chráněná území - chráněných území Evropské unie - NATURA 2000 a soustavy SMARAGD Bernské úmluvy - nových právních norem a jejich novelizaci. Pro vybrané druhy rostlin a živočichů se připravují záchranné programy, jejichž cílem je minimalizovat negativní faktory způsobující ohrožení daného druhu a zvýšit početnost populace na úroveň nezbytnou pro trvalou existenci druhu. Červené seznamy - soupisy ohrožených druhů rostlin a živočichů rozdělené do kategorií podle stupně ohrožení. Obvykle se vztahují k určitému geograficky vymezenému území, existují tak červené seznamy regionů, států, kontinentální i světové. Červené seznamy jsou pravidelně aktualizovány. V současnosti se připravují nové Červené seznamy pro jednotlivé skupiny organismů vyskytujících se v ČR podle kritérií Světového svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 1994. Tato kritéria byla vytvořena tak, aby mohla být použita pro hodnocení rozdílných taxonomických skupin, pro některé skupiny však byla mírně modifikována (cévnaté rostliny,

69


mechorosty). Kritéria IUCN zohledňují ohrožení druhů v současnosti i perspektivy do budoucna, možnost dalšího ovlivnění, variabilitu a populační dynamiku i úroveň jejich poznání. Podle těchto kritérií jsou jednotlivé taxony zařazeny do kategorií určujících stupeň ohrožení. Červené knihy - navazují na červené seznamy, hodnotí příčiny ohrožení jednotlivých druhů a přinášejí údaje důležité pro praktickou ochranu druhu. Světový svaz ochrany přírody (IUCN) zveřejnil první celosvětovou červenou knihu již v roce 1962. V bývalém Československu začal projekt vydávání Červených knih na konci 80. let (Kubát K. (1986): Červená kniha vyšších rostlin Severočeského kraje.- Praha). V letech 1988 až 1999 vyšlo postupně pět dílů Československé (České a Slovenské) červené knihy: Červená kniha 1 – Ptáci Červená kniha 2 – Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci Červená kniha 3 – Bezobratlí Červená kniha 4 – Sinice a řasy, houby, lišejníky, mechorosty Červená kniha 5 – Vyšší rostliny

70


3.1.9.1. Zvláště chráněné druhy rostlin Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin Ochranou druhů se zabývá zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb., který je doplněn vyhláškou MŽP ČR č.395/1992 Sb. Tyto dokumenty obsahují výčet zvláště chráněných druhů rostlin, které jsou ohrožené, vzácné nebo vědecky či kulturně velmi významné. Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stádiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Je též zakázáno je držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nebo nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Existuje několik úhlů pohledu na samotný výskyt rostlin, a proto existuje i několik odlišných seznamů, které dokumentují jejich ohrožení. Jsou jimi například Červený seznam, Černý seznam, Červená kniha cévnatých rostlin a další. Rostliny v těchto seznamech zařazené se samozřejmě z větší části výběru překrývají, každý seznam však zohledňuje jiné aspekty možného ohrožení a posuzuje vzácnost rostlin podle rozdílných kritérií. Citovaný zákon č.114/1992 Sb. je tedy jedním z takových dokumentů. Zajišťuje obecnou ochranu všech rostlin před jejich zničením (např. sběrem), které by vedlo k ohrožení druhu jako takového (zánik druhu, populace, narušení rozmnožování). Ochrana je všeobecná, ale existuje i detailnější, zaměřená již na konkrétnější ohrožení. Významné rostlinné druhy a jejich soustředění na místě výskytu jsou chráněny většinou v podobě určitého maloplošného chráněného území, které svým režimem zajišťuje zachování rostlinného druhu. Na mnoho rostlin se však přísná ochrana vztahuje i bez výskytu v chráněném území. U všech uvedených rostlin není ani přípustné záměrné křížení a rozšiřování vzniklých kříženců rostlin do krajiny. Česká republika vytváří v rámci Evropské unie jakousi soustavu evropských lokalit, která má chránit přírodní stanoviště a ohrožené druhy rostlin a živočichů. Účelem tohoto opatření je zachování biologické rozmanitosti. Stejné kroky prováděly a provádějí i všechny ostatní členské státy EU, jako jednotný evropský název se používá termín Natura 2000. Pro kvalitní zpracování probíhá na našem území několik let podrobné mapování přírodních stanovišť, rostlinných druhů a živočichů. Na základě tohoto terénního zpracování krajiny bude docházet k vyhlašování chráněných území soustavy Natura 2000. Budou jimi významné ptačí oblasti a lokality přírodních stanovišť, často místa s výskytem druhů chráněných Naturou 2000. Rostlinné druhy vyžadující ochranu v rámci Natury 2000, jsou vyjmenovány ve Směrnicích Rady 92/43 EHS z 21.května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ("směrnice o stanovištích"). Dlouhý seznam obsahuje v přírodě nejohroženější a nejvýznamnější rostliny celé Evropy. Mezi těmi je i 36 druhů rostoucích na našem území.

71


V České republice probíhá zjišťování nebo ověřování lokalit 72 evropských druhů rostlin. Z toho je 12 druhů vyšších rostlin a 4 druhy nižších rostlin v příloze č. II směrnice č. 92/43/EHS. vyšší rostliny: vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) pelyněk jihomoravský (Artemisia pancicii) sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides) popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) * hlízovec Loeselův (Liparis loeselii) * koniklec otevřený (Pulsatilla patens) lněnka bezlistenná (Thesium ebracteatum) matizna bahenní (Ostericum palustre) žabníček splývavý (Luronium natans) nižší rostliny: mozolka skalní (Mannia triandra) šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus) dvouhrotec zelený (Dicranum viride)

Chráněné druhy rostlin v Pardubickém kraji Za posledních 200 let bylo na území Pardubického kraje nalezeno přibližně 2030 taxonů vyšších rostlin, z toho 130 kříženců a několik desítek druhů sporných. Z tohoto počtu je přibližně 1500 taxonů domácích (autochtonních) vč. archaeofytů, bezprostředně je ohroženo cca 150 taxonů a významný ústup byl zaznamenán přibližně u 300 taxonů vyšších rostlin. Naopak mezi téměř všudypřítomné a velmi hojné považujeme v Pardubickém kraji asi 300 domácích a 60 nepůvodních (allochtonních) taxonů vyšších rostlin. Druhů uvedených v Červené knize roste na území Pardubického kraje celkem 16, mezi nimi např. nově nalezená pěchava slatinná (Sesleria caerulaea) nebo vrba borůvkovitá (Salix myrtilloides). Na území kraje se nachází polovina existujících lokalit vzácného černýše českého (Melampyrum bohemicum), na Králickém Sněžníku roste endemit vyšších pohoří České vysočiny oměj šalamounek (Aconitum callibotryon) a violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica). Několik lokalit na Pardubicku má nedávno popsaná orchidej kruštík polabský (Epipactis albensis). Z fytogeografického hlediska je významný unikátní výskyt ostřice pískomilné (Carex pseudobrizoides) na písečných přesypech východně od Pardubic, jejíž nejbližší naleziště leží až v Německu a JZ Polsku. Na Králickém Sněžníku leží západní hranice světového rozšíření ovsíře dvouřízného (Avenula planiculmis) a dnes již nezvěstné šabřiny tatarské (Conioselinum tataricum), na severní hranici areálu leží zdejší lokality kamzičníku rakouského (Doronicum austriacum), za zmínku stojí též nejsevernější lokalita světového rozšíření dřípatky horské (Soldanella montana) u Rváčova.

72


Na území Pardubického kraje bylo za posledních 200 let nalezeno celkem 162 druhů rostlin, uvedených v současné době ve vyhlášce 395/1992 sb. jako druhy chráněné. Z těchto 162 chráněných druhů je v současné době 41 druhů v kraji vyhynulých nebo nezvěstných. Mezi chráněnými druhy je zahrnuto i 6 druhů nepůvodních, plevelných, záměrně vysazovaných nebo zplanělých z kultur : řezan pilolistý (Stratiotes aloides) - ve 30. letech 20. století byl vysazen v tůních Orlice na Královéhradecku, odkud se při povodních dostal Labem až na Pardubicko, bělozářka liliovitá (Anthericum liliago.) od r. 1958 známá od osady Horka, původ výskytu neznámý, razilka smrdutá (Aposeris foetida.) v parku v Letohradě pravděpodobně vysazená, pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) a tis červený (Taxus baccata.), pěstované a často zplaňující a zapalička největší (Tordylium maximum.) rostoucí jako plevel ve vinicích, v kraji byla v minulosti nalezena jednou na Svitavsku. Z druhů v České republice původních, avšak nepůvodních v Pardubickém kraji, byly zcela určitě vysazeny hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus.) a hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri) na Střemošické stráni. Jediná sporná lokalita třemdavy bílé (Dictamnus albus) na Chrudimsku již zanikla. Hořec panonský (Gentiana pannonica) byl jako nepůvodní vysazen kdysi na Králickém Sněžníku, odkud již vymizel. stejně jako hořec tečkovaný (Gentiana punctata) uváděný jako nepůvodní z Králického Sněžníku, od 50. let 20. století považován za vyhynulý. Územím Pardubického kraje probíhá hlavní evropské rozvodí, jehož nejnižšími částmi (např. Třebovskou bránou) pronikaly teplomilné druhy rostlin z Moravy do Čech. Okraj současného areálu zde mají druhy šířící se z Karpat, např. ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), kozlík trojený (Valeriana tripteris), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), zapalice žluťucholistá (Isopyrum thalictroides) aj. Květena Pardubického kraje však jen nevymírá. Za posledních 150 let byla naopak obohacena o 450 taxonů allochtonních (nepůvodních), které jsou sem zavlékány s dovozem obilnin, bavlny, vlny apod. a šíří se zejména podél komunikací a železničních tratí – např. ambrózie pelyňkolistá (Ambrosia artemisiifolia) nebo hulevník povolžský (Sisymbrium volgense). Další se šíří např. ze zahradnických kultur, zahrádek a parků (řeřišnice srstnatá – Cardamine hirsuta, žlutoštavel plazivý – Xantoxalis repens, javorovec jasnolistý – Negundo aceroides, třapatka drápatá – Rudbeckia laciniata). Další druhy se objevují přechodně a po několika letech opět mizí, např. merlík trpasličí (Chenopodium pumilio, mračňák Theophrastův – Abutilon theophrasti).

Seznam ohrožených druhů vyšších rostlin je uveden v přiložené tabulce.

73


Seznam ohrožených druhů vyšších rostlin V následující tabulce je uveden seznam obsahující ohrožené druhy vyšších rostlin, které mají zajištěnou ochranu ze zákona (vyhláška č. 395/1992 Sb.) nebo jsou ohrožené v rámci Evropské unie (Příloha II směr. 43/92/EHS). V příštím roce budou zapracovány druhy, které mají státní nebo regionální význam a jejichž ochrana není zajištěna vyhláš. č. 395/1992 Sb.

Český název

Latinský název

Směr. EU

Aron plamatý

Arum maculatum Heleochloa Bahenka psárkovitá alopecuroides Heleochloa Bahenka šášinovitá schoenoides Bahnička chudokvětá Eleocharis quinqueflora Bařička přímořská Triglochin maritimum Bazanovec kytkokvětý Naumburgia thyrsiflora Bažanka vejčitá Mercurialis ovata Bělolist žlutavý Filago lutescens Běloprstka horská Leucorchis albida Bělozářka liliovitá Anthericum liliago Bika klasnatá Luzula spicata Blatnice bahenní Scheuchzeria palustris Bledule jarní Leucojum vernum Bledule letní Leucojum aestivum Bradáček srdčitý Listera cordata Cyclamen Brambořík nachový purpurascens Bříza zakrslá Betula nana Bublinatka bledožlutá Utricularia ochroleuca Bublinatka obecná Utricularia vulgaris Bublinatka prostřední Utricularia intermedia Bublinatka vícekvětá Utricularia bremii Bytel rozprostřený Kochia prostrata Cídivka (přeslička) Hippochaete variegata peřestá Cídivka (přeslička) Hippochaete hyemalis přezimující Cídivka (přeslička) Hippochaete větevnatá ramosissima Melampyrum Černýš český bohemicum Česnek hadí Allium victorialis Česnek hranatý Allium angulosum Česnek tuhý Allium strictum Čičorka pochvatá Coronilla vaginalis Čilimník bílý Chamaecytisus albus Ďáblík bahenní Calla palustris Devaterka rozprostřená Fumana procumbens Devaterníček skalní Rhodax rupifragus Helianthemum Devaterník velkokvětý grandiflorum pravý supsp.grandiflorum Verbascum Divizna brunátná phoeniceum

-

74

Vyhláška Červená Červený Červený č. výskyt v kniha seznam seznam 395/1992 PK ČR ČR VČ Sb. C4 §3 ANO

-

+

-

A2

§1

NE

-

+

C1

-

§1

NE

-

+ + -

C1 C1 C3 C1 C1 C3 C1 C1 C3 C1 C1

C1 A2 C2 C2 C2 C1 C1 C1 C3 C1

§2 §1 §2 §1 §1 §2 §3 §1 §1 §3 §1 §1

NE NE NE NE NE NE NE NE NE ANO NE NE

-

-

C3

C1

§3

NE

-

+ + +

C2 C1 C1 C1 C1 C1

C1 -

§2 §1 §1 §2 §1 §1

NE NE ANO NE NE NE

-

-

C1

-

§1

NE

-

-

C3

-

§2

NE

-

-

C3

-

§3

NE

-

-

C3

C3

§3

ANO

-

-

C2 C2 C2 C2 C1 C3 C2 -

C3 C2 C3 A1

§3 §2 §2 §2 §1 §3 §2 §1

NE ANO NE NE NE ANO NE NE

-

-

C1

-

§1

NE

-

-

C3

A3

§3

NE


Divizna ozdobná Drobnokvět pobřežní Dřín obecný Dřípatka horská Dub pýřitý (šípák) Dvojštítek měnlivý Dvouřadec pozdní Hadí mord maloúborný Hadí mord nachový

Verbascum speciosum Corrigiola litoralis Cornus mas Soldanella montana Quercus pubescens Biscutella varia Cleistogenes serotina Scorzonera parviflora Scorzonera purpurea Ophioglossum Hadilka obecná vulgatum Hadinec nachový Echium russicum Laserpitium Hladýš andělikový archangelica Laserpitium Hladýš pruský pruthenicum Hlaváček jarní Adonanthe vernalis Hlavinka horská Traunsteinera globosa Hlízovec Loeselův Liparis loeselii Hnědenec zvrhlý Limodorum abortivum Hořec šumavský Gentiana pannonica Hořec tečkovaný Gentiana punctata Hořeček český Gentianella bohemica Hořeček drsný Gentianella aspera Hořeček ladní Gentianella campestris Hořeček nahořklý Gentianella amarella Hořeček žlutavý Gentianella lutescens Hořepníček jarní Calathiana verna Hořepník luční Pneumonanthe vulgaris Pneumonanthe Hořepník tolitovitý asclepiadea Hrachor bahenní Lathyrus palustris Hrachor hrachovitý Lathyrus pisiformis Hrachor panonský Lathyrus pannonicus Hrachor různolistý Lathyrus heterophyllus Hrotnosemenka bílá Rhynchospora alba Hrotnosemenka hnědá Rhynchospora fusca Hruštička prostřední Pyrola media Huseník luční Arabis nemorensis Huseník sudetský Arabis sudetica Hvězdice chlumní Aster amellus Hvězdnice alpská Aster alpinus Hvězdnička panonská Tripolium pannonicum Callitriche Hvězdoš podzimní hermaphroditica Dianthus Hvozdik kartouzek carthusianorum subsp. sudetský sudeticus Dianthus Hvozdík kartouzek carthusianorum úzkolistý subsp.capilifrons Hvozdík křovištní Dianthus seguieri Hvozdík Lumnitzerův Dianthus lumnitzeri Hvozdík moravský Dianthus moravicus Hvozdík písečný Dianthus arenarius Hvozdík pyšný Dianthus superbus

-

+ + + -

C1 C1 C4 C3 C4 C1 C2

C1 C4 C2 -

§1 §1 §3 §3 §3 §3 §2 §1 §3

NE NE NE NE NE NE NE NE NE

-

-

C2

C2

§3

ANO

-

-

C1

-

§1

NE

-

-

C1

+

§1

NE

-

-

C3

C2

§2

NE

+ -

+ + + -

C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 -

A2 C1 C1 A1 C1 A1 A3 A1 A3 -

§3 §2 §1 §1 §2 §1 §1 §1 §1 §2 §2 §1 §2

NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE

-

-

-

-

§3

NE

-

+ + + + + +

C1 C1 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C3 C1 C1

C1 A2 A2 C1 A2 -

§1 §1 §1 §2 §1 §1 §1 §1 §1 §3 §1 §1

NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE

-

+

C1

C4

§2

NE

-

+

C1

-

§1

NE

-

-

C1

C4

§2

NE

+ -

+ -

C2 C2 C2 C1 C1

A2 + + C1

§3 §2 §1 §1 §2

NE NE NE NE ANO

75


Dianthus gratianopolitanus Chlupáček velkoúborný Pilosella macrantha Chrastavec rolní Knautia arvensis subsp. krkonošský pseudolongifolia Chrpa horská Cyanus montanus Chrpa chlumní Cyanus triumfettii Chrpa měkká Cyanus mollis Chudina zední Draba muralis Juniperus communis Jalovec obecný nízký subsp.alpina Himantoglossum Jazýček jadranský adriaticum Jazyk jelení Phyllitis scolopendrium Jednokvítek velekvětý Moneses uniflora Jeřáb krkonošský Sorbus sudetica Jestřábník alpský Hieracium alpinum Jestřábník huňatý Hieracium villosum Jinořadec kadeřavý Cryptogramma crispa Jitrocel černavý Plantago atrata Jitrocel přímořský Plantago maritima Kakost lesklý Geranium lucidum Kamzičník rakouský Doronicum austriacum Kandík psí zub Erythronium dens-canis Kapraď hřebenitá Dryopteris cristata Kapradina hrálovitá Polystichum lonchitis Kapradina plevinatá Polystichum braunii Kapradiník bažinný Thelypteris palustris Kapradinka skalní Woodsia ilvensis Katrán tatarský Crambe tataria Kavyl chlupatý Stipa dasyphylla Kavyl Ivanův Stipa joannis Kavyl olysalý Stipa glabrata Kavyl písečný Stipa borysthenica Kavyl sličný Stipa pulcherrima Kavyl Smirnovův Stipa smirnovii Kavyl tenkolistý Stipa tirsa Klikva Oxycoccus palustris Kohátka kalíškatá Tofieldia calyculata Kolenec pětimužný Spergula pentandra Koniklec bílý Pulsatilla scherfelii Koniklec jarní Pulsatilla vernalis Koniklec luční Pulsatilla pratensis Koniklec otevřený Pulsatilla patens Koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis Konitrud lékařský Gratiola officinalis Kontryhel rozeklaný Alchemilla fissa Koprníček bezobalný Mutellina purpurea Koprník štětinolistý Meum athamanticum Hedysarum Kopyšník tmavý hedysaroides Korálice trojklanná Corallorhiza trifida Kosatec bezlistý Iris aphylla Kosatec nízký Iris pumila Kosatec pestrý Iris variegata Kosatec sibiřský Iris sibirica Hvozdík sivý

-

+

C2

+

§2

NE

-

+

C2

-

§1

NE

-

+

-

C1

§1

NE

-

-

C2 C3 C1 C1

-

§2 §3 §1 §2

NE NE NE NE

-

-

C3

C2

§2

NE

-

+

C1

-

§1

NE

+ -

+ + + + + + + + + + + + -

C1 C1 C1 C3 C1 C1 C1 C1 C4 C1 C1 C2 C2 C3 C2 C2 C2 C3 C1 C1 C3 C1 C3 C1 C1 C1 C2 C1 C2 C1 C3 C4

C1 C1 C3 C2 A1 C3 A1 C1 A2 C3 C1 A1 C3 C1 A1 A1 A2 C1 C3

§1 §2 §1 §2 §1 §2 §1 §1 §1 §3 §1 §1 §1 §2 §3 §2 §1 §2 §3 §1 §1 §2 §2 §2 §3 §1 §1 §3 §1 §2 §1 §2 §2 §1 §3 §3

NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE ANO NE NE NE NE NE NE NE NE NE ANO NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE

-

-

C1

C1

§1

NE

-

-

C2 C1 C2 C2 C3

C1 C2

§2 §2 §2 §2 §2

NE NE NE NE ANO

76


Kosatec skalní Kosatec trávovitý

Iris humilis Iris graminea Symphytum Kostival český bohemicum Kostřava ametystová Festuca amethystina Kostřava horská Festuca drymeia Kostřava peřestrá Festuca versicolor Kotvice plovoucí Trapa natans Koulenka vyšší Globularia punctata Kozinec bezlodyžný Astragalus excapus Kozinec dánský Astragalus danicus Kozinec písečný Astragalus arenarius Kozinec rakouský Astragalus austriacus Kozinec vičencovitý Astragalus onobrychis Kropenáč vytrvalý Swertia perennis Krtičník jarní Scrophularia vernalis Kručinečka křídlatá Genistella sagittalis Kruhatka Matthiolova Cortusa matthioli Kruštík bahenní Epipactis palustris Kruštík drobnolistý Epipactis microphylla Kruštík modrofialový Epipactis purpurata Kruštík ostrokvětý Epipactis leptochila Kruštík polabský Epipactis albensis Kruštík růžkatý Epipactis muelleri Kruštík tmavočervený Epipactis atrorubens Křivatec český Gagea bohemica Kuřička Gerardova Minuartia gerardii Kuřička jarní Minuartia verna Kuřinka obroubená Spergularia maritima Kuřinka solná Spergularia salina Kýhanka sivolistá Andromeda polifolia Kýchavice bílá Veratrum album Kýchavice černá Veratrum nigrum Kyvor lékařský Ceterach officinarum Ladoňka dvoulistá Scilla bifolia Lakušník plihý Batrachium rionii Lakušník trojdílný Batrachium baudotii Leknín bělostný Nymphaea candida Leknín bílý Nymphaea alba Len chlupatý Linum hirsutum Len tenkolistý Linum tenuifolium Len žlutý Linum flavum Lilie cibulkonosná Lilium bulbiferum Lilie zlatohlávek Lilium martagon Lipnice alpská Poa alpina Lipnice jesenická Poa riphaea Lipnice plihá Poa laxa Lněnka bezlistenná Thesium ebracteatum Lněnka rolní Thesium dollineri Lněnka zobánkatá Thesium rostratum Lomikámen cibulkatý Saxifraga bulbifera Lomikámen latnatý Saxifraga paniculata Lomikámen růžicovitý Saxifraga decipiens Lomikámen trojprstý Saxifraga tridactylites Lomikámen vstřícnolistý Saxifraga oppositifolia Lýkovec vonný Daphne cneorum Maceška nejmenší Viola kitaibeliana

-

-

C2

-

§1 §2

NE NE

-

+

-

C1

§3

NE

+ -

+ + + + + + + + + + + + + -

C1 C1 C1 C2 C2 C3 C1 C3 C3 C2 C1 C1 C2 C1 C3 C2 C3 C1 C2 C4 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C3 C2 C2 C4 C1 C1 C2 C1 C1 C1 C3 C3 C3 C1 C1 C1

C2 C1 C2 C1 C1 C3 C2 C1 C2 C1 C1 A3 C1 A2 C2 A3 A3 C1 C1 A2 C2 C1 C1 C1 C1 -

§1 §1 §2 §1 §3 §2 §3 §1 §2 §3 §2 §1 §3 §1 §2 §2 §3 §1 §2 §2 §3 §2 §1 §1 §1 §1 §3 §3 §1 §1 §2 §1 §1 §2 §2 §1 §3 §3 §2 §3 §1 §1 §2 §1 §1 §1 §3 §2 §2 §2 §2 §1 §1

NE NE NE ANO NE NE NE ANO NE ANO NE NE NE NE ANO NE ANO NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE ANO ANO NE NE NE ANO ANO NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE

77


Máčka plocholistá Eryngium planum Mandloň nízká Amygdalus nana Mařice pilovitá Cladium mariscus Masnice vodní Tillaea aquatica Mateřidouška karpatská Thymus carpaticus Matizna bahenní Oristecum palustre Mečík bahenní Gladiolus palustris Mečík obecný Gladiolus imbricatus Medovník velkokvětý Melittis melissophylum Medvědice lékařská Arctostaphylos uva-ursi Měkčilka jednolistá Malaxis monophyllos Měkkyně bahenní Hammarbya paludosa Měsíčnice vytrvalá Lunaria rediviva Modravec tenkokvětý Leopoldia tenuifolia Mochna Crantzova Potentilla crantzii Mochna drobnokvětá Potentilla micrantha Mochna chlumní Potentilla collina středočeská subsp.lindackeri Mochna jahodníkokvětá Potentilla sterilis Mochna rozkladitá Potentilla patula Mochna skalní Potentilla rupestris Mochna zlatokvětá Potentilla parviflora duryňská subsp.thuringiaca Muk(jeřáb) český Sorbus bohemica Nehtovec přeslenitý Illecebrum verticillatum Nepukalka plovoucí Salvinia natans Odemka vodní Catabrosa aquatica Cephalanthera Okrotice bílá damasonium Okrotice červená Cephalanthera rubra Cephalanthera Okrotice dlouholistá longifolia Oman německý Inula germanica Oman oko Kristovo Inula oculus-christi Oměj jedhoj Aconitum anthora Oměj pestrý Aconitum variegatum Oměj šalamounek Aconitum callibotryon Oměj tuhý Aconitum firmum Oměj vlčí Aconitum vulparia Ostružiník moruška Rubus chamaemorus Ostřice bílá Carex alba Ostřice Buxbaumova Carex buxbaumii Ostřice černoklasá Carex melanostachya Ostřice chudá Carex paupercula Ostřice ječmenovitá Carex hordeistichos Ostřice lemovaná Carex hostiana Ostřice mokřadní Carex limosa Ostřice plsnatoplodá Carex lasiocarpa Ostřice pochvatá Carex vaginata Carex serotina Ostřice pozdní subsp.pseudoscandina krkonošská vica Ostřice ptačí nožka Carex ornithopoda Ostřice skalní Carex rupestris Ostřice šupinoplodá Carex lepidocarpa Ostřice tlapkavá Carex pediformis Ostřice tmavá Carex atrata

+ -

+ + + + + +

C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C3 C2 C1 C1 C4 C2 + -

A3 C1 C2 C4 -

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §2 §3 §2 §1 §1 §3 §3 §1 §1

NE NE NE NE NE NE NE NE ANO NE NE NE ANO NE NE NE

-

-

C3

A1

§3

NE

-

+ + -

+ C1 -

A1

§1 §1 §3

NE NE NE

-

-

C2

C1

§3

NE

-

+ + -

C3 C1 C2 C1

C1 C1 A2

§1 §1 §1 §1

NE NE NE ANO

-

-

C3

C3

§3

ANO

-

-

C2

C1

§2

NE

-

-

C3

C1

§3

ANO

-

+ + +

C2 C3 C3 C3 C3 C2 C4 C1 C1 C1 C2 C2 C1 C2 C2 C2 C1

C3 C2 A2 C2 A1 A1 C2 C1 C3 C1 C2

§2 §3 §2 §3 §3 §2 §3 §2 §1 §1 §2 §2 §1 §2 §2 §2 §1

NE NE NE ANO ANO NE ANO NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE

-

-

-

-

§1

NE

-

+ -

C2 C1 C2 C1 C1

C2 C1 A2 C1

§2 §1 §2 §3 §1

NE NE NE NE NE

78


Ostřice vláskovitá Ostřice žitná

Carex capillaris Carex secalina Helictotrichon Ovsíř stepní desertorum Ožanka čpavá Teucrium scordium Ožanka horská Teucrium montanum Pampeliška bahenní Taraxacum palustre Taraxacum Pampeliška besarabská bessarabicum Pampeliška pozdní Taraxacum serotinum Pěchava slatinná Sesleria uliginosa Pelyněk Pančičův Artemisia pancicii Matteuccia Pérovník pštrosí struthiopteris Pětiprstka obecná Gymnadenia conopsea hustokvětá subsp.densiflora Pětiprstka žežulník Gymnadenia conopsea Cirsium Pcháč žlutoostenný brachycephalum Pískavice provensálská Trigonella monspeliaca Plamének celolistý Clematis integrifolia Plamének přímý Clematis recta Plavín štítnatý Nymphoides peltata Plavuň pučivá Lycopodium annotinum Plavuník alpský Diphasiastrum alpinum Plavuník Isslerův Diphasiastrum issleri Diphasiastrum Plavuník trojklasý tristachyum Plavuník Zeilerův Diphasiastrum zeileri Diphasiastrum Plavuník zploštělý complanatum Plavuňka zaplavovaná Lycopodiella inundata Pleška stopkatá Calycocorsus stipitatus Plevnatec lesostepní Danthonia alpina Ploštičník evropský Cimicifuga europaea Pobřežnice jednokvětá Litorella uniflora Podmrvka hadcová Notholaena marantae Androsace Pochybek severní septentrionalis Polej obecná Pulegium vulgare Pomněnka úzkolistá Myosotis stenophylla Popelivka sibiřská Ligularia sibirica Potočnice lékařská Nasturtium officinale Nasturtium Potočnice malolistá microphyllum Prasetník lysý Hypochoeris glabra Prha chlumní Arnica montana Bupleurum Prorostlík nejtenčí tenuissimum Prorostlík prutnatý Bupleurum affine Prostřelenec(hořec)kříž Tretorhiza cruciata atý Prstnatec bezový Dactylorhiza sambucina Dactylorhiza Prstnatec listenatý longebracteata Prstnatec májový Dactylorhiza majalis Prstnatec plamatý Dactylorhiza maculata

-

-

C1 C2

C1 -

§1 §2

NE NE

-

-

C2

-

§1

NE

-

+ -

C2 C2 -

C1 C2

§2 §2 §3

NE NE NE

-

+

C1

-

§1

NE

+

+ +

C1

C1 -

§1 §1 §1

NE ANO NE

-

-

C3

C2

§3

ANO

-

-

C3

A2

§1

NE

-

-

C3

C2

§3

ANO

-

+

C1

-

§1

NE

-

+ -

C1 C3 C1 C3 C3 C2

C3 A1 C1 C2 A2

§1 §1 §3 §1 §3 §2 §2

NE NE ANO NE ANO NE NE

-

+

C1

A2

§1

NE

-

-

C2

-

§3

NE

-

-

C3

-

§3

NE

-

+ + + +

C2 C1 C1 C1 C1

C2 C1 A2 -

§2 §3 §1 §1 §1 §1

NE NE NE NE NE NE

-

+

C1

-

§1

NE

+ -

+ -

C1 C1 C3

A3 C2

§1 §1 §1 §2

NE NE NE ANO

-

+

C1

-

§1

NE

-

-

C3

C1 C2

§1 §3

NE NE

-

+

C1

A3

§1

NE

-

+

C1

A3

§1

NE

-

-

-

-

§3

NE

-

-

C2

C1

§2

NE

-

-

C4

-

§3

NE

-

-

C3 C1

C3 -

§3 §1

ANO NE

79


Prstnatec pleťový Prstnatec traunsteinerův Prustka obecná Prvosenka nejmenší Pryskyřník ilyrský Pryskyřník veliký Pryšec bahenní Pryšec hranatý Pryšec huňatý Pryšec lesklý Pryšec vrbolistý Psineček alpský Puchýřka útlá Puchýřník sudetský Pupavík pampeliškový Pupečník obecný Puštička rozprostřená Razilka smrdutá Rdest alpský

Dactylorhiza incarnata Dactylorhiza traunsteineri Hippuris vulgaris Primula minima Ranunculus illyricus Ranunculus lingua Tithymalus palustris Tithymalus angulatus Tithymalus villosus Tithymalus lucidus Tithymalus salicifolius Agrostis alpina Coleanthus subtilis Cystopteris sudetica Colobium taraxacoides Hydrocotyle vulgaris Lindernia procumbens Aposeris foetida Potamogeton alpinus Potamogeton Rdest dlouholistý praelongus Rdest hrotitý Potamogeton friesii Rdestice hustolistá Groenlandia densa Ceratocephala Rohohlavec rovnorohý testiculata Rojovník bahenní Ledum palustre Rosnatka anglická Drosera anglica Rosnatka okrouholistá Drosera rotundifolia Rosnatka prostřední Drosera intermedia Rozchodnice růžová Rhodiola rosea Rozchodník pýřitý Sedum villosum Rozrazil chudobkovitý Veronica bellidioides Rozrazil slanistý Veronica scardica Rožec hadcový Cerastium alsinifonium Rožec Tenoreův Cerastium tenoreaum Rudohlávek Anacamptis pyramidalis jehlancovitý Ruměnice písečná Onosma arenarium Ceratophyllum Růžkatec potopený submesum Rýt velkokališní Reseda phyteuma Řečanečka menší Caulinia minor Řeřišnice malokvětá Cardamine parvifolia Řeřišnice Opizova Cardamine opizii Řeřišnice rýtolistá Cardamine resedifolia Řeříšník skalník Cardaminopsis petraea Řezan pilolistý Stratiotes aloides Sasankovka (sasanka) Anemone sylvestris lesní Sesel pestrý Seseli varium Sinokvět chrpovitý Jurinea cyanoides Sinokvět měkký Jurinea mollis Sítina hlavatá Juncus capitatus Sítina kulatoplodá Juncus sphaerocarpus Sítina rybniční Juncus tenageia Sítina slanisková Juncus gerardii

-

-

C2

C1

§2

ANO

-

+

C1

-

§1

NE

+ -

+ + + + + -

C1 C1 C2 C2 C2 C2 C2 C2 C1 C1 C2 C3 C1 C1 C2

C1 C2 C2 C1 C2 A1 + C1

§1 §2 §2 §2 §2 §2 §3 §1 §1 §1 §1 §1 §3 §1 §1 §2

ANO NE NE ANO NE NE NE NE NE NE ANO NE NE ANO NE NE NE

-

+

C1

C1

§1

NE

-

+ +

-

C1 A1

§1 §1

NE NE

-

+

-

-

§1

NE

-

+ + + + + -

C3 C1 C3 C1 C1 C1 C1 C1

C1 C1 C2 C1 A2 C1 -

§3 §1 §2 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

NE NE ANO NE NE NE NE NE NE NE

-

+

C1

-

§2

NE

-

+

C1

-

§1

NE

-

-

C1

C1

§2

NE

-

+ + + -

C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2

C2 C1 C2

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §2

NE NE NE NE NE NE NE

-

-

C3

C1

§3

ANO

+ -

+ + + + -

C2 C1 C2 C1 C1

A1 A3 A3

§2 §1 §2 §1 §1 §1 §2

NE NE NE NE NE NE NE

80


Sítina slatinná Sítina tmavá Sivěnka přímořská Skalnatka (písečnice) velkokvětá Sklenobýl bezlistý Skrytěnka bodlinatá

Juncus subnodulosus Juncus atratus Glaux maritima Czernohorskya grandiflora Epipogium aphyllum Crypsis aculeata Asplenium Sleziník černý adianthumnigrum nigrum Sleziník hadcový Asplenium cuneifolium Sleziník klamný Asplenium adulterinum Smil písečný Helichrysum arenarium Smldník kmínolistý Peucedanum carvifolia Smrkovník plazivý Goodyera repens Loncomelos Snědovka kulatoplodá sphaerocarpus Sněženka předjarní Galanthus nivalis Solenka Valerandova Samolus valerandii Solnička panonská Suaeda pannonica Srpovník karbincolistý Klasea lycopifolia Starček bažinný Senecio paludosus Starček poříční Senecio fluviatilis Starček roketolistý Senecio erucifolius Starček skalní Senecio rupestris Starček zlatý Senecio doria Stařinec (starček) Tephroseris longifolia dlouholistý Stařinec (starček) Tephroseris aurantiaca oranžový Stařinec (starček) Tepfroseris integrifolia celolistý Stračka vyvýšená Delphinium elatum Střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus Stulík malý Nuphar pumila Suchopýr štíhlý Eriophorum gracile Baeothryon(Trichophor Suchopýrek alpský um)alpinum Světlík slovenský Euphrasia slovaca Svízel sudetský Galium sudeticum Svízelka piemontská Cruciata pedemontana Šabřina tatarská Conioselinum tataricum Šafrán bělokvětý Crocus albiflorus Šafrán karpatský Crocus heuffelianus Šalvěj vlnatá Salvia aethiopis Šášina načernalá Schoenus nigricans Šášina rezavá Schoenus ferrugieneus Šater latnatý Gypsophila paniculata Šater svazčitý Gypsophila fastigiata Šídlatka jezerní Isoëtes lacustris Šídlatka ostnovýtrusá Isoëtes tenella Šicha černá Empetrum nigrum Empetrum Šicha obojaká hermaphroditum Šišák hrálolistý Scutellaria hastifolia Škarda panonská Crepis pannonica Škarda sibiřská Crepis sibirica

-

+

C1 C1

C1 -

§1 §1 §1

NE NE NE

-

-

-

-

§1

NE

-

+ +

C1 C1

A1 -

§1 §1

NE NE

-

+

C1

A2

§1

NE

-

+ -

C2 C1 C1 C1

C1 A2 A1

§2 §1 §2 §1 §1

NE NE NE NE NE

-

+

C1

-

§1

NE

-

+ + + +

C3 C1 C1 C2 C1 C1

C1 A1 C1 C1 C1 -

§3 §1 §1 §1 §1 §2 §2 §1 §1

ANO NE NE NE NE NE NE NE NE

-

+

C1

-

§1

NE

-

+

C1

-

§1

NE

-

-

C2

-

§2

NE

+ -

+ +

C2 C2 C1

C2 C1 C1

§2 §2 §1 §1

NE ANO NE NE

-

-

C2

C2

§2

NE

-

+ + + + + + + + + -

C1 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 C1 C4

C1 A1 C1 C1 A1 A3

§1 §1 §1 §1 §2 §2 §1 §1 §1 §2 §2 §1 §1 §2

NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE NE

-

-

C2

C4

§3

NE

-

+

C2 C1 C1

C1 -

§2 §1 §1

NE NE NE

81


Švihlík krutiklas Tařice skalní Timoj trojlaločný Tis červený Tolije bahenní Tomkovice plazivá Topolovka bledá Tořič čmelákovitý Tořič muchonosný Tořič včelonosný Toříček jednohlízný Trávnička obecná hadcová Trojřadka Micheliova Třemdava bílá Třezalka sličná Třtina nachová Třtina pestrá Třtina pobřežní Třtina tuhá Tučnice česká Tučnice obecná Tuřice (ostřice blešní Tuřice (ostřice) Davallova Tuřice (ostřice) dvoudomá Tuřice (ostřice) šlahounovitá Tuřice (ostřice) úzkolistá Úložník (rozrazil) pochybný Úpolín evropský Úpor přeslenitý Úrazník uzlovitý Vachta trojlistá Včelník rakouský Vemeníček zelený Vemeník dvoulistý Vemeník zelenavý Větrnice (sasanka) narcisokvětá Vikev horomilná Violka bílá Violka nízká Violka obojaká Violka slatinná Violka vyšší Violka žlutá Vítod douškolistý Vláskatec tajemný Volovec vrbolistý

Spiranthes spiralis Aurinia saxatilis Laser trilobum Taxus baccata Parnassia palustris Hierochloe repens Alcea biennis Ophrys holosericea Ophrys insectifera Ophrys apifera Herminium monorchis Armeria vulgaris subsp.serpentini Dichostylis micheliana Dictamnus albus Hypericum elegans Calamagrostis purpurea Calamagrostis varia Calamagrostis pseudophragmites Calamagrostis stricta Pinguicula bohemica Pinguicula vulgaris Vignea pulicaris

-

+ + + +

C1 C4 C1 C3 C2 C1 C2 C1 C1 C1 -

A2 C1 C2 -

§1 §3 §1 §2 §3 §1 §2 §1 §1 §1 §1

NE NE NE ANO ANO NE NE NE NE NE NE

-

-

C2

-

§3

NE

-

+ + -

C1 C3 C1 C1 C1

A1 C1 C1 C1

§1 §3 §2 §1 §2

NE NE NE NE NE

-

-

C1

C1

§2

NE

-

+ + -

C1 C1 -

A1 A3 C1 C2

§1 §1 §2 §3

NE NE NE NE

Vignea davalliana

-

-

C2

C2

§3

NE

Vignea dioica

-

-

C1

-

§1

NE

Vignea chordorrhiza

-

-

C1

-

§1

NE

Vignea stenophylla

-

-

C1

-

§1

NE

-

-

C1

-

§1

NE

-

+ -

C1 C2 C3

C2 A1 A1 C2

§3 §1 §2 §3

ANO NE NE ANO

+

+

C1

-

§1

NE

-

-

C2 C3 C3

A2 C3 C2

§2 §3 §3

NE ANO NE

-

-

C1

C3

§2

NE

-

+ + +

C1 C1 C2 C2 C2 C1 C2 C1

C1 A3 C1 C2 C1 C2 -

§1 §1 §2 §2 §2 §1 §2 §1

NE NE NE NE NE NE NE NE

+

+

-

-

-

NE

-

-

C1

-

§1

NE

Pseudolysimachion spurium Trollius altissimus Elatine alsinastrum Sagina nodosa Menyanthes trifoliata Dracocephalum austriacum Coeloglossum viride Platanthera bifolia Platanthera chlorantha Anemonastrum narcissiflorum Vicia oreophila Viola alba Viola pumila Viola ambigua Viola stagnina Viola elatior Viola lutea Polygala serpyllifolia Trichomanes speciosum Buphthalmum salicifolium

82


Vranec jedlový

Huperzia selago Selaginella Vraneček brvitý selaginoides Lycopodioides Vranečkovec švýcarský helveticum Botrychium Vratička heřmánkolistá matricariifolium Vratička měsíční Botrychium lunaria Vratičkovec Sceptridium multifidum mnohoklaný Vrba borůvkovitá Salix myrtilloides Vrba bylinná Salix herbacea Vrba černající Salix myrsinifolia Vrba dvoubarvá Salix bicolor Vrba laponská Salix lapponum Vrba plazivá Salix repens Vrba velkolistá Salix appendiculata Vřesovec pleťový Erica herbacea Vstavač bledý Orchis pallens Vstavač mužský Orchis mascula Vstavač nachový Orchis purpurea Vstavač obecný Orchis morio Vstavač osmahlý Orchis ustulata Vstavač řídkokvětý Orchis laxiflora Vstavač trojzubý Orchis tridentata Vstavač vojenský Orchis militaris Všivec bahenní Pedicularis palustris Všivec krkonošský Pedicularis sudetica Všivec mokřadní Pedicularis sylvatica Všivec statný Pedicularis exaltata Pedicularis sceptrumVšivec žezlovitý carolinum Zapalička veliká Tordylium maximum Zdrojovka prameništní Montia fontana Zeměžluč přímořská Centaurium litorale Sparganium Zevar úzkolistý angustifolium Polygaloides Zimostrázek nízký chamaebuxus Zimozelen okolíkatý Chimaphila umbellata Zlatovlásek obecný Crinitina linosyris Campanula Zvonek boloňský bononiensis Zvonek český Campanula bohemica Campanula bohemica Zvonek český jesenický subsp.gelida Zvonek sibiřský Campanula sibirica Zvonek sudetský Campanula sudetica Zvonovec liliolistý Adenophora liliifolia Žabníček splývavý Luronium natans Žebratka bahenní Hottonia palustris Židoviník německý Myricaria germanica Žluťucha jednoduchá Thalictrum simplex Žluťucha smrdutá Thalictrum foetidum

-

-

C3

C3

§3

ANO

-

-

C2

C2

§2

NE

-

+

-

-

§1

NE

-

+

C1

C1

§1

NE

-

-

C2

C2

§3

NE

-

-

-

-

§1

NE

-

+ + + + +

C1 C1 C1 C1 C1 C1 C3 C2 C1 C2 C2 C1 C1 C2 C2 C1 C3 C1

C1 C1 C1 C1 C2 C1 C2 C1 C1 C1 C1 C1 C1 C2 -

§1 §1 §1 §1 §1 §3 §2 §3 §2 §2 §2 §2 §2 §1 §1 §2 §2 §1 §2 §1

NE NE NE NE NE NE NE NE NE ANO NE ANO NE NE NE ANO NE NE ANO NE

-

+

-

-

§1

NE

-

+ +

C1 C1 C1

C1 A1

§1 §1 §1

NE NE NE

-

+

-

-

§1

NE

-

-

C3

-

§3

NE

-

+ -

C3

C1 -

§1 §3

NE NE

-

-

C2

A2

§3

NE

-

+

C2

C3

§3

NE

-

+

C1

-

§1

NE

+ -

+ -

C3 C2 C1 C1 C3 C1 C2

C3 A1 C3 -

§3 §1 §1 §3 §1 §1 §3

NE NE NE NE ANO NE NE NE

83


Vysvětlivky stupňů ochrany Seznamu ohrožených druhů vyšších rostlin: EU - ochrana dle Přílohy II směrnice č. 43/92/EHS + presence - absence Červená kniha ČR - Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š., Procházka F. (1999): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. - 456 p., Príroda a. s., Bratislava. + presence - absence Červený seznam ČR - Holub J., et Procházka F., 2000: Red List of vascular plants of the Czech Republik – 2000. Preslia, Praha, 72: 187 – 230. Červený seznam VČ - Faltys V., 1995: Přehled vyhynulých, nezvěstných a ohrožených taxonů cévnatých rostlin na území východních Čech. 24 p., AOPK Pardubice. A1 - vyhynulý A2 - nezvěstný A3 - nezvěstný, o jehož dřívější existenci jsou pochyby C1 - kriticky ohrožený C2 - silně ohrožený C3 - ohrožený Vyhláška č. 395/1992 Sb. - Příloha II. - Seznam zvláště chráněných druhů rostlin §1 - kriticky ohrožený §2 - silně ohrožený §3 - ohrožený

84


3.1.9.2.

Zvláště chráněné druhy živočichů

Základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů Zvláště chránění živočichové jsou chráněni, dle zákona č. 114/1992 Sb., ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynulí, stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

A) Ochrana obratlovců v Pardubickém kraji (prom. biol. Světlana Vránová, RNDr. Blanka Mikátová) Ochrana obratlovců má v Pardubickém kraji dlouhou tradici. Obratlovcům, zejména ptákům, se v oblasti východních Čech věnovala řada amatérských i profesionálních badatelů. Existuje proto bohatá bibliografie (zejména z oboru ornitologie), mapující výskyt obratlovců na území východních Čech i daleko do historie. I v současné době v Pardubickém kraji působí celá řada jak profesionálních, tak amatérských zoologů všech oborů. Profesionální zoologická pracoviště v kraji jsou Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Pardubice (ptáci, netopýři, obojživelníci, plazi) a Východočeské muzeum Pardubice (ptáci, savci, obojživelníci, plazi, bezobratlí). Zoologové působí i na některých správách chráněných krajinných oblastí. Amatérští zoologové, kteří však odvádějí práci na vysoké odborné úrovni, působí v rámci kraje v několika ZO ČSOP (ptáci, obojživelníci, plazi, netopýři) a rovněž v DDM Litomyšl (ptáci, obojživelníci, plazi). Ve Východočeském muzeu v Pardubicích má sídlo Východočeská pobočka České společnosti ornitologické – jedna z největších a nejaktivnějších poboček ČSO v ČR. Výsledkem spolupráce profesionálních a amatérských zoologů bylo mj. vyhlášení tří „Ptačích oblastí“ v Pardubickém kraji a vyhlášení několika území NATURA 2000 pro kuňku obecnou, čolka velkého a pro netopýry. Bibliografie výskytu obratlovců v Pardubickém kraji Výsledky systematických zoologických výzkumů i náhodných pozorování jsou průběžně publikovány v místních periodicích, ke kterým patří zejména: - Východočeský sborník přírodovědný Práce a studie. VČM Pardubice a AOPK ČR, stř. Pardubice. Pardubice. - Panurus. VČM Pardubice a VčP ČSO. Pardubice. - Acta musei Reginaehradecensis. KMVČ Hradec Králové. Hradec Králové. K základní literatuře, informující o vertebratofauně Pardubického kraje dále patří: Obecné publikace: - BÁRTA F., 2000: Železné hory, sborník prací 9 - Obratlovci. Invence Litomyšl. - FALTYSOVÁ, MACKOVČIN, SEDLÁČEK a kol., 2002: Chráněná území ČR – Pardubicko. AOPK ČR a EkoCentrum Brno. Praha.

85


- LEMBERK V., 2001: Obratlovci okresu Chrudim. VČM pro OkÚ Chrudim. Silueta. Pardubice. - PROCHÁZKA F., SKLENÁŘ J., 1970: Příroda Pardubicka. VčM Pardubice. Pardubice. Ornitologické publikace: - MUSÍLEK J., 1946: Ptactvo Pardubicka. Vlastivědný sborník „Krajem Pernštýnův“. Pardubice. - ŠTANCL L., ŠTANCLOVÁ H., 1987: Ptactvo Pardubicka II - Bohdanečsko. Krajské muzeum východních Čech. Pardubice. Databáze obratlovců, zejména zvláště chráněných a ohrožených druhů V současné době jsou informace o nálezech obratlovců ukládány do databází na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Pardubice a ve Východočeském muzeu Pardubice. Databázi zajímavých ornitologických pozorování vede Východočeská pobočka ČSO. Databáze obsahují dostupné údaje o všech druzích obratlovců, které byly na území Pardubického kraje zjištěny. Organizační a tématické náměty pro resort ochrany přírody Ochrana fauny je dnes součástí úsilí o záchranu genofondu. Základním způsobem péče o ohrožené organismy je uchování celého společenstva, celého ekosystému, případně segmentu ekosystému, ve kterém se druh vyskytuje. Toto platí v plné míře jak u rostlin a bezobratlých, tak také u některých druhů obratlovců. Zde je nejdůležitější vyhledat zachovalé zbytky původních společenstev, zajistit jim legislativní ochranu a následný managament. Pro většinu obratlovců však ani tento způsob péče není dostačující. Potřebný životní prostor řady druhů je větší, než je v podmínkách našeho státu možné zahrnut do chráněného území (např. orli, rys ostrovid). Jindy se jedná o živočichy, kteří často mění svoje stanoviště nebo hnízdiště (např. břehule říční, ropucha krátkonohá). Někteří živočichové (např. netopýři, čáp bílý, kavka obecná) také využívají vysloveně antropogenní prostředí (např. budovy, komíny, sloupy elektrického vedení), kde ochrana formou chráněných území nepřipadá v úvahu. Antropogenní prvky v krajině mohou být nebezpečné nejen pro jednotlivé živočichy, ale často ohrožují celé populace. Například silnice a jejich nejbližší okolí jsou pro mnohé živočichy místem odpočinku (teplý povrch vozovky) nebo místem vhodným k lovu potravy (soustředění v noci létajícího hmyzu kolem světel a na teplém povrchu vozovky). Další druhy jsou nucené silnice překonávat v rámci migrací za potravou, při rozmnožování apod. Z těchto důvodů je při ochraně obratlovců potřeba realizovat určitá ochranářská opatření i ve volné krajině mimo chráněná území, někdy je k nim nutné přistoupit i v lidských sídlech. Základní podmínkou pro zajištění takové péče je monitoring ohrožených druhů obratlovců, který musí být náležitě pružný (rychlé předávání informací), přesný (přesné určení druhu a lokality) a co nejúplnější (aby zahrnoval co největší plochu příslušného území). Pro získávání potřebných podkladů pro ochranu zvláště chráněných druhů obratlovců je vhodné vyhlašovat témata grantových projektů Pardubického kraje, týkající se mapování ohrožených a chráněných druhů (např. netopýři, vydra říční), formou grantových pobídek a soutěží řešit i případný monitoring a management vybraných lokalit. Důležitou podmínkou ochrany savců, obojživelníků a plazů je zajištění průchodnosti rychlostních silnic a dálnic (vhodně stavěné podchody), v místech kritických střetů také oplocení komunikací. Pro ochranu ptáků je nezbytné zajistit instalaci ochranných opatření na sloupy elektrického vedení, zamezující úrazům ptáků elektrickým proudem. Při stavebních pracích v místech výskytu zvláště chráněných druhů obratlovců (např. odbahňování rybníků, výstavba silnic, rekonstrukce nemovitostí) dbát na životní cykly vyskytujících se druhů a veškeré zásahy provádět tak, aby nedocházelo k ohrožení migrujících, rozmnožujících se, vyvíjejících se či zimujících jedinců.

86


Konkrétní opatření, navrhovaná pro jednotlivé třídy obratlovců: Ryby: Dbát na prostupnost jezů a přehrad. Budovat a udržovat funkční rybí přechody.

Obojživelníci: Ve střední Evropě jsou obojživelníci považováni za jednu z nejohroženějších skupin. Od 50. let jsou pozorovány alarmující úbytky. Z toho důvodu je také většina obojživelníků chráněna zákonnými normami. Samotná právní ochrana však nestačí vymanit z nebezpečí druhy ohrožené snižováním početnosti. Proto je třeba konkrétních ochranářských programů a zásahů. Ochrana obojživelníků se postupně vyvíjela a její těžiště se přesouvalo od ochrany jedinců k ochraně populací a biotopů. Dnešní snahy o ochranu obojživelníků lze rozčlenit do několika okruhů. 1) Ochrana biotopů – příčin ubývání obojživelníků je velmi mnoho. Na prvním místě je však třeba uvést likvidaci nebo změny biotopů. I malé napohled nevýznamné zásahy (např. zalesnění pískovny s tůňkou), mají důraznější dopad na obojživelníky, než např. na ptáky a savce. Jejich zranitelnost je dána úzkou vazbou na vodní prostředí a jeho okolí. I narušené prostředí však je možné umělými zásahy natolik zlepšit, aby se stalo pro určité druhy živočichů přijatelným. Při praktické ochraně obojživelníků je důležité věnovat pozornost nejen ochraně nenarušených nebo málo narušených biotopů, ale i tzv. druhotným stanovištím – extenzivně obhospodařovaným rybníkům, příkopům u cesty, loužím na cestách a podél cest, kamenolomům pískovnám, výsypkám apod. Vhodná úprava a ochrana těchto míst může zabránit mizení dalších populací a naskýtá se i možnost, že dojde k rozšiřování a kontaktu populací doposud izolovaných.. 2) Ochrana v období rozmnožování – úspěšné rozmnožování je závislé na vhodných vodních plochách. Často dochází k manipulaci s vodní hladinou v období, kdy jsou ve vodě vývojová stadia obojživelníků. Na vodních plochách, kde je znám výskyt zvláště chráněných druhů, by měl být manipulační řád nádrže sestaven tak, aby umožnil úspěšné rozmnožování těchto živočichů. 3) Ochrana v období migrace – tahové cesty často protínají vysoce frekventované komunikace a značná část migrujících obojživelníků se pak stává obětí automobilů. I tímto způsobem může dojít k zániku celých populací. Nezbytná je vhodná forma ochrany v době tahu (dopravní značení, zábrany a transfer, mostní provizoria, podchody pro obojživelníky, uzávěra silnice).

Plazi: Příčiny ubývání plazů jsou komplexní. Patrně na prvním místě je třeba uvést likvidaci nebo změny v biotopech plazů. Ochranářské zásahy ve prospěch plazů nejsou tak jednoduché a zřetelné jako je tomu u jiných skupin živočichů (podchody pro žáby, budky pro ptáky, hlídání hnízd dravců nebo budování drobných vodních ploch pro obojživelníky). Výskyt plazů a četnost jejich populací se zjišťují velmi obtížně. U hadů neexistují jednoduché, standardní metodiky monitoringu, tak jak je tomu u jiných živočichů (zemní pasti na hmyz nebo drobné savce, lov na světlo u nočního hmyzu apod.). 1) Ochrana biotopu: Při praktické ochraně obojživelníků je důležité věnovat pozornost nejen ochraně nenarušených nebo málo narušených biotopů, ale i tzv. druhotným stanovištím – náspům silnic a železnic, příkopům u cesty , nově vznikajícím mezím mezi poli, kamenolomům, pískovnám atd. 87


Většina plazů obývá slunné biotopy s možnostmi úkrytu. Zárustem takových míst třtinou křovištní nebo dřevinami (nálety, lesnická činnost) dochází ke znehodnocení biotopů vhodných pro plazy. Právě tento důvod úbytku vhodných biotopů pro plazy bývá často opomíjen. 2) Predátoři: V naší přírodě chybí druhy potravně specializované na plazy. Náhodní predátoři (šelmy, ježek, čáp, poštolka) nemají v přirozených podmínkách velký význam. Nebezpečím pro populace plazů však mohou být uměle přemnožení živočichové nebo domácí zvířata. Nejvýznamnější je vliv bažantů, drůbeže a potkanů, případně divokých prasat. Potkani a divoká prasata ohrožují především ztuhlé neaktivní nebo hibernující plazy i jejich snůšky. Většina ptáků z řádu hrabavých instinktivně loví plazy. Byl opakovaně pozorován zánik populací ještěrek v místech, kde je volně pouštěna drůbež, byly založeny bažantnice nebo vypouštěcí centra uměle odchovaných bažantů.

Savci: U většiny druhů je významná především územní ochrana s příslušným managamentem. Pro celou řadu savců je však důležitá prostupnost krajiny. Frekventované dopravní cesty významně ovlivňují okolní přírodní prostředí. Důležitá je zejména skutečnost, že dopravní komunikace představují pro řadu organismů bariéry, které brání volné průchodnosti krajiny. Bariéry tvořené komunikacemi mají charakter dlouhých linií, které savci nemohou žádným způsobem obejít. Důsledkem existence významných dopravních cest je fragmentace krajiny, ale také fragmentace populací některých druhů. Fragmentací prostředí jsou ovlivněny zejména druhy, které obývají rozsáhlá území při relativně malém počtu jedinců, tedy zejména velcí savci a savci střední velikosti např. jezevec lesní (Meles meles), vydra říční (Lutra lutra), los (Alces alces). Populace některých savců mohou být výrazně negativně ovlivněny usmrcováním živočichů při střetech s projíždějícími vozidly. Při projektování nových komunikací je nezbytné důsledně dbát na zřizování vhodných podchodů a průchodů pro živočichy. Podchody je nutné stavět ve vytypovaných místech a dodržovat přitom určitá pravidla (např. výška, šířka a typ průchodu). Místa v okolí stávajících komunikací, kde nejsou podchody zřízeny nebo jsou nevyhovující je vhodné oplotit a zvířata bariérou (oplocením) navést k místům bezpečného zdolání komunikace. Doporučení pro zřizování jednotlivých typů podchodů lze nalézt v literatuře (např. HLAVÁČ V., ANDĚL P., 2000: Metodická příručka k zajišťování průchodnosti dálničních komunikací pro volně žijící živočichy. AOPK ČR Praha). Speciální způsoby ochrany vyžadují netopýři. Všichni letouni mají poměrně specifické nároky na stanoviště. Většina druhů obývá jiné typy úkrytů v letním a jiné v zimním období. Z hlediska druhové ochrany netopýrů je nezbytná ochrana všech typů úkrytů (budovy, jeskyně, doupné stromy). Důležité je zamezit rušení zvířat v období rozmnožování a zimování (opravy půdních prostor nebo větracích šachet, návštěvy jeskyní a štol širokou veřejností v zimním období, kácení doupných stromů).

Ptáci: Pro účinnou ochranu ptáků je nutné zajistit především ochranu jejich hnízdišť, případně zimovišť. V Pardubickém kraji existuje několik chráněných území, v nichž jedním z hlavních předmětů ochrany jsou ptáci. Jedná se především o NPR Bohdanečský rybník a PR Baroch a dále např. o PP Ptačí ostrovy. V současné době je v návrhu na vyhlášení nová ornitologická rezervace PR Mokřiny u Rzů. Kromě toho byly v Pardubickém kraji zřízeny tři ptačí oblasti – Bohdanečský rybník, Komárov a Králický Sněžník. Ve všech těchto i ostatních zvláště chráněných územích je managementem zajištěna komplexní ochrana druhů i jejich biotopů. 88


Vážným problémem v ochraně zejména velkých druhů ptáků (dravci, sovy, čápi, volavky) jsou nechráněné sloupy elektrického vedení a transformátory. V současné době existuje několik vyzkoušených a doporučovaných způsobů opatření, jejichž instalace zamezí úrazům ptáků elektrickým proudem. Je třeba důsledně dbát na to, aby při každé rekonstrukci stávajícího či budování nového elektrického vedení byla kritická místa vhodně zabezpečena. Složitější ochrana je u druhů žijících synantropně, zejména u druhů, žijících přímo na stavbách a lidských obydlích. Konkrétně dochází ke střetům zájmů vlastníků nemovitostí a ochrany přírody zejména u kavky obecné (Corvus monedula), sovy pálené (Tyto alba), rorýse obecného (Apus apus), čápa bílého (Ciconia ciconia) a vlaštovky obecné (Hirundo rustica). V ojedinělých případech může dojít k problémům i s některými dalšími druhy. Společným jmenovatelem pro tyto druhy ptáků je to, že v současné době využívají ke hnízdění prakticky výhradně různé lidské stavby (půdy a odstavené komíny obytných domů, seníky a stáje, zdi budov, nepoužívané tovární komíny…). V některých případech už sama přítomnost ptáků obtěžuje obyvatele a vlastníky nemovitostí (znečišťování oken, zdí a parapetů trusem, hlasité hlasové projevy…). Vážnější problémy však nastávají v okamžiku realizace stavebních zásahů (rekonstrukce střech, bourání komínů, utěsňování otvorů v omítce, bourání nevyužívaných zemědělských objektů…). Stavebními zásahy v době rozmnožování přicházejí o život mláďata, nevhodně provedenými zásahy pak tyto druhy trvale přicházejí o hnízdní možnosti. V zájmu ochrany zvláště chráněných druhů je proto nutné dbát na povinnost vyřizování výjimek k zásahu do biotopu zvláště chráněného druhu (§ 56 zák. 114/92 Sb. v platném znění) a dodržování podmínek, ve výjimce stanovených. Zejména je nutné veškeré nezbytné stavební práce na objektech, na nichž hnízdí zvláště chráněné druhy ptáků, provádět mimo období hnízdění (červenec až únor). Při rekonstrukcích je třeba v maximální možné míře zachovat hnízdní příležitosti (zejména vstupní otvory do mimopůdních prostor a komíny). V případech, kdy zachování stávajícího hnízdiště není z vážných důvodů možné, je nutné zajistit náhradní hnízdní možnosti (vyvěšování vhodného typu a dostatečného počtu budek na vhodná místa, zřizování konstrukcí pro náhradní umístění čapích hnízd apod.). Novým problémem je i hnízdění ptáků v otvorech v polystyrénovém obložení panelových domů. V děrách vytvořených datlovitými ptáky nebo vandaly (házení kamenů na obložené zdi) se rychle naučilo hnízdit několik druhů ptáků (zejména špačkové obecní a vrabci domácí). Nedávno bylo v polystyrénové stěně zjištěno i hnízdění zvláště chráněné kavky obecné. Při opravách poničeného obložení zdí je nutné postupovat výše uvedeným způsobem (práce provádět výhradně mimo hnízdní období, pokud by opravením zdí došlo k zániku většího počtu hnízd zvláště chráněných druhů ptáků, je nutné vyvěsit budky). Ochrana dalších zvláště chráněných druhů ptáků, žijících v urbánním prostředí (parky, zahrady, rybníky) by měla být dostatečně zajištěna při dodržení základních pravidel péče o zeleň (kácení v mimovegetačním období). Ochranu ptáků je možné podpořit vyvěšováním budek do parků a vysazováním plodonosných okrasných dřevin.

89


Tabulky chráněných druhů obratlovců V přiložených tabulkách jsou uvedeny druhy chráněné podle legislativy Evropské unie (Směrnice 43/92/EHS), Červené knihy ČR a vyhlášky č. 395/1992 Sb. Ve sloupci směrnice EU je v tabulce uvádějící druhy chráněné podle směrnice o ptácích pak uvedeno: · § 1 u druhů a poddruhů chráněných, · § 2 u druhů a poddruhů, které mohou být za určitých podmínek loveny, · § 3 u druhů a poddruhů, které mohou být za určitých podmínek uvedeny na trh. Ve sloupci červená kniha je uvedeno + v případě, že je druh zařazen do Červené knihy. Ve sloupci vyhláška č. 395/1992 Sb. je u druhů uvedeno: · § 1 u kriticky ohrožených druhů · § 2 u silně ohrožených druhů · § 3 u ohrožených druhů Ve sloupci Výskyt - Pardubický kraj je poznámka o výskytu na sledovaném území. Zkratky ve sloupci mají následující význam: · A - Běžně se vyskytující druh, druh se běžně rozmnožuje · B - Řídce se vyskytující druh v uvedeném území a málo se rozmnožuje v uvedeném území · C - Občas se vyskytující druh (např.na tahu, zatoulanec, zimuje atp.) · D - Relativně častý výskyt, ale druh se v uvedeném území nerozmnožuje · X - Druh nezjištěn V případě netopýrů je pak uvedeno, zda se jedná o letní (L) nebo zimní(Z) výskyt. U ojedinělých zástihů je uvedena lokalita a rok zástihu druhů.

90


Seznam ohrožených živočichů – ryby, obojživelníci, plazi, savci V následující tabulce je uveden seznam obsahující ohrožené druhy živočichů, které mají zajištěnu ochranu ze zákona (vyhláška č. 395/1992 Sb.), nebo jsou ohrožené v rámci evropské unie (Směrnice 43/92/EHS), nebo obsaženy v Červené knize ČR.

Ryby Mihule říční (Lampetra fluviatilis) Mihule potoční (Lampetra planeri) Mihule mořská (Petromyzon marinus) Mihule karpatská (Eudontomyzon danfordi) Mihule drobná (Eudontomyzon gracilit) Mihule ukrajinská (Eudontomyzon mariae) Jeseter velký (Acipenser sturio) Jeseter hladký (Acipenser nudiventris) Jeseter hvězdnatý (Acipenser stellatus) Jeseter ruský (Acipenser gueldenstaedti) Jeseter malý (Acipenser ruthenia) Hlavatka podunajská (Hucho hucho) Losos obecný (Salmo salar) Bolen dravý (Aspius aspius) Parma středomořská (Barbus meridionalis) Ouklej lesklá (Chalcalburnus chalcoides) Ostroretka (Chondrostoma soetta) Hrouzek běloploutvý (Gobio albipinnatus) Hrouzek dlouhovousý (Gobio uranoscopus) Hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri) Jelec ručejník (Leuciscus souffia) Plotice lesklá (Rutilus Pigus) Plotice tažná perleťová (Rutilus frisii meidingeri) Hořavka duhová západní (Rhodeus sericeus amarus) Perlín (Scardinius graecus) Sekavec písečný (Cobitis taenia) Piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis) Sekavčík horský (Sabanejewia aurata) Sumec (Silurus aristotelis) Ježdík žlutý (Gymnocephalus schraetzer) Vranka obecná (Cottus gobio) Ostrucha křivočará (Pelecus cultratus)

Směr nice EU §1 §1 §1

Červe Vyhlá Výskyt – Pardubický ška ná kraj kniha 395 X + §1 A X

+

+

-

+

-

+

§1

X

§1 §1 §1 §1

+ -

-

X X X X X X X A

§1

+

-

X

§1 §1

-

-

X X

§1

-

-

X

§1

+

-

X

§1 §1

+ +

§1 §3

X X X

§1

-

-

X

§1

-

-

A

§1 §1 §1 §1 §1 §1 -

+ + + +

§2 §3 §1 §3 §3 §2

X V V X X X A X

91

-

X X


Ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus) Vyza velká (Huso huso) Placka pomořanská (Alosa alosa) Pstruh obecný (Salmo trutta) Kapr obecný (Cyprinus carpio) Lipan podhorní (Thymallus thymallus) Úhoř říční (Anquilla anquilla) Střevle potoční (Phoxinus phoxinus) Cejn perleťový (Abramis sapa) Podoustev říční (Vimba vimba) Mník jednovousý (Lota lota) Candát východní (Stizostedion volgense) Blatňák tmavý (Ambra krameri) Platýz bradavičnatý (Pleuronectes flesus)

-

+

§2

V

§3 -

+ + + + + + + + + + + -

§3 §3 §3 -

X X A A A A A X A A X X X

§1 §1

-

-

X X

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1

+ -

§1 -

A X X X

§1

-

-

X

§1 §1

-

§3

A X

§1

-

-

X

§1 §1 §1

-

-

X X X

§1

+

§1

X

§2

+ + + + + + + + + +

§2 §1 §1 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §1 §1 §1

A A X A A A A A A A A A A

Obojživelníci Mlok zlatopruhý (Chiogloss lusitanica) Mlok černý (Salamandra luschani) Mlok čtyřprstý (Salamandrina terdigitata) Čolek dravý (Triturus carnifex) Čolek velký (/Triturus cristatus) Čolek dunajský (Triturus dobrogicus) Macarát jeskynní (Proteus anduinus) Mločík sardinský (Hydromantes (Speleomantes)genei) Kuňka obecná (Bombina bombina) Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) Žába korsická (Discoglossus montalentii) Žába sardinská (Discoglossus sardus) Ropuška baleárská (Alytes muletensis) Skokan Latasteův (Rana latastei) Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus insubricus) Čolek horský (Triturus alpestris) Čolek obecný (Triturus vulgaris) Čolek karpatský (Triturus montandoni) Čolek horský (Triturus alpestris) Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) Rosnička zelená (Hyla arborea) Skokan rašelinný (Rana arvalis) Skokan štíhlý (Rana dalmatina) Skokan zelený (Rana esculenta) Skokan skřehotavý (Rana ridibunda) Skokan krátkonohý (Rana lessonae) Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus)

92


Plazi Želva zelenavá (Testudo hermanni) Želva žlutohnědá (Testudo gracea) Želva vroubená (Testudo marginata) Kareta obecná (Caretta careta) Želva bahenní (Emys orbicularis) Želva kaspická (Mauremys caspica) Ještěrka iberská (Lacerta monticola) Ještěrka Schreiberova (Lacerta schreiberi) Veleještěrka modroskvrnná (Gallotia galloti insulanagae) Ještěrka Simonyova (Gallotia simonyi) Ještěrka Lilfordova (Podarcis pityusensis) Ještěrka obecná (Lacerta agilis) Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) Ještěrka zelená (Lacerta viridis) Ještěrka zední (Lacerta mularis) Gekon evropský (Phyllodactylus europaeus) Užovka pardálí (Elaphe quatuorlineata) Užovka levhartí (Elaphe situla) Užovka hladká (Coronella austriaca) Užovka podplamatá (Natrix tessellata) Užovka stromová (Elaphe longissima) Užovka obojková (Natrix natrix) Zmije Schweizerova (Macrovipera schweizeri) Zmije menší (Vipera ursinii) Zmije obecná (Vipera berus) Slepýš křehký (Anguis fragilia) Krátkonožka evropská (Ablepharus kitaibelii)

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ -

§1 -

X X X X X X X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

-

+ + +

§2 §2 §1 -

A A X X

§1

-

-

X

§1 §1 -

+ + + +

§2 §2 §1 §3

X X X V X A

§1

-

-

X

§1 -

+ -

§1 -

X A A

-

+

-

X

§1

-

-

X

§1 §1

+

-

X X

§1

+

§1

X

§1

+

§1

L, Z

§1

-

-

§1

+

§2

L, Z

§1

+

-

L, Z

Savci Vychuchol pyrenejský (Galemys pyrenaicus) Vrápenec Blasiův (Rhinolophus blasii) Vrápenec jižní (Rhinolophus euryale) Vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum) Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) Vrápenec Mehelyův (Rhinolophus mehelyi) Netopýr černý (Barbastella barbastellus) Létavec stěhovavý (Miniopterus schreibersi)

93

X


Netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) Netopýr východní (Myotis blythii) Netopýr dlouhonohý (Myotis capaccinii) Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) Netopýr brvitý (Myotis emarginatus) Netopýr velký (Myotis myotis) Poletuška slovanská (Pteromys volans) Sysel obecný (Spermophilus citellus) Bobr evropský (Castor fiber) Hraboš hospodárný (Microtus oeconomus arenicola) Liška polární (Alopex lagopus) Vlk (Canis lupus) Medvěd hnědý (Ursus arctos) Rosomák (Gulo gulo) Vydra říční (Lutra lutra) Norek evropský (Musela lutreola) Rys ostrovid (Lynx lynx) Rys pardálový (Lynx pardinus) Tuleň koželozubý (Halichoerus grypus) Tuleň středomořský (Monachu monachus) Tuleň botnický (Phoca hospoda bottnica) Tuleň simenský (Phoca hospoda saimensis) Tuleň obecný (Phoca vitulina) Jelen korsický (Servus elaphus corsicanus) Sob finský (Rangifer tarandus fennicus) Koza bezoárová (Capra aegagrus) Kozorožec pyrenejský (Capra pyrenaica pyrenaica) Muflon (Ovis gmelini musimon) Kamzík pyrenejský (Rupicapra pyrenaica ornata) Kamzík balkánský (Rupicapra rupicapra balcanica) Delfín skákavý (Tursiops truncatus) Sviňucha obecná (Phocoena phocoena) Los evropský (Alces alces) Myšivka horská (Sicista betulina) Netopýr černý (Barbastella barbastellus) Netopýr parkový (Pipistrellus nathusii) Netopýr stromový (Nyctalus leisleri) Netopýr velkouchý (Myotis bechsteini) Netopýr ostrouchý (Myotis blythi oxygnatus) Rejsek horský (Sorex alpinus)

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + + +

§2 §3 §2 §1 §1

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + -

§1 §2 §2 -

X O O X A X O X X

§1

-

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1 §1

-

-

X X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1

+ + + + + +

§2 §2 §2 §2 §2 §2

X X O, migrace V, Králický Sněžník L, Z X L L, Z

-

-

§2

L, Z

-

+

§2

V

94

L, Z L, Z X L, X L, Z L, Z X posl. výskyt r. 1995 V

X


Vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum) Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) Vrápenec jižní (Rhinolophus euryale) Létavec stěhovavý (Miniopterus schreibersi) Plch zahradní (Eliomys quercinus)

§1

+

§1

X

§1

+

§1

L, Z

§1

+

-

X

§1

+

-

X

-

-

-

X

Seznam ohrožených živočichů – ptáci V následující tabulce je uveden seznam obsahující ohrožené druhy živočichů, které mají zajištěnu ochranu ze zákona (vyhláška č. 395/1992 Sb.), nebo jsou ohrožené v rámci evropské unie (Směrnice 43/92/EHS), nebo obsaženy v Červené knize ČR.

Ptáci Potáplice malá (Gavia stehlata) Potáplice severní (Gavia artica) Potáplice lední (Gavia immer) Potápka žlutorohá (Podiceps auritus) Burňák madeirský (Pterodroma madeira) Burňák kapverdský ( Pterodroma feae) Burňák Bulwerův (Bulweria bulwerii) Burňák šedý (Calonectris diomedea) Burňák severní baleárský (Puffinus pufinus mauretanicus) Burňák menší (Puffinus assimilis) Burňáček běločelý (Pelagodroma marina) Burňáček malý (Hydrobates pelagicus) Burňáček bělavý (Oceanodroma leucorhoa) Burňáček madeirský (Oceanodro castro) Kormorán chocholatý středomořský (Phalacrocorax aristotelis desmaresti) Kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus) Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) Pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus) Bukač velký (Botaurus stellaris) Bukáček malý (Ixobrychus minutus) Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) Volavka vlasatá (Ardeola ralloides) Volavka stříbřitá (Egretta garzetta) Volavka bílá (Egeretta alba) Volavka červená (Ardea purpurea) Čáp černý (Ciconia nigra)

Směr nice EU §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

Červen Vyhláš Výskyt - Pardubický á ka 395 kraj kniha C C C C X X X X

§1

-

-

X

§1 §1 §1

-

-

X X X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + + +

§1 §1 §2 §2 §2 §1 §2

95

1910 Hvězda (SY) X B B C C C D C B


Čáp bílý (Ciconia ciconia) Ibis hnědý (Plegadis falcinellus) Kolpík bílý (Platalea leucordia) Plameňák růžový (Phoenicopterus ruber)

§1 §1 §1 §1

+ + + -

§3 §1 -

Labuť malá euroasijská (Cygnus columbianus bewickii)

§1

-

-

§1

-

-

A, B C (1998 Hvězda SY) C C (1979) C ? (2002, nepotvrzený výskyt na Bolid. ryb.) C

-

-

X

§1 §1 §1 §1

+ -

-

X C X C

§1

-

-

X

§1 §1

+ -

§1 -

C C

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + -

§2 §1 §1 §1 -

B X B B D X

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + +

§3 §2 §2

1886 u Heř. Městce 1900 u Luže X A, B B C B

§1

+

+

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + + + -

§1 §1 -

Labuť zpěvná (Cygnus cygnus) Husa běločelá grónská (Anser albifrons flavirostris) Husa malá (Anser erythropus) Berneška bělolící (Branta leucopsis) Berneška rudokrká (Branta ruficollis) Husice rezavá (Tadorna ferruginea) Čírka úzkozobá (Marmaronetta angustirostris) Polák malý (Aythya nyroca) Morčák bílý (Mergus albeolus) Kachnice bělohlavá (Oxyura leucocephala) Včelojed lesní (Penis apivorus) Luněc šedý (Elanus caeruleus) Luňák hnědý (Milvus migrans) Luňák červený (Milvus milvus) Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus) Sup mrchožravý (Neophron percnopterus) Sup bělohlavý (Gyps fulvus) Sup hnědý (Aegypius monachu) Orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus) Moták pochop (Cirkus aeruginosus) Moták pilich (Cirkus cyaneus) Moták stepní (Cirkus macrourus) Moták lužní (Cirkus pygargus) Jestřáb lesní středomořský (Accipiter gentilis arrigonii) Krahujec lesní Grantův (Accipiter nisus granti) Krahujec krátkoprstý (Accipiter brevipes) Káně bělochvostá (Buteo rufinus) Orel křiklavý (Aquila pomarina) Orel volavý (Aquila Langa) Orel královský (Aquila heliaca) Orel iberský (Aquila adalberti) Orel skalní (Aquila chrysaetos) Orel nejmenší (Hieraaetus pennatus) Orel jestřábí (Hieraaetus fasciatus)

96

C C 1934 Turov 1874 Všeradov X C 1902 u Heř. Městce X


Orlovec říční (Pandion haliaetus) Poštolka jižní (Falco naumanni) Dřemlík tundrový (Falco columbarius) Ostříž jižní (Falco eleonorae) Raroh jižní (Falco biarmicus) Raroh lovecký (Falco rusticolus) Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) Bělokur horský pyrenejský (Lagopus mutus pyrenaicus) Bělokur horský alpský (Lagopus mutus helveticus) Tetřívek obecný evropský (Tetryl tetrix tetrix) Tetřev hlušec (Tetryl urogallus) Orebice horská alpská (Alectoris graeca saxatilis) Orebice horská sicilská (Alectoris graeca whitakeri) Orebice skalní (Alectoris barbara) Koroptev polní italská (Perdix perdix italica) Koroptev polní pyrenejská (Perdix perdix hispanensis) Chřástal kropenatý (Porzana porzana) Chřástal malý (Porzana parva) Chřástal nejmenší (Porzana pusilla) Chřástal polní (Crex crex) Slípka modrá (Porphyrio porphyrio) Lyska hřebenatá (Fulica cristata) Perepel africký (Turnix sylvatica) Jeřáb popelavý (Grus grus) Drop malý (Tetrád tetrád) Drop obojkový (Chlamydotis undulata) Drop velký (Otis tarda) Pisila čáponohá (Himantopus himantopus) Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) Běhulík plavý (Cursorius cursor) Ouhorlík stepní (Glareola pratincola) Kulík hnědý (Charadrius morinellus) Kulík zlatý (Pluvialis apricaria) Čejka trnitá (Hoplopterus spinosus) Jespák bojovný (Philomachus pugnax) Bekasina větší (Gallinago media) Břehouš rudý (Limosa lapponica)

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + +

§1 §2 §1 §2

D C C X X X C B

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

+

§2

B

§1

-

§1

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

+

§3

X

§1

+

§3

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + + + +

§2 §1 §2 §1 §1

B B X B X X X C X X X

§1

+

-

C

§1

+

§1

viz str. 2 dole

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ -

§1 §1 §3 -

X X X 1936 u Moravan 1958 u Dražkovic X C 1912 r. Nový (SY) C

97


Koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris) Vodouš bahenní (Tringa glareola) Vodouš malý (Xenus cinereus) Lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus) Racek černohlavý (Larus melanocephalus) Racek tenkozobý (Larus genei) Racek Audouinův (Larus audouinii) Rybák černozobý (Gelochelidon nilotica) Rybák velkozobý (Sterna caspia) Rybák severní (Sterna sandvicensis) Rybák rajský (Sterna dougallii) Rybák obecný (Sterna hirundo) Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) Rybák malý (Sterna albifrons) Rybák bahenní (Chlidonias hybridu) Rybák černý (Chlidonias niger) Alkoun úzkozobý iberský (Uria aalge ibericus) Stepokur písečný (Pterocles orientalis) Stepokur krásný (Pterocles alchata) Holub hřivnáč azorský (Columba palumbus azorica) Holub dlouhoprstý (Columba trocaz) Holub kanárský (Columba bollii) Holub vavřínový (Columba junoniae) Výr velký (Bubo bubo) Sovice sněžní (Nyctea scandiaca) Sovice krahujová (Surnia ulula) Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Puštík vousatý (Strix nebulosa) Puštík bělavý (Strix uralensis) Kalous pustovka (Asio flammeus) Sýc rousný (Aegolius funereus) Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) Rorýs kaferský (Apus caffer) Ledňáček říční (Alcedo atthis) Mandelík hajní (Coracias garrulus) Žluna šedá (Picus canus) Datel černý (Dryocopus martius) Strakapoud velký tenerifský (Dendrocopos major canariensis) Strakapoud velký kanárský (Dendrocopos major thanneri) Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus)

§1

-

-

X

§1 §1 §1

-

-

C X C

§1

+

§2

C

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + +

§2 §1

X X X C X X C C C C D

§1

-

-

X

§1 §1

-

-

X X

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + -

§3 -

X X X B C C (1948 Krucenburk)

§1

+

§2

B

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ + + + + +

§1 §2 §2 §2 §1 -

X X B B B B B X B A

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

+

§2

98

B, C ? (2000 Borová u Poličky)


Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) Skřivan Dupontův (Chersophilus duponti) Kalandra zpěvná (Melanocorypha calandra) Skřivánek krátkoprstý (Calandrella brachydactyla) Chocholouš vavřínový (Galerida theklae) Skřivan lesní (Lullula arborea) Linduška úhorní (Anthus campestris) Střízlík obecný farský (Troglodytes troglodytes fridariensis) Slavík modráček (Luscinia svecica) Bramborníček kanárský (Saxicola dacotiae) Bělořit černý (Oenanthe leucura) Rákosník tamaryškový (Acrocephalus melanopogon) Rákosník ostřicový (Acrocephalus paludicola) Sedmihlásek olivní (Hippolais olivetorum) Pěnice tmavá (Sylvia sarda) Pěnice kaštanová (Sylvia undata) Pěnice černohrdlá (Sylvia rueppelli) Pěnice vlašská (Sylvia nisoria) Lejsek malý (Ficedula parva) Lejsek černokrký (Ficedula semitorquata) Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) Brhlík turecký (Sitta krueperi) Brhlík korsický (Sitta whiteheadi) Ťuhýk obecný (Lanius colurrio) Ťuhýk menší (Lanius minor) Kavče červenozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax) Pěnkava obecná hierrská (Fringila coelebs ombriosa) Pěnkava kanárská (Fringilla teydea) Křivka skotská (Podia scotica) Hýl stepní (Bucanetes githagineus) Hýl azorský (Pyrrhula murina) Strnad šedý (Emberiza cineracea) Strnad zahradní (Emberiza hortulana) Strnad šedohlavý (Emberiza caesia)

§1

+

§3

§1

+

§2

§1

+

§2

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1 §1 §1

+ -

§2 §2

X B C

§1

-

-

X

§1

+

§2

B

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1

-

-

C

§1

+

-

C

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1

+ +

§2 -

X X X B B

§1

-

-

§1 §1 §1 §1 §1

+ +

§3 §2

§1

-

-

X

§1

-

-

X

§1 §1 §1 §1 §1 §1 §1

+ -

§1 -

X X X X X C

99

B 1983 Střemošická stráň B

A, B A, B X X A, B 1998 r. Nový (SY)


Husa polní (Anser fabalis) Husa velká (Anser anser) Berneška velká (Branta canadensis) Hvízdák euroasijský (Anas penelope) Kopřivka obecná (Anas strepera) Čírka obecná (Anas crecca) Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Ostralka štíhlá (Anas acuta) Čírka modrá (Anas querquedula) Lžičák pestrý (Anas clypeata) Polák velký (Aythya ferina) Polák chocholačka (Aythya fuligula) Bělokur rousný (Lagopus lagopus scoticus et hibernicus) Bělokur horský (Lagopus mutus) Orebice horská (Alectoris graeca) Orebice rudá (Alectoris rufa) Koroptev polní (Perdix perdix) Bažant obecný (Phasianus colchicus) Lyska černá (Fulica atra) Slučka malá (Lymnocryptes minimus) Bekasina otavní (Gallinago gallinago) Sluka lesní (Scolopax rusticola) Holub skalní (Columba livia) Holub hřivnáč (Columba palumbus) Labuť velká (Cygnus olor) Husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus) Husa běločelá (Anser albifrons) Berneška tmavá (Branta bernicla) Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) Polák jahélka (Aythya marila) Kajka mořská (Somateria mollissima) Hoholka lední (Clangula hyemalis) Turpan černý (Melanitta nigra) Turpan hnědý (Melanitta fusca) Hohol severní (Bucephala clangula) Morčák prostřední (Mergus serrator)

§2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2

+ + + + + -

§3 §3 §1 §2 §2 -

§2

-

-

§2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2

+ + + + + + -

§3 §2 §3 §2 §2 -

X X X B A A C B B X A A C C X B C C (1934) C C C B, C C

Morčák velký (Mergus merganser)

§2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2

-

§1

C

+ + + -

§2 §1 §2 §2 -

B X B X A, B A, B C C C B

Tetřívek obecný (Tetryl tetrix) Tetřev hlušec (tetryl urogallus) Křepelka polní (Coturnix coturnix) Krocan divoký (Meleagris gallopavo) Chřástal vodní (Rallus aquaticus) Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) Ústřičník velký (Haematopus ostralegus) Kulík zlatý (Pluvialis apricaria) Kulík bledý (Pluvialis squatarola) Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)

100

C B C ? – úniky z chovů C A B A C B B A A X


Jespák rezavý (Calidris canutus) Jespák bojovný (Philomachus pugnax) Břehouš černoocasý (Limosa limosa) Břehouš rudý (Limosa lapponica) Koliha malá (Numenius phaeopus) Koliha velká (Numenius arquata) Vodouš tmavý (Tringa erythropus) Vodouš rudonohý (Tringa tetanus) Vodouš šedý (Tringa nebularia) Racek chechtavý (Larus ridibundus) Racek bělohlavý (Larus cachinnas) Racek bouřní (Larus canus) Racek žlutonohý (Larus fuscus) Racek stříbřitý (Larus argentatus) Racek mořský (Larus marinus) Holub doupňák (Columba oenas) Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) Skřivan polní (Alauda arvensis) Kos černý (Turdus merula) Drozd kvíčala (Turdus pilaris) Drozd zpěvný (Turdus philomelos) Drozd cvrčala (Turdus illiacus) Drozd brávník (Turdus viscivorus) Špaček obecný (Sturnus vulgarit) Sojka obecná (Garrulus glandarius) Straka obecná (Pica pica) Kavka obecná (Corpus monedula) Havran polní (Corpus frugilegus) Vrána obecná (Corpus corone) Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Bělokur rousný (Lagopus lagopus logopus, Scoticus et hibernicus) Orebice rudá (Alectoris rufa) Bažant obecný (Phasianus colchicus) Holub hřivnáč (Columba palumbus) Husa běločelá eurosibiřská (Anser albifrons albifrons) Čírka obecná (Anas crecca) Ostralka štíhlá (Anas acuta) Lžičák pestrý (Anas clypeata) Polák velký (Aythya ferina) Polák chocholačka (Aythya fuligula) Polák kaholka (Aythya marila) Kajka mořská (Somateria mollissima) Bělokur horský (Lagopus mutus) Tetřívek obecný anglický (Tetryl tetrix brittanicus)

§2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2

+ + + +

§1 §1 §1 §2

§2

-

-

§2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §2 §3

+ + -

§2 §2 -

§3

-

-

§3 §3 §3

-

-

§3

-

-

§3 §3 §3 §3 §3 §3 §3 §3

+ + + -

§3 §1 §2 -

§3

+

§2

101

C C B, C C C C C B ?, C C A, B C C C C C B A A A A A A C, B ? A A A A A, B A, B B A X X A A C B C B A A C C (1973 Brčekoly) X X


Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) Slučka malá (Lymnocryptes minimus) Koliha velká (Numenius arquata) Poštolka rudonohá (Falcovespertinus) Raroh velký (Falco cherrug) Skalník zpěvný (Monticola saxatilis) Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) Strnad luční (Miliarda calandra) Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) Výreček malý (Otus scops) Zedníček skalní (Tichodroma muraria)

§3 §3 §2 -

+ + + + +

§1 §1 §1 §1 §1

-

+

§1

-

-

§1

§1

+

§1

-

+ +

§1 §1

102

X C C C ? (1953) C X C B C ? (1949 N. Ves u Chotěboře) X X


B) Ochrana bezobratlých živočichů (RNDr. Bohuslav Mocek, Miroslav Mikát) Současný stav Ochrana entomofauny a bezobratlých obecně byla a je spíše na okraji zájmu orgánů ochrany přírody, kde byl hlavní důraz kladen na ochranu vyšších rostlin a obratlovců. Důvodem je velké množství druhů, často s málo známou biologií, obtížnost jejich rozlišení a celkově nízký společenský zájem o ekonomicky indiferentní druhy bezobratlých. Snahy o ochranu bezobratlých se v minulosti soustředily na několik nápadných druhů, které byly zařazeny mezi chráněné ve vyhlášce MŠK č. 80/1965. Územní ochrana byla postavena na konzervativním principu, který nepočítal s aktivním managementem chráněných území. Výsledkem tohoto vývoje byl pokračující úbytek až vymírání velké části druhového spektra entomofauny (např. vyhynutí českých populací jasoně dymnivkového). Současná legislativní ochrana fauny vychází především ze zákona 114/92 Sb. a prováděcí vyhlášky 395/92 Sb. Výběr druhů a stupeň ohrožení v těchto materiálech jsou provedeny z celkového pohledu ČR, (vč. panonských druhů) a proto plně nezohledňuje regionální specifika. Pojetí čistě druhové ochrany u bezobratlých je překonané. Význam má pouze v případech přímé destrukce jedinců ze zištných nebo vandalských důvodů apod. Základní informace a podklady k ochraně některých bezobratlých byly v roce 1992 publikovány v 3. svazku Červené knihy ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR (ŠKAPEC a kol.. 1992), která se stala důležitým argumentem ochrany přírody a sehrává roli popularizační a osvětou, avšak nemá legislativní platnost. V posledních 5 letech ČR, jako kandidátská země EU, dokončuje proces slaďování právních norem se státy EU i v oblasti ochrany přírody. Z pohledu ochrany bezobratlých je závazná Směrnice Rady Evropy č. 92/43 EEC z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (HORA 1998), kde v přílohách II a IV jsou uvedeny druhy zahrnuté do programu NATURA 2000. Právní ochrana bezobratlých dozná pravděpodobně určitých změn v souvislosti s novelizací stávajících zákonů (sladění národní legislativy s ES). Celostátně jsou připravovány nové Červené seznamy fauny, které více využívají moderní poznatky o biologii ohrožených druhů. Jejich právní účinnost zatím není stanovena.

Informace o výskytu chráněných a ohrožených druhů bezobratlých v Pardubickém kraji Pro účinnou ochranu bezobratlých je nutné mít co neúplnější aktuální informace o výskytu chráněných, ohrožených a biondikačních druhů. Vzhledem k velkému množství druhů které se vyskytují na území regionu (odhadem 20 – 30 000 druhů hmyzu), je práce s informacemi ztížená a závislá na odborných specialistech. Mnoho forem žije nenápadně a skrytě a jejich výskyt lze doložit pouze specielními metodami po dlouhodobém sledování lokalit. Z těchto důvodů jsou aktuální poznatky nedostatečné a neutříděné. Pokus o podchycení poznatků o výskytu chráněných rostlinných a živočišných druhů východních Čech učinil v roce 1979 autorský kolektiv pod vedením Rybáře a Procházky (RYBÁŘ, PROCHÁZKA a kol. 1979). Entomologické údaje v této publikaci jsou však velmi stručné a neúplné. S ohledem na vzácné a ohrožené druhy byl prováděn výběr a zpracování hesel do odborně – popularizačního díla "Od Krkonoš po Vysočinu" (RYBÁŘ a kol. 1989). V

103


90.letech 20. století byla řada faunistických poznatků publikována formou časopiseckých studií v regionálních přírodovědeckých časopisech (např. Acta musei Reginaehradecensis, Práce a studie – Východočeský přírodovědný sborník, Panorama) nebo v celostátních odborných periodikách (např. Klapalekiana). Informace o výskytu fauny bezobratlých ve zvláště chráněných územích Králové hradeckého kraje byly publikovány v rámci edice Chráněná území ČR – Královéhradecko (FALTYSOVÁ, MACKOVČIN, SEDLÁČEK a kol. 2002). Zdrojem informací, kromě publikovaných údajů jsou i entomologické sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové, jiných regionálních muzeí (Východočeské muzeum Pardubice, Orlické muzeum Choceň, Muzeum Chrudim) a členů České entomologické společnosti. Relativně nejlépe je známa entomofauna okolí Pardubic a širšího východního Polabí, Vysokomýtska a Choceňska (spíše starší publikované údaje) a fauna motýlů Železných hor. Málo aktuálních údajů je ze Svitavska a Ústeckoorlicka. Databáze chráněných a ohrožených druhů Databáze obsahuje dostupné údaje o všech druzích bezobratlých chráněných podle prováděcí Vyhlášky MŽP ČR č. 395/92 zákona 114/92 Sb., které byly na území Pardubického kraje zjištěny (zcela pochybné a nejisté údaje nebyly akceptovány). Do databáze byly dále zahrnuty všechny druhy uvedené ve „Směrnici Rady č.92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin“, které jsou uvedeny v přílohách v Přílohách II a IV., pokud se vyskytují nebo vyskytovaly na území Pardubického kraje. Zdrojem byly sbírkové materiály Muzea východních Čech v Hradci Králové, terénní poznámky a dílčí databáze pracovníků muzea. Byly vyexcerpovány dostupné literární údaje. Pro účely této databáze poskytlo své údaje několik členů České společnosti entomologické. Pro účinnou ochranu bezobratlých je nutné mít co neúplnější aktuální informace o výskytu chráněných, ohrožených a biondikačních druhů. Ucelená databáze o výskytu entomofauny regionu s pohledu ochrany přírody dosud není v žádné z institucí zpracována. Doporučuje se systematické budování informační databáze o ochranářsky významných druzích entomofauny. Základem by měly být informace zpracované v souvislosti s předkládanou koncepcí ochrany přírody Pardubického kraje. Tento informační zdroj by měl být otevřený pro další doplňování a aktualizaci a přístupný pro odborné instituce a správní orgány. Funkčnost a využitelnost takto koncipované práce s informacemi je možno zajistit pouze stanovením garanta, který data bude spravovat. Organizační a tématické náměty pro rezort ochrany přírody Při vyhodnocování dat o fauně bezobratlých vyplynuly tyto koncepční náměty pro rezort ochrany přírody: Podporovat faunistický průzkum regionu z pohledu ochrany entomofauny. Vyhlašovat témata grantových projektů Pardubického kraje, týkající se mapování ohrožených a chráněných druhů, vyhledávání perspektivních dosud nechráněných stanovišť významných pro entomofaunu. Formou grantových pobídek a soutěží řešit i případný monitoring a management vybraných lokalit, zpracování plánů záchrany ev. reintrodukce konkrétních druhů. S přepokládanými změnami v legislativě (novela Zákona 114/92, začlenění evropských norem a výsledků programu NATURA 2000 do národní legislativy, návrhy nových Červených seznamů) reagovat na tyto změny i na regionální úrovni.

104


Prosadit moderní poznatky o ochraně bezobratlých do praxe na regionální úrovni. Přehodnotit systém ochrany biodiverzity z pohledu entomofauny podle těchto zásad: ·

druhovou ochranu chápat jako ochranu populací a vždy spojovat s aktivní ochranou jejich stanovišť

·

vytipovat další, dosud nechráněná stanoviště významná pro ochranu ohrožené entomofauny, zajištit péče o ně - cílem by mělo být vybudování sítě stanovišť k záchraně a zvýšení početnosti nejohroženějších druhů

·

v maloplošných ZCHÚ přehodnotit a doplnit plány péče o opatření zajišťující též ochranu entomofauny

·

zajistit soustavný monitoring nejdůležitějších populací ohrožených druhů v regionu

·

zpracovat plány záchrany a ochrany vybraných druhů významných z nadregionálního i regionálního hlediska

Seznam ohrožených živočichů - bezobratlí V následující tabulce je uveden seznam obsahující ohrožené druhy živočichů, které mají zajištěnu ochranu ze zákona (vyhláška č. 395/1992 Sb.), nebo jsou ohrožené v rámci evropské unie (Směrnice 43/92/EHS). Vysvětlivky k tabulce: 395/92: §1 – kriticky ohrožený, §2- silně ohrožený, §3 – ohrožený Natura : II, IV – zařazení v přílohách Směrnice EU 43/92/EHS PK: + - výskyt v Pardubickém kraji, (+) – pouze historická data, ? – nedoložené nebo nejasné údaje U skupin uvedených ve Vyhlášce 395/92 Sb. pod rodovými jmény jsou rozepsány druhy, kromě mravenců (Formica) a čmeláků (Bombus), žábronožek (Anostraca). ID 1 2 3 4 5 6 7 8 9

druh batolec červený (Apatura ilia) batolec duhový (Apatura iris) bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla) bělopásek jednořadý (Limenitis reducta) bělopásek topolový (Limenitis populi) bourovec trnkový (Eriogaster catax) cikáda viničná (Tibicen haematodes) číhalka pospolitá (Atherix ibis) čmelák Bombus spp.

395/92 Natura PK §3 + §3 + §3 + §3 §3 + II, IV §1 §3 + §3 +

10 drabčík huňatý (Emus hirtus)

§3

11 hnědásek osikový (Euphydryas maturna) 12 chrobák Bolbelasmus unicornis

§2 §1

105

(+) ? II, IV

-

pozn

v kraji cca 20 druhů historický výskyt, možnost nálezu


13 chrobák ozbrojený (Odontaeus armiger)

§3

+

14 chrobák pečlivý (Copris lunaris)

§1

(+)

pouze historický výskyt

§3

(+)

Svitavsko

§3 §2 §1

IV

+ -

§1

IV

(+)

II, IV

§3 §3 §3

+ (+) + + (+) + (+) + (+) + -

§3

(+)

§3

+

§3 §3 §3 §3 §3 §3 §3 §3

+ + + -? -

chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi) 16 chroust mlynařík (Polyphylla fullo) 17 chroust ochmýřený (Anoxia pilosa) 18 jasoň červenooký (Parnassius apollo) 15

19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53

jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) kobylka sága (Saga pedo) kovařík Lacon lepidopterus kovařík Lacon punctatus kovařík Lacon querceus kovařík Ludius ferrugineus kozlíček jilmový (Saperda punctata) krajník Calosoma auropunctatum krajník hnědý (Calosoma inquisitor) krajník pižmový (Calosoma sycophanta) krasec Capnodis tenebrionis krasec Eurythyrea quercus krasec měďák (Chalcophora mariana) krasec Sphaenoptera antiqua krasec uherský (Anthaxia hungarica) kudlanka nábožná (Mantis religiosa) lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) listonoh jarní (Lepidurus apus) listonoh letní (Triops cancriformis) lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae) lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina) majka Meloe (Coelomeloe) tuccius majka Meloe (Proscarabaeus) autumnalis majka ( Meloe (Lampromeloe) cavensis majka duhová (Meloe (Lampromeloe) variegatus) majka fialová (Meloe (Proscarabaeus) violaceus) majka Meloe (Eurymeloe) brevicollis majka Meloe (Eurymeloe) rugosus majka Meloe (Eurymeloe) scabriusculus majka Meloe (Listromeloe) hungarus majka Meloe (Meloegonius) cicatrisosus majka Meloe (Meloegonius) rufiventris majka Meloe (Micromeloe) decorus majka Meloe (Micromeloe) uralensis

106

§1 §3 §3 §3 §2 §3 §2 §3 §3 §1 §1 §3 §1 §1 §1 §1 §1 §3

II, IV

IV

pouze historický výskyt, možnost záletu?

syn. Elater ferrugineus

historický výskyt

syn. Hyles euphorbiae

Čeperka, Králíky

pravděpodobný výskyt


54

majka obecná (Meloe (Proscabaeus) proscarabaeus)

55 martináč hrušňový (Saturnia pyri)

§3

+

§2

+

56 modrásek bahenní (Maculinea nausithous) 57 modrásek černoskvrnný (Maculinea arion)

§1

58 modrásek hořcový (Maculinea alcon)

§1

59 60 61 62 63

§3 §3 §3

modrásek očkovaný (Maculinea teleius) mravenec – Formica spp. můra Phragmitiphila nexa nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) okáč jílkový (Lopinga achine)

II, IV IV

nepůvodní výskyt, zálety ?

+ ? +

jediná lokalita (Boršov)

II, IV

IV

+ + -

více druhů

syn. Chazara, historický výskyt

64 okáč skalní (Hipparchia briseis)

§2

(+) ?

65 66 67 68 69

§3 §3 §2 §2 §1

+ (+) ? historický a ev. zálety + + -

70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92

otakárek fenyklový (Papilio machaon) otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) pačmelák cizopasný (Psythirus rufipes) páchník hnědý (Osmoderma eremita) pakudlanka jižní (Mantispa styriaca) perleťovec mokřadní (Proclossiana eunomia) pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) ploskoroh (Ascalaphus spp.) potápník Graphoderus bulineatus potápník široký (Dytiscus latissimus) prskavec Brachinus ganglbaueri advena prskavec Brachinus psophia prskavec menší (Brachinus explodens) prskavec větší (Brachinus crepitans) přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) přástevník mařinkový (Eucharia casta) přástevník svízelový (Claetis maculosa) rak bahenní (Astacus leptodactylus) rak kamenáč (Austropotamobius torrentinum) rak říční (Astacus fluviatilis) roháč obecný (Lucanus cervus) roháček Ceruchus chrysomelinus střevlík Carabus arcensis střevlík Carabus clathratus střevlík Carabus hungaricus střevlík Carabus irregularis střevlík Carabus menetriesi střevlík Carabus nitens

107

II, IV

§3

-

§1

-

§1 §2 §3 §3 §3 §3

II, IV + + II

-

§2 §2 §3

-

§1

-

§1 §3 §1 §3 §1 §1 §3 §1 §1

II

+ + + + (+)

historický výskyt


93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110

střevlík Carabus obsoletus střevlík Carabus problematicus střevlík Carabus scabriusculus střevlík Carabus scheidleri střevlík Carabus variolosus střevlík Ulrichův (Carabus ullrichi) střevlík zlatý (Carabus auratus) stužkonoska vrbová (Catocala electa) svižník Cicindela arenaria svižník Cicindela germanica svižník Cicindela littoralis svižník Cicindela soluta svižník Cicindela sylvatica svižník Cicindela sylvicola svižník polní (Cicindela campestris) šídlo rašelinné (Aeschna subarctica) škeble rybničná (Anodonta cygnea) štír kylnatý (Euscorpius carpathicus)

§3 §3 §2 §3 §2 §3 §1 §2 §3 §3 §3 §3 §3 §3 §3 §3 §2 §1

111 tesařík alpský (Rosalia alpina) 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128

§1

tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri) tesařík Megopis scabricornis tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) tesařík Tragosoma depsarium tesařík zavalitý (Ergates faber) vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis) velevrub malířský (Unio pictorum) zdobenec Gnorimus nobilis zdobenec Gnorimus variabilis zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) zdobenec Trichius rosaceus zdobenec Trichius sexualis zlatohlávek chlupatý (Tropinota hirta) zlatohlávek Oxythyrea funesta zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa) zubokřídlec dubový (Marumba quercus) žábronožky (Anostraca spp.)

129 žluťásek borůvkový (Colias palaeno)

108

+ + + (+) + (+) + + + + II, IV

(+) ?

§1

-

§1 §2 §2 §2

(+) ? (+)

II, IV

II, IV

Král. Sněžník

historický výskyt

nedoložený výskyt (Rohová)

Holice, Králíky Nová V. Svitavy

+

§1 §2 §2 §3 §3 §3 §2 §3 §3 §2 §1

+ + + + + + -

§2

(+)

Chrudimsko Chrudimsko ?

historický výskyt, zálety ?


LITERATURA A PRAMENY: BENEŠ, J. et KONVIČKA, M.et all., 2002: Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. / Butterflies of the Czech Republic: Distribution and conservation I, II. SOM, 857 pp. Praha. BERAN, L. , 1999b: Vodní měkkýši Svitavky. - Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska, 8: 243 – 247. Česká Lípa BERAN, L., 1998: Vodní měkkýši Struhy v PP Meandry Struhy. Aquatic Molluscs of the Struha Brook in the "Meandry Struhy" Nature Monument. - Práce muzea v Kolíně, řada přírodovědná, 3: 93-98. Kolín. BERAN, L., 1997: Vodní měkkýši rybníků v okolí Lázní Bohdaneč. - Vč. sb. přír. – Práce a studie, Pardubice, 5: 107-112. Pardubice. BERAN, L., 1999a: Vodní malakofauna východního Polabí. Aquatic malacofauna of the východní Polabí lowland. - Vč. sb. přír. - Práce a studie, Pardubice, 7: 97 - 104 . Pardubice. BRABENEC, J. (1978): K poznání měkkýšů východních Čech. – Práce a studie, přír., Pardubice, 10: 87-108. BRABENEC, J., 1976: Malakologické poměry strátních přírodních rezervací Bohdanečský rybník a rybník Matka a U Houkvice. – Práce a studie, přír., Pardubice, 8: 135-142. Pardubice DRÁBEK, K. & DRÁBEK, T., 1994: Denní motýli (Lepidoptera: Rhopalocera) okolí Třemošnice. - Práce muzea v Kolíně, řada přírodovědná, 1: 127-130. Kolín FALTYSOVÁ, H., BÁRTA, F. et all., 2002: Pardubicko. In: MACKOVČIN P. et SEDLÁČEK M. (Eds.), Chráněná území ČR, svazek IV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 316 pp. HAMET, A., MOCEK, B. et SPÍŠEK, J., 1999: Výskyt Cicindela arenaria viennensis Schrank, 1781 (Coleoptera: Carabidae, Cicindelinae) ve východních Čechách. - Acta Musei Reginaehradecensis, s. A., 27: 125-127. Hradec Králové. JIREŠ, J., 1968: Rod Carabus na Žambersku. - Listy Orlického muzea, 3: 186-190. Choceň. KOCOUREK, F., 1967: Chrobák vrubounovitý na Svitavsku. - Listy Orlického muzea, 2: 142. Choceň. LAIBNER, S., 1966: Páchník hnědý (Osmoderma eremita Scopoli) na Vysokomýtsku a Choceňsku. - Listy Orlického muzea, 1: 175-178. Choceň. LAIBNER, S., 1969: Lišajové na Choceňsku. - Listy Orlického muzea, 4: 213-220. Choceň. LAIBNER, S., 1970a: Souhrnná zpráva o výskytu lišajů na Choceňsku. - Listy Orlického muzea: 256-258. Choceň. LAINBER, S., 1970b.: Listorozí brouci v bošínské oboře. - Listy Orlického muzea, 5: 75-80. Choceň LAIBNER, S., 1975: Rozšíření druhů rodu Lacon Laporte 1836 (Col., Elateridae) v Československu a stavba jejich kopulačních orgánů. - Práce a studie, přír., Pardubice, 6-7: 153-168. Pardubice.

109


LAIBNER, S., 1980: Seznam kovaříkovitých (Col., Elateridae) Králického Sněžníku. - Práce a studie, přír., Pardubice, 12: 111-116. Pardubice. LETZNER, F., 1889: Verzeichniss der Käfer Schlesiens. - Zeitschrift für Entomologie 14: 250-261. LOHNISKÝ, K. (1984): Rozšíření raků ve východních Čechách a jeho změny v posledních desetiletích. – Zpravodaj KMVČ, přírodní vědy, 11 (2): 5-27. Hradec Králové. MAREK, O., 1963: Příspěvek k poznání broučí fauny Orlických hor. Broučí fauna žambereckého parku. - Acta Musei Reginaehradecensis s.A., 5: 143-167. Hradec Králové. MIKÁT, M. et MOCEK, B., 2001: Entomologické hodnocení území potenciálně dotčeného zamýšlenou výstavbou Nového plavebního stupně Přelouč. Závěrečná zpráva (2000 – 2001). Ms. 33 pp. Depon. Muzeum východních Čech v Hradci Králové. MLEJNEK, R. et KLOUČEK, J., 2004: Faunistický průzkum střevlíků (Coleoptera: Carabidae) na zanikajícím písečném přesypu Vesecký kopec u Sezemic. - Acta Musei Reginaehradecensis S.A., 30: in press. Hradec Králové. MOCEK, B. 1998: Příspěvek k poznání vážek (Odonata) východních Čech s uvedením druhu Crocothemis erythraea (Brullé, 1832). - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 26: 2737. Hradec Králové. MOCEK, B. 1999: Současný stav výzkumu vážek (Odonata) v regionu východních Čech. Sborník z mezinárodního semináře „Vážky 1999“, ČSOP Vlašim: 17-46. MOCEK, B. et all., 1995: Příspěvek k entomologickému výzkumu CHKO Železné hory (výsledky 23. entomologických dnů ČSE v roce 1992). Contribution to the knowledge of insects in Železné hory Mts. - Acta Musei Reginaehradecensis s. A., 24: 135-153. Hradec Králové. MOCEK, B., 1995: Výskyt svižníka Cicindela areanria (Coleoptera, Carabidae, Cicindelini ) na druhotném stanovišti ve východních Čechách. – Acta Musei Reginaehradecensis, s. A. 24: 154. Hradec Králové. POLÁČEK, K., 1966: Entomologický průzkum bývalé obory Lodrant u Uherska. - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 7: 77-89. Hradec Králové. POLÁČEK, K., 1967: Nálezy brouků z čeledi Lucanidae v okrese Ústí nad Orlicí. - Listy Orlického muzea, 2: 268-273. Choceň. POLÁČEK, K., 1977: Listorozí brouci. In: ROČEK, Z. (Ed.): Příroda Orlických hor a Podorlicka. SZN, Praha: 525-536. Praha, Rychnov n. Kněžnou. REJL, J., 1997: Faunistická pozorování II. - Vč. sb. přír. – Práce a studie, Pardubice, 5: 197203. Pardubice. REJL, J., 1999: Další nálezy klínatky rohaté (Ophiogomphus serpentinus Charpentier, 1825) ve východních Čechách. - Vč. sb. přír. – Práce a studie, Pardubice, 7 : 125-128. Pardubice. REJL, J., 2001: Vážky (Odonata) NPR Bohdanečský rybník a rybník Matka. - Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 28: 129-134. Hradec Králové. RYBÁŘ, P., PROCHÁZKA, F. et all., 1979 Chráněné druhy rostlin a živočichů Východočeského kraje. Práce a studie – Suppl., 1. 174 pp. Pardubice SCHÄFERNA, K., 1931: Studien über Phyllopoda anostraca. – Věst. Král. čes. spol. nauk. Tř. II, 17: 1-32. Praha. 110


SLÁMA, M.E.F., 1998: Tesaříkovití - Cerambycidae České a Slovenské republiky (Brouci Coleoptera). (Bockkäfer Coleoptera - Cerambycidae der Tschechischen Republik und der Slowakischen Republik). Publisher Milan Sláma, Krhanice, 383 pp. STERNECK, J., 1929: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. Selbstverlag, Karlsbad, 297 pp. ŠIMEK, E., 1966: Zajímavosti o Eclerově sbírce brouků v Orlickém muzeu v Chocni. - Listy Orlického muzea, 1: 42-49, 256-264. Choceň. ŠRÁMEK-HUŠEK, R., 1940: K rozšíření a biologii žábronožky Criocephaalopsis grubei a listonoha Lepidurus apus ve východním Polabí. – Věda přírodní, 20 (3): 85-89. Praha. ŠUMPICH, J. ,2001: Motýli Železných hor. Železné hory, Sborník prací, 11: 1-265. Nasavrky. ŠUMPICH, J., 1994: Příspěvek k poznání motýlí fauny VKP Štěpánovské stráně u Skutče (Lepidoptera). - Vč. sb. přír. - Práce a studie, 2: 61-66. Pardubice. TESAŘ, Z., 1957: Fauna ČSR 11. Brouci listorozí – Lamellicornia II. Nakladatelství ČSAV, Praha, 325 pp. ZÁMEČNÍK, J., 2003: Faunistické údaje z kartotéky a sbírky motýlů (Lepidoptera: Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea) Oldřicha Komárka v přírodovědeckém oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové. - Acta Musei Reginaehradecensis s. A., 29: 103-134.

Písemné zprávy, deponováno v Muzeu východních Čech v Hradci Králové: BOJČUK, J. in litt. , 1985 GREGAR in litt., 1998 JELÍNEK in litt., 2004 KLOUČEK, J. in litt., 2004 MERTLIK, J. in litt., 2004 POLÁČEK in litt., 1986 PROUZA, J. in litt. , 2004

111


3.1.9.3. Záchranná centra pro handicapované živočichy V současné době existují v Pardubickém kraji oficiálně pouze dvě záchranné stanice pro handicapované živočichy: Stanice ochrany přírody Pasíčka při 44/03 ZO ČSOP „Novohradka“ a Záchranná stanice volně žijících zvířat Zelené Vendolí – při 50/10 ZO ČSOP „Zelené Vendolí“. Obě stanice mají svá sběrná místa v několika dalších obcích. Péči o handicapované dravce a sovy v některých případech poskytují také členové klubu sokolníků. Ptákům v těchto případech bývá poskytnuta dobrá kvalifikovaná péče, z hlediska ochrany přírody je ale problematické, že v mnoha případech není nález handicapovaného ptáka a jeho převzetí do péče hlášen příslušným orgánům ochrany přírody a chybí jakákoliv dokumentace o tom, kde a za jakých okolností byl pták nalezen a jak s ním po ukončení léčby bylo naloženo.

Stanice ochrany přírody Pasíčka při 44/03 ZO ČSOP „Novohradka“; zařízení, spadající do Národní sítě stanic ČSOP kontakt - Bor u Skutče – Pasíčka 47, 539 44 Proseč u Skutče, tel. 469 321 396, vedoucí Josef Cach (603 502 862) Stanice je budována od roku 2001, předtím pracovala v provizorních podmínkách od roku 1997. Vlastní areál stanice je rozdělen do dvou částí – jedna je tvořena komplexy léčebných voliér, ve druhé se nacházejí expoziční voliéry s trvale handicapovanými živočichy. Expoziční část je přístupná veřejnosti a je využívána pro ekologickou výchovu. Do své péče stanice přijímá všechny druhy volně žijících živočichů (obratlovců). Probíhá zde léčení, rehabilitace, vypouštění vyléčených jedinců i péče o trvalé handicapy. Stanice ochrany přírody (SOP) Pasíčka v okrese Pardubice provozuje sběrná místa v Přelovicích, ve Starém Hradišti a v Pardubicích při ekocentru Paleta. V rámci Pardubického kraje pokrývá činnost SOP Pasíčka území pověřených obcí Pardubice, Přelouč, Holice, Vysoké Mýto, Ústí nad Orlicí, Žamberk, Litomyšl, Polička a Králíky.

Záchranná stanice volně žijících zvířat Zelené Vendolí při 50/10 ZO ČSOP „Zelené Vendolí“; zařízení, spadající do Národní sítě stanic ČSOP kontakt - 569 14 Vendolí 42, tel. 461 545 526, vedoucí Josef Zelený (604 830 851) Stanice existuje již asi 15 let. V současné době dochází k její úplné rekonstrukci, aby došlo k oddělení léčebných voliér od expozičních voliér s trvale handicapovanými živočichy. Stanice provádí mj. ekologickou výchovu na základních školách a přednášky pro veřejnost. Do péče jsou zde přijímány všechny druhy volně žijících živočichů (obratlovců). Probíhá zde léčení, rehabilitace, vypouštění vyléčených jedinců i péče o trvalé handicapy. Záchranná stanice volně žijících zvířat Zelené Vendolí provozuje sběrná místa v České Třebové, Litomyšli, Moravské Třebové – Linharticích, v Cerekvici nad Loučnou a v Bystřici nad Pernštejnem. V rámci Pardubického kraje pokrývá činnost stanice ve Vendolí území okresu Svitavy, Českou Třebovou a Lanškrounsko.

112


Konkrétní situace – záchranná centra a sběrná místa v Pardubickém kraji okres Pardubice Handicapované živočichy z okresu PA přebírá Stanice ochrany přírody Pasíčka a to přímo nebo prostřednictvím sběrných stanic. SOP Pasíčka provozuje v okrese PA tři sběrná místa: Pardubice – Ekocentrum Paleta, větší poloprofesionální sběrné místo s několika voliérami smluvní partner ČSOP 44/03 Přelovice – kontakt Petr Synek, 533 41 Přelovice 92 Staré Hradiště – kontakt Josef Pařízek, 533 52 Staré Hradiště 121 okres Chrudim Stanice ochrany přírody Pasíčka (Bor u Skutče – Pasíčka 47, 539 44 Proseč u Skutče). Jedná se o zařízení, spadající do Národní sítě stanic ČSOP. Do své péče přijímá všechny druhy volně žijících živočichů (obratlovců). Probíhá zde léčení, rehabilitace, vypouštění vyléčených jedinců i péče o trvalé handicapy. Sběrná místa spolupracující se SOP Pasíčka – Chrudim, Na Rozhledně 813, ČSOP 44/16 Široká ulice 31, Chrudim. okres Ústí nad Orlicí Jediným zařízením v okrese je záchytné centrum v České Třebové (kontakt Věra Malátková, Táborská 689, 560 02 Česká Třebová, tel. 603 990 965), které spadá pod Záchrannou stanici volně žijících zvířat Zelené Vendolí. Jedná se o kapacitně malé zařízení na dvorku soukromého domu. Do péče přijímá především ježky a handicapované dravce a sovy, v případě nutnosti jsou přijímáni i jiní živočichové. Zvířata k léčení, rehabilitaci a zpětnému vypouštění do přírody jsou předávána do stanice ve Vendolí. V rámci pokrytí okresu zajišťuje péči o zvířata na území pověřených obcí Č. Třebová a Lanškroun stanice Zelené Vendolí, zbytek okresu zajišťuje SOP Pasíčka. okres Svitavy Záchranná stanice volně žijících zvířat Zelené Vendolí (u p. Josefa Zeleného, 569 14 Vendolí 42). Jedná se o zařízení, spadající do Národní sítě stanic ČSOP. Do péče jsou přijímána všechna volně žijící zvířata. Probíhá zde léčení, rehabilitace, vypouštění vyléčených jedinců i péče o trvalé handicapy. Tato Záchranná stanice provozuje na Svitavsku záchytná centra v obcích: Litomyšl – kontakt prom biol. Lubor Urbánek, DDM,tel. 461 615 270, 604 824 652. Mor.Třebová – Linhartice – kontakt Gábi Horčíková, tel. 736 125 356 Cerekvice nad Loučnou - Pekla – kontakt Jiří Andrle, tel. 605 235 904 mimo Pardubický kraj ještě - Bystřice nad Pernštejnem, kontakt Dana Došlíková, tel. 566 552 955, 606 240 912. Na území pověřených obcí Litomyšl a Polička zajišťuje péči o zvířata SOP Pasíčka. Další zařízení pro handicapované živočichy v širším okolí Stanice ochrany fauny Pavlov, 584 01 Ledeč nad Sázavou – při AOPK Havlíčkův Brod; kraj Vysočina Stanice pro zraněné volně žijící živočichy, Jaroměř – při ČSOP “Ropáci Jaroměř”; kraj Královéhradecký ZOO Dvůr Králové nad Labem; kraj Královéhradecký Více o Záchranných centrech zvířat v ČR lze najít na internetových stránkách www.csop.cz

113


Hodnocení situace Popsaný stav nepovažujeme v žádném případě za uspokojivý. Stanice v Pasíčkách i ve Vendolí dobře a spolehlivě fungují, je třeba je však dobudovat, vybavit a zajistit finanční prostředky na profesionalizaci a celodenní provoz, aby například při péči o zraněná zvířata nebo opuštěná malá mláďata byla schopna reagovat velice rychle. V rámci ještě většího zlepšení a zajištění péče o poraněné zvířata je nutno z řad dobrovolníků doplnit síť sběrných míst na území celého kraje. Navrhujeme, aby v kraji vznikala a byla podporována zařízení dvojího druhu: 1. Záchranné stanice – t.j. zařízení s nejméně dvěma placenými zaměstnanci, s pravidelnou veterinární péčí, která mají kapacitu přijímat větší množství zvířat, jsou schopna odchytit či přijmout do péče kterýkoliv volně žijící druh obratlovců, kde jsou podmínky pro dlouhodobý pobyt, léčení, rehabilitaci, přípravu na návrat do přírody, popř. dostatečné prostory pro umístění některých trvale handicapovaných jedinců. Obě současné záchranné stanice tyto podmínky splňují a jejich počet v kraji považujeme za dostačující, pokud každá z těchto stanic bude provozovat další tzv. sběrná místa. 2. Sběrná místa jsou zařízení, provozovaná konkrétní záchrannou stanicí. Jejich funkcí je usnadnit veřejnosti styk s často vzdálenými záchrannými stanicemi. Handicapovaného živočicha mohou občané předat do nejbližšího sběrného místa, kde mu bude poskytnuta první pomoc a následně je zajištěn jeho co nejrychlejší převoz do kmenové záchranné stanice. V současné době každá ze dvou záchranných stanic provozuje několik sběrných míst. Tato zařízení spravují dobrovolní spolupracovníci, většinou na soukromých pozemcích. Ve sběrném místě není počítáno s dlouhodobou péčí o nemocné živočichy, proto jejich kapacita může být velmi omezená. Zároveň není bezpodmínečně nutné, aby každé sběrné místo bylo připraveno přijmout jakéhokoliv živočicha – podle možností provozovatele je možné vymezit druhy, které sběrné místo přijímá. Návrh oblastí pro podporu vzniku sběrných míst pro handicapované živočichy: okres Chrudim – Třemošnice okres Ústí nad Orlicí – Jablonné nad Orlicí

114


Finanční zabezpečení provozu záchranných center Zdroj- Josef Cach, Josef Zelený, září 2003 Financování provozu stanic jde v současné době z finančních prostředků ÚVR ČSOP, MŽP, LČR a dalších sponzorů. Pardubický kraj se podílí na provozu zařízení zejména v oblasti ekologické výchovy. Do dalšího financování je třeba intenzivně zapojit větší města na území kraje a vlastní Pardubický kraj. Je třeba pokrýt náklady na výstavbu několika léčebných voliér, plat pracovníků, odbornou veterinární činnost a zejména na dopravu živočichů do stanic. Problematika stanic a jejich financování by se měla též objevit v nově schvalovaném zákoně na ochranu přírody a krajiny. Kalkulace nákladů na provoz zařízení je a bude závislá na státních zdrojích tedy MŽP a Kraje jejich výše by měla pokrývat minimálně 70% nákladů jednotlivých zařízení. Největším výdajem záchranných stanic je doprava živočichů do zařízení, v této oblasti je žádoucí vytvořit síť partnerů pro dopravu živočichů. Partnerem pro dopravu živočichů z Přelouče, Pardubic, Chrudimi a dalších měst je firma Zlatovánek Polička. Ta na základě dohody dopravuje do stanice v rámci pravidelné autobusové linky takové poraněné živočichy, kteří nevyžadují okamžitou péči a jejichž odchyt a přeprava nejsou problematické. Obdobný systém dopravy je společně s dalšími „dopravci“ vhodné vytvořit i na dalších místech kraje, neboť znatelně snižuje náklady zařízení. Časový harmonogram: Rok :

Činnost :

2003 – 2005 kompletní dobudování a vybavení záchranných stanic SOP Pasíčka a ZSŽ Vendolí včetně kolaudace 2004 – 2006 zbudovat síť sběrných míst živočichů pod jednotlivými stanicemi 2004 – 2005 po dostavbě hlavních zařízeních provést intenzivní propagaci 2005 – 2007 zapojit intenzivně zařízení do ekologické výchovy veřejnosti a vybudovat zde pro tuto činnost zázemí

Stanice ochrany přírody Pasíčka Předpokládané náklady na dostavbu a provoz a) Předpokládaná výše finančních prostředků pro dostavbu ( za předpokladů dostavby svépomocí) Položka : Kotce pro léčbu savců Kryté půdní temperované komorové voliéry Velká rozletová voliéra Dobudování expozičních voliér Zbudování výběhu pro větší savce a ptáky Venkovní sklad krmiva ve výběhu Stavební úpravy místnosti pro obsluhu – hotovost Zpracování druhé části projektové dokumentace Odvod za vynětí ze ZPF Zaměření staveb Celkem :

115

Částka : 70.000,210.000,100.000,120.000,120.000,150.000,100.000,40.000,100.000,100.000,1.110.000,-


b) Celkové ideální náklady na jednoroční provoz SOP Pasíčka : Položka : Doprava Plat tří pracovníků (včetně hotovosti) Krmivo Elektřina, voda, topení Veterinární služby, léčiva Kancelářské potřeby, telefon Údržba, drobné opravy zařízení Celkem :

Částka : 70.000,468.000,200.000,40.000,30.000,40.000,50.000,898.000,-

Záchranné stanice živočichů Zelené Vendolí Předpokládané náklady na dostavbu a provoz a) Předpokládaná výše finančních prostředků pro dostavbu ( za předpokladů dostavby svépomocí) Položka: Karanténa Rozletová voliéra Půdní zimoviště ptáků Ošetřovna, klubovna, vytápění, spaní pro mládež Boxy pro zvěř Expozice pro drobné ptáky Voliéry pro savce Projektová dokumentace Celkem:

Částka: 50.000,50.000,300.000,300.000,100.000,20.000,20.000,40.000,880.000,-

b) Celkové ideální náklady na jednoroční provoz Položka: Doprava Plat zaměstnanců Krmivo Elektřina, voda, topení Veterinární služby, léčiva Kancelářské potřeby, telefon Údržba, drobné opravy Celkem :

Částka : 70.000,312.000,255.500,40.000,20.000,36.000,30.000,763.500,-

116


3.1.9.4. Záchranné programy 1. Význam záchranných programů a jejich zakotvení v legislativě Záchranné programy jsou zaměřeny na péči o chráněné druhy a jejich přirozená stanoviště. Často vyžadují specifická ochranná opatření a speciálně zaměřený management. Podle § 52 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb. zajišťují záchranné programy pro zvláště chráněné druhy všechny orgány ochrany přírody. Z dalších ustanovení zákona vyplývá, že pro druhy kriticky a silně ohrožené je tímto orgánem státní ochrana přírody Ministerstvo životního prostředí, pro druhy ohrožené jsou tímto orgánem krajské úřady nebo správy národních parků a chráněných krajinných oblastí. Vypracované záchranné programy výše zmíněné orgány státní správy také schvalují. Cílem těchto programů je záchrana zvláště chráněných druhů před vyhynutím nebo snížení stupně jejich ohrožení. Po schválení záchranného programu musí jeho vykonavatel požádat příslušný orgán ochrany přírody o udělení výjimky z ochranných podmínek předmětného druhu podle § 56 (ochranné podmínky rostlin §49, živočichů § 50 zákona). Orgánem ochrany přírody pro udělování výše citovaných výjimek je u kriticky a silně ohrožených druhů (dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.) Státní ochrana přírody, u ohrožených druhů krajský úřad. Pro výběr druhů na zpracování záchranných programů a pro jejich naplňování jsou ustanoveny poradní sbory. Řešitelé jsou vázáni jejich odborným stanoviskem. Vstupní a závěrečnou oponenturu zajišťuje odborné pracoviště ochrany přírody pověřené MŽP, zpravidla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s vědeckými institucemi a dalšími pracovišti ochrany přírody. 2. Záchranné programy pro živočichy V roce 1998 byly Ministerstvem životního prostředí schváleny dva záchranné programy, vypracované odborem ochrany lesa MŽP. Záchranný program pro rysa ostrovida (Lynx lynx), koncipovaný na období 1998-2000, spočíval především v zonaci areálu rozšíření rysa v ČR podle stupně požadované ochrany (vyloučení lovu v některých oblastech) a dále také v osvětě. Záchranný program pro tetřeva hlušce (Tetrao uroallus), probíhající v letech 1998 – 2007, je zaměřen na odchovy v zajetí a následné vypuštění do volné přírody. Jediným dalším záchranným programem pro zvláště chráněné živočichy, který byl od té doby schválen MŤP, je velmi komplexní a dobře zpracovaný záchranný program pro perlorodku říční (Margaritifera margaritifera). Kromě toho probíhá již několik let záchranný program pro sokola stěhovavého (Falco peregrinus) a raroha velkého (Falco cherrug), který sice zatím nebyl schválen MŽP, je však koordinován poradním sborem složeným z předních odborníků. Prioritní druhy živočichů pro vypracování záchranných programů ve východních Čechách v následujících letech jsou: bobr evropský (Castor fiber), sysel obecný (Citellus citellus), vydra říční (Lutra lutra), rak říčíní (Astacus fluviatilis). 3. Záchranné programy pro rostliny Momentálně probíhají dva záchranné programy a to pro matiznu bahenní (Angelica palustris), který je podporován prostřednictvím grantu MŽP pro nevládní organizace, a pro rdest dloholistý (Potamogeton praelongus). Tato podpora však není každoroční a některé činnosti jako třeba posouzení genetické variability populací nemohou být z tohoto zdroje financovány. V procesu schvalování jsou na MŽP záchranné programy pro vstavač trojzubý (Orchis 117


tridentata) a vratičku mnohoklanou (Botrychium mutlifidum). V určité podobě, která bude patrně ještě doplněna a rozšířena, existuje záchranný program i pro rod šídlatka (Isoëtes). Již několik let probíhá záchranný program pro nížinnou formu hořce jarního (Gentiana verna). Připravují e záchranné programy pro zvonovec liliovitý (Adenophora liliifolia), pcháč žlutoostenný (Cirsium brachycephalum), sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides) a také pro vybrané druhy rodu kuřička (Minuartia). Ke konci loňského roku proběhly přípravné práce ke zpracování záchranného programu pro hořeček český (Gentianella bohemica), určité části z tohoto elaborátu budou zobecnitelné pro všechny hořečky. Již delší dobu probíhající aktivity pro záchranu hvozdíku písečného českého (Dianthus arenarius subsp. bohemicus) budou zřejmě také shrnuty do podoby záchranného programu. Prioritní druhy rostlin pro vypracování záchranných programů ve východních Čechách v následujících letech jsou: kozinec písečný (Astragalus arenarius), hlízovec Loeselův (Liparis loeselii), odemka vodní (Catabrosa aquatica), řeřišnice Opizova (Cardamine amara subsp. Opicii), rod hořeček (Gentianella). 4. Metodika zpracování záchranných programů Metodika pro zpracování záchranných programů pro zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin a živočichů (KLAUDISOVÁ 2002) byla přijata Ministerstvem životního prostředí jako interní odborný materiál orgánů ochrany přírody a MŽP bude vyžadovat její dodržování při schvalování záchranných programů. Tím je prolomena jedna z vážných bariér, protože existuje všeobecně dostupný rámec, podle kterého lze záchranný program sestavit a MŽP má v ruce jasná pravidla pro rozhodování, zda je záchranný program přijatelný, či nikoli. 5. Financování záchranných programů Odpovědnost státu za péči o zvláště chráněné druhy, zakotvená v zákoně č. 114/1992 Sb., se odráží i ve státní dotační politice. V tomto směru by měl poskytovat nejdůležitější zdroje speciální dotační titul Státního fondu životního prostředí ČR nazvaný „Realizace schválených záchranných programů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů“ (dílčí program č. 3.1.7. v rámci programu Péče o přírodní prostředí, ochrana a využívání přírodních zdrojů. Některá opatření je možno realizovat i pomocí Programu péče okrajinu MŽP a některých dalších programů. 6. Záchranný program ve Východních Čechách V květnu 2003 byl schválen Ministerstvem životního prostředí záchraný program pro rdest dlouholistý (Potamogeton praelongus), který se v České republice vyskytuje na poslední lokalitě, tj. v přechodně chráněné ploše – Rameno u Stříbrného potoka v Malšově Lhotě u Hradce Králové. V záchranném programu se navrhuje, kromě záchrany populace rdestu dlouholistého přímo v lokalitě Rameno u Stříbrného potoka v Malšově Lhotě, také další varianta, a to kultivace a následné vysázení druhu na nové vhodné lokality. Rdest dlouholistý (Potamogeton praelongus) je již od roku 1988 ve venkovní kultuře v Botanickém ústavu AV ČR v Třeboni (HUSÁK, ADAMEC 1998), v níž se udržuje několik desítek rostlin. Tyto namnožené rostliny by mohly být v následujících letech použity jednak k posílení stávající poslední populace rdestu v Ramenu u Stříbrného potoka po provedeném odbahnění, tak i k experimentálnímu vysazení na potenciální vhodná stanoviště na Královéhradecku a Pardubicku v některých říčních tůních a ramenech Orlice nebo Labe a v písnících.

118


Literatura: Klaudisová A. [ed.] 2002: Metodika pro zpracování záchranných programů pro zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin a živočichů. – AOPK ČR Praha. Marhoul P. et al. 2003: Záchranné programy živočichů v České republice. Jak dál? Ochrana přírody 6/58:175 – 179. Prausová R. [ed.] 2000: Záchranný program pro rdest dlouholistý. – 55 p., ms., [Depon. In: AOPK ČR, středisko Pardubice]. Prausová R. et al. 2004: Řešení záchrany poslední populace rdestu dlouholistého (Potamogeton praelongus WULFEN) v České republice Ochrana přírody 3/59: 82 – 86 Rybka V. et Klaudisová A. 2004: Záchranné programy ohrožených druhů rostlin. Ochrana přírody 3/59: 67 – 70.

119


3.1.10. Významné geomorfologické a geologické jevy Geologické, geomorfologické a paleontologické lokality Pardubického kraje: 1) Bětník 2) Bítovany 3) Bohuňovské skály 4) Budislavské skály 5) Čertova skála 6) Čertovy díry 7) Čtyři palice 8) Hápova skála 9) Hedvikovské údolí (Peklo) 10) Husí krk 11) Hušák 12) Choceň 13) Chrastavec 14) Chrtníky 15) Jeskyně u Horního Újezda 16) Jeskyně u Rozhraní 17) Kaviny 18) Kochánovické údolí 19) Košumberk 20) Králický Sněžník 21) Krkanka (Peklo) 22) Kunětická hora 23) Litické průlomové údolí 24) Lovětínská rokle 25) Meandry Struhy 26) Městečko Trnávka - Horka 27) Moravský Karlov 28) Mrákotín u Skutče 29) Mýtkov 30) Na skalách 31) Nemošická stráň 32) Oheb 33) Peliny 34) Pivnice 35) Podskala 36) Průlomové údolí Labe 37) Průvanová jeskyně 38) Přesyp u Sváravy 39) Přesypy u Rokytna 40) Rybenské Perničky 41) Skalka u Sovolusk 42) Slepencové rokle u Městečka Trnávky 43) Střítežská rokle 44) Střemošická stráň 45) Studenské skály 120


46) Sudislavské maštale 47) Sutice 48) Sutiny 49) Šilinkův důl 50) Škrovád 51) Třebovské stěny 52) Údolí Orličky 53) Vápenopodolský kras 54) Zemská brána 55) Žampach 1) Bětník Pseudokrasová jeskyně nad levým svahem údolí Domoradického potoka, asi 1 km severně od Popovce, poblíž osady Bětník. Vznikla rozšířením puklin gravitačním pohybem slínovcových horninových bloků. Otevírá se malým vstupem na dně drobného závrtu a vytváří šikmou podzemní chodbu přes 30 m dlouhou, 20 m hlubokou a kolem 1 m širokou. 2) Bítovany Odkryv v pravém břehu potoka Ležáku, jižně od obce Bítovan. Je součástí PP Farář. Vystupuje zde silně fosilně zvětralá žula žumbereckého typu, která se zde noří pod křídu. Na žule spočívá asi 2,5 m bazálního křídového slepence. Mírnou depresi při pravé straně odkryvu vyplňuje silně písčitý, slídnatý jílovec peruckých vrstev. Z peruckých vrstev jsou známy otisky kožovitých listů druhu Krannera mirabilis. V nadloží bazálního slepence vystupují glaukonitické pískovce korycanských vrstev. Na povrchu pískovcových skal se vyskytují drobné tvary zvětrávání a odnosu. 3) Bohuňovské skály Skalnatá soutěska v údolí Křetínky západně od Bohuňova, na česko-moravském pomezí. Místo je proto též označováno jako Zemská brána. Křetínka zde obnažila téměř 150 m dlouhé a až 50 m vysoké amfibolitové výchozy, místy detailně provrásněné tzv. ptygmatickými vrásami, které patří k nejdokonalejším ukázkám tohoto jevu v ČR. 4) Budislavské skály Soustava hluboko zaříznutých, kaňonovitých údolí a úzkých soutěsek ve svrchnokřídových (cenomanských) pískovcích severovýchodně od Proseče, v pramenné oblasti Novohradky. Tvoří PR Maštale. Původně souvislá tabule pískovců, jejíž zbytky mají největší nadmořskou výšku asi 550 m, byla postupným zvětráváním a erozní činností pramenných zdrojnic Novohradky rozčleněna do úzkých roklí: V Kvíčalnici, Voletínské údolí, Vranické údolí, Karálky, Všivice. Údolní stěny jsou zvětráváním a odnosem pískovců členěny do pozoruhodných skalních útvarů: skalních věží, bloků, pseudokrasových jeskyní, převisů, výklenků, dutin, voštin, oken, říms, výčnělků apod. Zajímavá jsou zvláště miniaturní skalní bludiště Toulovcových a Městských maštalí, Dudychova jeskyně, viklan Kolumbovo vejce a jiné skalní útvary. V nižších partiiích údolí se potoky zařezávají již do krystalického podloží. Území se nachází na jihozápadním okraji vysokomýtské synklinály. Základní horninou tvořící dna většiny údolí je tzv. zderazská žula (načervenalý muskoviticko-biotitický granit). Nejstarší křídové sedimenty (perucké vrstvy, cenoman), tvořené černošedými slídnatými jílovci a prachovci, jsou známy z tohoto území pouze z vrtů, kde dosahují mocnosti 0-26 m. Hlavním křídovým sedimentem budujícím skalní útvary jsou cenomanské

121


pískovce mořského původu (korycanské vrstvy), mocné maximálně 50 m, průměrně však 32 m. Ve spodní části korycanských vrstev jsou žlutavé křemenné pískovce s glaukonitem. Výše jsou vyvinuty hrubozrnné pískovce s charakteristickým tabulárním šikmým zvrstvením několikametrových rozměrů. Nejvyšší polohy korycanských vrstev reprezentují zelenavé glaukonitické jílovité pískovce se stopami biogenní činnosti organismů. Podle směrů spádnic šikmého zvrstvení lze usuzovat, že zdrojem písčitého materiálu byly žuly a ruly poličského krystalinika. Jílovce a spongilitické slínovce (opuky) bělohorského souvrství (turon) pokrývají cenomanské pískovce na plošině mezi Borem u Skutče a Novými Hrady. 5) Čertova skála Ojedinělý skalní útvar v Pardubické kotlině, vystupující ze svrchnokřídových sedimentů při osadě Škudly, západně od Přelouče. Jde o denudací vypreparovaný a lámáním kamene částečně porušený výchoz ordovických křemenců, dlouhý téměř 30 m a vysoký 68 m. 6) Čertovy diry Pseudokrasové jeskyně v levém svahu údolí Bělského potoka (pravý přítok Svitavy) mezi Bělou a Brněncem. Vytvořily se ve svrchnokřídových slínovcích svahovým pohybem horniny a procesy zvětrávání. Střídají se zde úzké a nízké průlezy s prostornějšími chodbami. Největší jeskyně je asi 100 m dlouhá a přes 10 m hluboká. Povrchové svahové deformace v okolí svědčí o sesuvných procesech. 7) Čtyři palice Vrcholový skalní útvar (732 m) v zakončení hřbetu nad údolím řeky Svratky, asi 1 km severovýchodně nad obcí Milovy v CHKO Žďárské vrchy. Tvoří PR Čtyři Palice. Skalní útvar budují migmatitizované a granitizované ruly svrateckého krystalinika. Mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách byly vypreparovány tři mohutné skalní bloky, nazývané Čtyřpaličatá skála, Děvín a Tvrz, na něž navazuje nižší skalní hřeben Opomenutá. Čtyřpaličatá skála dosahuje délky 50 m, výšky stěny až 33 m, a podle puklin jsou na jejím vrcholu zformovány čtyři výrazné bloky - lidově zvané palice. Skalní stěny jsou zvětráváním modelovány drobnými prohlubněmi (voštinami) a na temeni jsou vytvořeny charakteristické skalní mísy. Pod skalními stěnami jsou odlámané suťové haldy, pokračující dále na svazích balvanovým proudem a kongeliflukčními balvanitými pokryvy. 8) Hápova skála Výrazný migmatitový skalní útvar u osady Františky, v západním svahu Velkých Pasek (709 m). Je součástí CHKO Žďárské vrchy. Jde o typický mrazový srub, vytvořený rozpadem horniny vlivem mrazového zvětrávání podél puklin a skloněných ploch břidličnatosti. Je vysoký 6-9 m, široký 20-30 m a asi 80 m dlouhý, orientovaný do směru ZSZ-VJV. 9) Hedvikovské údolí (Peklo) Výrazné průlomové údolí Zlatého (Počáteckého) potoka, pravého přítoku Doubravy, jihozápadním zlomovým okrajem Železných hor, východně od Třemošnice v CHKO Železné hory. Je součástí NPR Lichnice-Kaňkovy hory. 10) Husí krk Výrazné údolí Řetovského potoka mezi Řetůvkou a Hrádkem se soustavou hlubokých meandrů. Údolí je vyhloubené ve svrchnokřídových opukách, které místy vystupují z příkrých svahů v podobě hřbetů a stěn. V jednom ze skalních útvarů poblíž Hrádku vznikla zvětráváním opuk necelých 10 m dlouhá pseudokrasová jeskyně v Babí skále.

122


11) Hušák Balvanité výchozy ve hřbetu severně od kóty Hušák, 3 km jihozápadně od Městečka Trnávky. Střední a hrubé, místy až balvanité, mírovské slepence náležejí k mohelnickému souvrství (karbon, kulm). V drobnější frakci převažují silně křemenné valouny, mezi hrubými valouny dominují až balvany metapískovce, krystalických břidlic nebo spilitů. Základní hmotu tvoří zelenavé metadroby. Hrubší slepence jsou vázány téměř výhradně na vrcholový hřbet. V nižších polohách přecházejí slepence do poloh, kde se velmi nepravidelně střídají zbřidličnatělé droby s drobnými až štěrčíkovitými slepenci. Slepence jsou zvrásněny do ležatých vrás. 12) Choceň Výrazný oboustranný železniční zářez u nádraží, v jihovýchodní části města Chocně, ukazující tektonické pohyby v období saxonské tektogenese Českého masívu v třetihorách. Zářez trati obnažuje západní rameno vrásového prohybu (tzv. choceňské flexury) v křídových sedimentech jizerského souvrství. Křídové vrstvy jsou zde výrazně ukloněny 15° k západu. Struktura odděluje vysokomýtskou synklinálu na západě od potštejnské antiklinály na východě. 13) Chrastavec Lom s instruktivními profily křídových sedimentů bělohorského souvrství při východním okraji Chrastavce, nejlepší odkryv křídových rohovců ve východních Čechách. Ve spodní a střední části lomu jsou odkryty běložluté spongilitické, písčité slínovce (opuky). Ve svrchních partiích lomu (6 m) jsou vyvinuty spongilitické glaukonitické pískovce s lavicemi chalcedonových rohovců. Chalcedonové polohy jsou cca 0,35 m mocné. Chalcedon (silicit) je namodralý, šedý až medově žlutý. Nálezy fosilních mlžů (inocerámů) v celém profilu dokládají turonské stáří sedimentů. 14) Chrtníky Aktivní lom v prvohorních diabasech v pravobřežní části údolí potoka Struha, odkrývající transgresi křídy přes prvohorní vyvřelý podklad. V nejvyšší části lomu, cca v 280-290 m.n.m., je rozsáhlý systém úzkých depresí (kapes), vyplněných příbojovými křídovými sedimenty. Výplň kapes je tvořena valouny a balvany diabasu o velikosti do 1 m. Mezerní hmotu mezi valouny tvoří organodetritické vápence s hojnou fosilní faunou ústřic (druh Exogyra reticulata), brachiopodů (druh Cyclothyris zahalkai), ostnů ježovek (např. druh Cidaris sorigneti) aj. Povrch valounů je místy pokryt tenkými železitými krustami a přisedlými společenstvy fosilních organismů (dírkovci, mlži, koráli, mořské houby, červi a mechovky), vykazujícími dvě etapy osídlení. 15) Jeskyně u Horního Újezda Jedna z největších jeskyní ve slínovcích české křídové pánve na Cíkovské stráni, mezi údolími Desné a Lubenského potoka, u Horního Újezda. Byla objevena v roce 1957, kdy se tu při orbě propadla noha koně. Jeskyně má charakter stupňovitých rozsedlinových propastí, z nichž největší (délka 15 m a hloubka 8 m) je vstupní prostorou, na kterou navazují úzké trhliny do hloubky přes 35 m. Podzemní systém se vytvořil pohybem horninových bloků a zvětráváním rozpadavých slínovců. 16) Jeskyně u Rozhraní Nejrozsáhlejší pseudokrasová jeskyně ve svrchnokřídových slínovcích v Čechách, asi 0,5 km západně od Rozhraní. Otevírá se malým vstupem v levém svahu údolí Bradlenského potoka (pravá pobočka Svitavy). 390 m dlouhý podzemní systém většinou úzkých a nízkých

123


chodeb a průlezů vznikl rozšířením puklin a vrstevních ploch svahovým pohybem horninových bloků. Jediná prostornější síň je však jen 10 m dlouhá, 8 m vysoká a 3 m široká. Jeskyně je zajímavá též z hlediska výskytu netopýrů. 17) Kaviny Hluboko zaříznuté skalnaté údolí Kavinského potoka, pravého přítoku Křetínky, v Dolní Lhotě, asi 3 km jihovýchodně od Svojanova. V údolí vystupují výchozy krystalických hornin, místy s vápencovými vložkami. V levém údolním svahu se vytvořil pod soustředným pramenem asi 20 m vysoký pěnovcový proud, patřící k nejvýraznějším v ČR. 18) Kochánovické údolí Zajímavý údolní tvar v oblasti kochánovických rybníků, mezi kótami Hůra (392 m) a Zabitý kopec (363 m), 3 km jihozápadně od Slatiňan v CHKO Železné hory. Jedná se o předpokládané opuštěné údolí Chrudimky z období čtvrtohor, čemuž nasvědčují i nalezené říční štěrky nad horní hranou. Je zde velmi typicky vyvinut vrubový (neckovitý) údolní profil. Oblast je tvořena horninami chrudimského staršího paleozoika. V okolí se vyskytují četné skalní výchozy těchto hornin, zvláště velmi odolných ordovických křemenců. Dno údolí v minulosti posloužilo k založení soustavy rybníků. 19) Košumberk Vulkanický vrch při pravém svahu údolí Novohradky nad obcí Luže. Je nejjižnějším a nejvýchodnějším neovulkanickým tělesem v Čechách. Jedná se o denudací a erozí odkrytý lakolit, tvořený olivínickým nefelinitem, horninou příbuznou čediči. Na kontaktu vystupujícího magmatu se svrchnokřídovými slínovci místy vznikla přeměněná hornina porcelanit. Vrcholové partie byly částečně pozměněny stavbou stejnojmenného středověkého hradu. 20) Králický Sněžník Třetí nejvyšší pohoří v České republice (1 423 m), tvořící pramennou oblast řeky Moravy. Tvoří NPR Králický Sněžník. Jedná se o kerné pohoří, vymezené v západní části kladským zlomem. Budují jej přeměněné horniny převážně tzv. orlicko-sněžnického krystalinika. Jde zvláště o migmatity, ortoruly, pararuly a svory s vložkami krystalických vapenců a dolomitů, křemenců a amfibolitů. Z ústřední vrcholové partie vybíhá několik hřbetů, dělených ještě na dílčí rozsochy. Nejvýraznější jsou dva hřbety směru S-J, oddělené hluboko zaříznutým údolím horní Moravy, která pramení těsně pod hlavním vrcholem. Ta zde přijímá několik přítoků. Její pravý přítok zvaný Ve srázném vytváří 18 m vysoký vodopád. Přes pohoří přechází hlavní evropské rozvodí a na vrcholu Klepý (1 144 m) se stýkají úmoří dokonce tří moří: Baltského, Severního a Černého. Ve čtvrtohorách se celé horstvo nacházelo v předpolí pevninského ledovce. Výše položené části pohoří byly výrazně modelovány mrazovým zvětráváním, zejména nivací se vznikem nivačních depresí, z nichž nejvýraznější je pramenný amfiteátr Moravy. Mrazové zvětrávání dalo dále vzniknout skalním hradbám (Vlaštovčí kameny), mrazovým srubům, kamenným mořím, úpadům atd. Na vrcholu se vytvořily též mrazem tříděné půdy. V krystalických vápencích a dolomitech v údolí horního toku Moravy vznikl pozoruhodný tropický kras. Z jeskyní jsou nejznámější Tvarožné díry s podzemním tokem, Patzeltova jeskyně s jezírkem a Mramorové jeskyně v tzv. Mramorovém lomu u Velké Moravy. Je zde též několik závrtů, ponorů (potok Poniklec) a vyvěraček (pod Tvarožnými dírami, Kopřivový a Mléčný pramen). Těžba vápence odkryla hluboké škrapy a geologické varhany.

124


21) Krkanka (Peklo) Sevřené skalnaté údolí Chrudimky vyhloubené ve vyvřelinách (žulách) železnohorského plutonu v CHKO Železné hory. Tvoří PR Krkanka a PR Strádovské Peklo. Chrudimka zde vytvořila několik km dlouhou, úzkou soutěsku s množstvím skalních výchozů, mrazových srubů, balvanovým mořem, balvanitým řečištěm atd. Postranní údolí jsou strmá s drobnými peřejemi a vodopády. Na některých místech se projevuje různá rychlost zvětrávání a odnosu a vznikají tak mikrotvary. 22) Kunětická hora Neovulkanický vrch (307 m), vystupující asi 70 m nad okolní terén a tvořící dominantu Pardubické kotliny, severně od Pardubic. Jedná se o typický lakolit, tvořený znělcem, odkrytý denudací ze svrchnokřídových sedimentů. Místy lze pozorovat polohy porcelanitu, vzniklého kontaktní přeměnou okolních slínovců vystupujícím magmatem. Vrch byl pozměněn stavbou středověkého hradu a později na jižním svahu porušen těžbou kamene. 23) Litické průlomové údolí Výrazné průlomové údolí Divoké Orlice napříč litickou antiklinálou, mezi Záchlumím a Sopotnicí. Součástí je PP Hradní kopec Litice. Řeka si zde vyhloubila až 300 m hluboké strmé údolí a pod bazálními svrchnokřídovými sedimenty (převážně pískovci a slepenci) obnažila granodioritové jádro antiklinály (tzv. litická žula). Nad severním pravým svahem vystupuje vrch Chlum (603 m), nad jižním levým kóta Kletná (535 m). Geologický podklad, narušený tektonickými poruchami, předurčil průběh hluboce zaříznutého údolí Divoké Orlice, které zde vytváří typický zaklesnutý meandr s Hradním kopcem ve svém jádře a s hradem Litice na vrcholu. Litická žula je intenzivně těžena v několikaetážovém lomu v Liticích. 24) Lovětínská rokle Výrazný údolní zářez Lovětínského potoka, pravého přítoku Doubravy, v jihozápadním zlomovém svahu Železných hor, severovýchodně od Třemošnice v CHKO Železné hory. Je součástí NPR Lichnice-Kaňkovy hory. Odděluje hřbet Krkaňku od protějšího svahu s ostrohem hradu Lichnice. Údolí se vyznačuje balvanitým řečištěm s řadou peřejí a drobnými obřími hrnci. Ze skalních výchozů je nejznámější Dívčí skok na horní hraně levého údolního svahu. 25) Meandry Struhy Pozoruhodně meandrující přirozené koryto potoka Struha, levého přítoku Labe, v úzké nivě jižně od Valů u Přelouče. Tvoří PP Meandry Struhy. Lze tu sledovat všechna stadia vývoje tohoto jevu: od zákrutů přes typické meandry s úzkou šíjí až po mrtvá ramena oddělená boční erozí. 26) Městečko Trnávka – Horka Výchozy v lomu a v několikaetážovém zářezu bývalé stavby dálnice, 1 km severně od Městečka Trnávky. Jedná se o typovou lokalitu trnáveckých břidlic s devonskou faunou (givet), instruktivní profil kontaktu trnáveckých břidlic s nadložními masivními slepenci. Složitý a rozlehlý výchoz nad tratí byl vytvořen převážně při stavbě dálnice v době 2. světové války. Významné jsou zejména odkryvy na východním okraji zářezu nad tratí, kde je zastižena překocená synklinála, v jejímž jádře vystupují béžové pískovce, místy až drobnozrnné slepence. V nich byly zjištěny mechanoglyfy, zejména proudové stopy a vlečené rýhy, zabořené do zelenošedých a šedohnědých prachovitých břidlic. Nedávno byla přímo v místě vrásového ohybu nalezena v břidlicích makrofauna. Břidlice tvoří celé sousední návrší Horka, odkud byly rovněž popsány nálezy makrofauny. Popsané erozní stopy naznačují

125


paleoproudění ve směru SV-JZ. Dále zde lze sledovat poklesovou dislokaci se superpozicí psamitů až drobných psefitů (považovaných za ekvivalent mírovských slepenců) na trnáveckých břidlicích. V jižní části zářezu byly zjištěny na vrstevních plochách stopy hrnutí bahna. 27) Moravský Karlov Pískovna východně od Červené Vody, s unikátním odkrytým tektonickým stykem křídy kladského prolomu a ortorul. Pískovna je podkovovitého tvaru o výšce stěny do 5 m. Silně tektonizované opuky hraničí podél příčného zlomu s ortorulami, které jsou přesmyknuté přes křídu. Šedočervené zrnito-plástevné ortoruly jádra orlicko-sněžnické klenby jsou silně drcené a zvětralé. 28) Mrákotín u Skutče Soustava opuštěných zarostlých a zatopených lomů v středně až hrubozrnném amfibolicko-biotitickém granodioritu jihozápadně od Mrákotína, příklad kulovitého zvětrávání žuly. 29) Mýtkov Soustava opukových skalních útvarů v pravém údolním svahu Tiché Orlice mezi Brandýsem nad Orlicí a Chocní. Tvoří PR Hemže-Mýtkov. Přibližně uprostřed výšky svahu vystupuje 19 samostatných útvarů (hřbetů a srubů) oddělených erozními rýhami. Prostřední jsou až 25 m vysoké, podél puklin byly místy vyčleněny i izolované skalní věže. Nápadná je i modelace podél nestejně odolných vrstev. Úpatí svahu zasahuje k mrtvému ramenu Tiché Orlice. 30) Na skalách Památka na příbojovou činnost svrchnokřídového moře při východním okraji Rabštejnské Lhoty v CHKO Železné hory. Tvoří PP Na skalách. V opuštěném lomu je zde v profilu odkryto transgresní uložení mořských křídových sedimentů na ordovických křemencích. Křemencové skalky v podloží pískovců byly ohlazeny mořským příbojem a posléze pohřbeny mořskými sedimenty. V severovýchodní části lokality jsou zachovány hrubé slepence a valouny vytvořené tehdejším příbojem (až 0,6 m v průměru ). Tmel slepence je písčitý, nadloží tvoří kvádrový pískovec s glaukonitem. V pískovcích se nacházejí špatně zachované zbytky mořské fosilní fauny (brachiopodi, zoubky žralokovitých ryb aj.). 31) Nemošická stráň Jižní až jihozápadní svah údolí Chrudimky mezi Nemošicemi a Pardubicemi. Tvoří PP Nemošická stráň. Geologickým podkladem jsou křídové sedimenty, reprezentované prokřemenělými (silicifikovanými) vápnitými jílovci rohateckých vrstev. Křídové jílovce obsahují bohatou fosilní faunu, většinou mořské ježovky a mlže (inocerámy), podle kterých jsou též tyto vrstvy nazývány jako zvonivé inocerámové opuky. 32) Oheb Rulový skalní útes v pravém údolním svahu Chrudimky nad Sečskou přehradní nádrží v CHKO Železné hory. Tvoří PR Oheb. Na vrcholku útesu se nachází zřícenina hradu Oheb a významné naleziště měkkýší fauny. Zdejší přeměněné horniny bývají podle tohoto místa nazývány ohebské ortoruly. Tyto horniny jsou díky příměsi ortoklasu načervenalé, zřetelně břidličnaté, místy provrásněné. Zvětráváním se hornina rozpadá na kamenité eluvium a výrazná balvanová moře a sutě. Skalní útes představuje nárazovou stěnu jednoho ze zakleslých meandrů.

126


33) Peliny Soustava opukových skalních útvarů v pravém údolním svahu v ostrém zákrutu Tiché Orlice při východním okraji Chocně. Tvoří PR Peliny. Skalní útvary jsou tvořeny pevnými vápnitými pískovci křídového stáří (jizerské souvrství, svrchní turon). Uprostřed svahu zde vystupuje 21 samostatných útvarů (stěn, srubů, věží) vysokých až 35 m a širokých až 40 m. Nápadná je modelace výchozů podél puklin a nestejně odolných vrstev (např. jeskynní výklenek Koňská díra). Jednotlivé skalní útvary jsou odděleny roklemi. 34) Pivnice Skalnatá rokle ústící zleva do údolí Novohradky jižně od osady Dolany. Tvoří PP Pivnice. Ve svrchnokřídových pískovcích se tu vytvořily zajímavé tvary zvětrávání a odnosu. Nachází se zde 5 m dlouhý skalní tunel, 30 m dlouhá vrstevní jeskyně, převisy, výklenky, dutiny, vodopádové stupně, obří hrnce a jiné. Nejzajímavější část se nazývá Žižkovy Maštale. 35) Podskala Výrazná opuková skalní stěna v pravém údolním nárazovém svahu údolí potoka Žejbro, nad osadou Podskála. Tvoří PP Podskala. 36) Průlomové údolí Labe Průlomové údolí Labe severozápadním výběžkem Železných hor mezi Kojicemi a Týncem nad Labem. 37) Průvanová jeskyně Nekrasová podzemní dutina v levém svahu údolí Tiché Orlice asi 0,5 km východně od Hrádku, jihozápadně od Ústí nad Orlicí. Byla objevena speleologickým průzkumem v roce 1961. Vznikla svahovým pohybem slínovcových bloků a tvoří ji na sebe navazující úzké rozsedliny, klesající do hloubky téměř 40 m (v době objevu patřila k nejhlubším známým propastem v Čechách). Speleologický průzkum zde byl motivován snahou objevit ledovou jeskyni: o přetrvávání ledu v podzemních trhlinách svědčí chladná voda v pramenech a chladný průvan v letním období. 38) Přesyp u Sváravy Jeden z nejdokonaleji zachovalých písečných přesypů v Polabí, východně od Týnce nad Labem, jižně od statku Svárava, vzniklý během pozdního glaciálu (před 15 000 – 13 000 lety) vyvátím materiálu z labských teras. Tvoří PR Duny u Sváravy. Nepravidelně migrující těleso bylo překážkou rozvoje zemědělství v 18. a 19. století a proto bylo postupně stabilizováno umělou výsadbou. Obloukovitý přesyp je ve východní části asi 0,5 km široký, boční ramena jsou protáhlá téměř 200 m ve směru východ-západ. Východní a jižní svahy převyšují okolí o 5-7 m, západní svah je pozvolnější. Čelní val přesypu vymezuje mokřina na nivních uloženinách, která patrně byla příčinou vzniku přesypu, neboť brzdila větrem unášený písek. Písky jsou čisté, křemité, se zrny průměrně 0,5 mm velkými. Přesyp je zalesněný převážně borovými porosty. 39) Přesypy u Rokytna Jedna z nejzachovalejších skupin písečných přesypů v Polabí, severovýchodně od Rokytna. Tvoří PR Přesypy u Rokytna. Tvoří asi 0,5 km dlouhý a 200 m široký pás. Ústřední hřbet přesypů je až 19 m nad okolním terénem, příčná sedla jej dělí do dunových vyvýšenin. Na severu jsou profily písčitých sedimentů odkryté těžbou. Přesypy jsou zalesněny borovým porostem, bez ploch volného písku.

127


40) Rybenské Perničky Dva samostatné vrcholové migmatitové skalní útvary (748 m), až 22 m vysoké, s četnými skalními mísami na povrchu, západně od Pusté Rybné v CHKO Žďárské vrchy. Tvoří PP Rybenské Perničky. Skalní útvary na plochém rozvodním hřbetu byly vypreparovány na pruhu ortorul svrateckého krystalinika mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách. Tvoří dva oddělené skalní bloky typu mrazových srubů s výškou stěn 16 a 8 m. Na vrcholové plošině východního z nich byla zvětráváním po vodorovné puklině vytvořena výrazná skalní lavice, na níž jsou vytvořeny tři skalní mísy, z nichž největší má průměr až 60 cm a hloubku 20 cm. Skalním mísám, lidově “perničkám”, byl dříve připisován umělý původ a kultovní funkce. Pod skalami jsou odlámané suťové haldy přecházející v kongeliflukční balvanité pokryvy. 41) Skalka u Sovolusk Odkryv drobného opuštěného lomu a okolní skalky s ojedinělou ukázkou tzv. polštářové odlučnosti starohorní spilitové lávy. Tvoří PP Skalka u Sovolusk. Jedná se o elipsovité, několik decimetrů velké plošky: polštářky. Polštářová textura je považována za důkaz hlubokooceánského výlevu lávy. 42) Slepencové rokle u Městečka Trnávky Výchozy ve stěnách roklí a ve hřbetu při jihovýchodním okraji Městečka Trnávky. Ve hřbetě dělícím dvě rokle i ve stěnách roklí vystupují rudohnědé zvětralé střednozrnné slepence s velmi pestrým valounovým materiálem. Zastiženo více variet vápenců a mramorů, drob, rul aj. Slepence jsou nevytříděné a v hrubší frakci (6-20 cm) je nejvýznamnější zastoupení především devonských vápenců a krystalických vápenců nejrůznějších variet. 43) Střítežská rokle Skalnatá rokle ústící zleva do údolí Novohradky východně od Stříteže. Tvoří PP Střítežská rokle. Ve svrchnokřídových pískovcích a opukách se tu vytvořily zajímavé tvary zvětrávání a odnosu. 44) Střemošická stráň Jižně orientovaná stráň na čele tence deskovitě rozpadavých opukových vrstev nad obcí Střemošice. Tvoří PR Střemošická stráň. Jedná se o strmý čelní svah kuesty vraclavské antiklinály a část mírného týlového svahu z tence deskovitě rozpadavých písčitých a spongilitických slínovců středního turonu, mírně skloněných k severoseverozápadu. Na výchozech v zářezu silnice je pestrá mozaika mikrotvarů výběrového zvětrávání a odnosu. 45) Studenské skály Nejvýraznější skalní skupina v Orlických horách, v jihovýchodním svahu vrchu Studený (721 m), vysoko nad pravým údolním svahem Tiché Orlice, asi 1 km jižně od Vlčkovic. Jde o 0,5 km dlouhou a přes 20 m vysokou soustavu mrazových srubů, vzniklých mrazovým zvětráváním ortorul až migmatitů orlicko-sněžnického krystalinika. 46) Sudislavské maštale Výrazně členitý levý údolní svah Tiché Orlice mezi Bezprávím a Brandýsem nad Orlicí, vyvinutý ve svrchnokřídových opukách. Horní a převážně i střední část svahu náleží k jizerskému souvrství (střední turon), spodní část svahu zaujímá bělohorské souvrství (spodní turon). Ve východní části území je údolí zaříznuto až do podložních glaukonitických pískovců perucko-korycanského souvrství (cenoman). Kromě skalních výchozů, které lze

128


považovat za odlučné plochy blokových rozsedlin (svahových pohybů blokového typu) a jejichž členité povrchové tvary jsou výsledkem výběrového zvětrávání a odnosu dle puklin a nestejně odolných vrstevních poloh, patří k výrazným povrchovým tvarům příkopovité gravitační svahové rozsedliny, souběžné se směrem svahu. 47) Sutice Opukové skály v pravém nárazovém svahu Tiché Orlice severně od Verměřovic. Tvoří PR Sutice. Boční eroze Tiché Orlice zde odkryla skalní výchozy spongilitických slínovců bělohorského souvrství (svrchní křída, spodní turon), rozpadající se do kamenitých sutí. Deskovité vrstvy jsou mírně skloněny k jihojihozápadu. 48) Sutiny Význačný profil křídovými sedimenty v zářezu železniční trati v levém nárazovém břehu Tiché Orlice, 1,5 km západně od Chocně. V zářezu vystupují křídové jílovité sedimenty rohateckých vrstev (coniac). Z měkkých, rozpadavých vápnitých jílovců vystupují pevné lavice (0,4 až 0,8 m mocné) prokřemenělých (silicifikovaných) vápnitých jílovců. Z fosilní fauny se nejvíce vyskytují mlži rodu Inoceramus (odtud také vžitý termín inocerámové opuky). Profil křídovými sedimenty byl vybrán jako typová lokalita rohateckého souvrství v české křídové pánvi. Křídové sedimenty jsou překryty v nejvyšší části odkryvu pleistocénními terasovými štěrky Tiché Orlice. 49) Šilinkův důl Sevřené skalnaté údolí Krounky pod hradem Rychmburkem, jihovýchodně od Předhradí. Krounka tu vytváří balvanité řečiště s peřejemi, obřími hrnci ap. Zdejší horniny jsou označovány jako tzv. rychmburské droby. 50) Škrovád Odkryvy křídových sedimentů v lomech při jižním okraji Škrovádu, na pravém břehu Chrudimky. V lomech vystupují kvádrové, kaolinické a glaukonitické pískovce svrchnokřídového stáří (cenoman) o mocnosti kolem 10 m. Pískovce jsou hrubozrnné, místy s větší štěrčíkovou příměsí. Ve spodní a ve svrchní části profilu jsou pískovce výrazně šikmo zvrstvené. Ve spodní části pískovců se objevuje sporadicky mořská fosilní fauna (mlži, zoubky žralokovitých ryb) a biogenní textury po hrabavé činnosti organismů (korýšů). 51) Třebovské stěny Východní strmé svahy hřbetu Hřívy (Palice 603 m) východně od České Třebové. Jedná se o území vyhlášené za přírodní rezervaci.Vyskytuji se zde skalní stěny i umělé odkryvy (opuštěné lomy) svrchnokřídových sedimentů, zejména pískovců a slínovců. Jde o čelo kuesty litické antiklinály, spadající příkře k Lanškrounské kotlině. Mírně skloněné západní svahy člení hluboce zaříznutá údolí, z nichž nejvýraznější se jmenuje V dolech. Svahovým pohybem slínovcových bloků zde vznikly zajímavé tvary blokových sesuvů, včetně rozsedlinových jeskyň. 52) Údolí Orličky Kaňonovité údolí potoka Orlička se skálami výšky až 15 m po obou březích v délce asi 100 m. Potok Orlička zde vyúsťuje kaňonem do plochého terénu tvořeného terciérními sedimenty. Ortoruly, kterými potok protéká, jsou lavicovité, šedorůžové, drobně zrnité, dvojslídné.

129


53) Vápenopodolský kras Krasové území v silurských a devonských vápencích mezi Vápenným Podolem a Prachovicemi v Železných horách. Vápence jsou součástí vápenopodolské synklinály chrudimského staršího paleozoika. Vyvinul se zde nevelký a nedokonale vyvinutý kras. Při těžbě vápenců zde bylo objeveno několik jeskyň, z nichž se do nynější doby zachovaly pouze dvě: Podolská a Páterova. Jeskyně jsou propojeny umělou štolou, a protože jámový lom byl postupně zavážen, jsou nyní přístupné pouze 60 m hlubokou šachtou z povrchu. Podzemí Podolské jeskyně je dlouhé přibližně 150 m, dno hlavní prostory pokrývají zřícené balvany a malé jezírko. Stěny jsou bez výzdoby, místy členěné díky tenkým polohám grafitických břidlic. Páterovu jeskyni tvoří dvě prostory: Stará a Nová jeskyně. Také zde jsou na dně malá jezírka, strop je členěn korozí, stěny místy zdobí krápníky a sintrové povlaky. Celková délka dostupných prostor Páterovy jeskyně dosahuje 230 m. Obě jeskyně u Vápenného Podolu jsou zimovištěm netopýrů. 54) Zemská brána Průlomové údolí Divoké Orlice, protínající napříč hlavní hřbet Orlických hor, severně od Klášterce nad Orlicí v CHKO Orlické hory. Tvoří PR Zemská brána. Řeka zde pod svrchnokřídovými sedimenty vyhloubila skalnaté údolí v pevných, ale rozpukaných rulách. Balvanité řečiště lemují v úseku několika set metrů výrazné rulové skály, zejména v úseku mezi kamenným silničním mostem a Pašeráckou lávkou. K největším skalním útvarům patří pověstmi opředená Ledříčkova skála poblíž Klášterce nad Orlicí. 55) Žampach Výrazný vrch (546 m) západně od Letohradu v oblasti tzv. poorlického permu. Budují jej odolnější polohy červenohnědých permských sedimentů, převážně pískovců s vložkami vápenců. Vrchol tvoří skalnatý hřbet směru východ-západ, částečně pozměněný stavbou středověkého hradu. .

130


3.1.11. Vývoj krajiny, současný stav, ochrana krajinného rázu Vývoj krajiny Krajina Pardubického kraje procházela nejvýznamnějšími změnami především v důsledku lidských zásahů. · · · · ·

·

První lokální změny byly sledovány v období 8-10 tis. let př.n.l.. V období zhruba do r. 1000 n.l. změny probíhaly pomalu a především na lokální úrovni. Od 11. století n.l. probíhá osídlovaní krajiny na úkor lesa ( osady, pole). Další rozsáhlé plochy lesa zanikly v 15.-16. stol. v důsledku těžby uhlí a zpracování rud. Za nejvýznamnější změny z hlediska změn krajinného rázu lze pokládat vytváření a zánik rybničních soustav spolu s významným odlesněním. V 2.pol.18.století zavedením kapitalistických principů ve základě nejvyšších výnosů nastává změna druhové skladby lesa ve prospěch monokultur borovice a smrku Další význačnou změnou byla kolektivizace zemědělství v období padesátých let 20. stol. Spolu s intenzifikací zemědělských technologií došlo jednak k výrazným změnám krajinného rázu a s tím souvisejících změn ekosystémů. Došlo ke zrušení velikosti populací citlivých druhů, případně k jejich zániku. Nejvíce v současné době krajinný ráz ovlivňují následující vlivy-lidská sídla a průmyslové zóny, dále komunikace a elektrovody, přehrady. Největší ovlivnění předpokládáme v oblasti silničních sítí, a to dostavbou dálnice D11 a výstavbou silnice R35. Druhá z uvedených komunikací zasáhne velkou část Pardubického kraje.

Ochrana krajinného rázu Podle současně platného zákona o ochraně přírody a krajiny je krajinný ráz definován ...zejména jako přírodní kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti... Krajina je zákonem definována jako “část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky Institut krajinného rázu by měl odrážet snahu orgánů ochrany přírody aktivně se podílet na změnách krajiny vyvolaných lidskou činností. Tato snaha je veřejným zájmem, neboť regulace těchto změn je v souladu s ustanovením čl.35 ústavní listiny Základních práv a svobod. (cit. “Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem”) Ochrana krajinného rázu spočívá v: - Obecné povinnosti provázet zásahy do rázu krajiny, zejména mají-li podobu umisťování a povolování staveb, s ohledem na zachování shora uvedených hodnot a prvků. Vztahuje se především na územní a stavební řízení, v nichž sice ještě k faktickým zásahům nedochází, ale rozhoduje se v nich o tom, zda k nim dojde či nikoli. - Podmíněnosti zásahů, které mohou snížit nebo změnit krajinný ráz, a tento důsledek zákon předpokládá u umisťování a povolování staveb vždy, souhlasem orgánu ochrany přírody. Prakticky to znamená, že v územním a stavebním řízení by vždy měl být stavebním úřadem vyžadován uvedený souhlas. - Možnosti zřízení přírodního parku. Takový krok by sledoval ochranu krajinného rázu území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Ve vydaném obecně 131


závazném předpisu, jímž orgán ochrany přírody přírodní park zřídil, bude současně omezeno využívání tohoto území. Vymezení pojmů pro potřeby koncepce ochrany přírody: Oblast krajinného rázu – rozsáhlá část území s podobnou přírodní, kulturní a historickou charakteristikou, která se výrazně liší od jiné oblasti ve všech charakteristikách či v některé z nich. Přírodní charakteristika krajinného rázu zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami, kterými jsou především geologické, geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry, tak aktuálním stavem ekosystémů. Kulturní charakteristika krajinného rázu je dána způsobem využívání přírodních zdrojů člověkem a stopami, které v krajině zanechal. Hodnocení krajinného rázu je obsahové hodnocení smyslově vnímaných vlastností krajiny, jejichž obsahy jsou neseny jak estetickými, tak přírodními případně dalšími hodnotami. Hodnoceny byly oblasti krajinného rázu předmětného území tak, že zahrnovaly jednotlivé hodnocené složky a průmět je zanesen do mapy zachovalosti krajinného rázu. Jednotlivé segmenty jsou vytvořeny pomocí metodiky zpracované I. Míchalem. Mapové podklady k digitalizaci vznikaly v letech 1995-1998. Území je rozčleněno do tří stupňů dochovalosti krajiny z hlediska přírodní a kulturní charakteristiky dané oblasti. Největší území zaujímá krajina urbanizovaná s nejnižším ohrožením z hlediska krajinného rázu. Oblast nejzranitelnější je vázána na malé plochy s výraznými krajinnými dominantami nebo s nejdochovalejší krajinou Pardubického kraje. V oblastech krajinného rázu byly hodnoceny smyslové vlastnosti krajinného rázu. Z některých lokalit byla pořízena fotodokumentace. Tato fotodokumentace je k dispozici spolu s umístěním v krajině a je součástí dat patřících k mapě dochovalosti krajinného rázu. Součástí mapy dochovalosti krajiny je také přehled přírodních parků. Jedním ze základních poslání přírodních parků je ochrana území z hlediska krajinného rázu. Z tohoto pohledu je třeba připomenout, že v přehledu území dělených podle působnosti obcí s rozšířenou působností jsou uvedeny oblasti vhodné pro detailní vymezení přírodního parku s možností ochrany krajinného rázu v dané oblasti. Mapa dochovalosti krajiny bude sloužit jako podklad pro řízení vedená úřadem ve věcech terénních úprav a staveb, které by krajinný ráz mohly ovlivnit. Pro řešení územně plánovací dokumentace slouží zachovalost krajiny s následujícím cílem - vymezení zastavitelných a nezastavitelných území včetně regulativů pro nezbytné účelové objekty - navržení rekreačních využití vesnických sídel bez nových staveb mimo zastavěná území - řešení realizací sítí a energovodů s ohledem na krajinný reliéf - ochránit strukturu kultur včetně členitosti hraniční linie pozemků - připouštět úpravu toků jen v nezbytných případech (s přihlédnutím k předchozímu bodu) a přírodě blízkým způsobem Dále připomínáme, že uvedené zpracování dochovalosti krajiny jsou provedena pro potřeby koncepce krajského úřadu. Vrstvy nejsou dále udržovány a aktualizovány.

132


3.1.12. Stav krajiny, obecná ochrana přírody a krajiny 3.1.12.1. Územní systém ekologické stability ( ÚSES ) Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability (§3 Zák. č. 114/1992 Sb.). Cílem zabezpečování ÚSES je: - uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny - zajištění příznivého působení na okolní ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení - podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny - uchování významných krajinných fenoménů Legislativa Myšlenka ekologické stabilizace krajiny sítí kvalitních krajinných prvků se v oborových materiálech objevuje od počátku 70. let. Přijetím zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny České republiky bylo vymezování ÚSES zakotveno v právním systému. V současné době upravuje zmiňovanou problematiku mimo jiné především následující legislativa: - Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - Vyhláška č. 395/ 1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů - Vyhláška č. 135/2001 Sb. o územně plánovacích podkladech (ÚPP) a územně plánovací dokumentaci (ÚPD) O ÚSES (SES) nebo ekologické stabilitě krajiny se hovoří i v celé řadě dalších právních norem. Významné jsou především předpisy o ochraně zemědělského půdního fondu, o komplexních pozemkových úpravách, o organizaci a výkonu veřejné správy, ale i jiné. K nejdůležitějším patří (řazeno chronologicky): - Zákon č. 244 / 1992 Sb. - zákon o posuzování vlivů na životní prostředí - Zákon č. 360 / 1992 Sb. - zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve znění pozdějších předpisů - Vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu - Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 83/1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů - zákon č. 83 / 1998 Sb. - novela stavebního zákona č. 50 / 1976 Sb. - Vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizace, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška č. 546/2002 Sb.) - zákon č. 95 / 1999 Sb. o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby

133


Metodika zpracování ÚSES Existence jednotné, jednoznačné metodiky a její používaní je jedním ze základních předpokladů úspěšného vymezení funkční sítě ÚSES. V době přijetí zákona č. 114/1992 Sb. podklad splňující uvedená kritéria neexistoval. Do dnešního dne pak byly vydány následující materiály (řazeno chronologicky): - Metodický pokyn MŽP ČR č.j. 600/760/94-OOP/2490/94 k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního systému ekologické stability Metodika pro objednatele zpracování ÚSES při zadávání smlouvy o dílo či při výběrových řízeních. Při samotném zpracovávání ÚPD se využívá jen velmi okrajově. - Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Metodika pro zpracování dokumentace (J. Löw a kol. Nakladatelství DOPLNĚK, Brno 1995). V současné době základní metodický materiál MŽP a MZe ČR. Vysvětluje teorii ekologické stability krajiny, podrobně popisuje parametry jednotlivých skladebních prvků ÚSES a metodiku jejich vymezování, zabývá se postavením ÚSES v právním prostředí společnosti. Obsahem je také popis skupin typů geobiocénu (STG) včetně vysvětlení a převodních klíčů stanovištních charakteristik, které jsou základem pro jejich vymezování. - Metodika 16/1995, Zásady navrhování územních systémů ekologické stability v rámci procesu komplexních povrchových úprav (M. Dumbrovský, D. Kolářová a kol. VÚMOP, Praha 1995) - Metodický pokyn odboru ochrany lesa a půdy MŽP ČR (čj.OOLP/ 1076/96) k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona č. 334/1992 Sb. - Metodika zapracování ÚSES do územních plánů obcí. Návod na užívání ÚTP regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (MMR ČR, Ústav územního rozvoje Brno, 1998). Věcný materiál rozhodující pro vymezení skladebných částí ÚSES v územních plánech obcí. Popisuje etapy pořizování a zpracování ÚPN SÚ, obsahuje základní zásady vymezení regulativů pro plochy ÚSES a také legislativní východiska. V druhé části je obsažen návod na užívání územně technického podkladu Nadregionální a regionální ÚSES ČR (ÚTP; viz dále) s vysvětlením účelu, vzniku a obsahu dokumentu a metodikou řešení některých konkrétních problémů spojených s jeho používáním. Text je zveřejněn na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR. - Koordinace postupu zpracování územně plánovací dokumentace a návrhu komplexních pozemkových úprav (MMR ČR, MZe ČR, ÚUR Brno, VÚMOP Praha, Brno,1999) Stručný metodický materiál s vysvětlením základních pojmů územního plánování a pozemkových úprav s popisem etap jejich zpracování a nutné koordinace při plánování krajiny. - Zadávání a projektování oblastních generelů územních systémů ekologické stability. Metodické doporučení AOPK ČR (I. Dejmal, V. Petříček a kol., AOPK ČR, Praha,2000). Stručný metodický materiál s definicí základních pojmů, osnovou postupu a výčtem nutného obsahu projektové dokumentace ÚSES. Součástí jsou vzory pro tabulkovou část. Text je k dispozici na webových stránkách AOPK ČR. Přehled dokumentace ÚSES Od doby schválení zákona č. 114/1992 Sb. byla pro jednotlivá území kraje obdobně jako pro ostatní území v České republice zpracována řada dokumentací vymezujících na různých úrovních a s různým stupněm závaznosti ÚSES. Z pohledu orgánu státní správy je zásadní v současné době platná územně plánovací dokumentace (územní plány, lesní hospodářský plán) resp. provedené komplexní pozemkové úpravy. Vymezení ÚSES zde pak vychází z dříve zpracovaných podkladových materiálů (generely, územně technický podklad). Jen

134


ojediněle je problematika ÚSES zpracována formou plánu nebo je dále řešena samostatným projektem. Územní plány velkého územního celku Základní podklad nadřazený ostatním oborovým dokumentům. Obsahuje vymezení ÚSES regionální a nadregionální úrovně. Grafická část je zpracována v měřítku 1:50000. Při vymezení i popisu prvků je použit jednotný systém standardizovaný pro území celé ČR. Schválené územně plánovací dokumentace obcí Závazné materiály detailně vymezující ÚSES včetně prvků lokální úrovně. Zákresy převážně v měřítku 1:5 000, vzácněji 1:10 000, 1:2 000 a 1:1 000. Vymezení prvků ÚSES chybí na území katastrů, pro které neexistuje platná ÚPD nebo byla zpracována před novelizací stavebního zákona v roce 1992 (vyhláška 377/1992 Sb.). V ostatní dokumentaci je způsob vymezení i popis prvků ÚSES velice různý. Schválené lesní hospodářské plány Na pozemcích určených k plnění funkcí lesa jsou stanovena v LHP závazná ustanovení. Grafická část je vyhotovena zpravidla v měřítku 1: 10 000 nebo podrobnějším V vyhláška MZe č. 84/1996 Sb., § 5). Okresní generely územních systémů ekologické stability Podkladový materiál je pořizovaný okresními úřady v 90. letech. Jde buď o původní návrhy vzniklé na základě vlastních terénních mapování nebo o materiál vzniklý z již dříve zpracovaných generelů jednotlivých dílčích území jejich revizí a sjednocením. Měřítko zpracování je 1 : 10 000. Data generelů celého území republiky jsou zálohovány na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR.

Kompetence Ministerstvo životního prostředí provádí vymezení a hodnocení nadregionálního ÚSES (dle zákona 114/1992 Sb, ve znění pozdějších předpisů, § 79, ods.3). Krajské úřady vymezují a hodnotí regionální ÚSES. ( § 77a zákona 114/1992 Sb. ).

ÚSES Pardubického kraje Územní systém ekologické stability (krátce ÚSES) tvoří biocentra a biokoridory, které řadíme do tří úrovní: nadregionální, regionální a lokální. V Pardubickém kraji leží 6 biocenter nadregionálního významu (NBC) a 134 biocenter regionálního významu (RBC). Nadregionální biocentra Nadregionálním biocentrem, které zasahuje na území Pardubického kraje sice výrazněji, ale pouze částí, je na severu biocentrum Vysoké Chvojno, zahrnující část mohutného lesního komplexu jihovýchodně od Hradce Králové, konkrétně mezi Bělečkem a Třebechovicemi pod Orebem. Jižní cíp biocentra tvoří přírodní rezervace Buky u Vysokého Chvojna. Většina území biocentra náleží již do Královéhradeckého kraje.

135


Dalším nadregionálním biocentrem při hranici kraje je biocentrum Polom, to je však v naprosté většině vymezeno na území Pardubického kraje. Jádro biocentra tvoří smrkobukový prales Polom, chráněný ve stejnojmenné přírodní rezervaci, součásti CHKO Železné hory. Na východě biocentrum zasahuje i do CHKO Žďárské vrchy. Na území biocentra se dále nacházejí přírodní rezervace Zubří a přírodní památky Buchtovka, Mlýnský rybník a rybník Roh a Zadní rybník. Jihozápadní okraj biocentra náleží již do kraje Vysočina. Největší na území kraje je nadregionální biocentrum Boršov-Loučský les, prostírající se na ploše 21,5 km2 v prostoru Rohu (660 m) a Loučského lesa mezi Svitavami a Moravskou Třebovou. Druhým největším nadregionálním biocentrem je Bohdaneč o ploše 16,9 km2, táhnoucí se z národní přírodní rezervace Bohdanečský rybník a rybník Matka severovýchodním směrem do lesů v západním okolí Stéblové. Dalším nadregionálním biocentrem o ploše 10,8 km2 je Lichnice na jihozápadním okraji kraje. Biocentrum se táhne po okrajovém zlomovém svahu Železných hor z východního okolí Licoměřic do východního okolí Běstviny. Území je jednou z nejhodnotnějších součástí CHKO Železné hory a na jeho území se nachází národní přírodní rezervace LichniceKaňkovy hory. Posledním nadregionálním biocentrem je Uhersko na ploše 11,7 km2. Jádro biocentra tvoří lesní porosty mezi Litětinami, Vysokou u Holic, Jaroslaví a Trusnovem. V jižní části území biocentra se nachází přírodní rezervace Bažantnice v Uhersku a přírodní památka Stráň u Trusnova. Těchto 6 biocenter je na území kraje propojeno sítí celkem 14 nadregionálních biokoridorů. Biokoridory představují dálkové migrační trasy organismů národního a evropského významu, spojující biocentra. Z biocentra Bohdaneč vybíhají celkem 4 nadregionální biokoridory. Severozápadním až západním směrem odtud vybíhá biokoridor Žehuňská obora-Bohdaneč. Na jihozápad směřuje biokoridor Polabský luh-Bohdaneč, obracející se u Přelouče podél Labe k západu. Severovýchodním směrem vybíhá biokoridor Bohdaneč-Vysoké Chvojno, na který dále navazuje biokoridor Sedloňovský vrch,Topielisko-Vysoké Chvojno. Ten se směřuje podél toku Divoké Orlice k jihovýchodu, východu a severu a nakonec se při Zemské bráně, na hranicích republiky a kraje, kříží s biokoridorem Sedloňovský vrch,Topielisko-Raškov, sledujícím hlavní hřbet Orlických hor. Na jihovýchod a východ od Bohdanče směřuje biokoridor Bohdaneč-Uhersko, na který dále navazuje biokoridor Uhersko-K132, který se v prostoru Mladějovských lesů kříží s biokoridorem K82-K127 a vzápětí jižně od Mladějovského vrchu s biokoridorem Boršov,Loučský les-K80. Při východní hranici kraje, v údolí Třebůvky mezi Městečkem Trnávkou a Vranovou Lhotou se ještě kříží s biokoridorem K82-Vojenský, probíhajícím Drahanskou a Zábřežskou vrchovinou ve směru sever-jih. Biokoridor Boršov,Loučský les-K80 směřuje z biocentra Boršov-Loučský les Hřebečským hřbetem a Třebovskými stěnami k severu až ke Skuhrovu, kde se stáčí k východu až do severovýchodního okolí Lanškrouna, kde se obrací k severovýchodu na Bukovou horu. Zde ústí do biokoridoru Sedloňovský vrch,Topielisko-Raškov, který sem směřuje od severozápadu a pokračuje odtud k východu, do Hanušovické vrchoviny. Tam z něj vybíhá k severovýchodu biokoridor K80-K85 směrem na Jeřáb a dále na jihovýchodní rozsochu Králického Sněžníku. Biokoridor K82-K127 vybíhá ze severního okolí Mladějovského vrchu k západu na Javornický hřeben, po němž směřuje k jihu a poté k jihozápadu a západu do jižního okolí Poličky. Západně od Sádku se střetává s biokoridorem. Žákova hora-Údolí Hodonínky. Z biocentra Žákova hora vybíhá k severozápadu, podél jihozápadní hranice kraje, biokoridor Polom-Žákova hora, na nějž na severozápadě, na hlavním hřbetu Železných hor, navazuje biokoridor Lichnice-Polom.

136


Mapové zpracování návrhu ÚSES Pardubického kraje V současné době je pro krajský úřad zpracováván Územní plán velkého územního celku Pardubický kraj ( ÚP VÚC PK). Zhotovitelem je firma SURPMO, inženýrská a projektová činnost, a.s. Praha, atelier Hradec Králové. Základem pro návrh ÚSES do ÚP VÚC PK byl Územně technický podklad (dále jen ÚTP) Nadregionální a regionální územní systém ekologické stability České republiky z roku 1996. Na území CHKO byl převzat ÚSES dle údajů Správ jednotlivých CHKO, na zbývajícím území byly upraveny hranice biocenter nadregionálního významu dle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny Brno. Grafickým zpracováním návrhu regionálního a nadregionálního ÚSES je mapová příloha ÚP VÚC – výkres č. 2.3. – Návrh nadregionálních a regionálních ÚSES, ochrana přírody. Seznam biocenter v Pardubickém kraji Na základě diskuze mezi zpracovatelem návrhu ÚSES v ÚTP VÚC Pardubický kraj, zpracovatelem KOP PK a zástupci ochrany přírody Pardubického kraje, byly získány a upřesněny mapové podklady biocenter a biokoridorů v této koncepci.

ÚSES Pardubického kraje - biocentra Regionální biocentra funkční č. RBC název 277 Nectavské údolí 278 Lišnice 297 Muzlov 299 Panský les 301 Svojanov 302 Poličský les 303 Rohles 304 Rudenské lesy 308 Královec 309 Žákovina 310 Milovské perníčky 330 Lhotka 352 Čachnov 353 Hoštejn 354 Albrechtice 355 Hartinkov 356 Palice 357 Vadětín 358 Králický Sněžník 378 Litice 394 Třebovské hradisko 395 Pod Lískovcem 418 V Podkově 431 Vysoký vrch 442 Buková hora 443 Moravský Karlov 444 Mirand 445 Pod Červenou horou 446 Psí kuchyně

plocha/ha č. RBC název 213,46 468 Újezd u Chocně 113,28 469 Loučná u Týnišťka 74,02 470 Horní Jelení 13,74 471 Horky 55,30 472 Svatý Mikuláš 93,75 473 Pěšické údolí 139,43 480 Výčnělek 68,57 481 Těchonín 262,46 492 Hraniční vrch 107,76 493 Studenský horní les 18,35 494 Obora 43,88 495 Suchá 108,05 508 Velký a Malý Karlov 597,88 893 Kladno 459,85 895 Na Pilce 788,16 896 Proseč 90,90 897 Slavická obora 306,79 898 Bučina 1661,88 899 Na Skalkách 178,09 900 Kameničky 55,38 901 Niva Chrudimky u Tr.Kamenice 84,63 903 Bítovánka 65,12 905 Doubrava u Uhrovského mlýna 83,76 907 Chitussiho údolí 104,24 911 Palác 140,92 913 Dvakačovická stráň 97,06 914 Meandry Chrudimky 60,16 915 Platěnsko 52,43 917 Labiště pod Černou

137

plocha/ha 211,68 72,93 115,39 67,12 61,70 134,98 96,47 255,39 63,26 260,18 140,66 135,66 78,50 83,26 183,67 136,33 246,32 114,02 155,35 239,99 101,09 138,79 52,08 51,75 144,29 123,35 74,54 56,47 69,28


č. RBC název 447 Sněžník 448 Moravský Lačnov 449 Černý les 450 Hradecký les 451 Vysoký les 452 Horní les 453 U vzrostlé jedle 454 Šilingův důl 455 Krounka 456 Buková stráň 457 Andrlův chlum 458 Hůrka 459 Zátvor 460 Žampach 461 Les u Hrklice 462 Horní Dobranka 463 Nedošínský háj 464 Netřebské rybníky 465 Aronka 466 Chobot 467 Tichá Orlice u Pelin

plocha/ha č. RBC název 93,01 918 Meandry Struhy 107,67 919 Ledecká obora 100,99 920 Litošice 133,23 921 Slavíkovy ostrovy 461,70 922 Mokřiny u Týnce 109,49 924 Oklika 115,63 967 Halda 74,81 968 Žernov 109,96 969 Hrozná 182,87 971 Libišanské louky 93,66 975 Lhotáček 94,56 976 Sopřečský rybník 123,61 1629 Zadní vrch 146,80 1741 Suchý kopec 108,02 1747 Blatno 82,84 1750 Břehy 109,96 1753 Nadýmač 114,63 1762 Odmezený 90,66 1950 Habrov 199,95 1951 Vápenice 88,72 1980 Řečany

plocha/ha 80,92 42,89 60,35 29,85 67,24 7,56 54,78 86,04 61,73 59,02 13,86 244,89 27,43 94,25 35,95 44,73 82,76 52,15 62,76 56,26 95,57

Regionální biocentra funkční k plošnému doplnění č. RBC název 408 Panská dolina 414 U Vysokého kamene 1627 Chuchel 1737 Hrbokov 1738 Skála 1739 Lubná 1740 Jalový potok 1742 Jelen 1743 U Antoníčka 1744 Mladějovské lesy 1745 Zlatník 1748 Loučná 1749 Lhota 1751 Dubina 1752 U Buňkova 1755 Rohoznice 1757 Časy

plocha/ha č. RBC název 50,51 1758 Kuněticko 67,27 1759 Borek 3,72 1763 Tříska 29,64 1772 Choceň 33,89 1773 Šnakov 29,83 1809 Lískovec 58,02 1922 Končiny 44,51 1923 Bětník 41,75 1924 Sutice 34,35 1925 Kamenný vrch 49,13 1926 U Kamenného vrchu 50,82 1929 Svitavský les 47,69 1949 Nemošice,Drozdice 25,56 1954 Hamry 41,96 1955 Lavičné 44,46 1957 Borová 45,98 1958 Micánek

Regionální biocentra navržená k založení č. RBC název 916 Pardubické Labe 912 Presy

plocha/ha 38,04 33,79 44,43 42,55 27,79 50,41 18,87 33,70 18,47 53,93 35,25 31,98 41,63 31,59 35,51 32,95 36,95

Nadregionální biocentra funkční

plocha/ha č. NBC název 56,69 47 Boršov-Loučský les 132,69 60 Polom 59 Lichnice 10 Uhersko 8 Bohdaneč 11 Vysoké Chvojno

138

plocha/ha 1889,38 1153,26 1072,43 1330,19 1608,13 358,58


3.1.12.2. Přírodní parky Přírodní park je kategorie chráněného území, kterou zřizuje orgán ochrany přírody k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Přírodní parky pak jsou kostrou ochrany krajinného rázu daného území. Přírodní park nemá povahu zvlášť chráněného území ve smyslu § 14 a násl. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákonodárce zde vytvořil určitou kategorii chráněného území přechodného charakteru. Přechodného zejména ve smyslu věcném – přechodu mezi ochranou významného krajinného prvku a zvlášť chráněným územím. Území ještě nepožívá plné zvláštní ochrany některého ze zvlášť chráněných území, ale také již nikoli jen obecné ochrany. Tento režim přichází v úvahu pro území, v němž jsou soustředěny významné estetické a přírodní hodnoty, ale nepožívá ochrany vyplývající z režimu zvláště chráněného území (třetí části zákona). Zřízení přírodního parku, stanovení omezení využití jeho území a péče o toto území jsou od 1.1. 2003 v kompetenci krajských úřadů. Přírodní parky v Pardubickém kraji č. Ev.čís. Přírodní park 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

614 603 609 602 608 611 612 610 617 613

Bohdalov-Hartinkov Doubrava Jeřáb Heřmanův Městec Králický Sněžník Lanškrounské rybníky Orlice Suchý vrch - Buková hora Údolí Krounky a Novohradky Údolí Křetínky

Vyhlášení Nař. OkÚ Svitavy č.1 , 8.3.1996 Nařízení OkÚ v Chrudimi 5/98 Vyhl.ONV ÚO ze dne 18.6.1987 Nař. OkÚ Chrudim 6/96,29.4.1996 Vyhl.ONV ÚO ze dne 18.6.1987 Vyhl.ONV ÚO ze dne 27.9.1990 Nařízení OkÚ ÚO za dne 16.9.1996 Vyhl.ONV ÚO ze dne 18.6.1987 Nařízení OkÚ CR č.4, 2.9.1998 Nařízení OkÚ SY č.2, 8.3.1996

Rok 1996 1998 1987 1996 1987 1990 1996 1988 1998 1996

Plocha v ha 6265 426 1409 341 5303 243 5058 6427 511 5570

Přírodní parky v Pardubickém kraji - návrhy V rámci doplnění sítě přírodních parků je možné uvažovat zřízení přírodních parků: přírodní park Kladrubsko - pravá strana Labe od Břehů po hranice okresu přírodní park Opatovicko - pravý břeh Labe severně a východně od Opatovic nad Labem přírodní park Horky u Skutče – již vymezené území na ploše 74 ha přírodní park Údolí Rokytenky a Hvězdné – rozšíření stávajícího přírodního parku z kraje Královehradeckého kraje na území kraje Pardubického

1. přírodní park Bohdalov - Hartinkov Park byl zřízen v roce 1996 na ploše 6265 ha. Okolí obcí Bohdalov a Hartinkov je esteticky a přírodně hodnotné, obsahuje ekologicky významné segmenty krajiny ( významné krajinné prvky). Pestrá geologická stavba zahrnuje horniny od prvohorních břidlic až po svrchnokřídové usazeniny s vysokým podílem vápníku.

139


V širších krajinných souvislostech navazuje toto území na sousední přírodní park Kladecko v okrese Prostějov ( Olomoucký kraj ). Značná plocha je pokryta lesem a rozptýlenou zelení s mozaikou polopřirozených a přírodě blízkých luk a pastvin. Biologicky hodnotná území menšího plošného rozsahu jsou zaregistrována jako významné krajinné prvky, např. Pěčíkovské stráně, stráně v Hraničkách, Strážnička, nad Věžnickým potokem a pramen Teplice. Rostou zde pětiprstka žežulník ( Gymnadenia conopsea ), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium ), vemeník dvoulistý ( Platanthera bifolia ), hořec brvitý ( Gentianopsis ciliata ), na vlhkých loukách prstnatec májový ( Dactylorhiza majalis ). Žijí zde mlok skvrnitý ( Salamandra salamandra ), slepýš křehký ( Anguis fragilis ), užovka hladká ( Coronella austriaca ). Typickými ptáky jsou ťuhýk obecný ( Lanius collurio ), pěnice slavíková ( Sylvia borin ), červenka obecná ( Erithacus rubecula ), káně lesní ( Buteo buteo ). 2. přírodní park Doubrava Park byl zřízen v roce 1998 na ploše 426 ha k ochraně hlubokého údolí řeky Doubravy mezi Spačicemi a Ronovem nad Doubravou na západním úpatí Železných hor. Skalní podklad tvoří sedimenty české křídové pánve a dlouhé meze. V některých místech jsou tyto sedimenty denudovány a na povrch vystupují krystalické horniny podloží Čáslavské kotliny a železnohorského proterozoika. Místy tvoří strmé srázy a daly vzniknout kamenitému řečišti. Svahy údolí jsou zalesněny druhotnými smrkovými porosty se zbytky bučin a suťových javořin. Z karpatských prvků dospěly až sem druhy jako pryšec mandloňovitý ( Tithymalus amygdaloides ) a kostival hlíznatý ( Symphytum tuberosum ). Rostou zde růže převislá ( Rosa pendulina ), hrachor jarní ( Lathyrus vernus ), prvosenka vyšší ( Primula elatior ), kokořík mnohokvětý ( Polygonatum multiflorum ), zvonek broskvoňolistý ( Campanula persicifolia ). Žije zde mlok skvrnitý ( Salamandra salamandra ), z vzácnějších druhů hnízdí v lesích holub doupňák ( Columba oenas ), datel černý ( Dryocopus martius ), u vody ledňáček říční ( Alcedo atthis ), konipas horský ( Motacilla cinerea ) a skorec vodní ( Cinclus cinclus ). V 90. letech 20. století byl potvrzen výskyt vydry říční ( Lutra lutra ). V hrázi přehrady Pařížov zimuje netopýr černý ( Barbastella barbastellus ).

3. přírodní park Jeřáb Byl zřízen v roce 1987 jako oblast klidu dle zákona č. 40/1956 Sb. Území přírodního parku o rozloze 1409 ha leží východně od Červené vody při hranici s Olomouckým krajem v pramenné oblasti Tiché Orlice. Jedná se o málo známý a velmi zachovalý komplex tektonicky zdvižené kry Jeřábu ( 1002,8 m n.m. ). Podloží je tvořeno rulami, ambifolity a vápenci. Geomorfologicky patří do Jeřábské vrchoviny ( okrsku Branenské vrchoviny ). Území se silně členitým georeliéfem je souvisle zalesněno sice druhotným, ale životným lesem, převážně monokulturními smrčinami se zbytky bučin. Charakterem území je ovlivněno i druhové složení flóry a fauny. Rostou zde mléčivec alpský ( Cicerbita alpina ), v lučních enklávách kontryhel lysý ( Alchemilla glabra ), pcháč potoční ( Cirsium rivulare ), prstnatec májový ( Dactylorhiza majalis ), kokrhel menší ( Rhinanthus minor ), starček potoční ( Tephroseris crispa ) aj. Faunu obratlovců tvoří běžné druhy v lesních porostech. Pozoruhodná je stálá populace jeřábka lesního ( Bonasa bonasia ) a vzácné hnízdění čápa černého ( Ciconia nigra ). Podhorské louky obývá chřástal polní ( Crex crex ) a křepelka polní ( Coturnix coturnix ).V remízcích a na polních mezích hnízdí ťuhýk obecný ( Lanius collurio ). 140


4. přírodní park Heřmanův Městec Přírodní park byl zřízen v roce 1996 na ochranu parkové a lesoparkové plochy ( 341 ha ) kolem Heřmanova Městce. Navazuje bezprostředně na zámecký park v Heřmanově Městci a slouží především ke krátkodobé rekreaci obyvatel města. Porosty zámeckého parku přecházejí volně do lesních porostů označovaných jako Palác a Bažantnice. Skalním podkladem přírodního parku jsou svrchnokřídové usazeniny ( slíny ) s vysokým obsahem vápníku. Rozsah nadmořských výšek parku je poměrně velký. Nejníže položené části kolem zámku a rybníka leží v nadmořské výšce 280-290 m n.m., odtud se směrem na východ georeliéf postupně zvedá a v jižní části lesoparku Palác dosahuje na dvou vrcholech 382 a 390 m n.m. Zámeckým parkem protéká Podolský potok na němž je vybudován rybník. Rostlinná společenstva jsou v parku převážně druhotná, uměle vysazené porosty jsou bohaté i na nepůvodní dřeviny. V podrostu najdeme druhy dubohabřin – sasanku hajní ( Anemonoides nemorosa ), sasanku pryskyřníkovitou ( A. ranunculoides ), prvosenku vyšší ( Primula elatior), plicník tmavý ( Pulmonaria obscura ), pryskřník kosmatý ( Ranunculus lanuginosus) konvalinku vonnou ( Convallaria majalis), vraní oko čtyřlisé ( Paris quadrifolia ) aj. Z živočichů jsou nejnápadnější lesní druhy ptáků. Hnízdí zde datel černý ( Dryocopus martius), strakapoud velký ( Dendrocopos major), brhlík lesní ( Sitta europaea ), budníčci ( Phylloscopus spp.), pěnice ( Sylvia spp.), pěnkava obecná ( Fringilla coelebs). Ze savců je možno pozorovat veverku obecnou ( Sciurus vulgaris ), běžná je myšice lesní ( Apodemus flavicollis ) a norník rudý ( Clethrionomys glareolus). V podzemních prostorách pod parkem zimují netopýři – n. černý ( Barbastella barbastellus ), n. velký ( Myotis myotis ), n.vodní ( M. daubentoni ) a netopýr ušatý ( Plecotus auritus ). V zámeckých sklepích zimuje a na půdách tvoří letní kolonie kriticky ohrožený vrápenec malý ( Rhinolophus hipposideros ).

5. přírodní park Králický Sněžník Byl zřízen v roce 1987 jako oblast klidu dle zákona č. 40/1956 Sb. Původním účelem byla částečná ochrana masivu Králického Sněžníku a jeho podhůří. Dnešní přírodní park o rozloze 5 303 ha zahrnuje severní část Králické brázdy, na niž navazuje území národní přírodní rezervace. Každá z těchto částí má odlišné geologické podmínky. Geomorfologicky samostatný masiv Králického Sněžníku je tvořen ortorulami a migmatity orlicko-sněžnického krystalinika s vložkami krystalických vápenců. Králický Sněžník odděluje od Orlických hor Králická brázda, v níž zúžená Kladská kotlina vybíhá na naše území. Je vyplněna svrchnokřídovámi sedimenty. Území přírodního parku po oddělení nejcennějších partií Králického Sněžníku tvoří převážně agrocenózy s narušenou ekologickou stabilitou. I přes razantní snížení zemědělské výroby v posledních letech, jsou zde ještě patrné drastické zásahy do krajiny, zejména ze 70.let 20.stol. Takzvané náhradní rekultivace, velkoplošné meliorace, scelování pozemků, nadměrné dávky umělých hnojiv a chemických ochranných prostředků, rozorávání květnatých luk a niv potoků, koncentrace živočišné výroby a další negativní důsledky zemědělské velkovýroby vytvořily z Králické brázdy rozvrácenou a nestabilní krajinu, zranitelnou vodní a větrnou erozí, ve které hrozil ekologický kolaps. Dnes jsou díky útlumu zemědělské výroby některé pozemky opět přeměněny v trvalé travní porosty nebo zalesněny, mnohé však leží ladem. Vzácnými živočichy charakteristickými pro podhorské vlhké louky jsou hýl rudý(Carpodacus erithrinus ), chřástal polní ( Crex crex ) a křepelka polní ( Coturnix coturnix ). Lesní okraje a

141


polní meze využívá k hnízdění ťuhýk obecný ( Lanius collurio ), pěnice ( Sylvia spp. ), strnad obecný (Emberiza citrinella ) aj. Zajímavostí jsou agrární haldy ( kamenné snosy ), jejichž četnost je zde největší v ČR.

6. přírodní park Lanškrounské rybníky Zřízen v roce1990 jako oblast klidu. Leží západně od Lanškrouna v oblasti soustavy rybníků na Ostrovském potoce. Na ploše 243 ha zahrnuje rybníky Olšový, Pšeničkův, Sluneční a Plockův s okolními lesními porosty. Bezprostředně navazuje na příměstskou rekreačně využívanou oblast rybníka Dlouhý. Přírodní park má v intenzivně zemědělsky využívané krajině mimořádnou biologickou a estetickou hodnotu. Oblast Lanškrounských rybníků je významným hnízdištěm vodního a mokřadního ptactva a důležitou tahovou zastávkou. Pozorováni zde byli např. bekasina otavní ( Gallinago gallinago), bukáček malý ( Ixobrychus minutus ), čáp černý ( Ciconia nigra ), čáp bílý ( C. ciconia), hohol severní ( Bucephala clangula ), chřástal vodní ( Rallus aquaticus ), orlovec říční ( Pandion haliaetus ), rákosník velký ( Acrocephalus arundiaceus ) a mnoho druhů kachen. Najdeme zde i raka říčního ( Astacus astacus ), čolka horského ( Triturus alpestris ), ropuchu obecnou ( Bufo bufo ), ropuchu zelenou ( B.viridis) , rosničku zelenou (Hyla arborea) a další druhy obojživelníků. V roce 2002 zde byl poprvé zaznamenán výskyt bobra evropského ( Castor fiber ). Květena je typická pro vlhká stanoviště, zamokřené louky, litorál i vodní plochy. Rostou zde např. kosatec žlutý ( Iris pseudacorus ), leknín bělostný ( Nymphaea candida ), prstnatec májový ( Dactylorhiza majalis ), vachta trojlistá ( Menyanthes trifoliata ) a bledule jarní (Leukojum vernum). Přírodním parkem Lanškrounské rybníky vede naučná stezka využívaná v rámci ekologické výchovy.

7. přírodní park Orlice Byl zřízen v roce 1996 podél toků Divoké i Tiché Orlice, s výjimkou oblastí v CHKO Orlické hory. Jeho délka je cca 200 km. Nadmořská výška parku se pohybuje od 500 m n.m. na horních tocích Tiché a Divoké Orlice do 230 m n.m. při ústí Orlice do Labe. Na horních tocích zahrnuje nivu širokou jen několik desítek metrů, na dolním toku se výrazně rozšiřuje a krajinný charakter se mění od podhorského k typicky nížinnému s množstvím starých říčních ramen. Přes značnou délku parku je jeho geologické podloží poměrně jednotvárné. Je tvořeno převážně svrchnokřídovými sedimenty české křídové pánve. Zdejší převážně zemědělskou krajinu formoval člověk již od mladší doby kamenné, v podhorských oblastech od doby bronzové. Nejvíce nepříznivých změn přineslo velkoplošné intenzivní zemědělství v 70. a 80. letech 20.století, kdy byly zorány pozemky v nivě, likvidovány mokřiny a stará ramena, rekultivovány zbytky luk a ničena rozptýlená zeleň. Následkem odlesnění hřbetu Orlických hor byly stále častější jarní i letní povodně, které v nivě erodovaly nechráněnou půdu. Teprve poslední léta znamenají obrat k lepšímu – revitalizaci říční nivy a její protierozní ochranu obnovou luk bezorebným způsobem. Na horním a středním toku obou Orlic je údolní niva poměrně úzká, na dně hlubokých údolí se strmými svahy, většinou zalesněnými smíšenými lesními porosty s převahou buku. V podloží převládají opuky , což se projevuje i v druhovém bohatství lesního podrostu. Rostou zde prvosenka vyšší ( Primula elatior ), kyčelnice cibulkonosná ( Dentaria bulbifera), 142


náprstník velkokvětý ( Digitalis grandiflora ), vranec jedlový ( Hupersia selago ),hlístník hnízdák ( Neottia nidus-avis ), lýkovec jedovatý ( Daphne mezereum ), áron plamatý ( Arum maculatum ), na prameništích i bledule jarní ( Leukojum vernum ). Orlice je v každé části obývána charakteristickými ptačími druhy. Na dolním toku jsou to kulík říční ( Chadarius dubius ) a pisík obecný ( Actitis hypoleucos ), hnízdící v říčních nánosových březích. Lednáček říční si vyhrabává hnízdní noru do obnažených břehových nátrží. Na středním a horním toku Orlice hnízdí na pobřežních skalách a pod mostky skorec vodní ( Cinclus cinclus ) a konipas horský ( Mottacilla cinerea ). Trvalým obyvatelem přírodního parku je vydra říční ( Lutra lutra ), jejíž početní stavy v posledních letech stoupají. V posledních letech byl zaznamenám, především podél toku, značný výskyt invazních druhů rostlin, zvláště Impatiens glandulifera, Reynoutria sp. div. a Helianthus tuberosus. Jejich šíření přispívá k degradaci původních společenstev rostlin a živočichů. 8. přírodní park Suchý vrch – Buková hora Byl zřízen v roce 1987 jako oblast klidu. Centrální část parku, který má rozlohu 6427 ha, je tvořena odděleným hřbetem nejvýchodnějšího cípu Orlických hor – Bukovohorskou hornatinou. Ta dosahuje největších výšek na Suchém vrchu ( 995 m n. m.) a Bukové hoře ( 958 m n.m.). Silnice, procházející Červenovodským sedlem, dělí přírodní park na dvě části. Přírodní park je charakteristický vzájemnou vyrovnaností a souladem přírodních a antropických prvků, zejména střídáním rozsáhlých lesních komplexů, vyvážené zemědělské krajiny a lidských sídel. Jednoznačná převaha lesních ekosystémů, většinou smrkových monokultur se zbytky smíšených bukojedlových porostů, předznamenává druhové spektrum rostlin a živočichů. V lesích rostou podbělice alpská ( Homogyne alpina ), pstroček dvoulistý ( Maianthemum bifolium ), kokořík přeslenatý ( Polygonatum verticillatum ), hasivka orličí ( Pteridium aquilinum ), hruštice jednostranná ( Orthilia secunda ), bukovník kapraďovitý ( Gymnocarpium dryopteris ), na zbytcích přirozených podhorských luk smilka tuhá ( Nardus stricta ), poháňka hřebenitá ( Cynosurus cristatus ), kontryhel lysý ( Alchemilla glabra ), prstatec májový ( Dactylorhiza majalis ), plavuň vidlačka ( Lycopodium clavatum ), na rašeliništi pod Suchým vrchem i rosnatka okrouhlolistá ( Drosera rotundifolia ) a vachta trojlistá ( Menyanthes trifoliata ). Jižní část přírodního parku je intenzivně rekreačně využívána. Sjezdové a běžecké tratě v zimním středisku Čenkovice lákají každoročně tisíce návštěvníků. Historickou, ale i přírodní zajímavostí je dělostřelecká tvrz Bouda, součást Muzea československého opevnění, která je bohatým zimovištěm 9 druhů netopýrů – např. netopýra černého ( Barbastella barbestellus ), netopýra severního ( Eptesicus nilssoni ), netopýra velkého ( Myotis myotis ) a vzácného netopýra Brandtova ( Myotis brandti ).

9. přírodní park Údolí Krounky a Novohradky Park byl vyhlášen v roce 1998 k ochraně členité krajiny údolí říček Krounky, Novohradky a části Hlubočického potoka od nových Hradů a Kutřína k Luži a zaujímá plochu 511 ha.Území téměř navazuje na přírodní rezervaci Maštale a patří mezi turisticky vyhledávané oblasti. Nadmořská výška území roste od 330 m n.m. na dně údolí po 400 m n.m. na horní hraně svahů. Hluboce zaříznutá údolí toků jsou na svazích porostlá přirozenými bučinami, suťovými lesy a dubohabřinami, které mají převážně charakter ochranných lesů. Jen přístupnější polohy jsou zalesněny smrkovými monokulturami. Skalní podloží tvoří cenomanské slepence a 143


slínovce spodního turonu, údolí Krounky i algonkické břidlice, droby a slepence. Balvanitá koryta řek mají přirozený charakter. Na dně hlubokých údolí se výrazně projevuje vliv teplotní inverze. Rostou zde prvosenka jarní ( Primula veris ), prvosenka vyšší ( Primula elatior ),hrachor jarní ( Lathyrus vernus ), zvonek broskvoňolistý ( Capmpanula persicifolia ), kokořík mnohokvětý ( Polygonatum multiflorum ), ptačinec velkokvětý ( Stellaria holostea ), u řeky mokrýš střídavolistý ( Chrysoplenium alternifolium). Množství přirozených biotopů se projevuje i bohatstvím fauny. V Novohradce a Krounce žije početná populace mihule potoční ( Lampetra planeri ) a vranky obecné ( Cottus gobio ). Rozmnožuje se tu 5 druhů obojživelníků, např. mlok skvrnitý ( Salamandra salamandra ), rosnička zelená ( Hyla arborea ) a ropucha zelená ( Bufo viridis ). Pravidelně zde hnízdí čáp černý ( Ciconia nigra ), krkavec velký ( Corvus corax ), datel černý ( Dryocopus martius ), křepelka polní ( Coturnix coturnix ). Pozoruhodný je nález chladnomilného sekáče klepítníka horského ( Ischyropsalis helwigi ) v malé nadmořské výšce v údolí Novohradky. 10. přírodní park Údolí Křetínky Park byl vyhlášen na ploše 5570 ha nařízením okresního úřadu ve Svitavách v roce 1996. Nachází se zde velmi zachovalá krajina s pestrou skladbou biotopů. Osu parku tvoří tok říčky Křetínky, která v místě označovaném jako Bohuňovské skály tvoří hranici dvou geomorfologických soustav – České tabule nad levým svahem údolí a Českomoravské soustavy nad pravým břehem. Skalní stěny, až 45 m vysoké, tvoří působivou krajinnou scenérii. Krajina parku je velmi vyvážená s vysokou ekologickou stabilitou. Větší i menší lesy se střídají s drobnými loukami, pastvinami a poli. Rašelinné louky v nivách potůčků a na pramenných vývěrech jsou útočištěm mnohých chráněných druhů rostlin. Rostou zde prstnatec májový ( Dactylorhiza majalis ), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata ), suchopýr úzkolistý ( Eriophorum angustifolium ) a bradáček vejčitý ( Listera ovata ). Suché stráňky a meze s vyšším podílem vápníku hostí vzácnou sasanku lesní ( Anemone sylvestris ), orlíček obecný ( Aquilegia vulgaris) a smolničku obecnou ( Steris viscaria ). U Svojanova a Trpína nalezneme prstnatec bezový ( Dactylorhiza sambucina ), ve východních Čechách silně ohrožený druh. Ve skalnatém údolí Křetínky a přítoků hnízdí skorec vodní ( Cinclus cinclus) a konipas horský ( Motacilla cinerea ). Skalní výchozy jsou významným hnízdištěm výra velkého (Bubo bubo ). V lesních porostech hnízdí čáp černý ( Ciconia nigra ), sýc rousný ( Aegolius funereus ) a kulíšek nejmenší ( Glaucidium passerinum). Byla zde pozorována i zmije obecná ( Vipera berus).

3.1.12.3. Významný krajinný prvek - VKP Významný krajinný prvek je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část území, která vytváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Jsou to lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy, mokřady, remízky, naleziště nerostů a zkamenělin, , skalní útvary, cenné plochy sídelních útvarů ( např. historické zahrady a parky ). Registraci VKP a stanoviska k zásahům do VKP vydávají pověřené obecní úřad Na následujících stránkách je tabulkově v Pardubickém kraji mimo území CHKO. 144

uveden

přehled

registrovaných

VKP


Pardubický kraj - Významné krajinné prvky (mimo CHKO) kód AOPK

název VKP

01001

MENTOURSKÝ LES

01002

STRÁŇ U MRAVÍNA

01007

PÁTEROVA JESKYNĚ

01015

DVAKAČOVICK Á STRÁŇ

01017

ZA HUMNY

01018

HÁJ U OSTROVA

01019

RYBNÍKY U ŽUMBERKU

01022

FARÁŘEK

01026

ÚHŘETICKÝ LES

01027

KVÍTECKÝ POTOK

01028

HOLEŠICKÝ LES

01029

RYBNÍK U ŽUMBERKA

01043

LOUKA U RTETÍNA

01044

VÁPENKY

01049

RYBNÍK U ŠVIHOVA

název KÚ

důvod vyhlášení plocha [ha] Nejteplomilnější les na Vysokomýtsku s výskytem prvosenky jarní, tolity Mentour, Mravín 10,1545 lékařské, mochny bílé, jeřábu břeku a dalších vzácných rostlin. Opuková stráň a habřiny s výskytem Mravín vstavače vojenského, ostřice bílé a 7,8332 červené a dalsích vzácných rostlin. Soustava dvou jeskyní o celkové délce 100 m s dómy, jezírky, sintrovými Vápenný Podol 3,4297 polevami a krápníky - jediná jeskyně tohoto typu v ČR. Zalesněná stráň s výskytem kamejky modronachové, dymnivky duté, Dvakačovice hrachoru jarního, křivatce žlutého 8,3473 sasanky jarní, áronu plamatého a dalších teplomilných rostlin. Vinary u Vysokého Opuková stráň s teplomilnou 3,8951 Mýta květenou. Smíšený listnatý les s významnou Ostrov 8,7014 jarní květenou. Lesní rybníky s význačnou květenou Smrček u Žumberku (kosatec žlutý) s rákosinami a 6,59 ostřicemi, na březích volavka. Spontální vývěr vody na místě bývalého rybníka s rozsáhlým 4,0171 Ronov nad Doubravou porostem rákosu.Výskyt vlhkomilných dřevin s převahou vrb a dvousečná pcháčová louka. Les s výskytem sněženky, lilie 10,7351 Dvakačovice, Úhřetice zlatohlavé, dymnivky duté, áronu plamatého a dalších vzácných rostlin. Krajinářská lokalita - kamenité svahy, niva potoka s výskytem střevle Podlíšťany, Vížky, 25,1609 potoční, obojživelníků, vstavače Žumberk májového, kosatce sibiřského,upolínu obecného aj. Háj s bohatou jarní květenou typickou pro dubohabřinu - lilie Holešovice 3,8477 zlatohlavá,medovník meduňkolistý, áron plamatý a jiné. Poplužský rybník a nedaleká dubohabřina. Cenná botanická lokalita Žumberk 3,3904 - bělozářka větevnatá, tolita lékařská, hvozdík kartouzek, kosatec sibiřský aj. Petříkovice u Vlhká louka s prameništěm a 0,8 Mladoňovic výskytem vlhkomilných rostlin. Bývalý vápencový lom s odvaly Krouna hlušiny s výskytem vzácné teplomilné 1,2438 květeny. Rybník a slatinná louka s výskytem vzácných rostlin - skřípinec jezerní, Švihov 2,9343 rdesno obojživelné, asi 10 druhů ostřic a další.

145


kód AOPK 01052

01053

01054

01068 01080 01082

01083

01084

01085

01086

01087 01088 01089 06005

06009

název VKP

název KÚ

důvod vyhlášení plocha [ha] Rybník s výskytem vodních druhů KOVÁRENSKÝ rostlin (halucha vodní, bublinatka Miřetice u Nasavrk 3,9140 RYBNÍK jižní, lakušník vodní, úpor peprník, aj.).Významná lokalita obojživelníků. Zachovalý zbytek rašelinných luk s výskytem vzácných druhů rostli např. V OHRADÁCH Srní u Hlinska 0,2500 vstavač májový, hadí mord nízký, upolín a další. Abrazní plošina se zbytky ostrovních POD VELKOU útesů s důkazy příboje křídového Ronov nad Doubravou 0,9809 SKÁLOU moře, výskyt zkamenělin r.Lopha a Rhynchostreon. Rašelinná louka s výskytem vzácných V Rváčov u Hlinska rostlin ( prstnatec májový, hadí mord 2,0500 BOROVIČKÁCH nízký, úpolín nejvyšší a další ). Mokrá louka se vzácnou květenou: LOUKA U Rváčov u Hlinska prstnatec májový, vachta trojlistá, 1,0915 RVÁČOVA úpolín nejvyšší a jiné. Polní rybník s rákosinami a bohatým RYBNÍK ŠANDA Vestec u Běstviny výskytem ptactva (rákosníci, pochop). 2,9281 Na hrázi rybníka je alej starých dubů. Mezofilní louky s tůněmi, výskyt MOKŘAD U prstnatce májového, suchopýru Proseč u Skutče 0,8543 KOUPALIŠTĚ úzkolistého, violky bahenní, různých druhů ostřic, obojživelníci Opuštěný lom, mozaika společenstev v různých sukcesních stádiích LOM FARSKÝ 5,3004 (občasné tůně, vegetace obnažených Proseč u Skutče KOPEC den, obnažené lomové stěny, xerofilní trávníky, remízy náletových dřevin) Rašelinné louky s výskytem vzácných V ZELINKÁCH Srní u Hlinska 2,83 rostlin Významná krajinářská lokalita, kterou tvoří rašelinné louky a olšiny s výskytem vzácných rostlin. Vyznačují CTĚTÍNEK Ctětín 1,6019 se především výskytem upolínů evropských a nálezem vachty trojlisté. TŮNĚ U Tůňky v lese sloužící rozmnožování Moravany u Ronova 0,2126 PAŘÍŽOVA obojživelníků Hamzův park - rozsáhlý krajinný HAMZŮV PARK Luže prvek s velkým množstvím soliterů a 13,0063 vzácných dřevin. Bohatý výskyt prustky obecné ve staré RABŠTEJNEK Smrkový Týnec 0,0377 požární nádrži Staré labské rameno s čistou vodou a LABIŠTĚ POD hodnotnými břehovými Černá u Bohdanče 1,86 ČERNOU porosty.Geomorfologická lokalita, regionální biocentrum Staré labiště. Soustava slepých ramen s hodnotnými břehovými porosty a rozptýlenými duby. Významné lokální biocentrum v RAMENA Drozdice, Nemošice zem. Krajině, označeno jako 3,21 CHRUDIMKA "Meandry".Geomorfologická a krajinářská lokalita s výskytem křivatce žlutého a sasanky hajní.

146


kód AOPK

název VKP

06013

STARÉ LABE U CIHELNY

06014

ZA CIHELNOU

06018

KAMENECKÁ STRÁŇ

06019

POD SUTINAMI

06020

RUMLOVO LABIŠTĚ

06021

ZÁKOUTÍ

06023

JARKOVSKÉHO JEZERO

06024

ÚPOLÍNY V PODSTRÁNÍ

06025

VELINSKÝ POTOK

název KÚ

důvod vyhlášení plocha [ha] Staré slepé rameno s bohatým břehovým porostem a čistou vodou, Pardubice geomorfologická lokalita, 17,29 boiocentrum v zem. krajině, místní biokoridor. Lesní lokalita s bohatým výskytem Holice v Čechách 0,0742 kruštíku bahenního. Opuková stepní stráň s bohatým Poběžovice u Holic výskytem stepních rostlin -zvonek 5,8119 klubkatý, orlíček planý Staré rameno Labe v pokročilém stadiu zazemnění se zachovalým Lány na Důlku 1,05 zbytkem vodní hladiny a bahnitými okraji, obklopené lužními porosty. Zazemněné rameno Labe se zbytky Lány na Důlku, Rybitví vodní hladiny ve výběžcích, lesní 7,2 topolové kultury. Dvojitý meandr starého ramene Labe s čistou vodou a charakteristickou květenou. Výskyt vodních rostlin Rosice n.L., Svítkov, stulík žlutý,rozpuk jízlivý, šípatka 15 Srnojedy, Rybitví širolistá,vodnatka žabí květ,leknín bílý. Geomorfologická lokalita, místní biokorigor a na části biocentrum Na špici. Lokalita s čistou vodou a hodnotnými břehovými porosty. Výskyt stulíku 1,46 Rosice n.L. žlutého. Lokální biocentrum Humenský. Botanická lokalita s výskytem úpolínu Hoděšovice obecného, česneku hranatého, bařičky 3,4764 bahenní, pěchavy bažinné Veliny

Potok s výskytem mihule potoční.

Zbytky lužního lesa s bohatou jarní květenou. Roste zde česnek medvědí, áron plamatý, sněženka jarní a dalších vzácnéh rostliny.

06033

KOBYLNÍK

Černá za Bory

06039

RAMENO K VODÁRNĚ

Rosice nad Labem

06041 06045

06053

06056

Staré rameno Labe s čistou vodou a hodnotnými břehovými porosty. Opuková stráň s výskytem růže CHMELNICE Ostřetín galské, vemeníku dvoulistého, pcháče bezlodyžného Část údolí žďárského potoka s STUDENÁ VODA Poběžovice u Holic výskytem přesličky obrovské. Staré labské rameno s charakteristickou květenou. Slepé rameno Labe s bohatým výskytem RAMENO U Brozany nad Labem, ostřice nedošáchoru, kosatce žlutého, HALDY Pardubice orobince širokolistého. V hlinitých březích hnízcdí ledňáček říční. Lokální biocentrum Na hůrkách. Písníky a jejich písečné břehy s PÍSNÍKY U Opatovice nad Labem výskytem poslední lokality sysla OPATOVIC obecného na pardubicku.

147

0,7688

0,54

2,4246 1,0503 3,965

2,19

6,4721


kód AOPK 06057 06062 06063 06065 06067

06072

09001

09003

09005

09006

09008

09011

název VKP MĚSTSKÉ ARBORETUM DUKLA V PARDUBICÍCH

název KÚ

důvod vyhlášení plocha [ha] Parkové výsadby s více než 70 druhy a kultivary dřevin.Hnízdiště slavíka Pardubice 4,8295 obecného.V bylinném podrostu vikev hrachorovitá. Unikátní pískomilná společenstva NA OBCI Lázně Bohdaneč 2,6199 rostlin na bývalém vojenském cvičišti ALEJ K Stromořadí 200-300 let starých stromů Lázně Bohdaneč 4,95 NERATOVU podél silnice Výskyt chráněných druhů rostlin, MOKŘAD V významný biotop živočichů vázaných Býšť 0,0911 BÝŠTI na vodní prostředí. Cenný zbytek mokřadu v severní části obce Býšť Park v intravilánu obce, přispívá k PARK OHRÁDKA Ohrazenice 0,9313 udržení ekologické stability Park Bubeníkovy sady je hodnotná část území Pardubic, která přispívá BUBENÍKOVY k udržení systému ekologické stability Pardubice 6,0 SADY krajiny.Převážná část je vedena jako lokální biocentrum „Bubeníkovy sady“ Suché meze s remízky a skupinami rozptýlené zeleně a mokrá loučka kolem vodoteče. Rostou zde běžné teplomilné druhy rostlin (řepík MEZE U 0,6273 Rychnov na Moravě lékařský, pupava bezlodyžná, silenka WACHBERGU nicí, Smolnička obecná aj.), z ptáků konipas luční, drozd kvíčala, drozd zpěvný, červe Suchá stepní stráň s výskytem hořečky LOUKY U brvité, mochny přímé, rmenu Březinky 1,5406 BŘEZINEK barvířského a dalších suchomilných rostlin. Suché stepní stráně s teplomilnou květenou.Roste zde konopice úzkolistá, yzop lékařský, hvozdíček STRÁNĚ NA 6,8147 Pěčíkov, Vranová Lhota prorostlý, divizna rakouská, pamětník HRANIČKÁCH rolní, rmen barvířský, nepatrnec rolní, zeměžluč menší, náprstník velkokvětý a jiné. Rašelinná louka se vzácnou květenou. Roste zde pcháč potoční,prstnatec U RYBNÍKA Oldříš májový,prvosenka vyšší,upolín 1,7285 obecný,kozlík dvoudomý,violka bahenní a jiné. Suchá stráň téměř souvisle zarostlá křovinami se zbytky teplomilného bylinného porostu (zvonek JIŽNÍ STRÁŇ NA broskvolistý, řepík lékařský, ostřice STRÁŽNÉM Rychnov na Moravě 1,58 plstnatá, mateřídouška obecná, KOPCI hvozdík aj.). Ptáci: ťuhýk šedý, strnad obecný, pěnice, křepelka plazi: slepýš křehký Stepní stráně s bohatou květenou. Roste zde divizna rakouská, pamětník rolní, zběhovec ženevský, pelyněk PĚČÍKOVSKÉ Pěčíkov 0,6098 STRÁNĚ pravý,zvonek broskvolistý, kyčelnice cibulkonosná, bělolist rolní, mochna přímá, rukev rakouská a jiné.

148


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09012

ÚDOLÍ U HŘBITOVA

Rychnov na Moravě

09014

VÝSLUNNÁ STRÁŇ

Rychnov na Moravě

09015

PŘEDMĚSTÍ

Předměstí

09017

VSTAVAČE U LESA

Široký Důl

09018

REMÍZ V RYBNÍCÍCH

Rychnov na Moravě

09019

DAŇČÍ FARMA

Rychnov na Moravě

09020

STUDENÉ ÚDOLÍ

Svojanov

09023

NA HOPERKU

Bělá u Jevíčka

09025

VIŠŇOVKA

Zadní Arnoštov

09026

V HATÍCH

Široký Důl

09028

ŠIROKÝ DŮL

Široký Důl

09030

PROSTŘEDNÍ RYBNÍK

Třebařov

09031

TELETNÍK

Oldříš

149

důvod vyhlášení plocha [ha] Suché louky a meze (zvonek broskvolistý, mateřídouška obecná, jitrocel prostřední), vlhké louky v 6,8103 údolí potoka (pcháč šedý, pcháč potoční, blatouch bahenní, tužebník jilmový ocún jesenní aj.) Suchá stráň (zvonek rozkladitý, mateřídouška obecná, jitrocel 0,4483 prostřední, hvozdík kropenatý)" Rašelinné louky v údolí potůčku a navazující suché stráně s výskytem vstavače májového, bradáčku 1,9574 vejčitého, kozlíku dvoudomého a dalších. Květnatá louka s bohatým výskytem 0,8388 prstnatce májového. Náletový remíz na bývalé neplodné půdě s běžnými druhy dřevin a bylin a polokulturní svažitá květnatá louka 1,8692 (pupava bezlodyžná, ocún jesenní, bradáček vejčitý, mochna nátržník) Součást pastvin oplocené daňčí farmy, běžně nepřístupná. Větrolam na hraně svahu z dubu, topolu a třešně ptačí.. 0,516 Ptáci :stehlík obecný, budníček menší, hrdlička divoká. Motýli : Anthocharis cardaminea, Lycaena virgaureae, Nymphalis antiopa" Rašelinné louky se vzácnou květenou. 2,42 Suchá stráň a meze s teplomilnou 2,3534 květenou. Společenstva suchých výslunných opukových strání s bohatou květenou (řepík lékařský, úročník bolhoj, válečka prapořitá, pupava obecná, 13,9254 pcháč bezlodyžný, hořeček brvitý, černýš rolní, vítod chocholatý, jetel prostřední aj.) Zoologie : dlask tlustozobý, pl Soustava rybníčků s mokrými loukami 1,9324 a vzácnou květenou Suchá stráň částečně zalesněná borovicí, bohatá lokalita vzácných 1,0026 rostlin. Rybník s křovinami a rákosinami významný hlavně ze zoologického hlediska. Žije zde ropucha obecná, rosnička zelená, cvrčilka říční, 25,5851 cvrčilka zelená, strnad rákosní, čejka obecná, ledňáček říční, roháč obecný, labuť velká, skokan zelený a hnědý, užovka ob Vlhká louka s výskytem vzácných 2,0705 rostlin.


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09033

SVAHY NA HRADISKU

Linhartice

09034

POD NÁDRAŽÍM

Borová u Poličky

09035 09037 09039 09040 09042 09044 09045 09050 09051 09053 09054 09057

PAHOREK U HLÁSNICE HARTMANICE ÚŽLABINA LOUKY POD LESEM U JEDLOVÉ SMOLNIČKA U TRPÍNA SKÁLA BYSTRÉ PRAMENIŠTĚ TEPLICE LOUKY U JEDLOVÉ U ŠTEMBERKA STRÁNĚ U KVĚTNÉ BLEDULE POD RYCHNOVSKÝM KOPCEM VSTAVAČE NA BABCE POD KUMPERKEM

Hlásnice Hartmanice u Poličky Jedlová u Poličky Trpín Bystré u Poličky Pěčíkov Jedlová u Poličky Oldříš Květná Rychnov na Moravě Oldříš

důvod vyhlášení plocha [ha] Suché výslunné stráně s tratí motokrosu, částečně ohrožené erozí. Výskyt suchomilných a teplomilných druhů rostlin /smolnička obecná, 3,5186 devaterník penízkový, mateřídouška obecná, sveřep vzpřímený, silenka nicí aj. Mokré rašelinné louky s výskytem vzácných rostlin : vachta trojlistá, prstnatec májový, suchopýr úzkolistý, 1,1182 upolín nejvyšší, psineček psí, ostřice Davallova a další druhy ostřic, pcháč potoční aj Suchá mez s výskytem vzácných 1,0246 rostlin. Mokré louky se vzácnou květenou.

0,9737

Rašelinná louka se vzácnou květenou.

0,5449

Suchá mez s výskytem vzácných rostlin. Geologická lokalita - skála Prameniště potoka s výskytem praménky rakouské a bažinných druhů rostlin. Rašelinné louzky se vzácnou květenou. Rašelinná louka se vzácnou květenou. Opukové stráně s teplomilnou květenou. Olšina s výskytem bledule jarní Louka s výskytem vstavače májového.

Bělá u Jevíčka

09058

PASTVINA

Horní Hynčina

09062

KLADECKÁ DOLINA

Březinky

09063

STRÁNĚ U KAMENNÉ HORKY

Hradec nad Svitavou,

09064

SUCHOPÝREK

Korouhev

150

Suché opukové stráně a niva potoka s charakteristickou květenou. Opuková stráň se vzácnou květenou. Roste zde např. pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý, hořečka brvitá, jalovec obecný, modřenec chocholatý, prvosenka jarní, černýš rolní aj. Mokré loučky kolem potoka se vzácnou květenou. Stepní stráně se vzácnou suchomilnou květenou (zvonek klubkatý, hořečka brvitá, třezalka chlupatá, vemeník dvoulistý, prvosenka jarní, prvosenka vyšší, černohlávek velkokvětý aj.) Bohatá rašelinná louka s náletem dřevin (ostřice Davallova, ostřice blešní, pcháč potoční, prstnatrec májový, rosnatka okrouhlolistá, kruštík bahenní, starček potoční, suchopýrek alpinský aj.)

1,0082 0,6336 0,7036 2,7272 2,7306 2,7614 0,3894 0,14 0,9417

3,61

2,2814

5,3027

2,0395


kód AOPK 09067 09068

název VKP NAD VĚŽNICKÝM POTOKEM KAMENNÉ MEZE U HLÁSNICE

název KÚ

důvod vyhlášení Louky na terasách nad Věžnickým potokem se suchomilnou květenou

Vranová Lhota Hlásnice

09070

LOUKY U BUDISLAVI

Budislav u Litomyšle

09073

STRÁNĚ V HORNÍ HYNČINĚ

Horní Hynčina

09074

RYCHNOVSKÉ LOUKY

Rychnov na Moravě

09076

STRÁŽNIČKA

Vranová Lhota

09077

RYBNÍK ZIMKA

Lubná u Poličky

09078

RYBNÍČEK U CHOTĚNOVA

Olšany u Chotěnova

09079

STRÁŇ U CHOTĚNOVA

Chotěnov

09080

NAD ZASTÁVKOU

Oldříš u Poličky

09081

U STUDNÍ

Borová u Poličky

09082 09085 09086

NA DOLNÍM HRADCI HATĚ LOUKA U ČERNÉHO POTOKA

Suché meze s výskytem vzácných rostlin. Tři izolované vlhké louky s výskytem vzácných rostlin (prstnatec májový, vemeník dvoulistý, starček potoční, upolín nejvyšší, ostřice prosová, pcháč bahenní, pcháč potoční aj.) Stepní stráně se vzácnou květenou. Roste zde např. rmen barvířský, jalovec obecný, ostřice jarní, jetel horský, smolnička obecná, v roce 1991 hořečka brvitá, pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý aj. Mokrá louka s výskytem vzácných rostlin (ostřice Davallova, prstnatec májový, vrbovka bahenní, suchopýr úzkolistý, kakost hnědočervený, prvosenka vyšší, starček potoční aj.) Stepní stráně s bohatou teplomilnou květenou na 4 izolovaných lokalitách Lesní rybník s vlhkou loukou Výskyt čolka velkého, obecného a horského a kuňky obecné v malém rybníčku na okraji lesa Stepní stráně se vzácnou květenou (sasanka lesní, hořečka brvitá, vítod chocholatý, chrpa čekánek, jetel horský, mochna jarní aj.) Mokré louky se vzácnou květenou.

Borová u Poličky

Květnaté louky s přirozenou skladbou, vlhkomilná květena Řídká stará borovina s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin. Louka s bohatým výskytem upolínu

Borová u Poličky

Rašelinná louka se vzácnou květenou

Hradec nad Svitavou

09087

POD KRAVÍNEM

Borová u Poličky

09088

LOUKA V LESE

Oldříš u Poličky

09089

PASTVINA MEZI LESY

Linhartice

151

Velmi bohaté rašelinné louky (prstnatec májový, pcháč potoční, suchopýr úzkolistý, všivec lesní, prvosenka vyšší, upolín nejvyšší, hadí mord nízký, starček potoční, kozlík dvoudomý, violka psí, v. bahenní aj.) Rašelinná louka se vzácnou květenou Bývalá pastvina poměrně výrazně zarostlá náletem dřevin, v podrostu zbytky bohatého teplomilného bylinného patra (řepík lékařský, chrpa čekánek, marulka klinopád, devaterník penízkový, oman hnidák, dobromysl obecná, silenka nicí).

plocha [ha] 1,4662 0,2516

1,4073

5,4554

1,8823

5,8241 0,3351 0,3

0,9585 2,2102 0,3345 0,04 0,55 1,0124

0,7102

0,5981

1,8986


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09091

ŠNEKOVSKÉ ÚPOLÍNY

Šnekov

09092

KŘENOV

Křenov

09093 09094 09095 09096

STRÁŇ V CHRASTOVÉ LHOTĚ LOUKA U KUKLE LOUKA U ROHOZNÉ OSPITSKÝ POTOK

důvod vyhlášení Mokré louky s bohatým výskytem upolínu obecného. Dále zde roste prstnatec májový, zvonečník hlavatý, lomikámen zrnatý aj. Mokřina s rákosem a s výskytem vzácných rostlin (ostřice příbuzná, vrba rozmarýnolistá, upolín nejvyšší do r. 1992, prvosenka vyšší), skokan hnědý

Chrastová Lhota Mikuleč Rohozná u Poličky Koruna, Třebařov

09097

POHLEDSKÉ STRÁNĚ

Pohledy

09099

TRAVNATÝ SVAH U STŘELNICE

Linhartice

09100

PÍSKY U ROSNIČKY

Moravský Lačnov

09101

LOUKA U SVITAVSKÉHO RYBNÍKA

Svitavy-Předměstí

09102

LOUKA U BOŘÍ

Moravský Lačnov

09103

WEINGRUND

Banín

09104

TOPOLOVÝ VĚTROLAM

Banín

09105

REMÍZ NA KONCI CESTY

Banín

152

plocha [ha] 0,8124

1,3334

Stepní stráň s charakteristickou květenou

2,9886

Rašelinná louka se vzácnou květenou.

1,271

Rašeliniště se vzácnou květenou

3,325

Niva Ospitského potoka s fragmenty hodnotných vlhkých luk. Suché stráně a meze s charakteristickou květenou. Roste zde řepík lékařský, rmen barvířský, orlíček planý, pupava bezlodyžná, kvozdík kropenatý, bradáček vejčitý, vítod chocholatý, prvosenka jarní aj. Vstavač mužský objeven v roce 1996. Suchá travnatá stráń lemovaná křovinami (trnka, hloh, růže) a teplomilným porostem. Roste zde např.sveřep vzpřímený, pupava bezlodyžná, marulka klinopád, jitrocel prostřední, mateřídouška obecná aj. Písčina na břehu rybníka částečně využívaná jako parkoviště a rekreační plocha, částečně zarostlá náletem dřevin, bez významných pískomilných druhů rostlin. Vlhká louka s výskytem charakteristických rostlin (pcháč potoční, rdesno hadí kořen, starček potoční aj.) Mokrá louka v úžlabí s výskytem vzácných vlhkomilných rostlin (starček potoční, kuklík potoční, prstnatec májový, kozlík dvoudomý, aj.) Suchá výslunná stráň s výskytem teplomilných druhů rostlin (řepík lékařský, zběhovec ženevský, chrpa čekánek, jitrocel prostřední, pryskyřník hlíznatý, mateřídouška obecná aj.). Dvouřadá topolová alej s travnatým podrostem, krajinářský prvek. Smrkový remíz s podrostem kopřiv, s poměrně bohatým společenstvvem ptáků

11,1121

2,1388

0,4102

0,988

0,713

0,57

2,6675

1,7769 0,2149


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09106

NA VRŠKÁCH

Banín

09107

VĚTROLAM V BANÍNĚ

Banín

09108

ÚVOZ NA PŘEDNÍM POLI

Banín

09109

U ZIMNÍ HORY

Banín

09110

NA VODÁRNÁCH

Banín

09111

STRÁŇ NAD KOSTELEM

Bělá nad Svitavou

09112

VELKÝ KOLÁČ

Bělá nad Svitavou

09113

SLUNNÁ STRÁŇ

Bělá nad Svitavou

09114

STRÁŇ POD LESEM

Bělá nad Svitavou

09115

ÚVOZ U AMERIKY

Bělá nad Svitavou

153

důvod vyhlášení plocha [ha] Smrkový remíz v polích s vtroušeným 1,191 jasanem a břízou. Uměle vysazený větrolam ze směsi dřevin (topol, lípa, jasan, líska aj.), 2,7129 lokální biokoridor. Úvozová cesta, v části u obce bez dřevin, v části u lesa zarostlá náletem křovin (hloh, trnka, ptačí zob, růže aj.). Na svazích cesty místy zbytky 0,2101 teplomilných rostlin (mateřídouška obecná, chrpa čekánek, krvavec menší, pupava bezlodyžná), většina porost Výslunná opuková mez v obci s teplomilným společenstvem rostlin 0,1234 (orlíček planý, sveřep vzpřímený, marulka klinopád, silenka nicí aj.). Suchá louka, místy s náletem dřevin a teplomilnými rostlinnými společenstvy (len rakouský, řepík 4,1509 lékařský, smělek jehlancovitý, černýš rolní, ostřice horská, ostřice plstnatá, vítod chocholatý, šalvěj přeslenitá, jetel horský aj.). Suchá stráň s teplomilnou květenou (řepík lékařský, válečka prapořitá, ostřice plstnatá, chrpa čekánek, 0,7102 marulka klinopád, jalovec obecný, pryskyřník hlíznatý, šalvěj přeslenitá, silenka nicí aj.) Suché meze, z větší části narušené zvýšeným obsahem dusíku v půdě, místy zarostlé náletem dřevin, a zbytky mezofilních květnatých luk. 1,744 Výskyt teplomilných druhů rostlin (hvozdík kartoutek, mateřídouška obecná, jitrocel prostřední, kozí brada východní aj. Slunné stráně a meze s výskytem teplomilných druhů rostlin (řepík lékařský, úročník bolhoj, pupava bezlodyžná, marulka klinopád, 0,6847 mochna pětilístek, pryskyřník hliznatý, mateřídouška obecná, silenka nicí aj.). Výslunná stráň s teplomilným bylinným porostem (řepík lékařský, úročník bolhoj, ostřice jarní, chrpa čekánek, marulka klinopád, smělek 1,2877 jehlancový, mochna pětilístek, ocún jesenní, jetel horský, violka chlupatá aj.). Slunná úvozová cesta s teplomilnou květenou (řepík lékařský, pupava bezlodyžná, mateřídouška obecná, 0,077 chrpa čekánek, marulka klinopád, smělek jehlancový, silenka nicí aj.).


kód AOPK 09116

název VKP OPUČNÍK V BĚLÉ

název KÚ Bělá nad Svitavou

09117

ZLATNÍK

Staré Město u Moravské Třebové

09118

LOUKA S OPUČNÍKEM

Staré Město u Moravské Třebové

09119

U MYSLIVCŮ

Petrušov

09121

REMÍZKY V RYCHNOVĚ

Rychnov na Moravě

09122

REMÍZKY NAD KOUPALIŠTĚM

Rychnov na Moravě

09123

PASTVINA V RYCHNOVĚ

Rychnov na Moravě

09124

VYSOKÁ MEZ

Rychnov na Moravě

09125

LOUKA NAD STRÁŽNÝM KOPCEM

Rychnov na Moravě

09126

POTOK KVĚTNÁ

Rychnov na Moravě

09127

NA HOŠCE

Rychnov na Moravě

09128

ZAMOKŘENÁ LOUKA

Rychnov na Moravě

09129

POD VEDENÍM

Rychnov na Moravě

154

důvod vyhlášení plocha [ha] Bývalý opučník, dnes zarostlý zelení 0,0788 (smrk, bříza, jeřáb), hnízdiště ptactva. Pahorek JZ od starého Města s externími ovocnými sady, z J strany terasovitě upravenými. Výrazná krajinná dominanta. Suché stráně s 11,5983 charakteristickou květenou (silenka nící, mateřídouška obecná, krvavec menší, lomikámen zrnatý, kokrhel menší) Kosená květnatá louka s opučníkem s charakteristickým bylinným patrem ((pryskyřník prudký, kopretina bílá, 0,7276 zvonek rozkladitý, krvavec lékařský aj.) Svažitá mezofilní loučka s prstnatcem 0,4645 májovým a prvosenkou jarní. Remízky v mezích a úvozní cestě s charakteristickou teplomilnou 0,599 květenou (hvozdík kropenatý, jetel prostřední) a zvířenou Remízky s lemovými společenstvy ve stráni nad koupalištěm s 1,4715 charakteristickou květenou (marulka klinopád, hvozdík kropenatý, válečka lesní, ocún jesenní a.) Nevyužívaná, svažitá pastvina zarůstající postupně náletem dřevin, s 0,5236 teplomilnou květenou (kručinka barvířská, hvozdík kropenatý, pupava bezlodyžná, řepík lékařský). Remízek v mezi 2-4 m vysoké, součást svažité pastviny V od obce s charakteristickou teplomilnou 0,1006 květenou (mateřídouška obecná, marulka klinopád, pryšec chvojka aj.). Součástí lokality jsou suché stráně, sady a remízy s charakteristickou květenou, na vlhké květnaté louce u 3,31 obory nad Strážným kopcem roste např. prstnatec májový, pcháč potoční, prvosenka vyšší aj. Zamokřený pozemek mezi vodotečí a lesnatým svahem s porostem olše a vrb. Přirozené a částečně antropicky 2,02 ovlivňované společenstvo potoka s běžnou květenou. Remíz s hustým zápojem dřevin, 0,203 příznivé prostředí pro hnízdění ptactva Zamokřený pruh louky a lesnatý svah s náletem olše a vrb, lokalita bledule 0,9898 jarní Remízy, louky a rákosiny s charakteristickou květenou (hvozdík 2,4346 kropenatý, mateřídouška obecná, válečka lesní, pupava bezlodyžná aj.)


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09130

BAŽANTNICE

Bělá nad Svitavou

09131

LOUKA NA HORNÍM KONCI

Petrušov

09132

TRAVNATÉ SVAHY

Třebařov

09133

LOUKA V PETRUŠOVĚ

Petrušov

09134

MEZOFILNÍ LOUKA

Petrušov

09135

NIVA PETRUŠOVSKÉH O POTOKA

Petrušov

09136

NA VRŠKU

Březinky

09137

ZA VYKYDALOVÝM I

Březinky

09138

HŮRA

Poříčí u Litomyšle

09139

POD BUKY


09140

VELKÉ HRADISKO


09141

MALÉ HRADISKO


155

důvod vyhlášení plocha [ha] Keřovým a stromový patrem zarůstající odchovna bažantů. Na osluněných okrajích roste např. 0,6287 mateřídouška obecná, marulka klinopád, řepík lékařský, chrpa čekánek aj. Mezofilní louka v zastavěné části obce s charakteristickou květenou (kopretina bílá, bika ladní, mochna 0,3042 nátržník, kohoutek luční, jetel ladní aj.) Travnaté svahy nad silnicí PetrušovTřebařov s výskytem chráněných 6,7338 druhů rostlin. Vlhká květnatá louka ve středu obce s požární nádrží s charakteristickou květenou (kuklík potoční, tužebník 0,8841 jilmový, rákos obecný, skřípina lesní, krvavec lékařský aj.). Mezofilní květnatá louka pod lesem přibližně ve středu obce. Roste zde vítod chocholatý, prvosenka vyšší, 0,8404 řepík lékařský, bukvice lékařská, mateřídouška obecná, marulka klinopád aj. Zamokřená louka v nivě Petrušovského potoka v dolní části obce s carakteristickou květenou 1,5648 (blatouch bahenní, pcháč potoční, ocún jesenní, devětsil lékařský,rdesno hadí kořen aj.) pavinec horský, hvozdík kropenatý, jestřábník chlupáček, mateřídouška 1,0715 obecná, jetel zlatý, smolnička obecná aj.) Květnatá louka mezi remízky (rmen barvířský, úročník bolhoj, pupava bezlodyžná, chrpa čekánek, zeměžluč 1,074 menší, mochna přímá, vemeník dvoulistý, vítod obecný aj.) Jihovýchodně orientovaná suchá stráň v posledních letech neobhospodařovaná, se zbytky 1,4696 teplomilných rostlin (mateřídouška obecná, pupava bezlodyžná, řepík lékařský aj.) Pískovcové skalní výchozy v lese 0,3414 Pískovcový skalní útvar s charakteristickým porostem (vřes, 0,2854 brusinka, borůvka) Pískovcový skalní útvar s charakteristickým porostem (vřes, 0,0657 brusinka, borůvka)


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09142

NA SKALÁCH


09143

LOUKA U HRUŠKY

Radiměř

09144

ÚVOZ U HRUŠKY

Radiměř

09145

MEZI KOPCI

Radiměř

09146

HOLLENGRABE NFLUR

Radiměř

09147

MEZE U RADIMĚŘE

Radiměř

09148

PTAČÍ ÚVOZ

Radiměř

09149

POD KOPCEM

Radiměř

09150

STRÁŇ U KRAVÍNA

Radiměř

09151

ÚVOZ NAD KOSTELEM

Radiměř

156

důvod vyhlášení plocha [ha] Pískovcový skalní útvar a suché terasy s charakteristickým porostem (vřes, brusinka, borůvka, hvozdík kropenatý, 0,6593 jestřábník chlupáček,mateřídouška obecná aj.) Květnatá loučka pod lesem s částí úvozu s teplomilnými druhy rostlin, v současné době silně degradovaná. 0,1743 Roste zde česnek domácí, kozinec sladkolistý, pupava bezlodyžná, jitrocel prostřední, jetel zlatý aj.) Travnatá úvozová cesta s výslunnými mezemi a nálety dřevin po okrajích. Roste zde česnek domácí, úročník 0,3165 bolhoj, pupava bezlodyžná, marulka klinopád, jetel prostřední aj., Suchá výslunná stráň pod lesem zčásti zarůstající náletem dřevin. Roste zde marulka rolní, modřenec chocholatý, 0,1568 pryšec prutnatý, vítod chocholatý, pryskyřník hlíznatý, černýš rolní, mochna pětilístek aj. Úvoz zarostlý dřevinami a navazující mezofilní louka. Roste zde zběhovec ženevský, kopytník evropský, 0,7555 prvosenka vyšší, marulka klinopás, hvozdík kropenatý, pryskyřník hlíznatý, jetel prostřední aj. Výslunná mez, zarostlé křovinami s teplomilným lemem. Roste zde 0,5764 třeslice prostřední, marulka klinopád, hvozdík kropenatý, světlík lékařský, silenka nicí aj. Remíz podél úvozové cesty s okraji porostlými teplomilným bylinným společenstvem. Roste zde řepík 0,9101 lékařský, chrpa čekánek, pryšec prutnatý, srpek obecný, jetel pochybný aj. Suché výslunné stráně s úvozovou cestou, zarůstající náletem dřevin. Roste zde řepík lékařský, úročník bolhoj, válečka lesní, pupava 1,0133 bezlodyžná, marulka klinopád, jestřábník chlupáček, kokrhel pozdní, mateřídouška obecná, silenka nicí aj. Suchá výslunná opuková stráň a úvozová cesta s náletem dřevin. Roste zde hořečka brvitá, řepík lékařský, 1,06 marulka rolní, česnek domácí, úročník bolhoj, kakost holubičí, šalvěj přeslenitá, jetel prostřední aj. Suché výslunné úvozové cesty nad kostelem v obci. Roste zde úročník bolhoj, mateřídouška obecná, zvonek 0,5415 broskvolistý, jitrocel prostřední, mochna jarní violka vonná aj.


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09152

LOUKA U KŘÍŽKU

Radiměř

09153

RYBNÍČEK NA PÍSKÁCH

Radiměř

09154

ÚVOZ U LETIŠTĚ I

Banín

09156

ZADNÍ ŽLÍBEK

Radiměř

09157

MOČÁL

Radiměř

09158 09159

ÚVOZ NA VELKÉM KUSE OPUČNÍK V RADIMĚŘI

Radiměř Radiměř

09160

ÚVOZ

Radiměř

09161

STRÁŇ NAD SILNICÍ II

Radiměř

09163

STRÁŇ NAD SILNICÍ I NA FARSKÉM

Hradec nad Svitavou

09164

SUCHÉ STRÁNĚ

Hradec nad Svitavou

09165

KAMENNÝ DÍL

Hradec nad Svitavou

09166

HORSKÝ DÍL

Hradec nad Svitavou

09162

Radiměř

09167

OPUKOVÉ MEZE Hradec nad Svitavou

09169

KVĚTNÁ LOUKA Hradec nad Svitavou

09170

VALOVA TRAŤ

Hradec nad Svitavou

09171

U BOROVICE I

Hradec nad Svitavou

09172

U BOROVICE II

Hradec nad Svitavou

09173

U BOROVICE III

Hradec nad Svitavou

09174

LOUKY U PRAMENE SVITAVY

Moravský Lačnov

09175

STRÁŇ U LINHARTIC

Linhartice

09176

LOUKA U POTOKA

Předměstí

důvod vyhlášení plocha [ha] Vlhká květnatá louka sv. PolygonoTrisetin. Roste zde ocún jesenní, 0,4073 pcháč šedý, tužebník jilmový, rdesno hadí kořen, aj. Rybníček s vlhkou loukou na břehu, parkově upravený a výsadbou růžové formy leknínu bílého. Na vlhké louce 0,1233 roste děhel lesní, skřípina lesní, vrbovka chlupatá, svízel mokřadní, V strana úvozu, suchá, výslunná Z 1,9505 exponovaná, intenzivní pastvina Suché výslunné stráně, květnaté louky, skalky, některé částečně zarůstající 17,2726 dřevinami, J od obce. Zamokřená terenní deprese s dominantním porostem Phragmintes 0,3056 communis, S od lesa Na pískách. Část úvozové cesty se skupinou dřevin 0,6501 s mezí, velmi degradované Opučník ve V části obce, zarostlý 0,2742 náletem dřevin Úvozová cesta částečně zarůstající 0,3465 dřevinami Opuková stráň, květnatá louka, suchá, výslunná mez částečně zarůstající 2,336 dřevinami Remíz u silnice z obce Radiměř do 0,1454 obce Hradec nad Svitavou. Suchá výslunná mez podél cesty 0,1024 Suché slunné stráně v úvozu v části 0,7776 zarůstající dřevinami. Suchá výslunná mez, louka , lom s 1,0077 rozptýlenými skupinami dřevin V exponovaná mez podél úvozu v 0,9228 části zarostlá dřevinami Výslunné opukové meze Z exponované, částečně zarůstající 2,0706 náletem dřevin, úvozová travnatá cesta lemovaná jasany na suché mezi Květnatá louka s J exponovanou mezí 2,6374 v části zarůstající dřevinami, Květnatá louka s remízky s 1,3958 rozptýlenou zelení. Okraj lesa a přirozená louka pod 0,4222 cestou Výslunný okraj lesa, květnatá louka 0,9124 Výslunná stráň částečně zarůstající 0,6712 dřevinami Mezofilní, občas kosené louky uzavřené v komplexu lesů mezi 2,7471 Javorníkem a rybníčkem "Rosničkou". Výslunná stráň J od obce Linhartice, lemová společenstva lesíků 1,4662 přecházející v křovinaté meze. Vlhké louky mezi potokem a lesem.

157

0,4154


kód AOPK

název VKP

název KÚ

09177

EXTENZIVNÍ LOUKY

Březinky

09178 09179

NA ZADCÍCH OPUKOVÁ STRÁŇ

Janov u Litomyšle Hradec nad Svitavou

09180

VĚTROLAM V KARLI

Karle

09181

LOM V KARLI

Karle

09182

LUBENSKÉ PASEKY

Lubná u Poličky, Široký Důl

důvod vyhlášení Květnaté extenzívně využívané louky,s významným podílem přirozeně rostoucích druhů, s výskytem chráněných druhů oddělené keřovým či stromovým patrem. Louky s výskytem vzácné květeny. Opuková stráň s teplomilnou květenou. Větrolam vytvořený převážně lípou, v bylinném patru masový výskyt Epipactis helleborine. Opukový lom s výskytem Getiana ciliata. Paseky s výskytem vzácné květeny.

09183

REMÍZ VE ZMOLE

Koruna, Třebařov

09188

U BOŘINKY

Čtyřicet Lánů

11007

BROUČÍ DŮL

ÚO Domoradice, Svařeň CR Řepníky, Pěšice

11010

NAD KŘIŽOVATKOU

11011

SLATINA U TRATI

11021

HRADISKO

11032

BĚTNÍK

11049

SRUBSKÉ MOKŘINY

11061

U TRATI

11062

STRÁŇ U STRADOUNĚ

11082

STROMOŘADÍ

11086

ROSNATKA V DOLNÍ HEDČI

11087

VRŠOVSKÉ HRADIŠTĚ

Remíz v hlubokém žlebu SV od obce Třebářov na hranici s k.ú. Koruna.Význmná enkláva rozmanitých dřevin a útočiště zvěře ve velkém bloku orné půdy. Jižně exponovaná svažitá louka s výskytem vzácných druhů rostlin. Entomologická a malakozoologická lokalita.

Suťový les na opukovém podloží s výskytem hořce křižatého, kruštíku Domoradice tmavočerveného a další vzácné květeny. Slatinná louka s výskytem vstavače Vysoké Mýto májového,štírovníku bahenního aj. Údolí s bohatým výskytem bledule Orličky, Bystřec jarní. Přirozená kvalitní dubohabřina s výskytem jaterníku podléžky,lilie ÚO Sedlec u Vraclavi zlatohlavé,vraního oka CR Popovec u Řepníků čtyřlistého,prvosenky jarní a dalších vz.rostlin.Meandrující potok,krasové jevy-jeskyně. Jediná lokalita ve Vč. kraji s Sruby výskytem plže (Lymnea lagostis). Slatinná louka s bohatým výskytem vstavače májového a dalších vzácných Červená Voda rostlin. (Nemá vyhlášku ani na MěÚ Králíky) Dubohabřina s teplomilnou květenou s Stradouň, Vraclav vzácnými rostlinnými druhy. Slatinná louka s bohatým výskytem vstavače májového a dalších vzácných Jamné n/Orlicí rostlin. Rašeliniště s výskytem rosnatky Dolní Hedeč okrouhlolisté, vstavače, vemeníku a dalších vzácných rostlin. Zbytky po starém hradišti Vršovců Vraclav porostlé vzrostlou zelení (lípy).

158

plocha [ha] 3,6161 1,0438 6,9403 0,77 0,16 9,17

8,3647

0,784 53,787

1,56 0,8525 9,42

35,1935

0,6116 3,59 12,9559 4,7414 1,57 0,3453


kód AOPK

název VKP

název KÚ

11091

BÝVALÝ PÍSNÍK LUKOVÁ

Luková

11092

MOKŘAD CIHELNA

Česká Třebová

11093

BROMION

Řetová

11094

OPUKOVÉ OSYPY

Řetová

11095

OPUČÁK

Řetová

11096

JALOVCE

Řetová

11097

REMÍZEK

Těchonín

11099

ŽICHLÍNEK

11101

SKUHROV

Žichlínek Skuhrov u České Třebové

11102

BENDŮV RYBNÍK

Ostrov u Lanškrouna

11103

LANŠPERK

Lanšperk

11104

MALÁ STRANA

Horní Libchavy

11105

POD HOTMAROVÝM KOPCEM

Dolní Dobrouč

11106

LHOTKA - NAD TŘEBOVKOU

Lhotka u České Třebové

11107

RBC LHOTKA HLUBOČEK

Parník

11108

STARÉ OSTŘICE

Dolní Libchavy

11110

LIPOVÁ ALEJ KE KAPLI A ROZHLEDNĚ NA ROZÁLCE

Žamberk

11111

ŠLAJFRONT

Albrechtice u Lanškrouna

důvod vyhlášení plocha [ha] Ekologicky a esteticky hodnotná část krajiny s jezírkem s výskytem 0,3484 ohrožených druhů obojživelníků. Mokřad s ohroženými druhy 2,562 obojživelníků a plazů. Ojedinělá lokalita travinných společenstev svazu Bromion erecti. 1,3112 Lokalita vykazuje velmi pestrou entomofaunu. Ostrov s výchozy drobivých vápnitých slínovců v loukách na hranicích 0,11 katastrů Přívrat a Řetová. Významná lokalita teplomilných rostlin. Opuštěný lom s výskytem vzácných druhů teplomilné a vápnomilné květeny. Na dně lomu je tůň vhodná 0,15 pro rozmnožování některých druhů obojživelníků. Ojedinělá populace vzácného a ohroženého druhu dřeviny - jalovce 1,4634 obecného. Skryté rašeliniště a okolní březový remíz s bohatým výskytem souvislého porostu rašeliníku, rosnatky 1,43 okrouhlolisté, prstnatce májového, tolie bahenní , suchopýru širokolistého a vrby ušaté. Estetická krajina. 3,9387 Louka se vzácnou suchomilnou 0,9939 květenou.Geobotanická lokalita. Rybník s přirozeným litorálem a navazující mokřady a potoční olšiny s 0,92 podrostem ostřice třeslicovité. Na vlastní zřícenině hradu se vyskytují vápnomilné a teplomilné 2,1096 druhy rostlin,které se v širokém okolí nerostou. Květnatá mokřadní louka s výskytem 2,9457 vzácných druhů rostlin. Rybník s přirozeným litorálem a navazující mokřady. Svah zarostlý geograficky původním i dřevinami v podrostu se vzácným bylinným patrem. Lokalita je součástí navrhovaného biocentra USES. Nivní louka s významným bylinným patrem. Unikátní porost velmi starých trsů ostřice latnaté.

159

0,5926 0,369 0,7126 4,3904

Kvalitní lipová alej ve stáří stromů okolo 100 let

0,3009

Květnaté bučiny s mozaikou suťových lipových javořin.Funkční lokální biocentrum.

9,531


kód AOPK 11112

11113

název VKP ALEJ K ZÁMEČKU

název KÚ Rudoltice u Lanškrouna

LHOTKA

Lhotka, Parník

důvod vyhlášení plocha [ha] Hodnotná alej k zámečku ve městě 1,8562 Lanškroun. Na lokalitě se rozprostírají opuštěné sady, nálety geograficky původních dřevin, kosené loučky, na některých místech opukové skalní výchozy. 2,07 Výskyt významné teplomilné květeny. Navrhované lokální biocentrum č.8 Lhotka

VKP - návrhy kód AOPK

název VKP

název KÚ

důvod vyhlášení plocha [ha] Opuková stráň s výskytem vzácných suchomilných druhů rostlin - čistec 3,0108 německý, hořeček brvitý a nahořklý

01021

VOLETICKÉ STRÁNĚ

Lozice, Voletice

01090

VSTAVAČE NA FRANTIŠKÁCH

Františky

06003

V MOŠNICÍCH

Kladruby nad Labem

Staré labské rameno se zachovalou květenou

1,3832

06010

LOHENICKÉ RAMENO

Přelouč, Břehy, Lohenice u Přelouče

Geologická a geomorfologická lokalita. Bohatý výskyt stulíku žlutého a kosatcec žlutého.

6,2105

06017

PŘELOUČSKÉ RAMENO HOUSER

Valy nad Labem

06028

STRÁŠOVSKÝ RYBNÍK

Strašov

Rybník s rákosinami a slatinnými loukami. Ornitologická a botanická lokalita.

43,3096

06051

ČERNÝ NADYMAČ

Břehy, Vlčí Habřina

Lesní rybník s olšinami a rákosinami s mnoha druhy vodního ptactva.

15,3415

06068

LODRANT

Trusnov, Uhersko, Litětiny

Rybník a lesy přirozeného složení, bohatá botanická lokality

197,0982

06071

HOŘEČKY U PODVRD

Tupesy

09027

BOHUŇOVSKÉ SKÁLY

Bohuňov nad Křetínkou

Charakteristický krajiny

zbytek

polabské

Stepní stráň s charakteristickou květenou a výskytem chráněného hořečku nahořklého Významná geologická a geomorfologická lokalita.Převažující horninou jsou amfibolity letovického krystalinika, vystupující na obou svazích v podobě výrazných skalních výchozů, - stěn, srubů, útesů a srázů. Amfiboly jsou na mnoha místech zvrásněné.

160

2,4763


kód AOPK

název VKP

09046

CHLUMEK

09047

ŠVÁBENICE

11013

BABKA

11036

ZA HORAMA

Přívrat

11083

BAŽANTNICE V ZÁMRSKU

Zámrsk, Dobříkov

název KÚ

důvod vyhlášení plocha [ha] Dubohabřina s vtroušeným modřínem a břízou, na severním okraji v nivě potoka s porosty tvrdého luhu s vysazeným bukem na svazích. Bohatý 25,1258 Nová Sídla bylinný podrost - česnek medvědí, zapalice žluťucholistá, prvosenka jarní, prvosenka vyšší, oměj vlčí mor, pryšec mand Opuková stráň porostlá dubohabřinou s vysokým podílem buku se zajímavým bylinným podrostem Cerekvice nad (oměj vlčí mor, sněženka podsněžník, 16,6401 Loučnou, Bohuňovice u lilie zlatohlávek, pryšec Litomyšle, Řídký mandloňovitý, zapalice žluťucholistá aj.). Nevhodné smrkové porosty jsou z VKP vyloučeny. Lesní lemy a zbytky slatinné louky s výskytem vstavače májového. Remíz Choceň 2,2492 s teplomilnou květenou. Lokalita s bohatým výskytem kruštíku bahenního a dalších vzácných rostlin. Smíšený listnatý les (bývalá bažantnice) s výskytem bohaté jarní květeny a jednotlivými mohutnými duby.

161

2,0482

11,8502


3.1.12.4. Invazní druhy Invaze Zavlékání rostlin a živočichů lidskou činností je nevyhnutelným průvodním jevem globalizace současného světa. Jako zavlečený je označován druh, který není na našem území původní (vyskytuje se zde v důsledku činnosti člověka). Zavlečený druh, který se v území šíří a zvyšuje svoji početnost, se nazývá invazní. Invaze organismů jsou považovány za jeden ze závažných problémů životního prostředí ve většině světa. Česká republika sice v celosvětovém kontextu nepatří mezi nejohroženější oblasti, ale je zavlékanými organismy silně ovlivněna. Invaze jsou usnadněny tím, že krajina na našem území je dlouhodobě intenzivně využívaná a značně fragmentovaná. Zavlečené druhy do narušených stanovišť snáze pronikají. To je umocněno vysokým stupněm eutrofizace především v důsledku zemědělské činnosti. Navíc úmyslná introdukce druhů cizího původu za účelem pěstování má na našem území dlouhodobou a silnou tradici. Tyto druhy představují potenciální zdroje invazí do krajiny. Důsledky invazí Důsledky invazí mohou být nedozírné. Zavlečené druhy často nahradí původní vegetaci, vytvoří druhově chudé porosty, v nichž často nic jiného neroste. Produkují obrovské množství semen či jiných rozmnožovacích částic, které umožňují rychlou kolonizaci nových oblastí. Invazní druhy mohou působit veliké potíže při péči o krajinu. Účinnější a levnější je prevence než likvidace invazních druhů. Tyto zkušenosti jsou známy např. z USA, Velké Británie a dalších zemí. Velmi nebezpečné je, že invaze probíhají i do chráněných území. Většina rezervací je maloplošná, tedy přímo sousedí s narušovanou krajinou, ve které se vyskytuje velké množství diaspor nepůvodních druhů. Větší chráněná území pak trpí velkým tlakem na komerční využití, vysokou návštěvností a dopravním ruchem.

A) Invazní druhy živočichů v ČR Bezobratlí (Avertebrata) měkkýši (Mollusca) korýši (Crustacea): rak signální, rak americký pavouci (Araneida): křižák pruhovaný Obratlovci (Vertebrata) ryby (Pisces): karas stříbřitý (Carassius auratus), střevlička východní (Pseudorasbora parva), sumeček americký (Ictalurus nebulosus) ptáci (Aves): holub domácí (Columba livia f. domestica) savci (Mammalia): krysa potkan (Rattus norvegicus), norek americký (Mustela vison), psík mývalovitý (Nyctereutus procyonoides)

162


Karas stříbřitý (Carassius auratus) Původ: je otázkou, jakým způsobem pronikl do našich vod. Uvádí se, že se naše území dostal s násadami východoasijských ryb, v šedesátých letech pronikl do povodí Dunaje z Maďarska. Rozšíření: vyskytuje se v Labi a jeho přítocích, slepých ramenech, ve štěrkovnách, zarostlých melioračních kanálech a rybnících. Vliv na ekosystémy: u nás pouze populace samic. Druh se rozmnožuje tzv. gynogenezí. Je všežravcem, proto je konkurentem ostatním druhům ryb a má značný vyžírací tlak na jednotlivé složky vodních ekosystémů. Opatření: cílené systematické odlovy v rámci celých povodí, kontroly násad ryb Střevlička východní (Pseudorasbora parva) Původ: pochází z oblasti Dálného východu, k nám zavlečena s násadou jiných ryb. V našich podmínkách se udržuje přirozeným výtěrem. Rozšíření: objevuje se v rybnících a štěrkovištích Vliv na ekosystémy: konkurent ostatních druhů ryb, silný predační tlak na plůdek Opatření: kontroly násad ryb, vhodná rybí obsádka – nutná přítomnost dravců Sumeček americký (Ictalurus nebulosus) Původ: jižní Kanada, na přelomu 19. a 20. století vypuštěn do vod střední Evropy Rozšíření: ve starých labských ramenech Vliv na ekosystémy: konkurent ostatním druhům ryb Opatření: cílené systematické odlovy v jednotlivých ramenech Holub domácí (Columba livia f. domestica) Původ: zdomácnělá plemena vyšlechtěná z holuba skalního Rozšíření: zdivočelé populace osidlují jednotlivá města Vliv na ekosystémy: vliv na ptačí druhy stejných hnízdních nároků (poštolka obecná, sova pálená) a letní kolonie netopýrů, v důsledku zabránění hnízdění mizí hnízdní prostředí uvedeným druhům. Důležité také hygienické a ekonomické hledisko (přenašeči nemocí, poškozování kulturních památek atd.) Opatření: přímá likvidace druhu, osvěta - zákaz přikrmování. Krysa potkan (Rattus norvegicus) Původ: původní druh z východní Asie, lodní dopravou se rozšířil po celém světě, na našem území cca od 18. století Rozšíření: všude ve vztahu ke stokám, skladištím, zemědělským objektům, v létě i na přírodních lokalitách (břehy potoků a náhonů). Podél potoků osidluje i horské boudy ve výšce 1500 m. Vliv na ekosystémy: v přírodním prostředí významný predátor ptačích druhů hnízdících na zemi, má vliv i na ostatní faunu (plazi, drobní, zemní savci), v městském prostředí má pravděpodobně vliv na hnízdící populace chocholoušů obecných. Významný druh z hlediska hygienického a ekonomického (přenašeč smrtelných nemocí, škody především na izolacích atd.). Opatření: přímá likvidace druhu, osvěta – zamezení přístupu k potravě (pořádek kolem popelnic a kontejnerů, krmení domácích zvířat a drůbeže)

163


Norek americký (Mustela vison) Původ: severoamerický druh, který se rozšiřuje v návaznosti na farmové chovy (neúmyslné úniky, likvidace chovu a přímé vypuštění) Rozšíření: povodí Labe a Orlice, slepá ramena, rybníky Vliv na ekosystémy: agresivní druh vůči ostatním původním druhům obývajícím vodní a mokřadní biotopy (ptáci, savci), chybí jeho přirozený predátor Opatření: přímá likvidace druhu, lov po celý rok, osvěta u myslivců – případně vyplácet zástřelné nebo odchycené kusy Psík mývalovitý (Nyctereutus procyonoides) Původ: pochází z Dálného Východu, aklimatizován ve 20. a 30. letech 20. století v evropské části bývalého SSSR, odkud pronikl na naše území, v některých místech se jedná o jedince uniklé z chovů Rozšíření: na základě přehledů o zástřelech lze hovořit o celoplošném výskytu Vliv na ekosystémy: vliv na populace místní fauny (drobní zemní savci, ptačí mláďata a vejce, plazi atd.) Opatření:přímá likvidace druhu během celého roku, osvěta u myslivců – případně vyplácet zástřelné

B) Invazní druhy rostlin v ČR V ČR jsou jako invazní označeny tyto druhy: Heracleum mantegazzianum Reynoutria japonica R. sachalinensis R. x bohemica Impatiens glandulifera

bolševník velkolepý křídlatka japonská křídlatka sachalinská křídlatka česká netýkavka žláznatá

Tyto druhy se chovají invazně na celém území ČR. Největší invaze bolševníku velkolepého jsou známy ze západních Čech (původní ohniska – výsadby v lázeňských parcích). V ostatních částech ČR se vyskytuje bolševník na malých lokalitách zpravidla v blízkosti původních výsadeb a výsevů. Šíří se generativní cestou. Z křídlatek je nejrozšířenější křídlatka japonská, která se intenzivně šíří podél toků, na narušených stanovištích (staveniště, skládky, ruderalizované plochy atd.). S dalším druhem – křídlatkou sachalinskou vytváří křížence křídlatku českou. Křídlatka česká se chová nejinvazněji a je hodně odolná vůči používaným metodám likvidace. Všechny druhy se šíří převážně vegetativně. Netýkavka žláznatá představuje značný problém především podél velkých toků. Díky vysoké produkci semen i schopnosti vegetativního rozmnožování se intenzivně šíří na celém území ČR.

164


Lokálně se jako invazní chovají druhy: Archangelica officinalis Helianthus tuberosus agg. Rudbeckia laciniata Telekia speciosa

andělika lékařská (výrazné šíření podél středního a dolního Labe) topinambur hlíznatý (velké rozšíření na Moravě podél toků) třapatka dřípatá (velké rozšíření na Moravě podél toků) kolotočník zdobný (rozšíření v souvislosti se záměrným pěstováním v zahradách, např. sudetské vesnice – Orlické hory)

Potenciálně invazní druhy: Solidago canadensis Echinocystis lobata Ailanthus altissima Acer negundo

celík kanadský (výrazně rozšířený druh na narušovaných, ruderalizovaných stanovištích) štětinec laločnatý (liánovitá rostlina šířící se v lužních lesích podél velikých vodních toků) pajasan žlaznatý (původně okrasná dřevina vysazovaná v parcích, následně do břehových porostů toků) javor jasanolistý (původně okrasná dřevina vysazovaná v parcích, následně do břehových porostů toků)

Invazní druhy rostlin v Pardubickém kraji Největší invaze se týkají křídlatek. Nejrozšířenějším druhem v Pardubickém kraji je křídlatka japonská, která se intenzivně vegetativně šíří. Druhým nejvíce zastoupeným druhem je křídlatka česká. Ohniskem jejího výskytu je okolí Chocně. Netýkavka žláznatá má největší rozšíření podél větších toků (především Orlice, Loučná, Labe). Bolševník se vyskytuje na malých lokalitách zpravidla v blízkosti původních výsadeb a výsevů. Z dalších potenciálně invazních druhů lze zaznamenat topinambur hlíznatý, štětičkovec laločnatý a celík kanadský. Zatímco první dva druhy jsou vázány na břehové porosty velkých toků (především Labe), celík kanadský se vyskytuje na ruderalizovaných a narušených stanovištích. K potenciálně invazním druhům patří i dřeviny – javor jasanolistý, pajasan žláznatý. Tyto dřeviny jsou záměrně vysazovány do břehových porostů toků, kde se následně šíří vegetativní i generativní cestou. Regulace invazních rostlin Vzhledem ke skutečnosti, že likvidace invazního druhu zpravidla není jednorázová záležitost, nýbrž trvá několik let (dokud nedojde k likvidaci zásoby semen nebo vegetativních orgánů v půdě), je přesnější nahradit pojem likvidace pojmem regulace nebo útlum.

165


LIKVIDACE X REGULACE (ÚTLUM) V následující tabulce jsou shromážděné metody regulace, registrované a doporučené přípravky: metody charakteristika využití regulace kosení, vytrhávání, orba, · regulace invazních druhů rostlin separace, vykopávání, vyskytujících se v malých porostech, vyrývání, , válení, v chráněných územích mechanické krechtování, překrývání · často používané v kombinaci s chemickými vrstvou zeminy, použití folie, metodami regulace kompostování spásání ovcemi a skotem, · v praxi používány zřídka, jejich účinnost nebyla zastínění stromovými dostatečně prostudována a prokázána biologické dřevinami, choroby, herbivoři, oheň, plamenomet, · užívány zřídka (efektivita nižší než u fyzikální zmrazení, infračervené chemických a mechanických metod regulace) záření totální a selektivní herbicidy, · nejužívanější a nejúčinnější metody v ČR i v chemické dusíkaté a pálené vápno zahraničí (nejčastější glyfosát – Roundup)

Seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin (vydává MZe ČR, SRS) druh bolševník velkolepý netýkavka žlaznatá

křídlatky

registrované a doporučené přípravky Roundup (glyphosate 360 g/l), Roundup SG (glyphosate 420 g/l), Roundup BIAKTIV (glyphosate - IPA 480 g/l), Taifun 360 (glyphosate 360 g/l), Touchdown (sulphosate 480 g/l), Garlon 4 (triclopyr 480 g/l), Arsenal (imazapyr 250 g/l), Roundup BIAKTIV (glyphosate - IPA 480 g/l), Reglone (diquat 200 g/l), Bladex 50 (cyanazin 500 g/l), Casoron (dichlobenil 6,75%), Duplosan (dichlorprop-P 600 g/l), Duplosan (mecoprop-P 600 g/l), Granstar 75 WG (tribenuron 75%), Harmony 75 DF (thifensulfuron 75%), Roundup (glyphosate 360 g/l), Roundup SG (glyphosate 420 g/l), Roundup BIAKTIV (glyphosate - IPA 480 g/l), Starane 250 (fluroxypyr 250 g/l)

Pro aplikaci na vodní hladinu jsou registrované přípravky Roundup biaktiv a Reglone. U přípravku Reglone nelze vzhledem k jeho způsobu účinku předpokládat dostatečnou účinnost na hluboce zakořeněné rostliny s vytvořenými zásobními látkami. Velkým nedostatkem v současné době je absence metodiky následné péče o ošetřené porosty (např. dosetí travní směsí, ponechání neřízené sukcese, řízená sukcese atd.), Tato problematika je prozatím ve stadiu výzkumu.

166


Legislativa ve vztahu k invazním organismům Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny §5 záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. Geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. §68 ukládá vlastníkům a nájemcům pozemků zlepšovat stav dochovaného přírodního prostředí nebo strpět provádění zásahů na svém pozemku a opravňuje orgány ochrany přírody tyto zásahy provádět §69 možnost poskytnutí finančního příspěvku vlastníkům nebo nájemcům pozemků, kteří provádějí zásahy nebo se zdrží některých činností q

Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů §4 ukládá za povinnost právnickým nebo fyzickým osobám, které vyrábějí, zpracovávají nebo uvádějí do oběhu rostliny nebo rostlinné produkty a vlastníkům pozemkům nebo osobám, které je užívají z jiného právnického důvodu: · omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů, aby nedošlo k poškození životního prostředí a zdraví lidí nebo zvířat · ohlásit výskyt nebo podezření z výskytu karanténního škodlivého organismu příslušnému orgánu rostlinolékařské péče přímo nebo prostřednictvím obce a umožňuje provádět ošetřování rostlin nebo rostlinných produktů jen registrovanými přípravky způsobem stanoveným v §29 a způsobilými mechanizačními prostředky (§35 a 37). ü Použití každého přípravku musí být v souladu se Seznamem registrovaných prostředků na ochranu rostlin, schváleným pro daný rok (vydává MZe ČR a Státní rostlinolékařská správa). §15 ukládá mimořádná rostlinolékařská opatření - asanace pozemků, čištění a asanace skladů, provozních prostorů, strojů, dopravních prostředků, zařízení, nářadí a jiných předmětů §29 ukládá postupy a podmínky zacházení s přípravky §30 pojednává o ochraně včel, zvěře a ryb při používání přípravků §44 uvádí možnost státní rostlinolékařské správy uložení pokuty fyzické nebo právnické osobě za nesplnění povinnosti nařízené mimořádným rostlinolékařským opatřením. q

V současné době je ve schvalovacím procesu nový zákon – o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, jehož schválení se předpokládá v květnu 2004.

q

Vyhláška MZe ČR č. 90/2002 Sb. stanoví podrobnosti zabezpečení ochrany včel, zvěře a ryb při používání přípravků na ochranu rostlin.

q

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách ukládá povinnost ochrany podzemních a povrchových vod.

q

Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění nařízení vlády ČR č. 10/1999 Sb. ukládá, jak zacházet s chemickými látkami, klasifikovanými jako jed či žíravina. 167


q

Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ukládá povinnost ochrany ZPF, jeho zvelebování a racionálního využívání.

q

Vyhláška MŽP ČR č. 91/2002 Sb., o prostředcích na ochranu rostlin uvádí seznam schválených prostředků na ochranu rostlin.

Financování útlumového managementu invazních druhů rostlin V následující tabulce jsou uvedené zdroje, ze kterých lze financovat útlum invazních druhů rostlin v rámci MŽP: zdroj Státní fond ŽP

směřování finančních prostředků Zakládání prvků územních systémů ekologické stability (ÚSES) – odstraňování nežádoucích náletových dřevin a likvidace kalamitního rozšíření nežádoucích invazních druhů (dílčí program č. 3.1.1)

Program Péče o zvláště chráněná území, zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, Opatření směřující k odstranění dřívějších negativních péče o krajinu zásahů nebo negativních vlivů, působících v ZCHÚ nebo jejich ochranných pásmech (program D3) - e) likvidace nebo redukce rostlin nebo živočichů, patřících k geograficky nepůvodním nebo invazním druhům, poškozujícím části přírody, pro jejichž ochranu bylo ZCHÚ zřízeno

168


3.2. Ochrana přírody v sektorových politikách kraje 3.2.1. Ochrana přírody a zemědělství V Pardubickém kraji má zemědělská výroba více než tisíciletou tradici. Celá oblast byla po staletí obhospodařována člověkem citlivě využívajícím dané přírodní podmínky. Tento soulad byl ve druhé polovině minulého století výrazně narušen plošnou intenzifikací výroby a řadou dalších necitlivých zásahů do krajiny (např. napřimování vodních toků, likvidace vlhkých a mokřadních stanovišť, větrolamů, protierozních mezí atd.). Je zde narušen přirozený prvek biodiverzity, protierozní ochrany. V posledních deseti letech došlo k útlumu a restrukturalizaci zemědělské výroby, avšak zemědělsky intenzivně obhospodařovaná území na velkých plochách patří stále mezi oblasti s poškozeným životním prostředím. Půdní typy Jedním z pohledů z něhož je možno usuzovat na vhodnost rozvoje různých forem zemědělské činnosti je kvalita půdy, reprezentovaná půdním typem Půdní typy – převzato z publikace Faltysová H., Bárta F. a kol. (2002): Pardubicko. In: Mackovčin P. Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek IV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 316pp.

169


Zemědělské výrobní typy: V Pardubickém kraji (na základě půdních a klimatických podmínek) jsou zastoupeny všechny čtyři zemědělské výrobní typy. Zařazení přímo odráží výrobní potenciál daného území a nepřímo jeho krajinářské, estetické a geomorfologické podmínky. Kukuřičný zemědělský výrobní typ je zastoupen pouze v nejteplejší severozápadní části kraje. Charakteristické jsou velké plochy převážně orné půdy v rovině téměř bez krajinné zeleně, která je zastoupena pouze úzkými pásy dřevin - převážně alejemi - podél vodotečí nebo silnic, výjimečně drobnými lesíky. Specifické obhospodařování na západě Pardubického kraje jsou pastevní areály kladrubského hřebčína. Rizika obhospodařování: Plochy jsou ohrožené plošnou aeolickou erozí v období bez vegetačního krytu, zejména v době holomrazů. Doporučená ochrana: - obnova krajinné zeleně - kompletace ÚSES, - údržba a doplnění krajinné zeleně podél komunikací, parcelních rozhraní, na podmáčených pozemcích obnova povrchových stružek a kanálů, ochrana zatravněných niv (retence, protierozní funkce) - přizpůsobení osevních postupů a technologie požadavkům protierozní ochrany Řepařský zemědělský výrobní typ zaujímá nížinné části do nadm . výšky 300 m . Klimaticky je to oblast teplá. Charakteristické jsou velké, rovinné až mírně svažité pozemky. Půdy jsou převážně hnědozemě, středně těžké, místy (např. okolí Komárova u Holic) podmáčené, V nivách převládají louky a pastviny, které byly mnohdy v minulosti obhospodařovány. Krajinářsky se jedná o území se zbytky zeleně především podél komunikací a vodotečí. Rizika obhospodařování: Plochy jsou ohrožené plošnou vodní erozí především v době bez vegetačního krytu, kdy dochází ke splachům ornice při přívalových deštích. V době holomrazů jsou plochy ohroženy aeolickou erozí. Doporučená ochrana - obnova krajinné zeleně - kompletace ÚSES, - údržba a doplnění krajinné zeleně podél komunikací, parcelních rozhraní, na podmáčených pozemcích obnova povrchových stružek a kanálů, ochrana zatravněných niv (retence, protierozní funkce) - přizpůsobení osevních postupů a technologie požadavkům protierozní ochrany Bramborářský zemědělský výrobní typ převažuje ve východní a jižní části Pardubického kraje v nadmořské výšce nad 300 Klimaticky se jedná o oblast převážně mírně teplou. Charakteristické jsou středně velké, mírně až středně svažité pozemky. Půdy jsou hnědozemě a hnědé horské lesní půdy, středně až mírně oglejené, středně zrnité. Na pozemcích svažitých, těžce obhospodařovatelných a v nivách potoků a řek jsou louky. Typický je pastevní způsob obhospodařování. Krajinářsky jsou to hodnotná území mnohdy se zachovalými funkčními prvky a skladebními systémy (např. doprovodná zeleň podél vodotečí, úvozových cest, kamenic a pod.) Rizika obhospodařování: Silná vodní eroze zejména v době bez vegetačního krytu nebo v místě soustředěné pastvy např. u krmelišť a napajedel. Doporučená ochrana: - údržba a doplnění krajinné zeleně, údržba a obnova vsakovacích pásů a mezí - přizpůsobení osevních postupů a technologie požadavkům protierozní ochrany - na vhodných místech i zalesnění 170


Horský zemědělský výrobní typ vyskytuje se pouze na severovýchodním cípu kraje v masivu Králického Sněžníku (v nadm. výšce nad 700 m). Klimaticky se jedná o oblast chladnou. Charakteristické jsou silně svažité pozemky, půdy jsou podzoly, pseudogleje, v malé míře rendziny, převážně chudé, kamenité. Orná půda je pouze ve zbytcích, bez významu pro zemědělské využití. Krajinářsky se jedná o velmi hodnotné území se zachovalou ekologickou funkcí (rozptýlená zeleň) Rizika obhospodařování: Snížení krajinářské hodnoty vlivem nadměrného plošného zalesnění. Doporučená ochrana: zachování lučních ploch s rozptýlenými skupinami dřevin

Současné dotační programy pro zemědělství Současná zemědělská činnost v Pardubickém kraji nemůže být založena pouze na produkci, ale její nedílnou součástí musí být tvorba a údržba krajiny tak, jak se stává zažitou normou ve státech Evropské unie. Zemědělství ve všech vyspělých zemích je dotováno z veřejných prostředků a to nejen z důvodu produkce potravin, ale stále více převládají dotační tituly Ministerstva zemědělství na mimoprodukční funkci zemědělství a podpory půdy do klidu. V souvislosti se vstupem do EU dojde k omezení podpory intenzivního zemědělského hospodaření, dojde ke snížení přímých plateb ve prospěch podpory ekologie krajiny a udržitelného rozvoje venkova. V této souvislosti je třeba se v této kapitole zmínit o navrhovaných nebo již probíhajících dotačních programech, které významně ovlivňují nebo budou ovlivňovat stav přírody v zemědělské krajině.

1. Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. Nařízení vlády č. 505/2000 Sb., dále jen Nařízení, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb. Část I – Obecná ustanovení Na základě podpůrných programů stát poskytuje dotace ( popřípadě na základě programů pomoci poskytuje vyrovnávací příspěvek pro částečné vyrovnání ekonomické újmy vznikající při hospodaření v méně příznivých oblastech) fyzickým nebo právnickým osobám. Dotaci, popřípadě vyrovnávací příspěvek nelze poskytnout státním podnikům, s výjimkou státních podniků v působnosti Ministerstva obrany, organizačním složkám státu a příspěvkovým organizacím ( § 1, odst. 4 Nařízení) Část II - Program pomoci k podpoře méně příznivých oblastí Méně příznivé oblasti jsou katastrální území uvedená v příloze č. 20 k tomuto nařízení. Jsou to v podstatě horské oblasti, ostatní méně příznivé oblasti, oblasti ochrany vodních zdrojů a zemědělské pozemky, které se nacházejí ve velkoplošných zvláště chráněných územích (národní parky, CHKO). Na podporu hospodaření v těchto oblastech poskytuje MZe vyrovnávací příspěvek.

171


Část III - Podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství a k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny. Na tyto programy se poskytují dotace. a) agroenvironmentální programy, které se stanoví na : · změnu struktury zemědělské výroby zatravněním zemědělských pozemků s ornou půdou s cílem redukovat vodní erozi na svažitých pozemcích, snížit rizika kontaminace povrchových a podzemních vod a zvýšit retenční schopnost krajiny, · údržbu travních porostů na zemědělských pozemcích, s výjimkou chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů pastevním chovem hospodářských · částečné vyrovnání ztrát v důsledku hospodaření žadatele v rámci ekologického zemědělství, b) podpůrné programy na podporu zemědělských aktivit zaměřených na ochranu složek životního prostředí v zemědělství, které se stanoví na: · vápnění zemědělských pozemků s ornou půdou s půdní reakcí do 5,5 pH, · založení prvků územních systémů ekologické stability krajiny včetně povýsadbové péče po následující tři roky od roku výsadby, c) podpůrné programy na podporu změny struktury zemědělské výroby, které se stanoví na: · změnu struktury zemědělské výroby zalesněním zemědělských pozemků včetně ochrany takto vzniklých lesních porostů do jejich zajištění,

·

změnu struktury zemědělské výroby založením porostů rychle rostoucích dřevin určených pro energetické využití uvedených v příloze č. 14 k tomuto nařízení na zemědělských pozemcích včetně údržby takto vzniklých porostů po dobu tří let následujících po roce založení.

2. Podpora za uvádění půdy do klidu Nařízení vlády č. 86/2001 Sb., se stanoví podmínky pro poskytování finanční podpory za uvádění půdy do klidu, a finanční kompenzační podpory za uvádění půdy do klidu a zásady pro prodej řepky olejné vypěstované na půdě uváděné do klidu, ve znění nařízení vlády č. 454/2001 Sb. Na základě § 1 odst. 2 písm. a) bodů 2 a 5 zákona poskytuje Státní zemědělský intervenční fond podporu fyzické nebo právnické osobě při splnění podmínek stanovených zákonem a tímto nařízením. 3. Program SAPARD Program SAPARD je určený pro deset kandidátských zemí a na základě návrhu EK napomáhá kandidátským zemím při řešení konkrétních úkolů při zavádění acquis communautaire vztahujícímu se ke Společné zemědělské politice (CAP/SZP), strukturálním změnám v jednotlivých zemědělských sektorech a na venkově. Priority a opatření programu SAPARD jsou následující: · · ·

Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství a zpracovatelského průmyslu Trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí plné využití Plánu SAPARD 172


4. Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004 – 2006 ( HRDP) Po vstupu ČR do Evropské unie nahradí předešlé 3 dotační tituly (1-3). Priority HRDP – Trvale udržitelný rozvoj zemedělství, venkova a jeho přírodních zdrojů – bude dosaženo následujícími opatřeními. Jedná se o 6 podporovaných opatření, která se z větší části dotýkají ochrany přírody a krajiny ( hlavně opatření č.2, 3, 4) HRDP – popis opatření : 1. Předčasné ukončení zemědělské činnosti 2. Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními Navrhují se dotace pro zemědělce, kteří hospodaří ve znevýhodněných oblastech pro zemědělskou výrobu např horské oblasti, malá výnosnost zemědělské půdy, hospodaření v chráněných krajinných oblastech ( CHKO, Natura). 3. Agro – environmentální opatření Tato část je zaměřena na ochranu a obnovu životního prostředí na zemědělské půdě nejvíce. Podpory zemědělců v rámci tohoto opatření budou představovat jejich alternativní příjem v rámci podopatření: - Podpora ekologického zemědělství (zejména v CHKO) s vazbou na zpracovatele. - Péče o krajinu: o Zatravňování orné půdy (prevence proti erozi) o Tvorba travnatých pásů na svažitých pozemcích o Pěstování meziplodin o Trvale podmáčené a rašelinné louky o Ptačí lokality na travních porostech o Biopásy - Celofaremní hospodaření – podpory na ošetřování travních porostů, travnaté okraje. - Zonální podopatření – osevní postup v ochranných zónách jeskyní 4. Lesnictví - Zalesňování zemědělských půd s cílem snížit trvale výměru zemědělsky obdělávaných půd, snížení eroze na extrémně svažitých pozemcích a posílení biodiverzity krajiny. - Zakládání porostů rychle rostoucích dřevin( RRD) určených pro energetické využití 5. Zakládání skupin výrobců 6. Technická pomoc

KÚ Pardubického kraje zadal zpracování Koncepce zemědělské politiky a rozvoje venkova Pardubického kraje, kterou vyhotovila firma IREAS, o.p.s. Praha v listopadu 2003. Koncepce vychází z pravidel HRDP a SOP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Koncepce prosazuje, prostřednictvím různých dotačních titulů, rostoucí zájem o udržení přírodního potenciálu krajiny v kap.3.2.1.-Koncepční návrhy v oblasti vztahu zemědělství a životního prostředí a kap.3.2.2.- Rozvoj ekologického zemědělství. Prosazuje využívání zejména agroenvironmentálních programů z HRDP, vzájemnou spolupráci a osvětu mezi zemědělci a zástupci ochrany přírody.

173


Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství představuje jeden z možných systémových přístupů k řešení strukturální politiky a současných agro - ekologických, ekonomických a sociálních problémů venkova v České republice. Ekologické zemědělství může být právě díky úspoře nákladů za hnojiva, pesticidy a další externí vstupy ekonomicky výhodnější, tedy konkurenceschopnější již dnes, což potvrzují srovnávací studie nejen ve světě, ale i studie zadané Ministerstvem zemědělství v České republice. Zásady pěstování rostlin v ekologickém zemědělství - osevní postup a technologie pěstování musí bránit erozi půdy - v osevním postupu musí být zastoupeny jeteloviny a luskoviny - druhová pestrost pěstovaných plodin musí skýtat dostatečné množství pro přežívání organismů (predátoři, hmyz apod.), monokultury nejsou dovoleny - struktura plodin musí umožnit střídání plodin s malou konkurenční schopností vůči plevelům s plodinami s větší schopností konkurence - pěstování GMO (geneticky manipulovaných organismů) není dovoleno - vegetační kryt půdy má být co nejdelší, pokud možno i přes zimu (strniskové meziplodiny, zelené hnojení, podsevy, mulčování) - plevele se regulují agrotechnickými metodami (cílem je potlačení plevelů pod hladinu ekonomické škodlivosti, ne jejich hubení), používání herbicidů není dovoleno - ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na podpoře samoregulující funkce agroekosystému, biologických a biotechnických metodách, používání syntetických fungicidů a insekticidů není dovoleno - hnojení a výživa rostlin je založena na vyváženém osevním postupu a řádném využívání statkových hnojiv, používání syntetických hnojiv není dovoleno - ekologicky stabilizující prvky v krajině (meze, remízky, břehové porosty apod.) musí být zachovány a musí o ně být řádně pečováno Zásady chovu hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství - ustájení musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat, zakázány jsou klecové chovy, trvalé vazné ustájení bez pastvy nebo výběh - zvířata musí mít dostatek prostoru pro ležení, odpočinek, čištění těla a sociální kontakty, lože musí být stlané přírodními materiály - zvířata musí mít dostatek volného pohybu včetně pastvy a musí být přiměřeně chráněna proti extrémům počasí - krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám jednotlivých druhů a kategorií zvířat a jejich užitkovosti - stimulátory růstu a plodnosti, syntetické zchutňovače krmiv, konzervační látky a močovina nejsou dovoleny - principem péče o zdraví zvířat v ekologickém zemědělství je prevence (zdraví zvířat neznamená jen absenci nemoci, ale také schopnost odolávat infekci, parazitům, metabolickým potížím a schopnost rychlého zahojení poranění) - v případě onemocnění musí být cílem léčby vyhledání a odstranění příčin, které způsobily snížení přirozené imunity organismu - při konvenční, allopatické léčbě se prodlužuje ochranná lhůta udávaná výrobcem léčiva na dvojnásobek - rutinní aplikace léčiv, stimulátorů, retardantů, hormonů, přenos embryí a používání GMO není dovolena.

174


Pozemkové úpravy Jednotné pozemkové úpravy s výměnou vlastnictví (dále jen JPÚ) jsou prováděny na části katastrálního území za účelem výměny vlastnických práv zúčastněných vlastníků, kteří Pozemkový úřad o tuto požádají. Jsou také prostředkem pro uskutečnění naléhavých změn v krajině, což mohou být polní cesty, nutnost ochrany citlivé nebo degradované krajiny. Komplexní pozemkové úpravy (dále jen KPÚ) jsou prováděny v obvodu KPÚ, který je zpravidla jedno katastrální území s vyloučením intravilánu. Předmětem jsou všechny pozemky, které se v tomto obvodu nacházejí. Smyslem a cílem je nové a prostorové a funkční uspořádání pozemku. V této souvislosti se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně řeší ekonomické ucelení pozemků jednotlivých vlastníků a zpřístupňují je upravenými cestami. Řeší vodní hospodářství a opatření proti vodní a větrné erozi. Chrání krajinu a životní prostředí a mají pozitivní vliv na zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky KPÚ slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. V současné době je vztah pozemkových úprav k ochraně přírody a krajiny vymezen legislativně a to jak zákonem 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, tak zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Zákon o pozemkových úpravách obsahuje přímo podmínky pro zapracování krajinných prvků, které vedou ke zvýšení stability krajiny a snížení rizik způsobených zejména vodní a větrnou erozí v krajině a neméně také protipovodňová opatření. Součástí návrhů bývají nejvíce územní systémy ekologické stability a malé vodní nádrže. Přitom KPÚ mohou na ploše celého katastrálního území provést změnu najednou. Uspořádáním vlastnických práv je tak docíleno možnosti více, lépe a účelněji čerpat finanční zdroje a tím také docílit realizace samé. JPÚ jsou dobrým nástrojem, kdy se poměrně rychle dá v krajině provést nutná opatření jako např. poldr, průleh, retenční nádrž. Nevýhodou KPÚ může byt v některých případech zdlouhavé projednávání s vlastníky. V některých případech, kde je zejména velký zájem o hospodaření a nedostatek státní a obecní půdy, se může stát, že se nepodaří prosadit v plánu společných zařízení, kam spadají například ÚSESy, dostatek krajinné zeleně. Do procesu KPÚ vstupuje ÚSES v ideálním případě ve formě plánu, schváleného v rámci ÚPD – územního plánu sídelního tvaru. Zásadní rozdíl mezi prvky ÚSES vymezenými v ÚPD (nebo v samostatně schváleném plánu ÚSES) a ÚSES, které prošly KPÚ jsou v tom, že po procesu pozemkových úprav jsou v souladu s jinými společenskými zájmy v území. Lokalizace prvků plní více funkci než původní návrhy a především může být krátce po dokončení procesu KPÚ v krajině realizována. Vyřešení vlastnických vztahů, optimální prostorové a funkční uspořádání pozemků v systému společných zařízení a následné vymezení potřebných ploch je základní podmínkou pro jejich realizaci. Bez důsledného vyřešení vlastnických práv je tato realizace v podstatě vyloučena. V systému pozemkových úprav je komplexní ochrana povodí součástí plánu společných zařízení.

Cíle ochrany přírody v oblasti zemědělství jsou v této koncepci sumarizovány v tabulce v kapitole 4 – okruh 4: Zemědělství a podrobněji rozvedeny v kapitole 5.1.2. Specifikace opatření.

175


Stav pozemkových úprav v Pardubickém kraji v roce 2003 Pozemkový úřad Ukončené KPÚ (k.ú.) Pardubice Starý Máteřov Uhersko Choteč Časy

Svitavy

Jevíčko Lázy

Ústí nad Orlicí

Lubník** Žichlínek** Sázava** Cokytle** Líšnice Hrušová Koldín Lichkov** Bučina Žamberk** Rudoltice Ostrov** Pastviny Dolní Bezděkov Nabočany Vejvanovice Bořice u Hrochova Týnce

Chrudim

* práce na KPÚ v souvislosti s dálnicí ** KPÚ na části KÚ Zdroj: Pozemkové úřady

176

Rozpracované KPÚ (k.ú.) Dolní Ředice Úhřetická Lhota Praškov Hostovice Chýšť Voleč* Kasalice* Pravy* Staré Ždánice* Libišany* Rohoznice* Jaroměřice Jevíčko předměstí Javorník u Svitav Moravský Lačnov Záhraď Bystré Čtyřicet Lánů Králíky** Lanškroun Sloupnice** Lubník II Kunvald Žamberk II** Vysoké Mýto** Písečná Ostrov II** Lichkov II** Klášterec nad Orlicí Parník** Topol Kočí Lycibořice Čankovice Rohozná u Trhové Kamenice Úhřetice


3.2.2. Ochrana přírody a lesnictví Lesnatost Pardubického kraje dosahuje 29,7%, ale v současné době je tendence zalesňovat nelesní pozemky, nevhodné pro intenzivní zemědělské využití. Lesnatost by se zde tak mohla v příštích letech zvýšit cca o 4%. Z celkové rozlohy lesů v Pardubickém kraji zaujímají lesy hospodářské 89%. Lesy v Pardubickém kraji byly v nedávné době vystaveny značné imisní zátěži – více než 60% rozlohy všech lesů je zde zařazeno do pásem ohrožení B a C. Imisní zátěž pocházela hlavně z velkých tepelných elektráren (Chvaletice, Opatovice, Mělník) a dalších zdrojů – Paramo, VCHZ Synthesia, pražské aglomerace a z dálkového přenosu. Důsledky této imisní zátěže (která se v současnosti sice výrazně snížila, ale i nadále ještě negativně působí,) zde i přes jinak dosti příznivé přírodní podmínky, snižují přirozenou odolnost lesních porostů proti ostatním negativním vlivům. Zastoupení smrku dosahuje v regionu téměř 58% a porosty se zastoupením více než 70% smrku zaujímají cca 50%. Největší podíl těchto porostů tvoří rozsáhlé monokultury, vzniklé zalesněním holin po mniškové kalamitě z období 20. let minulého století a z následných živelných kalamit (vítr, sníh) z let 1929 – 1931. Tyto porosty jsou značně ohroženy živelnými kalamitami (rozsáhlé polomy se zde objevily již v roce 1984) a jejich obnova na nestejnověké porosty s vyšším podílem zpevňujících dřevin bude vyžadovat mnoho času a opatrnosti. Při rychlejším a necitlivém postupu obnovy těchto labilních porostů může snadno dojít k velkým kalamitám a na těchto plochách následně opět ke vzniku stejnověkých porostů. V Pardubickém kraji leží jen menší část Orlických hor (jejich jižní okraj), která je méně poškozena než hřebenové partie centrální části, ležící v sousedním Královehradeckém kraji. Ohrožení lesů kůrovci je pro vysoké zastoupení smrku v Pardubickém kraji značné, je však závislé na kvalitě práce v ochraně lesa u všech vlastníků lesa v souvislosti s vývojem počasí v příštích letech. Suchá a teplá období silně přispívají k množení a šíření kůrovců. Mimo rozsáhlé komplexy lesa na jihu a jihozápadě regionu (spadající převážně do PLO 16 – Českomoravská vysočina), tvoří les ve východní části (podhůří Orlických hor) pestrou mozaiku ve zvlněné krajině, přecházející v masiv Králického Sněžníku. Tato oblast představuje velmi členitou, druhově pestřejší a relativně nejstabilnější část lesů v Pardubickém kraji ( Ústí nad Orlicí, Žamberk, Lanškroun, Moravská Třebová, Svitavy, Česká Třebová). Princip trvale udržitelného hospodaření v lesích je hlavní zásadou lesního hospodářství u nás, důležitou pro všechny vlastníky lesa (na rozdíl od neosobního kořistnického přístupu těžařských firem k „cizím“ lesům v tropech, na Sibiři nebo v Kanadě), jehož cílem je udržovat trvale veškeré produkční i mimoprodukční funkce lesa (§ 2 písm. b) zákona č. 289/1995 Sb.) V průběhu dlouhé historie lesnictví u nás i v Evropě byla preferována především produkční funkce lesů, která vlastníkům umožňovala efektivně využívat svůj majetek. Při dlouhodobém cyklu obnovy lesa je velká setrvačnost celého rozsahu systému, která neumožňuje uplatňovat ihned různé módní teorie v celém rozsahu. Nepochybně je to nejjistější ochrana ekosystému, jakou si můžeme představit. Hlavní použitelný model trvale udržitelného hospodaření, který by se měl co nejvíce používat je v těchto podmínkách Hospodářský způsob podrostní a násečný ve smrkových a bukových porostech, zatím co světlomilné dřeviny (borovice, dub) je vhodné obnovovat i holou sečí. Výběrný způsob hospodaření bude možné v Pardubickém kraji uplatňovat jen výjimečně pro celkový nízký objem dešťových srážek v oblasti. Uplatňování trvale udržitelného modelu je bezezbytku prováděno u větších majitelů lesa. U drobných vlastníků záleží na vhodné a účinné osvětě i na řádném dohledu státní správy na jejich hospodaření. 177


Útlum zemědělské činnosti dává určité možnosti ke zvýšení podílu lesa ( dle informací z konceptu ÚP VÚC Pardubického kraje by mělo dojít ke zvýšení lesnatosti minimálně o 4% - současná lesnatost činí 29,7%). Pro neatraktivní zemědělské pozemky je jejich zalesnění nejlepším využitím. Rozšiřování lesních ploch by ale nemělo měnit krajinný ráz a ohrozit lokality významné z hledisek ochrany přírody. Koncepčně je možné zakládat jak lesy hospodářské (případně i lignikultury), tak lesy s převahou mimoprodukčních funkcí (ekostabilizační, v prvcích ÚSES, ochranné podél silnic, rekreační apod.). Priority a cíle ochrany přírody v lesním hospodářství jsou konkrétně zpracovány v této koncepci v kap. 4. – okruh 3 – Lesní ekosystémy.

178


3.2.3. Ochrana přírody a územní plánování, stavební činnost Díky kvalitně a citlivě zpracovanému územnímu plánu je možné předejít mnoha střetům s ochranou přírody a krajiny. Územní plánování by tedy mělo respektovat princip trvale udržitelného rozvoje, ke kterému se vláda České republiky přihlásila dne 21. ledna 1998. Podstatou této strategie je harmonizace ekonomického rozvoje s ochranou životního prostředí tak, aby současným i budoucím generacím byla zachována možnost uspokojovat jejich životní potřeby, aniž by přitom došlo k nevratnému poškození přírody nebo ztrátě její rozmanitosti. Územní plánování soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Územní plánování vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší. Územní plánování zahrnuje tyto úkoly a činnosti: a) stanoví limity využití území, b) reguluje funkční a prostorové uspořádání území, c) určuje nutné asanační, rekonstrukční nebo rekultivační zásahy do území a stanoví způsob jeho dalšího využití, d) vymezuje chráněná území, chráněné objekty, oblasti klidu a ochranná pásma, pokud nevznikají podle zvláštních předpisů jinak, a zabezpečuje ochranu všech chráněných území, chráněných objektů, oblastí klidu a ochranných pásem, e) určuje zásady a podmínky pro věcnou a časovou koordinaci místně soustředěné výstavby jednoho nebo více stavebníků, f) posuzuje a hodnotí územně technické důsledky připravovaných staveb a jiných opatření v území a navrhuje nezbytný rozsah staveb a opatření, které podmiňují jejich plné využití, g) řeší umístění staveb, stanoví územně technické, urbanistické a architektonické zásady pro jejich projektové řešení a realizaci, h) navrhuje využití zdrojů a rezerv území pro jeho společensky nejefektivnější urbanistický rozvoj, i) vytváří podklady pro tvorbu koncepcí výstavby a technického vybavení území, j) navrhuje pořadí výstavby a využití území, k) navrhuje územně technická a organizační opatření nezbytná k dosažení optimálního uspořádání a využití území, l) vymezuje území dotčená požadavky ochrany obyvatelstva. Územní plánování vychází z poznatků přírodních, technických a společenských věd, z vlastních průzkumů a rozborů řešeného území, jakož i z dalších podkladů, které byly pro řešené území zpracovány. Samozřejmostí při územním plánování by mělo být respektování platných zákonů ČR. Dle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí jsou veškerá území v České republice, nejen ta chráněná zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, chráněna před devastací a to tak, že nesmí být zatěžována lidskou činností nad míru únosného zatížení. Zákon o životním prostředí uvádí, že únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí , zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability. Územní plán by měl zabránit živelné zástavbě dosud nezastavěné krajiny, která je z hlediska veřejného zájmu ochrany přírody a krajiny nežádoucí. Stavby je nutno přednostně orientovat 179


do již zastavěných území a území určených k zastavění v rámci rozvoje obcí. Výstavbu mimo tato území omezit na případy vylučující alternativní řešení a na důležité stavby ve veřejném zájmu.Vedení tras dopravní infrastruktury by mělo být variantně navrženo mimo chráněná území všech kategorií a lokalit výskytu chráněných či ohrožených rostlin a živočichů s dostatečnou migrační prostupností pro živočichy. Významné rozvojové plochy Dle schváleného Programu rozvoje Pardubického kraje, který řeší rozvoj území do roku 2006, se v Pardubickém kraji nachází velké množství rozvojových ploch, které by měly sloužit k vybudování podnikatelských, průmyslových, či obchodních zón. Jedná se většinou o plochy o velikosti nepřesahující 10 ha, které nejsou vybaveny potřebnou infrastrukturou. Mezi největší a nejlépe zainvestovanou patří Průmyslová zóna Pardubice (k.ú. Staré Čivice). Rozloha této zóny je v současnosti 65 ha s možným rozvojem až na 150 ha, zóna je ve 100 % vlastnictví města a je určena územním plánem města k lehké průmyslové výrobě. Na průmyslovou zónu Pardubice rovněž navazuje 6 ha území Free Zone Pardubice (svobodné celní pásmo), jehož 30 % akcionářem je město Pardubice. Navíc je zde možnost rozšířit režim Free Zone až na 34 ha průmyslové zóny Pardubice. Mezi zóny s potřebnou vybaveností infrastrukturou patří v kraji také stávající nevyužitý areál cihelny v Hrochově Týnci a areál Transporty Chrudim. Patří sem také lokality v České Třebové a Chocni (jejichž plocha je zainvestována infrastrukturou, ale na nové stavby územní rozhodnutí není) a rozvojové plochy v Moravské Třebové, Litomyšli a Svitavách. Zainvestování podnikatelské zóny v Moravské Třebové je před dokončením (z větší části je zóna již zainvestována). Zbývá napojit zónu na stávající silnici I/35 a dořešit zásobování elektrickou energií z nové trafostanice. Před započetím budování infrastruktury na těchto rozvojových plochách, by se mělo posoudit, zda je vůbec potřeba tato území „uvádět do provozu“ zda by nebylo výhodnější využít staré, chátrající průmyslové zóny z dob socialistické éry a tím ušetřit nemalé území s často kvalitní zemědělskou půdou a cennými krajinnými prvky. Také nelze opomenout negativní vliv rozvojových ploch na fragmentaci krajiny, změnu odtokových poměrů a vodního režimu, změnu krajinného rázu, apod. Veřejně prospěšné stavby

Mezi významné stavby v Pardubickém kraji, které se dostávají do střetu s ochranou přírody patří:

· · · · ·

dálnice D 11 rychlostní silnice R 35 rychlostní silnice R 43 modernizace železničního koridoru přístav Pardubice a multimodální logistické centrum

Technická infrastruktura Výstavbou nových el. rozvodů dojde k trvalému snížení estetiky krajiny. Částečné snížení negativního vlivu lze dosáhnout při přípravě UPD (neumísťovat nosiče a trasy na výškové body v krajině, využívat přírodního i antropogenního překryvu aj.) Popis předpokládaných vlivů velkých staveb na životní prostředí je součástí zpracovávaného Územního plánu VÚC Pardubický kraj, který se nyní ( květen 2004 ) nachází ve stadiu posuzování konceptu. Jedná se část Posouzení SEA. 180


3.2.4. Ochrana přírody a doprava Hledání kompromisů při plánování a realizaci staveb dopravní infrastruktury ve vztahu k zájmům ochrany přírody bude vždy obtížné, je však žádoucí, aby ze strany investorů a územních plánovačů při zpracovávání ÚP obcí, VÚC či prognóz byly dostatečně respektovány zájmy ochrany přírody ( viz. Cíle a opatření v kapitole č. 4 KOP Pk v okruzích 7 – Doprava, 6 – Turistika a rekreace, 5 – Vodní hospodářství, 9 – Ochrana a biodiversita krajiny ). Dopravní infrastruktura Pardubického kraje Současné a plánované nejdůležitější stavby ( z Programu rozvoje Pardubického kraje a ÚTP VÚC Pardubický kraj) Silniční doprava PRPK zmiňuje nedostatečné připojení Pardubického kraje na evropskou komunikační síť. Chybí dálniční připojení na sousední regiony, síť existujících silnic obsahuje řadu přetížených úseků a jako celek vyžaduje nutnou modernizaci. V rámci silniční dopravy je třeba zmínit i velmi problematickou obslužnost a dostupnost dopravními spoji v malých obcích Pardubického kraje. Nedostupnost regionu po dálnici je výrazným omezením pro vstup zahraničních investorů a celkový ekonomický rozvoj území. Tyto skutečnosti, vzhledem k asymetrické poloze města Pardubice ke zbývajícím okresním městům a průmyslově hospodářským střediskům, mohou být vážným omezením pro nastartování rovnoměrného hospodářského rozvoje kraje. Zásadní význam pro kraj má proto dobudování dálnice D 11 po Hradec Králové. Plánovaná je čtyřproudová rychlostní silnice R 35 (Německo – Liberec – Hradec Králové – Olomouc), která bude procházet napříč celým územím ve směru severozápad – východ. Tento mezinárodní tah by měl křižovat jihovýchodně od Hradce Králové navrhovanou trasu dálnice D 11 (Praha – Hradec Králové – Polsko) a poblíž Olomouce dálnici D 47 (Brno – Olomouc – Ostrava – Polsko). Připravovaná rychlostní silnice R 43 (Moravská Třebová – Brno) by měla navazovat na připravovanou silnici R 35 severně od Moravské Třebové a pokračovat ve směru na Vídeň. Dále se uvažuje o pokračování vedení rychlostní silnice R 43 severním směrem až na hranice s Polskem (Brno – Wroclaw). Železniční doprava Pardubický kraj má poměrně velmi hustou síť železničních tratí, ovšem jejich kvalita je z hlediska technických parametrů nerovnoměrná. Mezi nejvýznamnější v kraji i ČR patří trať Praha – Pardubice – Česká Třebová - Brno, jež je součástí I. modernizovaného železničního koridoru Berlín – Praha – Brno – Vídeň (evropská magistrála E 40), s významnými uzly Pardubice a Česká Třebová. Tento koridor je po jednotlivých úsecích modernizován na traťovou rychlost do 160 km/hod. Navazující úsek trati Česká Třebová – Olomouc – Přerov tvoří spojku mezi I. a II. koridorem a současně představuje významné spojení na Moravu, Slovensko a do Polska. Významnou tratí je také železniční tah Liberec – Hradec Králové – Pardubice – Chrudim – Havlíčkův Brod. Navrhované veřejně prospěšné stavby v oblasti železniční dopravy zůstávají vedeny většinou ve stejných koridorech a jedná se především o zlepšení stávajících parametrů. Většina staveb je navrhována v rámci modernizace hlavních železničních koridorů, kde negativní dopady z této dopravy jsou řešeny dle konkrétních místních podmínek.

181


Vodní doprava Do transevropské sítě vodních cest kategorie E patří i magistrála E20 Severní moře – Hamburk - Ústí nad Labem - Mělník - Pardubice, která je zahrnuta do dohody AGN. V současné době je připravován projekt s cílem dokončení splavnění Labe do Pardubic v úseku Chvaletice - Přelouč s výstavbou nového plavebního stupně v Přelouči a přístavu v Pardubicích. Současně se připravuje výstavba logistického centra v Pardubicích, kde budou vhodně kombinovány různé druhy dopravy. Z hlediska ochrany přírody v rámci Pardubického kraje je velkým problémem dlouhodobě plánovaná výstavba plavebního kanálu Dunaj – Odra – Labe. Letecká doprava Nejvýznamnějším letištěm kraje je veřejné mezinárodní letiště Pardubice. Toto letiště se smíšeným vojenským a civilním provozem umožňuje lety letadel kategorie D v režimu VFR i IFR včetně potřebných činností. Předností letiště je výhodná geografická poloha s možností využití jako záložního letiště pro letiště Praha, Brno i Ostrava. Další výhodou je jeho umístění v sídle kraje a zároveň součásti aglomerace Pardubice – Hradec Králové – Chrudim s cca 250 tisíci obyvateli v dosahu do 35 km od letiště. Integrovaný dopravní systém Stoupající znečištění u oxidů dusíku v městských centrech je způsobeno zvyšující se silniční dopravou a její nevhodnou organizací. Soustředěná intenzívní doprava v sídlech nepříznivě zvyšuje také hlukovou zátěž. Důležitou úlohu sehrává proto v kraji problematika přepravy osob. Integrovaný dopravní systém hromadné přepravy osob (IDS) je zaveden v oblasti aglomerací Hradec Králové – Pardubice – Chrudim (tzv. Východočeský dopravní integrovaný systém – VYDIS) a počítá se s jeho postupným rozšiřováním i do dalších částí kraje (Jaroměř). Rozhodujícím kritériem IDS je co nejefektivnější způsob dostupnosti cílů cest. Základní úloha IDS tedy spočívá v optimalizaci hromadné přepravy osob tak, aby byla schopna konkurovat individuální automobilové dopravě a tím zajistit nepřetěžování komunikační sítě a nezhoršování životního prostředí. Hraniční přeprava Pardubický kraj již vstoupil do Euroregionu Glacensis. Cílem tohoto euroregionu je zefektivnit vzájemnou spolupráci včetně přeshraniční a to mezi českou a polskou stranou. V současné době je na česko-polské hranici Pardubického kraje (okresu Ústí nad Orlicí) 5 hraničních přechodů. Jde o silniční přechod Dolní Lipka, železniční přechod Lichkov a přechody na turistické stezce vrchol Králického Sněžníku, Dolní Morava-Horní Morava, Mladkov - Petrovičky. Cyklodoprava Bouřlivý rozvoj cykloturistiky posledních let i zvyšující se zájem o dojíždku na kole do škol, či zaměstnání, vyvolal potřebu stanovit síť vhodných komunikací použitelných pro bezpečnou jízdu na kole. Současně si vynutil i stanovení hierarchizace navrhovaných a budovaných cyklotras. Garantem značení a kategorizace cyklotras se stal Klub českých turistů. Ten při stanovení jednotlivých kategorií vycházel nejen z podmínek České republiky, ale i z potřeby začlenění cyklotras republiky do mezistátní sítě cyklotras střední Evropy. Metodika KČT rozděluje cyklistické trasy na dvě základní skupiny - cyklotrasy a cykloturistické trasy. Cyklotrasou se rozumí cesta vedená po silnici, která je z hlediska bezpečnosti silničního provozu vhodná pro cyklistický provoz, nebo která využívá místní komunikaci s povrchem, umožňujícím bezpečné projetím běžným kolem. Značení těchto cyklotras je prováděno jednotně cykloznačkami, schválenými vyhláškou Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb.

182


Cykloturistickou trasou se rozumí cesta vedená v terénu převážně po místních komunikacích, polních a lesních cestách, příp. stezkách a to zpevněných i nezpevněných, které jsou z hlediska ochrany přírody a krajiny vhodné pro cyklistický provoz. Silnice jsou používány jen v případech, kdy není v požadovaném směru možno použít jinou vhodnou cestu. Značení cykloturistických tras je prováděno cykloturistickými značkami, kterými jsou: směrovka, pásová značka a směrová tabulka. Samostatným prvkem cyklistické dopravy jsou cyklostezky. Ty jsou tvořeny samostatnou komunikací, určenou pro cyklistický provoz. Často jsou vedeny v souběhu se silniční komunikací, zatíženou nadměrným automobilovým provozem a proto nevhodnou až nebezpečnou pro použití cyklistou. V Pardubickém kraji jsou již vybudovány cyklostezky Pardubice – Sezemice a Pardubice – lázně Bohdaneč, dále je vybudována 1. část cyklostezky Choceň – Vysoké Mýto (úsek Choceň – Dvořisko).Dle informací z KÚ Pardubického kraje, odboru ŽP, je v plánu vybudování nové cyklostezky Hradec Králové - Pardubice kolem Labe.

Zohledňování zájmů ochrany přírody v rámci plánování všech staveb dopravní infrastruktury Doprava se řadí k významným faktorům, ovlivňujícím negativně životní prostředí obyvatel, rostlin a živočichů. Z Programu rozvoje Pardubického kraje a ÚTP VÚC Pardubický kraj vyplývají prioritní cíle v oblasti dopravy pro rozvoj kraje. Realizací navržených silničních dopravních veřejně prospěšných staveb dojde k zásahům do ekosystémů. Negativní dopad těchto střetů by měl být řešen technickými opatřeními v rámci jednotlivých staveb a kompenzačními opatřeními. Je třeba skloubit záměry územně plánovacích dokumentací pro velké územní celky s územními plány obcí. V zájmu zachování biodiverzity a prostupnosti krajiny pro organismy je důležité pokud možno nenavrhovat vedeních nových dopravních staveb ve volné krajině, v nových trasách (koridorech), dále je nutné řešit střety s prvky kostry ekologické stability krajiny. V případě biokoridorů je nutné zajistit mimoúrovňové propojení jednotlivých segmentů krajiny oddělených liniovou dopravní stavbou (biocentra by neměla být dotčena vůbec). Je nutné tedy dohlížet na zajištění dostatečného množství správně dimenzovaných a umístěných průchodů pro všechny skupiny živočichů, což je velmi podstatnou podmínkou pro přežívání řady druhů v budoucnu. Vedení tras dopravní infrastruktury přednostně navrhovat mimo chráněná území všech kategorií a lokality výskytu zvláště chráněných, kriticky a silně ohrožených druhů rostlin a živočichů (ve smyslu vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění) regionálního a nadregionálního významu. Totéž platí o evropských chráněných lokalitách SPA a SAC ( viz kapitola Natura 2000 v této koncepci ). V rámci územních a stavebních řízení je nutno vyřešit všechna nezbytná opatření k prevenci, eliminaci, minimalizaci, popřípadě kompenzaci účinků staveb na prostředí.

183


V souvislosti s otázkami vodní dopravy je velmi často spojována potřeba podpory vodní dopravy jako ekologicky šetrného způsobu dopravy. K tomuto je třeba uvést, že zájmy vodní dopravy nelze prosazovat za cenu likvidace, příp. výrazného poškození nejcennějších ekosystémů na území ČR, které mají i mezinárodní význam. Jakýkoliv způsob dopravy by měl být technicky řešen tak, aby došlo k minimalizaci možných negativních ekologických dopadů. V současné době je již prokázáno, že realizace některých záměrů, které jsou předkládány právě z důvodu zesplavňování řek v ČR, by vyvolaly zásadní a nevratné změny zachovalých úseků říčních ekosystémů. Došlo by k negativnímu ovlivnění druhové skladby, potravních řetězců a k přestavbě zachovalé struktury ekosystémů. Byla by v podstatě zlikvidována stanovištní diverzita na dotčených lokalitách, což by mělo za následek i likvidaci některých druhů, ekologicky právě vázaných na tato stanoviště. V mnoha případech by došlo i k částečnému zničení a poškození biotopů vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, k likvidaci části převážně mokřadních biotopů, které jsou lokalitami výskytu i rozmnožování vzácných a zvláště chráněných druhů živočichů. Ani kompenzační opatření by nemohla zajistit zachování přírodě blízkého stavu ekosystémů dotčených jednotlivými stavbami. Dále je třeba si uvědomit, že předpokládané vlivy staveb nelze omezit pouze na vlastní staveniště, ale že budou ovlivňovat také své široké okolí. Některé uvažované stavby by mohly zásadním způsobem změnit charakter stanoviště například změnou vodních poměrů, průtoku vody v původním korytě řeky Labe, vykácením dřevin, omezením hnízdních možností ptáků, zásahem do biokoridorů, vytvořením migračních bariér, hlukem, světelným smogem a dalšími i nepřímými vlivy, které by negativně ovlivnily biologickou rozmanitost společenstev živočichů a rostlin žijících na dotčené lokalitě. Z charakteru řek, kdy na území ČR se v podstatě nachází pouze horní toky, vyplývá, že požadovaných průtoků není zdaleka dosahováno a není proto možné na české řeky vztahovat kritéria pro zesplavňování, která platí v EU, kde se většina řek nachází v dolních tocích. Vodní cesty, vytypované před lety jako technicky možné bez ohledu na ekonomické a ekologické důsledky, neodpovídají dnešním kritériím a požadavkům udržitelného rozvoje. V souvislosti se záměrem splavnění Labe do Pardubic je třeba upozornit, že ekosystémy v místě plánované stavby nového plavebního stupně v Přelouči, jehož výstavba je pro splavnění Labe do Pardubic nezbytná, představují zbytky původních lužních společenstev. Na základě provedených průzkumů byla prokázána vysoká biologická hodnota daného území. Byla zjištěna velká druhová diverzita, která je dána přítomností různorodých stanovišť. Na dotčeném území byl prokázán výskyt 52 zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, z nichž 3 druhy jsou kriticky ohrožené, 24 druhů je silně ohrožených a 25 druhů je ohrožených. Celkem 12 živočišných druhů zjištěných ve stavbou dotčeném území je uvedeno v přílohách II. a IV. evropské směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V oblasti plánované stavby se zároveň vyskytují druhy zařazené do Červeného seznamu ČR a mezinárodních červených seznamů. V případě kanálu Dunaj – Odra – Labe nelze z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny souhlasit s případnou přípravou a realizací plavebního napojení na Dunaj a Odru. Je zde třeba upozornit na závažné poškození zvláště chráněných území, krajiny i biotopů zvláště chráněných druhů v případě realizace záměru, jehož nezbytnost z hlediska veřejných zájmů nebyla prokázána. Realizace kanálu DOL je tak v zásadním rozporu se zájmy chráněnými zákonem č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, jak v oblasti zvláštní územní a druhové ochrany, tak obecné územní a druhové ochrany. Záměr je v rozporu i s mezinárodními úmluvami: Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zejména

184


jako biotopy vodního ptactva (tzv. Ramsarská úmluva), Úmluva o biologické rozmanitosti, Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry (tzv. Bernská úmluva). Realizací záměru by došlo k nevratnému poškození řady lokalit, které splňují podmínky pro zařazení do soustavy chráněných území přírody evropského významu (Natura 2000) v souladu s evropskými směrnicemi Rady č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a 92/43/EHS o ochraně volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť. Záměr proto bude třeba posoudit ve smyslu čl. 6 směrnice Rady č. 92/43/EHS a postupovat v souladu s ním. Stavbu kanálu nelze považovat za reálný návrh ani v dlouhodobém výhledu, což zpochybňuje i nutnost územní ochrany „koridoru DOL“ v územně plánovací dokumentaci, která vyplývá z usnesení vlády. Dosud nebyla prokázána opodstatněnost a realizovatelnost záměru.

185


3.2.5. Ochrana přírody a těžba surovin Území Pardubického kraje z hlediska geologických poměrů náleží z převážné části do oblasti České křídové pánve. Pouze okrajové části většinou zasahují do oblasti krystalinika Českého masivu. Území kraje je obecně na významnější ložiska nerostných surovin chudé. Z nerostných surovin jsou v Pardubickém kraji ve větším měřítku těženy štěrkopísky, lomový kámen a cihlářské hlíny. Ložiska rud byla vázána vesměs jen na okrajové horské a vrchovinné oblasti a byla převážně v historické době vytěžena. Těžba surovin na území kraje v minulosti a současnosti Na území bývalého okresu Pardubice se nachází v minulosti relativně významné a obecně známé ložisko Mn a Fe rud Chvaletice. Rudy zde byly těženy do roku 1951; po tomto roce se zde těžily kyzové břidlice pro průmyslové zpracování a na výrobu kyseliny sírové. V roce 1975 byla těžba ukončena. Veškerý těžební zájem je v současnosti omezen na těžbu štěrkopísku, cihlářských surovin, stavebního a dekorativního kamene. Ve Chvaleticích je funkční lom na těžbu žuly, jehož plocha by se měla po etapách ještě zdvojnásobit.Zdroje výskytu štěrkopísků jsou především labské terasy, surovinou pro cihlářskou výrobu jsou především spraše a těžba kamene je orientována na vyvřelé horniny. Z hydrogeologického hlediska významný využitelný kolektor představují štěrkopískové uloženiny Labe. Kolektor terasových uloženin představuje prostředí značně zranitelné, s obtížným zajištěním ochrany. Oblast bývalého okresu Chrudim má relativně pestrou geologickou stavbu, které odpovídala i značná škála v minulosti těžených rud. Do současnosti si jistý význam zachovalo ložisko Křižanovice, na němž je evidován prostor chráněného ložiskového území polymetalických rud, kde byla ukončena těžba; ložiskové území je trvale chráněno. V horizontu nejméně 10 let se nepředpokládá obnovení těžby. V nedávné době před rokem 1989 byly v daném prostoru průzkumně ověřovány výskyty radioaktivních surovin (např. ložisko Březinka - Licoměřice). Průzkum i těžba těchto surovin byly ukončeny a zásoby ohodnoceny jako neperspektivní. Obdobná situace je i u baryt fluoritových surovin, kde v ložisku Běstvina byla těžba ukončena a ložisko je sanováno. Zásadní je těžba vápenců a korekčních složek na lokalitě Prachovice. Těžba zde zajišťuje nejen potřeby cementárny Prachovice, která se významně podílí na krytí spotřeby cementu v republice, ale má i nadregionální význam. Na této lokalitě se uvažuje o pokračování v těžbě zahloubením dosavadní těžebny, v zásadě se však nepředpokládá zvýšení objemu těžby proti současnosti. Objem těžby je úzce vázán na výrobní závod HOLCIM, kde se vápenec zpracovává. Další velice významnou surovinou je kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu. Jedná se převážně o granodiority z okolí Nasavrk a Skutče. Tuto surovinu lze považovat za ekonomicky nejvýznamnější v rámci celého okresu, s jasnou perspektivou odbytu a se značnými ověřenými zásobami. Rovněž na Chrudimsku, konkrétněji v okolí Hrochova Týnce, se těží a zpracovávají cihlářské hlíny. Za zmínku též stojí ložisko ordovických křemenců na Podhůře u Rabštejnské Lhoty. Bývalý okres Ústí nad Orlicí má podobně jako bývalý okres Chrudim relativně pestrou stavbu, takže zde v minulosti byly těženy různé suroviny. V současnosti se rudy nevyskytují potvrdil to zejména průzkum na ověření Fe rud a radioaktivních surovin, který nepřinesl

186


potvrdil to zejména průzkum na ověření Fe rud a radioaktivních surovin, který nepřinesl pozitivní výsledek. Obdobná situace je i u baryt - fluoritových surovin. Jako chráněné ložiskové území je evidováno ložisko Bohousová. Jako chráněné ložiskové území je evidováno i ložisko Semanín, kde se uvažuje o těžbě žáruvzdorných jílů jako ostřiva do šamotových hmot. V případě obou těchto typů surovin zůstávají ložiska chráněna tak, aby mohla být případně využita a to pouze za předpokladu zásadní změny v poptávce a v cenovém hodnocení na světových trzích. Z hlediska množství zásob lze za perspektivní považovat vysokoprocentní vápence na ložisku Velká Morava. Vápence z vyznačených lokalit v pramenní oblasti Moravy jsou přednostně využívány pro ušlechtilou kamenickou výrobu; jsou tedy těženy v malých objemech, přičemž uspokojují současnou poptávku. Zásadní rozšíření těžby se nepředpokládá. Významná je též těžba litické žuly (granodioritu) ve víceetážovém lomu v Liticích nad Orlicí. V bývalém okrese Svitavy jsou nejvýznamnějšími těženými nerudnými surovinami žáruvzdorné jílovce z Hřebečského hřbetu. Jíly a jílovce zde byly těženy povrchově i hlubinně. Většina těžeben je v současnosti opuštěna, těžba pokračuje jen na lokalitě Březinka. V území však zůstávají zásoby trvale chráněny (Chráněná ložisková území). Případné obnovení těžby je závislé na požadavcích a cenách na světových trzích. Předpokládaný vývoj v těžbě surovin v Pardubickém kraji Z přehledu o současné těžbě nerostných surovin je evidentní, že na území kraje nejsou těženy rudy a škála zájmových nerudních surovin je velmi malá. V dlouhodobém výhledu je třeba očekávat stálou poptávku po stavebních hmotách štěrkopíscích, cihlářských surovinách a stavebním kameni. V tomto směru lze uvést, že většina okresů kraje má přiměřené rezervy těchto hmot tak, aby bezpečně pokryly místní potřebu. Na území Pardubického kraje se nepředpokládají rozhodující změny v rozsahu těžby (k zásadnímu rozvoji těžby některé evidované suroviny (stavební) by došlo jen na základě mimořádného požadavku, např. nutnosti zásobit stavebními hmotami konkrétní stavbu nadregionálního významu). I přesto je třeba se zabývat možnostmi rozšíření těžby těžených ložisek i vyhledáváním a přípravou ložisek nových. Jedná se zejména o možnosti rozšiřování těžeben stavebních surovin. Důležitým úkolem v této souvislosti bude řešení střetu zájmů mezi těžbou a dalšími složkami přírodního prostředí, v daném případě často s ochranou zásob a kvalitou podzemních vod. Z tohoto hlediska je nutno za zvlášť závažný problém považovat ochranu vodárensky využívaného kolektoru v kvartérních štěrkopíscích při těžbě štěrkopísku z vody. Mapa inženýrsko-geologických podmínek Pardubického kraje je převzata z územního plánu VÚC Pardubického kraje a obsahuje dobývací prostory, chráněná ložisková území i prognózní zdroje nerostných surovin. Jsou zde také respektovány závazné pokyny MŽP ČR, podle nichž se vymezují území se zvláštními podmínkami geologické stavby. Území se zvláštními podmínkami geologické stavby představují: - poddolovaná území - území ložiskové ochrany - sesuvná území a území jiných nebezpečných svahových deformací Cíle v oblasti ochrany nerostného bohatství jsou zpracovány v této koncepci v kapitole 4 - okruh 8.

187


3.2.6. Ochrana přírody a turistika, rekreace Pardubický kraj má pro rozvoj cestovního ruchu velmi dobré předpoklady. Jde především o krásnou přírodu rovinného i horského charakteru, příznivé klima a množství příležitostí pro koupání, provozování vodních sportů, pěší turistiku či cykloturistiku a zimní sporty. Významná je i tradice chovu koní a agroturistika, která se dále vyvíjí i v podhorských oblastech. Zcela ojedinělou památku Pardubického kraje představuje hřebčín v Kladrubech nad Labem, světoznámý plemenným chovem starokladrubských koní. Jedinečná populace starokladrubských koní byla spolu s hřebčínem vyhlášena národní kulturní památkou. Pardubický kraj může svým návštěvníkům nabídnout nejen přírodní bohatství, ale i kulturní, společenské a sportovní vyžití.. Pravidelně konané akce dokreslují tvář kraje, jsou to např. Smetanova Litomyšl, Loutkářská Chrudim, Velká pardubická steeplechase, Zlatá přilba, Aviatická pouť v Pardubicích, Výtvarné Hlinecko, Mobilizace Cihelna v Králíkách, letní folklórní festivaly v Hlinsku, Lichnici a Dolní Čermné, Pardubická juniorka (tenis), Nasavrcké hudební léto atd. V oblasti cestovního ruchu byl v krajském uspořádání vytvořen turistický marketingový region „Východní Čechy“, který zahrnuje všechny bývalé okresy Pardubického kraje a bývalé okresy Hradec Králové, Rychnov, Náchod a část okresu Jičín. Co se týče vazeb na sousední kraje, Pardubický kraj spolupracuje s Královéhradeckým a Libereckým krajem v rámci NUTS 2 – Severovýchod. V letech 1999 až 2001 spolupracovaly na tvorbě a aktualizaci Regionálního operačního programu NUTS 2 – Severovýchod Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, Regionální rozvojová agentura Východních Čech (od června 2001 Královehradecká rozvojová agentura) a Agentura regionálního rozvoje Liberec.. Pardubický kraj již vstoupil do Euroregionu Glacensis. Cílem tohoto euroregionu je zefektivnit vzájemnou spolupráci včetně přeshraniční a to mezi českou a polskou stranou. Pro potřeby podpory a rozvoje cestovního ruchu byla pro kraj zpracována Marketingová studie rozvoje cestovního ruchu Pardubického kraje. Tato studie bude podkladem pro realizaci opatření a aktivit v oblasti cestovního ruchu. Zelenou v posledních letech dostává v oblasti turistiky poznávání přírodních krás krajiny – ekoturistika, spojené se sportovními aktivitami na různých úrovních. Celé rodiny vyrážejí na kolech po cyklostezkách či sjíždět vodní toky. Rozvíjí se i agroturistika (pobyt na farmách), zejména chov koní. Tyto formy rekreace mohou značnou měrou přispět k rozvoji problémových regionů jakými jsou v Pardubickém kraji mikroregion Kralicko, Svitavsko, Moravskotřebovsko, Jevíčsko a oblasti ležící v CHKO Železné hory a Žďárské vrchy. Bouřlivý rozvoj v posledních letech zažívá rekreační využití cykloturistiky. Z hlediska ochrany přírody a krajiny z toho plyne potřeba vymezení, aktuálního a dostatečného značení tras v terénu tak , aby co nejméně poškodily dané prostředí a zároveň zavedly turistu na zajímavá místa v krajině. Zelenou v oblasti cestovního ruchu dostává i sjíždění vodácky zajímavých vodních toků Tichá Orlice, Chrudimka, Opatovický kanál, Loučná. Opatovický kanál a přírodně cenné okolní území skrývá dosud nevyužitý významný potenciál letní rekreace. U vodních toků využívaných k rekreační a sportovní plavbě se dle ÚP VÚC Pardubického kraje doporučuje zpracovat studii využití jednotlivých vodních toků s návrhy doplnění potřebné infrastruktury (možnost parkování ve vhodných místech k zahájení plavby, veřejná tábořiště pro možnost vícedenní plavby, zásobování) s ohledem na ochranu přírody. 188


Z výsledné SWOT analýzy Programu rozvoje Pardubického kraje vyplývá pro kraj dostatek turisticky zajímavých cílů, je zde přírodní i historický potenciál vhodný pro rozvoj cestovního ruchu.Cílem PRK je podpora hmotných a nehmotných investic do cestovního ruchu, podpora společně sdílených služeb ( propagace, informace) a podpora odborného vzdělávání pracovníků v oblasti cestovního ruchu. Zvýšená podpora cestovního ruchu v Pardubickém kraji obecně spolu s podpůrnými programy Evropské Unie, MŽP, MZe a MMR ČR na rozvoj extenzivních forem zemědělství a podporu enviromentálních a přírodních hodnot krajiny může značnou měrou přispět k ekonomickému rozvoji regionů v méně příznivých oblastech. Mezi problémové mikroregiony v Pardubickém kraji patří mimo jiné také oblasti ležící v CHKO Železné hory a CHKO Žďárské vrchy, které by rozvojem cestovního ruchu mohly jen získat. Pro potřeby cestovního ruchu byla na základě Návrhu rajonizace cestovního ruchu ve zvláště chráněných územích rozdělena tato území na okrsky. CHKO Železné hory Na území Pardubického kraje leží v CHKO všechny okrsky, kromě jižní části okrsku Chotěbořsko. Okrsek Třemošnicko Nadprůměrně zalesněné území, malé vesnice s významným podílem rekreačních funkcí. Zřícenina hradu Lichnice, turistické trasy s vyhlídkami na Kutnohorsko, Licoměřice (zámek). Kulturně poznávací CR, pěší turistika, cykloturistika, lovecká turistika, venkovská turistika Okrsek Horní Chrudimka Střední míra lesnatosti, síť velmi malých sídel okolo mikroregionálního a rekreačního centra Seč. Rekreačně využitelná Sečská přehrada, zříceniny hradů Oheb a Vildštejn. Rekreace u vody, vodní sporty, pěší turistika, cykloturistika, venkovská turistika, sportovní rybářství, lovecká turistika. Okrsek Dolní Chrudimka Lesnatost v celém území nadprůměrná (40-50 %), rozdrobená síť malých vesniček, jediné městské sídlo (Nasavrky) odpovídá nejmenší velikostí úrovni mezi městy. Zřícenina hradu Rabštejn, Nasavrky (zámek), keltské oppidum u Českých Lhotic, zřícenina hradu Stradov. Kulturně poznávací CR, pěší turistika, cykloturistika, venkovská turistika, lovecká turistika, hipoturistika. Okrsek Chotěbořsko Jen část tohoto okrsku je v Pardubickém kraji, přesahuje o 10 – 150 m mírně zvlněnou vysočinu s rovnoměrným střídáním lesů, polí a luk, hustá síť velikostně podprůměrných venkovských sídel, mikroregionálně propojených se střediskem Chotěboř (mimo Pardubický kraj). Možděnice (součást skanzenu lidových vesnických staveb Vysočina). Kulturně poznávací CR, pěší turistika, cykloturistika, venkovská turistika, lovecká turistika CHKO Žďárské vrchy Na území Pardubického kraje leží v CHKO dva okrsky: Hlinecko a Poličsko. Okrsek Hlinecko Relativně málo členitá vrchovina s menšími komplexy lesů, Hlinsko je silné mikroregionální středisko, venkovské osídlení zastupuje rozdrobená síť málo lidnatých vesnic. Svobodné Hamry, Veselý Kopec (součástí skanzenu lidových staveb Vysočina), Hlinsko (historické

189


jádro), Kameničky (dřevěné lidové domy). Kulturně poznávací CR, pěší turistika, cykloturistika, lyžařská turistika, venkovská turistika, hipoturistika, lovecká turistika Okrsek Poličsko Nadprůměrně vysoká míra lesnatosti (75 – 80 %), převládají drobná venkovská sídla po obvodu lesních komplexů. Rekreační lokalita Svratouch, lovecký zámek Karlštějn, Krouna, Borová (lidové roubenice). Pěší turistika, lyžařská turistika, cykloturistika, sportovní CR, kulturně poznávací CR, lovecká turistika

Další hodnotná území z hlediska ochrany přírody, která mohou turisté navštívit, jsou lokality maloplošných chráněných území a jiných přírodně atraktivních míst. Mezi nejzajímavější přírodní útvary Pardubického kraje patří členité skalní útvary – spletité systémy skalních rozsedlin a jeskyní – Toulovcovy Maštale a Městské Maštale. K dalším přírodním zajímavostem patří: Choltická obora (styl anglického parku se staletými habry, buky a duby), Alej Maxe Švabinského (březová alej), Pastviny (Vejvodova lípa), Bohdanečský rybník (rybník Matka – hnízdiště vzácných druhů vodního ptactva), Valy (zachované meandrující koryto Zlatého potoka), Vysoké Chvojno (arboretum se vzácnými dřevinami), Prales Polom (přírodní rezervace nedaleko Horního Bradla – původní pralesní porosty jedlí a buků), Lichnice – Kaňkovy hory (národní přírodní rezervace – původní bukový porost s hlubokými roklemi Lovětínského a Zlatého Potoka), Krkanka a Strádovské Peklo (přírodní rezervace v údolí řeky Chrudimky mezi Křižanovickou přehradou a přehradou Práčov v areálu zříceniny hradu Strádova), Hemže – Mýtkov (skalní útvary a původní suťové lesy poblíž Brandýsa nad Orlicí-přírodní rezervace), Lanškrounské rybníky (soustava rybníků Krátký, Sluneční a Dlouhý. Rekreační zóna s vycházkovým turistickým okruhem s možností pozorování vodního ptactva), Peliny – Choceň (přírodní rezervace Peliny s mimořádným výskytem teplomilného rostlinstva a měkkýšů), Králova zahrada (přírodní rezervace u Opatova, jedno z nejbohatších nalezišť bledule jarní), Rohová – Boršov, Dlouhá Loučka a Křenov (zachovalé komplexy porostů květnatých bučin a suťových lesů). Cíle pro ochranu přírody a krajiny v oblasti turistiky a rekreace jsou zpracovány v této koncepci v kapitole 4 – okruh 6 – Turistika a rekreace

190


3.2.7. Ochrana přírody a vodní hospodářství Pardubický kraj je vodohospodářsky mimořádně významnou oblastí s přebytky vodních zdrojů nadregionálního významu, a to jak vod podzemních, tak odběrů vody povrchové z vodních toků. Je pramenní oblastí toků bez přísunu znečištění z cizích povodí. Na středních a dolních tocích je nižší znečištění toků z odpadních vod, s výjimkou Labe a horního toku Svitavy. Na území kraje se nachází velké množství ochranných pásem vodních zdrojů. Celé území je pokryto hydrogeologickými rajóny a mimoto jsou zde vyhlášeny Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) a vyhlášené části povodí významných vodních toků. V současné době probíhají revize pásem hygienické ochrany vod na základě původního zákona č. 14/1998 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 138/1973 Sb., o vodách. Od 1.1. 2002 je platný nový zákon o vodách č. 254/2001 Sb. Novou zákonnou úpravou byla zrušena Směrnice č.51/1979 Hygienických předpisů. Dochází k vyhlašování nových OP (dříve PHO II. stupně dělené II.A – vnitřní, II.B – vnější ) a změny u OP III.stupně u povrchových vod. Hlavní cíle řešení vodního hospodářství v oblasti ochrany vod Dle schváleného Zadání ÚP VÚC Pardubický kraj ze dne 27.6.2002 je v oddílu 5. Požadavky na ochranu vod, je požadováno: 1.Chránit jakost vodních zdrojů určených k zásobování pitnou vodou. 2.Chránit ochranná pásma povrchových vodních zdrojů využívaných k vodárenským účelům (VD Seč, Křižanovice, Hamry, Pařížov, Pastviny). 3.Chránit ochranná pásma podzemních vodních zdrojů. 4.Chránit všechny důležité hydrogeologické rajóny. Zdroj: ÚTP VÚC Pardubický kraj Stávající stav zásobování pitnou vodou a řešení odpadních vod Struktura vodovodů Pardubického kraje je poplatná místním podmínkám, možností zajištění dostatečně kapacitních zdrojů a velikosti zásobených sídel. Na území kraje je značná soustava skupinových vodovodů. Největší je Vodárenská soustava Východní Čechy ( VSVČ ), která působí na části Chrudimska a celém Pardubicku. V Pardubickém kraji, ve kterém žije 508,5 tisíc obyvatel, je z veřejných vodovodů zásobeno 91,5 %, t.j. 465,5 tisíc obyvatel. Tímto procentem zásobení přesahuje Pardubický kraj výrazně průměr za celou ČR (87,1 %). Z celkového počtu 453 obcí je v Pardubickém kraji vybaveno veřejným vodovodem 398 obcí (87,8 %). Prakticky všechna sídla větší jak 500 obyvatel mimo 5 obcí jsou vybavena veřejným vodovodem. Pardubicko je řešeno z 95 % skupinovým vodovodem se zdroji tzv. Východočeské vodárenské soustavy. Na Chrudimsku, Svitavsku a Ústecku je zásobení řešeno více skupinovými vodovody vázanými na největší města Chrudim, Hlinsko, Svitavy, Litomyšl, Ústí nad Orlicí, Lanškroun, Česká Třebová, Vysoké Mýto a Choceň a je doplněno velkým množstvím malých vodovodů. V Pardubickém kraji je na veřejnou kanalizaci napojeno 64,1 % obyvatel, tj. 325,8 tisíc obyvatel, průměrné procento v ČR je 74,8 %. Tato okolnost je dána větším množstvím obcí s malým počtem obyvatel (do 1000), které nejsou odkanalizovány vyhovujícími kanalizačními systémy.Z hlediska technické vybavenosti a obsluhy území se projevuje nedostatek

191


finančních prostředků, takže obce nejsou schopny krýt potřeby na reprodukci a rozšiřování technické infrastruktury (vodovody a kanalizace). Zdroj:“Regiolální plány implementace směrnic EU v oblasti komunálních odpadních vod a zásobování pitnou vodou Pardubický kraj“,2001 Co se týká kvality povrchových vod a související likvidace odpadních vod, situace se postupným budováním ČOV v sídlech a útlumem průmyslové i zemědělské výroby relativně zlepšila. Přesto se území výrazně dotknou cíle SPŽP snížit délky silně a velmi silně znečištěných toků (zejména Labe a dolní úseky větších toků), cíl zvýšit procento obyvatel napojených na kanalizaci a cíl zavést čištění odpadních vod ve všech sídlech nad 2000 obyvatel. Neuspokojivý je stav jakosti povrchových vod méně vodných vodotečí, protékajících menšími sídly s nečištěnými odpadními vodami. Zde mohou být vymezeny tzv. citlivé oblasti, ve kterých mohou být stanoveny přísnější limity pro vypouštění odpadních vod, vedoucí k nutnému řešení čištění odpadních vod i v menších sídlech. Dále je nutno upozornit na problematiku eutrofizace povrchových vod, která se projevuje rozvojem mikroskopických organizmů rozptýlených ve vodě (sinice a řasy = vodní květ) nebo zvýšeným rozvojem vodní makrovegetace, případně makroskopických nárostů vláknitých sinic a řas na ponořených podkladech. Hlavní příčinou tohoto stavu je přebytek živin ve vodním hospodářství – především pak dusíku a fosforu, jejichž optimální poměr pro růst organizmů je cca 100 : 1. Z toho vyplývá, že limitujícím faktorem je fosfor. Je proto potřeba při výstavbě nových a rekonstrukci stávajících čistíren odpadních vod klást důraz na odstraňování dusíku a fosforu a snažit se minimalizovat přísun těchto látek z povodí do toků i nádrží. Toto je možno zajistit realizací třetích stupňů čištění na stávajících i plánovaných čistírnách odpadních vod (chemické srážení fosforu). Zdroje pitné vody Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Chráněné oblasti přirozené akumulace vod byly stanoveny a vyhlášeny nařízeními vlády pro ochranu povrchových a podzemních vod podle schématu zákazů nebo omezení taxativně vyjmenovaných činností. CHOPAV v Pardubickém kraji Název

V okrese

Orlické hory

Ústí nad Orlicí

Východočeská Křída

Pardubice, Chrudim, Ústí nad Orlicí, Svitavy

Žamberk – Králíky Ústí nad Orlicí Žďárské vrchy

Chrudim, Svitavy

CHOPAV Orlické hory (nařízení vlády ČSR č. 40/1978 Sb.) Pramení zde Divoká Orlice a její pravostranné přítoky. V oblasti leží hlavní zdroje pro zásobování průmyslové oblasti Hradec Králové – Pardubice pitnou vodou (celková rozloha 234 km2).

192


CHOPAV Východočeská křída (nařízení vlády ČSR č. 85/1981 Sb.) Chráněnou oblast tvoří prohlubeniny králodvorská, miletínská, vysokomýtská, ústecká a povodí řeky Dědiny s využitelným množstvím asi 3500 l/s podzemní vody (celková rozloha 2750 km2). CHOPAV Žamberk – Králíky (nařízení vlády ČSR č. 40/1978 Sb.) Navazuje na CHOPAV Orlické hory, zahrnuje oblast horského pásma Orlických hor a horský masív Králického Sněžníku až k oblasti Jeseníky. V horních povodích Tiché Orlice a řeky Moravy, ležících v této oblasti, jsou hlavní zdroje vody pro Královéhradecký a Pardubický kraj a oblast Šumperska (celková rozloha 413km2). CHOPAV Žďárské vrchy (nařízení vlády ČSR č. 40/1978 Sb.) Zaujímá hlavní část Českomoravské vrchoviny. Pramení zde vodohospodářsky významné toky Chrudimka, Svratka, Oslava, Sázava a další (celková rozloha 715 km2). Na území CHOPAV je zejména zakázáno zmenšovat plochu lesních pozemků nad povolenou hranici a provádět jejich odvodňování, je omezen i rozsah odvodňování zemědělských pozemků, množství těžby rašeliny a povrchové těžby nerostů, těžby a zpracování nerostných surovin, výstavba velkovýroben prasat nad 500 kusů, výstavba skladů ropných látek o objemu nádrží nad 1000 m3, tepelných elektráren o výkonu nad 200 MW, zřizování skládek bez opatření zamezující vyluhování jejich obsahu a řada dalších činností. Velkým nedostatkem je, že všechny uvedené zákazy se nevztahují na stavby a zařízení, které byly v provozu přede dnem nabytí účinnosti nařízení vlády i na některé další vybrané činnosti. Nařízení vlády tak pouze konzervuje stávající, někde ale nevyhovující stav a brání více jeho dalšímu zhoršování – neusiluje však o jeho zlepšení. Ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů V řešeném území se nachází přírodní léčebné lázně Lázně Bohdaneč s přírodními léčivými zdroji peloidů a vod, pro které je vydán lázeňský statut, který je obecně závazným opatřením k ochraně přírodních léčebných lázní a jsou zde stanovena ochranná pásma na základě nového zákona č. 164/2001 Sb., lázeňský zákon. Stanovena jsou: Ochranné pásmo I. stupně přírodních léčivých zdrojů peloidů a vod lázeňského místa Lázně Bohdaneč (dříve užší prozatímní ochranné pásmo ...) a Ochranné pásmo II. stupně přírodních léčivých zdrojů peloidů a vod .... (dříve širší ochranné pásmo ...). Velké povrchové zdroje pitné vody Jako neobyčejně významné území s velkými povrchovými zdroji pitné vody je nutné vymezit celé povodí řeky Chrudimky od pramene pod profil hráze vodního díla Práčov (původně vodárenský tok a povodí vodárenského toku Chrudimka). Na tomto vodním toku se nacházejí odběry vody s nadregionálním významem z nádrží Křižanovice (záloha nádrž Práčov), Hamry a Seč. Dle Vyhlášky č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží, jsou na Chrudimce uvedeny vodárenské nádrže Hamry a Křižanovice. Zdroj: ÚTP VÚC Pardubický kraj Chráněné úseky vodárenských toků (Zdroj: Program rozvoje Pardubického kraje) Název

Určení

Povodí Divoké Orlice

od pramenní oblasti po Klášterec nad Orlicí

Povodí Chrudimky

od pramenní oblasti po Práčov

Povodí Moravy

pramenní oblasti po Hanušovice

Povodí Svratky

pramenní oblasti po Vír

193


Vodní toky Pardubický kraj spadá do povodí řek Labe a Moravy. Vodohospodářsky významné vodní toky patří do správy podniků Povodí Labe s.p. a Povodí Moravy s.p. Drobné toky jsou spravovány Zemědělskou vodohospodářskou správou s.p., Lesy ČR s.p., obcemi jejichž územím protékají, fyzickými a právnickými osobami, jimž vodní toky slouží nebo s jejichž činností souvisejí. Blíže o vodních tocích v kapitole 3.1.6.

Vodní nádrže V současné době jsou na území Pardubického kraje tyto významné vodní nádrže: VD Pastviny Nádrž dokončená v roce 1934 slouží k využití vodní energie ve špičkové vodní elektrárně (pod nádrží je vyrovnávací nádrž), nalepšování průtoků na hodnotu Q355 v profilu hráze, částečná ochrana před povodněmi, rekreaci a k vodním sportům. VD Hamry Nádrž dokončená v roce 1912 na vodárenském toku Chrudimka slouží k ochraně před povodněmi, nalepšování nízkých průtoků a od roku 1961 je nádrž využívána k vodárenským účelům pro skupinu Hlinska a jeho okolí. VD Seč Nádrž dokončená v roce 1934 na vodárenském toku Chrudimka slouží k ochraně před povodněmi, nalepšování nízkých průtoků, k využití vodní energie ve špičkové vodní elektrárně (pod nádrží je vyrovnávací nádrž), pro vodárenství a rekreaci. VD Křižanovice Nádrž dokončená v roce 1934 na vodárenském toku Chrudimka slouží k využití vodní energie (přivaděč k vyrovnávací nádrži v Práčově), nalepšování nízkých průtoků a jako vodárenská nádrž pro skupinový vodovod Pardubice – Chrudim – Slatiňany. VD Pařížov Nádrž dokončená v roce 1913 na horním toku Doubravy slouží k ochraně před povodněmi, nalepšování průtoků pro průmyslové a zemědělské odběry a nyní i k rekreaci. VD Moravská Třebová Nádrž dokončená v roce 1962 na Třebůvce slouží ke snížení povodňových průtoků, odběrům vody pro drobné odběratele, rybí hospodářství, rekreaci a vodním sportům. Výhledové vodní nádrže podle SVP č. 44 (1997) Ve sborníku Směrného vodohospodářského plánu č. 44 (1997) – II. Díl, jsou uvedeny tyto výhledové vodní nádrže: VD Klášterec Účel výhledové nádrže na vodárenském toku Divoká Orlice je snížení povodňových průtoků, nalepšování nízkých průtoků a vodárenské využívání. V současné době není (zejména varianta s max. vzdutím zasahujícím na polské území) průchodná, nemá podporu obyvatel v regionu, záplavové území je v rozporu s ochranou přírody v CHKO Orlické hory (Zemská Brána). Studie protipovodňových opatření doporučují hledat retenční prostory na přítocích a dále se uvažuje o zvýšení hráze a retenčního prostoru na stávajícím VD Pastviny. VD Jangelec Účel výhledové nádrže na bilančně napjatém toku Loučná je nalepšování nízkých průtoků a snížení povodňových průtoků ve Vysokém Mýtě. Výhledová nádrž (nebo variantně suchý

194


poldr) nemá podporu obyvatel v regionu. Doporučuje se územně chránit pouze profil uvažované hráze a v záplavovém území nepovolovat stavby, které by do budoucna vyloučily realizaci nádrže. VD Hvězda Účel rekonstrukce stávající nádrže (rybník) Hvězda na toku Třebovka je snížení povodňových průtoků (zvýšení hráze o cca 3m) a dále nalepšování nízkých průtoků. Dalším důvodem rekonstrukce je zvýšení bezpečnosti hráze, která je za současného stavu na hranici technicko – bezpečnostních požadavků při průchodu Q100. Výhledová nádrž má podporu obyvatel v regionu, je zpracována EIA a jsou připraveny podklady k územnímu řízení. V případě úspěšného jednání (investice státu) s Rybářstvím Litomyšl s.r.o. je možné zahájení realizace již v roce 2003 nebo 2005 (vzhledem k dvouletému hospodaření na stávajícím rybníce). VD Borovnice Výhledová nádrž Borovnice na vodárenském toku Svratka je uvažována pro případ potřeby rozšíření kapacity úpravny vody pod VD Vír (brněnský vodovod). Max. záplavové území končí pod obcí Březiny, varianty s nižší hrází v Mrchově nebo pod obcí Krásné. Vzhledem ke klesající spotřebě pitné vody neprobíhají jednání o realizaci VD Borovnice. Nádrž je na území CHKO Žďárské Vrchy. Doporučuje se územně chránit pouze profil uvažované hráze a v záplavovém území nepovolovat stavby, které by do budoucna vyloučily realizaci nádrže. Výhledové vodní nádrže dle sborníku SVP č. 44 (1997) - II.díl - Pardubický kraj Nádrž Klášterec

Tok

Hydrologické pořadí

Okres

Povodí

Divoká Orlice

1-02-01-001

Ústí nad Orlicí

Labe

Jangelec

Loučná

1-03-02-001

Ústí nad Orlicí

Labe

Hvězda

Třebovka

1-02-02-036

Svitavy

Labe

Borovnice

Svratka

4-15-01-001

Svitavy

Moravy

Vzhledem k tomu, že do roku 2020 je v Pardubickém kraji výstavba nových nádrží (mimo VD Hvězda) nepravděpodobná, doporučuje se územně chránit zejména profily hrází a do uvažovaných záplavových území neumísťovat chemický průmysl, ropovody, čerpací stanice pohonných hmot a další provozy, které by mohly kontaminovat podloží a do budoucna vyloučit realizaci nádrže. Zachování možných prostor pro potřebu akumulace vod se doporučuje i proto, že některé odborné studie, zabývající se důsledky tzv. skleníkového efektu, hovoří o významném rozkolísání srážek, což by zvýšilo nutnost efektivního hospodaření s vodou v povodí. Z pohledu ochrany přírody se v případě realizace vodních nádrží jedná o výrazný a nevratný zásah do místních populací, vodních a nivních ekosystémů údolí řek, obvykle dochází i k likvidaci lokalit s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Realizací záměrů dojde ke zničení mnoha ekosystému i vlivem hydrologických změn v oblasti navržených VD. Při plánování výstavby vodních děl (VD) je nutno nejprve posoudit všechny alternativní opatření protipovodňové ochrany a jednotlivé záměry důkladně posoudit s ohledem na zájmy ochrany přírody a krajiny. Řešení výstavbou VD je ekonomicky nejnáročnější a z hlediska ochrany přírody výrazně konfliktní. Velký význam, nejen vodohospodářský, má také obnova rybníků a opatření v krajině zpomalující odtok vody z povodí. Doporučuje se chránit území původních rybníků pro možnost budoucí obnovy a dále aktualizovat generel malých vodních nádrží v Pardubickém kraji. Závěry pak následně zapracovat do ÚPD jednotlivých obcí.

195


Navrhovaná protipovodňová opatření nadmístního významu v Pardubickém kraji PPO čís.

tok

název/lokalita

typ opatření

katastrální území

délka opatření/hráze

1

Labe + Chrudimka

Pardubice

hrázování a prohrábka koryta

Pardubice, Staré Hradiště, Kunětice

13610 m

2

Třebovka

Opatov

hrázování a úpravy toku

Opatov v Čechách

4520 m

3

Třebovka

Třebovice


Třebovice

3600 m

4

Třebovka

Rybník - Česká Třebová


Rybník, Česká Třebová

3430 m

5

Třebovka

Dlouhá Třebová - Ústí n. Orl.


Dlouhá Třebová, Ústí nad Orlicí

5450 m

6

Dětřichovský potok

Opatov

poldr č. 4

Opatov v Čechách

180 m

7

Lipkovský potok

Dolní Lipka

poldr

Dolní Lipka

360 m

8

Tichá Orlice

Lichkov

existující poldr zvýšení hráze

Dolní Lipka, Dolní Boříkovice

340 m

9

Tichá Orlice

Králíky

poldr

Králíky, Dolní Orlice

1270 m

10

Heřmanický potok

Heřmanice

poldr

Horní Lipka, Prostřední Lipka

790 m

11

Morava

Červený potok II

poldr

Červený potok, Dolní Morava (Olomoucký kraj)

400 m

12

Morava

Červený potok I

poldr

Červený potok (Olomoucký kraj)

350 m

13

Moravská Sázava

Žichlínek

poldr

Žichlínek, Rychnov na Moravě

1580 m

14

Moravská Sázava

Třebařov

poldr

Třebařov, (Krasíkov, Rychnov na Moravě)

1190 m

15

Třebůvka

Moravská Třebová

poldr

Moravská Třebová, Útěchov u Moravské Třebové

370 m

16

Třebůvka

Vranová Lhota

poldr

Vranová Lhota, Městečko Trnávka

1840 m

17

Třebůvka

Linhartice


Linhartice

1850 m

Zdroj:Povodí Labe, s.p. Povodí Moravy, s.p.

Protipovodňová ochrana V návaznosti na povodně posledních let byly zpracovány u podniků Povodí Labe a Moravy koncepce protipovodňové ochrany. Protipovodňovou ochranu lze zvýšit nejen realizací nových účinnějších technických opatření přímo na vodních tocích, ale i agrotechnickými a lesotechnickými opatřeními – např. pomocí vhodně umístěných suchých poldrů, přirozeného rozlivu přívalových vod mimo zastavěná území, podpory zvyšování retenční schopnosti krajiny. Ochrana je realizována jedním či kombinací více opatření. Zátopová území budou postupně upřesňována a vyhlašována s ohledem na účinnost nového vodního zákona č. 254/2001 Sb. od 1.1.2002. V záplavových územích dojde k omezení řady činností. V aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět

196


stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo jinak souvisí s vodním tokem nebo jimiž se zlepšují odtokové poměry, staveb pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury. Protipovodňové principy využívání pozemků v povodí: - suché poldry jsou preferovány v lokalitách, jejichž morfologie území a geologické podmínky dovolují realizaci nevysokých hrází - důsledně respektovat zásady protierozní ochrany při všech činnostech; - trvale udržovat běžné zásady „pořádku” v povodí a velmi uvážlivě volit plochy pro skladování plodin, materiálů a hmot včetně způsobu jejich uskladnění; - na trvalé i dočasné vodní síti velmi obezřetně zvažovat rozsah a intenzitu melioračních opatření s ohledem na možnost následného i nepřímého ovlivnění srážkoodtokových situací při povodňových stavech; - trvale udržovat průtočnost všech prvků a zařízení trvalé i dočasné vodní sítě; - důsledně využívat všechny retenční kapacity povodí, mimo jiné také obnovou, rekonstrukcemi nebo budováním malých vodních nádrží jako primární záchytné sítě všech erozních produktů i plošné možnosti retardace lokálních povodňových průtoků; - systematicky pečovat o všechny komponenty krajinné zeleně, zvláště pak o břehové a doprovodné prostory; - v oblasti bystřinných toků zajistit trvalou funkčnost objektů hrazení bystřin a volit vhodnou druhovou skladbu porostů v příbřežních zónách. - vybudovaná protipovodňová opatření trvale udržovat

Cíle ochrany přírody a krajiny v oblasti vodního hospodářství jsou zpracovány v této koncepci v kapitole 4, okruh 5 -Vodní hospodářství (tabulka) a podrobně rozpracovány v kapitole 5.1.2. – Specifikace opatření – Vodní hospodářství.

197


3.3. Krajinotvorné programy Krajinotvorné programy Ministerstva životního prostředí představují ucelenou koncepci opatření, která mají pomoci rehabilitovat a revitalizovat krajinu. Prvním schváleným programem byl v roce 1992 Program revitalizace říčních systémů, krátce nato následovaly další krajinotvorné programy. Během 11 let své existence si získaly pevné místo v politice MŽP, dochází k jejich propojování s dotačními programy Ministerstva zemědělství ( Komplexní pozemkové úpravy, podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství ).

3.3.1. Program revitalizace říčních systémů Program revitalizace říčních systémů byl vládou ČR přijat dne 20.5. 1992 usnesením č. 373 jako první z řady krajinotvorných programů. Je formulován jako "program obnovy, stabilizace a péče o vodní režim krajiny“. Cíl Programu revitalizace říčních systémů · · ·

podporovat a zvyšovat retenční schopnost krajiny, tj. zvětšovat podíl drnového fondu, zpomalovat povrchový i podzemní odtok, zvyšovat infiltrační vlastnosti a retenční schopnosti půdního profilu, zachycovat vodu v rybnících, mokřadech a malých nádržích, systémově napravovat negativní důsledky nevhodně provedených pozemkových úprav, nevhodných způsobů obhospodařování půdy a velkoplošného odvodnění a omezovat účinky nevhodně provedených odvodňovacích soustav, obnovovat přirozené funkce vodních toků a jejich koryt, odstraňovat nevhodné úpravy toků, zvyšovat přírodními prostředky odolnost břehů a koryt proti erozi a jejich stabilitu při povodních, členitostí dna i břehů podporovat samočisticí schopnost vody, stabilizovat hladiny, zajistit minimální průtoky a podmínky pro biologické oživení.

Program je určen vlastníkům nebo nájemcům pozemků, na nichž by mělo být opatření provedeno a správcům toku, pokud jde o revitalizaci koryta. Na regionální úrovni je program zajišťován regionálními poradními sbory, pracujícími při střediscích AOPK ČR. Finanční prostředky jsou poskytovány formou účelově vázané dotace až do výše 70% popř. 80% v případě, že žadatelem je obec nebo 100% u rozpočtových a příspěvkových organizací. Finance jsou poskytovány na tato opatření: · revitalizace přirozené funkce vodních toků · zakládání a revitalizace prvků systému ekologické stability vázaných na vodní režim · revitalizace retenční schopnosti krajiny: · rekonstrukce technických prvků a odbahňování produkčních rybníků (max. výše dotace 60%) · výstavba nových kořenových čistíren (dále jen KČOV), zakládání umělých mokřadů · odstraňování příčných překážek na vodních tocích a podpora takových technických řešení, které je neobsahují (doplňování a stavba přechodů)

198


3.3.2. Program péče o krajinu V roce 1996 byl schválen, v návaznosti na schválený zákon o státním rozpočtu, dotační titul „Program péče o krajinu”. Finanční prostředky na realizaci opatření v rámci předmětů podpory Programu péče o krajinu jsou vyčleňovány každoročně ze státního rozpočtu. Program péče o krajinu je finančně vázán na příslušný kalendářní rok, jednotlivé předměty podpory doplňují Program revitalizace říčních systémů a Program drobných vodohospodářských ekologických akcí. Program péče o krajinu je partnerským programem za MŽP k dotační politice MZe v problematice mimoprodukčních funkcí zemědělství. Typy opatření, která jsou především prostřednictvím Programu péče o krajinu podporována: A) Ochrana krajiny proti erozi A.1. Asanace a stabilizace projevů plošné a rýhové eroze mimo koryta vodních toků (jedná-li se pouze o preventivní opatření, nikoliv o odstranění následků nevhodného hospodaření nebo užívání). A.2. Tvorba biologických protierozních opatření z geneticky a stanovištně odpovídajícího osiva sadbového materiálu. B) Udržení kulturního stavu krajiny B.1. Vytváření podmínek pro zachování významných biotopů (šetrné kosení travních porostů a rákosin včetně odklizení posečené hmoty v termínu stanoveném orgánem ochrany přírody, obnova skladby lučních společenstev, likvidace náletových dřevin a jiná biotechnická opatření). Pouze na opatření, na něž se nevztahují dotace Ministerstva zemědělství. B.2. Ošetření památných a dalších významných stromů C) Podpora druhové rozmanitosti C.1.Podpora ustupujících populací původních rostlinných i živočišných druhů, jejich přirozených společenstev a stanovišť. C.2.Opatření k podpoře přírodě blízkého hospodaření v lesích. Pouze na opatření, na něž se nevztahují dotace Ministerstva zemědělství. V následujícím grafu je uvedena struktura čerpání finančních prostředků kraji v roce 2002 Celková částka zpracovaná v grafu činí 1.200000,-Kč. Zdroj: AOPK Pardubice

B2 1%

C1 25%

B1 14%

A1, A2 40%

199

v Pardubickém


3.3.3. Program drobných vodohospodářských ekologických akcí Program drobných vodohospodářských ekologických akcí (dále jen PDVEA) je nejmladším ze tří krajinotvorných programů Ministerstva životního prostředí, vznikl v roce 1998. Cílem programu je zlepšení životního prostředí a to formou podpory čištění odpadních vod v menších obcích. Kromě řešení problémů s čištěním odpadních vod a odkanalizováním je cílem PDVEA i dosažení provázanosti krajinotvorných programů Ministerstva životního prostředí a komplexní přístup k řešení ekologické stability území. PDVEA je zaměřen na obce, které nemohou řešit problémy s čištěním odpadních vod pomocí financování ze Státního fondu životního prostředí nebo Ministerstva zemědělství. Směrnice tohoto dotačního investičního programu vydává Ministerstvo životního prostředí v návaznosti na schválený zákon o státním rozpočtu na příslušný rok. Předmětem poskytování finančních prostředků z PDVEA je výstavba, případně rekonstrukce kanalizace a čistíren odpadních vod v obcích od 150 do 2000 ekvivalentních obyvatel. Vzhledem k jednoznačnosti způsobu čerpání a dalších limitů omezujících strukturu čerpání není možné zpracovat strukturu čerpání finančních prostředků.

200


3.3.4. Program péče o přírodní prostředí ( PPPP) Státního fondu životního prostředí Tento dotační program vznikl v roce 1995. Původně se jmenoval Program péče o krajinu, po vzniku obdobného programu v rámci rezortu Ministerstva životního prostředí byl přejmenován. Oproti Programu péče o krajinu MŽP je tento program více zaměřen na akce týkající se chráněných území a financován přímo ze Státního fondu životního prostředí. Z PPPP SFŽP lze získat finanční příspěvek do výše 80% celkových nákladů na biotechnická opatření zlepšující přírodní prostředí. Směrnice jsou každoročně upravovány, dochází ke změnám dotačních titulů. V PPPP jsou tyto dílčí programy: 3.1.1. Zakládání prvků ÚSES zatravněním, výsadbou dřevin včetně likvidace nežádoucích druhů 3.1.2. Obnova VKP, ošetřování památných stromů, obnova historických zahrad 3.1.3. Zabezpečení mimoprodukčních funkcí lesa ( úhrada mimořádných nákladů) 3.1.4. Péče o zamokřená území a vodní plochy 3.1.5. Realizace schválených plánů péče o zvláště chráněná území (NPR, NPP, PR,PP) 3.1.6. Výkupy pozemků ve zvláště chráněných územích 3.1.7. Realizace záchranných programů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů 3.1.8. Program péče o půdu ( proti vodní a větrné erozi) v souladu se schválenými KPÚ 3.1.9. Program regenerace urbanizované krajiny ( aleje, remízky, izolační zeleň)

Čerpání finančních prostředků z krajinotvorných programů v Pardubickém kraji ( v Kč ) rok 2000 2001 2002

program 3.3.1. program 3.3.2. program 3.3.3. program 3.3.4. 9.617.000,4.632.120,7.727.000,7.597.800,11.838.000,3.229.979,8.044.000,28.863.400,12.082.000,1.282.705,5.281.000,30.432.200,-

Zdroj:Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Pardubice

201


3.4. Ekologická výchova Ekologická osvěta, udržitelný rozvoj Ekologické vědomí občanů a celé společnosti je nízké. Chybí ucelené informační systémy na úseku ochrany životního prostředí, které by byly dostupné široké veřejnosti, podnikatelské sféře, státní správě a samosprávě. Ekologické systémy řízení podniků jsou aplikovány jen v malém měřítku, environmentální limity využití území bývají v územních plánech opomíjeny nebo značně zjednodušeny. Ekologická výchova a vzdělávání je zatím okrajovou záležitostí a neobjevuje se v žádoucí formě celoživotního učení. Principy udržitelného rozvoje musí být integrální součástí všech oblastí a činností. Definice pojmů: Použito citací ze Státního programu environmentální osvěty, výchovy a vzdělávání Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, §16) V podkladových materiálech (např. zákonech, vládních usneseních apod.) jsou pro tuto oblast používány různé pojmy, které jsou však principiálně rovnocenné (např. zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění používá termín ”ekologická výchova a vzdělávání”, zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů užívá pojmu. ”osvěta, vzdělávání a výchova veřejnosti v oblasti životního prostředí” či státní program EVVO, který obsahuje pojem ”environmentální vzdělávání, výchova a osvěta”). Udržitelný rozvoj Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací. (Brundtland G.H.: Our Common Future, Oxford University Press, Oxford,1987) V českém právním řádu je (trvale) udržitelný rozvoj definován v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Informování veřejnosti Směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí ukládá zajistit veřejnosti volný přístup k informacím o životním prostředí v institucích placených z veřejných prostředků. Informace o životním prostředí mají být k dispozici veřejnosti na požádání v určitém termínu. Směrnice je plně transponována do české legislativy zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí vymezuje pojmy, které do této oblasti spadají. Jsou to především informace o stavu životního prostředí a jeho složkách, o příčinách a důsledcích tohoto stavu, o připravovaných činnostech, které by mohly vést ke

202


změně stavu životního prostředí, o správních řízeních, o ekonomických a finančních analýzách použitých v rozhodování, o mezinárodních závazcích atd. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím stanoví podmínky pro výkon zaručeného práva veřejnosti na informace v působnosti veřejné správy ve shodě s článkem 17 Listiny základních práv a svobod. Ochrana životního prostředí Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, § 9)

KONCEPCE EVVO PARDUBICKÉHO KRAJE Stručný výtah Koncepce EVVO Pardubického kraje – únor 2003 - je zpracována v souladu s platnými právními předpisy České republiky a se Státním programem EVVO v České republice, přijatým usnesením Vlády ČR č. 1048/2000. Státní program EVVO a jeho Akční plán na léta 2001-2003 vymezují zatím nejpodrobněji cíle, aktivity a úkoly v oblasti EVVO. Pro státní správu je toto usnesení závazné, vůči samosprávě má doporučující charakter. Předkládaná koncepce EVVO je v souladu s Programem rozvoje Pardubického kraje – březen 2003 - a to s více jeho opatřeními. Nejkonkrétněji tato koncepce naplňuje problémový okruh Životní prostředí, specifický cíl 6 –zvyšovat ekologické vědomí a odpovědnost obyvatel. Koncepce EVVO Pardubického kraje má široký a dlouhodobý rámec (10 až 20 let), do kterého je zasazen v dnešní době známý konkrétní výčet opatření a projektů. Konkrétní obsah opatření a projektů, bude dle praxe aktualizován. Pardubický kraj předpokládá pro každý rok vypsání konkrétního grantového řízení a stanovení dalších forem podpory, vycházejícího z předkládané koncepce a formulovaných jako akční plán EVVO Pardubického kraje na konkrétní rok Koncepce EVVO Pardubického kraje bude vyvěšena na webových stránkách Pardubického kraje k připomínkování veřejností. Koncepci bude možné nadále připomínkovat průběžně pro potřeby aktualizace a doplnění, aktualizována bude jednou za rok dle potřeby a shromážděných připomínek. Hlavním cílem koncepce je efektivním výchovným a osvětovým působením na všechny články společnosti přispět k udržitelnému rozvoji kraje, zvýšit úroveň environmentálního vědomí všech obyvatel kraje a zvýšit odpovědnost každého jednotlivce za současný i budoucí stav životního prostředí. K dosažení tohoto cíle je potřeba vytvořit mechanismy trvalé podpory ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty v kraji, trvalé komunikace a spolupráce mezi jednotlivými články v této oblasti působícími. V první fázi je nutné zabezpečit kontinuitu fungování stávajících organizací zabývajících se environmentální výchovou a vzděláváním v kraji (první grantové řízení Pardubického kraje pro podporu EVVO bylo již vypsáno v roce 2002).

203


ANALÝZA STÁVAJÍCÍHO STAVU Z dotazníkové akce u vybraných neziskových organizací působících v EVVO a u škol v Pardubickém kraji, zajišťované diplomantkou Univerzity Pardubice Martinou Křesťanovou společně s odborem životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Pardubického kraje v počátku roku 2002 byly vytvořeny níže formulované závěry. I když průzkum nebyl zdaleka vyčerpávající, lze na základě tohoto reprezentativního vzorku učinit již dnes úsudek o dosavadních aktivitách v oblasti EVVO na území kraje. Osloveno bylo celkem 45 subjektů, dotazník vrátilo vyplněný 29 subjektů. V současné době je EVVO na území Pardubického kraje zajišťováno několika mateřskými (MŠ), základními (ZŠ), středními školami (SŠ), učilišti (SOU) a domy dětí a mládeže (DDM) v rámci školní i mimoškolní činnosti, nevládními neziskovými organizacemi (např. Český svaz ochránců přírody (ČSOP), oddíly skauta, junáka a ekocentra (CEV/SEV) např. Ekocentrum PALETA Pardubice, Zelený Dům Chrudim, Podorlicko Česká Třebová,) a některými dalšími spolky pro ochranu přírody, správami chráněných krajinných oblastí či občanskými sdruženími zabývajícími se environmentálním vzděláváním nebo praktickou činností v oblasti ochrany životního prostředí (např. Chiméra Chrudim, Spolek pro ochranu mokřadů Pardubice apod.). Dotazníkové šetření mezi NNO prokázalo, že nejvíce aktivit těchto organizací je zaměřeno na vzdělávání a výchovu žáků základních a středních škol (např. přírodovědné a biologické kroužky, soutěže, olympiády a hry s přírodovědnou tematikou, letní tábory, kluby ochránců přírody, exkurze do chráněných krajinných území ČR atd.). Další cílovou skupinou, kterou pokrývá široká škála aktivit NNO, je rodina jako celek a široká veřejnost (např. budování a údržba naučných stezek i ve spolupráci se žáky a studenty ZŠ, SŠ příp. VŠ, péče o přírodní památky, obnova krajiny, pořádání akcí ke Dni Země, Dni Stromů, vydávání publikací týkajících se ochrany přírody či zpravodajů konkrétních organizací např. ČSOP, besedy, přednášky a semináře týkající se ochrany přírody apod.). Tyto aktivity jsou zajišťovány ve větší či menší míře téměř všemi dotázanými organizacemi a zařízeními. Jen malé množství organizací a zařízení v kraji vytváří určité environmentální programy zaměřené např. na vysokoškolské studenty (jakými jsou možnost účasti studentů na brigádách např. při rekultivaci krajiny, budování naučných stezek, pořádání Dne Země, přednášek (výuky) s environmentální tematikou, o ekoturistice, případně o přírodovědeckých zahraničních zájezdech apod.). Nabídka programů pro děti mateřských škol, případně jejich rodiče je rovněž velmi malá s výjimkou pravidelných celoročních programových cyklů pro mateřské školy prováděných Ekocentrem PALETA Pardubice. Z hlediska nabídky programů pro pedagogické pracovníky je nelépe pokryt okruh pedagogických pracovníků na základních školách, pro které existuje větší nabídka programů (i vzdělávacích) a samozřejmě tito pedagogové jsou jako odborný dozor přítomni u všech akcí, jichž se žáci ZŠ účastní (např. pořádání soutěží a přednášek s biologickou a zoologickou tematikou, pořádání exkurzí a výletů do chráněných území, na některých základních školách jsou zřízeny kluby přátel přírody či kroužky ochránců přírody pod vedením pedagogů dané školy).

204


Programy vzdělávání pedagogů v oblasti ochrany životního prostředí na všech stupních škol, včetně pedagogických pracovníků mateřských škol či pracovníků v mimoškolní výchově nenabízí ani jedna oslovená organizace v dostatečné šíři. Pedagogům ZŠ, MŠ a SŠ jsou nabízeny např. Ekocentrem PALETA semináře a kurzy k environmentální výchově na školách, ale tato nabídka je využívána více pedagogy jiných krajů. Proto je třeba, především z dlouhodobého hlediska, podpořit vzdělávání pedagogů v environmentální oblasti, aby byli schopni tyto poznatky přenést do výuky praktických předmětů (např. přírodověda, biologie, občanská nauka apod.) na školách a daly možnost vzniku nových mimoškolních aktivit, jakými jsou ekologické kroužky, ekologické provozy škol a mateřských školek, přírodovědné kroužky, kluby ochránců přírody atd. Oslovené organizace a zařízení se rovněž nezabývají nabídkou environmentálních programů pro podnikatelské subjekty. Příčina vyplývá především ze zaměření těchto neziskových organizací, jímž je v první řadě výchova a vzdělávání dětí a mládeže. Přesto je však nutné vytvořit do budoucna programy, které by podpořily ekologické aktivity ve výrobních provozech i provozovnách zajišťujících služby např. u malých a středních podnikatelů. Takovéto aktivity mohou být podpořeny v následujících letech např. vypsáním grantového řízení k podpoře ekologického chodu podnikatelských provozoven, atd. Dále bylo zjištěno, že se oslovené neziskové organizace nezabývají vytvářením programů environmentálního vzdělávání pro úředníky ani nevytváří programy rozvoje venkova (s výjimkou ekofarmy Roušar, která je však soukromou organizací a revitalizace krajiny je přímo jejím předmětem podnikání). Proto je důležité v následujících letech, aby Pardubický kraj podpořil finančně i takovéto aktivity. PROGRAMOVÁ ČÁST Programová část koncepce obsahuje opatření, rozdělená do pěti priorit: Priorita č 1: Vzdělávání Priorita č.2: Veřejná správa Priorita č.3: Občanský sektor Priorita č.4: Privátní sektor Priorita č.5: Integrace, komunikace, řízení Popsány jsou zde specifické cíle a opatření u jednotlivých priorit, naznačeni jsou realizátoři, partneři, cílové skupiny a zdroje financování. Priorita č. 1 - Školství a vzdělávání Specifické cíle: 1) Výchovně vzdělávací programy a projekty rozšířit o environmentální rozměr (o principy UR a šetrného přístupu k prostředí), dosáhnout důsledného spojování výuky s praktickými ukázkami, nejlépe v přírodním či minimálně venkovním prostředí, začlenit environmentální výchovu a UR do života školy. 2) Zkvalitnit systém vzdělávání pedagogů, působících v mateřských, základních, středních, odborných a vysokých školách kraje doplněním o prvky EVVO a UR a vytvořit podmínky pro absolvování rozšiřujícího vzdělání i jeho aplikaci s cílem maximálně začlenit EVVO a UR do výukových předmětů všech škol. 3) Upevňovat vhodné mimoškolní aktivity obsahující tématiku EVVO a docílit toho, aby se bohaté mimoškolní aktivity staly běžnou záležitostí charakterizující ”dobré” školy.

205


4) Přípravu a vzdělávání studentů středních a vysokých škol doplnit o zadávání regionálně orientovaných témat diplomových a odborných prací, účasti na konferencích, výměně zkušeností, stáží a praxí na ekocentrech apod. v oblasti EVVO. Priorita č. 2 - Veřejná správa Specifické cíle: 1) Zvýšit úroveň znalostí zástupců veřejné správy v oblasti EVVO a UR, podpořit rozhodující veřejné činitele v cestě dobrého příkladu environmentálního chování vůči veřejnosti (”síla elit”); 2) Podstatně zlepšit podmínky pro celoplošné vzdělávání zástupců veřejné správy; 3) V rozhodování samospráv zefektivnit systém dlouhodobého koncepčního plánování přesahujícího rámce jednotlivých volebních období, včetně systému realizace; 4) Zlepšit systém komunikace a tok informací ve vertikální úrovni, od zástupců veřejné správy směrem k veřejnosti a naopak. Priorita č. 3 - Občanský sektor Specifické cíle: 1) Stabilizovat stávající aktivity NNO v oblasti EVVO a podpora vzniku dalších aktivit, které zejména povedou ke zvýšení gramotnosti obyvatel kraje v oblasti ochrany ŽP a UR, k prohloubení vztahu člověka k přírodě, k podpoře ochrany přírody, k ekologickým způsobům nakládání s odpady, zvýšení míry kvalifikované účasti veřejnosti na rozhodovacích procesech a jejich přípravě 2) Zařadit nejméně jedno středisko ekologické výchovy do sítě škol a školských zařízení a zajistit jeho částečné financování Priorita č. 4 - Privátní sektor Specifické cíle: 1) Zvýšit počet podnikatelských subjektů se zavedeným systémem ekologického řízení. 2) Využívat nabídky veřejného a občanského sektoru k osvojování principů šetrného přístupu k prostředí. 3) Zlepšit podmínky a motivaci podnikatelských subjektů k rozvoji environmentálního chování, čistší produkce, uplatnění nejlepších dostupných technologií a pravidla, co je ekologické je také ekonomické. Priorita č. 5 - Integrace, komunikace, řízení Specifické cíle: 1) Zapojovat sektor veřejné správy, privátní sektor a občanský sektor do krajských, národních a mezinárodních aktivit v oblasti EVVO a UR na principu partnerství; 2) Zkvalitnit spolupráci mezi orgány státní správy, samosprávy, NNO, školami a dalšími subjekty kraje na všech úrovních v oblasti EVVO a UR; 3) Zajistit spolupráci Pardubického kraje s orgány ostatních krajů ČR, odbornými pracovišti s krajskou i celostátní působností a s mezinárodními organizacemi na poli EVVO a UR; 4) Vytvořit jasný, jednoznačný a pochopitelný informační systém pro EVVO a UR; 5) Zapojovat veřejnost do řešení problémů týkajících se ŽP v kraji; 6) Medializovat EVVO a UR.

206


IMPLEMENTACE Pro životaschopnost koncepce je stejně důležité jako výstižná analýza a kvalitní programová část i dobře promyšlená implementace (”návod na uskutečnění” koncepce). Při realizaci Koncepce EVVO Pardubického kraje budou využity již existující organizace, zkušenosti a lidský potenciál na území kraje. Podle metodik strategického plánování je vhodné pro realizaci koncepce stanovit řídící a kontrolní a dále výkonnou složku, event nezávislý poradní orgán. Každá z těchto složek nich má své opodstatnění: Řídící a kontrolní složka – pracovní skupina EVVO Pardubického kraje Výkonná složka – krajský koordinátor Krajská konference EVVO – 1x ročně Realizace jednotlivých opatření a záměrů koncepce bude iniciována formou osvěty, grantových řízení a výběrových řízení Pardubického kraj a cíleným oslovováním organizací a osob krajským koordinátorem. Níže jsou vyjmenovány některé další subjekty, se kterými bude vhodné spolupracovat na realizaci koncepce EVVO: · Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) · Správy chráněných krajinných oblastí (CHKO) · Národní síť stanic pro handicapované živočichy · Institut ministerstva vnitra pro vzdělávání pracovníků ve státní správě Benešov · Centrum pro komunitní práci (CPKP), občanské sdružení (o.s.) · Centrum pro otázky životního prostředí University Karlovy · Český ekologický ústav (ČEÚ) · Rezekvítek, o.s, Brno, · Veronica o.s. · Chaloupky o. p. s. · Ministerstvo životního prostředí – zejména odbor strategií, oddělení EVVO · Ministerstvo pro místní rozvoj · Rada pro udržitelný rozvoj při MŽP · Regionální enviromentální centrum (REC) · Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ), o.s. · STEP (Síť ekologických poraden) · Tereza, o.s. · Ústav pro ekopolitiku , o.p.s · Síť Zdravých měst · Pavučina, síť SEV · Správy CHKO · Česká společnost ornitologická, Východočeská pobočka Pardubice,o.s. · Spolek pro obnovu venkova,o.s. · Klub českých turistů,o.s. · Lesy České republiky · Regionální rozvojová agentura · Krajská hospodářská komora · Komora českých krajinných inženýrů · Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v ČR · Odborné společnosti – např.Mykologická společnost, Botanická společnost · Klub ekologické výchovy , o.s.

207


· ·

Univerzita Pardubice Česká vědeckotechnická společnost , o.s.

Financování EVVO Pardubického kraje se předpokládá vícezdrojové: · Pardubický kraj - přímé dotace, granty, zakázky · tuzemské státní dotace, granty a programy · tuzemské nestátní zdroje (nadace aj.) · evropské fondy, zdroje a programy: · další zahraniční zdroje · příjmy z realizace konkrétních projektů · vlastní zdroje nositele a realizátora projektu · vlastní zdroje cílové skupiny aj.

Koncepce nezachází do podrobností, ale naznačuje širokou škálu směrů, na které by bylo vhodné se zaměřit, ať již v oblasti veřejné správy, občanského a privátního sektoru, vzdělávání a komunikace. Tyto směry budou naplňovány zcela konkrétními projekty, jejichž výčet však není v této širší koncepci uveden. Koncepce vychází z analýzy dosavadních aktivit, slabých a silných stránek, hrozeb a příležitostí. Podrobně se popisuje způsob schvalování, monitoringu, aktualizace a medializace koncepce. Významnou roli v implementaci bude sehrávat tzv. krajský koordinátor (jakožto krajem vybíraný tým), který bude hybatelem celého procesu pod dohledem a rozhodováním širší pracovní skupiny pro EVVO Pardubického kraje (řídící a kontrolní složka). Nejširší pohled do procesu vnesou kulaté stoly se zástupci celého spektra společnosti (poradní orgán). Realizace koncepce EVVO Pardubického kraje bude schvalována zastupitelstvem Pardubického kraje. Jako taková získá váhu a podporu a její realizace přispěje ke zvýšení úrovně environmentálního vědomí obyvatel kraje, ke zvýšení odpovědnosti jednotlivce za současný i budoucí stav životního prostředí a k udržitelnému rozvoji Pardubického kraje.

208


3.5. Problémy ochrany přírody a krajiny v obcích 3.stupně V Pardubickém kraji se nachází 15 obcí s rozšířenou působností ( ORP ) : 1 – Přelouč 2 – Pardubice 3 – Holice 4 – Vysoké Mýto 5 – Ústí nad Orlicí 6 – Žamberk 7 – Králíky 8 – Lanškroun 9 – Moravská Třebová 10 – Svitavy 11 – Česká Třebová 12 – Litomyšl 13 – Polička 14 - Hlinsko 15 - Chrudim

209


Na základě kompetencí, které získaly obce s rozšířenou působností na základě zákona 320/2002 Sb. po zrušení okresů, se tyto obce staly významným orgánem veřejné správy v oblasti ochrany přírody. Proto jsme se v analytické části podrobněji zaměřili na podrobný popis problematiky ochrany přírody jednotlivých obcí s rozšířenou působností a to včetně grafického provedení.

1. Přelouč Území ORP Přelouč se nachází v severozápadní části Pardubického kraje. Podél řeky Labe a Opatovického kanálu jím probíhá část biokoridoru nadregionálního biocentra Bohdaneč, které se nachází na ploše vedlejšího ORP Pardubice. Na území se nenachází žádná chráněná krajinná oblast ani přírodní park. Maloplošných chráněných území je 8: PR Duny u Sváravy, NPP Semínský přesyp, PR Na Hradech, PP Labské rameno Votoka, PP Mělické labiště – přechází do ORP Pardubice, PP Meandry Struhy, PP Skalka u Sovolusk a PR Choltická obora. Regionálních biocenter je 11. Severně nad Opatovickým kanálem se nachází regionální biocentra Sopřečský rybník, Černý Nadýmač a na toku biocentrum U Buňkova. Podél Labe pak Mokřiny u Týnce, Řečany, Slavíkovy ostrovy a Břehy. V katastru obce Kladruby n.L., Kolesa biocentrum Dubina. Regionální biokoridor spojuje v jižní části území obloukem biocentra Litošice s Ledeckou oborou a Meandry Struhy. Z hlediska ochrany přírody je problematická výstavba plavebního kanálu u Přelouče a na ni navazující stavby (MVE). Negativní vliv má také rozšiřování kamenolomů v Chrtníkách a Chvaleticích. Na ploše ORP o celkové výměře 25 724 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 49%, na lesní porosty připadá 33% území. Jelikož se na většině území rozprostírá Polabská nížina, je zde intenzivní hospodářství na orné půdě, což dokládá její 82% zornění. Lesy – pozemky určené k plnění funkce lesa ( zkr. PUPFL ). V nedávné minulosti působil na přírodu v této oblasti negativní vliv imisí z elektrárny Chvaletice, která se nachází v západním okraji území. Po jejím odsíření je předpoklad postupného zlepšování stavu lesa i volně rostoucí zeleně. Ustupují imisní škody i tracheomykózní onemocnění dubů. Severní část území je převážně podmáčená a proto se v lese opakovaně vyskytují škody větrem. Smrkové porosty jsou v této oblasti stanovištně nevhodné a měly by být postupně nahrazovány dubem a borovicí. V blízkosti města Lázně Bohdaneč se nachází ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů stanovené na ochranu peloidů a vod pro Lázně Bohdaneč. Jejich výměra činí 18 ha. K intenzivní rekreaci je využíváno 160 ha lesů. Jedná se hlavně o letní rekreaci, koupání, stanování a chatovou zástavbu. Vliv houbaření je zanedbatelný.Pro účely obrany státu je využíváno 11 ha lesa jako střelnice. Z krajinářského hlediska je třeba dokončit ozelenění hald a popílkovišť u elektrárny Chvaletice.

2. Pardubice Je druhým největším územím ORP ( největší je ORP Chrudim) v Pardubickém kraji a patří z hlediska životního prostředí k nejvíce poškozeným oblastem v ČR. Zajímavé přírodní plochy, které se zde nacházejí, proto zasluhují výraznou ochranu. Na území ORP Pardubice se nachází ptačí oblast Bohdanečský rybník a na východě menší část ptačí oblasti Komárov, která pokračuje do sousedního ORP Holice. Na území se nenachází žádná chráněná krajinná oblast ani přírodní park.

210


Maloplošných chráněných území je 8: NPR Bohdanečský rybník a rybník Matka, PP Tůň u Hrobic, PP Baroch, PP Hrozná, PR Přesypy u Rokytna, PP Přesyp u Malolánského, PP Nemošická stráň a PP Labiště pod Opočinkem.(na západě přechází PP Mělické labiště a část PP Meandry Struhy z OPP Přelouč). Kolem Opatovického kanálu a Lázní Bohdaneč se rozprostírá významné nadregionální biocentrum Bohdaneč, z něhož vystupují osy nadregionálních biokoridorů. Na ploše ORP je celkem 14 regionálních biocenter: v severním pásu ORP biocentra Lhotáček, Rohoznice, Libišanské louky a Borek, v oblasti toku Labe centra Hrozná, Kuněticko, Halda, Pardubické Labe a Labiště pod Černou, kolem Chrudimky biocentra Nemošice-Drozdice a Meandry, na Loučné biocentrum Platěnsko a Loučná, na východním okraji území biocentrum Časy. Problematickou z hlediska ochrany přírody je plánovaná výstavba zapojovacích komunikací na dálnici D11 v oblasti navrhované SPA Bohdanečský rybník, výstavba plavebního kanálu Labe – Dunaj a s tím související stavby na Labi (přístav, plavební stupně). Na ploše ORP o celkové výměře 40 932 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 60%, na lesní porosty připadá jen 13% území. Jedná se o výrazně zemědělskoprůmyslový region. Téměř všechna zemědělská půda patří do kategorie orná, její zornění dosahuje téměř 93%. Na území ORP Pardubice se nachází nejvíce tzv. ploch ostatních ( 26% z výměry ORP). Jde o zastavěné plochy a plochy průmyslových center.V Pardubickém kraji lze aglomeraci Pardubice považovat za oblast, která se z hlediska ekologické zátěže výrazně liší od ostatního území kraje. Její další průmyslový rozvoj je předurčen plánovaným splavněním Labe, vybudováním logistického centra nebo rozšířením provozu letiště. V relativní blízkosti Pardubic se nacházejí navíc dvě významné tepelné elektrárny – Opatovice a Chvaletice a dále město Chrudim, které se stále více propojuje s Pardubicemi. Stupeň poškození životního prostředí zejména chemickým průmyslem a energetikou má rozměry nejvýznamnějších problémů životního prostředí v rámci republiky (např. areál firmy Paramo, včetně detašovaných skládek, úložiště elektrárenského popílku u obou elektráren, apod.). V oblasti je velmi málo typicky lesních ploch, největší zalesněná plocha tvoří v podstatě nadregionální biocentrum Bohdaneč. S ohledem na vysokou hustotu osídlení a výskyt škodlivin je třeba považovat veškerou zeleň v této oblasti za mimořádně cennou , a to jak z hlediska ochrany přírody a krajiny (malá lesnatost), tak i zdraví obyvatel. Na území ORP se nachází převážná část ochranného pásma přírodních léčivých zdrojů stanovená pro ochranu zdrojů léčivých peliodů a vod pro Lázně Bohdaneč. Jedná se o plochu 1 193 ha lesní půdy. V okolí města Pardubic na ploše 354 ha jsou vyhlášeny rekreační lesy. V těchto lesích je třeba soustavně udržovat rekreační zařízení a zajišťovat likvidaci odpadů, které zde běžně vznikají. Dalších 92 ha lesa je dotčeno letní rekreací, koupání , stanování, chatová zástavba. V komplexu lesa jižně od Obědovic se nacházejí kvalitní dubové porosty, které jsou uznány jako genová základna, výměra těchto porostů činí 73 ha. V oblasti Semtína, Pardubic a Bezděkova jsou na ploše 211 ha lesy, jejichž význam souvisí s účelem obrany státu. ( je možné, že v příštích letech některé lokality tento význam ztratí) V podzimním období jsou lesy intenzivně využívány k houbaření. Bylo by vhodné, aby se u větších komplexů lesa budovala záchytná parkoviště. Koncepce a provázanost využití rekreačních atraktivit podél řeky Labe vychází z mezinárodního projektu MODRÝ PÁS LABE/ELBE, který byl zpracován v rámci programu INTERREG II C a jehož pokračování se připravuje v rámci navazujícího programu INTERREG III B. Z hlediska zaměstnanosti, výše daňové výtěžnosti, průměrných mezd i podnikatelské aktivity je ORP Pardubice pozitivním regionem.

211


3. Holice V regionu Holice, pod sídlem ORP, se nachází převážná část ptačí oblasti Komárov. Na území se nenachází žádná chráněná krajinná oblast ani přírodní park. Maloplošných chráněných území je 8: PR Buky u Vysokého Chvojna, PR U parku, PR Žernov, PP Pětinoha, v oblasti Uhersko pak PP Boršov u Litětin, PR Bažantnice v Uhersku, PP Stráň u Trusnova a PR Mazurovy chalupy. Téměř polovinu plochy ORP zabírá biokoridor nadregionálních boicenter Vysoké Chvojmo a Uhersko, který spojuje severní a jižní část území.Regionální biocentra jsou 4. V pásu nad Holicemi Žernov, Odmezený a Tříska, v jižní části území biocentrum Horní Jelení. Netřebské rybníky zasahují do plochy ORP Litomyšl. Velmi problémovou je otázka komunikace R 35, která je plánována skrz připravované SPA Komárov. Na ploše ORP o celkové výměře 21 365 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 48%, na lesní porosty připadá 40% území. Region se rozprostírá v blízkosti velkých měst Pardubice a Hradec Králové, probíhají jím významné dopravní tepny krajského významu. Holicko jako mikroregion se svým profilem odvětvové struktury zaměstnanosti blíží Pardubicím. Lesy – na území této ORP se vyskytují rozsáhlé komplexy lesů, s převahou borových porostů. Vyskytuje se zde kvalitní ekotyp východočeské borovice, pro tuto dřevinu je zde vyhlášena genová základna na ploše 1 676 ha lesa. V oblasti rybníka Lodrant u Uherska se nacházejí velmi kvalitní dubové porosty, které jsou vyhlášeny, jako genová základna na rozloze 286 ha. K intenzívnímu rekračnímu využití slouží cca 100 ha lesa. Převážně jde o chatovou zástavbu, kempování a koupání. Pro účely obrany státu slouží 126 ha lesa. Tato lokalita spadající pod VLS Borohrádek se nachází v oblasti Horního a Dolního Jelení. Do územní působnosti ORP zasahuje CHOPAV Východočeská křída o výměře 2222 ha. Zvláštní pozornost zasluhuje areál AMK Holice s motokrosovou tratí.

4. Vysoké Mýto Region ORP Vysoké Mýto leží přibližně uprostřed severního pásu obcí Pardubického kraje. Protéká jím řeka Tichá Orlice, kolem níž se rozprostírá přírodní park Orlice. V jižní části území, okolo říčky Novohradky, leží část dalšího přírodního parku – Údolí Krounky a Novohradky, který větší částí zasahuje do vedlejšího ORP Chrudim. Maloplošných chráněných území je 9: v oblasti přírodního parku Orlice PR Bošínská obora, PR Peliny a PR Hemže-Mýtkov – přechod OPR Ústí n.Orlicí, nad sídlem ORP areál PP U Vinic a PP Vstavačová louka, kolem západní hranice území ORP NPP Šejval, PP Kusá hora (přechod OPR Chrudim), PR Střemošická stráň (přechod OPR Chrudim) a u říčky Novohradky chráněné území PR Maštale – přechod OPP Litomyšl, Chrudim. Na území ORP je 12 regionálních biocenter: podél Tiché Orlice Velký a Malý Karlov, Choceň, Újezd u Chocně a Tichá Orlice u Pelin, podél Loučné Aronka, Šnakov a Loučná u Týnišťka. Další trojice biocenter – Svatý Mikuláš, Bětník a Pěšické údolí – leží na západě území a je propojena. Podle SVP je připravováno severně od Vysokého Mýta VD Jangelec. Na ploše ORP o celkové výměře 28 206 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 63%, na lesní porosty připadá 20% území. Lesní porosty se vyskytují převážně kolem toku Tiché Orlice. Z hlediska zornění zemědělské půdy až 84% se region jeví jako výrazně produkčně zemědělský. Zornění půdy je často umělé, produkce není rentabilní, uvažuje se o zatravňování některých pozemků. Výrazně industrializované území je v okolí Vysokého Mýta a Chocně.

212


Lesnatost území je nízká, je třeba důsledně chránit lesy před odlesněním a podporovat zalesnění vhodných zemědělských pozemků stanovištně, vhodnými dřevinami. Motivovat vlastníky k zakládání biocenter a biokoridorů v souladu s územně plánovací dokumentací. K rekreačním účelům jsou využívány lesy na ploše 215 ha. Jedná se o lesy v oblasti rybníků a chatové zástavby. MZCHÚ se vyskytují na ploše 248 ha lesa. Do územní působnosti ORP zasahuje CHOPAV Východočeská. křída na rozloze 27 411 ha. Dle Programu rozvoje Pardubického kraje je Vysokomýtsko mikroregionem s relativně vyšší mírou nezaměstnanosti, ale zato s vyšší úrovní daňové výtěžnosti.Vyšší míra nezaměstnanosti má evidentně strukturální charakter, související s ozdravováním místní ekonomické základny. Tuto tezi potvrzuje fakt průměrné až nadprůměrné podnikatelské aktivity. Dle struktury zaměstnanosti patří mezi regiony s průměrným podílem zemědělství a nadprůměrným u průmyslu, Vysokomýtsko dosahuje nadprůměrné hustoty obyvatelstva a jako jeden z mála mikroregionů kraje dosahuje i kladné saldo přirozeného přírůstku.

5. Ústí nad Orlicí V regionu ORP Ústí nad Orlicí se nenachází chráněné velkoplošné krajinné oblasti. Maloplošné chráněné území tvoří část PR Hemže-Mýtkov, které přechází z ORP Vysoké Mýto. Územím probíhá podél řeky Tiché Orlice značná část přírodního parku Orlice. V něm nebo těsně kolem leží 6 z 8 významných regionálních biocenter tohoto ORP: Les u Hrklice, Vadětín, Andrlův chlum, Zátvor, kousek biocentra Tichá Orlice u Pelin a část centra Litice. Další dvě se nachází vždy na hranicích dvou katastrů – Hůrka a Kamenný vrch. Na ploše ORP o celkové výměře 19 043 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 50%, na lesní porosty připadá asi 33% území. Jde o region podhorský s mírně až středně svažitými pozemky patřící do bramborářského výrobního typu. Region s převážně extenzivním způsobem zemědělského hospodaření, převládají zde trvalé travní porosty. Lesy – rekreačním využitím lesů je dotčena plocha o výměře 244 ha. Jedná se o letní i o zimní turistiku, cykloturistiku, chataření a lyžování. S ohledem na vysokou návštěvnost území by bylo vhodné budovat záchytná parkoviště na okrajích lesních komplexů. Genové základny pro dřeviny buk, smrk a jedle zasahují do území ORP rozlohou 339 ha. CHOPAV Východ. křída zaujímá rozlohu 16 694 ha. Přírodní park Orlice zaujímá rozlohu 1089 ha lesní půdy. V souladu s územními plány by byla vhodná realizace plánovaných biocenter a biokoridorů. ORP Ústí nad Orlicí má krajinářsky hodnotná území, z hlediska cestovního ruchu značně atraktivní. Region vykazuje velmi dobré podmínky pro rozvoj cestovního ruchu. Dle studie plánu VÚC Pardubického kraje zaznamenává spolu s ORP Žamberk největší počet hostů ze všech regionů kraje.

6. Žamberk V ORP Žamberk se oblasti ochrany přírody vinou podél toků Divoké a Tiché Orlice. Na území se nachází chráněná krajinná oblast Orlické hory a přírodní parky Orlice a Suchý vrch-Buková hora. Maloplošných chráněných území je 6: PP Hradní kopec Litice a PP Údolí Záhorského potoka na západě, Zemská brána v CHKO Orlické hory, PP Letohradská bažantnice a na Tiché Orlici PR Sutice ( z ORP Lanškroun přechází PP Čenkovička). Podél Divoké Orlice probíhá ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru. Regionálních biocenter je 10: Regionálním biokoridorem kolem Tiché Orlice spojena biocentra Studenský horní les, Těchonín, Sutice a Les u Hrklice. Okolo Divoké Orlice pak 213


biocentra Zemská brána, Obora, Panská dolina, Suchá spojena koridorem s centrem Zadní vrch , následují Litice spojené biokoridorem s centrem Žampach. Podle SVP je plánováno VD Klášterec, které by ovlivnilo PR Zemskou bránu a část CHKO Orlické hory. Na ploše ORP o celkové výměře 28 153 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 52%, na lesní porosty připadá 31% území. V tomto typicky podhorském regionu se nachází málo typicky orné půdy. Převažují trvalé travní porosty, louky a pastviny. V případě rekreačního využití lesních ploch připadá v úvahu letní a zimní rekreace – koupání, chataření, stanování, turistika, lyžování. Zvláštní pozornost zasluhuje areál zimních sportů v okolí Čenkovic a významná rekreační oblast okolo vodní nádrže Pastviny. Lesy jsou vlivem rekreačního využití značně dotčeny v rozsahu 341 ha. Dále jsou zde příměstské lesy města Letohrad o rozloze 2,4 ha. Do územní působnosti ORP Žamberk zasahuje CHKO Orlické hory zaujímající rozlohu 498 ha lesa. Přírodní park Orlice zaujímá rozlohu 361 ha a přírodní park Suchý vrch – Buková hora 1 737 ha. MZCHÚ zaujímá rozlohu 101 ha. Do územní působnosti ORP Žamberk zasahují tři chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV). CHOPAV Východočeská křída rozlohou 4625 ha. CHOPAV Orlické hory rozlohou 550 ha. CHOPAV Žamberk - Králíky rozlohou 14513 ha. V Orlických horách došlo k poškození ekologické stability a k velkoplošnému rozpadu lesních ekosystémů.V poškozených lesních ekosystémech hřebenových partií Orlických hor se jen velmi pomalu daří zakládat stabilnější porosty odolné proti nepříznivým povětrnostním a klimatickým podmínkám a škůdcům. Region vykazuje velmi dobré podmínky pro rozvoj cestovního ruchu. Dle studie plánu VÚC Pardubického kraje zaznamenává spolu s ORP Ústí nad Orlicí největší počet hostů ze všech regionů kraje.

7. Králíky Významnou část ORP Králíky zaujímá ptačí oblast Králický Sněžník. Jelikož území ORP pokrývají z větší části lesy, jsou zde velkoplošně zastoupeny 3 přírodní parky. Severní výběžek celý tvoří přírodní park Králický Sněžník, ze západu zasahuje z vedlejšího ORP Žamberk přírodní park Suchý vrch – Buková hora, kolem řeky Březné přírodní park Jeřáb. V ORP Králíky se nachází 1 maloplošné chráněné území a to NPR Králický Sněžník. Regionálních biocenter je 7: NPR Králický Sněžník a Výčnělek spojený biokoridorem s Hraničním vrchem, v přírodním parku Jeřáb biocentrum Moravský Karlov, v přír. parku Suchý vrch – Buková Hora biocentrum Buková hora a U Vysokého kamene, u Tiché Orlice biocentrum Lískovec. Problematické se jeví snahy o maximální turistické využití masívu Králického Sněžníku (sjezdovky, výstavba rozhledny, obnova horské boudy, výstavba kanálu na divokou vodu) a sjezdovek k Červené vodě v přírodním parku Suchý vrch – Buková hora. Problematickými se jeví také realizace „protipovodňových“ opatření na řece Moravě. Region patří mezi nejméně postižené oblasti antropogenní činností. Na ploše ORP o celkové výměře 15 872 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 43%, na lesní porosty připadá 44% území. Převažují lesy, louky a pastviny.Celý ORP Králíky je zároveň mikroregionem, který se dle ukazatelů Programu rozvoje Pardubického kraje jeví jako mikroregion strukturálně postižený a hospodářsky slabý. Jde o oblast vyžadující soustředěnou podporu.

214


Lesy – jedná se o území s velkým zastoupením lesních porostů. Rekreačním využitím je dotčeno kolem 65 ha lesa. Jde o letní i zimní rekreaci – turistika, cykloturistika, lyžování. Na tomto území se vyskytují dvě genové základny smrku o rozloze 384 ha lesa. Přírodní parky Kralický Sněžník, Suchý vrch – Buková hora a Jeřáb zaujímají rozlohu 5 724 ha lesa. CHOPAV Žamberk – Králíky zaujímá rozlohu 14 137 ha. Z hlediska cestovního ruchu patří tento ORP mezi atraktivní oblasti. Na významu nabývá problematika Králického Sněžníku. Celý prostor Králického Sněžníku po obou stranách hranice má jedinečné přírodní hodnoty, které by měly být zachovány i do budoucna. Zároveň má i vysoký rekreační a turistický potenciál, který zatím zdaleka není plně využit. Prostor je svojí polohou z pohledu obou zemí spíše periferní oblastí s problémovým vývojem ekonomiky a právě rozvoj cestovního ruchu by do značné míry pomohl řešit ztíženou ekonomickou situaci oblasti. Problém je, jak sladit právě zájem ekonomického rozvoje oblasti se zájmy ochrany přírody. Polská strana iniciovala zpracování studie prostoru Králického Sněžníku s důrazem na jeho rekreační využívání. Česká strana se na této studii aktivně podílela. Obě strany projevily zájem řešit celou problematiku společně. Již v roce 1998 byla v rámci programu EU – CREDO podána společná žádost o finanční podporu vypracování strategického dokumentu pro tuto oblast. Jsou zde návrhy na vypracování společných naučných stezek, cyklotras atd. Existuje záměr znovupostavení rozhledny s turistickým zázemím na vrcholu Králického Sněžníku. To vše však v prvé řadě bude požadovat vypracování detailní studie, která by odhadla maximální možnou návštěvnost oblasti vzhledem k ochranářským zájmům a zároveň vytipovala prostory, které by mohly být touto návštěvností v budoucnu únosně zatíženy. Česká strana má k dispozici územně technický podklad, který velmi podrobně zmapoval existující stav všech aktivit na území obcí Králíky, Červená Voda, Lichkov a Dolní Morava. Na jeho základě se připravuje vypracování rozvojového plánu celé oblasti Kralicka a okolí Bukové hory, kde by měly být již vytipovány i jednotlivé projekty řešící jednotlivé problémy oblasti. Polská strana připravuje v současnosti projekt tzv. „sudetské trasy“, který by měl zpřístupnit v prostoru od hranic s Německem až po Ukrajinu turisticky nejzajímavější části a prvky po obou stranách hranice. Tato trasa by měla být dostupná automobily s odbočkami k turisticky atraktivním cílům. Česká strana má zájem být maximálně na tuto trasu napojena. Velmi zajímavé by bylo např. napojení této trasy k připravovanému vojensko-historickému muzeu v Králíkách.

8. Lanškroun Na území ORP Lanškroun se rozprostírají 2 přírodní parky. Na severu zasahuje z ORP Králíky přírodní park Suchý vrch – Buková hora, na západě Lanškrouna Lanškrounské rybníky. Maloplošných chráněných území je 6: PP Čeňkovička, PR U Kaštánku, na východě pak PR Selský les, PR V dole a PP Selský potok, PR Třebovské stěny (přechod ORP Česká Třebová). Územím prochází nadregionální biokoridor v němž se nachází 7 regionálních biocenter: Mirand, Horky, Palice, Horní Dobranka, Albrechtice, Buková hora a Hoštejn. Problémem v ochraně přírody je podobně jako u ORPu Králíky zimní turistické využití v přírodním parku Suchý vrch – Buková hora (Čenkovice). Na ploše ORP o celkové výměře 27 529 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 53%, na lesní porosty připadá 31% území. V regionu převládá intenzivní hospodaření na orné půdě kolem a jižně od Lanškrouna.

215


Lesy – v oblasti převládají kvalitní smrkové a smíšené komplexy lesů. V okolí města Lanškroun jsou příměstské lesy o rozloze 68 ha. V rekreačním využívání lesů převládá turistika, cykloturistika a lyžování. Dotčeno touto činností je 200 ha lesa. Do tohoto regionu zasahuje Přírodní park Suchý vrch – Buková hora rozlohou 404 ha lesa. MZCHÚ zaujímají rozlohu 65 ha lesa. Dále do tohoto území zasahují tři genové základny pro dřeviny smrk, jedle a buk o celkové rozloze 1 108 ha lesa. Do územní působnosti zasahují CHOPAV Východočeská křída o rozloze 771 ha a CHOPAV Žamberk – Králíky s rozlohou 59 ha.

9. Moravská Třebová Na východním kraji regionu ORP Moravská Třebová se rozprostírá přírodní park BohdalovHartinkov. Na hranicích s ORP Svitavy pak část významného nadregionálního biocentra Boršov-Loučský les. Maloplošná chráněná území jsou 4: PP Pod skálou a PP Hradisko, které se nachází v téměř stejnojmenných biocentrech, PR Rohová a PR Dlouholoučské stráně. Územím prochází osa nadregionálního biokoridoru , v němž se nachází většina z celkem 11 regionálních biocenter regionu. Je to část biocentra Mirand přecházející z vedlejšího ORP Lanškroun, biocentra Pod Červenou horou, Zlatník, Třebovské hradisko, Vysoký vrch, Micánek, Pod Lískovcem, Hartinkov a Nectavské údolí. Pod Moravskou Třebovou pak centrum Borová a Lišnice. Střet ve vztahu k ochraně přírody a krajiny je nutno řešit v souvislosti s plánovanou výstavbou čtyřproudové rychlostí silnice R 35 a na ni navazující R 43 až do Polska. Na ploše ORP o celkové výměře 41 721 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 49 %, na lesní porosty připadá 38 % území. Zemědělská půda je z 80 % zorněná. Lesy – v oblasti se vyskytují velmi kvalitní bukové porosty. Tyto porosty je třeba začít včas obnovovat podrostním způsobem, aby byla zachována genetická hodnota porostů. Zvyšování obmýtí uplatňovat pouze ve vytypovaných lokalitách. Na území této ORP se nacházejí dvě genové základny a to: GZ Boršov o rozloze 650 ha lesa pro dřeviny buk a klen a GZ Březinky o rozloze 467 ha pro dřevinu buk. Rekreačním využitím je dotčeno 193 ha lesa. Převážně se jedná o turistiku, cyklotur., chataření a lyžování. Přírodní park Bohdalov – Hartinkov zaujímá rozlohu 3 690 ha lesa. Mikroregion Moravskotřebovsko spolu se sousedním Svitavskem patří mezi regiony s vysokým podílem zemědělství a nadlimitními hodnotami společně sledovaných ukazatelů. Tyto mikroregiony byly v Programu rozvoje Pardubického kraje (aktualizace březen 2003) vymezeny jako venkovské regiony určené pro soustředěnou podporu.

10. Svitavy U jihozápadních hranic ORP Svitavy zasahuje menší část přírodního parku Údolí Křetinky, jehož větší část leží na území sousedního regionu Polička. Maloplošná chráněná území jsou dvě: PR Psí kuchyně - přechází do ORP Litomyšl a PR Králova zahrada na severu území. Na východním kraji regionu se nachází významné biocentrum nadregionálního významu Boršov-Loučský les, které pokračuje do vedlejšího ORP Moravská Třebová. Na území regionu je celkem 12 regionálních biocenter, většinou pospojovaných regionálními biokoridory. Jsou to nad sídlem Svitavy Svitavský les, Moravský Lačnov, U Antoníčka, Psí kuchyně a Mladějovské lesy. Pod Svitavami pak Černý les, Hradecký les, Poličský les, Muzlov, Lavičné, Rohles a Rudenské lesy. Střet ve vztahu k ochraně přírody a krajiny je nutno řešit v souvislosti s plánovanou výstavbou čtyřproudové rychlostí silnice R 35. 216


Na ploše ORP o celkové výměře 35 180 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 57 %, na lesní porosty připadá 31 % území. Zemědělská půda je intenzivně využívána , o čemž svědčí její vysoké zornění (80%). Lesy – v této oblasti převládají rozsáhlé komplexy smrkových monokultur. Tyto porosty jsou často postiženy větrnými polomy a následně kůrovcem. V zájmovém území této ORP se nacházejí části 2 genových základen pro buk na 67 ha lesa. Intenzívní rekreační činností je dotčeno 75 ha lesa. MZCHÚ zaujímají rozlohu 84 ha. Přírodní park Údolí Křetínky zasahuje do této oblasti výměrou 478 ha. V oblasti obce Květná se nachází lokalita o výměře 141 ha, jejíž význam souvisí s účelem obrany státu. Do územní působnosti ORP zasahuje CHOPAV Východočeská křída o rozloze 2 578 ha. Mikroregion patří v rámci Pardubického kraje mezi venkovské regiony určené pro soustředěnou podporu.

11. Česká Třebová Plošně nejmenší ORP v Pardubickém kraji. Území je z hlediska ochrany přírody poměrně chudé. Na ploše ORPu se nenachází žádné velkoplošně chráněné území. Jedno maloplošně chráněné území PR Třebovské stěny přechází do ORP Lanškroun. Je zde 6 regionálních biocenter spojených biokoridory. V pásu nad Českou Třebovou biocentra Buková stráň, Lhotka a Palice, v pásu spodním pak biocentra U Kamenného vrchu, V Podkově a Horky. Problematická je navrhovaná trasa R 35 v oblasti Semanína. Na ploše ORP o celkové výměře 7 970 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 30 %, na lesní porosty připadá 45 % území. Výrazné industriální centrum – depo největšího železničního uzlu v ČR - leží jižně od České Třebové. Českotřebovsko se staví dle struktury zaměstnanosti do blízkosti mikroregionů označitelných za problémové. Charakteristické pro ně je vyšší míra nezaměstnanosti, nižší daňová výtěžnost, průměrné až podprůměrné mzdy a nižší míra podnikatelské aktivity. Lesy – z hlediska lesnatosti se jedná o oblast s nadprůměrnou lesnatostí. Převládají menší komplexy lesů v pahorkatinové oblasti. V oblasti města Česká Třebová se nacházejí příměstské lesy o rozloze 14 ha intenzivně využívané k rekreaci. Rekreačním využíváním je dotčeno 300 ha lesa. Do zájmového území této oblasti zasahují 2 genové základny pro smrk, jedli a buk o výměře 585 ha lesa. Do územní působnosti ORP zasahuje CHOPAV Východočeská křída o rozloze 7 844 ha. Českotřebovsko se staví dle struktury zaměstnanosti do blízkosti mikroregionů označitelných za problémové.

12. Litomyšl Území ORP Litomyšl se nachází přibližně uprostřed Pardubického kraje. Protéká jím řeka Loučná, do které ústí toky Desná a Jalový potok. Z hlediska ochrany přírody jde o region poměrně chudý. Na území se nenachází žádná chráněná krajinná oblast, přírodní park ani nadregionální biocentrum. Maloplošných chráněných území je 5: PP Nedošínský háj, PP V bukách, PP Sněženky ve Vysokém lese (přechod ORP Polička), PR Psí kuchyně (přechod ORP Svitavy) a Maštale (přechod ORP Chrudim, Vysoké Mýto). V regionu Litomyšl se nachází celkem 10 regionálních biocenter. Na severu Netřebské rybníky, Končiny, Buková stráň a Nedošínský háj. V jižním pásu Horní les, Lubná, Vysoký les, Jalový potok, Sněžník a Psí kuchyně. 217


Na ploše ORP o celkové výměře 33 700 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 64 %, na lesní porosty připadá 23 % území. Jde o výrazně produkční zemědělský region s vysokým podílem orné půdy. Z hlediska lesnatosti se jedná o území s nižším podílem lesů. S ohledem na kulturně historický význam města nabývá na významu i zlepšování krajinářských hodnot tohoto regionu. Z tohoto pohledu je důležitá péče o lesní porosty i o rozptýlenou zeleň. Doporučit lze budování záchytných parkovišť na okrajích lesních komplexů, cyklostezek, případně naučných stezek. V okolí města Litomyšl se nacházejí příměstské lesy o rozloze 38 ha lesa. Rekreačním využitím jsou dotčeny lesy na rozloze 280 ha. Do této oblasti zasahují dvě genové základny a to: GZ pro buk s rozlohou 18 ha a genová základny v oblasti Mendryky pro buk a smrk a výměře 141 ha lesa. MZCHÚ zaujímají rozlohu 306 ha lesa.CHOPAV Východočeská křída zasahuje do této oblasti rozlohou 27 568 ha.

13. Polička Na severozápadě regionu Polička se rozprostírá chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy. Na jihovýchodě leží větší část přírodního parku Údolí Křetínky, který pokračuje v regionu Svitavy. Maloplošná chráněná území jsou 3: v oblasti CHKO Žďárské vrchy PR Damašek a PP Rybenské perníčky, na hranicích s ORP Litomyšl PP Sněženky ve Vysokém lese. V regionu se nachází 9 biocenter regionálního významu. V prostoru CHKO Žďárské vrchy biocentra Čachnov, Milovské perníčky a Žákovina, v přírodním parku Údolí Křetínky biocentra Hamry, Svojanov a Panský les, ve střední části území ORP Polička biocentra Černý les, Jelen a Královec. Na ploše ORP o celkové výměře 27 262 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 55 %, na lesní porosty připadá 32 % území. Lesy – značná část rozsáhlých lesních komplexů byla založena jako smrkové monokultury. Je nutné při obnově těchto porostů usilovat o zvýšení biodiverzity. Jedná se hlavně o dřeviny jedle a buk. Z hlediska rekreace se jedná o velmi atraktivní území v oblasti Českomoravské vrchoviny. Vlivem rekreace je dotčeno kolem 90 ha lesa. Do této oblasti zasahuje CHKO Žďárské vrchy zaujímají rozlohu 9 569 ha a CHOPAV Žďárské vrchy 6 929 ha. Významnou strategickou lokalitou jejíž význam souvisí s účelem obrany státu jsou Poličské strojírny, jež zaujímají rozlohu 221 ha lesní půdy. Přírodní park Údolí Křetínky zaujímá rozlohu 1 209 ha lesa. MZCHÚ včetně ochr. pásem zaujímají 21 ha lesa. Poličsko se staví dle struktury zaměstnanosti do blízkosti mikroregionů označitelných za problémové. Charakteristické pro ně je vyšší míra nezaměstnanosti, nižší daňová výtěžnost, průměrné až podprůměrné mzdy a nižší míra podnikatelské aktivity.

14. Hlinsko Na území ORP Hlinsko pramení toky Chrudimka a Krounka. Velká část regionu leží v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, která u východních hranic se sousedícím ORP Chrudim volně přechází v další CHKO Železné hory. Na ploše těchto CHKO se nachází celkem 16 maloplošných chráněných území: v Železných horách 5 – PR Strádovka, PR Hubský, PP Upolíny u Kamenice, PR Zubří a PP Buchtovka, na území Žďárských vrchů 11 – PP Mlýnský rybník a rybník Rohlík, PP Zadní rybník, PP Les na dolíku, PP Ratajské rybníky, PP Bahna, PP U Tučkovy hájenky, PP Louky Jeníkov, PR Volákův kopec, PP Utopenec, PP Návesník a PP Zlámanec. 218


U západních hranic ORP Hlinsko se nachází nadregionální biocentrum Polom, které pokračuje na ploše sousedního regionu Chrudim. Biocenter regionálního významu je v regionu celkem 8 a kromě jednoho všechny leží v CHKO. Samostatné je biocentrum Na Skalkách. Část biocentra Bučina leží v CHKO Železné hory, v CHKO Žďárské vrchy biocentra Niva Chrudimky u Trhové Kamenice, Blatno, Kladno, Čachnov, Kameničky a Suchý kopec. Na ploše ORP o celkové výměře 24 675 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 44 %, na lesní porosty připadá 36 % území. V severní polovině regionu převažuje zemědělská produkce, jižní část leží v CHKO Železné hory a Žďárské vrchy a převažují zde trvalé travní porosty, louky a pastviny. Pro mikroregion Hlinecka, pro nějž je typická nižší míra podnikatelské aktivity a nadprůměrný podíl zaměstnanosti v zemědělství. Lesy – v této oblasti se vyskytují rozsáhlé komplexy kvalitních smrkových porostů. Tato oblast je též významná výskytem ekotypu tzv. Lánské borovice . Z hlediska turistického ruchu se jedná o velmi atraktivní území. Návštěvníky lákají zejména památky lidové architektury, ale i malebná příroda Českomoravské vysočiny. Z tohoto pohledu je třeba pečovat o rozptýlenou zeleň a biodiverzitu lesních porostů. Podmáčené komplexy lesů byly v minulosti často rozvráceny větrem a postiženy mniškovou kalamitou ve 20. letech minulého století. Z tohoto pohledu je třeba zakládat porosty odolnější proti působení škodlivých činitelů. Do území ORP zasahuje GZ pro borovici na rozloze 47 ha a GZ pro buk na rozloze 108 ha lesa CHOPAV Žďárské vrchy zaujímá rozlohu 12 399 ha. Do územní působnosti ORP zasahují dvě CHKO a to: CHKO Železné hory – o rozloze 1919 ha lesa a CHKO Žďárské vrchy o rozloze 5181 ha lesa.

15. Chrudim Plošně největší ORP v Pardubickém kraji. Územím protékají toky Chrudimka, Novohradka, Krounka a na západě Doubravka. V ORP Chrudim leží značná část CHKO Železné hory, menší částí zasahující na území sousedního ORP Hlinsko. V regionu se nachází 3 přírodní parky – Heřmanův Městec, Doubrava a Údolí Krounky a Novohradky. Maloplošných chráněných území je celkem 26: 13 v CHKO Železné hory – PP Na obůrce, NPR Lichnice-Kaňkovy hory, PR Oheb, PP Polanka, PP Vršovská olšina, PR Polom, PP V koutech, PP Kaštanka, PR Krkanka, PR Strádovské peklo, PP Boušovka a PP Na skalách. Dalších 13 leží mimo CHKO ve východní polovině regionu – PP Hrobka, PP Farář, PR Hluboký, PR Habrov, PP Kusá hora (přechod ORP Vysoké Mýto), PR Maštale (přechod ORP Litomyšl, Vysoké Mýto), PR Střemošická stráň (přechod ORP Vysoké Mýto), PP Ptačí ostrovy, PP Pivnice, PR Anenské údolí, PP Podskala, PP Chrašická stráň a PP Střítežská rokle. V CHKO Železné hory se nachází nadregionální biocentrum Lichnice a část významného biocentra Polom. V regionu se dále nachází 22 biocenter regionálního významu. V přírodním parku Doubravka Chittussiho údolí a Doubrava u Úhrovského mlýna, v CHKO Železné hory Poseč, Na Pilce, Bučina, Vápenice a Slavická obora, v přírodním parku Heřmanův Městec biocentrum Palác spojeno biokoridorem s biocentrem Hrbokov. Ostatní biocentra leží samostatně ve východní polovině území. Jedná se o biocentrum Presy, Habrov, Dvakačovická stráň, Lhota, Pěšické údolí, Krounka, Skála, Bítovánka, Šilingův důl a U vzrostlé jedle.

219


Podle SVP jsou plánována 3 VD: Rychmburk, Pařížov II, Křižanovice II, při jejichž eventuelní realizaci by došlo ke střetu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Velký vliv především na krajinný ráz má také těžba vápence v Prachovicích. Na ploše ORP o celkové výměře 74 615 ha je plošné zastoupení zemědělské půdy 57 %, na lesní porosty připadá 27 % území. Větší část území regionu leží na plochách intenzivně obhospodařované zemědělské půdy. V západní části území ORP Chrudim leží dva mikroregiony (Heřmanoměstecko a Třemošnicko), které se dle ukazatelů Programu rozvoje Pardubického kraje, rozhodných pro vymezení regionů pro soustředěnou podporu, ukazují jako mikroregiony strukturálně postižené a hospodářsky slabé. Lesy v této oblasti byly zničeny holožírem mnišky ve 20 letech minulého století. To narušilo zcela věkovou strukturu a druhovou skladbu lesních porostů. Nastal nedostatek reprodukčního materiálu a byl proto používán z různých neověřených zdrojů, což negativně ovlivnilo i genetickou hodnotu těchto porostů (nejvíce u borovice). Podmáčené lokality na Nasavrcku byly opakovaně postihovány větrnými kalamitami. Z lesů téměř vymizela dříve hojně zastoupená jedle, protože rozsáhlé pomniškové a pokalamitní plochy od větru jí už nevyhovovaly. Záměrně však byla dávána přednost sadbě a síji smrku a borovice. K vylepšení stavu lesa je třeba do budoucnosti usilovat o změnu narušené věkové struktury tzn. začít včas s obnovou porostů a naopak ve shodných lokalitách prodloužit obmýtí. Je třeba podporovat změnu druhové skladby ke zlepšení biodiversity hlavně ve prospěch buku a jedle. Maximální pozornost je třeba věnovat i genetické hodnotě reprodukčního materiálu. Rekreačním využitím jsou lesy dotčeny na ploše 1 582 ha. Převážně se jedná o turistiku, koupání, chataření, lyžování, cykloturistiku. Zvláštní pozornost zasluhuje významná rekreační oblast okolo vodní nádrže Seč a atraktivní lokalita – Toulavcovy maštale (skalní město) Do územní působnost ORP zasahuje CHKO Železné hory zaujímající rozlohu lesa na ploše 7 765 ha. V oblasti Lichnice se nachází GZ pro buk, klen a jasan o výměře 146 ha. Dále jsou zde lokality, jejichž význam souvisí s účelem obrany státu zaujímají rozlohu celkem 125 ha lesa. CHOPAV Východočeská křída má rozlohu 4 682 ha. Jsou zde i 3 přírodní parky jež zaujímají rozlohu 694 ha lesa. MZCHÚ včetně ochranných pásem mají rozlohu 1 483 ha.

220


3.6. Systém řízení v oblasti ochrany přírody a krajiny Ústředním orgánem státní správy a vrchního dozoru ve všech otázkách životního prostředí bylo zákonem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v doplněném znění pozdějších předpisů zřízeno k 1. 1. 1990 Ministerstvo životního prostředí České republiky. Postavení a úkoly resortu jsou definovány zákonem ČNR č. 69/1993 Sb. Podle tohoto zákona ve znění pozdějších předpisů je ministerstvo ústředním orgánem státní správy pro: - ochranu přirozené akumulace vod, - ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, - ochranu ovzduší, - ochranu přírody a krajiny, - ochranu zemědělského půdního fondu, - výkon státní geologické služby, - ochranu horninového prostředí včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod, - geologické práce a pro ekologický dohled nad těžbou, - odpadové hospodářství, - posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí, - myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích, - státní ekologickou politiku. Ministerstvo zabezpečuje pro území republiky jednotný informační systém o životním prostředí včetně plošného monitoringu. Je rovněž ústředním orgánem státní správy pro koordinaci mezinárodní spolupráce ve věcech životního prostředí. Uvedeným úkolům odpovídá vnitřní struktura aparátu Ministerstva životního prostředí ČR, plnící správní a řídící funkce resortu. Pro výkon státního dozoru v ochraně ovzduší a vod, v odpadovém hospodářství a v ochraně lesa a přírody je zákonem č. 282/1991 Sb. zřízena Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy s ředitelstvím v Praze, který je podřízen Ministerstvu životního prostředí ČR. Pro výkon státní správy ve stanovených územích jsou ustaveny oblastní inspektoráty České inspekce životního prostředí v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Havlíčkově Brodě, Brně, Olomouci a v Ostravě. Orgány inspekce dozírají v rozsahu stanoveném zákony ČR na dodržování právních předpisů a rozhodnutí správních orgánů ve věcech životního prostředí, zjišťují nedostatky a škody v životním prostředí, jejich příčiny a osoby odpovědné za vznik poškození. Dozírají na odstranění zjištěných nedostatků a ukládají vhodná opatření k jejich nápravě. Inspekce stanovuje pokuty za poškození životního prostředí, rozhoduje o výši poplatků za ukládání odpadů na skládky, 221


za znečišťování ovzduší způsobované velkými a středními zdroji a řeší stížnosti občanů a organizací. Je rovněž oprávněna nařídit zastavení výroby nebo jiné škodlivé činnosti ohrožující životní prostředí až do odstranění nedostatků a jejich příčin. K uskutečňování aktivní environmentální politiky státu byl zřízen zákonem ČNR č. 388/1991 Sb. Státní fond životního prostředí jako jeden z finančních zdrojů na podporu ochrany a zlepšování životního prostředí v ČR. Příjmy Fondu tvoří úplaty za vypouštění odpadních vod do povrchových vod, odvody za odběry podzemní vody, poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, odvody za odnětí zemědělské půdy a poplatky za ukládání odpadů. Dalšími zdroji příjmů mohou být dotace ze státního rozpočtu, dary apod. Výdaje Fondu tvoří finanční podpory poskytované podle Směrnice Ministerstva životního prostředí ČR a jejích příloh o poskytování finančních prostředků ze Státního fondu životního prostředí. Návrhy investorů na poskytnutí prostředků po posouzení a po projednání hodnotící komisí a následném doporučení Radou Fondu podléhají podle zákona konečnému schválení ministrem životního prostředí. V případě kladného rozhodnutí ministra uzavírá Kancelář Fondu s žadateli smlouvy o poskytnutí finančních prostředků na jednotlivá konkrétní opatření pro ochranu životního prostředí. Státní správa Pro výkon státní správy v jednotlivých regionech ČR byly k 1. 1. 1991 zřízeny Územní odbory MŽP ČR, které jsou detašovanými pracovišti Ministerstva životního prostředí ČR pro oblast středočeskou a hl. m. Prahu se sídlem v Praze, a dále pro oblast českobudějovickou, chomutovskou, plzeňskou, libereckou, královéhradeckou, brněnskou, olomouckou a ostravskou. Státní správa na úseku ochrany životního prostředí je vykonávána: v přenesené působnosti obecními úřady, pověřenými obecními úřady, obecními úřady obcí s rozšířenou působností (podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) a krajskými úřady (podle zákona č. 129/2000 Sb, o krajích). Správy národních parků (Správa Krkonošského NP, Správa NP Podyjí a Správa NP a CHKO Šumava a Správa NP České Švýcarsko) a Správy chráněných krajinných oblastí vykonávají podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb. na svém území státní správu lesního hospodářství, myslivosti, rybářství a zemědělského půdního fondu, která jinak přísluší okresním úřadům a orgánům obcí. Orgány ochrany přírody dle zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, § 75, odst. 1, jsou: - obecní úřady - pověřené obecní úřady - obecní úřady obcí s rozšířenou působností - krajské úřady - správy národních parků a chráněných krajinných oblastí - Česká inspekce životního prostředí - Ministerstvo životního prostředí - újezdní úřady, Ministerstvo obrany Pravomoci krajů v oblasti životního prostředí jsou popsány v § 77a zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.

222


Odbornou stránku činnosti ministerstva a resortu životního prostředí při výkonu státní správy podporují a zabezpečují příspěvkové instituce, které provozují výzkumnou, vývojovou, informační a monitorovací činnost v resortu: Český hydrometeorologický ústav působí v oborech meteorologie, klimatologie, hydrologie a ochrany čistoty ovzduší, zřizuje a provozuje měřicí stanice a jejich sítě, zpracovává výsledky měření, sestavuje a poskytuje prognózy meteorologické situace a vykonává státní meteorologickou službu. Český ekologický ústav zpracovává a poskytuje podklady pro výkon státní správy v oblasti monitoringu životního prostředí, provozuje informační systém o životním prostředí a zabezpečuje informační činnost resortu pomocí Střediska veřejných informačních služeb pro životní prostředí. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka řeší komplexně problematiku vody jako složky životního prostředí, je odbornou základnou vodního hospodářství v resortu. Český geologický ústav vykonává státní geologickou službu s rozšířenou působností při řešení ekologických otázek. Shromažďuje a publikuje informace o geologické stavbě České republiky, rozvíjí metodiku geologických výzkumů a souvisejících laboratorních prací. Geofond České republiky je informačním a studijním centrem státní geologické služby. Správa chráněných krajinných oblastí ČR spravuje chráněné krajinné oblasti na území ČR, zajišťuje výkon státní správy, plynoucí ze zákona a prováděný jednotlivými správami CHKO, řídí činnost jednotlivých správ a zajišťuje pro řízení CHKO odbornou, metodickou, dokumentační a informační činnost. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zajišťuje vedení ústředního seznamu ochrany přírody a Fondu pozemků ve zvláště chráněných územích, vydává stanoviska a expertní posudky pro orgány státní správy a ostatní právnické a fyzické osoby, zajišťuje inventarizační průzkumy a plány péče o chráněná území, odbornou vědeckovýzkumnou a znaleckou činnost v oblasti ochrany přírody, shromažďuje podklady a koordinuje krajinotvorné programy a uskutečňuje opatření k ochraně přírody, krajiny a přírodního dědictví. Výzkumný ústav okrasného zahradnictví se zabývá tvorbou a ochranou životního prostředí v sídlech a v zemědělské krajině, studiem šlechtitelských metod a uchováváním rostlinného genofondu.

223

CENTRUM PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A HODNOCENÍ KRAJINY

Recommend Documents