„Carpe diem.“ latinské přísloví
OBSAH 5/
I cesta je někdy cíl
8/
O smyslu věštění
10 /
O zvyklosti tahat si karty na různá časová období
11 /
Karty dne, měsíce a roku
13 /
Proč právě jeden den?
15 /
Léčba přítomností
17 /
Je tato hra nebezpečná?
22 /
Osud je hra
23 /
Jak se hraje tato hra
27 /
O komentářích jednotlivých karet
31 /
Jak používat tuto knihu
32 /
Když s vámi karty začnou mluvit
33 /
Pánem svého Osudu
39 /
Mince
73 /
Poháry
103 /
Meče
137 /
Hole
167 /
Trumfy
232 /
Kam dál
233 /
O autorce
234 /
Tabulka náhody
I CESTA JE NĚKDY CÍL Chci začít tím, že vám budu vyprávět historku o tom, že člověk odpovědi dostává obvykle ne tam, kde je hledá, ale kde tehdy, když je připraven je obdržet. Prvních pár měsíců, když jsem prosila múzy a čekala na nápad, který by mi pomohl pustit se do této knihy, se nedělo vůbec nic. Ani ťuk. Začínala jsem dostávat pocit, že ustoupit z mého původního názoru, že k tématu nemám, co dodat, byla tragická chyba a teď budu muset navíc čelit ostudě a otázkám přátel, kdy už to bude hotové. Poté jsem si někde přečetla, že věcí, která spisovatelský blok zaručeně boří, je cestovat a změnit prostředí a načerpat inspiraci z jiného zdroje – od někoho, kdo ji právě má. Rozhodla jsem se tedy vypravit do dalekých krajů, které jsem do té doby znala leda tak k obalů znojemské okurky. (Pokud mne totiž neznáte, tak já jsem jeden z těch lidí, kteří do dvaceti let neopustili hranice rodného města, jelikož je rodiče dále nepustili.) Našla jsem v novinách drobnými písmeny pozvání na duchovní festival, který sliboval seminář o věštění. To by v tom byl čert, aby se mi tam neprošťouchnul, ten autorský blok! Moje nadšení netrvalo dlouho, jelikož jsem si vzápětí 5
dočetla, že abych mohla seminář stíhat, musela bych se sbalit a vyrazit hned teď. Nejlépe tedy před hodinou. Ani odvážný kousek cesty autostopem, který mi pomohl se na potřebný vlak nakonec dostat, ovšem nezabránil tomu, že osud měl pro mne ten den zjevně jiné plány. Cestou z nádraží, jak jsem brzy pochopila, jsem se... prostě... ztratila. Z mapy, která zůstala ležet doma na stole jsem si pamatovala jen tolik, že po mé pravé straně budu mít vinohrad. Jenže vinohrad byl všude okolo. Neměla jsem ani ánunk o tom, kde to vlastně jsem, ani jestli jsem správně vystoupila. Pouze přítomnost zrajících hroznů všude kolem ujišťovala, že jsem na jižní Moravě. A tam jsou prý lidé pohostinní. Tak snad mne někdo nakrmí a nechá přespat, a odveze zpátky na stanici. I cesta je někdy cíl. Asi po hodině jsem zpozorovala dvojici starších dam, které si obě nesly pytlík, ve kterém jsem jako zkušená čarodějnice identifikovala sáček na tarot. Ty dvě určitě vědí, kam jdou! Protože není možná, aby se uprostřed vinohradů jen tak vyskytly dvě čarodějnice na vycházce! Nepozorovaně jsem se přifařila za nimi, tak, aby to to nevypadalo, že poslouchám, a z jejich řeči se snažila odtušit, zda jdou také tam, kam mířím. „Mně ten seminář o kartách přišel hrozně složitej,“ postěžovala si jedna. 6
„Já nevím, jak ty to děláš, že ti to s tema kartama tak dobře funguje!“ posteskla si. „To já si každé ráno tahám, jednu kartu, a budu vědět, jaký je den. A když je táhnu třeba rytíře mečů, tak vím, že budou nějaký blbý kecy!“ Neprozřetelně jsem se rozesmála, čímž se prozradila moje indiskrétní přítomnost. Dámy se ohlédly. „A dneska?“ zeptala se její přítelkyně. „Jakou máte dneska?“ navázala jsem na rozhovor. „Kolo štěstí! To je náhoda a to je osud,“ jala se vysvětlovat. „To bude tady slečna jistě!“ dodala druhá. „Bez nás byste se totiž dočista ztratila, žejo?“ „Kolo štěstí to je vosud! To se mi vždycky dějou věci, který mají nečekaný důsledky!“ Nad hlavou se mi rozsvítila žárovka. Nejen, že jsem došla na místo, a s oběma se seznámila, ale dílky do sebe zapadly. Přístup této dámy byl v něčem neotřelý a osvěžující. Poselství karet nehledala v žádné z příruček ani u autorit, ale ve vlastní zkušenosti. Život je jedno velké dobrodružství. Proč by to s kartami mělo být jinak?
7
Od té chvíle jsem si pak po dobu více než dvou let vedla deníkové zápisky o kartách dne a dobrodružstvích, které mne s nimi potkaly. Věci, které jsem při tom zažívala, předčily má nejdivočejší očekávání. Netušila jsem, jak mi toto jednoduché cvičení odhalí skryté významy karet, že budu mít vize, předtuchy a začnu vnímat znamení. Byl to plodně strávený čas. V této knize bych vás ráda pozvala k tomu, abyste zkusili totéž. Váš experiment zřejmě nebude trvat tak dlouho, protože k němu dostáváte mapu v podobě této knihy, v níž jsem shrnula všechny podstatné aspekty karet, jak jsem je zažila a jak je zřejmě budete zažívat i vy. Než se do toho pustíme, měli bychom si společně zodpovědět ještě jednu zásadní otázku – Proč vlastně věštíme?
O smyslu věštění Bez ohledu na velké naděje racionalistů, kteří magii a věštění pokládali za překonané, k věštbě se uchylujeme stále, dokonce i my, lidé žijící v době Internetu, kde můžeme snadno najít odpověď na libovolnou otázku. Jak je to možné? Věštění se totiž týká stále stejných lidských potřeb, jako se týkalo v dobách starých čínských věšteckých knih a
8
Delfského orákula. Lidé se s kartami radí o svých vztazích, kariérních a finančních plánech, ptáme se věštby na zdraví, rodinu a načasování událostí. Některé způsoby využití věštění upadly v nemilost – věřte tomu, nebo ne, ale věštění se před příchodem tajných služeb používalo k vyzvídání o tom, co se děje na cizích královských dvorech! Tyto informace dnes kolem nás létají vzduchem, ale pro nás, v našich běžných životních křižovatkách, jsou neužitečné. Věštba se totiž neptá ani tak na fakta, ale na smysl. Poskytuje nám radu, jak se zachovat, objasňuje a varuje. Věštba je příznivá nebo nepříznivá, stejně jako různá životní období pro nás. My usilujeme o to, vytěžit z příznivých větrů maximální užitek a z těch méně šťastných situací co nejlépe vybřednout. Jak vidíte, přestože lidé vesměs považují věštění za věc, která je z podstaty iracionální, naše motivace k věštění je vlastně velmi pragmatická. Můžete tuto hru hrát, i když se považujete za člověka, který se rád drží při zemi. Vždycky totiž narazíte na otázky, které už s pomocí rozumu a dostupných informací nelze zodpovědět.
9
O zvyklosti tahání si karet na různá časová období Všichni víme, jak zní klasická vzletná otázka o věštby – Co mne čeká a nemine? Pokud o věštění už něco málo víte, přišli jste na to, že této otázce poněkud chybí zásadní dodatek a tím je, kdy. Kdy můžeme očekávat, že se odehraje to, o čem věštba hovoří? Na tuto otázku za sto bodů mnoho věštkyň nemá odpověď. Existují metody, které časové údaje z karet počítají přes jejich numerické hodnoty nebo se snaží Tarot napasovat na astrologii, ale ani jedna z nich mi nepřišla příliš uspokojivá. Nejlepší metoda, jak určovat časově přesnou věštbu je zároveň ta nejjednodušší – Prostě se na to zeptat. Také vás začíná bavit jednoduchost? Karet se ptáme, co nás čeká v průběhu celého nadcházejícího roku, během příštího měsíce, do konce týdne nebo klidně do tří dnů. Může vám to připadat geniálně jednoduché a nebo příliš vypočítavé, já jsem se v praxi setkala s tím, že jen velmi 10
vzácně je někdo schopen podat věštbu, která zasahuje daleko do budoucích let nebo která popisuje celý váš život. V praxi se zdá, že nejlepší je, se s otázkou „Co mne čeká?“ omezit na horizont několika měsíců nebo nanejvýš 1-3 let. Předpovědím na delší časová období se říká proroctví a podle mého soudu ani nejsou předmětem věštění z tarotových karet.
Karta dne, měsíce a roku Protože i čas se v našem vědomí nějak dělí, dává smysl dotazovat na období, s nimiž jsme nejvíce zvyklí počítat. Tím jsou rok, měsíc a den. Než se o nich blíže zmíním, vyslovím domněnku, že co se v praxi příliš neosvědčuje, je týdenní věštba. Když se nad tím zamyslíte, týden je umělá jednotka. Není dostatečně silně spojen s naším vnímáním světa. Každý měsíc dokážeme charakterizovat nějakým výjevem z přírody nebo lidského života. Ale jak se liší 36. týden od 37. týdne? Odpověď zní – nijak. Týden je jednotka pracovního týdne, to jest pěti dnů pracovních a dvou dnů volna, která však většina z nás ani nemá a málokdo má nadto vysloveně pravidelný pracovní týden. Pokud jste na volné noze, jako já, váš týden stěží má nějaký konec a začátek a pokud
11
pracujete v kanceláři, pondělní ráno je pravděpodobně ze všeho nejméně čas, kdy byste si měli chuť zameditovat nad vytaženou kartou na týden. Co v praxi využívám je karta měsíce a roku. Vytáhnu si je vždy na celý nadcházející rok dopředu – jednu kartu na rok a dvanáct na jednotlivé měsíce. Karta měsíce umožňuje plánovat, o čem další měsíc bude, potažmo, který okamžik v roce by mohl být příznivý pro provedení velkých změn. Je tématem ledna rodinný život nebo spíše kariéra? To všechno se z měsíčních karet docela dobře dozvíte a můžete o nich předem rozjímat, když budete plánovat různé věci a svoji budoucnost si vizualizovat. Karta roku je oproti tomu spíše mystériem, které se nechává poznat často až po několika měsících. Je to symbol celkové transformace, kterou váš život letos prodělá. Jestli to byl rok divoký a nebo klidný budete schopni říct až tak v jeho půlce. Z uvedeného je tedy pěkně vidět, že věštění nám pomáhá nejen plánovat a předvídat budoucnost, ale také zhodnotit to, co již uplynulo a porozumět tomu, jak se tyto tendence vztahují k věcem, které teprve nastanou. Překvapivě, karta dne se zdá být o něčem docela jiném.
12
Proč právě jeden den? Zdálo by se smysluplné srovnávat naši hru se zvyklostí, o níž jsme právě hovořili, totiž s kartou na měsíc a rok. Ve skutečnosti se to srovnávat nedá. Každá z těchto technik přináší docela jiný užitek. Den je, podle mé zkušenosti, jediný skutečně smysluplný časový úsek našeho života, který jsme schopni sledovat. Každý den našeho života je ohraničený spánkem, malou smrtí. Je to mikrosvět našeho života. Umožňuje nám lehkou retrospektivu, když večer uléháme a hodnotíme den, a malý rozsah plánování a mentálních příprav ráno, když vstáváme. Mnoho duchovních škol a celý řádový život se koncentruje právě kolem rituálů každého dne a zdůrazňuje význam denních praxí. Karta dne je totiž v prvé řadě cvičením pozornosti. Naučíte se rozeznávat různé typy situací, lidí a událostí a vidět je takové, jaké doopravdy jsou. Začnete citlivěji vnímat znamení, kterými k nám vesmír hovoří. Začnete v tarotových obrazech věci vidět, tak, jak je vidí profesionální kartářky, aniž byste po sté lovili z knihovny příručku. Zkrátka a dobře... Začnete být sami jasnozřiví.
13
Tato kniha je návodem k tomu, „jak se stát jasnovidným“. Tak. Že jsem vám to neřekla hned! Ale musíte na to jít správně. Jakože na jistá nesprávná pojetí celé věci už jsem také narazila. Dosti mne rozesmutnil nález tabulek, do kterých si máte vyplňovat, kolikrát vám padla která karta. To je je podle mého soudu hrubým nepochopením celého smyslu karet dne. Karty dne jsou námětem vaší meditace pro teď a tady – druhý den ráno je zahoďte. Zapomeňte na ně. Už je to passé. Co z toho pro všechny bohy budete mít, dozvíte-li se na konci roku 2006, že byl převážně ve znamení živlu ohně a karta Poustevník vám padla devětadvacetkrát? Na zhodnocení jednotlivých měsíců a nebo roku jste vytáhli (a nebo spočítali) kartu roku a měsíce. Nevím, k čemu vám bude v tomto ohledu nějaká statistika. Stejně si nevybavíte obsah jednotlivých dní, ani co se v nich stalo. Vyplňování tabulek s kartami dne je další nerozumný způsob, jak si celou věc komplikovat. Kalendáře má smysl vést si leda tak menstruační – a nebo ještě rozpočet. Umožňují vám, stejně jako karty pro jednotlivé měsíce, sledovat trendy a předvídat další vývoj. Karta dne nic nepředjímá a zpětně o ničem nevypovídá. Takže, prosím pěkně, s kartami dne jenom buďte. Buďte bdělí. 14
Léčba přítomností Máme politováníhodný sklon žít kdekoliv jinde, jen ne v přítomnosti. V té se přitom, podle veškerých důkazů, nacházíme práv teď. Na jedné straně potkáváme lidi, kteří „žijí minulostí“, tím, co bylo, nebylo a mohlo být, na straně druhé tu máme vábivé pokušení věštěním z karet trávit čas ve vzdušných zámcích a spekulovat o tom, co bude, co by mohlo být a co se rozhodně nesmí stát – na místo toho, abychom plně vnímali to, co je. Problém s celým tímto vnímáním života spočívá v tom, že když budeme takto nebdělí, tak i ta nejskvělejší příležitost, kterou nám věštba prozradí, projde nepozorovaně kolem nás, zatímco my planě spekulujeme. Zkuste se schválně několika spokojených párů zeptat, jak se seznámili. Budete, vsadím se, zděšeni uvědoměním si toho, jak málo jsou skutečné situace podobné tomu, jak si je představujeme ve chvíli, kdy k nám hovoří věštba. Většina lidí si svého partnera nepředstavovala tak, jak vypadá, a už vůbec nepředpokládali že se s ním seznámí tak, jak se seznámili. (Já si ještě moc dobře pamatuju, jak jsem svého přítele odsoudila do kategorie mužů, s nimiž bych nešla na rande
15
– byl to „starej podivín v lennonkách“. Byla jsem si naprosto jistá tím, že seriozní chlap, jehož mi kartářka na letošek vyvěštila, lennnonky rozhodně nenosí.) Napsala jsem knihu, která vám odhaluje vaši přítomnost protože žádná budoucnost – ve skutečnosti – neexistuje jinde, než ve světě vašich vlastních obav a představ. Dávám vám do rukou příručku nácviku vlastní svobodné vůle a aktivního jednání v nejistém světě, který nás každý den dokáže něčím překvapit: Až se trochu ponoříte do hry, zjistíte, že „všechno je jinak.“ Nic není tak, jak byste laicky očekávali: obávané karty najednou mají pozitivní význam. Ty nejpozitivnější s sebou přinášejí spoustu dalších otázek. Chvílemi máte pocit, že si z vás Orákulum dělá bžundu! Zážitky s kartami jsou také často doslovnější, než by se zdálo – na vaší kartě dne je Císař, což je starší vousatý pán. Ten den vás ve filmu zaujme mistr kung-fu, který, jak si s hrůzou uvědomíte, vypadá přesně jako on! Už nepochybuji o tom, že tarotové karty skutečně mají nějakou duši, génia, který existuje nezávisle na nás a když ho začneme volat, tak se nám zjevuje.
16
Je tato hra nebezpečná? Než se pustíme do hry, ráda bych zodpověděla jednu otázku, která tu ještě nepadla: Může to být nebezpečné? Odpověď je ano bez váhání, následované okamžitým „Jenže málo z toho, co za to doopravdy stojí, je jen tak.“ Pokud jste vyrostli v průměrné české rodině, zřejmě nemáte v sobě zakořeněnou představu, že na věštění z karet je něco ďábelského. Ale přeci.... ono je. Tato kniha samotná měla zvláštní osud. Je to vlastně druhá kniha stejného názvu. Ta první nikdy nespatřila světlo světa. Byla hotová a před dvěma lety měla vyjít v jednom velkém nakladatelství. Měla jsem podepsanou smlouvu i termín odevzdání. A přesně, jak praví noční můra každého spisovatele, přišla jsem o ni. Havárií počítače, která se neměla stát. Mohla jsem vinit techniku, neschopné chlapíky ze servisu nebo svou vlastní nezodpovědnost. Už bylo nicméně pozdě, tak jsem si raději ponechala víru, že třeba je to Osud a časem poznám, že nejlepší to bylo právě tak.
17
Čas šel dál. Na knihu jsem docela zapomněla. „Tak tohle musí být Osud!“ byla slova, která jsem vykřikla, když jsem letos v létě při stěhování našla sešité listy vytištěného rukopisu, o kterém jsem si vůbec nepamatovala, že bych ho měla. Cítila jsem se jako archeolog, který vykopal právě nález nesmírné ceny pro lidstvo. Chyběla mi větší půlka, ale vzala jsem to jako znamení s tím, že už ji přece nezahodím, když se takhle zázračně dochovala. (A kdo trochu zná můj život za posledních pár let, uzná, že skutečnost, že kniha přežila, je mimořádná!) Byl to, prostě, Osud. Musela jsem ji dodělat. Magie a věštění jsou sice hra, ale není to Člověče, nezlob se. Pokud vezmete vážně moje slova, pravidla a ponoříte se do stejného experimentu, do něhož jsem se ponořila na dva roky já, začnou se kolem vás dít věci, kterých jste se dříve nenadáli – začnou k vám hovořit znamení. Začnete si lépe uvědomovat svoje sny. Až se vám podobné věci začnou dít, nedivte se. A nebojte se! 18
Největší ironií je, že znamení jsou celu dobu kolem nás přítomná, ale my nenasloucháme. Nechceme se ztišit. Čekáme na místo toho něco fantastického, zblblí hollywoodskými efekty. A když to nakonec spatříme, naděláme si do kalhot. Připomíná mi to jeden kreslený vtip, který ukazuje jakýsi rituál černé magie, spíchnutý skupinkou puberťáku na hřbitově, všude jsou rozbité svíčky, rituální kruh a uprostřed něj překvapený Satan, který komentuje rozprchlé puberťáky slovy „Nesnáším sváteční satanisty!“ Ale, vážně teď. Nebuďte sváteční čarodějnice a věštkyně. Nebuďte překvapeni, až vám to začne fungovat. To, že na věštby a kouzla ještě tak docela nevěříte, neznamená, že nebudou fungovat. Tato hra není nebezpečná, protože se týká pouze horizontu jednoho dne. Uvažte: i když si vytáhnete Smrt a vyděsíte se k smrti, možná zvládnete do večera neumřít, protože víte, že vás zítra čeká jiná karta. Budete se snažit pochopit a procítit, co se s vámi děje, protože dnes máte možnost Smrt poznat a dozvědět se o této kartě něco, co příručka neříká. Pokud celý den probendíte a nestane se nic, víte, že zítra ráno začínáte znova. Karta dne se netýká dlouhodobých plánů a rozsáhlých rozhodnutí, ale mapuje události všedního dne. Ukazuje a osvětluje nám přesně ten malý, ale zcela klíčový rozsah naší 19
svobodné vůle, kterým utváříme svoje životy. Nepřináší s sebou riziko ochromení, které bychom mohli vnímat, pokud si na celý měsíc (a nebo rok!) vytáhneme některou z těch opravdu nepopulárních karet. Nenese s sebou ani neblahý placebo efekt, kdy si člověk řekne, „Mám to dobrý, nic se mi stát nemůže“ a soustavně si pak volí cestu nejmenšího odporu. Když jsem se s metodou vykládání si na každý den setkala poprvé, přiznám se, že se mi zdála dosti triviální. Až urážlivě banální. „Věštění se přeci zabývá věcmi dlouhodobými a závažnými, a ne tím, jestli cestou do práce zakopnu!“ byla moje první myšlenka. „Co asi tak mohu zjistit za velká mystéria, když se budu zabývat každodenními trivialitami?“ Nenechte se mýlit. Věštění je vážné. Je tak vážné, že spousta lidí odchází od kartářek a nesou si s sebou uřknutí jako hrom, protože právě bez výhrad uvěřili všemu, co se jim předkládá. Zodpovědnost k tomu, co vašimi ústy orákulum říká, je veliká. Je to jako výrok lékaře „Zbývá vám šest měsíců života.“ Málokdo najde odvahu postavit se tomu. Ale to je přesně ten druh osudové ponurosti, jemuž se potřebujeme vyhnout. Aby se člověk otrkal, je potřeba vzít to zlehka.
20
Proto u jednotlivých karet najdete moje košilaté vtípky a historky, které jsou vesměs trapné. Pokud se vám budu zdát moc trapné, odpusťte mi. Mým záměrem bylo pouze vás lehce naladit, abyste se hraním této hry nepropadli do temné pověrčivosti a nestali se nesnesitelnými pro své okolí. Však víte, jedním z těch lidí, kteří nevychází z domu, když je Merkur v nepříznivém postavení. (Je čarodějnictví stále uznatelným důvodem k rozvodu?) Ve skutečnosti se potřebujeme hlavně my vycvičit postupně k tomu, abychom věštbu začali brát vážně. Pravdou zůstává, že pokud od věštby nejsme schopni přijmout informaci o tom, že nás dnes čeká opravdu nepříjemný telefonát, stěží budeme schopni přijmout varování o tom, nás někdo blízký podvádí nebo máme úplně změnit kariéru. Když jsem si s kartami dne po dva roky hrála, přišlo mi, že je to vlastně pekelná hra, kterou hrajeme na naši vlastní mysl. Pokaždé, když ráno snímáme karty, vykračujeme do prázdna. Ještě nevíme, čemu se vystavujeme. Můžeme se stokrát tvářit, že všechno máme pod kontrolou, ale ve skutečnosti nevíme nic. Je to jako – život.
21
Osud je hra V současnosti převládá tendence dívat se na Tarot jako na systém hlubokých mystérií a esoterických souvislostí, což je funkce kterou Tarotu vdechla jeho renesance před sto lety prostřednictvím tajných společností jako byl Řád Zlatého úsvitu. Historická energie Tarotu je však jiná: Tarot byl především po většinu své známé historie karetní hrou. Při interakci s ním vstupujeme do světa hazardních hráčů a ironických vrtochů štěstěny přinejmenším stejně často, jako do světa mystických souvztažností. Vylosovaná karta s vámi zůstává, dokud nepomine půlnoc, musíte ji odehrát. Každý den rozehráváte hru svého života znova a i ta nejoblíbenější karta vás na konci dne opustí. Jakmile se ocitnete uvnitř této hry, okamžik losování se stává svého druhu meditací, kde se připravujete na to, přijmout cokoliv. Dobré i zlé. Učí nás se statečně vyrovnat s nepříznivým a vážit si okamžiků štěstí. Především nás učí Tarot přijímat nevyhnutelné a zároveň se chápat nových příležitostí, které před námi neočekávaně vyvstávají. Učíme se rozlišovat mezi tím, co neovlivníme a co ještě ovlivnit můžeme. Načrtává nám cestu a umožňuje
22
ji zpětně vyhodnocovat a lépe rozumět tomu, odkud kam jsme došli. Jistě se mnou budete souhlasit, že to jsou dovednosti nedocenitelné pro šťastný život.
Jak se hraje tato Hra Tato kniha je postavená jako hra. Není to příručka. Jaká jsou tedy pravidla hry? Kartu dne si táhnete hned ráno po probuzení. Důvodů je hned několik. Když necháte proběhnout pár hodin a vrhnete se do víru událostí toho dne, už se na ni nezvládnete naladit. Za druhé, jak mnozí z vás tuší z vlastních zkušeností, člověk se chvíli po probuzení nachází ve zvláštním stavu polobdění, kdy je mysl otevřená a snadněji do ní věštba vplývá. Nevytažené karty zůstávají tajemstvím. Karty dne tedy nejde táhnout zpětně. Karta dne je vlastně věštba, která ukazuje koncentrovanou energii kolem vás tady a teď. Dodatečná věštba by nebyla přesná. Pokud se vám stane, že si kartu zapomenete táhnout, měla by to pro vás být upomínka na to, že uběhl další den vašeho života, který už nejde vzít zpět – proto motto této knihy – carpe diem... 23
Otázka: Jakou sadu karet mohu používat? Ke hře Osudu výrazně doporučuji balíček A. E. Waita, někdy označovaný také jako Rider-Waite Tarot, jehož obrázky jsou použity v knize. Tento balíček z roku 1910 je dosud nejrozšířenějším Tarotem a troufám si říct, že zůstal nepřekonán. Ráda používám kapesní vydání Synergie z roku 2006, které v obchodech koupíte do tří set korun. Možná vás potěší, že obrázky této sady jsou ke stažení zdarma, nahrála jsem je pro vás do archivu, který stáhnete na adrese www.carovnezrcadlo.cz/tarot.rar Otázka: Mohu používat k losování karet mobilní aplikaci nebo stránky na Internetu? Proč ne! Já sama jsem to dělala. Oblíbená mobilní aplikace se jmenuje Galaxy Tarot (Pro) a její základní varianta je zdarma. Otázka: Pomoc! Zapomněl jsem doma karty a internet u sebe nemám, co mohu dělat? Do Tabulky náhody úplně na konci knihy zapíchněte po slepu tužku – a máte vylosováno. Vlastně můžete Tabulku náhody používat na místo fyzických karet, mít knížku stále s sebou, a svoje poznatky si čmárat rovnou do ní. Jako autor vám to výslovně povoluji.
24
Otázka: Co mám s vytaženou kartou dělat? Můžete si ji například vystavit na svůj domácí oltář, pokud máte, nebo dát do peněženky či do průhledného obalu a vzít si ji s sebou jako amulet. Můžete ji také mít založenou v deníku a další den vyměnit. Otázka: Jak dlouho mám takto hrát? Dokud vás to neomrzí nebo si vyberte jeden ze dvou možných konců níže. Jeden je očekávaný a druhý nahodilý: 1. Pokud byste ze všeho nejvíce chtěli poznat všechny karty z balíčku, bude vám to trvat necelé tři měsíce. Udělejte to tak, že si dáte balíček stranou (nebudete z něj vykládat) a každý den z něho sejmete jednu kartu, kterou už do něj nevrátíte. Postupně je, v nahodilém pořadí, projdete všechny. Nebo si můžete karty postupně vyškrtávat z Tabulky náhody vzadu. Bude to brzy vypadat jako tarotové sudoku... 2. Hrajte do té doby, dokud nenarazíte na kartu Svět, trumf s číslem XXI. Tímto způsobem to necháte na samotných kartách, kdy se vás rozhodnou opustit. Každý hra má pár pravidel, doporučuji vám se jich tedy zarputile držet. Pokud ne, možná pak budete hrát jinou
25
hru, která nebyla zatím prozkoumána. V průběhu této hry dochází k rozvoji jasnozřivosti a předtuchy. Naučíte se být vnímavější vůči jemným znamením, jejichž prostřednictvím k vám promlouvá Univerzum. Věci se vám začnou spojovat. Několikrát se mi například stalo, že jsem měla bleskovou vizi dané karty těsně před tím, než jsem si ji vytáhla. Prostě jsem věděla, co to bude. Cítila jsem, jestli je to energie harmonická nebo disharmonická. Můžete se chtít takto nad kartou zastavit, těsně před tím, než ji obrátíte. Mohli bychom spekulovat o tom, že Osud vašeho dne už je někde určen a vy se na něj ladíte jako anténa. Právě toto vyladění se je podstatou všech parapsychických schopností. Mohli bychom dokonce říct, že karta skrze obrázek jenom zhmotňuje energii, která kolem vás je. Ranní meditace Může se vám stát, stejně jako se to mnohokrát stalo mně, že vaše ranní karta nějakým způsobem naváže na vaši večerní meditaci, zážitek předchozího dne a nebo sny, které jste tu noc měli.
26
Karty dne a počasí Předpovídání počasí? Proč ne! Karty vystihují prchavou, jedinečnou atmosféru každého dne našeho života a počasí někdy tuto atmosféru dobře symbolizuje. Pamatuji si horko ve vzduchu, když jsem prožívala ohnivého rytíře, a také, jaké to bylo, když padla pětka pohárů. Všude byla těžká melancholie z rozlitých pohárů... a pršelo. Vedení si deníku Jedna z nejlepších věcí, které pro sebe můžete udělat, je začít si vést deník, který bude obsahovat kromě záznamů o denních kartách také vaše odpovědi na otázky, které karty nabízejí, vaše myšlenky, rozhodnutí a pocity. Bez deníku bude, domnívám se, váš užitek z této hry jen poloviční. Jako minimální úkol zkuste každý den ráno kartu vytáhnout, během dne se zamyslet, jak se ve vašem životě projevila, přečtěte si odpoledne nabízený výklad a večer zhodnoťte, kam vás směřuje.
O komentářích jednotlivých karet Zahrnula jsem různé příhody, které se mi odehrály, pro vaše poučení a pro pobavení. Mnohé byly vcelku neočekávané. Snažila jsem se současně zobecnit prožité kvality dne natolik, aby i nezkušený čtenář, který s hrou teprve začíná, věděl přesně, jaké události, osoby a
27
příležitosti toho dne čekat. Kartám jsem nechávala absolutní volnost v tom, překvapit mne neočekávanými významy, které se nikde netradují a současně jsem se snažila zařadit dané prožitky nějak do archetypu karty, který je obecně znám. Při práci s kartami samozřejmě platí, že byste měli očekávat, že i vaše prožitky budou poněkud jiné, osobité, zabarvené vaší vlastní historií a tím, co si o dané kartě už v tuhle chvíli myslíte, pokud s Tarotem máte zkušenosti. Můžete dokonce přijít na to, že karta, obecně vnímaná jako nepříznivá, vás má jaksi v oblibě a mnoho vás učí, kdežto karta známá jako šťastná prostě projde kolem bez většího efektu. Setkání s dvorními kartami Královna hovořila nejčastěji o mně samotné, král o starších mužích. Ale já jsem já, takže na tato vodítka se nemůžete spoléhat. Také rytíř vždy představoval mne samotnou – má tendenci představovat člověka ještě mladého, nevytříbeného. Páže pro mne vždy představovalo podnět a inspiraci skrze kontakt s další osobou. Dvorní karta také často byla nějakou nepřítomnou osobou, o které se však ten den hodně mluvilo.
28
Setkání s trumfy Podivné příhody, sny a znamení byly daleko častější ve dnech, kdy padaly trumfy. Trumfové karty s figurou dosti často ohlašovaly kontakt s výraznou osobou, která i dost podstatně ovlivnila můj život. Často také padaly na svátky a jinak „slavnostně zabarvené“ dny, kdy jsem chystala něco důležitého. Celkově se toho v mém životě dělo víc, kdykoliv se objevil trumf. Když jsem začala kartám opravdu naslouchat, stávalo se mi, že jich pak padlo několik za sebou. O významu jednotlivých barev Mince se týkaly fyzického zdraví, zejména ve smyslu únavy, bolesti, vnímání aktuální výdrže a limitů svého těla. Prakticky vždy se v souvislosti s mincemi jednalo o nějaké finanční transakce. Poháry se tykaly citových pohnutek a hole mojí motivace. Meče kupodivu často popisovaly pohnutky a dění, které jsem zpozorovala spíše u druhých lidí, než zakoušela sama na sobě. Mečové karty se často odehrávají na myšlenkové rovině.
29
Hra s obrácenými kartami Dříve nebo později vás možná napadne otázka – Počítá Hra Osudu také s obrácenými kartami? Odpověď zní ano, ale tuto hru vám nedoporučuji. Stejně tak jsem vždycky tvrdila, že je nevhodné s obrácenými pozicemi počítat, pakliže se ještě necítíte při věštění s kartami pevní v kramflecích. Mnoho kartářek obrácené karty nepoužívá, většinou z praktických důvodů, aby nemátly klienta. Obrazy skládají směrem k němu, pokud mu je chtějí ukázat, nebo k sobě, pokud v nich jsou zvyklé číst samy. Tarotové karty bohužel, jak jsou dnes prezentovány, nabízejí přehršel způsobů, jak si vše zkomplikovat a hraní s těmi obrácenými do těchto zbytečných komplikací jednoznačně spadá. V příkrém rozporu s tím, co jsem právě řekla, vám teď povím, jak obrácené karty vykládat. Proč tento oddíl v knize zůstal je jednou z těch záležitostí mezi nebem a zemí, které mne při psaní potkaly a kterým nemělo smysl se zpěčovat: Několikrát se mi totiž stalo, že mi obrácené karty padly, i když to bylo předem vyloučené! V mobilní aplikaci, kterou jsem občas pro losování karet používala, jsem měla nastavené, že nemá počítat s 30
obrácenými kartami při výběru karty dne. Z důvodu, který leží mezi nebem a zemí, to pár krát ignorovala. Pokud vás orákulum takto vypeče, má jistě nějaký důvod na své verzi trvat. V takovém případě byste se měli nad významem karty zamýšlet jinak: •
Nedělej... (to, o čem text vybízí)
•
Vyvaruj se... (něčeho, o čem se hovoří)
•
Bráníš se... (poselství této karty)
•
Nemusíš... (dělat to, o čem se hovoří)
Jak používat tuto knihu Popisy jednotlivých karet přibližují, co můžete prožívat pod vlivem té které karty a jaké události budete přitahovat. Nezabývají se příliš do hloubky tím, co tato karta podle vykladačů znamená. Různé podivuhodné a překvapivé významy karet, tradované vykladači z generace na generaci, zmiňuji v knize jen občas, a to, když jsem se jich dopátrala teprve na základě osobní zkušenosti. Nabídnuté významy karet můžete samozřejmě využít i jinak, než jak vám Hru Osudu předkládám – při jiných výkladech a při dotazování se Tarotu jako takového. V takovém případě doporučuji, abyste se podrželi
31
jednoduchého dotazu a na něj si odpověděli vytažením jedné karty: Co mám nyní dělat? Co je pro mne teď nejdůležitější vědět? Co hraje v mé nynější situaci (problému) hlavní roli? Co je příčinou této situace (problému)? Uvidíte, že kdo se umí chytře zeptat a vyslechnout si odpověď, s otázkou a odpovědí na jednu kartu si velmi často vystačí. Na tahání si karet na každý den je navíc půvabné, že otázky nemusíte klást – Tarot se vás bude snažit sám navést tam, kam se máte podívat. Důvěřujte orákulu a ono se vám odvděčí mnohým varováním a dobrými radami, které můžete ve svém životě zužitkovat.
Když s vámi karty začnou mluvit V této hře můžete velmi rychle přijít na to, že – jak praví Číňané „Dotazujete se Knihy proměn. Ale občas se také Kniha otáže vás.“ Práce s Tarotem je jako rozhovor, který plyne na pozadí vašich dní a občas přinese neočekávanou pointu ve chvíli, která se zdá být příhodná. Například v den, kdy jsem měla 32
vytaženu trumfovou kartu VIII. Spravedlnost, mi přišla emailem jakási obchodní nabídka „předmětů z kolekce věnované na téma právo.“ Byla to těžítka, dopisní nožíky a stojany na pera s motivem meče a vah, přesně jak je spatřujeme na kartě Spravedlnost. C. G. Jung a jeho žáci tyto události, náhody zvláštního významu, označovali jako synchronicitu. Možná jste o těchto jevech slyšeli mluvit v souvislosti s duchy zemřelých a nebo s anděli, kteří s námi komunikují prostřednictvím znamení. Můžete například někde zaslechnout zajímavý cizí rozhovor, něco si přečíst a nebo uslyšet. Vaše karta na vás může mluvit melodií, kterou hrají ve výtahu stejně jako ústy vašeho dítěte. Její poselství je někde kolem, stačí si ho všímat.
Pánem svého Osudu Karty dne nemusejí popisovat přímo vaši situaci, ale něco, s čím se potkáte, čeho budete dnes svědkem nebo o čem se dozvíte. Když jsem si opakovaně vytáhla některou z karet, zdálo se mi, že jsem do jejího děje byla jaksi méně vtažena. Trojka mečů, jak se dočtete, označuje napjaté vztahy nebo 33
přímo trojúhelník. Když jsem si ji vytáhla poprvé, ocitla jsem se ten den v té nejhorší části vztahového trojúhelníku – v té, na kterou oba zbývající úhly tlačí! Po druhé jsem se ocitla v podobné situaci, ale tentokrát už jsem byla tím nejméně angažovaným hráčem. Napotřetí se tato karta projevila tak, že jsem si poslechla drby o něčím strašném rozchodu. Znamená to, že s touto hrou můžeme Osud obehrát? Podle mého názoru ano. Jak si obsahy jednotlivých karet budete ve své mysli zvědomovat, budete se vůči nim stávat bdělejší. Budete více pozorovateli situací a méně zataženi do lidských dramat. Karty na vás, stejně jako na mne, začnou být jakoby hodnější a ukazovat vám svoji příznivější stránku. Budete se cítit méně jako oběť a více jako tvůrce. Budete se více stávat pány svého Osudu.
34
