C.1 Průmyslová výroba a skladování

C.1 Průmyslová výroba a skladování C.1.1 Charakteristika Průmyslová výroba Na našem území se vyskytuje zhruba 300 technologicky odlišných výrob, které se navíc díky neustálému rozvoji pracovních postupů průběžně transformují. Podle metodiky Českého statistického úřadu je náš průmysl dělen do následujících odvětví. Dobývání nerostných surovin: − dobývání energetických surovin, − dobývání ostatních nerostných surovin. Zpracovatelský průmysl: − − − − − − − − − − − − − −

průmysl potravinářský a tabákový, textilní a oděvní průmysl, kožedělný průmysl, dřevozpracující průmysl, papírenský a polygrafický průmysl, koksování, rafinérské zpracování ropy, chemický a farmaceutický průmysl, gumárenská a plastikářský průmysl, průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot, výroba kovů a kovodělných výrobků, výroba strojů a zařízení pro další výrobu, výroba elektrických a optických přístrojů, výroba dopravních prostředků, zpracovatelský průmysl jinde neuvedený.

Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody (vazba na kapitolu C. 8). Zatím co dobývání nerostných surovin, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody se děje převážně v jednoúčelových závodech, které jsou typické velkými nároky na území, obtížnou přizpůsobivostí změnám a malým počtem pracujících na hektar, souvisejícím s vysokým stupněm automatizace činností, bývají provozy zpracovatelského průmyslu (s výjimkou koksování, rafinérského zpracování ropy, výroby kovů a některých oborů chemického průmyslu) umísťovány ve víceúčelových závodech charakteristických proměnlivostí svého výrobního programu, univerzalitou a poměrně vysokým počtem zaměstnanců na jednotku plochy, což vyplývá z relativně vysoké pracnosti a rozmanitosti produkce. odvětví

investice celkem

Průmysl celkem Těžba nerostných surovin Zpracovatelský průmysl Výr.a rozvod el. plynu a vody

171798

stavby 53759

stroje 114431

mil.Kč

podíl

%

ostatní

celkem

stavby

3608

100,0

100,0

stroje

ostatní

100,0

100,0

6855

2698

3991

167

4,0

5,0

3,5

4,6

136606

33758

99806

3042

79,5

62,8

87,2

84,3

28337

17304

10634

399

16,5

32,2

9,3

11,1

Tab. 1: Váhu jednotlivých odvětví dokládá přehled investic do základních oborů v roce 2004 (Zdroj: MPO)

C.1 - 1

Z přehledu jsou patrné zejména dvě skutečnosti, dokládající zdravé směřování investic: − rozhodující podíl investic do zpracovatelského průmyslu, který odpovídá vnitřním podmínkám země, − převládající investice do strojních technologií zpracovatelského průmyslu na úkor investic stavebních, tedy směřování k dalšímu růstu produktivity práce. Obdobný pozitivní trend lze vyčíst z přehledu vývoje zaměstnanosti v letech 1993 až 2003, kde jsou patrné: − pokles celkového počtu zaměstnaných v průmyslu, − nejvýznamnější pokles ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody a zejména v těžbě nerostných surovin. Zaměstnaní v NH ČR celkem

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

4 873,5 4 926,8 4 926,6 4 972,0 4 936,5 4 865,7 4 764,1 4 731,6 4 727,7 4 764,9 4 733,2

Průmysl Těžba nerostných surovin Zpracovatelský průmysl Výroba a rozvod el., plynu a vod

125,7

99,3

97,3

90,1

88,9

85,8

77,2

70,4

67,1

61,1

53,3

1 444,4 1 429,1 1 421,6 1 407,4 1 369,5 1 340,8 1 307,8 1 281,5 1 310,4 1 318,2 1 294,3 98,9

98,2

102,0

100,2

92,0

93,3

83,7

77,5

87,3

83,8

77,1

Tab. 2: Zaměstnanost v národním hospodářství podle odvětví v tis. zaměstnanců (Zdroj ČSÚ) Skladování – součást logistiky Skladování prošlo v posledních letech revoluční proměnou. Jejími příčinami jsou postupující globalizace světového hospodářství, nástup informačních technologií a rozvoj nového oboru – logistiky. Skladování již není chápáno jako samostatná činnost, nýbrž jako jeden z článků v řetězci pohybu surovin, polotovarů, výrobků a zboží, v rozměrech celosvětových, národních, regionálních i místních. Logistika a skladování se vyvinuly do samostatného, hospodářsky významného oboru. Podle Evropské logistické asociace je logistika „organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích. Podle British Institute of Logistic je logistika „rozmístění zdrojů v čase, strategické řízení celého dodavatelského řetězce“1). Mezinárodní speditérská organizace FIATA definovala v roce 2004 spediční a logistické služby jako „služby vztažené k přepravě (vykonávané jedním druhem dopravy nebo multimodálně), sdružování, skladování, manipulaci, balení nebo distribuci zboží jakož ipomocné a poradenské služby s nimi spojené, včetně celních a daňových náležitostí, 1)

Skladování a logistika. Praha: Sdružení spedice a logistiky, 2005.

C.1 - 2

deklarování zboží pro úřední účely, zajišťování pojištění zboží a příjmu nebo zajišťování plateb a dokladů, týkajících se zboží. Spediční služby rovněž zahrnují logistické služby s moderními a komunikačními technologiemi ve vztahu k přepravě, manipulaci nebo skladování zboží a celkový management dodavatelského řetězce. Tyto služby mohou být prováděny na míru za účelem pružného zajištění poskytovaných služeb“2). Pokusy o uplatnění komplexního řešení toku zboží dlouho narážely na nedostatek technických prostředků, moderních technologií a výpočetní techniky. V současné době dochází k rozvoji integrovaných logistických systémů, zahrnujících fyzickou distribuci výrobků, podporu a plánování výroby a nákup surovin.

C.1.2 Stav a trendy vývoje Průmyslová výroba Od konce 70. let minulého století lze u tradičně vyspělých průmyslových zemí pozorovat určující trend restrukturalizace jejich národního hospodářství: ústup od aktivit vzešlých z průmyslové revoluce a přechod k ekonomice budované na znalostech. Tendence pozvolné desindustrializace se v průmyslu projevily a projevují omezováním výrob, založených na masové produkci energeticky a materiálově náročné a přechodem na inteligentní technologie vycházející z nejnovějších poznatků přírodních věd a z nich odvozených možností nově utvářené informační společnosti. Nová situace, vyvolaná ekonomickou nutností, přináší také řadu nových problémů, jejichž řešení není bezbolestné a má přímý dopad na územní strukturu zemí, jejichž postavení a význam ve světové ekonomice byly determinovány tradičními průmyslovými odvětvími. Restrukturalizace výrobních aktivit jako součást restrukturalizace společnosti, o které sociologové hovoří jako o společnosti postindustriální, tak dala vzniknout do té doby neznámým jevům, které souvisí s opouštěním jednoho výrobního způsobu a přechodem na jiný. Jedním z nejvýznamnějších důsledků je vznik průmyslových brownfields. Akční program k posílení konkurenceschopnosti průmyslu ČR Ministerstva průmyslu a obchodu nastolil trendy dalšího vývoje, kterými jsou: − − − − − − − −

snižování podílu průmyslu na tvorbě HDP, snižování počtu pracujících v průmyslu, útlumové programy v těžbě surovin a těžkém průmyslu, podpora zpracovatelského průmyslu, podpora malých a středních podniků, zavádění výrob vysokých technologií, podpora zahraničních investic, přechod významné části průmyslu pod zahraniční kontrolu.

Důsledkem realizace uvedených trendů jsou zásadní strukturální změny celého hospodářství. V roce 2004 představoval podíl průmyslu na tvorbě HDP 32 %, zatím co v roce 1990 to bylo 43,2 %. Tím jsme se přiblížili srovnatelné úrovni států s vyspělou tržní ekonomikou.

2)

Skladování a logistika. Praha: Sdružení spedice a logistiky, 2005.

C.1 - 3

Vláda ČR připravila prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu program se zaměřením na následující priority, důležité pro územní plánování: − přípravu průmyslových zón, − regeneraci průmyslových zón, − výstavbu a rekonstrukci nájemních hal. Program definuje pravidla pro poskytování podpory obcím, krajům a rozvojovým společnostem formou dotací a návratných finančních výpomocí z prostředků státního rozpočtu, případně formou bezúplatných a zvýhodněných převodů státního majetku. Definice průmyslové zóny uvádí, že se má jednat o území o výměře nad 10 ha (v případě již zastavěného území 5 ha) a výrobní plocha haly na území průmyslové zóny musí mít nejméně 2 000 m2. Příprava průmyslových zón Cílem je rozvoj investiční výstavby zpracovatelského průmyslu, strategických služeb, výzkumu a vývoje a podpora malým a středním podnikům. Výsledkem má být restrukturalizace českého průmyslu směrem k výrobám s nízkou surovinovou a energetickou náročností, vysokou přidanou hodnotou a exportním potenciálem a novým pracovním příležitostem. Státní podpora se týká přípravy území včetně jeho technického vybavení sítěmi. Žádost o státní příspěvek musí být již v počáteční fázi doložena dokumentací, kterou může být projekt pro územní rozhodnutí, projekt pro stavební povolení nebo kolaudační rozhodnutí. Regenerace průmyslových zón Cílem je restrukturalizace průmyslu České republiky nahrazením starých výrobních provozů moderními typy výroby s nízkou surovinovou a energetickou závislostí, vysokou přidanou hodnotou a exportním potenciálem. Významným záměrem je také rekultivace životního prostředí. Předmětem podpory je regenerace stávající průmyslové zóny v rámci nevyužívaného zastavěného území. Regenerace se týká také ekologických závad, kterými je myšleno znečištění podzemních vod, znečištění horninového prostředí, znečištění staveb či jejich částí a existence skládek škodlivých odpadů. Státní příspěvek je i v tomto případě podmíněn projektovou dokumentací výstavby a rekonstrukcí. Výstavba a rekonstrukce nájemních ha V tomto případě se jedná o podporu výstavby a rekonstrukci výrobních hal na území průmyslových zón za účelem jejich pronájmu moderním výrobním podnikům s cílem rozšířit nedostatečnou nabídku volných v objektů v České republice vhodných pro perspektivní průmyslové výroby a zvýšit tak schopnost absorbovat přímé investice do výrobních odvětví závislých na příležitosti k okamžitému zahájení výroby. Jedná se tedy o druh budov známých z typologie průmyslových staveb jako univerzální pronajímatelné objekty. Předmětem je přitom výstavba nebo rekonstrukce výrobní haly včetně skladové a administrativní části o výrobní ploše 2 000 až 5 000 m2, se světlou výškou 6 až 9 m včetně odstavných stání a zeleně. V tomto případě předkládá žadatel o podporu projektovou dokumentaci pro stavební povolení. Od roku 1998 byla agendou spojenou s podporou vzniku a rozvoje průmyslových zón pověřena agentura Czechinvest. Níže uvedená mapa dokládá výsledky její činnosti do roku 2004. Je z ní také patrná snaha o rovnoměrné rozložení nových aktivit na celém území republiky. Má se tak zamezit neúměrné koncentraci zahraničních investic při západní hranici a posílit zejména regiony s vysokou nezaměstnaností a úbytkem stávajících výrob.

C.1 - 4

Obr. 1: Rozložení zahraničních investic v letech 1998−2004. (Zdroj: Czechinvest) Oblast výroby energií a její další směřování zohledňuje vládní program transformace energetického hospodářství s výhledem do roku 2030, který předpokládá následující vývoj: Druh energetického zdroje

do roku 2005

do roku 2030

Tuhá paliva

43−45 %

31−33 %

Plynná paliva

19−20 %

19−20 %

Kapalná paliva

16−17 %

12−13 %

Jaderné palivo

16−17 %

23−24 %

5−6 %

12−13 %

Obnovitelné zdroje

Tab. 3: Vývoj transformace energetického hospodářství s výhledem do roku 2030. (Zdroj: MPO) Zřejmý je zamýšlený pokles využívání tuhých a kapalných paliv, stagnace využívání plynu a nárůst jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu má předpokládá, že od roku 2013 započne masivní obnova a modernizace dožívajících uhelných elektráren, která by měla být ukončena kolem roku 2025. S dalším rozvojem energetiky souvisí i plánované zábory území. Pro těžbu energetického uhlí půjde o 5 660−6 660 ha, pro výrobu elektřiny a teplárenství 620−1 100 ha a pro plynárenství o 50−74 ha. Zároveň se však má do roku 2030 rekultivovat 17 048 ha devastovaných ploch. Výroba a rozvod vody z vodovodů pokrývaly v roce 2005 9,38 mil. obyvatel ČR, což představuje 91,6 % z celkového počtu. Trend k hospodárnějšímu využívání suroviny i zařízení při nárůstu obsluhovaných obyvatel je patrný ze srovnání roků 1989 a 2005:

C.1 - 5

Ukazatel

jednotka

1989

2005

Počet obyvatel (střední stav)

tis.

10 364

10 234

Počet obyvatel zásobovaných vodou z vodovodů

tis.

8 537

9 376

mil.m3/rok

1 251

699

Ztráty voda na 1 km řadů

l/km/den

16 842

5 770

Ztráty vody na 1 zásobovaného obyvatele

l/os/den

90

43

Voda vyrobená z vodovodů

Tab. 4: Porovnání hodnot využívání vody v letech 1989 a 2005. (Zdroj: Krejčířová, Jana. Vodovody a kanalizace v ČR) Logistika a skladování Distribuce zboží, díky aplikaci informačních technologií, dosáhla ve vyspělých zemích vysoce sofistikované úrovně. Zejména velké nadnárodní společnosti využívají stále dokonalejších řídících systémů k optimalizaci všech skladových úkonů od příjmu, přes manipulaci, skladování zboží až po jeho evidenci na počátku a konci uložení. V České republice lze vypozorovat následující základní trendy. Zahraniční investoři přicházejí na naše území se záměrem vybudovat logistickou strukturu běžnou ve vyspělém světě. Postupně tak vznikají moderně koncipované skladové areály, umísťované v příměstských územích velkých měst, většinou v blízkosti dálnic nebo kapacitních komunikací. Domácí podnikatelé, většinou majitelé průmyslových areálů, které ztratily svou původní výrobní funkci, nabízejí volné plochy svých závodů i opuštěné výrobní haly ke skladovým účelům. Dochází tak k nebezpečnému zavádění těžké kamionové dopravy do intravilánu měst, neboť zastaralé továrny se z podstaty předchozího historického vývoje často nacházejí v blízkosti center a v místech, kde došlo k promíchání nejrůznějších funkcí. Kromě dopravních problémů, daných nevyhovujícím napojením na veřejnou dopravní síť, tak dochází i k dodatečné kontaminaci pozemků ropnými produkty, která souvisí s automobilovým provozem. Navíc se jedná o extenzivní, nejméně vhodný způsob využití ploch v centrálních polohách sídel. Vláda se snaží o koncepční řešení v širších souvislostech. V rámci nové státní dopravní politiky pro léta 2005 až 2013, kterou připravilo Ministerstvo dopravy, mají být v České republice do pěti let vybudována tři obrovská logistická centra nadnárodního významu. Mají být umístěna v blízkosti měst s největší výrobou a spotřebou, tedy Prahy, Brna a Ostravy. Do značné míry mají využívat železniční dopravy a tak mimo jiné zastavit její propad, který se výrazně projevil v posledních letech. Později mají vzniknout další čtyři logistická centra regionálního významu. Podle ministerstva dopravy budou náklady na vybudování těchto center dosahovat v průběhu příštích osmi let až jeden bilion korun. ukazatel

jednotka

Podniků celkem Počet pracovníků

osob

2000

2001

2002

2003

580

717

735

656

4 730

4 692

5 104

6 297

Tab. 5: Vývoj počtu podniků a osob působících v manipulaci s materiálem a skladováním. (Zdroj: ČSÚ)

C.1 - 6

Shora uvedená data dokládají, že dochází k nárůstu počtu pracovních míst při pozvolném poklesu počtu podniků. To by mohlo mj. naznačovat strukturální posun od skladových provizorií k nově budovaným velkorysejším kapacitám. Integrovaný logistický systém Předmětem zájmu logistiky je řízení toků zboží mezi podnikatelskými subjekty a ostatními účastníky reprodukčního procesu. Vzhledem k tomu, že efektivnost podnikání ovlivňuje také účinné řízení toků materiálů a nedokončené výroby přímo ve výrobní organizaci, má logistika široké pole působnosti i ve vnitropodnikovém řízení. Podle funkce, zřizovatele a klientely lze skladová hospodářství dělit na: − logistická centra, budovaná u větších městských aglomerací (City Logistics) většinou na principu PPP (Public Private Partnership), tedy v kooperaci veřejných a soukromých financí. Města tím řeší nevyhovující situaci v roztříštěné distribuci vlastního zásobování, která mimo jiné znamená vtahování intenzivní dopravy do vnitřní městské dopravní sítě. Předpokládají se přínosy ekonomické i ekologické. Logistická centra nabízejí širokou škálu skladových technologií a podmínkou jejich zřízení je napojení na výkonnou dopravu železniční i silniční. Mají značné územní nároky; − multiklientské sklady, zřizované a provozované spedičními společnostmi jako součást logistických řetězců pro nejširší klientelu. Rovněž tato zařízení vyžadují kvalitní napojení na veřejnou dopravní síť; − dedikované sklady, zaměřené na skladování určitého druhu zboží, zřizované buď samotným výrobcem, nebo spediční firmou na základě smluv s výrobci. Bývají umísťovány buď přímo na území výrobního závodu, nebo na distribučně výhodném místě.

Obr. 2: Jedno z prvních velkých městských logistických center Rungis u Paříže

C.1 - 7

V závěrech výzkumného projektu Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze se uvádějí některá slabá místa současného stavu logistiky ČR. Jsou jimi: − nerovnoměrné pokrytí území logistickými službami, které vyplynulo z jejich operativního rozmisťování do momentálně komerčně a dopravně výhodných poloh, − setrvalé sledování zastaralých tendencí i v rámci rozvoje logistické infrastruktury, které mají svůj původ v prvotní industrializaci země a nevytváří tak nové prostorové příležitosti, − zajištění obsluhy logistických center a skladů téměř výhradně silniční dopravou, která může být riziková z hlediska spolehlivosti dodávek (klimatické vlivy, blokády silnic apod.), − stále kritická kvalita dopravní infrastruktury, na které je závislá kvalita zásobování, − stále ještě počínající budování systému City Logistics, i když by se mělo jednat o prioritní zájem všech větších měst. Perspektivní vývoj ekonomického prostředí zřejmě povede k další horizontální a vertikální integraci řízení materiálových toků. Projevem tohoto trendu je koncepce dodavatelských řetězců (Supply Chain), ve kterých je spatřováno naplnění snah o využití všech synergických efektů, kterých lze při integrovaném řízení dosáhnout. Dodavatelský řetězec se liší od běžných logistických řetězců v těchto základních směrech: 1. Ve srovnání s klasickým logistickým řetězcem se rozšiřuje jeho struktura v horizontálním směru po i proti směru materiálových toků tak, že vytváří integrované řízení hmotných toků počínajících těžbou prvotních surovin přes výrobce polotovarů, dílů, komponentů, finálních výrobků, distributorů, přepravců a končících u individuálních zákazníků. 2. Koncepce dodavatelských řetězců zahrnuje i efektivní zpětné vazby, zpracování a zejména recyklaci odpadů. 3. V prostředí dodavatelských řetězců dochází i k vertikální integraci jejich struktury. Přes výrazné trendy úzké specializace budou výrobci dodávat stále širší sortiment polotovarů využívaných pro uspokojení potřeb výrobců nejrůznějších finálních výrobků určených stále menším skupinám konečných individuálních zákazníků. Logistické řetězce začínají vytvářet rozsáhlé, vzájemně propojené sítě, které bude třeba řídit jako jeden celek. Průmyslová brownfields Nové vlastnické vztahy a nové tržní prostředí vedly po roce 1990 ke kolapsu mnoha zavedených výrob. Plochy v intravilánu měst, dlouhodobě určené územními plány pro výrobu, tak v mnoha případech odumírají a stávají se zdrojem obtíží hospodářského, sociálního i ekologického rázu. Vznikají území, pro která se v mezinárodním měřítku vžil termín brownfields. Jednotná definice brownfields zatím neexistuje. Podle OECD jsou brownfields „pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svou funkci a využití a pravděpodobně obsahují ekologickou zátěž a zdevastované výrobní či jiné budovy“. US Environmental Protection Agency definuje brownfields jako „nemovitosti, jejichž expanze, přestavba nebo nové využití může být ztíženo přítomností nebo potenciální přítomností nebezpečných látek, polutantů nebo kontaminantů“.

C.1 - 8

Brownfields však představují daleko širší a složitější škálu problémů, než jsou jen komplikace hygienické a bezpečnostní. Jejich existence přináší tyto charakteristické jevy: − − − − − − −

ekonomickou retardaci, neschopnost oslovit nové investory, zvyšování míry nezaměstnanosti, negativní dopad na městský život, snižování daňových příjmů měst i státu, sociální konflikty, tlak na zábor přírodního prostředí.

Zahraniční investice do průmyslu, které jsou v současné době hlavní hnací silou jeho výstavby, se vyznačují jistými specifiky. Převládajícím zájmem zahraničních investorů je stavět na volných, dosud nezastavěných plochách, na „zelené louce“. O tom hovoří níže uvedené srovnání rozsahu podpory nově budovaných průmyslových zón a podpory regenerace stávajících průmyslových zón podle přehledu agentury Czechinvest. Tento trend v sobě skrývá nebezpečí urban sprawl, tj. vymístění ekonomických aktivit, tedy i výroby, z intravilánu měst a jejich přelévání do okrajových a mimoměstských poloh se všemi negativními dopady sociálními, ekologickými i dopravními. European Environment Agency definuje urban sprawl jako „fyzikální model expanze o nízké hustotě, postupující z velkých městských územích do zemědělského okolí, vyvolaný tržními podmínkami. Sprawl se šíří podél hlavních linií urbánního růstu a je známkou nízké úrovně plánovité kontroly při dělení pozemků. Vývoj je nahodilý, roztroušený, článkovitý, s tendencí k diskontinuitě, neboť přeskakuje některá území a zanechává za sebou zemědělské enklávy.“ Nebezpečí nevratných změn je evidentní. Program na podporu rozvoje PZ

počet

velikost v ha

dotace v tis. Kč

v letech

zóny podpořené v rámci Programu na podporu rozvoje PZ celkem

89

2 889

4 260 174

1998−2004

z toho zóny podpořené v podprogramu Regenerace PZ

3

530

953 185

2003−2005

Tab. 6: Program na podporu rozvoje průmyslových zón. (Zdroj: Czechinvest) Lze rozeznat tři různé typy možností dalšího vývoje brownfields. Brownfields s vysokým rozvojovým potenciálem Tento případ se týká pozemků mimořádného lokálního a regionálního významu o vysoké tržní hodnotě, případně s nízkými náklady na přípravu přestavby. Ty potom disponují svým vlastním rozvojovým potenciálem. Přestavba implikuje další zvýšení hodnoty pozemku a nenárokuje si tedy zvláštní intervenci veřejného sektoru. To také znamená, že pro projekt i vlastní zástavbu může být použito běžné územně plánovací a legislativní schéma. Brownfields se skrytým rozvojovým potenciálem Jedná se o území místního a regionálního významu se specifickým rozvojovým potenciálem, ale s doprovodnými riziky, která si proto žádají podporu z veřejných fondů při plánování i financování. V tomto smyslu byl také vyvinut koncept PPP (Public Private Partnership), tedy veřejného a soukromého partnerství, který se jeví jako velmi účinný. Sdílené riziko a koordinované plánování a financování v rámci soukromé a veřejné spolupráce byly shledány nejživotaschopnějším nástrojem v těchto případech.

C.1 - 9

Brownfields bez rozvojového potenciálu Jedná se o neatraktivní území, přinejmenším v dohledné budoucnosti. Většinou se nacházejí v monofunkčních průmyslových regionech. Vysoká hustota výskytu brownfields v určité oblasti, nízká tržní hodnota pozemků v kombinaci s vysokými náklady na dekontaminaci a přípravu staveniště, neumožňují rozvoj bez vnějšího zásahu. V těchto případech se často jako schůdná strategie projevila rekultivace a dočasné ozelenění jako rezerva pro využití v budoucnosti. Iniciátorem a nositelem procesu revitalizace musí být obec, v jejímž zájmu je konverze zanedbaných pozemků na zdravou a prosperující součást vlastního organismu. Musí dát jasně najevo, že je připravena své problémy řešit. Jen tak povzbudí soukromou sféru ke spoluúčasti. I při známém nedostatku prostředků může obec účinně pomoci vlastním přičiněním: − vytvoří organizační strukturu programu revitalizace, − zajistí průzkumy rozsahu i charakteru postižení svých brownfields, − své vlastní rozvojové projekty bude umísťovat do krizových území, nikoli na zelenou louku – tím zvýší jejich důvěryhodnost, − aktivně napomůže při majetkové konsolidaci pozemků, buď spoluúčastí při jejich výkupu, nebo jako prostředník a garant mezi prodávajícím a nakupujícím, − zajistí konzultační a poradenskou činnost, − vyvine maximální úsilí při získávání podpory z národních i evropských zdrojů, které jsou k tomu určeny.

C.1.3 Principy řešení v územním plánování Zásady tvorby Koexistence výroby a města není bezproblémová. Zejména sídla, která historicky vznikla jako významná průmyslová centra, dosud hledají rovnováhu mezi svými ekonomickými aktivitami a jejich negativními dopady na vlastní prostředí a strukturu. Nejčastější závady se vyskytují v oblasti hygieny a dopravy. Přes veškerý technologický pokrok se zatím u některých druhů výrob nepodařilo zcela odstranit vznik škodlivin či bezpečnostní rizika tak, aby neohrožovaly zdravý život města, zejména jeho obytných ploch. Určujícím vztahem v územním plánování, tak jak se vyvinul v průběhu zprůmyslňování lidských sídel, je vztah bydliště a pracoviště. Od prehistorických dob a počátků primitivní výroby, kdy bydliště a pracoviště tvořila jeden celek, osciloval tento vztah mezi snahou o naprostou separaci až po tendence nalézt možnost bezkonfliktní koexistence v jednom místě a území. V předindustriálním, zejména středověkém sídle, byla pracoviště, převážně řemeslnická, úzce propojena s jeho organismem. V průběhu zprůmyslňování se výroba stále více separovala a proměňovala se v samostatné funkční celky. Prostředí zatěžující působení průmyslu si žádalo prostorové oddělení výroby od bydlení a ostatních funkčních systémů města. Aby bylo dosaženo únosné koexistence různých způsobů využití území, byly aplikovány urbanistické koncepty funkčního zónování, typické zejména pro modernistické teorie, reprezentované corbusierovskou Aténskou chartou. Z nich se posléze odvinuly i detailní nároky na plošné uspořádání včetně přípustných odstupů jednotlivých funkčních složek. Určujícím momentem však zůstal vztah k plochám pro bydlení.

C.1 - 10

Technologický vývoj v průmyslově vyspělých zemích, který se mimo jiné projevil omezováním škodlivých emisí, narůstající odklon pracovních činností od tradiční výroby vzešlé z Průmyslové revoluce k ekonomice inteligentních technologií a služeb, změnily charakter vztahů produkce a jejího okolí. Kratší pracovní doba spolu s narůstajícím volným časem zaměstnanců, ale také negativa vyplývající z dlouhého času dojížďky za prací, si vynutily přehodnocení jak prostorového oddělení, tak naopak možností sousedství, případně i vzájemného smíšení. Tendence uspořádání soudobého evropského města z hlediska vztahu jeho jednotlivých funkčních systémů lze zjednodušeně vyjádřit heslem smíšené funkce, krátké vzdálenosti. Na druhé straně je však třeba konstatovat, že i nadále existují a existovat budou výrobní aktivity, jejichž užší koexistence s bydlením, případně s rekreací je limitovaná nebo zcela vyloučená. Proto je dnes výroba, v závislosti na řadě regulativních požadavků, lokalizována do tří druhů ploch: − ploch smíšených, − ploch smíšených komerčních, − ploch výroby a skladování. Relevantní legislativní opatření jsou připravována v podobě vyhlášky o obecných požadavcích na využití území. V této situaci pro nás mají význam územně plánovací postupy těch zemí Evropské unie, které jsou nám historicky i regionálně blízké. Z mnoha důvodů, mimo jiné i ekonomické provázanosti, je to především Spolková republika Německo. Smíšené plochy Smíšené plochy slouží bydlení a provozování komerčních aktivit, které funkci bydlení nenarušují. V těchto plochách jsou přípustné: − − − − − − − −

obytné budovy, administrativní budovy, maloobchod a gastronomie, jiná komerční zařízení včetně malovýroby a řemesel, zařízení pro správu a církevní, kulturní, sociální a zdravotnické účely, zahradnické závody, čerpací stanice pohonných hmot, zařízení pro zábavu a volný čas v těch částech území, které jsou určeny pro komerční využití.

C.1 - 11

C POŽADAVKY NA SMÍŠENÉ PLOCHY Z pohledu podnikatele: − − − − −

bezproblémové fungování hospodárnost právní jistota pověst a působení místa nabídka pracovních sil

Z pohledu společnosti: − ekologická únosnost − zdravé pracovní podmínky − trvalá nabídka práce − výrazové přizpůsobení B – Bydlení O – Oddech a volný čas Z – Zásobování a vybavenost V – Výroba K – Komerce D – Veřejná doprava Obr. 3: Požadavky na smíšené plochy. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Kriteria navrhování prostorového a funkčního uspořádání výroby a služeb ve smíšených plochách: Typy možného uspořádání odlišných funkcí: − smíšení v rámci jednotlivých objektů / smíšení v rámci bezprostředního sousedství, − smíšení v rámci části obce / smíšení na úrovni celé obce. Prostorové uspořádání výrobních funkcí podle podmínek možné koexistence a sousedství: − předepsaná kritéria sledují princip stupňovitosti podle způsobu využití a míry rušivého působení, popřípadě jeho únosnosti. Dostupnost pro zásobování materiály, výrobky, pro zaměstnance a návštěvníky: − napojení na veřejné komunikace bez zatěžujících dopadů přepravy materiálů a zboží na bydlení a plochy pro volný čas, − napojení kolejové dopravy (vleček) s vysokým obratem zboží, případně blízkost překladiště ze silniční na železniční dopravu, − napojení na veřejnou dopravu zaměstnanců a návštěvníků, − pěší a cyklistické propojení mezi pracovišti a bydlením, případně vybaveností a službami. Sousedství doplňujících se funkcí, zařízení, kontext okolí − − − − −

prostorová blízkost pracovišť a vybavenosti službami a zásobováním, prostorová blízkost ploch a zařízení pro odpočinek a volný čas, prostorová blízkost bydlení, sousedství výrobních závodů a s nimi příbuzných nebo doplňujících zařízení, koexistence veřejných prostorů a závodů a zařízení s cílem vnějšího spolupůsobení a identifikace a posílení kvality výrazu místa, − urbanistické kvality veřejných prostorů a nároky na architektonické působení výrobních objektů a utváření jejich okolí. C.1 - 12

Uplatnění ekologických požadavků v urbanistickém a architektonickém návrhu: − kompenzace objemu zastavěnosti velkorysými, provázanými volnými plochami a opatřeními stavebního charakteru (např. zelené střechy), − zřízení vodních ploch s využitím dešťových vod (zlepšení klimatu), − zřízení zařízení pro recyklaci odpadů, − stavebně technická opatření pro úspory energií. Z uvedeného je patrné, že územní kategorie, zavedené modelem direktivního územního plánování, jakými byly výrobní skupina, výrobní okrsek, průmyslový obvod, apod., přestávají mít opodstatnění.

Uspořádání v ploše Uspořádání podle stupně možné koexistence Uspořádání v objektu – řez

Obr. 4: Bydlení a výroba – koexistence doplňujících se funkcí. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Uspořádání ploch pro komerci a výrobu v objektech – charakteristika Velmi těsné prostorové a funkční sousedství bydlení, vybavenosti a služeb, oddechu a volného času a pracovních příležitostí. Snadná dostupnost a vzájemná komunikace mezi jednotlivými složkami. Drobná výroba nesmí obtěžovat hlukem, pachy a exhalacemi. Zásobování automobily do 3,5 t. Realizace z hlediska vlastnických vztahů a financování výstavby často komplikovaná. Přizpůsobení se změnám využití obtížné.

B – Bydlení O – Oddech a volný čas Z – Zásobování a vybavenost V – Výroba K – Komerce D – Veřejná doprava Obr. 5: Uspořádání ploch pro komerci a výrobu v objektech. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.)

C.1 - 13

Obecně lze konstatovat, že umisťování drobných výrob a výrob spojených se službami přímo v obytných objektech a obytných plochách pozitivně ovlivňuje stav individuální i veřejné dopravy a vzhledem ke svému charakteru také rozšiřuje nabídku zaměstnanosti žen. Ty potom využívají výhody krátkých docházkových vzdáleností do zaměstnání v souvislosti s péčí o vlastní domácnost.

Obr. 6: Uspořádání komerce a výroby v plochách. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Prostorové uspořádání výroby v plochách bydlení Blízké prostorové sousedství bydlení, vybavenosti a služeb, zařízení pro volný čas a pracovních příležitostí ve službách a administrativě. Dostupnost všech funkcí na krátké vzdálenosti. Výrobní podniky přípustné, ale jen za jednoznačně stanovených omezujících podmínek, zejména vyloučení obtěžování hlukem, pachy a exhalacemi.

B – Bydlení O – Oddech a volný čas Z – Zásobování a vybavenost V – Výroba K – Komerce D – Veřejná doprava Obr. 7: Prostorové uspořádání výroby v plochách bydlení. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Prostorové uspořádání výroby v sousedství obytných ploch Charakteristika: Prostorové oddělení funkcí bydlení, vybavenosti a zásobování, oddechu a volného času a práce. Dostupnost všech funkcí v přiměřeně krátkých vzdálenostech. Vybavenost a zařízení pro volný čas jako předěl mezi bydlením a pracovišti. Zónování komerčních aktivit a výroby stupňovité podle možné koexistence. Relativní nezávislost jednotlivých funkcí umožňující snadnou realizovatelnost podle specifických požadavků.

C.1 - 14

B – Bydlení O – Oddech a volný čas Z – Vybavenost a zásobování K – Komerce V – Výroba Obr. 8: Prostorové uspořádání výroby v sousedství obytných ploch. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.) Smíšené plochy komerční Smíšené komerční plochy jsou nejtypičtějším výrazem změn v ekonomice hospodářsky vyspělých zemí. Často mají podobu obchodních, technologických, vědeckých a průmyslových parků. Bývají budovány jako pronajímatelné celky, schopné pružně reagovat na poptávku po rychle využitelných prostorách. Jejich objekty jsou proto koncipovány jako shell and core, tedy univerzální stavby obsahující v obalu obvodového pláště základní jádro technických zařízení, přizpůsobitelné širokému spektru uživatelů svou flexibilitou. Vzhledem k vysokému podílu zde probíhající kvalifikované práce nabízejí úměrně kvalitní prostředí. Součástí takto koncipovaných ploch bývají i podnikatelské či technologické inkubátory, tj. zařízení, která ve zvláštním chráněném prostředí umožňují realizovat nové podnikatelské záměry začínajícím podnikatelům. Ve smíšených komerčních plochách mohou být dislokovány pouze provozy, které zatěžují své okolí jen v určitých mezích. Přípustné jsou: − − − − −

výroby s limitovaným dopadem na okolí, sklady, podniky sloužící městu, objekty aplikovaného výzkumu, obchodní, administrativní a správní objekty, čerpací stanice pohonných hmot, sportovní zařízení.

Výjimečně zde mohou být umístěny: − ubytování dozorčího a pohotovostního personálu a řízení podniku, − zařízení pro sociální, zdravotnické a kulturní účely, − zábavní podniky.

C.1 - 15

Obr. 9: Zastavovací plán brněnského technologického parku, návrh kanceláře Building Design Partnership. Plochy výroby a skladování Plochy výroby a skladování slouží provozování výrobních podniků a to především takových, které nejsou přípustné jinde. Jedná se o průmyslové zóny vnitroměstské i okrajové, průmyslové satelitní zóny a energetická centra. Od zbývajících funkčních systémů města bývají odděleny dostatečnými ochrannými pásmy. Ochranná pásma se vymezují podle předpokládaného druhu výroby a nesmí zasáhnout plochy bydlení, plochy rekreace a plochy občanské infrastruktury. Přípustné jsou: − výrobní podniky všeho druhu, sklady, skladové plochy a podniky sloužící městu, − čerpací stanice pohonných hmot. Výjimečně jsou přípustné: − ubytování dozorčího a pohotovostního personálu a řízení podniku, − zařízení pro sociální, zdravotnické, kulturní a sportovní účely. Při vymezování zastavitelných ploch se vychází z navrhované výrobní činnosti, předpokládané hladiny podlažnosti a ze způsobu zástavby.

C.1 - 16

Obr. 10: Příklady lokalizace výrobních a skladových ploch v organismu sídla. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.)

C.1 - 17

1 Výroba 2 Administrativa 3 Zeleň sloužící oddechu 4 Zeleň sloužící ekologické rovnováze, izolaci a zapojení do okolí

Administrativa Manipulační dvory Výrobní haly

Komunikace

Obr. 11: Příklad vnitřního uspořádání výrobních ploch. (Zdroj: Prinz, Dieter. Städtebau.)

C.1 - 18

Plošné nároky Vzhledem k neustálé proměnlivosti výrobních technologií nelze u převážné části výrob stanovit trvalé plošné parametry, kterými by se bylo možno řídit při předběžném dimenzování územních potřeb té které produkce. Proto je třeba brát i následující údaje, vztahující se především k malému a střednímu podnikání, jen jako přibližné a orientační. druh činností obory

plocha 2 m /zam.

velikost jednotky 15–30

charakter výroby

2

m 30–50

50–100 100–250 nad 250

šití oděvů, obuvi, módní zboží

11,00

+

+

kusová malosériová

elektrotechnika, jemná mechanika

17,50

+

+

malosériová

výroba unikátních přístrojů

19,25

+

+

malosériová

výroba chemikálií, plastů, gumy

20,05

kožedělná výroba, kožešiny

24,00

drobná kovovýroba, nářadí, klenoty

24,25

+

galanterní výrobky

28,75

+

malosériová

výroba papírových obalů, tiskárny, nakladatelství

32,50

+

malosériová velkosériová

keramická a hrnčířská výroba, foukání skla

36,75

+

kusová

oprava elektropřístrojů, obuvi, reproslužby

46,50

+

+

+

kusová

truhlářské a čalounické práce, oprava nábytku

46,75

+

+

+

+

kusová

výroba strojních součástí

62,50

+

+

+

malosériová

sklady, velké opravny

74,50

+

+

+

+

+

velkosériová kusová malosériová

+ +

malosériová

Obr. 12: Plošné nároky výroby. (Zdroj: Štědrý, F. Průmyslové stavby: Transformace průmyslu ve městech)

C.1 - 19

Logistika a skladování Podle postavení v logistických řetězcích a podle pokrytí zájmového území lze sklady dělit na: Distribuční multiklientská centra Umožňují široké škále výrobců skladovat zásoby tam, kde to potřebují, aniž by museli zřizovat vlastní specializované skladové prostory. Sklady mohou přijímat výrobky z místních i zahraničních výrobních závodů. Distribuční multiklientská centra pro konkrétní odvětví Je to druh skladování, který umožňuje, aby ve skladech s více uživateli byly skladovány zásoby od několika výrobců rychloobrátkového zboží obsluhujících určité zeměpisné území. Centra pro strategické díly Nabízí v rámci jedné země rychlé splnění objednávek ve smluvně určeném čase (od 1 do 4 hodin) a sledovaný a optimalizovaný stav zásob v rámci celé globální sítě. Specializovaná distribuční centra RDC/EDC Jsou to distribuční centra různých velikostí a geografického významu. Regionální distribuční centrum (RDC) může obsluhovat skupinu několika zemí a může například zajišťovat hromadné dodávky do lokálních skladů. Evropské Distribuční Centrum (EDC) je velkoskladem s veškerým zbožím určitého zákazníka pro celou Evropu před jeho distribucí do jednotlivých zemí. Reverzní centra Jsou speciální centra pro příjem a manipulaci s díly vrácenými k opravě, recyklaci nebo likvidaci. Celní sklady Tyto sklady poskytují zákazníkům možnost uskladnit výrobky bez nutnosti okamžité platby místního cla a daní. Překladiště (Cross Docking) Překladiště přijímají zásilky z jednoho druhu dopravy a převádějí je do jiného, nebo zásilky přijíždějící z jedné trasy jsou zde odesílány na trasu jinou. Zásilky se zde konsolidují nebo přerozdělují. Výrobky, které přijdou na cross-dock nejsou přijímány na sklad. Objekty/m2

DC B

DC A

DC C

DC D

Zastavěná plocha

46 700

34 600

52 200

39 500

112 227

85 348

125 052

129 995

44 450

32 800

49 600

37 550

4 500

3 600

5 200

3 900

Pozemek Sklady Kanceláře

Tab. 7: Příklad nově budovaného skladového areálu Praha-Všechromy. (Zdroj: www.dhl.cz)

C.1 - 20

Obr. 13: Areál, budovaný soukromým realitním fondem, investujícím ve Velké Británii, Španělsku, Německu, Rakousku, Holandsku a nyní i České republice

C.1 - 21

Technologie skladování Koncepce uspořádání skladů vyplývá z charakteru skladovaného materiálu a ze způsobu manipulace s ním. Plochy vlastních skladů se dělí na: − plochy operativní, které slouží k ukládání materiálu, včetně ploch komunikací, − plochy pomocné, kam patří kontrola, laboratoře, vzorkovny, balírny a výdej včetně příslušných kanceláří. Podle způsobu uložení zboží a materiálu rozeznáváme sklady: − nezakryté, kterými jsou ohraničená složiště na volném prostranství, sloužící uskladnění materiálů, které nepodléhají atmosférickým vlivům, − polozakryté, které jsou pouze zastřešené, boční ohraničení je buď částečné, nebo žádné, sloužící uskladnění materiálů, které nemají být vystaveny sněhu a dešti, − kryté, které jsou uzavřené proti povětrnostním vlivům, často uměle větrané a v některých případech i klimatizované. Podle prostorového uspořádání se sklady dělí na: − jednopodlažní sklady, které se navrhují především pro vysoká zatížení, tj. nad 9 kN/m². Jsou investičně méně náročné, neobsahují vertikální komunikace. Jsou rovněž bezpečnější z hlediska požárního, neboť umožňují únik přímo na okolní terén. Usnadňují manipulaci s materiálem a umožňují horní osvětlení. Často jsou vybaveny různými typy jeřábů pro přesuny těžkých a rozměrných kusů. Účinnou náhradou jeřábů jsou vysokozdvižné vozíky, které jsou nejvhodnější pro manipulaci s paletami ukládanými do sloupců, nebo do regálů. Zvláštním druhem jednopodlažních skladů jsou sklady sypkých hmot, tvarované podle skladovaného materiálu. K manipulaci zde slouží pásové, korečkové a šnekové dopravníky; − vícepodlažní (etážové) sklady se běžně navrhují pro zatížení do 9 kN/m². Skladují se zde rozměrově menší a lehčí výrobky. Využívají paletizace a obsluhy vysokozdvižnými akumulátorovými vozíky. Mají menší nároky na pozemek, ale musí být vybaveny vertikálními komunikacemi, tj. nákladními a osobními výtahy a schodišti. Regálové sklady Jedná se o bezetážové jednoprostorové sklady, obsahující paralelní řady skladových regálů pro uložení palet. V jednodušším případě jsou obsluhované vysokozdvižnými vozíky, technologicky vyspělejší potom zakladači pojíždějícími v uličkách mezi regály. Regály dosahují výšek až několika desítek metrů (za výškový je pokládán sklad přesahující 12 m). Zakladače jsou řízeny buď manuálně, nebo počítačem. Jejich přednostmi jsou minimalizace potřebných ploch a objemů, operativní manipulace s přístupem do všech částí skladu, úspora lidské práce, zvýšená rychlost naskladňování a vyskladňování a v případě pevných regálů i spojení skladové technologie a stavby v jeden celek (regály se stávají nosným skeletem pro opláštění). Automatizovaný sklad se zakladači zahrnuje tyto celky: − − − − −

příjem a vykládku zboží, identifikaci, kontrolu a třídění zboží, odsun na místo uskladnění, uložení do skladovacích míst, vychystání zboží,

C.1 - 22

− kompletizaci zakázky, − nakládku na vozidla vnější dopravy, − zpracování veškerých dat a evidenci. Některé regálové sklady obsluhuje jediný zakladač, v tom případě je sklad vybaven přesuvnou, umožňující pohyb zakladače v příčném směru. Určitou variantou skladů obsluhovaných zakladačem jsou sklady s posuvnými regály. Šetří půdorysnou plochu tím, že vytvářejí vždy jen jednu uličku pro zajíždění zakladače posunem celých regálů v příčném směru. Délka přesuvny zakladače pak několikanásobně přesahuje délku regálových řad. Automatizovaný přísun zboží k zakladačům většinou zajišťují válečkové tratě, na které jsou ukládány palety vysokozdvižnými vozíky přímo z prostředků vnější dopravy nebo z manipulačních ploch. Válečkové tratě pomocí točen a vyhýbek umožňují rozeslat palety k patřičným uličkám zakladačů.

Obr. 14: Schéma regálového skladu se zakladači Skladování pomocí transrobotů Transroboty jsou speciální ploché vozíky, pohybující se v regálovém bloku po kolejnicových drahách vlastním elektrickým pohonem. Jejich pohyb je automatizován pomocí dálkového řízení a čidel, které zastavují vozík před překážkou. Výhodou transrobotů je možnost zakládání palet do hloubky. Regálové sklady tak nejsou tvořeny řadami regálů s uličkami, ale kompaktním blokem regálů, do kterého transroboty zajíždějí. Vertikální posun je umožněn transelevátory, na které transrobot najede a je vyzdvižen do patřičné výšky. V jednodušší variantě úlohu transelevátorů splňují automatizované vysokozdvižné vozíky. Podle umístění transelevátorů lze skladovat dvěma způsoby:

C.1 - 23

− Sklad tvoří blok skladovacích buněk s dráhami, kde v jedné dráze lze skladovat větší množství palet. Po obou stranách skladového bloku pojíždí transelevátory. Z jedné strany se dráhy naskladňují a z druhé strany vyskladňují. Tento systém je označován FIFO podle pořadí příjezdu a odjezdu palet – first in, first out. − Druhý způsob pracuje tak, že uprostřed mezi dvěma regálovými bloky pojíždí transelevátor a transrobot vyjíždí do regálových bloků na obě strany. Tento systém je označován LIFO – last in, first out. Výšky regálových bloků mohou dosahovat až 50 m, běžně se však užívají do výšky 20 m. Kontejnerové systémy Používají se pro dočasné skladování v rámci dálkové přepravy. Zjednodušují balení a zajišťují ochranu zboží ve všech fázích přesunu. Používají se zejména při přepravě velkých objemů drobnějšího kusového materiálu. Umožňují snadnou návaznost automobilové, vlakové a lodní dopravy. Kontejnerové sklady jsou otevřené sklady, kontejnery jsou uloženy na zpevněných plochách a přemísťovány a ukládány speciálními jeřáby. Konverze průmyslových brownfields Strategie volené při konverzi brownfields bývají odvozovány od postupů typických pro výstavbu na „zelené louce“. Rozšířenou praxí je snaha rozdělit přestavbové území na ucelená staveniště s cílem postupně jej v těchto celcích realizovat. Z důvodů těžké dostupnosti některých parcel, kvality existující infrastruktury a obtížné regulace investorských zájmů není tento postup příliš úspěšný. Ještě horší jsou výsledky oportunního přístupu. Často se rozhodující orgány vzdají možnosti postupovat podle nějaké souhrnné koncepce a v podstatě legalizují spontánní výstavbu iniciovanou silným investorem nebo se snaží již započatou výstavbu zpětně zahrnout do dodatečně vzniklého konceptu. Tato strategie přináší řadu vedlejších účinků, které prodražují přestavbu jejím neustálým přizpůsobováním prvotní nekontrolované fázi, započaté bez základních informací o širších vztazích, regionálním kontextu, urbanistických funkcích a bez širší koordinace. Dalším přístupem je tzv. evoluční strategie. V tomto případě jsou plánování i realizace konverze chápány jako pozvolná metamorfóza, během níž se brownfields po malých krocích mění v přestavbové území, které prochází postupnou náhradou výrobních funkcí funkcemi novými. Evoluční strategie je schopna vstřebat specifika brownfields, přizpůsobit se nedostupným parcelám v rámci postupné změny. Je to však strategie velmi dlouhodobá až statická a ani ona není zcela oproštěna od nejistot. Z hlediska postupu realizace přestavby v čase lze rovněž vysledovat určité typické jevy. V úvodních fázích je přestavba rozsáhlejších brownfields realizována převážně na jejich okrajích. Je to dáno tím, že na samém začátku nebývají vnitřní plochy dovybaveny infrastrukturou odpovídající novým nárokům. Proto blízkost městského centra, hromadné dopravy, případně přírodních prvků, má významný vliv na rozhodnutí prvních investorů. V menší míře se odehrává přestavba uvnitř území a to především v případech, kdy se jedná o stávajícího majitele výrobě sloužících parcel, který se chce stát investorem nových funkcí nebo pokud se zde nacházejí významné památky industriální architektury, přitažlivé pro svou historickou a estetickou hodnotu. Zásadní význam pro rannou fázi přestavby však mají startovní projekty, schopné vyvolat multiplikační efekt. Jedná se především o zařízení schopná produkovat vysokou přidanou hodnotu, tedy zařízení pro transfer nejprogresivnějších technologií. Ta mohou být příčinou

C.1 - 24

vzniku podniků příbuzného nebo navazujícího účelu a dále vyvolat vlnu výstavby doplňkových společenských funkcí, tedy povzbudit rozvoj souvisejících služeb. Velkoplošné brownfields nemohou být přestavovány strategií ucelených etap, odvozenou a používanou při zástavbě na „zelené louce“. Vzhledem k vysokému stupni neurčitosti a nejistot nelze stanovit plán etapovitého dobudování existující infrastruktury, na které je přestavba pro vyšší, multifunkční kvalitu závislá. Zároveň nelze okamžitě vybudovat infrastrukturu pro cílový stav, neboť to přesahuje finanční možnosti města. I kdyby to možné bylo, znamenalo by okamžité a úplné rozšíření vylepšené infrastruktury již v první fázi přestavby území její minimální využití a tedy vysoké náklady – zejména pokud se týká hromadné dopravy a sociální infrastruktury. Z uvedeného vyplývá, že: − přestavba zastaralých výrobních území má tendenci nastartovat podél jejich okrajů nebo v sousedství parcel, které jsou zajímavé snadnou přístupností či dochovanými přírodními prvky, − jsou preferovány parcely v blízkosti zařízení, produkujících vysokou přidanou hodnotu. Doporučenou strategií tedy je umístění těchto zařízení jak při dobře přístupných okrajích, tak na vyhovujících místech uvnitř přestavbového území. Tyto body se stanou tzv. jádry kondenzace další výstavby. Jádra kondenzace mohou iniciovat přestavbový proces, který rozrůstáním všemi směry po čase pokryje celé území. Měla by být umístěna na průsečících veřejných i soukromých dopravních spojení tak, aby bylo maximalizováno využití přístupových cest, které jsou již k dispozici. Tím se zajistí přístup k novým objektům a vybavenosti a zároveň bude umožněno, aby prostředky rozšiřované veřejné dopravy byly úměrně využívány již v počátečních fázích přestavby. Investice do městské hromadné dopravy také musí mít prioritu v úvahách o budoucnosti území. K umísťování zařízení s tvorbou vysoké přidané hodnoty by mělo být využíváno i historicky a architektonicky významných dochovaných výrobních objektů. D FÁZE 1

FÁZE 2

FÁZE 3

E

Obr. 15: Fáze konverze průmyslových brownfields. (Zdroj: Koll-Schretzenmayr, Martina. From Greenfield Development to Brownfield Redevelopment)

C.1 - 25

Limity Stejně jako u ostatních funkčních systémů stanovuje územně plánovací dokumentace také pro průmyslovou výrobu limity využití území. Rovněž zde se jedná o veškerá omezení v území. Výchozím podkladem pro stanovení prostorových požadavků na lokalizaci výrobních staveb je vyhláška MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, kde se v § 54 – Stavby pro výrobu a skladování – v odst. 1 říká: „U staveb pro výrobu a skladování musí být stanoveno podle druhu výroby, skladovaných hmot a výrobků a druhu unikajících škodlivin ochranné pásmo, popřípadě dodržena bezpečnostní vzdálenost podle zvláštního předpisu“. Ten se týká skladování výbušnin. Odst. 2 se týká požární bezpečnosti a zní: „Stavby pro výrobu a skladování musí být řešeny v souladu s normovými hodnotami požární bezpečnosti, u staveb pro skladování zvláště se zřetelem k vybavení požárně bezpečnostními zařízeními“. Uvedené požadavky generují limity v oblasti ochrany životního prostředí, na které navazují požadavky na bezpečnost, řádnou funkci a urbanistický řád. Umístění výrobních aktivit tedy musí vyhovět: − − − −

územnímu plánu z hlediska funkčního uspořádání, ochraně vod, půdy, ovzduší a svého okolí, dopravnímu kontextu, možnostem dalšího rozvoje vlastního i sídelního.

Další limity, ovlivňující polohu výrobních budov, vyplývají z charakteru území, ve kterém mohou být umístěny, tedy jedná li se o: − smíšené plochy, − smíšené komerční plochy, − výrobní a skladové plochy. Smíšené plochy Výroba může být umístěna v bezprostředním sousedství bydlení nebo přímo v obytných blocích. Bude se jednat o nezávadnou výrobu s malými nároky na objem dopravy. V obytných blocích půjde především o řemeslnou výrobu a výrobu spojenou se službami. Limitujícími prvky zde budou možnost koexistence s ostatními funkcemi (bydlení, školy všech stupňů, bydlení seniorů apod.) a parkování zákazníků. Smíšené komerční plochy Nezávadná výroba malého a středního podnikání, umístěná v sousedství dalších podnikatelských aktivit. Limity budou dopravní napojení, parkování zákazníků i zaměstnanců a prostorové uspořádání vzhledem ke koncepci celé zóny. Výrobní a skladové plochy Výrobní plochy, běžně označované jako průmyslové zóny vnitroměstské a okrajové, budou obsahovat výrobu s omezenými negativními dopady, eliminovatelnými ochrannými pásmy, oddělujícími tyto plochy od ostatních funkčních systémů sídla. Průmyslová satelitní zóna bude obsahovat výroby neschopné koexistence se sídlem z důvodů provozních, ekologických nebo bezpečnostních. Ochranná pásma se stanovují na základě charakteru výrobních činností podle zvláštních předpisů. Limitujícími prvky budou nároky na dopravu materiálů a výrobků, hromadnou dopravu zaměstnanců, parkování, zásobování energiemi a vodou a prostorové uspořádání vzhledem k využívání některých zařízení více subjekty (železniční vlečka, stravovací zařízení a ostatní služby apod.). Pozemky staveb pro výrobu a skladování musí být vymezeny tak, aby umožnily oddělený nebo alespoň bezkolizní vstup zaměstnanců, C.1 - 26

zásobování a odvoz výrobků. Vjezdy a výjezdy pro nákladní automobily nad 3,5 t nesmí být zaústěny do místních komunikací III. a IV. třídy, které slouží k obsluze ploch pro bydlení a rekreaci. Zvláštní limity se vztahují k požární bezpečnosti staveb pro výrobu. Týkají se především možností šíření požáru, zásahu proti němu a požární odolnosti výrobních objektů z hlediska provedení, druhu materiálů a konstrukcí. Tyto limity stanovuje ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb. Výrobní objekty. Přímý dopad na prostorové uspořádání území mají především odstupové vzdálenosti a zařízení pro protipožární zásah, tj. přístupové komunikace a nástupní plochy. Limity spojené se skladováním se vztahují především k bezkoliznímu napojení a dostatečné kapacitě veřejné dopravní sítě a ukládání nebezpečných látek, zejména výbušnin. Sklady výbušného materiálu podléhají zvláštnímu režimu, který určuje vyhláška Českého báňského úřadu č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin. Ta se zaměřuje na: − umístění podpovrchových skladů výbušnin (§ 23, příloha 3 vyhlášky), − bezpečnostní vzdálenosti od skladů a úschoven výbušnin na povrchu (§ 5, přílohy 1 a 2, tabulky 1 až 5 vyhlášky), − podmínky dopravních cest používaných pro přepravu výbušnin (§ 15 vyhlášky). Limity vyplývající z požární bezpečnosti skladů stanovuje ČSN 73 0845 Požární bezpečnost staveb: Sklady a dodatky Změny 1. Stejně jako u výrobních objektů mají na využití území nejpodstatnější vliv odstupové vzdálenosti a přístupové komunikace a nástupní plochy k objektům skladů a požárním úsekům skladů. Zvláštní kapitolou, týkající se jak výroby, tak skladování, jsou výrobny a sklady hořlavých zkapalněných uhlovodíkových plynů. Limity jsou obsaženy v ČSN 65 0205 Hořlavé zkapalněné uhlovodíkové plyny: Výrobny a sklady. Týkají se stanovení bezpečnostních pásem a odstupů nových výrobních objektů, nadzemních a podzemních skladovacích zásobníků a havarijních jímek a jejich konstrukcí ve vztahu k požární bezpečnosti. Kromě shora uvedených limitů, které vyplývají z obecně platných zákonů, vyhlášek a norem a které jsou závazné pro všechny pořizovatele i zpracovatele územně plánovací dokumentace, se stanovují pořizovatelem nebo zpracovatelem specifické limity, které vyplývají ze zvláštních souvislostí a konkrétních podmínek zpracovávaného území. Ty se stávají závaznými po schválení územně plánovací dokumentace příslušným orgánem. Některé takovéto limity pro výrobní stavby jsou uvedeny v publikaci Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci, vydané Ústavem územního rozvoje v Brně v roce 1998.

C.1 - 27

Použité zdroje KOLL-SCHRETZENMAYR, Martina. From Greenfield Development to Brownfield Redevelopment. [online] Zurich: ETH, DISP1999 č. 139. Dostupné na www: . NOVÝ, Alois – PALACKÝ, Jiří – DÝR, Petr – KNESL, Jiří. Brownfields − šance pro budoucnost. Brno: FA VUT, 2004. ISBN 80-214-2697-7. Str.3−18. PRINZ, Dieter. Städtebau. 7. vydání. Stuttgart: Kohlhammer Verlag, 1999. ISBN 3-17015691-8. Str. 212−216. ŠTĚDRÝ, František. Průmyslové stavby: Transformace průmyslu ve městech. Praha: ČVUT, 1997. ISBN 80-01-01299–9. Str. 8, 48. VLČEK, Milan − PUCHÝŘ, Bohumil aj. Praktická příručka technických požadavků na výstavbu. Praha: Dashöfer Verlag, 2005. Část 9, díl 4, kap.5, str.1−3. Program na podporu průmyslových zón. [online] Praha: Agentura Czechinvest, 2005. Dostupné na www: . Statistický přehled vývoje průmyslu. [online] Praha: Český statistický úřad, 2005. Dostupné na www: . Sklady. [online] Praha: DHL, 2005. Dostupné na www: . Statistiky vývoje průmyslu a stavebnictví. [online] Praha: Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2005. Dostupné na www: . Skladování a logistika. [online] Praha: Sdružení spedice a logistiky, 2005. Dostupné na www: . PŘINOSILOVÁ, Miriam aj. Příklady regulativů v územně plánovací dokumentaci. [online] Brno: Ústav územního rozvoje, 1998. Dostupné na www: . KREJČÍŘOVÁ, Jana. Vodovody a kanalizace ČR. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2006. ISBN 80-7084-537-6.

C.1 - 28