2%6$+
3
1.signální
Pampelišky PetČrburg Pijte vodu PíseĖ zhrzeného trampa Pískající cikán Pochod marodĤ Potulní kejklíĜi Poutník a dívka Pramínek vlasu Proklatej vĤz PĜítel
$
Amazonka Amnestie %
Batalion Buráky &ý
Carpe diem Cizinec ýarodČjnice z Amesbury ýervená Ĝeka '
DarmodČj Dej mi víc své lásky Divoké konČ Dokud se zpívá ještČ se neumĜelo Doney Gal Džungle ztichla )
Farao Franky Dlouhán +
Hejkal Hlídaþ krav Ho Ho Watanay Hudsonský šífy ,
Indián -
Já budu chodit po špiþkách Jarní tání Jesse James
5
Ráda se miluje Rikatádo Rosa na kolejích RĤžiþka Ryl jen, celej den ryl 6â
Sarajevo Sára Severní vítr Slavíci z Madridu Spinkej Stará archa Strom Šestnácté století Šneþí blues 7
Tereza TČšínská To máme mládež Trpasliþí svatba TĜi citrónky TĜi þuníci TĜi kĜíže 8
Ukolébavka
.
Kdyby tady byla taková panenka
9
Lachtani
V jeslích dítČ spinká Válka rĤží Vlaštovko leĢ
0
=ä
/
Míle a míle Mississippi blues Mlýny Mravenþí ukolébavka 1
Na kameni kámen Není nutno 2
OkoĜ Oranžový expres
Za svou pravdou stát Zatímco se koupeš Zatracenej život Zelený plánČ Život je jen náhoda ŽízeĖ
1.signální
C Emi F 1. Až si zejtra ráno Ĝeknu zase jednou provždy dost, C Emi Ami A právem se mi budeš tiše smát. C Emi F jak omluvit si svoji slabost, nenávist a zlost, C Emi Ami A když za všechno si mĤžu vlastnČ sám. Dmi F R: Za spoustu dní možná spoustu let, C G až se mi rozední budu ti vyprávČt, Dmi F na první signální jak jsem vobletČl svČt, C G jak tČ to vomámí a nepustí zpČt. Dmi E G#mi A Jaký si to udČláš - takový to máš, H E G#mi A jaký si to udČláš - takový to máš . D F#mi G 2. Až se dneska veþer budu tváĜit zas jak Karel Gott, D F#mi Hmi H7 budu zpívat vampam - tydapam. D F#mi G Všechna sláva polní tráva ale peníz pĜijde vhod, D F#mi Hmi H7 jak jsem si to udČlal tak to mám. Emi G R: Za spoustu dní možná spoustu let, D A až se mi rozední budu ti vyprávČt, Emi G na první signální jak jsem vobletČl svČt, D A jak tČ to vomámí a nepustí zpČt. Emi F Ami Jaký si to udČláš - takový to máš, C F Ami jaký si to udČláš - takový to máš.
Amazonka C Emi 1. Byly krásný naše plány, byla jsi mĤj celej svČt, Dmi C Dmi G þas je vzal a nechal rány, starší jsme jen o pár let. 2. Tenkrát byly dČti malé, ale život utíkal, už na táto slyší jinej, i když si tak neĜíká. C A7 Dmi R: Nebe modrý zrcadlí se v Ĝece která všechno ví, C Dmi G stejnou barvou jakou mČly tvoje oþi džínový. C Emi 3. Kluci tenkrát co tČ znali, všude kde jsem s tebou byl, Dmi C Dmi G Amazonka Ĝíkavali a já hrdČ pĜisvČdþil. 4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká, vedli k tomu, že ti nikdo Amazonka neĜíká. 5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis þasem myslela, vadil možná trampský šátek, nosit dál s´ ho nechtČla. C A7 Dmi R: Teć jsi víla z paneláku, samá deþka, samej krám C Dmi C já si pĜál jen abys byla [: poĜád stejná pĜísahám. :]
Amnestie C Ami G 1. Vnikl mi do bytu orangutan, C Ami G ukrad' mi vaĜiþ na propanbutan, Gmi6 Gdim Dmi Fmi þeho se þlovČk dnes nedožije, Cmaj7 Fmaj7 Cmaj7 Fmaj7 v ZOO je od rána amnestie. 2. Koukám, jak v prádelním koši lama probírá se mýma košilama, na WC mýval si pracky myje, v ZOO je od rána amnestie. 3. V kuchyni huláká chameleon, že kávu pro všechny namele on, tapíĜi niþí tapiserie, v ZOO je od rána amnestie. 4. Je celkem zbyteþné zamykat se, když letí sem zubr jak kamikadze, tohohle zas nČkdo zneužije, že v ZOO je od rána amnestie. 5. PiranČ ve vanČ z tety Majky robia si narýchlo piraĖajky, budou z ní rodinné relikvie, v ZOO je od rána amnestie. 6. V ložnici válí se osm šelem propuštČných spolu s Ĝeditelem, on kĖuþí a žadoní o prémie, v ZOO je od rána amnestie. 7. S panterem v zádech a v ostrým sprintu nČjak jsem zapomnČl na pointu, abych vás nezklamal, tak tady je: v ZOO je od rána amnestie.
Batalion Emi G D Emi G D Emi Hmi Emi R: Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýĜí, G D Emi G D Emi Hmi Emi víno máš a chvilku spánku, díky, díky, verbíĜi. Emi G Ami Emi Hmi 1. DĜíve, než se rozední, kapitán k osedlání rozkaz dává, Emi D Emi Hmi Emi ostruhami do slabin konČ pohání, G Ami Emi Hmi tam na stranČ polední þekají ženy, zlaĢáky a sláva, Emi D Emi Hmi Emi do výstĜelĤ z karabin zvon už vyzvání. Emi G D Emi *: Víno na kuráž a pomilovat markytánku, G D Emi Hmi Emi zítra do Burgund batalion zamíĜí, G D Emi víno na kuráž a k ránu dvČ hodiny spánku, G D Emi Hmi Emi díky, díky vám, královští verbíĜi. 2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáĜi z kopretin budou vČþnČ spát, neplaþ, sladká Marion, verbíĜi nové chlapce pĜivedou ti, za královský hermelín padne každý rád. *: R:
Buráky
G C G 1. Když Sever válþí s Jihem a zem jde do války A7 D7 a v polích místo bavlny teć rostou bodláky, G C G ve stínu u silnice vidíš z Jihu vojáky, A7 D7 G jak se tu válej' v trávČ a louskaj' buráky. G C G R: Hej hou, hej hou, naþ chodit do války, A7 D7 je lepší doma sedČt a louskat buráky, G C G hej hou, hej hou, naþ chodit do války, A7 D7 G je lepší doma sedČt a louskat buráky. 2. Plukovník sedí v sedle, volá:"Yankeeové jdou!", ale mužstvo v trávČ leží, prej už dál nemohou, pan plukovník se otoþí a koukne do dálky, vidí slavnou armádu, jak louská buráky. R: 3. Až tahle válka skonþí a jestli budem žít, svý milenky a ženy pak pĤjdem políbit, a když se zeptaj':"Hrdino, cos' dČlal za války?" "Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky." R:
Carpe diem
Ami Dmi7 1. Nadešel asi poslední den, G Emi podívej, celá planeta blázní, Ami Dmi7 a já neuroním ani slzu pro ni, G jenom zamknu dĤm, Ami Dmi7 pĤjdu po kolejích až na koneþnou, G Emi hle, jak mám krok vojensky rázný, Ami Dmi7 a nezastavím ani na þervenou, G natruc pĜedpisĤm. Ami G Ami G C R: Tak tady mČ máš, dnes mĤžeš Ĝíkat klidnČ, co chceš, Ami G zbylo tak málo vČt, tak málo slov, co nelžou. 2. Už si nebudeme hrát na román, setĜi rĤž, nikdo nás nenatáþí, je poslední den a zbyla nám jen miska cukroví, aĢ všechny hospody dnes doženou plán, aĢ svČt z posledního pije a tanþí, já nebudu pít, nechám naplno znít v hlavČ všechno, co mám. 3. Žádný slib z tČch, co jsem ti dal, nejde vyplnit a nejde vzít zpátky, tak aĢ toþí se svČt, mladší o deset let, na desce Jethro Tull, aĢ platí aspoĖ dnes, co dĜív jsem jen lhal, carpe diem, život je krátký, v tvých oþích je klid a nemám chuĢ snít, co by bylo dál. Ami G Ami G C R: Tak tady mČ máš, dnes mĤžeš Ĝíkat klidnČ, co chceš, Ami zbylo tak málo vČt, tak málo slov ...
Cizinec
Ami Dmi Ami 1. Na kraji pouštČ sluncem spálený Dmi Ami E Ami stojí naše malý mČsto dĜevČný, Dmi Ami jednoho dne, právČ þas obČda byl, Dmi Ami E Ami se na kraji mČsta jezdec objevil. 2. MČl þerný sombrero, na nČm bílej prach, pod ním hadí oþi, ze kterejch šel strach, místo cigarety mČl v ústech rĤži, na stehnech pouzdra z chĜestýších kĤží. F G R: Tu jeho tváĜ, tu každý z nás poznal, F C na každém nároží zatykaþ vlál, Dmi Ami na nČm cifra, za kterou by sis žil, E Ami a pĜece nikdo z nás nevystĜelil. 3. Pomalu projíždČl hlavní ulicí, mČsto bylo tichý jak mČsto spící, pĜed saloonem zastavil a z konČ slez', jeho stín šel za ním a za stínem dČs. 4. Zábava u baru prudce zvadla, když vešel dovnitĜ s tváĜí u zrcadla, objednal si pití a v místnostech tČch každej z chlapĤ poslouchal jenom svĤj dech. R: 5. On jenom se usmál a dopil svĤj drink, mexickým dolarem o barpult cink', pak ke koni došel krokem pomalým, za chvíli zmizel jak z doutníku dým.
ýarodČjnice z Amesbury Dmi C Dmi 1. Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury, F C Dmi s jasnýma oþima a Ĝeþmi pánĤm navzdory, F C Dmi Ami sousedé o ní Ĝíkali, že temná kouzla zná Bb Ami Bb C Dmi(G) a že se lidem vyhýbá a s ćáblem pletky má. 2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil a povČrþivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc neþistou, jež krávy zabíjí, a odkud ta moc vychází, to každý dobĜe ví. 3. Tak Zuzanu hned pĜed tribunál pĜedvést nechali, a když ji vedli mČstem, všichni kolem volali: "Už konec je s tvým ĜádČním, už nám neuškodíš, teć na své cestČ poslední do pekla poletíš!" 4. DosvČdþil jeden sedlák, že zná její umČní, ćábelským kouzlem prý se v netopýra promČní a v noci nad krajinou létává pod þernou oblohou, sedlákĤm krávy zabíjí tou mocí þarovnou. 5. Jiný zas na kĜíž pĜísahal, že její kouzla zná, v noci se v þernou koþku mČní dívka líbezná, je tĜeba jednou provždy ukonþit ćábelské ĜádČní, a všichni kĜiþeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!" 6. Spektrální dĤkazy peþlivČ byly zváženy, pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: "Je pĜece v knize psáno: nenecháš þarodČjnici žít a pĜed ćáblovým uþením budeš se na pozoru mít!" 7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdČ vztyþenou a její slova znČla klenbou s tichou ozvČnou: "Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" 8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici a všude kolem ní se sbČhly davy bČsnící, a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyþenou, zemĜela tiše samotná pod letní oblohou ...
ýervená Ĝeka
(D7) G H7 Emi G7 C Pod tou skálou, kde proud Ĝeky syþí, G E7 Ami7, D7 tam, kde þní þervený kamení, G G7 C, Cmi žije ten, co mi jen srdce niþí, G Emi Ami D7 G, C, G, D7 koho já ráda mám k zbláznČní. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má dČravý, ale já ho chci mít, mnČ se líbí, bez nČj žít už mČ dál nebaví. ýasto k nám jezdívá s kytkou rĤží nejhezþí z kowboyĤ v okolí, vestu má ušitou z hadích kĤží, bitej pás na nČm pár pištolí. Hned se ptá jak se mám, jak se daĜí, kdy mu prý už to svý srdce dám, na to já odpovím, že þas maĜí, srdce blíž þervený Ĝeky mám. (E7) A A7 D Pod tou skálou, kde proud Ĝeky syþí, A F#7 Hmi,E7 tam, kde þní þervený kamení, A A7 D, Dmi, žije ten, co mi jen srdce niþí, A F#mi Hmi E7 A,D,A,E7 koho já ráda mám k zbláznČní. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má dČravý, ale já ho chci mít, mnČ se líbí, bez nČj žít už mČ dál nebaví. (D7) G G7 C Když je tma a jdu spát, noc je þerná, G E7 Ami7, D7 hlavu mám bolavou závratí, G G7 C, Cmi, Ale já pĜesto dál budu vČrná, G Emi Ami7 D7 G, Cmi dokud sám se zas k nám nevrátí, Cmi G Emi Ami7 D7 G,Cmi,G dokud sám se zas k nám nevrátí
DarmodČj Ami Emi Ami Emi 1. Šel vþera mČstem muž a šel po hlavní tĜídČ, Ami Emi Ami Emi šel vþera mČstem muž a já ho z okna vidČl, C G Ami na flétnu chorál hrál, znČlo to jako zvon Emi F a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón, F#dim E7 Ami a já jsem náhle vČdČl: ano, to je on, to je on. 2. VybČh' jsem do ulic jen v noþní košili, v odpadcích z popelnic krysy se honily a v teplých postelích lásky i nelásky tiše se vrtČly rodinné obrázky, a já chtČl odpovČć na svoje otázky, otázky. Ami Emi C G Ami F F#dim E7 Ami Emi C G Ami F F#dim E7 R: Na na na .. 3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát, mČl kabát z hadí kĤže, šel z nČho divný chlad, a on se otoþil, a oþi plné vran, a jizvy u oþí, celý byl pobodán, a já jsem náhle vČdČl, kdo je onen pán, onen pán. 4. Celý se strachem chvČl, když jsem tak k nČmu došel, a v ústech flétnu mČl od Hieronyma Bosche, stál mČsíc nad domy jak þírka ve vodČ, jak moje svČdomí, když zvrací v záchodČ, a já jsem náhle vČdČl: to je DarmodČj, mĤj DarmodČj. R: MĤj DarmodČj, vagabund osudĤ a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnĤm vyhýbá se, mĤj DarmodČj, krásné zlo, jed má pod jazykem, když prodává po domech jehly se slovníkem. 5. Šel vþera mČstem muž, podomní obchodník, šel, ale nejde už, krev skápla na chodník, já jeho flétnu vzal a znČla jako zvon a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón, a já jsem náhle vČdČl: ano, já jsem on, já jsem on. R: Váš DarmodČj, jenž prochází váš DarmodČj, když prodávám
vagabund osudĤ a lásek, všemi sny, ale dnĤm vyhýbá se, krásné zlo, jed mám pod jazykem, po domech jehly se slovníkem.
Dej mi víc své lásky Emi G 1. Vymyslel jsem spoustu nápadĤ, aĤ, Emi D H7 co podporujou hloupou náladu, aĤ, Emi hodit klíþe do kanálu, A Ami sjet po zadku holou skálu, Emi H7 Emi v noci chodit strašit do hradu. 2. Dám si dvoje housle pod bradu, aĤ, v bílé plachtČ chodím pozadu, aĤ, úplnČ melancholicky s citem pro vČc, jako vždycky, D vyrábím tu hradní záhadu. G H7 R. Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc, Emi C G D7 má drahá, dej mi víc své lásky, aĤ, G H7 já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, Emi C G H7 já chci jen pohladit tvé vlásky, aĤ. 3. Nejlepší z tČch divnejch nápadĤ, aĤ, mi dokonale zvednul náladu, aĤ, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou, s tvými vlásky, zamknu si na sedm západĤ. R. 4. = 3. + aĤ, aĤ, aĤ, aĤ.
Divoké konČ Emi Ami Emi G Ami Emi 1. [: Já vidČl divoké konČ, bČželi soumrakem, :] Ami Emi Ami Emi Adim C vzduch tČžký byl a divnČ vonČl tabákem, Ami Emi Ami Emi H7 Emi vzduch tČžký byl a divnČ vonČl tabákem. 2. [: BČželi, bČželi bez uzdy a sedla krajinou Ĝek a hor, :] [: sper to þert, jaká touha je to vedla za obzor? :] 3. [: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na vČþnost, :] [: naše touho, ještČ neumírej, sil máme dost. :] 4. [: V nozdrách sládne zápach klisen na bĜehu jezera, :] [: milování je divoká píseĖ veþera. :] 5. [: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :] [: král s dvoĜany pĜijíždí na popravu zbojníkĤ. :] 6. [: ChtČl bych jak divoký kĤĖ bČžet, bČžet, nemyslet na návrat, :] [: s koĖskými handlíĜi vyrazit dveĜe, to bych rád. :] Já vidČl divoké konČ ...
Dokud se zpívá ještČ se neumĜelo
C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G 1. Z TČšína vyjíždí vlaky co þtvrthodinu, C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G vþera jsem nespal a ani dnes nespoþinu, F G C Ami G svatý Medard, mĤj patron, Ģuká si na þelo, F G F G C Emi Dmi7 G ale dokud se zpívá, ještČ se neumĜelo, hóhó. 2. Ve stánku koupím si srdce mám pro lásku ze školy dobĜe vím, ale dokud se zpívá,
housku a slané tyþky, a hlavu pro písniþky, co by se dČlat mČlo, ještČ se neumĜelo, hóhó.
3. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem pĜed chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještČ se neumĜelo, hóhó. 4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tČlo, tak dokud se zpívá, ještČ se neumĜelo, hóhó. 5. Z TČšína vyjíždí vlaky až na kraj svČta, zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?", a z veliké dálky do uší mi zaznČlo, [: že dokud se zpívá, ještČ se neumĜelo. :]
Doney Gal G D C G 1. Kdo ví, proþ to hĜíbČ tak v lásce mám, D C G stádo mu zbloudilo bĤhvíkam. G R: AĢ sníh þi déšĢ padá tmou, D G C G já a mĤj Doney Gal nesmíme snít, stále dál cestou zlou D G C G já a mĤj Doney Gal musíme jít. 2. V zádech už máme snad tisíce mil, stále jen spolu jdem, neznáme cíl. R: 3. Až z nás jeden zĤstane v klínu hor, já aĢ to jsem, a ne mĤj Doney Gal. R:
Džungle ztichla
Džungle ztichla, veþer nastal, Ke spánku se všechno klade, Jen v táboĜe smeþky vlkĤ, Na stráži je vlþe mladé.
/:Vlþe se nebojí nikoho, pĜece má tesáky od toho, aby když nepĜítel ozve se, bez báznČ ho prohnal po lese.:/
Vlþe ví, že zákon smeþky Dobrým vlkem být mu káže. Akela když k boji velí, Každý bČží pln kuráže.
/:Vlþe se nebojí nikoho …:/
AĢ si nČkdo nČkdy zaþne, KĜivdit komu pĜed vlþáky, Pocuchá ho vlþe znaþnČ A pak zhyne pod tesáky.
/:Vlþe se nebojí nikoho…:/
Farao D G D *: Jen žhavý písek, žhavá poušĢ a žhavý vzduch tam byl, G D pod žhavým sluncem chudý lid a Ĝeka jménem Nil, G C G D ti lidé byli otroci, nad nimi karabáþ stál, Hmi A D nad karabáþem veleknČz a nade všemi král. D G A D 1. ěíkali mu Farao a byl tak vysoko, že nevrhal ani stín, G A D zato mČl sýpky, sklepy, zlato a lesklá tČla otrokyĖ. 2. ěíkali mu Farao, a ten když rukou hnul, dunČly bubny k obĜadĤm, tanþily knČžky, hlavy padaly - to aby nepad' jeho trĤn. D A D R1: [: SvĤj trĤn mČl Farao rád, mČl rád, mČl rád A D a nechtČl ho nikomu dát, to na žádnej pád. :] 3. ěíkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih, jeho vojska by nikdo nepĜehlíd', kdyby šel týden kolem nich. 4. ěíkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnČjší byl, až jeden þlovČk hlavu zdvih' a jeho vĤli se postavil. 5. ěíkali mu Mojžíš a mČl tu výhodu, že se nebál o svou moc, svému lidu slíbil svobodu a k útČku zvolil noc. R2: [: MČl Mojžíš svobodu rád, mČl rád, mČl rád a nechtČl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :] 6. ěíkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moĜi národ svĤj, za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stĤj!" 7. Co udČlal Mojžíš? Holí udeĜil, vlny se zvedly v mocný val, na jednom bĜehu Mojžíš byl, na druhém zuĜil král. R1: *: Jen pod ten kus
žhavý písek, žhavá poušĢ a žhavý vzduch tam byl, žhavým sluncem chudý lid a Ĝeka jménem Nil, pĜíbČh dávno odvál þas, jen krále neodvál, Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?
Franky Dlouhán G 1.
R.:
C G Kolik je smutného, když mraky þerné jdou G D C G lidem nad hlavou, smutnou dálavou, G C G já slyšel pĜíbČh, který velkou pravdu mČl, D C G za þas odletČl, každý zapomnČl. D MČl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, C G po státech toulal se jen sám, C G D a že byl veselej, tak každej mČl ho rád. C G Emi Tam ruce k dílu mlþky pĜiloží a zase jede dál, C D a každej kdo s ním chvilku byl, C D G tak dlouho se pak smál.
2.
Tam kde byl pláþ, tam Frankie hezkou píseĖ mČl, slzy nemČl rád, chtČl se jenom smát. A když pak ranþe veþer tiše usínaj, FrankĤv zpČv jde dál, nocí s písní dál.
3.
Tak Frankieho vám jednou našli, pĜestal žít, jeho srdce spí, tiše klidnČ spí. BĤh ví jak,za co, tenhle smíšek konec mČl, faráĜ píseĖ pČl, umíráþek znČl.
Hejkal Ami 1. Divnej jekot po lesích se prohání, Dmi Ami F E až v žilách tuhne krev a zuby cvakaj' SOS, Ami utichá až u potoka pod strání, Dmi Ami E Ami jó, takovýhle Ĝvaní by nesnes' ani pes. Dmi Ami Dmi Ami Žhavý rudý oþi a drápy krvavý, F E kosti chĜestČj' v rytmu kastanČt, Dmi Ami Dmi Ami strašidelný vytí a skĜeky chraplavý, F E Ami tak to je hejkal, na to vemte jed. C F C R: U nás hej, hej, hejkal straší v lese, D7 G jen ten, kdo nČco snese, tam mĤže v noci jít, C F C jeho hej, hej, hejkání se nese, F C F C každej se strachy tĜese, k ohni nesesedneme se, F C G C E neboĢ za boudou v lese zase hejkal zaþal výt. 2. Kdo z vás tady na hejkaly nevČĜí, ten mĤže u nás pĜespat, až se zastaví, nevystrþí špiþku nosu ze dveĜí a bude jásat, že se dožil rána ve zdraví. Jenom kalný oþi a rysy ztrhané, kalhoty si bude muset prát, a dČs a hrĤza v hlase, jó, to mu zĤstane, až koktavČ bude povídat, že: F C G C R: + neboĢ za boudou v lese zase hejkal zaþal výt, hej!
Hlídaþ krav C 1. Když jsem byl malý, Ĝíkali mi naši: "DobĜe se uþ a jez chytrou kaši, F G C až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv, takový doktor sedí pČknČ v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," F G C já jim ale na to Ĝek':"Chci být hlídaþem krav." C R: Já chci mít þapku s bambulí nahoĜe, jíst kaštany a mýt se v lavoĜe, F G C od rána po celý den zpívat si jen, F G C zpívat si: pam pam pam ... 2. K vánocĤm mi kupovali hromady knih, co jsem ale vČdČt chtČl, to nevyþet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvČdČl, jak se hlídají krávy, ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mČ hledČl jako na pytel blech, každý se mČ opatrnČ tázal na moje zdraví. R: 3. Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé vČci nemĤžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy, s nohama kĜížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. R:
Ho Ho Watanay
D C D 1. Spinkej, mĤj maliþký, máš v oþích hvČzdiþky, C G D dám ti je do vlasĤ, tak usínej, tak usínej. D C D R: Ho ho Watanay, ho ho Watanay, C G D ho ho Watanay, kiokena, kiokena. 2. Sladkou vĤni nese ti noþní motýl z paseky, vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá. R: 3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. R: 4. V dlaních motýl usíná, hvČzdiþka už zhasíná, vánek, co ji k tobČ nes', až do léta ti odlétá. R: R:
Hudsonský šífy Ami C 1. Ten, kdo nezná hukot vody lopatkama víĜený G Ami jako já, jó, jako já, G kdo hudsonský slapy nezná sírou pekla síĜený, Ami G Ami G G# Ami aĢ se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 2. Ten, kdo nepĜekládál uhlí, šíf když na mČlþinu vjel, málo zná, málo zná, ten, kdo nemČl tČlo ztuhlý, až se noþním chladem chvČl, aĢ se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. F Ami R: Ahoj, páru tam hoć, G Ami aĢ do pekla se dĜíve dohrabem, G G# Ami G G# Ami johoho, johoho. 3. Ten, kdo nezná noþní zpČvy zarostenejch lodníkĤ jako já, jó, jako já, ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dČlat rotyku, aĢ se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 4. Ten, kdo má na bradČ mlíko, kdo se rumem neopil, málo zná, málo zná, kdo necejtil hrĤzu z vody, kde se málem utopil, aĢ se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. R: 5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má poĜád jenom hlad jako já, jó, jako já, kdo chce celý noci þuchat pekelnýho vohnČ smrad, aĢ se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. 6. Kdo chce zhebnout tĜeba zejtra, komu je to všechno fuk, kdo je sám, jó, jako já, kdo má srdce v správným místČ, kdo je prostČ príma kluk, aĢ se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. G G# A R: + johoho ...
Indián C G7 C Z šedé je mlhy nad Ĝekou závoj stkán G7 C dolĤ v kanoi pádluje Indián, F C F C /: Indián, lesĤ pán, G7 C v tváĜi váleþnou barvou je malován. :/ Z pasu vytrhl Indián lesklou zbraĖ, z výše již rudý Comancho se valí naĖ /:PaĜí lesk, seker tĜesk, do dravých proudĤ Ohia rudochkles. :/ Podzimní bouĜe nad Ĝekou burácí, prázdné kanoe se tam se potácí /: Indián, stepi pán, do vČþných lovišĢ je povolán.:/
Já budu chodit po špiþkách D G 1. ZavĜi oþi a jdi spát, Emi A vždyĢ už bude brzo den, D G nech si o mnČ nČco zdát, Emi A aĢ je krásný ten tvĤj sen. Emi A R. Já budu chodit po špiþkách, Emi A snad tČ tím nevzbudím, Emi A až slunce vyjde v tmách, G A polibkem tČ probudím. 2. Jdi si lehnout, aĢ už spíš, aĢ z toho snu nČco máš, ráno, až se probudíš, polibek mi taky dáš. R. Já budu chodit ..... 3. Rozhoć vlasy na polštáĜ a sni o mnČ krásný sen nebo ráno nepoznáš, že je tady nový den. Já budu chodit po špiþkách, já budu chodit po špiþkách, á .....
Jarní tání Hmi
Emi
D
1. Když první tání cestu snČhu zkĜíží G Emi F# Hmi a nad ledem se voda objeví, Emi D voĖavá zem se snČhem tiše plíží, G Emi F# Hmi tak nČjak líp si balím, proþ, bĤhví. G D R: PĜišel þas slunce, zrození a tratí, G D F# na kterejch potkáš kluky ze všech stran, Hmi Emi [: Hubenej Joe, ýára, Ušoun se ti vrátí, G F# Hmi oživne kemp, jaro, vítej k nám. :] 2. Kdo ví, jak voní zemČ, když se budí, pocit má vždy, jak zrodil by se sám, jaro je lék na Ĝeþi, co nás nudí, na lidi, co chtČj' zkazit život nám. R: 3. Zmrznout by mČla, kéž by se tak stalo, srdce tČch pánĤ, co je jim vše fuk, pak bych mČl nadČji, že i pĜíští jaro bude má zemČ zdravá jako buk. G F# Hmi R: + oživne kemp, jaro, vítej k nám ...
Jesse James G C G 1. Jesse James chlapík byl, hodnČ lidí odpravil, D vlaky pĜepadával rád, G C G boháþĤm umČl brát, chudákĤm dával zas, D G pĜál bych vám, abyste ho mohli znát. C G R: Jó, Jesse ženu svou tady nechal, ubohou, D a tĜi dČcka, Ĝíkám vám, G C G ale tenhle pĜítel hadí, ten vám Jesse zradí, D G já vím, tenkrát v noci prásk' ho sám. 2. Jednou vám byla noc, mČsíc tenkrát svítil moc, když tu vláþek zĤstal stát, kdekdo ví, že ten vlak pĜepad' James-kabrĖák Jesse sám, se svým bráchou akorát. R: 3. Jedenkrát Jesse James sedí doma za stolem a svým dČtem vypráví, Robert Ford v noþních tmách pĜiplíží se jako vrah a von vám Jesse Jamese odpraví. R: R:
Kdyby tady byla taková panenka G 1. /: Kdyby tady byla taková panenka, D7 G která by mČ chtČla. :/ C G /: Která by mČ chtČla syna vychovati, D7 G pĜitom pannou býti. :/ 2. /: Kdybych já ti mČla syna vychovati, pĜitom pannou býti. :/ /: Ty by jsi mČ musel kolébku dČlati, do dĜeva netíti. :/ 3. /: Kdybych já ti musel kolébku dČlati, do dĜeva netíti. :/ /: Ty bys mi musela košiliþku šíti, bez jahel a nití. :/ 4. /: Kdybych já ti mČla košiliþku šíti, bez jahel a nití. :/ /: Ty by si mČ musel žebĜík udČlati, až k nebeské výši. :/ 5. /: Kdybych já ti musel žebĜík udČlati, až k nebeské výši. :/ /: Lezli bysme spolu, spadli bysme dolĤ, byl by konec všemu. :/
Lachtani C F C Ami G C R: [: Lach, lach, lach, lach. :] C F C 1. Jedna lachtaní rodina Ami G C rozhodla se, že si vyjde do kina, F C jeli lodí, metrem, vlakem a pak tramvají Ami G C a teć u kina Vesmír lachtají, G C lachtaní úspory dali dohromady, G C G koupili si lístky do první Ĝady, C F C táta lachtan Ĝekl:"Nebudem tĜít bídu" Ami G C a pro každého koupil pytlík arašidĤ, ó. R: 2. Na jižním pólu je nehezky a tak lachtani si vyjeli na grotesky, tČšili se, jak bude veselo, když zaznČl gong a v sále se setmČlo, co to ale vidí jejich lachtaní zraky: sníh a mráz a snČhové mraky, pro veliký úspČch zmČna programu, dnes dáváme film ze života lachtanĤ, ó. R: 3. Táta lachtan vyskoþil ze sedadla, nevídaná zlost ho popadla: "Proto jsem se netrmácel pĜes celý svČt, abych tady v kinČ mrznul jako turecký med, doma zima, doma zima, všude jen chlad, kde má chudák lachtan relaxovat?" Nedivte se té lachtaní rodinČ, že pak rozšlapala arašidy po kinČ, jé. R: C F C 4. Tahle lachtaní rodina Ami G C od té doby nechodí už do kina, jé. R: [: Lach, lach, lach, lach, jé. :]
Míle a míle G C G Emi 1. Míle a míle jsou cest, které znám, G C D jdou trávou i úboþím skal, jsou cesty zpátky a jsou cesty tam, a já na všech s vámi stál, proþ ale blátem nás kázali vést a špínou tĜísnili šat? C D G Emi R: To ví snad jen déšĢ a vítr kolem nás, C D G ten vítr, co zaþal právČ vát. 2. Míle a míle se táhnou tČch cest a dál po nich zástupy jdou, kĜíže jsou bílé a lampiþky hvČzd jen váhavČ svítí tmou, BĤh ví, co rĤží, jenž dál mohly kvést, spí v hlínČ tČch práchnivých cest? R: 3. Dejte mi stéblo a já budu rád, i stéblo je záchranný pás, dejte mi flétnu a já budu hrát a zpívat a ptát se vás, proþ jen se údČl tak rád mČní v biþ a proþ že se má þlovČk bát. R:
Mississippi blues Ami Dmi 1. ěíkali mu Charlie a jako každej kluk Ami G Ami kalhoty si o plot potrhal, Dmi Ĝíkali mu Charlie a byl to Toma vnuk, Ami G Ami na plácku rád košíkovou hrál, C F kĜídou kreslil po ohradách plány dČtskejch snĤ, Dmi E až mu jednou ze tmy Ĝekli: konec je tvejch dnĤ, Ami Dmi nČkdo stĜelil zezadu a vrub do pažby vryl, Ami G Ami nikdo neplakal a nikdo neprosil. C Ami F G C R: Mississippi, Mississippi, þerný tČlo nese Ĝíþní proud, Ami F G C Ami Mississippi, Mississippi, po ní bude jeho duše plout. 2. ěíkali mu Charlie a jako každej kluk na trubku chtČl ve smokingu hrát, v kapse nosil kudlu a knoflíkovej pluk, umČl se i policajtĤm smát, odmaliþka dobĜe vČdČl, kam se nesmí jít, který vČci jinejm patĜí a co sám mĤže mít, že si do nČj nČkdo stĜelí jak do hejna hus, netušil, a teć mu Ĝeka zpívá blues. R: 3. Chlapec jménem Charlie, a jemu patĜí blues, ve kterým mu táta sbohem dal, chlapec jménem Charlie snad ušel cesty kus, jako slepý na kolejích stál, nepochopí jeho oþi, jak se mĤže stát, jeden že má ležet v blátČ, druhej klidnČ spát, jeho blues se naposledy Ĝekou rozletí, kdo vyléþí rány, smaže prokletí. R: C Ami R: + [: [: Mississippi, Mississippi ... :] :]
Mlýny G R: [: Slyším mlýny kámen, jak se otáþí, C G slyším mlýny kámen, jak se otáþí, H7 Emi já slyším mlýnský kámen, jak se otáþí, C D G D C otáþí, otáþí, otáþí. :] G C G 1. Ty mlýny melou celou noc a melou celý den, C7 G melou bez výhod a melou stejnČ všem, C G melou doleva jen a melou doprava, A D melou pravdu i lež, když zrovna vyhrává, G C G melou otrokáĜe, melou otroky, C G melou na minuty, na hodiny, na roky, H7 Emi C melou pomalu a jistČ, ale melou vþas, G D7 G já už slyším jejich hlas. R: 2. Ó, já, chtČl bych aspoĖ na chvíli být mlynáĜem, pane, já bych mlel, až by se chvČla zem, to mi vČĜte, umČl bych dobĜe mlít, já bych vČdČl komu ubrat, komu pĜitlaþit, ty mlýny þekají nČkde za námi, až zdola zazní naše volání, až zazní jeden lidský hlas: no tak už melte, je þas! R:
Mravenþí ukolébavka
C G Slunce šlo spát F G za hromádku klád C Ami G na nebi hvČzdy klíþí. C G F G Už nepracuj, mraveneþku mĤj, C G C schovej se do jehliþí. Slunce šlo spát za hromádku klád na nebi hvČzdy klíþí. Už nepracuj, mraveneþku mĤj, schovej se do jehliþí. C F R: Máš nožiþky C F den byl tak C F Pojć, lĤžko C F v plátku od
C G ubČhané, G tČžký. C G máš odestlané C macešky.
Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí. R: Máš nožiþky ... Spinká a sní mravenec lesní v hromádce u kapradí. Nespinká sám, s maminkou je tam, tykadlama ho hladí.
Na kameni kámen C 1. Jako suchej, starej strom, Fmaj7 jako všeniþící hrom, C jak v poli tráva Fmaj7 pĜipadá mi ten náš svČt, plnej Ĝeþí, Ami G C a þím víc, tím líp se mám. Fmaj7 R: Budem o nČco se rvát, Ami G až tu nezĤstane stát C na kameni kámen, Fmaj7 a jestli není žádnej BĤh, Ami G tak nás vezme zemČ - vzduch, C no, a potom amen. 2. A to všechno proto jen, že pár pánĤ chce mít den bohatší králĤ, pĜes všechna slova, co z nich jdou, hrabou pro kuliþku svou, jen pro tu svou. R: 3. Možná jen se mi to zdá, a po tČžký noci pĜijde, pĜijde hezký ráno, jaký bude, nevím sám, taky jsem si zvyk' na všechno kolem nás. R: C Fmaj7 Ami G C Laj la laj ...
Není nutno
C Dmi 1. Není nutno, není nutno aby bylo pĜímo veselo G7 C G7 hlavnČ nesmí býti smutno, natož aby se breþelo. C Dmi Chceš-li trap se, že ti v kapse zlaté mince nechĜestí G7 C nemít žádné kamarády, tomu já Ĝíkam neštČstí. Ami C R. Nemít prachy - nevadí. Nemít srdce - vadí. Zažít krachy - nevadí. Ami F G G7 Zažít nudu - jó to vadí, to vadí. /: Není nutno, není nutno aby bylo pĜímo veselo. HlavnČ nesmí býti smutno, natož aby se breþelo. :/
OkoĜ G 1. Na OkoĜ je cesta jako žádná ze sta, D7 G vroubená je stromama, když jdu po ní v létČ, samoten na svČtČ, D7 G G7 sotva pletu nohama, C G A7 D7 na konci té cesty trnité stojí krþma jako hrad, G tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, D7 G zaþli sobČ notovat. G D7 R: Na hradČ OkoĜi svČtla už nehoĜí, G D7 G bílá paní šla už dávno spát, D7 ta mČla ve zvyku podle svého budíku G D7 G G7 o pĤlnoci chodit strašívat, C G od tČch dob, co jsou tam trampové, A7 D7 nesmí z hradu pryþ, G D7 a tak dole v podhradí se šerifem dovádí, G D7 G on jí sebral od komĤrky klíþ. 2. Jednoho dne zrána roznesla se správa, že byl OkoĜ vykraden. nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes', nikdo nebyl dopaden, šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, místo aby hlídal, vášnivČ jí líbal, dostal z toho zimnici.
Oranžový expres C C7 1. Už z rodnýho ranþe vidím jen komín a stáj, hej, F C už z rodnýho ranþe vidím jen komín a stáj, G C rychlík v barvČ pomeranþe už mČ veze, tak good-bye. 2. Tak jako svČtla herny mČ stejnČ vždycky rozruší svit brzdaĜský lucerny, komáĜi jisker v ovzduší, a pak, když oranžovej expres mi houká do uší. Rec: "Helou, kam jedeš, tuláku?" "Nevím." "Na New York?" "Nevím." "Nebo na Nashville?" "Nevím, mnČ staþí, když slyším, jak ty pražce drncaj' dúdá-dúdá-dúdá-dúdá ..." 3. Sedím si na uhláku a vyhlížím pĜes okraje, ve svým tuláckým vaku šmátrám po lahvi Tokaje, píseĖ oranžovýho vlaku si zpívám do kraje. 4. Už z rodnýho ranþe nevidím komín a stáj, hej, už z rodnýho ranþe nevidím komín a stáj, rychlík v barvČ pomeranþe sviští na New York, good-bye.
Pampelišky A E Hora skrývá slunce pod klobouk, A E z oblakĤ do pampelišek fouk. E7 A A7 D Jak zlaté kvítí jasné hvČzdy jsou, Dmi A E A snad až k tobČ moje drahá dolétnou. Z oblakĤ až k tobČ doletí, podle nich budeš mít tĜi dČti. Ty budou krásné tak, jako jsi ty, dobrou noc, má drahá, tak už spi. Kouzelná je Ĝeka na horách, po ní plul jsem, jako v mátohách. Tys byla krásná, první láska má, mnČ se zdá, že se na mČ z nebe usmíváš. Vzdálená je dráha na horách, po ní bloudím, jako v mrákotách, mČl jsem tČ rád, byla jsi láska má, mnČ se zdá, že se na mČ z nebe usmíváš. Tichá píseĖ nese se nocí ostrejch hochĤ toulavejch srdcí. (od chlapcĤ kol ohnČ sedících.) Umlkla banja, ztichly kytary, sbohem bud, mé krásné dČvþe z Montany. Tam v kolíbce malý hošík spí, pĜemýšlím, o þem tak asi sní. ZdČdil mou hĤl a tornu toulavou,. pĤjde tam, kde pampelišky zlaté jsou.
PetČrburg Ami F E Ami 1. Když se snáší noc na stĜechy Peterburgu padá na mČ žal F E Ami zatoulaný pes nevzal si ani kĤrku chleba kterou jsem mu dal C R: [:Lásku moji F nad sklenkou Ami havran usedá
Dmi kníže D#dim vodky
E Igor si bere H7 E hraju si s revolverem F E Ami na stĜechy PetČrburgu þert aby to spral:]
Ami F E Ami 2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záĜi þervánkĤ F E Ami moje duše široširá stepi máš na kahánku C R: [:Mému žalu F vy jste tím Ami vy jste tím
Dmi E na svČtČ není rovno D#dim H7 E vinna NadČždo Ivanovno F E Ami vinna až mČ zítra najdou s dírou ve spánku:]
Pijte vodu C R: [: Pijte vodu, pijte pitnou vodu, G C pijte vodu a nepijte rum! :] C 1. Jeden smutný ajznboĖák G C pil na pátém nástupišti ajrkoĖak, C huba se mu slepila G C a diesellokomotiva ho zabila. R: 2. V rodinČ u BecherĤ pijou becherovku pĜímo ze džberĤ, proto všichni Plíhali a BecheĜi mají trable s játrama a páteĜí. R: 3. Pil som vodku znaþky Gorbaþov a potom povedal som všeliþo a vo–aþo, vyfásol som za to tri roky, teraz pijem chlórované patoky. R: 4. Jestes my chlopci z Warszawy, chodime pociagem za robotou do Ostravy, štery litry vodky i mnužstvo piv, bardzo fajny kolektiv. R: 5. Jedna paní v Americe ztrapnila se pĜevelice, vypila na ex rum, poblila jim Bílý dĤm. R:
PíseĖ zhrzeného trampa C G PonČvadž nemám kanady F C a neznám písnČ z pamp F C G7 C G7 ho, ho, ho - neznám písnČ z pamp Vylouþili mČ z osady, že prý jsem houby tramp Ho, ho, ho - že prý jsem houby tramp Napsali si do cancákĤ, jen aĢ to každej ví, vylouþený z Ĝad þundrákĤ, ten frajer libový C G Ami ®:Já jsem ostuda traperĤ, F C já mám rád operu, G C G7 já mám rád jazz-rock C G Ami Chodím po svČte bez nože, F C G C to prý se nemože, to prý jsem cvok F C Já jsem nikdy neplul na šífu D7 G G7 a všem šerifĤm jsem Ĝíkal, ba ne, pane C E7 Ami Já jsem ostuda trempĤ, F C G7 C,G,C Já když chlempu,tak v autokempu Povídal mi frajer Džou, jen žádný legrácky jinak schytneš na bendžo, þestný þundrácky A prý se mĤžu vrátit zpČt až dám se do cajku A odĜíkám jim naspamČt akordy na vlajku A tak teć chodím po svČte a mám zaracha Na vandr chodím k MarkétČ a dávám si bacha Dokud se trampské úĜady nepouþí z chyb Zpívám si to svý nevadí a zase bude líp
Pískající cikán G Ami Hmi Ami 1. Dívka loudá se vinicí, G Ami Hmi Ami tam, kde zídka je nízká, G Ami Hmi tam, kde stráĖ konþí vonící, C G C G C D tam písniþku nČkdo píská. 2. Ohlédne se a "Propána!", v stínu, kde stojí líska, švárného vidí cikána, jak leží, písniþku píská. 3. Chvíli tam stojí potichu, písniþka si jí získá, domĤ jdou spolu do smíchu, je slyšet cikán, jak píská. 4. Jenže tatík, jak vidí cikána, pČstí do stolu tĜíská, "AĢ táhne pryþ, vesta odraná, groš nemá, nČco ti spíská." 5. Teć smutnou dceru má u vrátek, jen BĤh ví, jak se jí stýská, "kéž vrátí se mi zas nazpátek ten který v dálce si píská." 6. Pár šidel honí se po louce, v trávČ rosa se blýská, cikán, rozmarýn v klobouce, jde dál a písniþku píská. 7. Na závČr zbývá už jenom Ĝíct, v þem je ten kousek štístka: peníze þasto nejsou nic, má víc, kdo po svém si píská ...
Pochod marodĤ Dmi F C Bb Dmi 1. Krabiþka cigaret a do kafe rum, rum, rum, F C Bb Dmi dvČ vodky a fernet a teć, doktore, þum, þum, þum, Gmi Bb Dmi Gmi Bb A chrapot v hrudním koši, no to je zážitek, Dmi F C Bb Dmi my jsme kámoši ĜidiþĤ sanitek, -tek, -tek. 2. MČli jsme ledviny, ale už jsou nadranc, -dranc, -dranc, i tČlní dutiny už ztratily glanc, glanc, glanc, u srdce divný zvuk, co je to, nemám šajn, je to vlastnČ fuk, žijem fajn, žijem fajn, fajn, fajn. Dmi F C F R: Cirhóza, trombóza, dávivý kašel, Gmi Dmi A Dmi tuberkulóza - jó, to je naše! F C F neuróza, skleróza, ohnutá záda, Gmi Dmi A Dmi paradentóza, no to je paráda! Gmi Dmi C F Jsme slabí na tČle, ale silní na duchu, Gmi Dmi A Dmi žijem vesele, juchuchuchuchu! 3. Už kolem nás chodí pepka mrtvice, -ce, -ce, tak pozor, marodi, je zlá velice, -ce, -ce, zná naše adresy a je to þiperka, koho chce, najde si, ten natáhne perka, -rka, -rka. 4. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo, -lo, medici vylezou na naše tČlo, -lo, -lo, budou nám Ĝezati ty naše vnitĜnosti a pĜitom zpívati ze samé radosti, -sti, -sti. R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý kašel, tuberkulóza, hele, já jsem to našel! Neuróza, skleróza, kĜiviþná záda, paradentóza, no to je paráda! Byli slabí na tČle, ale silní na duchu, žili vesele, než mČli poruchu.
Potulní kejklíĜi
Ami Emi Ami Emi 1. Potulní kejklíĜi jdou zasnČženou plání, Ami Emi Ami Emi v obitém talíĜi vaĜí vítr ke snídani, C G s cviþenou opiþkou na rameni, Ami Dmi G C E7 životem malinko unaveni, Ami Emi Ami Emi Ami Emi potulní kejklíĜi jdou bílou plání. 2. V kovárnČ na kraji vsi všechen sníh už ztál, dobrý kováĜ odžene psy a pozve je dál, sláma je postelí i peĜinou a oni jeden k druhému se pĜivinou a zítra na návsi zaþíná candrbál. Ami Emi Ami Emi Ami Emi C G R: KejklíĜi, kejklíĜi jdou. 3. Po schodech kostela poskakuje míþ, muž s tváĜí andČla ohýbá železnou tyþ a krásná dívka jménem Marína zatanþí tanec pohanského bĤžka Odina a zítra po polednách budou zase pryþ. 4. Vozíþek z lipových dĜev po hlínČ drkotá, þervená nepokojná krev je erbem života, všechno, co chceme, leží pĜed námi za devatero poli, devatero Ĝekami, nad zimní krajinou slunce blikotá. R: R: R:
Poutník a dívka
A 1. Kráþel krajem poutník, šel sám, D A kráþel krajem poutník, šel sám, C# F#mi kráþel krajem poutník, kráþel sám, H H7 E4sus E7 tu potkal dívku, nesla džbán, pĜistoupil k ní a pravil: 2. "Ráchel, Ráchel, žízeĖ mČ zmáhá, Ráchel, Ráchel, žízeĖ mČ zmáhá, Ráchel, Ráchel, žízeĖ mČ zmáhá, tak pĜistup blíže, nehodná, a dej mi pít," a ona: 3. "Kdo jsi, kdo jsi, že mi Ĝíkáš jménem, kdo jsi, kdo jsi, že mi Ĝíkáš jménem, kdo jsi, kdo jsi, že mi Ĝíkáš jménem, já tČ vidím poprvé, odkud mČ znáš?" 4. Ráchel, Ráchel, znám víc než jméno, Ráchel, Ráchel, znám víc než jméno, Ráchel, Ráchel, znám víc než jméno," pak se napil, ruku zdvih' a kráþel dál. 5. Ten džbán, ten džbán ten džbán, ten džbán ten džbán, ten džbán v onu chvíli zazáĜil
z nepálené hlíny, z nepálené hlíny, z nepálené hlíny kovem ryzím.
6. Kráþel krajem poutník, šel sám, kráþel krajem poutník, šel sám, kráþel krajem poutník, kráþel sám, H E A D A aþ byl chudý, nepoznán, pĜece byl král.
Pramínek vlasu
D Hmi Emi A 1. Až mČsíc rozlije svČtlo své po kraji D Hmi Emi A a hvČzdy Ĝeknou, že þas je jít spát, D Hmi Emi A pramínek vlasĤ jí ustĜihnu potají, D G7 D A7(-) komu - no pĜece té, kterou mám rád. 2. Pramínek vlasĤ jí ustĜihnu potají, já blázen pod polštáĜ chci si ho dát, aþkoliv sny se mi zásadnČ nezdají, vČĜím, že dnes v noci budou se zdát. C D R: O sny mČ pĜipraví teprve svítání, C D zpČv ptákĤ v oblacích a modré nebe, G7 D od vlasĤ, jichž jsem se dotýkal ve spaní, Bb7 A7 nový den nĤžkama odstĜihne tebe. 4. Na bílém polštáĜi, do kroužku stoþený, zbude tu po tobČ pramínek vlasĤ, nebudu vstávat, dál chci ležet zasnČný, je totiž nedČle a mám dost þasu, G7 D G7 A7 D je totiž nedČle a mám dost þasu.
Proklatej vĤz
C G Ami 1. ýtyĜi (jen tĜi) (jen dvČ) bytelný kola F Emi G má náš proklatej vĤz, C F C G C F C G tak ještČ pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, C G C F C a tak zpívej o Santa Cruz. F C R: Polykej whisky a zvíĜenej prach, G C nesmí nás porazit strach, F C až pĜejedem támhleten pískovej plát, D7 G C pak nemusíš se už rudochĤ bát. Rec: "Georgi, už jsem celá roztĜesená, zastav!" "Zalez zpátky do vozu, ženo!" 2.=1. R: Rec: "Tatínku, tatínku, už mám plnej noþníþek!" "ProbĤh, to není noþníþek, to je soudek s prachem!" 3.=1. R: Rec: "Synu, vždyĢ jedeme jak s hnojem!" "Jó, koho jsem si naložil, toho vezu!" 4. Už jen jediný kolo má náš proklatej vĤz, tak ještČ pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej o Santa Cruz. R: Rec: "Georgi, zastav, já se strašnČ bojím IndiánĤ!" "Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlþ!" 5. Už ani jediný kolo nemá náš proklatej vĤz, tak ještČ pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, a tak zpívej o Santa Cruz. R:
PĜítel A E 1. Jestlipak vzpomínáš si ještČ na ten þas, D E táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás, Hmi D vrabci nám jedli z ruky, život šel bez záruky, A E/G# ale taky bez pĜíkras. 2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svČt, zdál se nám opojný jak dvacka cigaret a všechna tajná pĜání plnila se na poþkání anebo rovnou hned. Hmi D R: Kam jsme se podČli, kam jsme se to podČli, A E F#mi kde je ti konec, mĤj jediný pĜíteli, Hmi E zmizels' mi, nevím kam, F#mi7 D A E/G# D/F# A E sám, sám, sám, jsem tady sám. 3. Jestlipak vzpomínáš si ještČ na tu noc, jich bylo pČt a tys' mi pĜišel na pomoc, jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber nezĤstalo pĜíliš moc. 4. Dneska už nevím, jestli pĜibČh' by jsi zas, jak tČ tak slyším, máš už trochu vyšší hlas a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší, no a co, vem to ćas. R: Kam jsme se podČli, kam jsme se to podČli, kde je ti konec, mĤj nejlepší pĜíteli, zmizels' mi, nevím kam, sám, sám, sám, peru se teć sám. 5. Jestlipak vzpomínáš si ještČ na ten rok, každá naše píseĖ mČla nejmíĖ tĜicet slok a my dva jako jeden ze starých reprobeden pĜes moĜe jak pĜes potok. 6. TvĤj dČda Ĝíkal: ono se to uklidní, mČl pravdu, pĜišla potom spousta malých dní a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal, a tobČ i to poslední.
R: Kam jsme se podČli, kam jsme se to podČli, kde je ti konec, mĤj bývalý pĜíteli, zmizels' mi, nevím kam, sám, sám, sám, zpívám tu teć sám. 7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs' byl, jenom mi netvrć, že tČ život nauþil, þlovČk, to není páþka, kterou si, kdo chce, maþká, to už jsem dávno pochopil. 8. A taky vím, že srdce rukou nechytím, jak jsem se zmČnil já, tak zmČnil ses i ty, a pĜesto líto je mi, že už nám nad písnČmi spoleþný slunko nesvítí. R: Kam jsme se podČli, kam jsme se to podČli, kde je ti konec, mĤj jediný pĜíteli, zmizels' mi, nevím kam, sám, sám, sám, jsem tady sám.
Ráda se miluje Ami G C F Emi Ami R: Ráda se miluje, ráda jí, ráda si jenom tak zpívá, G C F Emi Ami vrabci se na plotČ hádají, kolik že þasu jí zbývá. F C F C E 1. Než vítr dostrká k útesu tu její legraþní bárku Ami G C F Emi Ami a Pámbu si ve svým notesu udČlá jen další þárku. R: 2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce, že naše duše nás pĜežijí v jinaþí tČlesný schránce. R: 3. ÚplnČ na konci paseky, tam, kde se ozvČna tĜíští, sedí šnek ve snacku pro šneky - snad její podoba pĜíští. R:
Rikatádo
G Gdim D7 Chlapci z Rikatáda ženou svoje stáda k mexické hranici Ami D7 G zem se silnČ tĜese, stromy padaj v lese, pĜed pistoli míĜící G7 C V srdci nosí lásku, každý má svou krásku, pistol' nízko u boku D7 G D7 G Neznaj strachu z Estakáda, zpívají si do kroku: Ref: G Gdim D7 Rikatádo, jak tornádo, letí širou stepí Fis7 HmiD7 konČ Ĝiþí, chlapci kĜiþí, štČstí se na nČ lepí G E Ami Rikatádo velmi rádo mává sombrerem nad hlavou Bdim Hmi Emi Ami D7 G Rikatádo, jak tornádo stále hýĜí náladou. Z Rikatáda chlapci prerijní jsou dravci, když to v baru neklape sem tam pistol' hlesne, falešný hráþ klesne, pera lítaj z kanape PĜi grogu, whisky, ginu mají z toho psinu, šĢouchají se do bĜicha a pak celé Rikatádo zpívá píseĖ do ticha Ref: Rikatádo ...
Rosa na kolejích C F6 F#6 G6 C Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub, F6 F#6 G6 C tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál, F6 G6 Ami Cdim pĜede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží F6 F#6 G6 C podivnej pták, pták nebo mrak. Ref: F6 G6 F6 C Tak do toho šlápni, aĢ vidíš kousek svČta, F6 G6 F6 C vzít do dlanČ dálku zase jednou zkus, F6 G6 F6 C telegrafní dráty hrajou ti už léta F6 F#6 G6 F#6 F6 C to nekoneþnČ dlouhý monotónní blues, F6 F#6 G6 F6 F#6 C je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích. Pajda dobĜe hlídá pocestný, co se nocí toulaj', co si radši poþkaj', až se stmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagátČ nosí celej svĤj dĤm, deku a rum. Ref: Tak ... C F6 F#6 G6 F6 F#6 C nohama stíráš rosu na kolejích ...
RĤžiþka F C 1. Krásná rĤže v sadu kvetla F C u besídky ve chvojí, F Dmi G7 C ta mé milé hlavu spletla, F C F C F C chtČla ji mít v pokoji, F Dmi G7 C ta mé milé hlavu spletla, Bb F Dmi C F chtČla ji mít v pokoji. 2. Vykrad' krásnou mČsíþek když mČ mČsíþek když mČ
jsem se v noci z domu rĤži uloupit, mi svítil k tomu, chytnou, budu bit, mi svítil k tomu, chytnou, tak budu bit.
3. Pak jsem s rĤží k milé spČchal, na okénko zaĢukal, pantofle jsem venku nechal na polštáĜ ji ruži dal, pantofle jsem venku nechal, na polštáĜ jí tu rĤži dal. 4. Ráno do bot rosa padla, posel dobré pohody, milá pláþe - rĤže zvadla, nedala ji do vody, milá pláþe - rĤže zvadla, nedala ji, ach, do vody.
Ryl jen, celej den ryl Ami 1. Já každý ráno v sedm hodin vstal E7 Ami E7 a krumpáþ s lopatou vyfasoval, Ami pak s partou, která makat dovede, E jsem došel tam, co tunel povede. E7 Ami E7 Ami R: A ryl jen, celej den ryl, G Ami já ryl jen, celej den ryl, C E7 abych dĜív, než do svý boudy pudu spát, Ami Ami/G Ami/F E7 þaj v kantýnČ moh' si dát, Ami E7 Ami já ryl jen, celej den ryl, celej den, E7 Ami E7 Ami jak krtek celej den jen ryl. 2. Kdo netrhal skálu, tČžko pochopí, co sám dynamit nČkdy natropí, když jednou náhle došlo k výbuchu, Jim Goff vyletČl majli do vzduchu. R: 3. A když z tý vejšky zas na zem si kec', pĜedák McCane ho popad' za límec: "Tak se mi zdá, že línej jsi jak veš, mnČ ve vzduchu se flákat nebudeš!" R: 4. Teć po létech, když veþer sedím sám, na starý dobrý þasy vzpomínám, zas slyším tmou, jak rány dunČly, když ve skalách jsem lámal tunely. R:
Sarajevo
Emi Ami/F# 1. PĜes haliþské plánČ vane vítr zlý, H7 Emi to málo, co jsme mČli, nám vody sebraly, Ami/F# jako tažní ptáci, jako rorýsi H7 Emi letíme nad zemí, dva modré dopisy. Emi Ami R: JeštČ hoĜí oheĖ a praská dĜevo, D7/F# G H7 ale už je þas jít spát, Emi Ami tamhle za kopcem je Sarajevo, H7 Emi tam budeme se zítra ráno brát. 2. FaráĜ v kostele nás sváže navČky, vČnec tamaryšku pak hodí do Ĝeky, voda popluje zpátky do moĜe, my dva tady dole a nebe nahoĜe. R: 3. Postavím ti dĤm z bílého kamení, dubovými prkny on bude roubený, aby každý vČdČl, že jsem tČ mČl rád, postavím ho pevný, navČky bude stát. R: JeštČ hoĜí oheĖ a praská dĜevo, ale už je þas jít spát, tamhle za kopcem je Sarajevo, tam zítra budeme se, lásko, brát ...
Sáro! Ami Emi F C Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo F C F G že tĜi andČlé Boží k nám pĜišli na obČd Ami Emi F C Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo F C F G mi chybí abych tvojí duši mohl rozumČt? Sbor kajícných mnichĤ jde krajinou v tichu a pro všechnu lidskou pýchu má jen pĜezíravý smích A z prohraných válek se vojska domĤ vrací Však zbranČ stále burácí a bitva zuĜí v nich Vévoda v zámku þeká na balkónČ až pĜivedou mu konČ a pak mává na pozdrav A srdcová dáma má v každé ruce rĤže Tak snadno poplést mĤže sto urozených hlav Královnin šašek s pusou od povidel sbírá zbytky jídel a myslí na útČk A v podzemí skrytí slepí alchymisté už objevili jistČ proti povinnosti lék Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit o tajemstvích noci ve tvých zahradách A já - potulný kejklíĜ, co svázali mu ruce teć hraju o tvé srdce a chci mít tČ nadosah Ami Emi F C Sáro, Sáro, pomalu a línČ F C F G s hlavou na tvém klínČ chci se probouzet F C F C Sáro, Sáro, Sáro, rosa padá ráno F C F G a v poledne už možná bude jiný svČt F C F C Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro! F Dmi Cmaj AndČlé k nám pĜišli na obČd
Severní vítr C Ami 1. Jdu s dČravou patou, mám horeþku zlatou, F C jsem chudý, jsem sláb a nemocen Ami a hlava mnČ pálí, tam v modravé dáli F G7 C se leskne a tĜpytí mĤj sen. 2. Kraj pod snČhem mlþí, tam stopy jsou vlþí, tam zbyteþnČ budeš mi psát, sám v dĜevČné boudČ sen o zlaté hroudČ já nechám si tisíckrát zdát. C C7 F C G7 R: Severní vítr je krutý, poþítej, lásko má, s tím, C C7 F C G7 C k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vĤbec nevrátím. 3. Tak zarĤstám vousem a já slyším je výt blíž už mají mou stopu, už si hrob a že stloukám
vlci už jdou sem, a blíž, vČtĜí, že kopu si kĜíž.
4. Zde leží ten blázen, chtČl dĤm a chtČl bazén a opustil tvou krásnou tváĜ, má plechovej hrnek, v nČm pár zlatej zrnek a nad hrobem polární záĜ. R:
Slavíci z Madridu Ami E Ami 1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneþní záĜe, E Ami horko a sváteþní šaty,vĜava a zpocený tváĜe. E Ami Vím, co se bude dít, býk už se v ohradČ vzpíná, E Ami kdo chce, ten mĤže jít, já si dám sklenici vína. Dmi Ami R: ŽízeĖ je veliká, život mi utíká, E Ami nechte mČ pĜíjemnČ snít. Dmi Ami Ve stínu pod fíky poslouchat slavíky, E Ami zpívat si s nima a pít. 2. Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mnČ zhlídla. Oþi jako dvČ studny, vlasy jak havraní kĜídla. DobĜe vím, co znamená pád do nástrah dívþího klína, nČkdo má pletky rád, já radši sklenici vína. R: R:
Spinkej G C 1. Už se konþí den, už je þas k spánku, G C zdi se barví od þervánkĤ, G Emi D hleć, už lampáĜ svČtla rozsvČcí, G C tak si doþti stránku, zavĜi knížku, G C honem hupky do pelíšku, G Emi D koĢata už dávno vrní za pecí. G C R: Tak spinkej, aĢ ve tvých snech G C rĤže kvetou, voní mech, G Emi D princeznu si Honza bude brát, G C až pĤlnoc prostĜe sítČ, G C na vlásky políbí tČ, G Hmi D vždyĢ i tvá máma musí spát. 2. Západ rudou barvu ztrácí, od Ĝeky se táta vrací, musím jít, je jistČ hladový, až se usmČje, tak na chvilenku oþí si mu všimni, synku, snad jednou budeš taky takový. R:
Stará archa D A7 D R: Já mám kocábku náram, náram, náram, A7 D kocábku náram, náramnou. D A7 D Já mám kocábku náram, náram, náram, A7 D kocábku náram, náramnou Archa má cíl, archa má smČr, A7 D plaví se k Araratu na sever Já mám kocábku náram, náram, náram, kocábku náram, náramnou Já mám kocábku náram, náram, náram, kocábku náram, náramnou D Pršelo a blejskalo se sedm nedČl, A7 D kocábku náram, náramnou Noe nebyl pĜekvapenej, on to vČdČl A7 D kocábku náram, náramnou Ref: Já mám .. Šem, Ham a Jáfet byli bratĜi rodní, kocábku náram, náramnou, Noe je zavolal ještČ pĜed povodní kocábku náram, náramnou, Kázal jim naložit ptáky, savce kocábku náram, náramnou, ryby nechte, zachrání se samy hladce, kocábku náram, náramnou. Ref: Já mám ... PĜišla bouĜe, zlámala jim pádla, vesla, kocábku náram, náramnou, v tom pĜilétla holubice, snítku nesla kocábku náram, náramnou. Když pĜistáli, vyložili náklad celý, kocábku náram, náramnou, ještČ, že tu starou, dobrou archu mČli kocábku náram, náramnou. Ref: Já mám...
Strom Ami G 1. Polní cestou kráþeli šumaĜi do vísky hrát, Ami G svatby, pohĜby tahle cesta poznala mnohokrát, F G Ami po jedné svatbČ se chudým lidem synek narodil F G E a táta mu u prašný cesty života strom zasadil. A R: A on tam stál, a on tam stál, F#mi a koukal do polí, a koukal do polí, D E a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí, A F#mi D Dmi korunu mČl, korunu mČl, i když ne ze zlata, A E A a jeho pokladem byla tráva stĜapatá. 2. Léta bČží a na ten pĜíbČh si už nikdo nevzpomnČl jen košatý strom se u cesty ve vČtru tiše chvČl, a z vísky bylo mČsto a to mČsto zaþlo chtít asfaltový koberec až na námČstí mít. R: 3. Že strom v cestČ plánované, to malý problém byl, ostrou pilou se ten problém snadno vyĜešil, tak naposled se do nebe náš strom pak podíval a tupou ránu do vČtvoví už snad ani nevnímal. R: 4. PĜi stavbČ se objevilo, že a tak kousek od nové cesty dČtem a výletníkĤm z výšky a jen pĜítel vítr si o nČm hrál.
silnice bude dál, smutný paĜez stál, nikdo nemával píseĖ na strništích z nouze
R: Jak tam stál, stál tam sám, a koukal do polí, a koukal do polí, a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí, korunu mČl, korunu mČl, i když ne ze zlata, a jeho pokladem byla tráva stĜapatá ...
Šestnácté století
C G7 C Bože, jak to letí, v šestnáctým století byl na svČtČ ráj. G7 C C7 Jezdili na koni, Ĝíkali si: Oni, když maj, tak si daj! G7 C D# G7 Nikdo se nermoutil, nekrad a neloudil, každej byl na svČtČ rád. C G7 C C7 Lidi si pĜávali, lidi si dávali na trumpety hrát. R:
F C ChtČl bych se vrátit zpČt aspoĖ o tĜista let, F tenkrát to bejvalo krásný, tenkrát byl jinaþí svČt. F F C
C Na lokte mČĜili, srdce si svČĜili, tenkrát si lidi jen plácli C F a pak si vČĜili. Kdo nemČl protekci v rytíĜský konfekci žil zasmušile. Nebyly plátČný, byly jen drátČný beze švĤ košile. Bylo to fakticky veskrze praktický, když bylo všechno z plechu. Jakpak je rytíĜi, když ve svým krunýĜi má chytat blechu? R:
ChtČl bych se vrátit zpČt . . . . .
Mladému rytíĜi když zaþne rĤst chmýĜí, dČlá neplechu. K vánocĤm od táty dostane na šaty tĜi metry plechu. Dá si ho zválcovat, v brnČní zpracovat, pak si v nČm chladí nervy. Když se chce vymoþit, tak na to musí mít klíþ na konzervy. R:
ChtČl bych se vrátit zpČt . . . . .
G7
Šneþí blues
G C7 G D/F# G C G D7 1. Jednou jeden šnek šílenČ se lek', G G7 C Cmi nikdo už dnes neví, z þeho se tak zjevil, G C7 D7 G D7 že se dal hned na útČk. 2. PĜes les a mýtinu rychlostí pĤl metru za hodinu, z ulity pára, ohnivá þára, mČl cihlu na plynu. 3. Ale v jedné zatáþce, tam v mechu u svlaþce, udČlal šnek chybu, nevyhnul se hĜibu, nevyhnul se bouraþce. 4. Hned sebČhl se celý les a dali šneka pod paĜez, tam v tom lesním stínu, jestli nezahynul, tak leží ještČ dnes. 5. A kdyby použil vĤz anebo autobus, [: nebylo by nutné zpívat tohle smutné, smutné šneþí blues. :]
Tereza C D G 1. Ten den, co vítr listí z mČsta svál, C D Emi mĤj džíp se vracel, jako by se bál, C D G že asfaltový moĜe odliv má C D E a stáj že svýho konČ nepozná. G D R: ěekni, kolik je na svČtČ, kolik je takovejch mČst, Ami Emi Ĝekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest, G D tenkrát, když jsi mi, Terezo, Ĝekla, že ráda mČ máš, Ami Emi tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibkĤ dáš D G naposled, naposled. 2. Já z dálky vidČl mČsto v slunci stát a dál jsem se jen s hrĤzou mohl ptát, proþ vítr mlátí spoustou okenic, proþ jsou v ulici auta, jinak nic? R: 3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odnČkud nČžný tón flaut a v závČji starýho papíru válej' se þerný klapky z klavíru. R: 4. Tak loudám se tím hrozným mČstem sám a vím, že Terezu už nepotkám, jen já tu zĤstal s prázdnou ulicí a vosamČlý mČsto mlþící. R:
TČšínská Ami Dmi F E Ami Dmi F E Ami 1. Kdybych se narodil pĜed sto lety v tomhle mČstČ, Dmi F E Ami Dmi F E Ami u LarischĤ na zahradČ trhal bych kvČty své nevČstČ, C Dmi moje nevČsta by byla dcera ševcova F C z domu KamiĖskich odnČkud ze Lvova, Dmi F E Ami Dmi F E Ami kochal bym ja i piešþil, chyba lat dwiešþie. 2. Bydleli bychom na nejhezþí ze všech mluvila by polsky pár slov nČmecky, jednou za sto let
Sachsenbergu v domČ u žida Kohna, tČšínských šperkĤ byla by ona, a trochu þesky, a smála by se hezky, zázrak se koná, zázrak se koná.
3. Kdybych se narodil pĜed sto lety, byl bych vazaþem knih, u ProhazkĤ dČlal bych od pČti do pČti a sedm zlatek za to bral bych, mČl bych krásnou ženu a tĜi dČti, zdraví bych mČl a bylo by mi kolem tĜiceti, celý dlouhý život pĜed sebou, celé krásné dvacáté století. 4. Kdybych se narodil pĜed sto lety v jinaþí dobČ, u LarischĤ na zahradČ trhal bych kvČty, má lásko, tobČ, tramvaj by jezdila pĜes Ĝeku nahoru, slunce by zvedalo hraniþní závoru a z oken vonČl by sváteþní obČd. 5. Veþer by znČla od Mojzese melodie dávnovČká, bylo by léto tisíc devČt set deset, za domem by tekla Ĝeka, vidím to jako dnes: šĢastného sebe, ženu a dČti a tČšínské nebe, ještČ že þlovČk nikdy neví, co ho þeká, Ami Dmi F E Ami Dmi F E Ami na na na ...
To máme mládež A(E) Jen zpívají si rock a zpívají si rock no já Vám povím, milá paní, škoda pro nich slov. E A E R: To máme mládež, to máme mládež H A doma Ĝezali je málo, jak se zdálo H E kam to vede se ptám. To vþera jeden kluk mČ sednout nepustil a vymlouval se na frakturu, to je jejich styl. R: To máme mládež... sólo kytara Ty holky jen tak tak se vejdou do svejch džín a tyhle jejich mini, mini, já jsem z toho hyn. R: To máme mládež... A všechno chtČjí hned a všechno vČdí líp a když jim þlovČk moudĜe radí, mají na to vtip. R: To máme mládež... No já Vám povídám, my byly jinaþí, i když se o nás taky neslo naší pavlaþí. R: To máme mládež... [: Jó, kam to vede se ptám. :]
Trpasliþí svatba G C G 1. V lese, jó v lese na jehliþí, A D7 koná se svatba trpasliþí, G C H7 žádná divná vČc to není, C C#dim G Emi A D7 Šmudla už má po vojnČ a tak se žení. Malou má ženu, malinkatou, s malým vČnem, malou chatou. Už jim chodČj' telegrámky, už jim hrajou Mendelssohna na varhánky. G D R. Protože láska, láska, D protože láskou hoĜí i D a kdo se v téhle vČci D ten aĢ se dívá, co se
G láska v každém srdci klíþí, G to srdce trpasliþí G jednoduše neopiþí, G D D7 dČje v lese na jehliþí.
2. Mají tam lásku, jako trámek, pláþe tchyĖka, pláþe tchánek, štČstíþko pĜejou mladí, staĜí, v papinovČ hrníþku se maso vaĜí. Pijou tam pivo popovický, (ale jen malý), Šmudla se polil, jako vždycky, Kejchal kejchá na Profouse, jedí hrášek s uzeným a nafouknou se. R. Protože láska, ..... 3. = 1.
TĜi citrónky C 1.
Ami
Dmi
G C
Ami
Dmi
G
V jedné moĜské pustinČ ztroskotal parník v hlubinČ, C
Ami
Dmi
G
C
jenom tĜi malé citrónky zĤstaly na hladinČ.
Ref.:
C Ami Dmi G :Rýba roba,Rýba roba,Rýba roba þuþu : 3x C zĤstaly na hladinČ.
2. kysele,
Jeden z nich povídá: „PĜátelé, netvaĜte se tak vždyĢ je to pĜece veselé, že nám patĜí moĜe celé.“
3. A tak se citrónky plavili dál, jeden jim k tomu na kytaru hrál, a tak se plavili do dáli, až na ostrov korálový.
4. Tam je však stihla nehoda zlá, byla to moĜská pĜíšera, sežrala citrónky i s kĤrou, zakonþila tak baladu mou.
TĜi þuníci
C V ĜadČ za sebou, tĜi þuníci jdou Ami Ģápají se v blátČ cestou necestou Dmi G7 Kufry nemají, cestu neznají Dmi G7 Vyšli prostČ do svČta a vesele si zpívají Ref: Uiiiiii ui uiiiii, ui ui ui ui, uiiii .. Levá pravá teć, pĜední zadní už, tĜi þuníci jdou, jdou, jako jeden muž Žito chĜoupají, ušima bimbají Vyšli prostČ do svČta a vesele si zpívají Auta jezdí tam, náklaćáky sem TĜi þuníci jdou jdou rovnou za nosem Lidé zírají, dĤvod neznají Proþ ti malí þuníci tak vesele si zpívají Když se spustí déšĢ, roztrhne se mrak, k sobČ pĜitulí se þumák na þumák Blesky blýskají, kapky pleskají Oni v dešti, nepohodČ vesele si zpívají Když kopýtka pálí, když jim dojde dech sednou ku studánce na vysoký bĜeh Do vody koukají, kopýtka máchají Chvilinku si odpoþinou a pak dál se vydají Za tu spoustu let co je svČtem svČt PĜešli zemČkouli tĜikrát tam a zpČt V Ĝade za sebou, hele támhle jdou Pojćme s nima zaspívat si jejich píseĖ veselou.
TĜi kĜíže Dmi C Ami 1. Dávám sbohem všem bĜehĤm proklatejm, Dmi Ami Dmi který v drápech má ćábel sám, C Ami bílou pĜídí šalupa "My Grave" Dmi Ami Dmi míĜí k útesĤm, který znám. F C Ami R: Jen tĜi kĜíže z bílýho kamení Dmi Ami Dmi nČkdo do písku poskládal, F C Ami slzy v oþích mČl a v ruce, znavený, Dmi Ami Dmi lodní deník, co sám do nČj psal. 2. První kĜíž má pod sebou jen hĜích, samý pití a rvaþky jen, chĜestot nožĤ, pĜi kterým pĜejde smích, srdce-kámen a jméno Stan. R: 3. Já, Bob Green, mám tváĜe zjizvený, štČkot psa znČl, když jsem se smál, druhej kĜíž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. R: 4. TĜetí kĜíž snad vyvolá jen vztek, Fatty Rogers tČm dvoum život vzal, svČdomí mČl, vedle nich si klek' ... Rec: Snad se chtČl modlit: "Vím, trestat je lidský, ale odpouštČt božský, snad mi tedy BĤh odpustí ..." R: Jen tĜi kĜíže z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal, slzy v oþích mČl a v ruce, znavený, lodní deník,a v nČm, co jsem psal ...
Ukolébavka G G/F G/E G/F G 1. Den už se sešeĜil, už jste si dost užili, Ami Ami/G Ami/F# Ami/G Ami tak hajdy do peĜin, a ne, abyste tam moc Ĝádili, G G/F G/E G/F G zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, Ami Ami/G Ami/F# Ami/G Ami pĜejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo, G Emi Hmi Emi Ami D7 na na na ..., aby hĤĜ nebylo, to by nám staþilo. G C G D7 G R: Hajduly, dajduly, aby víþka sklapnuly, C G D7 G hajduly dajdy, každý svou peĜinu najdi, D7 G D7 G hajajajajajajaja, Kuba, Lenka, máma a já, C G zítra, dĜív než slunce zaþne hĜát ..., D7 G dobrou noc a spát. 2. V noci nČkdy chodí strach, srdce náhle dČlá buch-buchy, nebojte, já spím na dosah, když mČ zavoláte, zbiju zlé duchy, zítra je taky den, slunko mi to dneska slíbilo, pĜejme si hezký sen, a kéž by se nám to splnilo, na na na ..., aby hĤĜ nebylo, to by nám staþilo. D7 G D7 G R: + a spát, a spát ..
V jeslích dítČ spinká G C D7 1. V jeslích dítČ spinká, zpívej, G C A D7 v jeslích dítČ spinká, zpívej dál, G G7 C G v jeslích dítČ spinká, zpívej, E7 A7 D7 G když bludná hvČzda záĜí, tiše padá sníh. 2. Jaképak má vlásky, zpívej... 3. Vlásky zlatem svítí, zpívej... 4. Kdo se nad ním sklání, zpívej... 5. Maminka ho hlídá, zpívej... 6. Co ho v žití þeká, zpívej... 7. Bude jedním z lidí, zpívej...
Válka rĤží Dmi G Dmi A 1. Už rozplynul se hustý dým, derry down, hej, down-a-down, Dmi Gmi Dmi A nad ztichlým polem váleþným, derry down, F C A Dmi Dmi/C Bb A jen ticho stojí kolkolem a vítČz plení vlastní zem, Dmi Gmi A Dmi je válka rĤží, down, derry, derry, derry down-a-down. 2. Neþekej soucit od rváþe, derry down, hej, down-a-down, kdo zabíjí ten nepláþe, derry down, na tČle mrtvé krajiny se meþem píšou dČjiny, je válka rĤží, down, derry, derry, derry down, a-down. 3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down-a-down, dva rody živí jeden hnČv, derry down, kdo zmČĜí, kam se nahnul trĤn, zda k YorkĤm nebo k LancastrĤm, je válka rĤží, down, derry, derry, derry down, a-down. 4. Dva erby, dvojí korouhev, derry down, hej, down-a-down, však hlína pije jednu krev, derry down, aĢ ten þi druhý pĜežije, vždy nejvíc ztratí Anglie, je válka rĤží, down, derry, derry, derry down, a-down.
Vlaštovko leĢ C Ami 1. Vlaštovko, leĢ pĜes ýínskou zeć, F G pĜes písek pouštČ Gobi, C Ami oblétni zem, vyleĢ až sem, F G jen aĢ se císaĜ zlobí. Emi Ami Dnes v noci zdál se mi sen, F G že ti zrní nasypal Ludwig van Beethoven, C Ami F, G, C vlaštovko, leĢ, nás, chudé, već. 2. Zeptej se ryb, kde je jim líp, zeptej se plameĖákĤ, kdo závidí, nic nevidí z té krásy zpod oblakĤ. Až spatĜíš nad sebou stín, vČz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin, vlaštovko, leĢ, nás, chudé, već. 3. Vlaštovko, leĢ rychle a teć, nesu tĜi zlaté groše, první je mĤj, druhý je tvĤj, tĜetí pro svČtlonoše. Až budeš unavená, pírka ti pofouká MáĜí Magdaléna, C Ami F, G, C vlaštovko, leĢ, nás, chudé, već, Ami vlaštovko, leĢ, nás, chudé, već, C vlaštovko, leĢ ...
Za svou pravdou stát Hmi A Hmi 1. Máš všechny trumfy mládí a ruce þistý máš, Emi Hmi F#7 Hmi jen na tobČ te? záleží, na jakou hru se dáš. Hmi F#7 Hmi R: [: Musíš za svou pravdou stát, musíš za svou pravdou stát. :] 2. Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys' rád mČl, už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomnČl. R: [: [: Že máš za svou pravdou stát. :] :] 3. Už nejsi žádný elév, co prvnČ do hry vpad', už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat. R: [: [: Takhle za svou pravdou stát. :] :] 4. Teć pĜichází tvá chvíle, teć nahrává ti þas, tvĤj sok poslušnČ neuhnul - a ty mu zlámeš vaz! R: [: [: NemČl za svou pravdou stát. :] :] 5. TvĤj potomek ctí tátu, ty vštČpuješ mu rád to heslo, které dobĜe znáš z dob, kdy jsi býval mlád. 6.=1. R: [: [: Musí za svou pravdou stát. :] :]
Zatímco se koupeš Hmi 1. Zatímco se koupeš, G A7 na nejvČtší loupež Gdim Hmi tak, jako se dáváš Fdim A7 vezmu si tČ já, já
D umýváš si záda, D ve mnČ se stĜádá, vodČ, - zlodČj.
2. Už v tom vážnČ plavu, za stČnou z umakartu piju druhou kávu a kouĜím tĜetí spartu a za velmi tenkou stČnou slyším, jak se mydlíš pČnou. D G D R: Nechej vodu vodou, jen aĢ si klidnČ teþe, Emi G D chápej, že touha je touha a þas se pomalu vleþe, Emi G D cigareta hasne, káva stydne, krev se pČní, Emi G D bylo by to krásné, kdyby srdce bylo klidné, ale ono není. 3. Zatímco se koupeš, umýváš si záda, svČt se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá, a až budeš stát na prahu, všechny peníze dal bych za odvahu. Emi A7 D Emi A7 D R: + zatímco se koupeš, zatímco se koupeš ...
Zatracenej život G C G 1. To bylo v DakotČ po vejplatČ, D whisky jsem tam pašoval, G C G a že jsem byl sám jako kĤl v plotČ, D G s holkou jsem tam špásoval. 2. Šel jsem s ní nocí, jak vede stezka, okolo þervených skal, než jsem jí staþil Ĝict, že je hezká, zpČnČnej býk se k nám hnal. G C G R: Povídám: jupí, þerte, jdi radši dál, D pak jsem ho za rohy vzal, G C G udČlal pĜemet a jako tur Ĝval, D G do dáli upaloval. 3. To bylo v Dawsonu tam v saloonu a já jsem zase pĜebral, všechny svý prachy jsem mČl v talonu, na život jsem nadával. 4. Zatracenej život, þert aby to spral, do nebe jsem se rouhal, než jsem se u baru vzpamatoval, Belzebub vedle mČ stál. R: 5. Jó, rychle oplácí tenhleten svČt, než bys napoþítal pČt, Ćáblovým kaĖonem musel jsem jet, když jsem se navracel zpČt. 6. Jak se tak kolíbám, uzdu v pČsti, schylovalo se k dešti, Belzebub s partou stál vprostĜed cesty, zavČtĜil jsem neštČstí. R: Povídá: jupí, þerte, jdi radši dál, potom mČ za nohy vzal, udČlal jsem pĜemet, jako tur Ĝval, do dáli upaloval.
Zelený plánČ Ami Dmi Ami E 1. Tam, kde zem duní kopyty stád, Ami F C G znám plno vĤní, co dejchám je tak rád, F G C A7 þpí tam pot koní a voní tymián, Dmi G C E kouĜ obzor cloní, jak dolinou je hnán, Ami Dmi Ami E Ami rád žiju na ní, tý pláni zelený. 2. Tam, kde mlejn s pilou proud Ĝeky hnal, já mČl svou milou a moc jsem o ni stál, až pĜišlo psaní, aĢ na ni neþekám, prý k þemu lhaní, a tak jsem zĤstal sám, sám znenadání v tý pláni zelený. F G C R: Dál þistím chlív a lovím v oĜeší, Ami F G C jenom jako dĜív mČ žití netČší, Ami Dmi když hlídám stáj a slyším vítr dout, Ami Dmi E prosím, aĢ jí poví, že mám v srdci troud. 3. Kdo ví, až se doví z vČtrnejch stran, dál že jen pro ni tu voní tymián, vlak hned ten ranní ji u nás vyloží a ona k spaní se šĢastná uloží sem, do mejch dlaní, v tý pláni zelený.
Život je jen náhoda G C7 1. Život je jen náhoda, G G7 jednou jsi dole, jednou nahoĜe. C Cmi Život plyne jak voda G D7 G a smrt je jako moĜe. 2. Každý k moĜi dopluje, nČkdo dĜíve a nČkdo pozdČji. Kdo v životČ miluje aĢ neztrácí nadČji. C G *. Až uvidíš v životČ zázraky, C Gdim G které jenom láska umí. A7 Zlaté rybky vyletí nad mraky, D Gdim G#dim D D+ pak po---ro----zu-mí. 3. Že je život jak voda, kterou láska ve víno promČní. Láska, že je náhoda a bez ní štČstí není C G a bez ní štČstí není.
ŽízeĖ C Fmaj7 Ami G C 1. Když kapky deštČ buší na rozpálenou zem, Fmaj7 C já toužím celou duší dát živou vodu všem, Fmaj7 Ami G C už v knize knih je psáno: bez vody nelze žít, Fmaj7 C však ne každému je dáno z Ĝeky pravdy pít. G C C7 R: Já mám žízeĖ, vČþnou žízeĖ, F C staþí Ĝíct, kde najdu vláhu G a zchladím žáhu pálivou, C C7 ó, já mám žízeĖ, vČþnou žízeĖ, F C staþí Ĝíct, kde najdu vláhu, F C F C F C a zmizí žízeĖ, žízeĖ, žízeĖ. 2. Stokrát víc než slova hladká jeden þin znamená, však musíš zadní vrátka nechat zavĜená, mnČ þistá voda schází, mnČ chybí její tĜpyt, vždyĢ z moĜe lží a frází se voda nedá pít. R: 3. Jak vytékají Ĝíþky zpod tak pod oþními víþky já ten pramen vody živé má a vytryskne jak gejzír, R: R:
úboþí hor, ukrývám svĤj vzdor, v sobČ každý z nás až pĜijde jeho þas.
