MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV
Byty a bydlení v ČR po roce 1989: regionálně geografické hodnocení
Diplomová práce
Marek Coufal
Vedoucí práce: doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.
BRNO 2015
Bibliografický záznam
Autor:
Bc. Marek Coufal Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav
Název práce:
Byty a bydlení po roce 1989: regionálně geografické hodnocení
Studijní program:
Geografie a kartografie
Studijní obor:
Sociální geografie a regionální rozvoj
Vedoucí práce:
doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.
Akademický rok:
2015
Počet stran:
93 + 19
Klíčová slova:
bytová výstavba, bydlení, byt, transformace, privatizace, bytová politika
Bibliographic Entry Author:
Bc. Marek Coufal Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography
Title of Thesis:
Dwellings and housing in the Czech Republic after 1989: a regional geographical assessment
Degree programme:
Geography and Cartography
Field of Study:
Social Geography and Regional Development
Supervisor:
doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.
Academic Year:
2014/2015
Number of Pages:
93 + 19
Keywords:
housing promotion, housing, flat, dwellings, transformation, privatization, housing policy
Abstrakt Období transformace po roce 1989 s sebou přineslo zásadní změny v oblasti bydlení a bytové politiky, výraznou změnou prošla také struktura bytového fondu. Stát svými zásahy přímo ovlivňuje bydlení pomocí nástrojů bytové politiky. Regionální disparity v bydlení, a především v bytové výstavbě, jsou v této diplomové práci analyzovány na základě nižších správních jednotek. Problematika bydlení a bytové politiky je v práci zkoumána nejen na území České republiky, ale i v kontextu celé Evropy.
Abstract The transition period after 1989 had brought about major changes in housing and housing policy. The structure of the housing had undergone a significant change also. The state directly affects housing by its housing policy instruments. Regional disparities in housing and particularly in residential construction are analysed at lower administrative units in this thesis. The issue of housing and housing policy in this thesis is studied not only in the Czech Republic, but also in the context of the whole of Europe.
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval především vedoucímu mé diplomové práce, doc. RNDr. Václavu Touškovi, CSc. za odborné rady, konzultace a připomínky při zpracování práce, a také rodině a přátelům za podporu nejen během studia.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci Byty a bydlení v ČR po roce 1989: regionálně geografické hodnocení vypracoval samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno 7. května 2015 ....…………………………. Marek Coufal
OBSAH 1 ÚVOD .......................................................................................................................... 10 2 RĚŠERŠE LITERATURY ........................................................................................... 11 3 METODIKA PRÁCE ................................................................................................... 13 3.1 Výchozí databáze ................................................................................................... 13 3.2 Metodika zpracovaných dat .................................................................................... 14 4 VÝVOJ BYTOVÉ VÝSTAVBY .................................................................................. 18 4.1 Bytová výstavba do konce roku 1990 ..................................................................... 18 4.1.1 Výstavba sídlišť .......................................................................................... 20 4.2 Investiční formy bytové výstavby před rokem 1990 ............................................... 21 4.3 Transformace bydlení v ČR po roce 1990............................................................... 24 4.3.1 Restituce ..................................................................................................... 25 4.3.2 Bezúplatný převod bytového fondu obcím ................................................... 26 4.3.3 Privatizace ................................................................................................... 26 4.3.4 Deregulace nájemného ................................................................................ 27 4.4 Bytová výstavba od roku 1991 ............................................................................... 28 4.5 Investiční formy bytové výstavby po roce 1990...................................................... 31 5 HODNOCENÍ REGIONÁLNÍCH ROZDÍLŮ V BYTOVÉ VÝSTAVBĚ NA ÚROVNI SO ORP V LETECH 1997 - 2012 ................................................................................... 38 5.1 Vznik správních obvodů obcí s rozšířenou působností ............................................ 38 5.2 Dokončené byty a intenzita bytové výstavby .......................................................... 38 5.3 Analýza závislosti vybraných ukazatelů na úrovni SO ORP ................................... 43 6 DOMOVNÍ A BYTOVÝ FOND A BYDLENÍ V ČR VE SVĚTLE VÝSLEDKŮ SLDB 1991, 2001 A 2011 .......................................................................................................... 46 6.1 Domovní fond ........................................................................................................ 46 6.1.1 Vývoj vlastnické struktury ........................................................................... 46 6.1.2 Struktura domovního fondu podle druhu domu ............................................ 47 6.1.3 Obydlené domy podle stavebního materiálu ................................................ 48 6.2 Bytový fond ........................................................................................................... 49 6.2.1 Obydlenost a struktura bytového fondu ....................................................... 50 6.2.2 Právní důvod užívání bytu ........................................................................... 55 6.2.3 Stáří bytového fondu ................................................................................... 56 8
6.2.4 Velikost bytového fondu ............................................................................. 58 7 BYTOVÁ POLITIKY V ČR ........................................................................................ 62 7.1 Státní programy podpory bydlení ........................................................................... 64 7.2 Ministerstvo pro místní rozvoj ............................................................................... 64 7.3 Státní fond rozvoje bydlení .................................................................................... 65 7.4 Ministerstvo životního prostředí ............................................................................. 65 7.5 Příspěvek na bydlení .............................................................................................. 65 7.6 Stavební spoření..................................................................................................... 67 7.7 Koncepce bydlení v ČR.......................................................................................... 69 7.8 Koncepce bytové politiky 2005 – 2010 .................................................................. 70 7.9 Koncepce bydlení do roku 2020 ............................................................................. 71 8 HODNOCENÍ REGIONÁLNÍCH ROZDÍLŮ V EVROPSKÉM SROVNÁNÍ ............. 73 8 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 81 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................. 84 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 93
9
1 ÚVOD Bydlení má v životě člověka zvláštní postavení. Většina lidí ve svém domově tráví velkou část svého života. Dům či byt je pro každého místem, kde si může užívat pocit svobody a možnost vlastní seberealizace. Bydlení má vliv na člověka i na činnosti, které realizuje mimo obydlí. Pro občany je určitou jistotou, o kterou se může opřít. Proto ztráta vlastního bydlení může velmi těžce dopadnout na psychiku člověka a poznamenat ho dlouho do budoucna. Pro současnou společnost je bydlení důležité z mnoha stran, sociální, ekonomické, ale i kulturní. Ve výstavbě bytů i domů se odráží myšlení jeho samotných stavitelů. V dnešní době má i každý stát určité závazky v této oblasti. Intervence státu do jeho bytové politiky jsou běžné a důležité k uspokojení obyvatel s jejich úrovní bydlení. Bez nejrůznějších zásahů státu do bytové politiky zkušenosti ukázaly, že má negativní dopady na sociální projevy společnosti, které se odráží v následné spokojenosti obyvatel uvnitř státu. Možné sociální následky při nešetrném nebo žádném zásahu státu do oblasti bydlení mohou zapříčinit nadměrný nárůst bezdomovectví, kriminality či neschopnost obyvatel se uplatnit na trhu práce (COUFAL, 2013). Hlavním cílem diplomové práce je odhalit regionální disparity v úrovni bytového fondu a bydlení na území celé České republiky. Za základní územní jednotku byly zvoleny správní obvody obcí s rozšířenou působností (dále SO ORP). Diplomová práce nehodnotí pouze současný stav, ale zabývá se také vývojem bytového fondu s důrazem na transformační období a změny po roce 1989. Pro analýzu minulého vývoje a strukturu regionálních rozdílů v bydlení byla využita data z cenzů, která jsou sčítána pravidelně jednou za deset let. Dalším cílem byla také analýza bytové výstavby od roku 1997. Bohužel data za období let 1991 – 1996 na úrovni SO ORP nelze ze statistických pramenů získat. Mezi další cíl diplomové práce lze zařadit seznámení s odbornou literaturou věnovanou této problematice s důrazem na geografické práce. Součástí práce je analýza porovnávající jednotlivé jevy i na vyšší hierarchické úrovni než SO ORP, především pak na úrovni celého státu. Zadání diplomové práce předpokládalo, že pozornost autora bude soustředěna i na hodnocení rozdílů v kvalitě bydlení a bytové výstavbě ve vybraných zemích Evropy. Zpracovanou komparaci lze považovat za splnění jednoho z dílčích cílů předložené práce.
10
2 RĚŠERŠE LITERATURY Bytová výstavba, bydlení, byt apod. jsou výrazy, které bezesporu patří do geografie a jejího výzkumu. Pevně jsou ukotveny do její terminologie. Diplomová práce pracuje s odbornými publikacemi, které se problematikou bydlení zabývají. Práce věnující se bytovému fondu vznikaly od 20. let minulého století.
Před rokem 1989, v období
socialismu, byly práce ovlivněny tehdejší propagandou a je na nich citelný vliv režimu. I když datovou část prací nelze jednoduše přizpůsobovat podle potřeb politické reprezentace. V současnosti jsou publikovány další a další publikace či články na téma bytové výstavby a zpracovávající problematiku bydlení. Informace o regionálních rozdílech ve struktuře a kvalitě bytového fondu jsou za Českou republiku poprvé k dispozici z výsledků sčítání lidu uskutečňovaného v roce 1921. Kromě soupisu obyvatelstva byl proveden v té době zároveň soupis bytů ve 28 aglomeracích, které měly alespoň 20 tisíc obyvatel. Při následujícím sčítání v roce 1930 byl proveden soupis bytů v obcích, které měly 10 tisíc a více obyvatel, což představovalo zahrnutí 17 % obyvatel. Výsledky sčítání bytů byly publikovány v Atlasu sčítání Československém, což lze považovat za první publikaci o bytovém fondu a bydlení na území České republiky. Ale teprve sčítání v roce 1950 nám poskytlo informace o bytovém fondu a jeho struktuře v plném rozsahu za celé území ČR. Zatímco z těchto sčítání jsou dostupné pouze datové publikace od šedesátých let lze získat informace o výsledcích vydávaných statistickým úřadem nebo z tematických map, které jsou součástí atlasových děl, na kterých se významně podíleli i pracovníci statistiky. Hodnocení regionálních rozdílů v bytovém fondu a bydlení v ČR se především zabýval Terplan – Státní ústav pro územní plánování. Další odborné příspěvky byly vydávány v řadě článků, zejména v časopisech Územní plánování a urbanismus a Demografie. Největší publikační aktivitou vynikal geograf Alois Andrle (Bydlení, bytová výstavba a národní výbory, 40 let bytové výstavby v socialistickém Československu atd.) a jeho spolupracovníci např. Miroslav Pojer. Mezi přední odborníky na problematiku bydlení lze zařadit slovenského geografa Štefana Očovského. Ten působil na Geografickém ústavu Slovenské akademii věd. V roce 1989 vyšla jeho rozsáhlá monografie pod názvem „Domy, byty, bývanie“. 11
Z mladších geografů působících v akademické sféře a publikujících kromě jiného o problematice bydlení nemůžeme opomenout ředitele Sociologického ústavu Akademie věd ČR Tomáše Kosteleckého, v AV ČR začal působit v roce 1988 na pracovišti ČSÚ v Brně. Společně s Martinem Luxem publikovali Bytová politika – teorie a inovace pro praxi, která pojednává o obecných principech bytové politiky. Martin Lux publikoval i sám a mezi jeho tvorbu patří Bydlení – věc veřejná: sociální aspekty bydlení v České republice a zemích Evropské unie nebo také s dalším odborníkem na problematiku bydlení Františkem Kudou. Jejich společnými publikacemi jsou Bydlení v regionech: (důsledky regionálních rozdílů v dostupnosti bydlení) a Regionální rozdíly v dostupnosti bydlení v České republice. Kniha charakterizuje konkrétní nástroje bytové politiky a pro práci je velice přínosná. Mezi další autory zabývající se problematikou bydlení je Olga Poláková, která působila na VŠE v Praze. Ve spolupráci s kolektivem vydala publikaci Bydlení a bytová politika. Kniha se zaměřuje na současnou situaci v oblasti bydlení a bytové politiky s důrazem na Českou republiku. Publikace studuje hlavní specifika bydlení a jejich ekonomické a sociální souvislosti. Podrobně se zaměřuje na nástroje bytové politiky a podpory bydlení ze strany státu. Sociálním geografem zabývajícím se geografií města a osídlením je Martin Ouředníček. Přínosným dílem pro práci byla jeho publikace Sociální geografie pražského městského regionu, či příspěvky v odborných sbornících.
12
3 METODIKA PRÁCE 3.1 Výchozí databáze Jak již plyne z předchozího textu, diplomová práce hodnotí bytovou výstavbu na našem území a také úroveň bytového fondu a bydlení. Základním zdrojem pro analýzu bytové výstavby v regionech ČR byla databáze Českého statistického úřadu „Bytová výstavba v obcích ČR v letech 1997 – 2013“. Bohužel data za období 1991 – 1996 nemá naše statistika k dispozici, neboť z tohoto období existují v současné době pouze informace za větší územní celky než obce. Údaje za okresy ČR byly publikovány v pravidelných ročenkách vydávaných pod názvem „Okresy České republiky“. Údaje za kraje a celé území ČR jsou však dostupné v řadě publikací vydaných ČSÚ v průběhu devadesátých let. Informace o bytové výstavbě v obcích byly zahrnuty v minulosti i (1971 – 1990) v kartách Městské a obecní statistiky (MOS) obsahovaly data nejen o dokončené výstavbě, ale také informaci o počtu zahajovaných a rozestavěných bytů v obci. Data z karet MOS byly později převedeny do elektronické podoby a jsou nyní veřejně dostupná na stránkách ČSÚ, ale za byty dokončené, a to za aktuální předešlý rok. Dokončené byty podle metodiky ČSÚ jsou: “Byty v budovách pro bydlení, nových i stávajících, jejichž výstavba byla ve sledovaném období dokončena, tj. na které vydaná kolaudační rozhodnutí nabyla právní moci. Jde o byty v nové výstavbě, nástavbě, přístavbě, resp. přestavbě, dokončené modernizací a rekonstrukcí.” Diplomová práce se však nezabývá pouze obdobím tržní ekonomiky, ale všímá si i dat o bytové výstavbě u nás za období socialismu. Informace o bytové výstavbě v letech 1951 – 1990 za celou Českou republiku poskytují i literární zdroje. Jde především o publikaci kolektivu pracovníků ČSÚ „Statistika bytové výstavby na území České republiky v letech 1960 – 1995“. Údaje za padesátá léta byla zveřejněna zejména v publikacích, kde hlavním autorem byl již zmiňovaný A. Andrle. Konkrétně šlo o knižní studie Andrle – Pojer: „Bydlení, bytová výstavba a národní výbory“ z roku 1983 a Andrle – Pojer – Martínek: „40 let bytové výstavby v socialistickém Československu“ z roku 1986. Velmi důležité pro účel práce jsou data ze sčítání lidu, domů a bytů v letech 1991, 2001 a 2011. Informace, které nám poskytují jednotlivá sčítání, jsou velmi dobře vzájemně srovnatelná a lze z nich vyvozovat jednoznačné závěry o studované problematice.
13
V práci jsou použity i data z portálu Ministerstva práce a sociálních věcí, kde jsem čerpal míry nezaměstnanosti za SO ORP ve sledovaném období. Zdrojem dat pro oblast bydlení byly stránky Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Pro mezinárodní srovnání jsem využil databáze EUROSTAT, které poskytují statistická data o vybraných zemích Evropy. Škála jimi poskytovaných dat je velice široká, od ekonomických, demografických, zemědělských ukazatelů, přes dopravu až po vědu a výzkum.
3.2 Metodika zpracovaných dat Pro analýzu bytové výstavby na území České republiky byly primárně použity počty dokončených a zahájených bytů ve sledovaných obdobích. Důležitým ukazatelem, ze kterého výsledky práce vycházejí, je „intenzita bytové výstavby“ vyjádřena počtem dokončených nebo zahájených bytů v přepočtu na 1000 obyvatel středního stavu příslušného roku či období. Pro výpočty na úrovni SO ORP bylo pracováno s dokončenými byty v bytových domech, rodinných domech, nástavbách a přístavbách. Ukázalo se, že intenzita bytové výstavby je velmi vhodný srovnávací ukazatel, neboť pracuje i s počtem obyvatel. Počtem obyvatel se jednotlivé SO ORP vzájemně liší. Komparace podle absolutních dat (počet dokončených bytů) je tedy zkreslující a daleko vhodnější je používat pří analýze data relativní (intenzita bytové výstavby). Tento ukazatel byl využit i pro srovnávání bytové výstavby v krajích ČR. Vztah pro výpočet intenzity bytové výstavby v matematickém vyjádření je následující:
Absolutní počty dokončených a zahájených bytů od roku 1997 v různém členění, které sahá až do úrovně SO ORP, bylo odvozeno s pomocí statistických výkazů Stav 8-04. V roce 2006 jej „statistika“ nahradila výkazem Stav 2-12, ve kterém byly vypuštěny některé položky, ovšem zachovával strukturu pro dokončené a zahájené byty. Cílem diplomové práce bylo zhodnotit vývoj bytový výstavby v posledních letech na regionální úrovni za využití databáze ČSÚ o bytové výstavbě. Období 1997 – 2012 bylo rozděleno na
14
čtyřletá období. Konkrétně šlo o tato období: 1997 – 2000, 2001 – 2004, 2005 – 2008 a 2009 – 2012. Diplomová práce se zabývá i strukturou bytové výstavby podle investičních forem, mezi které v minulosti patřily: výstavba státní, družstevní, podniková a výstavba rodinných domků. Data o struktuře podle investičních forem v socialistickém období poskytují již výše zmíněné zdroje. Z minulých dat o výstavbě lze sledovat nástup i pád socialistického režimu na území naší republiky, jelikož režimem byly podporovány jiné investiční formy bytové výstavby, než jaké jsou běžně v tržních ekonomikách. Velké změny nastaly po roce 1989, kdy změny vlastnických struktur souvisejí s privatizací obecních bytových domů a převodem státních, podnikových a družstevních bytů do osobního vlastnictví. Přesná statistika nám sahá pouze do roku 2005, neboť výkaz Stav 2-12 již neobsahuje informaci o investiční formě nově postavených bytů. V roce 1991 proběhlo poslední Československé sčítání, kde se otázky na bytový a domovní fond výrazně nezměnily oproti období socialistickému. Následující sčítání v roce 2001 zahrnovala 18 údajů o bytech a bydlení a 12 údajů o domech. Otázky týkající se bytového a domovního fondu se zapisovaly do zvláštních formulářů. Oproti minulým sčítáním se některé otázky vypustily a naopak byly přidány zcela nové nebo nově formulované. Ve sčítacím tiskopisu se nově v oblasti bydlení a domovního fondu objevila otázka na vybavení domácností počítačem, zároveň se odstranily otázky, které sledovaly vybavenost domácností mrazničkou, automatickou pračkou a televizorem. Poslední sčítání v roce 2011 bylo neobvyklé, protože se všechny země EU sčítaly v jeden společný rok. Prošlo také zásadní metodickou změnou v porovnání s předchozími censy, upravil se způsob určování obydlenosti domů a bytů. Při sčítáních 1961-2001 se odvozovala obydlenost podle trvale bydlících osob, v roce 2011 v souvislosti zavedením konceptu obvykle bydlícího obyvatelstva byla obydlenost domů a bytů odvozena podle osob obvykle bydlících, tzn. bez ohledu na jejich trvalé bydliště. Byt byl považován za obydlený, pokud v něm měla alespoň jedna osoba obvyklý pobyt. Dopady na obydlenost, resp. neobydlenost domovního a bytového fondu nebyly významné. Přesto se potvrdila teze, že data založená na obvyklém místě pobytu jsou věrohodnější. Vedle metodické změny obydlenosti byly při SLDB 2011 nově vymezeny i některé položky u struktury domovního fondu podle vlastníka přímo na sčítacích formulářích. Zejména se jednalo o tzv. kombinaci vlastníků a částečně o bytová družstva. Sčítací listy obsahovaly jedinečný identifikační kód budovy (IDOB), který umožňoval propojit osoby a byty s jednotlivými 15
domy. Toto propojení umožňuje analyzovat domovní fond i z hlediska obydlenosti a charakteristik jeho obyvatelstva. Sčítání bylo přelomové také v tom, že žádným způsobem nezjišťovalo vybavenost domácností. Ve sčítacích arších se neobjevily žádné otázky na vlastnictví ledničky, automobilu, chaty, televizoru apod. Pro statistiku zůstala jediná důležitá otázka z hlediska vybavení domácností, zda má rodina možnost využívat osobní počítač a připojení na internet. Počet neobydlených bytů postupně roste, a proto nabývají na významu důvody neobydlenosti. Důvody neobydlenosti se při jednotlivých sčítáních lišily, proto jde v delším časovém rozmezí porovnávat jen vybrané z nich. Při posledním sčítání v roce 2011 byl výrazně vyšší podíl neobydlených bytů s nezjištěným důvodem neobydlenosti. Z části to bylo způsobeno i metodou zpracování. Odvozováním místa obvyklého pobytu a rozdílností mezi distribucí formulářů podle trvalého pobytu a následným zpracováním výsledků podle obvyklého pobytu. V případech osob, kdy se lišila místa obvyklého a trvalého pobytu nastávaly situace, kdy byt s osobami trvale bydlícími, jejíchž obvyklé bydliště bylo jinde, zůstal při zpracování formulářů neobydleným (bez obvykle bydlících osob). Důvod neobydlenosti tím pádem nebyl zjištěn. Stáří domovního fondu se zjišťovalo v arších o domovním fondu pomocí otázky na období výstavby nebo rekonstrukce. Formulace otázky nebyla vždy stejná a v SLDB 1991 se zvlášť zjišťovalo období výstavby a samostatně období rekonstrukce. V následujících sčítáních se již jednalo o jeden ukazatel. Obdobím výstavby nebo rekonstrukce se rozumí časový interval, ve kterém byl dům dostavěn a předán do užívání. Pozdější údaj se uvádí jen v případě, že byla provedena rekonstrukce, při které došlo k nahrazení nosných nebo obvodových zdí nebo došlo k přístavbě / nástavbě, které zvětšila nebo zmenšila obytnou plochu domu oproti původní velikosti a přitom byly modernizovány i byty Cenzus 2011 poprvé zavedl zásadní metodickou změnu ve vymezení obytné místnosti a následném výpočtu obytné plochy bytu. Statistikové dostali mezinárodní doporučení, aby ve sčítání 2011 byla za obytnou místnost považována i kuchyň, pokud její plocha měla alespoň 8 m2 a byla zahrnuta i do obytné plochy bytu. Předchozí sčítání byla kuchyň zahrnuta do obytné plochy bytu pouze tehdy, kdy byla jedinou místností bytu a přesahovala 12 m2. Tato úprava znamenala ztížení porovnatelnosti ukazatelů týkajících se velikosti obydlených bytů s předchozími cenzy (BEDNÁŘOVÁ a kol., 2013).
16
Vybrané ukazatele o bytové výstavbě společně s demografickými jsem analyzoval pomocí jednoduchých statistických metod. Závislost mezi nimi jsem hodnotil s využitím korelační analýzy. Míra registrované nezaměstnanosti se podle oficiální metodiky na úrovni ČR, krajů a okresů počítá na základě výsledků výběrového šetření pracovních sil. Míra nezaměstnanosti v obcích, mikroregionech, ORP a POÚ se z důvodu nedostupnosti dat o zaměstnaných na úrovni těchto územních celků počítá na základě ekonomicky aktivního obyvatelstva. Pro účely práce byla použita metodika na základě ekonomicky aktivního obyvatelstva. K 1. 3. 2014 došlo ke změně metodiky a novým ukazatel registrované nezaměstnanosti v ČR se stal „Podíl nezaměstnaných osob“. S tímto ukazatelem se v práci nepracuje. Jednotlivé oblasti státní podpory bydlení neprocházely po metodické stránce výraznými změnami, až na příspěvek na bydlení. K zásadní úpravě tohoto typu podpory došlo v roce 2007. Systémová úprava státní sociální podpory přinesla změnu koncepce životního minima zároveň s přijetím zákona o jednostranném zvyšování nájemného z bytu. Životní minimum se změnilo z dvousložkového na jednosložkové. Ze životního minima byly vyloučeny částky sloužící k úhradě nákladů na bydlení. Nově se doplatek na bydlení poskytoval ze systému Státní sociální podpory a v systému hmotné nouze. Pro mezinárodní komparaci v oblasti bydlení jsem použil vybrané ukazatele mezi které patřil podíl bytů v rodinných domech, podíl nájemního bydlení, podíl nevybavených bytů. Mezi nevybavené byty se řadí podle definice EUROSTAT ty, které nemají vlastní sprchu ani vanu a splachovací záchod v domácnosti. Poslední ukazatelem, který jsem využil při své práci, byla míra přelidněnosti. Dostatečný prostor k životu je jedním z klíčových faktorů při posuzování kvality života. Osoba se považuje za žijící v přelidněné domácnosti v okamžiku, kde nemá k dispozici minimální počet pokojů, který znamená:
jeden pokoj pro domácnost,
jeden pokoj pro pár v domácnosti,
jeden pokoj pro každou osobu starší 18 let,
jeden pokoj pro každou osobu stejného pohlaví mezi 12 až 17 lety, není-li zahrnuta do předešlých kategorií,
jeden pokoj pro pár dětí do věku 12 let.
17
4 VÝVOJ BYTOVÉ VÝSTAVBY 4.1 Bytová výstavba do konce roku 1990 Bytová výstavba v prvních letech po I. světové válce se zásadně nerozvíjela. Stavebnictví a s ním spojená výstavba nových bytů se začala poměrně rychle rozvíjet až od roku 1923. Nejvyšší absolutní počet dokončených bytů byl zaznamenán v roce 1928, kdy bylo dokončeno více než 100 tisíc bytů. Celosvětová ekonomická krize ve třicátých letech se promítla i v našich zemích a nastal prudký pokles bytové výstavby. Oživení přichází až v roce 1936. Nacistická okupace a začátek II. světové války opět zapříčinil prudký pokles. Celkově bylo vybudováno v letech 1919-1945 na území Československa zhruba 1,4 milionu bytů. Výstavba nových bytů se soustředila do ekonomicky silných oblastí. Na území Slovenska připadalo pouze 1/5 celkově dokončených bytů. Typickým rysem pro výstavbu v předsocialistickém období byla převaha postavených bytů v rodinných domech, asi 7/10 celkového objemu dokončených bytů (ANDRLE a kol., 1983). Přesnějšími daty týkající se bytové výstavby disponuje statistika až po skončení II. světové války, kdy byla obnovena a rozšířena. V roce 1946 bylo dokončeno na českém území celkem 4 140 bytů a během let 1946-1950 celkově pouze 63 000 bytů. V letech 1951-1955 se dokončilo 115 000 bytů. Po odsunu německého obyvatelstva se uvolnily byty, které měly uspokojit poptávku po nových bytech a intenzita bytové výstavby nebyla příliš vysoká. Volné byty se často nacházely v obcích, které nebyly nikdy dosídleny, ale to již politická reprezentace nebrala v úvahu. Poukazovala na to, že volných bytů je stále ještě dost. Spousta bytů zůstala neobydlená a rychle chátraly, během 5letého období se v českých zemích snížil počet bytů o 12,1 %, hodnota zcela nevídaná v rámci bytové situace na území Evropy. Sídliště a byty stavěné v padesátých letech se soustředily do oblastí uhelných pánví. Na Ostravsku a v oblasti Severočeské uhelné pánve vzniklo několik velkých útvarů, např. Havířov a Poruba. Většinou však šlo o malá sídliště s byty, které dosahovaly nízkého standartu. Trend podprůměrné výstavby pokračoval ještě v letech 1956-1958 (MUSIL, 2002). Bytová situace se postupně zhoršovala. Počet domácností rostl rychleji než počet dokončených bytů a politická reprezentace si již začala uvědomovat, že nastává vážná bytová situace. Kritickou se situace stala ve větších městech, v Praze, Brně a Plzni. Od konce 50. let 20. století nastalo postupné navyšování počtu dokončených bytů. V roce 1959 byl přijat na zasedání ÚV KSČ dokument k bytové situaci. Změny posílily industrializaci 18
stavebnictví a znamenaly transformaci v investičních formách bytové výstavby. (MUSIL, 2002). V období 1961-1965 bylo již průměrně ročně dokončeno asi 50 tisíc bytů a celkem v této pětiletce se podařilo dokončit 246 tisíc bytů. Nastolený rostoucí trend pokračoval, následující pětiletku se dokončilo 278 tisíc bytů. V roce 1970 se ČSR dostala počtem dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu na 11. místo ve srovnání s dalšími 26 evropskými zeměmi. Úplného vrcholu dosáhla bytová výstavba v roce 1975. V tomto roce bylo zkolaudováno 96 tisíc bytů. Intenzita bytové výstavby činila 9,65 bytů na 1000 obyvatel středního stavu, tato hodnota výrazně přesahovalo hladinu výstavby ve většině evropských zemí. Za pětileté období 1971-1975 dosáhla hodnota dokončených bytů přes hranici 400 tisíc bytů, přesně 404 755. Již tak masivní bytová výstavba v další pětiletce dokonce ještě rostla. Během let 1976-1980 se ve všech formách bytové výstavby úspěšně zkolaudovalo 415 250 bytů (ANDRLE a kol., 1983). Nejvíce velkých sídlišť vyrostlo právě v tomto období. Nová sídliště byla situována většinou na okrajích měst. Výstavba sídlišť procházela určitými etapami svého vývoje. U velkých měst můžeme sledovat jednotlivé generace sídlišť (první až třetí). Většina sídlišť postavená ve třetí generaci byla z velké části stavěna z panelů. Architekti se snažili na tuto generaci sídlišť aplikovat moderní principy, i když značně modifikované zásadami socialistické bytové politiky, schopnostmi socialistických stavebních firem a omezenými zdroji, kterými disponoval režim. Do architektonického rázu měst pronikl tento typ sídlišť nejvíce u malých a středních měst, protože zasahoval často až k historickému centru sídla (MUSIL, 2002). Po roce 1980 přisel logický pokles objemu dokončených bytů, jelikož hodnoty v předešlém desetiletí byly neudržitelné. V období 1981-1985 poklesl počet dokončených bytů na zhruba 306 tisíc a intenzita na 5,92 bytů na 1000 obyvatel středního stavu. V posledním období, které popisuje tabulka č. 1. pokračoval klesající trend. V letech 19861990 objem dokončených bytů klesl na 246,5 tisíce a intenzita bytové výstavby se již dostala po hranici 5 bytů na 1000 obyvatel středního stavu.
19
Tab. 1: Dokončené byty v České republice v období 1951-1990 po pětiletích. Období
Počet dokončených bytů
Počet bytů na 1000 obyv.
Řetězový index (%)
1951-1955
115 248
2,50
184,4
1956-1960
187 711
3,80
162,9
1961-1965
246 200
5,09
131,2
1966-1970
279 600
5,68
113,6
1971-1975
404 755
8,17
144,8
1976-1980
415 250
8,12
102,6
1981-1985
305 538
5,92
73,6
1986-1990
246 447
4,76
80,7
Zdroj: ANDRLE (1983), „Statistika bytové výstavby na území České republiky v letech 1960 až 1995“ (ČSÚ, 1996)
Dokončené byty 1951 - 1990 120 000
100 000
80 000
60 000
Dokončené byty
40 000
20 000
0 1951
1956
1961
1966
1971
1976
1981
1986
Obr. 1: Dokončené byty v České republice v období 1951-1990. Zdroj: ANDRLE (1983),“ Statistika bytové výstavby na území České republiky v letech 1960 až 1995“ (ČSÚ, 1996)
4.1.1 Výstavba sídlišť Velká část bytů, která se nachází na našem území, je soustředěna do velkých obytných souborů, kterým se říká „sídliště“. Mezi občany ČR panují předsudky, že sídliště vznikala jen v socialistických zemích, ale není tomu tak. Sídliště v prvních desetiletích po 2. světové válce vznikala také v SRN, Švédsku, Francii a v dalších západoevropských 20
zemích. Vznik sídlišť iniciovala především bytová nouze po válce. Připojily se také názory, že nedostatek bytů lze vyřešit jen s pomocí veřejného sektoru. Poválečná situace přispívala aplikaci a realizaci konceptů, které vypracovaly školy moderní architektury a urbanismu. Návrhy byly použity pro výstavbu sídlišť v Německu a Velké Británii, kde se tamější urbanisté snažili docílit sociálně smíšených komunit. Z historického hlediska lze sledovat, že hromadnou výstavbu bytů, která nebyla příliš kvalitní a průměrně či podprůměrně vybavená vytvářely levicově orientované vlády. Výstavba velkých obytných souborů (sídlišť) v socialistických zemích, především u nás, v Polsku a Maďarsku, byla produktem čtyř vzájemně propojených a ovlivňujících se koncepcí: bytové a městské politiky, aplikace a interpretace koncepcí moderní architektury a urbanismu, souboru myšlenek označovaném jako zásady socialistické kultury. Důležitým faktorem pro vznik našich velkých sídlišť byl vývoj stavebních technologií. Hlavní myšlenkou bylo, že výstavba se musí změnit od řemeslné, zastaralé a pomalé na záležitost průmyslovou. Větší část práce se přesunula ze stavenišť do průmyslových objektů, kde se vyráběly panely.
Prefabrikované panely byly jednou z možností jak industrializovat
bytovou výstavbu, tato koncepce naneštěstí převládla a vedla k mnoha negativním důsledkům už v době jejího použití (MUSIL, 2002).
4.2 Investiční formy bytové výstavby před rokem 1990 Mezi investiční formy, které byly obvyklé pro období před rokem 1990, patřila státní investiční forma a individuální neboli výstavba rodinných domků. Mezníkem v oblasti investičních forem bylo zasedání ÚV KSČ v roce 1959, kdy se ke státní a individuální bytové výstavbě přidala družstevní a podniková. Družstevní forma bytové výstavby vznikla na popud státu, který se rozhodl k průmyslovým investicím a již nedisponoval dostatečným prostředky na rozvoj bytové výstavby a nezbytné infrastruktury. Do státní bytové výstavby spadaly byty, které zůstaly pod správou národních výborů. Prostředky pro výstavbu těchto bytů poskytoval výhradně stát. Nájemné, které platili uživatelé státních bytů, bylo velmi nízké a od roku 1964 se měnilo jen nepatrně. Podniková bytová výstavba dosáhla svého vrcholu. Bylo dokončeno 89 tisíc bytů touto formou bytové výstavby, z toho necelých 21 tisíc v roce 1975. Podnikové byty byly stavěny hlavně proto, aby se vyřešila tíživá bytová situace zaměstnanců a zabránila jejich fluktuaci. Možnost získat podnikový byt byla podmíněna závazkem zaměstnance, že bude 21
pro podnik pracovat určitý počet let. Náklady na bydlení v tomto typu bytů byly obdobné jako u státních bytů. Při získání podnikového bytu se přenášelo právo o užívání na děti a příbuzné. O družstevní bytovou výstavbu se starala stavební bytová družstva. Za úplatu byly také přenechávány byty ze státní bytové výstavby některým družstvům. Byty ve správě družstva byly jeho vlastnictvím a uživatel bytu jej nemohl prodat, pouze práva na jeho užívání podstoupit jinému členu družstva. Samotná výstavba družstevních bytů byla financována z majetku družstva, do kterého budoucího nájemníci vkládali své finanční prostředky, z příspěvků poskytnutých státem a úvěrů od státní banky. Banka nabízela družstvům výhodné úroky s dlouhou dobou splatnosti, až 30 let. U družstevní výstavby nelze opomenout i nezanedbatelnou podporu ze strany státu. Bezplatně poskytoval pozemky i pomoc při odborné projektové dokumentaci. V 80. letech dosahovaly státní subvence až 60% konečných nákladů na výstavbu bytů. Náklady na výstavbu družstevních bytů byly vyšší než u státních. Družstevní výstavba zahrnovala splátku úvěru poskytnutému na výstavbu, pojištění, údržbu a další poplatky. Jejich kvalita byla ovšem ve většině případů mnohem vyšší, než jaké dosahovaly byty ve státní správě. Od 60. let 20. století byla družstevní výstavba dominantní formou. Největší počet dokončených bytů s formou družstevní bytové výstavby bylo dokončeno v roce 1970, necelých 35 tisíc. Bytová reforma v 70. letech přinesla určitou úpravu družstevní bytové výstavby, aby více podporovala tzv. stabilizaci pracovních sil. Zaměstnanci státních podniků měli možnost požádat o půjčku, která by pokryla náklady na příspěvek do bytového stavebního družstva. Při splnění stanovených podmínek, např. pracovník se zavázal podniku smluvně na 10 let, mohla být půjčka částečně odpuštěna. Pro individuální bytovou výstavbu byly typické rodinné domy, ale touto formou se stavěly i nástavby a přístavby. Prostředky pro výstavbu obyvatelé získávali z vlastních zdrojů, ale v některých případech mohli požádat o příspěvky z národních výborů nebo půjčku od spořitelny. V tehdejším socialistickém režimu se jednalo o jedinou formu osobního vlastnictví společně s objekty pro rekreaci. V letech 1976 a 1977 individuální bytová výstavba dosáhla svých vrcholů a dohromady bylo dokončeno téměř 52 tisíc bytů. (PELIKÁNOVÁ, 2009). Jednotlivé formy bytové výstavby procházely v průběhu druhé poloviny 20. století nerovnoměrným vývojem. Výsledkem toho je, že struktura úhrnné bytové výstavby podle
22
jednotlivých investičních forem se v průběhu období 1946-1990 často poměrně rychle a významně měnila. V letech 1946-1955 na území České republiky, respektive Československa existovaly pouze dvě formy investiční bytové výstavby – státní bytová výstavba a výstavba rodinných domků. Velkou část dokončených bytů na území ČSR tvořily státní byty, podíly dokončených rodinných domků byly relativně malé a pohybovaly se okolo 14 %. V období 1956-1960 se podíly státní bytové výstavby snížily, naopak podíly výstavby rodinných domků se zvýšily. Poprvé se v tomto období objevily další dvě nové formy investiční bytové výstavby, družstevní a podniková, které se prozatím na celkovém počtu dokončených bytů podíleli jen necelými 7 %. Následující pětiletku se výrazně zmenšil podíl státní bytové výstavby, ale stále zůstala nejčastější formou, se kterou byly byty financovány. Významnou formou se stává družstevní forma bytové výstavba s podílem 32,8 % ze všech dokončených bytů. V období 1966-1970 již byl největší podíl družstevní bytové výstavby, která dosáhla rekordní výše, 56,2 % a stala se dominantní formou bytové výstavby. Státní bytová výstavba zažila prudký propad, když se podílela na podílu dokončených bytů méně než 20 %. Dokončené byty v rodinných domcích stagnovaly a propadly se pouze na 14,1 %. V letech 1971-1975 byly v celkovém počtu dokončených bytů zastoupeny všechny formy bytové výstavby rovnoměrně, kromě družstevní bytové výstavby, která se podílela na skladbě dokončených bytů 34,4 % (ANDRLE a kol., 1986). Roky 1976-1980 následovaly předešlou pětiletku a jednotlivé investiční formy bytové výstavby byly na obdobných hodnotách, jen nepatrně rostl podíl dokončených bytů v rodinných domech a státních bytů a naopak mírný pokles zaznamenaly družstevní a podnikové byty. Pro interval 1981-1985 byl typický zmenšující se podíl podnikové výstavby na řádově nevýznamný zlomek úhrnné bytové výstavby. Značný nárůst zaznamenala družstevní výstavba a opět posílila individuální výstavba bytů v rodinných domech, tyto dvě investiční formy výstavby tvořily více jak 75% celkového objemu úhrnné bytové výstavby. V posledním sledovaném období 1986-1990 se již neobjevily zásadní změny. Podniková bytová výstavba stagnovala na mizivém procentu z celkové bytové výstavby. Zbylé tři investiční formy bytové výstavby kopírovaly předešlé období s mírnou dominancí družstevní bytové výstavby, následované dokončenými byty v rodinných domcích a statní formou výstavby.
23
Tab. 2: Struktura úhrnné bytové výstavby 1951-1990 podle investičních forem v pětiletých obdobích. Počet dokončených bytů v % Období
celkem
státní
družstevní
podnikové
rodinných domků
1951-1955
115 248
86,2
-
-
13,8
1956-1960
181 985
72,7
4,0
2,9
20,4
1961-1965
246 215
43,3
32,8
7,7
16,2
1966-1970
279 493
19,8
56,2
9,9
14,1
1971-1975
406 055
19,9
34,4
21,9
23,8
1976-1980
415 250
23,0
29,2
19,4
28,4
1981-1985
305 538
19,5
42,4
4,8
33,3
1986-1990
246 447
23,9
39,9
4,1
32,1
Zdroj: ANDRLE a kol. (1983, 1986)
4.3 Transformace bydlení v ČR po roce 1990 Po revoluci v roce 1989 se udály nezbytné změny ve většině oblastí lidského života. Bydlení, které patří mezi nejzákladnější potřeby obyvatel, nebylo výjimkou. Transformace bytové politiky a samotného bydlení v České republice primárně znamenala obnovení základního trhu s byty. Nezbytným požadavkem na dlouhodobé období bylo dosažení fungujícího trhu s byty. Pro bytový a domovní fond jsou typické různé druhy vlastnictví (soukromé, družstevní, obecní apod.) a pro každou z forem vlastnictví je rozdílný proces formování nabídky a poptávky. Podmínkou pro tvorbu nového fungujícího trhu s bydlením nebylo jen odstranění přídělového systému z minulého režimu, i když si to část politické reprezentace naivně myslela. Vznik fungujícího trhu je podmíněn vhodnou aktivitou ze strany státu ze dvou různých směrů. Legislativními úpravami zajišťovat podporu fungujícího tržního modelu, ale zároveň eliminovat negativní sociální dopady a chránit určité skupiny obyvatelstva. Změna poltických a ekonomických poměrů v ČR znamenala komplikovanou změnu v oblasti bytové politiky, především kvůli nevyjasněným kompetencím na centrální úrovni. Stejnou situací v raných 90. letech neprocházela pouze oblast bydlení, ale u některých byl proces transformace úspěšnější než u jiných. Například za systém sociálního zabezpečené odpovídalo od počátku jedno ministerstvo - Ministerstvo práce a sociálních věcí a proces transformace zde proběhl nepochybně úspěšněji. Problematika bytové 24
politiky spadala pod 3 různé resorty: Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo financí. Volby v roce 1996 přinesly některé změny, došlo ke zrušení Ministerstva hospodářství a oblast bytové politiky spadala do správy nově zřízená Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. Část agenty spojená s bydlením stále zůstala pod správou Ministerstva financí. Docházelo bohužel k častým neshodám o způsobu transformace a tvorba nové koncepce bytové politiky pokračovala velice pomalu. Orgány, které měly zaujmout jasná stanoviska, jakým způsobem se má transformace ubírat, byly nerozhodné a vše se prodlužovalo. V první etapě transformace proběhly zásadní změny, které se zaměřily na odstraňování administrativně přídělového bytového systému. Dalším cílem bylo položit nejnutnější základy bytového systému, které byl tradiční a vyzkoušený v západních zemích. Tato etapa proběhla do roku 1995. Ovšem v nově se formujícím státě docházelo ke komplikacím a odstranění prvků administrativně přídělového bytového systému nebylo podpořeno současným vznikem nových opatření bytové politiky. Mezi nejzásadnější události, které přinesla první etapa transformace bydlení, patří restituce bytového fondu, privatizaci obecního nájemního fondu a vznik nových nástrojů bytové politiky, např. stavební spoření, hypotéky, postupná deregulace nájemného atd. (POLÁKOVÁ a kol., 2006).
4.3.1 Restituce Již v roce 1991 započaly restituce bytového fondu. O navrácení majetku mohli zažádat občané, kterým byl majetek zkonfiskován nebo se do správy státu dostal za podmínek nevýhodných pro původní majitele v období 1948 – 1990. Pokud původní majitelé, či jejich dědicové a přímí příbuzní splnili zákonné povinnosti, existující majetek jim byl navrácen. Do roku 1993 se podařilo uspokojit velkou část nároků. Přesné statistky navrácených nemovitostí z bytového fondu se bohužel nevedly, ale předpokládá se, že se původním vlastníkům v rámci restitucí vrátilo 10 % z celkového objemu bytového fondu. Nejvýraznější zásahy do vlastnických struktur představovaly restituce v centrech velkých měst. V centru Prahy bylo restituováno 70 – 75 % domů. S přímou spojitostí s restitucemi se vytvořil sektor soukromého nájemního bydlení spolu se skupinou soukromých majitelů, kteří měli velký vliv na budoucnost bytové politiky. Některé části z restituovaných bytů byly okamžitě pronajaty, jiné změnily účel užívání, většinou se bytové prostory změnily na komerční, kancelářské nebo prodejní prostory. V části restituovaného majetku byly nájemníci, kteří usilovali o zachování stávajícího nájemného. Zajišťovali jim ho dosavadní 25
nájemní smlouvy s regulovaným nájemným většinou na dobu určitou. Noví majitelé se snažili svůj majetek naopak využít co nejefektivněji, zpravidla přeměnou na nebytové prostory a pronájmem na volném trhu (POLÁKOVÁ a kol., 2006).
4.3.2 Bezúplatný převod bytového fondu obcím Mezi způsoby decentralizace státní moci a obnovení územní samosprávy patřil bezúplatný převod bytového fondu z rukou státu do vlastnictví obcí. Převody byly zahájeny v roce 1991, počty převedených bytů obcí se liší podle zdrojů, ze kterých čerpáme. Sýkora v publikaci Mezi státem a trhem uvádí, že se převod týkal 877 000 bytů, 23,5 % bytového fondu. V další publikaci, Slavata D.: Vybrané problémy obecní bytové politiky, se uvádí 1,44 milionu bytů, necelých 40 % bytového fondu. Do vlastnictví obcí nepropadly domy, ve kterých byla více než třetina podlahové plochy určena k nebytovým účelům. Obce se ocitly v nové situaci, kdy byly správci převedeného majetku. Staly se tvůrci lokální bytové politiky a také nesly náklady na provoz, údržbu a správu majetku získaného převodem. Po metodické stránce byly obce zcela nepřipraveny na problémy související se správou tohoto majetku. Převod majetku nenásledovalo posílení rozpočtů měst a vybrané nájemné nepokrylo náklady na správu a údržbu bytů. Finanční zátěž spojená s byty nutila obce zprivatizovat alespoň část bytového fondu, aby neznamenaly zátěž pro jejich rozpočty. Státní správa počítala s částečnou privatizací převedeného bytového fondu obcím. Obce však nedostaly žádné metodické doporučení, kterou z částí fondu si ponechat, za jakých finančních podmínek domy privatizovat a jak následně nakládat s prostředky, které z prodeje získají. Všechny pravomoci zůstaly na jednotlivých obcích, což znamenalo rozdílné podmínky pro privatizaci na území republiky (POLÁKOVÁ a kol., 2006).
4.3.3 Privatizace O privatizaci bytového fondu neexistují přesné statistické údaje, avšak počátek procesu se datuje od roku 1991. Největšího rozmachu dosáhla až později, ve druhé polovině 90. let. V České republice byly odlišné podmínky pro privatizaci bytového fondu než v ostatních postsocialistických zemích, proto se významnou částí udržel sektor obecního nájemního bydlení. Privatizace upravovaly především obecní vyhlášky. Bylo umožněno prodávat celé domy, většinou bytovým družstvům, které tvořili dosavadní nájemníci. Proces privatizace podnítil Zákon o vlastnictví bytů, který umožnil převod jednotlivých bytů do osobního vlastnictví. Opatření opět nemělo systémový charakter, 26
protože nebyla promyšlena následná správa privatizovaného bytového fondu. Podcenila se koupěschopnost nájemníků a jejich finanční zajištění, což sebou přinášelo hrozbu budoucí neschopnosti spravovat a provádět nezbytnou údržbu bytového fondu. Privatizace bytového fondu přinesla negativní jevy do oblasti družstevního bydlení, které bylo počátkem 90. let chápáno jako pozůstatek minulého režimu. Přijatá opatření nebyla zaměřena na odstranění deformací, které do bytových družstev přineslo období socialismu, ale spíše na likvidaci samotných družstev. Téměř úplně se zklikvidoval privatizací sektor podnikových bytů, které byly již v meziválečném období důležitou součástí bytového fondu. Procesy změny vlastnických poměrů se výrazně promítly do změny struktury bytového fondu. Největší změny proběhly ve velkých a středních městech, kde mělo významný podíl nájemní bydlení (POLÁKOVÁ a kol., 2006).
4.3.4 Deregulace nájemného Výše nájemného neprobíhala dlouhé období během socialismu úpravou. V roce 1991 bylo maximální nájemné a poplatky za služby s používáním bytu na úrovni z roku 1964. V roce 1992 došlo k první deregulaci nájemného ve státních bytech, zároveň se zrušily sociální slevy z nájemného. Ten samý rok došlo indexově k celoplošnému nárůstu nájemného ve státních bytech o 100 %. Následně Ministerstvo financí ČR vyhláškou (č. 176/1993 Sb.) upravilo, jakým způsobem se určí maximální nájemné za byt. Specifikovalo jednotlivé kategorie bytů, podle příslušenství, které se v něm nacházelo a způsobu vytápění. Dále vymezilo základní pojmy z oblasti nájemního bydlení. Vyhláška se nevztahovala na byty:
postavené byty s finanční, úvěrovou nebo jinou pomocí poskytnutou podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci v bytových družstvech zřízených po roce 1958, u kterých je výše nájemného určována podle zvláštních předpisů,
byty pro Diplomatický servisy,
byty, které vlastní právnická osoba se sídlem mimo ČR nebo fyzická osoba bez trvalého pobytu na území ČR, zahraniční zastupitelský úřad nebo diplomatická mise.
Tato vyhláška se nevztahovala na byty postavené bez spolufinancování z veřejných prostředků a zkolaudované po 30. 6. 1993. Rovněž vymezovala formy nájemného jako nájemné regulované a nájemné smluvní.
27
Zlomem ve vývoji maximálního nájemného byla novela z roku 1995, která nastavila pravidla pro budoucí zvyšování nájemného. Nové pravidlo stanovilo vzorec, podle kterého se každý rok zvýšilo nájemné (POLÁKOVÁ a kol., 2006).
4.4 Bytová výstavba od roku 1991 Intenzita bytové výstavba zaznamenala od roku 1990 klesající trend. Financování nově zahajovaných bytů se státní účastí bylo výrazně omezeno. Ekonomické a sociální reformy nové vlády ve spojitosti se ztrátovostí státních podniků nedovolily podporovat investičně náročnou bytovou výstavbu. „Státní bytová výstavba“ deklarovala v roce 1991 ukončení komplexní bytové výstavby. Podporu získalo jen dofinancování tzv. komplexní bytové výstavby, to znamenalo dokončení rozestavěnosti z osmdesátých let. Komplikace přinášel progresivní růst cen stavebních prací. Stavby, na které nemohly být poskytnuté finance, byly zastaveny a zakonzervovány. Byty a stavby občanské vybavenosti, které se podařilo dokončit, byly převáděny na obce. Převody probíhaly bezúplatně do majetku obcí, které se staly poté jejich provozovatelem. Financování nově zahajovaných staveb se spoluúčastí státu bylo od 1. 1. 1991 zastaveno. V letech 1991 a 1992 na zmíněnou podporu připadlo 80% všech rozpočtových nákladů poskytnutých vládou na bydlení. Postupem let ovšem tato nezanedbatelná položka klesala až na 5,7% v roce 1995. S postupem let se měnila struktura podpory politiky bydlení. Stát se zaměřil na podporu nájemního bydlení, stavebního spoření, sociálních bytů a domů s pečovatelskou službou. (KLÍMA, 2010). Objem dokončených bytů klesl během 5 let od roku 1991 do roku 1995 o necelých 30 tisíc. V roce 1995 dosáhla intenzita bytové výstavby absolutně nejnižších hodnot, kdy klesla na hodnotu 1,26 dokončeného bytu na 1000 obyvatel středního stavu. Zahájených bytů bylo absolutně nejméně v roce 1993, kdy pokračoval jejich pokles po hlubokém propadu mezi roky 1990 a 1991 o více než 50 000 tisíc bytů. Poté bytová výstavba částečně ožila a v roce 1996 bylo zahájeno 21 481 bytů. Období mezi roky 1996-2000 bylo typické ustálením hodnot blízko hranice 15 000 dokončených bytů a 30 000 zahájených bytů. Objevily se zde jen nepatrné výkyvy či výraznější výjimky. Vliv na ně měla ekonomická recese v České republice, která začala v roce 1997 a skončila v roce 1999. Pod správu Ministerstva pro místní rozvoj spadala od poloviny roku 1996 agenda týkající se bydlení, které začalo s realizací programů na
28
podporu bydlení. Program podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury (dotace až 320 tisíc Kč/b.j. + 80 tisíc Kč na výstavbu související technické infrastruktury, se blížil průměrně 3 mld. Kč ročně. Program podpory výstavby domů s pečovatelskou službou (investiční dotace 500 - 700 tisíc Kč na jeden byt). Obce mohly získat bezúročné desetileté půjčky na opravy, rekonstrukce, modernizace a rozšíření bytového fondu. Ministerstvo pro místní rozvoj také poskytovalo hypoteční úvěrování, kde příjemcem byly fyzické osoby (KLÍMA, 2010). Státní fond rozvoje bydlení převzal od Ministerstva pro místní rozvoj realizaci dlouhodobého programu podpory bydlení v roce 2001. Od tohoto roku začal mírný nárůst počtu dokončených bytů, který v následujících letech měl mírný, ale stoupající trend. Ve stejném trendu pokračoval i počet bytů zahájených, který již v roce 2005 překročil hranici 40 tisíc. Intenzita bytové výstavby zaznamenala rostoucí tendenci a od roku 2004 překonala hranici 3 dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu. Do oblasti bytové výstavby zasáhla počátkem 3. tisíciletí hospodářská krize. Objem dokončených bytů mírně narůstal, až v roce 2007 bylo dokončené 35 tisíc. V tomto roce počet dokončených bytů kulminoval a nastal pozvolný klesající trend, který byl z velké části přičten hospodářské krizi. Počty zahájených bytů rostly obdobně až do roku 2007, kdy dosáhly svého vrcholu téměř 44 tisíc. Na objemu zahájených bytů lze lépe sledovat průběh hospodářské krize, jelikož se odrazí ihned. Investoři nemají prostředky pro výstavbu a odstoupí se již od schválených staveb, než u dokončených bytů, kdy se výstavba neukončí okamžitě, ale je nutné ji dokončit a to může trvat i několik let. V některých případech pro nedostatek finančních prostředků bylo třeba zakonzervovat rozestavěné stavby, aby neztrácely velmi rychle svou hodnotu. V roce 2009 a 2010 počet zahajovaných bytů rapidně klesá. Dokonce v roce 2013, kdy se ještě stavebnictví zcela nevzpamatovalo z předešlých let, objem zahájených bytů klesl téměř na poloviční hodnoty, jakých dosahoval v roce 2007. U dokončených bytů pokračoval klesající trend a mezi roky 2007 až 2013 klesly počty dokončených bytů o 10 000. Intenzita bytové výstavby se snížila pod 3 dokončené byty/1000 obyv. a přiblížila se hodnotám v roce 2003.
29
Tab. 3: Dokončené a zahájené byty v České republice v letech 1991-2013. Zahájené byty
Dokončené byty
1991
10 899
41 719
4,05
2003
36 496
19 117
2,66
1992
8 429
36 397
3,53
2004
39 037
24 024
3,16
1993
7 454
31 509
3,05
2005
40 381
24 998
3,21
1994
10 964
18 162
1,76
2006
43 747
23 300
2,94
1995
16 548
12 662
1,26
2007
43 796
35 159
4,03
1996
21 481
14 037
1,40
2008
43 531
32 108
3,68
1997
33 152
11 077
1,63
2009
37 319
32 890
3,67
1998
35 027
15 163
2,15
2010
28 135
30 672
3,46
1999
32 900
15 836
2,31
2011
27 535
28 630
2,73
2000
32 377
16 392
2,45
2012
23 853
29 467
2,80
2001
28 983
16 605
2,42
2013
22 108
25 246
2,40
2002
33 606
18 109
2,68
Rok
dok. byty/1000 obyv.
Rok
Zahájené byty
Dokončené byty
dok. byty/1000 obyv.
Zdroj: „Bytová výstavba v územích České republiky v letech 1997 -2011“ (ČSÚ, 2013), ÚRS Praha, dostupné: https://www.czso.cz/csu/czso/bytova-vystavba-v-uzemich-ceske-republiky-v-letech-1997-az-2011-wnhcm3nu4p , http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6650849
Dokončené byty v letech 1991-2013 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 Dokončené byty
20 000 15 000 10 000 5 000 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
0
Obr. 2: Dokončené byty v České republice v letech 1991-2013.
30
Zdroj: „Bytová výstavba v územích České republiky v letech 1997 -2011“ (ČSÚ, 2013), ÚRS Praha, dostupné: https://www.czso.cz/csu/czso/bytova-vystavba-v-uzemich-ceske-republiky-v-letech-1997-az-2011-wnhcm3nu4p , http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6650849
Zahájené byty v letech 1991-2013 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000
25 000 Zahájené byty
20 000 15 000 10 000 5 000 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
0
Obr. 3: Zahájené byty v České republice v letech 1991-2013. Zdroj: „Bytová výstavba v územích České republiky v letech 1997 -2011“ (ČSÚ, 2013), ÚRS Praha, dostupné: https://www.czso.cz/csu/czso/bytova-vystavba-v-uzemich-ceske-republiky-v-letech-1997-az-2011-wnhcm3nu4p , http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6650849
4.5 Investiční formy bytové výstavby po roce 1990 Bytová výstavba v letech 1990 – 1995 výrazně klesala, ovšem její pokles nebyl rovnoměrný ve všech jejích formách. Jednotlivé formy výstavby reagovaly rozdílně na politické a ekonomické změny, které se děly po pádu režimu v roce 1989. Celková bytová výstavba klesla během pěti let o necelé tři čtvrtiny. Když se zaměříme podrobněji na jednotlivé formy výstavby, můžeme vidět, že nejztrátovější je po roce 1990 družstevní bytová výstavba. Na socioekonomické změny zareagovala družstevní výstavba sice s tříletým zpožděním ve srovnání s výstavbou státní (výrazný pokles bytů dokončených v tomto typu výstavby je zaznamenán až v roce 1993), a však úbytek výstavby družstevních bytů byl velmi výrazný. Dokonce můžeme hovořit téměř o zániku družstevní formy bytové výstavby, která byla ve specifickém českém prostředí typická pro desetiletí
31
před změnou režimu. Výrazný pokles na téměř 1 200 družstevních bytů v roce 1995 značí, že v dalších letech docházelo k dalšímu propadu této formy bytové výstavby. Počet zahájených družstevních bytů v roce 1991 dosáhl 13 % hodnoty objemu zahájených bytů v předešlém roce. Tento výrazný pokles plynule pokračoval, až se v roce 1995 dostal na hodnotu 57 zahájených bytů v družstevní výstavbě. Typ bytové družstevní výstavby v polovině 90. let neměl víceméně nic společného s družstevní výstavbou, o kterou se v letech předešlých staral stát. V dnešní době družstva, jak je známe z minulosti, nejsou podporovány ze strany státu např. daňovými úlevami ani právními nároky na podpory ze strany státu, kterými se snaží podporovat novou bytovou výstavbu. Na trhu s byty působí jako všichni ostatní soukromí investoři a tím pádem nejsou výrazně zajímavější pro klienty, než ostatní subjekty působící na v tomto odvětví. Toto byl hlavní důvod, kvůli kterému se stavělo jen nepatrné množství bytů jako družstevních. V dnešní době už lidé preferují byty v osobním vlastnictví, které se v posledních letech většinou vykupovaly z družstev. V minulosti se objevily náznaky určité renesance bytového družstevnictví v podobě neziskových bytových společností. Tyto společnosti měly působit na podobném principu jako bytová družstva, ovšem nezískaly potřebnou podporu a tím pádem se nesetkaly s úspěchem. Státní bytová výstavba zareagovala na politické a ekonomické změny po roce 1989 mnohem rychleji díky úzké spojitosti s direktivním řízením státu v letech bezprostředně před revolucí. Znatelný pokles státní bytové výstavby byl již zaznamenán v roce 1990 oproti roku 1989, kdy bylo dokončeno necelých 9 tisíc bytů oproti 17 000 bytům dokončených v roce 1989. Zajímavým jevem je, že v roce 1991 bylo dokončeno o necelých 1000 státních bytů více než v roce 1990. Tento jev byl zapříčiněn, že finálně tyto státní byty byly dokončené až v roce 1991, i když byly zahájeny o několik let dříve, jen se jejich výstavba prodloužila a rokem svého dokončení patří do roku 1991. Neznamená to, že by státní bytová výstavba byla na mírném vzestupu. V dalších letech sledujeme postupný pokles státní bytové výstavby, kdy v roce 1995 bylo zkolaudováno necelých 3 300 státních bytů. Počet dokončených bytů státní formou je ještě výrazně ovlivněn výstavbou domů s pečovatelskou službou a domovů penzionů. V roce 1995 se v této formě výstavby tento typ bytů podílel ze 48,8 %. Bydlení pro seniory v podobě domů s pečovatelskou službou a domů-penzionů začal stát podporovat od roku 1991. Tento typ výstavby zaujímají významnou část celkově dokončených bytů státní formou bytové výstavby. Výstavba těchto typů bytů probíhala po celé České republice, následně po 32
dokončení se byty stávaly majetkem obce, kde se nacházely. Stát si smluvním způsobem zajistil správné využívání těchto bytů, aby sloužily účelu, pro který byly vybudovány s pomocí prostředků ze státního rozpočtu. Státní formou bytové výstavby došlo k nárůstu počtu zahajovaných bytů v roce 1995, kdy vláda podporovala bydlení s pomocí programů na podporu nájemního bydlení a podporu výstavby technické infrastruktury. Prvním rokem pro čerpání dotací z těchto programů byl rok 1995, kdy bylo vyhověno většině žádostí. V roce 1995 o podporu zažádalo 727 obcí. Následující rok počet žádostí přesáhl možnosti státního rozpočtu, ze kterého k těmto účelům bylo uvolněno 2,1 mld. Kč a o samotném udělování dotací rozhodovaly odborné komise z příslušného ministerstva. Žádosti, které se nepodařilo uspokojit, přešly automaticky do dalšího roku. Finance poskytnuté do dalších let na podporu nájemního bydlení se postupně snižovaly. Pro stát nebylo již tak nutné podporovat státní bytovou výstavbu, protože byla dostatečně zajištěna od soukromých investorů. Stabilní formou byla v počátku 90. let podniková bytová výstavba. Celkové počty dokončených bytů touto formou bytové výstavby byly objemově nejnižší ze všech forem bytové výstavby, kterými disponují statistky ČSÚ. Tato forma bytové výstavby zažívala svůj největší boom v 70. letech 20. století, kdy velké státní podniky budovaly bydlení pro své zaměstnance. Ve sledovaném období docházelo k postupnému poklesu počtu dokončených bytů až na hodnotu 775 v roce 1995, což bylo v celkovém množství dokončených bytů ve všech formách bytové výstavby pouhých 6,1 %. Ve specifickém českém prostředí v individuální bytové výstavbě velký počet dokončených bytů zaujímají byty v rodinných domech. V roce 1990 bylo touto formou bytové výstavby dokončeno nejvíce bytů ze všech ostatních forem, i když jen o nepatrně více než byty dokončené družstevní formou. Následující roky zaznamenal počet dokončených bytů v rodinných domcích úbytek. Zkolaudované byty v rodinných domcích ovšem nenásledovaly klesající trend, který byl typický pro ostatní formy bytové výstavby a objem dokončených bytů v rodinných domcích kopíruje tvar sinusoidy. V roce 1991 se dokončilo o 6 746 méně bytů v rodinných domcích než v roce 1990, následující dva roky můžeme sledovat určitý progres až na hodnotu více než 14 000 dokončených bytů v rodinných domcích v roce 1993. Poté následoval opět určitý útlum a pokles dokončených bytů v rodinných domcích. Zahájených bytu v rodinných domcích bylo absolutně nejvíce v roce 1991, proto se projevil nárůst počtu dokončených v letech 1992-1993. Následující roky se již nezahajovalo tak obrovské množství bytů v rodinných domcích a během 5 33
letech jich bylo zahájeno pouze o necelých 7 tisíc více než v samotném roce 1990. V procentuálním vyjádření počet zahájených bytů v rodinných domcích během sledovaného období 1990-1995 nikdy neklesl pod 50% z celkového počtu zahájených bytů ve všech formách bytové výstavby. Dokonce v roce 1993 tvořily zahájené byty v tomto typu výstavby 91,5 % ze všech forem bytové výstavby (JÍLEK, 1998). Tab. 4: Počet a struktura dokončených bytů 1990-1995 podle jednotlivých roků a investičních forem ¹⁾ počet dokončených bytů z toho ve výstavbě rok
bytů celkem
státní²⁾
družstevní
podnikové³⁾
rodinných domků
absolutně 1990
44 594
8 958
17 056
1 408
17 172
1991
41 719
9 889
19 489
1 915
10 426
1992
36 397
7 180
15 096
1 621
12 500
1993
31 509
6 213
9 606
1 374
14 316
1994
18 162
4 224
5 601
964
7 373
1995
12 662
3 298
1 176
775
7 413
v procentech (%) 1990
100
20,1
38,2
3,2
38,5
1991
100
23,7
46,7
4,6
25,0
1992
100
19,7
41,5
4,5
34,3
1993
100
19,7
30,5
4,4
45,4
1994
100
23,3
30,8
5,3
40,6
1995
100
26,1
9,3
6,1
58,5
Zdroj: Bytová výstavba v územích České republiky, TERPLAN 1997 1) včetně nástaveb a přístaveb 2) včetně pohotovostních bytů, bytů v osobním vlastnictví a bytů v domech s pečovatelskou službou a v penziónech 3) od roku 1993 včetně služebnách bytů a od roku 1995 včetně bytů v nebytových objektech
34
Tab. 5: Počet a struktura zahajovaných bytů 1990-1995 podle jednotlivých roků a investičních forem ¹⁾. počet zahájených bytů z toho ve výstavbě rok
bytů celkem
státní²⁾
družstevní
podnikové³⁾
rodinných domků
absolutně 1990
61 004
10 587
17 159
638
32 620
1991
10 899
1 875
2 314
354
6 356
1992
8 429
1 881
561
78
5 909
1993
7 454
192
350
88
6 824
1994
10 964
1 477
401
277
8 809
1995
16 548
4 594
57
356
11 541
v procentech (%) 1990
100
17,4
28,1
1,0
53,5
1991
100
17,2
21,2
3,3
58,3
1992
100
22,3
6,7
0,9
70,1
1993
100
2,6
4,7
1,2
91,5
1994
100
13,5
3,7
2,5
80,3
1995
100
27,8
0,3
2,2
69,7
Zdroj: Bytová výstavba v územích České republiky, TERPLAN 1997 1) včetně nástaveb a přístaveb 2) včetně pohotovostních bytů, bytů v osobním vlastnictví a bytů v domech s pečovatelskou službou a v penziónech 3) od roku 1993 včetně služebnách bytů a od roku 1995 včetně bytů v nebytových objektech
Struktura bytové výstavby ve čtrnáctiletém období 1999-2012 obsahuje čtyři investiční formy: fyzická osoba, družstvo, obec a právnická osoba. Metodika se částečně změnila od roku 1989, kdy mezi investiční formy bytové výstavby patřily: státní, družstevní, podniková a rodinných domků. Podniková bytová výstavba vymizela zcela. Výstavba rodinných domků patřila mezi individuální formu bytové výstavby. Investory individuální bytové výstavby v letech 1999-2012 byly fyzické osoby. Novou formou (neexistující před transformací v roce 1989) je typ výstavby, kdy investorem je právnická osoba, většinou zaštiťující developerské společnosti. V období let 1999-2012 bylo dokončeno necelých 437 000 bytů, 241 610 bylo vlastněno fyzickými osobami (55,4%). Právnické osoby vlastnily 125 tisíc bytů (28,6%), většinou se jednalo o developery, kteří byly faktickým vlastníky při kolaudaci. Následně 35
po zkolaudování jednotlivé byty rozprodávaly zájemcům o nové bydlení. Obecních bytů se dokončilo 57 767 (13,3 %) a nejméně 12 089 (2,8 %) bytů se dokončilo družstevní investiční formou. V tabulce č. 6 je znázorněno zastoupení jednotlivých forem dokončených bytů v krajích České republiky v rozmezí let 1999-2012. Největší počet dokončených bytů v tomto období byl ve Středočeském kraji (79 806) a v Praze (73 281). Fyzická osoba jako investor staveb je dominantní ve většině krajů. Markantní rozdíl můžeme sledovat u Prahy, kde se projevuje městský charakter regionu. Tento jev předznamenává nízký podíl bytů s vlastnickou strukturou v podobě fyzických osob. Naproti tomu městské regiony jsou typické vysokým procentem investorů do bytové výstavby v podobě právnických osob, 73,9 % úhrnné bytové výstavby připadalo právě na ně. Po Praze se městský charakter projevuje už jen u Jihomoravského kraje, primárně v okolí Brna. Právnické struktury se ve vlastnických strukturách objevují v 30,4 %. Vlastnická struktura v podobě fyzických osob se nejvíce objevuje v krajích s tradicí individuální bytové výstavby, resp. výstavby rodinných domků. Mezi tyto kraje patří: Moravskoslezský (78 %), Vysočina (69,8 %) a Zlínský (68,9 %). Ze zpracovaných dat je zřejmé, že družstevní bytová výstavba téměř vymizela. V období 1999-2012 se ve třinácti ze čtrnácti krajů podílela na celkové bytové výstavbě méně než 4%. Zajímavým jevem tedy je, že v Libereckém kraji ve stejném sledovaném období zastupuje 14,5% z celkového počtu dokončených bytů. Vlastnická struktura v podobě obecních bytů není ve sledovaném období zanedbatelná. Ve většině krajů se ve čtrnáctiletém sledovaném období pohybovala v blízkosti úrovně 15 %. V Praze a Středočeském kraji se obce podílely na bytové výstavbě jen okrajově, 7,4 % a 8,1 %. Naopak nezanedbatelnou roli zastávala obecní forma výstavby, více než 20 %, v krajích Ústeckém, Karlovarském, Pardubickém a Plzeňském. Nejvyšší podíl 25,6 % s vlastníkem obcí v Ústeckém kraji, lze částečně vysvětlit tím, že region patří mezi strukturálně postižené a města na území tohoto kraje se snaží zachovat část bytového fondu ve své správě.
36
Tab. 6: Dokončené byty v období 1999-2012 podle typu vlastníka. Kraj
Celkem bytů
1999-2012 (%) fyzická osoba
družstvo
obec
právnická osoba
Hl. m. Praha
73 281
15,4
3,2
7,4
73,9
Středočeský
79 806
65,3
2,3
8,1
24,2
Jihočeský
27 015
65,7
1,6
16,0
16,7
Plzeňský
25 634
56,6
1,1
20,6
21,7
Karlovarský
8 544
59,1
0,9
23,3
16,7
Ústecký
14 889
67,1
0,3
25,6
7,1
Liberecký
15 755
56,6
14,5
15,1
13,8
Královehradecký
21 014
60,9
1,9
16,3
21,0
Pardubický
20 829
58,7
3,7
23,3
14,4
Vysočina
20 531
69,8
3,0
14,5
12,8
Jihomoravský
54 916
54,2
2,7
12,7
30,4
Olomoucký
22 372
63,7
2,9
14,6
18,8
Zlínský
20 896
68,9
2,3
15,2
13,6
Moravskoslezský
30 997
78,0
1,2
11,8
9,0
Česká republika
436 749
55,4
2,8
13,3
28,6
Zdroj: „Dlouhodobý vývoj bytové výstavby“, ČSÚ (2013)
37
5 HODNOCENÍ REGIONÁLNÍCH ROZDÍLŮ V BYTOVÉ VÝSTAVBĚ NA ÚROVNI SO ORP V LETECH 1997 - 2012 5.1 Vznik správních obvodů obcí s rozšířenou působností Reforma veřejné správy reagovala na společenské změny a potřeby státu po roce 1989, probíhala ve 3 etapách. První etapa probíhala v letech 1990 až 1995. Vliv na ni měla nezkušenost nově ustanovené státní správy, ve které panoval chaos a nestabilita. Došlo ke zrušení krajských národních výborů společně s dezintegrací obcí, kdy z původních 4 100 obcí během krátkého období vzniklo do roku 1992 více než 6 000 obcí. Druhá etapa reformy se soustředila na obnovu krajů jako jednotek veřejné správy během let 1995 až 2000. Ústavním zákonem č. 347/1997 bylo vymezeno od 1. 1. 2000 celkem 14 krajů. Nové územní jednotky v rámci ČR, které vznikly ve třetí etapě reformy veřejné správy (20002003), byly vytvořeny po diskuzi o budoucnosti okresů. Hlavním cílem bylo vymezit nové územní jednotky. Po vyhrocené debatě se jako nové jednotky všeobecné veřejné správy zvolily správní obvody obcí s rozšířenou působností. Celkem bylo vymezeno 205 nových jednotek a Praha byla vymezena jako samostatná jednotka. Pro jednotky je běžné označení SO ORP - správní obvody obcí s rozšířenou působností, obce III. typu nebo je i možné použít označení „malé okresy“. Po zániku okresních úřadů byly kompetence mechanicky přeneseny na jednotky ORP a malá část na krajskou úroveň (PERLÍN, 2009).
5.2 Dokončené byty a intenzita bytové výstavby Hodnocení regionálních rozdílů v bytové výstavbě jsem hodnotil na základě počtu dokončených bytů a intenzity bytové výstavby v krajích a SO ORP. Období hodnocení jsem zvolil od roku 1997 do 2012. Pro kraje s vysokou hodnotou intenzity bytové výstavby je typický proces suburbanizace, který je jednou z příčin vysokých hodnot bytové výstavby. Zvláště se projevuje u SO ORP sousedících s velkými městy, které mají navíc dobré ekonomické ukazatele ve sledovaném období v rámci republiky a napojení na dálnici nebo rychlostní komunikaci. Suburbanizace znamená proces stěhování obyvatel, jejich aktivit a vybraných funkcí z jádrového města do jeho zázemí. Tento proces je typický pro většinu měst ve vyspělých zemích i pro města na území našeho státu. Výstavba nových domů a bytů patří k nejviditelnějším projevům suburbánního rozvoje. V zázemí velkých měst často vznikají 38
areály s novou výstavbou, které označujeme jako satelitní městečka (suburbia), nákupní nebo průmyslové zóny. Nově vznikající lokality můžeme rozdělit na dva druhy podle převládající funkce: rezidenční a komerční. U rezidenční suburbanizace pozorujeme novou bytovou výstavbu v zázemí města a odliv obyvatel jádrového města do nově postavených domů a bytů (OUŘEDNÍČEK, 2002). Hodnoty dokončených bytů za kraje v rámci celé České republiky jsou výrazně ovlivněny velikostí kraje a zkreslují vypovídací hodnotu ukazatele. Rozlohou malé kraje, mezi které patří Karlovarský, Liberecký a Zlínský patří do skupiny krajů s nejnižší absolutní hodnotou dokončených bytů. Komparace podle intenzity bytové výstavby je vypovídajícím ukazatelem a zde je již situace částečně odlišná. Mezi kraje s nejvyšší intenzitou bytové výstavby patří Středočeský kraj, Hlavní město Praha, Jihomoravský a Plzeňský. Při detailnějším pohledu na intenzitu výstavby v jednotlivých SO ORP těchto krajů můžeme sledovat rysy, které jsou pro všechny kraje společné. Zde nebereme v úvahu Hlavní město Praha, které je bráno jako samostatná jednotka a není rozdělena na jednotlivé obvody. Nejvyšší intenzita je typická pro sousedící SO ORP s krajským městem. Důležité pro bytovou výstavbu je i dopravní napojení, obvody přes která prochází dálnice nebo rychlostní komunikace mají vyšší intenzitu než ostatní. Neméně důležité jsou ekonomické ukazatele, na které má např. vliv umístění velkého podniku. Obvody s nejvyšší hodnotou dokončených bytů, které zcela vybočují ve srovnání se ostatními SO ORP v celé České republice jsou ve Středočeském kraji Černošice, kde se během 12 let dokončilo 17 tisíc bytů. Území Černošic sousedí velkou částí s východní hranice Prahy. Z hlediska geografického umístění je situováno do výborné polohy, beremeli v úvahu ekonomické benefity z blízkosti Prahy a je velice atraktivní pro investory. Největší stavitelský rozmach v oblasti bytové výstavby byl v období před ekonomickou krizí v letech 2005-2008. Intenzita bytové výstavby přesáhla hodnotu 17 bytů na tisíc obyvatel středního stavu. Znamenalo to dokončení téměř 7 tisíc bytů během 4 let. Dalšími přímo sousedícími obvody s Prahou a vybočujícími z průměru i nadprůměru je Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. SO ORP Brandýs nad Labem-Stará Boleslav patří podobně jako Černošice svými hodnotami dokončených bytů a intenzitou bytové výstavby mezi nejprogresivnější regiony v rámci celé České republiky. O nové bydlení v těchto SO ORP je obrovský zájem, díky jejich výhodné poloze v blízkosti Prahy. Suburbanizace je zapříčiněna dobrými ekonomickými ukazateli a možností obyvatel investovat do nového 39
bydlení. Do bytové výstavby se promítá i míra nezaměstnanosti. Ve Středočeském kraji můžeme sledovat, že SO ORP kde je intenzita bytové výstavby nejvyšší, patří mezi obvody s nejnižší mírou nezaměstnaností, ale naopak se tento jev nepotvrzuje. SO ORP ve Středočeském kraji, které mírou nezaměstnanosti v rámci kraje patři do podprůměru, nepatří do podprůměru i v intenzitě bytové výstavby. Kraje
s nízkými
hodnotami
intenzity
bytové
výstavby
jsou
Ústecký,
Moravskoslezský a Karlovarský. V každém z těchto krajů najdeme SO ORP, která leží na území strukturálně postižených regionů. Na území prvních dvou jmenovaných najdeme obvody patřící do hospodářsky slabých regionů. Pro Ústecký a Moravskoslezský kraj je typické i záporné migrační saldo. Především odchází obyvatelstvo v produktivním věku, které má nejzásadnější vliv na poptávku po novém bydlení. Nejnižší intenzita bytové výstavby v jednotlivých správních obvodech nebyla v SO ORP ležícím na území kraje s nízkými celkovými hodnotami intenzity bytové výstavby, ale v Týnu nad Vltavou, kde je patrný vliv jaderné elektrárny Temelín. V období 2009-2012 byla intenzita 0,14 bytů na tisíc obyvatel středního stavu a za celé sledované období nepřekročila hodnotu 0,30. Další obvody s nízkou intenzitou byly již na území „podprůměrných“ krajů, SO ORP Žatec, Litvínov, Karviná nebo Pacov v kraji Vysočina.
40
Tab. 7: Dokončené byty v krajích ČR v letech 1997-2012. 1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Hlavní město Praha
12 699
17 499
27 339
21 052
78 589
Jihočeský kraj
4 914
7 542
8 158
8 411
29 025
Jihomoravský kraj
10 181
13 323
17 838
16 311
57 653
Karlovarský kraj
1 658
2 045
2 800
2 419
8 922
Královéhradecký kraj
5 227
6 992
6 271
6 224
24 714
Liberecký kraj
3 384
4 340
4 713
4 908
17 345
Moravskoslezský kraj
6 853
8 353
7 775
11 031
34 012
Olomoucký kraj
5 320
5 960
5 782
6 544
23 606
Pardubický kraj
5 136
6 051
7 210
6 679
25 076
Plzeňský kraj
4 707
7 227
8 374
7 155
27 463
Středočeský kraj
10 673
17 213
27 069
25 152
80 107
Ústecký kraj
3 245
4 109
4 342
5 002
16 698
Vysočina
4 724
6 092
7 072
6 613
24 501
Zlínský kraj
5 715
5 837
5 726
5 505
22 783
Česká republika
84 436
112 583
140 469
133006
470 494
Zdroj: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
41
Tab. 8: Intenzita bytové výstavby v krajích ČR v letech 1997-2012. 1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Hlavní město Praha
2,67
3,76
5,68
4,21
4,09
Jihočeský kraj
1,96
3,04
3,20
3,26
2,87
Jihomoravský kraj
2,22
2,95
3,93
3,52
3,15
Karlovarský kraj
1,36
1,68
2,29
1,98
1,83
Královéhradecký kraj
2,40
3,23
2,85
2,81
2,82
Liberecký kraj
1,97
2,54
2,73
2,80
2,51
Moravskoslezský kraj
1,34
1,66
1,55
2,23
1,69
Olomoucký kraj
2,05
2,32
2,26
2,56
2,30
Pardubický kraj
2,52
2,99
3,54
3,23
3,07
Plzeňský kraj
2,13
3,29
3,76
3,13
3,08
Středočeský kraj
2,41
3,79
5,73
4,97
4,27
Ústecký kraj
0,98
1,25
1,31
1,50
1,26
Vysočina
2,14
2,79
3,45
3,22
2,89
Zlínský kraj
2,39
2,46
2,42
2,33
2,40
Česká republika
2,05
2,76
3,41
3,17
2,85
Zdroj: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
42
Obr. 4: Intenzita bytové výstavby v SO ORP České republiky v letech 1997 – 2012. Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
5.3 Analýza závislosti vybraných ukazatelů na úrovni SO ORP Pro posouzení závislosti jsem v diplomové práci použil intenzitu bytové výstavby, mírou registrované nezaměstnanosti a přírůstek resp. úbytek obyvatelstva na úrovni SO ORP ČR. Z důvodu nedostupnosti dat jsem zvolil období, kde jsem mohl srovnávat hodnoty za stejné časové úseky. U posouzení závislosti intenzity bytové výstavby a míry registrované nezaměstnanosti jsem pracoval s daty z let 2005 – 2008. V druhém případě statistické analýzy u intenzity bytové výstavby a přírůstku obyvatelstva jsem již disponoval daty za delší období 1997 – 2012. Korelační analýzou jsem s pomocí programu STATISTICA vypočítal těsnost vztahu mezi jednotlivými ukazateli. Zároveň byl spočítán Pearsonův korelační koeficient (r). Tento koeficient může nabývat hodnot [-1;1], čím více se jeho hodnota blíží -1 či 1, tím, je závislost silnější. Záporná hodnota koeficientu indikuje nepřímou závislost, naopak kladná hodnota korelačního koeficientu značí přímou závislost (DOBROVOLNÝ, 2010). 43
Obr. 5: Graf závislosti mezi intenzitou bytové výstavby a mírou registrované nezaměstnanosti (%) v letech 2005 – 2008. zdroj: MPSV, 2015, Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Intenzita bytové výstavby nesouvisí s mírou registrované nezaměstnanosti. Závislost je jen nepatrná (r=0,03076), proto se nedá říci, že by tyto ukazatele na sebe vzájemně působily. Osobně bych se přiklonil k hypotéze, že v místech kde je menší procento obyvatel nezaměstnaných, se bude bytová výstavba rozvíjet více, statistická analýza to ovšem nepotvrdila.
44
Obr. 6: Graf závislosti
mezi intenzitou bytové výstavby a přírůstkem obyvatelstva
v SO ORP ČR v období 1997 – 2012. zdroj: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
V druhém studovaném případě, kdy jsem zkoumal závislost mezi intenzitou bytové výstavby a přírůstkem obyvatelstva, korelační koeficient měl hodnotu r=0,62396 což značí vzájemnou přímou závislost ukazatelů. Zde se již potvrdila teze, že správní obvody s vyššími hodnotami intenzity bytové výstavby zároveň mají vyšší přírůstky obyvatelstva.
45
6 DOMOVNÍ A BYTOVÝ FOND A BYDLENÍ V ČR VE SVĚTLE VÝSLEDKŮ SLDB 1991, 2001 A 2011 6.1 Domovní fond Domovní fond na území České republiky prošel v posledních dvou dekádách určitými změnami. Mezi roky 1991 až 2011 došlo k nárůstu počtu domů o 16 %, bytů o 17 %. V roce 2011 zahrnoval fond více než 2 miliony domů určených k bydlení, mezi ně patří rodinné, bytové domy a zařízení bez bytů, která jsou určena k bydlení, tzn. domovy důchodců, studentské koleje, ústavy sociální péče atd. Rozložení domovního fondu z územního hlediska je dlouhodobě stabilní a určeno z historického hlediska. Změny jsou limitovány urbanistickou koncepcí dané lokality a možnostmi konkrétního regionu. Pro naše území je typická převaha rodinných domů, v 8 ze 14 krajů se pohyboval jejich podíl okolo 90 %. Tab. 9: Vývoj domovního fondu 1991 – 2011. Druh domu, obydlenost Domy celkem Rodinné Bytové Ostatní budovy
Rok sčítání 1991 2001 1 868 541 1 969 018 1 605 227 1 732 077 228 566 196 874 34 748 40 067
2011 2 158 119 1 901 126 214 760 42 233
Obydlené domy celkem Rodinné Bytové Ostatní budovy
1 597 076 1 352 221 223 640 21 215
1 630 705 1 406 806 195 270 28 629
1 800 075 1 554 794 211 252 34 029
102,1 104 87,3 134,9
110,4 110,5 108,2 118,9
271 465
338 313
358 044
124,6
105,8
253 006 4 926 13 533
325 271 1 604 11 438
346 332 3 508 8 204
128,6 32,6 84,5
106,5 218,7 71,7
Neobydlené domy celkem Rodinné Bytové Ostatní budovy
Index růstu v % 2001/1991 2011/2001 105,4 109,6 107,9 109,8 86,1 109,1 115,3 105,4
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo, https://www.czso.cz/csu/czso/24000-13-n_2013-02
6.1.1 Vývoj vlastnické struktury Vlastnická struktura prošla od roku 1989 dynamickými změnami. Roky po revoluci byly typické privatizací a restitucemi domovního a bytového fondu, stejně jako ostatních věcí držených před rokem 1989 v rukou státu. U rodinných domů bylo soukromé 46
vlastnictví typické již před rokem 1989, u bytových domů bylo pouze výjimečné. Během tří sčítání se vlastnická struktura měnil ve všech svých formách (fyzická osoba, obce nebo stát a družstevní). Se změnou hospodářství k tržnímu rostl soukromý sektor. Počty domů a bytů spadající do majetku fyzických osob narostly během tří sčítání téměř o 200 tisíc. Naopak počet domů a bytů v rukou státu a pod správou družstev postupně klesal. Typické pro poslední sčítání 2011 se stalo spoluvlastnictví vlastníků bytů, resp. vlastnictví domů společenstvím vlastníků jednotek (SVJ). Při posledním sčítání dosáhl podílu 7,8 %. SVJ byla nástupnickou formou z původních státních, obecních, podnikových a družstevních bytů. Po výrazném propadu v posledním dvacetiletí jsou třetí největší skupinou vlastníků stále obce a stát, které vlastní 2,7 % obydleného domovního fondu. Za pozornost z územního hlediska stojí oblasti při naší severní, jižní a západní hranici, které se ve vlastnické struktuře odlišují. V těchto oblastech byl nízký podíl domů ve vlastnictví fyzických osob. Vliv na tento jev měla především lokalizace tradičních průmyslových lokalit (severní Čechy, severní Morava), ale také historický vývoj pohraničí po druhé světové válce. Opuštěné domy se staly majetkem obcí, pod které spadaly (BEDNÁŘOVÁ a kol., 2013). Tab. 10: Vývoj vlastnické struktury domů v období cenzů 1991 – 2011. Rok cenzu Druh vlastnictví fyzická osoba obec, stát družstevní ostatní a nezjištěno celkem
1991
2001
2011
1 308 286 213 963
139 377 77 998
1 499 348 48 148
51 835 22 992
41 808 109 606
31 507 219 317
1 597 076
1 630 705
1 772 909
Zdroj: ČSÚ, Atlas sčítání 2011, vlastní zpracování
6.1.2 Struktura domovního fondu podle druhu domu Struktura domovního fondu zůstala v porovnání jednotlivých sčítání 1991, 2001 a 2011 víceméně zachována. Nejvyšší zastoupení měly rodinné domy a domy bytové. Ve skupině ostatní budovy byly nejčastěji zastoupeny provozní budovy s nejméně 1 bytem. Progres zaznamenala výstavba samostatných rodinných domů. Obliba rodinných domů typu dvojdomku a řadových domů klesala. Stejný trend sledovala i výstavba bytových domů, která pozvolna ustupovala (BEDNÁŘOVÁ a kol., 2013). K mírným změnám došlo ve velikostním složení domů podle počtu bytů. Průměrný počet bytů zůstal v roce 2001 i 47
2011 stejný, 2,2. V rodinných domech zůstala hodnota stejná 1,2 bytu, u bytových domů klesla z 11,7 bytů v roce 2001 na 11,3 bytů v roce 2011. Nejvýraznější změny oproti roku 1991 se udály v podílech domů s jedním a dvěma byty. Jednobytové domy zaznamenaly úbytek, který se celý přenesl do přírůstu dvoubytových domů. Snížení podílu zaznamenaly také domy s 3 byty, ale jejich podíl celkem na rodinných domech je zanedbatelný (ŠKRABAL, 2005). Tab. 11: Druh domu podle období výstavby nebo rekonstrukce v (%). Období výstavby nebo rekonstrukce
Domy celkem
1919 a dříve 1920 - 1945 1946 - 1960 1961 - 1970 1971 - 1980 1981 - 1990 1991 - 2000 2001 - 2011 neobydleno nezjištěno celkem
230 911 302 245 145 559 175 957 269 255 213 648 196 874 219 380 358 035 46 255 2 158 119
z toho Rodinný dům samostatný dvojdomek řadový 86,5 89,8 78,1 80,3 85,1 87,4 91,8 92,9 96,7 61,5 88,1
77,9 71,1 72,4 78,0 72,4 71,1 75,4 80,2 84,3 85,1 76,6
5,3 12,1 13,7 9,1 8,5 7,6 7,7 6,6 4,9 4,0 7,9
16,8 16,8 13,9 12,9 19,0 21,3 16,9 13,3 10,8 10,9 15,5
Bytový dům 11,3 9,2 21,0 18,9 14,2 11,9 6,4 5,8 1,0 10,1 10,0
Jiné 2,2 1,0 0,9 0,8 0,7 0,8 1,8 1,3 2,3 28,4 2,0
Zdroj: ČSÚ, Atlas sčítání 2011, vlastní zpracování
6.1.3 Obydlené domy podle stavebního materiálu Struktura domovního fondu podle materiálu nosných zdí se v posledních sčítáních změnila jen nepatrně. Nejčastějším materiálem, ze kterého jsou konstruovány nosné zdi byl kámen, cihly, tvárnice a jejich kombinace. Na tento typ materiálu připadalo zhruba 90 % domů, které byly postaveny. Nejvyšší nárůst zaznamenaly domy postavené ze dřeva. V minulosti se domy ze dřeva stavěly tradičně v podhorských a horských oblastech, kde bylo dřevo dostupným materiálem za dobrou cenu. V posledních letech je již populární na území celé republiky. Nepálené cihly patří také mezi materiál, který je ve výběru typu nosných zdí. Tento materiál ovšem není příliš oblíbený. Nepálené cihly nejsou příliš odolné proti dešti a vlhkosti. Obliba stěnových panelů skončila s pádem režimu a klesá počet domů, kde se využívají k jejich konstrukci na velmi nízké hodnoty (BEDNÁŘOVÁ a kol., 2013). 48
Tab. 12: Materiál nosných zdí podle období výstavby nebo rekonstrukce v (%). Období výstavby nebo rekonstrukce
Dřevo
Jiné materiály a kombinace
Kámen, cihly, tvárnice
Nepálené cihly
Stěnové panely
1919 a dříve
1,4
4,6
87,6
6,4
0,0
1920 - 1945
0,6
2,3
94,6
2,5
0,0
1946 - 1960 1961 - 1970 1971 - 1980
2,3 0,7 0,9
3,1 2,6 3,7
91,4 85,2 84,2
1,7 1,5 0,0
1,5 10,0 11,3
1981 - 1990
1,1
4,1
84,6
0,0
10,2
1991 - 2000
1,0
3,8
92,3
0,0
2,9
2001 - 2011
4,3
4,2
89,6
0,0
1,8
celkem
1,5
3,5
88,8
1,6
4,7
Zdroj: ČSÚ, Atlas sčítání 2011, vlastní zpracování
6.2 Bytový fond V roce 2011 dosáhl bytový fond více než 4,7 milionu bytů, během SLDB 1991 – 2011 zaznamenal nárůst přes 700 tisíc bytů. Počet bytů rostl rychleji než počet obyvatel. Důsledkem toho se zvýšil podíl počtu bytů na 1000 obyvatel. Jestli se udrží nastolený trend a bytů bude přibývat více než počtu obyvatel, během několika let by dosáhla ČR stavu, že na 1 byt budou připadat 2 obyvatele. Struktura bytového fondu podle druhu domu prošla dvěma etapami svého vývoje. Počet bytů v rodinných domech se do roku 1991 zvyšoval jen minimálně. Většinu přírůstku bytového fondu tvořily byty v bytových domech. Tento jev můžeme sledovat na změně relací v podílu bytů v rodinných domech a bytových domech z 54:44 na 44:55. Od roku 1991 se situace otočila a přírůstek bytového fondu způsobovala především výstavba bytů v rodinných domech. Díky tomu podíl bytů v rodinných domech na celkovém bytovém fondu rostl, avšak celkově dosud převažují byty v bytových domech. Obrat nastal s politickými změnami v ČR. Před rokem 1989 stát podporoval výstavby v panelových domech, po změně režimu se objevily nové možnosti, jak získat finance na vlastní bydlení. Tato skutečnost se projevila ve vyšší výstavbě bytů v rodinných domech.
49
Tab. 13: Vývoj bytového fondu v letech 1991 - 2011 Z toho byty v domech Rok sčítání
Bytový fond
1991 4 077 193 2001 4 366 293 2011 4 756 572 Vývoj mezi SLDB 1980 - 1991 295 782 1991 - 2001 289 100 2001 - 2011
rodinných
bytových
abs.
v%
abs.
v%
1 795 462 2 005 122 2 256 072
44,0 45,9 47,4
2 244 947 2 310 641 2 434 619
55,1 52,9 51,2
-17 826 20 960
-6,0 72,5
331 391 65 694
112,0 22,7
250 950
64,3
123 978
31,8
390 279
Zdroj: ČSÚ, Atlas sčítání 2011 (převzato)
6.2.1 Obydlenost a struktura bytového fondu Struktura obydlených bytů kopírovala podobné trendy jako celý bytový fond. Mírný pokles podílu obydlených bytů v rodinných domech do roku 1991, poté pozvolný nárůst a opačně u obydlených bytů v bytových domech. Při sčítání 2011 bylo z celkového bytového fondu 86,3 % bytů zahrnuto do kategorie obydlené a zbylých 13,7 % jako neobydlené. Výrazně převažují neobydlené byty v rodinných domech., asi 70 %. Důležité je, že neobydlené byty jsou všechny ty, kde není přihlášena žádná osoba k trvalému, nyní obvyklému pobytu. Relativně vysoká hodnota neobydlených bytů neznamená, že všechny tyto byty jsou k dispozici k nastěhování. Srovnáváme-li rychlost růstu počtu obydlených a neobydlených, obydlené rostly výrazně pomaleji. Za nárůstem neobydlených bytů může být velký rozvoj v kategorii druhého bydlení, často doprovázený transformací původně obydlených bytů na venkově k současné rekreaci. Dalším významným faktorem je klesající poptávka po starších bytech ve venkovských lokalitách s omezenou dopravní dostupností, které zůstaly opuštěné po původních obyvatelích. Tyto byty nedosahují požadované kvality a nedisponují dostatečnou technickou vybaveností, proto je obtížné je nabízet a prodávat novým majitelům.
50
Tab. 14: Vývoj počtu obydlených bytů v letech 1991 – 2011 Obydlené byty Rok sčítání
celkem
v rodinných domec
v bytových domech
v ostatních budovách
abs.
v%
abs.
v%
abs.
v%
1991
3 705 681
1 525 389
41,2
2 149 963
58,0
30 329
0,8
2001
3 827 678
1 632 131
42,6
2 160 730
56,5
34 817
0,9
2011
4 104 635
1 795 065
43,7
2 257 978
55,0
51 592
1,3
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
Tab. 15: Vývoj počtu neobydlených bytů v letech 1991 - 2011 Rok sčítání 1991 2001 2011
celkem 371 512 538 615 651 937
podíl z úhnru bytů 9,1 12,3 13,7
Neobydlené byty v rodinných domech abs. v% 27 007 72,7 372 991 69,3 461 007 70,7
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
51
v bytových domech abs. v% 94 984 25,6 149 911 27,8 176 641 27,1
Obr. 7: Neobydlené byty v domech v SO ORP ČR v roce 2011. Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
Neobydlenost části bytového fondu je běžná, jen se mění důvody a jak velká část je v určité době neobydlená. Byty jsou neobydlené z několika příčin, nejčastějším důvodem je využívání bytu k rekreaci. Mezi další příčiny patří přestavba bytu, pozůstalostní nebo soudní řízení, změna uživatele nebo byt ještě není obydlen po kolaudaci. Na neobydlenost má přímý vliv velikost obce. Podstatná část neobydlených bytů se nachází v obcích do 5 tisíc obyvatel. Především byty sloužící k rekreaci v nejmenších obcích tvoří téměř polovinu všech neobydlených bytů. U největších měst to jsou pouze 2 %. Opačný trend lze pozorovat i u „ostatních důvodů“, sem se započítával jiný důvod a nezjištěný důvod. Nejméně bytů, které uvádí jako důvod neobydlenosti „ostatní důvody“ se nachází v nejmenších obcích a postupně s velikostí obcí jejich hodnota roste (BEDNÁŘOVÁ a kol., 2013).
52
Tab. 16: Neobydlené byty podle důvodu neobydlenosti a velikostních skupin obcí v roce 2011 Velikostní skupina Celkem do 499 500 - 999 1000 - 1999 2000 - 9999 10000 - 19999 20000 - 49999 50000 a více
Neobydlené byty celkem
změna uživatele
651 937 123 688 94 105 85 716 135 754 42 845 54 248 115 581
2,9 1,4 1,9 2,4 3,4 3,6 4,5 4,2
v tom podle důvodu (v %) slouží k nezpůsobilé přestavba rekreaci k bdylení 26,0 50,0 40,7 37,2 21,5 8,8 4,5 1,9
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
53
5,1 3,1 4,3 4,8 6,2 6,7 6,4 5,9
4,7 5,1 5,7 5,8 5,8 4,1 3,1 2,4
ostatní důvody 61,2 40,5 47,5 49,9 63,2 76,7 81,5 85,6
50000 a více 20000 - 49999 10000 - 19999 změna uživatele 2000 - 9999
slouží k rekreaci přestavba
1000 - 1999
nezpůsobilé k bdylení ostatní důvody
500 - 999 do 499 Celkem 0,0
20,0
40,0
60,0
80,0
100,0
Obr. 8: Neobydlené byty podle důvodu neobydlenosti a velikostních skupin obcí v roce 2011 Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
54
Obr. 9: Neobydlené byty sloužící k rekreaci v SO ORP ČR v roce 2011. Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
6.2.2 Právní důvod užívání bytu Vlastnická struktura bytů prošla nejvýznamnějšími změnami. Od 90. let přichází obrovská změna spojená s privatizací domovního a bytového fondu. Byty se ze státních, obecních nebo družstevních transformovaly postupně do osobního vlastnictví. Za 20 let se počet bytů v osobním vlastnictví zvýšil více než 26 krát. Podíly nájemního a družstevního bydlení naopak klesaly, viz. kap. 4.5.
55
Tab. 17: Obydlené byty podle právního důvodu užívání v letech 1991 - 2011 Obydlené byty Rok sčítání
1991 2001 2011
celkem 3 705 681 3 827 678 4 104 635
ve vlastním domě abs. 1 367 027 1 371 684 1 470 174
v% 36,9 35,8 35,8
v osobním vlastnictví abs. 31 164 421 654 824 076
nájemní
v% abs. v% 0,8 1 465 231 39,5 11,0 1 092 950 28,6 20,1 920 405 22,4
družstevní abs. 697 829 548 812 385 601
v% 18,8 14,3 9,4
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
6.2.3 Stáří bytového fondu Během cenzů v letech 1991 – 2011 byla relativně nejslabší bytová výstavba při sčítání 2001, naopak v tomto období probíhala poměrně velká rekonstrukce a modernizace bytového fondu. Podle výsledků sčítání 2011 bylo během deseti let mezi sčítáními postaveno nebo zrekonstruováno 364 tisíc bytů, asi o 17 % více než při sčítání 2001. Vyšší výkony ve stavebnictví, se kterými úzce souvisí i bytová výstavba, po roce 2000 oproti devadesátým rokům jsou patrné z dostupných statistik o stavebnictví. V prvním desetiletí od roku 2000 se dokončilo výrazně více bytů než v posledních deseti letech 20. století, i když v tomto období postihla hospodářství ekonomická krize. Zdaleka ovšem tyto hodnoty nedosahují počtů dokončených bytů v 70. letech 20. století, kdy bylo dokončeno téměř 823 tisíc bytů, kdy s podporou státu došlo ke stavebnímu rozmachu, bohužel primárně panelové výstavby. Většina nově dokončených bytů v poslední dekádě se nacházela v rodinných domech. Bytový fond pomalu stárne, jelikož počty nových bytů v posledních desetiletích jsou poměrně nízké v porovnání s hodnotami nejintenzivnější bytové výstavby v 70. letech. Při sčítání v roce 1980 bylo průměrné stáří bytů 40 let, v roce 2001 jen mírně vzrostlo na 41,2 let a při posledním cenzu v roce 2011 se zvýšilo o více než 5 let na hodnotu 46,5 roku.
56
Tab. 18: Obydlené byty podle období výstavby/rekonstrukce domu v letech 1991 – 2011 Období výstavby nebo rekonstrukce do roku 1919 1920 - 1945 1946 - 1960 1971 - 1980 1981 - 1990 1991 - 2000 2001 - 2011 nezjištěno celkem
Obydlené byty 1991
2001
2011
796 675 751 928 911 958 727 281 514 122 x x 3 717 3 705 681
418 004 561 934 1 007 222 861 718 627 486 313 769 x 37 545 3 827 678
374 654 529 758 942 613 822 621 615 104 359 204 364 333 96 348 4 104 635
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
Struktura bytového fondu podle stáří úzce souvisí s velikostí obce. Obecně platí, že nejstarší postavené byty do roku 1919 se nacházejí v nejmenších obcích do 2 tisíc obyvatel. Především v okolí velkých měst také platí, že se v malých obcích s 500 – 1999 obyvateli nachází největší podíl nejnovějších bytů. Střední města, s počtem obyvatel mezi 10 – 49 tisíci, mají nejvyšší podíl bytů postavených v letech 1971 – 2000. Ve městech této velikosti byla podporována výstavba tehdejším režimem, a proto v nich probíhala nejintenzivnější, převážně panelová výstavba. Města s 50 a více tisíci obyvateli mají největší podíl bytů z let 1920 – 1970. Města se rozrůstala z historického hlediska a od 70. let. 20. století se vedení státu snažilo uměle brzdit jejich růst, aby mohla vznikat další konkurenční centra větší velikosti. Při podrobnější územní diferenciaci struktury bytového fondu podle jeho stáří lze sledovat, že nejvyšší podíly nejstarších bytů postavených před rokem 1919 se nachází v tradičních průmyslových oblastech v severních Čechách, kde žila velká část německého obyvatelstva. Po jejich odsunu, který následoval po II. světové válce, docházelo k dosídlování pohraničí. Noví obyvatelé se stěhovali do uvolněných domů a již nebyla tendence k výstavbě nových. Dalšími lokalitami s nejstarším bytovým fondem jsou tradiční zemědělské oblasti s převažujícím typem venkovského osídlení. Naopak nejnižší podíl bytů, které byly postaveny před rokem 1919, se lokalizoval do pásu podél česko-slovenské hranice od Ostravy až po Břeclav. Tyto oblasti byly zprůmyslněné až později, především v období socialismu (BEDNÁŘOVÁ a kol., 2013).
57
Obr. 10: Dokončené byty v SO ORP České republiky před rokem 1919. Zdroje: ČSÚ, SLDB 2011-Pramenné dílo
6.2.4 Velikost bytového fondu Velikostní struktura bytů se vyvíjela od sčítání 1991 příznivě. V letech 1991 – 2001 nebyl přírůstek podílu větších bytů příliš velký, ale vliv na něj měla nízká bytová výstavba. K markantnímu zlepšení došlo u ukazatelů průměrně obytné plochy v roce 2011 oproti předchozímu sčítání 2001. Razantně poklesl počet bytů s 1 obytnou místností, mezi roky 2001 a 2011 o více než 60 % a naopak se zvýšily počty bytů s 4 nebo 5 a více obytnými místnostmi. Vliv na něj měla pozměněná metodika, ale i pří aplikaci metodiky, kterou používala předešlá sčítání, lze sledovat pozitivní trendy v oblasti velikosti bytů. Na nově stavěné byty byly kladeny vyšší nároky z prostorového hlediska, proto jsou větší. Nezanedbatelný vliv měla i převaha bytů v rodinných domech po roce 1990, kde jsme se s malými byty setkávali jen výjimečně a většinou se staví větší byty, často i s 5 a více pokoji. Dalšími faktory, které mají vliv na velikost bytů, byly přístavby bytů v rodinných domech, slučování bytů při rekonstrukcích dohromady apod. Okrajově se na zvětšování bytů podílelo i vyřazování bytů z bytového fondu, protože většina těchto vyřazených jednotek patřila mezi menší byty. Postupné zvětšování bytů lze sledovat i v časovém 58
srovnání údajů o obytné ploše bytů. Byty do 40 m2 zaujímaly v roce 1980 téměř polovinu všech bytů, naproti tomu velké byty na 80 m2 jen 5 % obydlených bytů. Do roku 2011 se situace obrátila. Podíl malých bytů klesl na 19 % a velké byty zaujímaly více než čtvrtinu obydlených bytů, u kterých byla zjištěna jejich plocha. Tab. 19: Vývoj počtu bytů podle obytné plochy v letech 1991 - 2011 Obytná plocha bytu na m2
1991 abs.
do 19,9 m2 20 - 39,9 40 - 59,9 60 - 79,9 80 - 99,9 100 - 119,9 120 a více m2 nezjištěno Celkem
Počet bytů 2001 abs. v%
v%
2011 abs.
v%
279 694 1 280 852 1 397 359 461 346 194 419 68 682
7,5 34,6 37,7 12,4 5,2 1,9
228 292 1 176 578 1 398 993 566 313 254 944 99 242
6,0 30,7 36,5 14,8 6,7 2,6
142 165 543 999 1 176 117 849 822 452 917 227 116
3,5 13,3 28,7 20,7 11 5,5
23 329
0,6
67 840 35 476
1,8 0,9
246 414 466 085
6 11,4
100,0
3 827 678
100,0
4 104 635
100,0
-
-
3 705 681
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
Změna v metodice neměla vliv na počet osob připadajících na 1 byt. Hodnota má od roku 1970 klesající trend, kdy v roce 1970 přesahovala hranici 3 osob na jeden byt a do roku 2011 klesla pod 2,5 osoby na jeden byt. Přímou souvislost má tento ukazatel s proměnnou strukturou domácností, kdy není neobvyklým jevem domácnost pouze s jednou osobou. Naopak zmíněnou změnou metodiky v roce 2011 byly ovlivněny další úrovňové ukazatele obydlených bytů. Pozitivně rostoucí trendy lze však sledovat i při aplikaci metodiky předchozích sčítání. Průměrná obytná plocha se zvýšila markantně na více než 65 m2 v roce 2011. Podobně vysoký nárůst lze sledovat i u počtu obytných místností, avšak při aplikaci předešlé metodiky nárůst nebyl tak velký.
59
Tab. 20: Úrovňové ukazatele obydlených bytů v letech 1991 – 2011.
Úrovňové ukazatele bydlení 1991
2001
2011
na byt
45,90
49,50
65,30
na obytnou místnost
17,20
18,20
17,10
na byt
2,76
2,64
2,47
na obytnou místnost
1,04
0,98
0,68
Počet obyt. místností na byt
2,66
2,72
3,70
Průměrná obytná plocha (m2)
Průměrný počet osob
Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
Obr. 11: Počet osob v bytě v SO ORP ŘR v roce 2011. Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
Na rozdílné ukazatele o velikosti bytového fondu na krajské úrovni měla vliv struktura bytové výstavby a odlišná skladba domácností. Zvláštní postavení v rámci České 60
republiky má Praha, pro kterou byla typická nejnižší plocha obydlených bytů i zalidnění. V roce 2011 byl průměrný počet osob bydlících v jednom bytě 2,24, avšak pro většinu bytů v Praze bylo typická obydlenost jedním nebo dvěma obyvateli. Pod průměrem za celou republiku se nacházely kraje Ústecký a Karlovarský. Naopak nejvíce osob na jeden obydlený byt připadalo na kraj Vysočina a Zlínský kraj. Hodnoty bydlících osob v bytě souvisí se skladbou domácností, kdy se v Praze objevovalo nejvíce domácností jednotlivců. Ve Zlínském kraji a kraji Vysočina byly typické nejvyšší hodnoty úplných rodin a domácnosti, které tvořilo více rodin (BEDNÁŘOVÁ a kol., 2013).
Obr. 12: Velikost bytů v SO ORP ČR v roce 2011. Zdroj: ČSÚ, SLDB 2011 – Pramenné dílo
61
7 BYTOVÁ POLITIKY V ČR Každý stát si vytváří bytovou politiku podle svých představ. Nástroje na podporu bydlení mohou být odlišné, ale lze je obecně konkretizovat. Oblast bydlení lze ovlivňovat obecnými makroekonomickými opatřeními s přímým vlivem na bydlení. Patří mezi ně zdanění, rozpočtové výdaje, vliv na úrokové sazby, cenová regulace apod. Zároveň stát využívá nástroje zaměřené přímo na bydlení. Stát intervenuje do oblasti bytové politiky nástroji, které lze rozdělit do čtyř skupin:
regulace,
podpora výzkumu a poskytování informací,
posilování konkurence,
subvencování.
Regulace většinou souvisí s nájemním bydlením. K regulaci stát přistupuje, pokud pronajímatelé zvyšují neúměrně cenu nájemného především kvůli spekulacím, a domácnosti se dostanou do situace, že si nemohou dovolit platit nájem. Regulace se vztahují na výši nájemného, kterou požaduje pronajímatel od svých nájemníků nebo na zisk pronajímatele. Může být stanoven maximální zisk pro pronajímatele z 1 m2 v dané lokalitě. Intervence tohoto typu byly populární v průběhu I. a II. světové války, kdy stát chránil své obyvatele před neopodstatněným růstem nájmů. Jistou formou regulace je zavedení přídělového systému bytů v době akutní nouze. Bytová politiky je ovlivněna stavebními normami a pravidly, které se při výstavbě musí dodržovat (POLÁKOVÁ a kol., 2006). Pro šíření informací o bytovém fondu, eliminaci průměrné doby neobsazenosti bytů, snížení nákladů na bydlení je důležitá podpora výzkumu a poskytování informací. Průběžný monitoring kvality bydlení, nových stavebních postupů a dat týkajících se trhu s bydlením je pro oblast bydlení velmi důležitý. Státní správa je schopna převzít aktivní roli na trhu s bydlením zvyšováním konkurence. Obce mohou poskytnout pozemky pro výstavbu či nabídnout levné nájemní bydlení v obecních bytech. Tento typ zásahů se často setkává s nevolí dalších subjektů podnikajících na trhu s byty a je označována jako deformující svobodné podnikání (BÁROVÁ, 2012). Subvence jsou nejznámějším formou zásahů státu do trhu s bydlením. Podpora je poskytována z veřejných prostředků. Subvence jsou cíleny pro určité skupiny obyvatelstva, 62
ale ne vždy přináší prospěch jen jim. Jejich riziko spočívá v jejich zneužití subjekty, kterým nejsou směřovány nebo v některých případech mohou být kontraproduktivní, např. zvýšení cenové hladiny nájemného. Administrativa s nimi spojená je často náročná, jelikož je nutné sledovat a hodnotit jejich efektivnost. Subvence se podle mezinárodních zvyklostí dělí na několik druhů:
subvence nabídky a poptávky,
všeobecné a individuální,
fiskální a nefiskální,
přímé a nepřímé.
Podpora nabídky neboli objektové subvence, jsou směřovány na pronajímatele nebo developery, aby mohli poskytnout bydlení za nižší než tržní ceny. Jejich hlavním úkolem je snížit náklady investora. Jsou určeny na výstavbu, rekonstrukce nebo modernizace bytového fondu. Subvence mohou mít formu jednorázového příspěvku nebo podpora kompenzuje postupně část nákladů investovaných do projektu. Tento druh subvencí má několik typů, např.: úvěry, příspěvek na stavební náklady, úrokové dotace apod. Podpora poptávky je subvence, která napomáhá řešit náklady spojené s bydlením. Tento typ podpory je zaměřen na posílení koupěschopnosti obyvatel. Snaží se zvýšit poptávku po bydlení. Většina žadatelů o tento typ subvencí pochází z domácností s nízkými příjmy, početných rodin, starší generaci občanů, mladým lidem a studentům. Jsou poskytovány formou příspěvku na bydlení a daňovými úlevami, které mají formu slevy na dani z příjmu nebo snížení základu daně, ale jen do hodnoty úroků z půjček na bydlení. Všeobecné subvence jsou typem podpory, který je směřován na určitou jednotku bydlení. Nemá na ně vliv ekonomická situace žadatele. S jejich pomocí se může financovat nová výstavba, rekonstrukce i modernizace bytu. Podpora má většinou formu státních půjček na bydlení s nízkými úrokovými sazbami nebo zvláštní podmínky při poskytnutí hypotečního úvěru od bank. Individuální subvence jsou typem tzv. podpory na hlavu. Podpora se určuje podle specifických předpokladů, jsou jimi: příjem, velikost rodiny a výdaje na bydlení. Subvence má za cíl rozšířit poptávku po bytech u skupin obyvatel, kteří by sami nemohli hledat kvalitnější bydlení. Plní zároveň sociální účel. Příspěvek na bydlení je typickou formou individuální subvence. Výhodou tohoto typu podpory je její zaměření přímo na občany, kteří ji potřebují, na druhou stranu je administrativně velice náročná. Podíl příjemců tohoto 63
druhu podpory by neměl být příliš velký na celkovém počtu obyvatel. Při velkém podílu příjemců podpory na celkovém obyvatelstvu ztrácí sociální cíl a z cílené subvence se stává všeobecná podpora. Fiskální subvence je ta, kterou poskytuje stát z veřejných finančních prostředků. Naproti tomu nefiskální je finanční podpora soukromé fyzické či právnické osoby další fyzické či právnické osobě. Stát v tomto typu podpor přímo nefiguruje. Přímé subvence označované také jako zjevné nebo „viditelné“ jsou reálné finanční částky poskytnuté za určitým účelem. Jedná se o konkrétní částky v korunách. Poskytuje je přímo stát ze svého rozpočtu. Nepřímé subvence nejsou charakterizovány konkrétní částkou, kterou podpora poskytne. V některých případech nepůsobí zcela zřetelně, jakou konkrétní finanční pomoc poskytují. Proto se v některých případech nazývají skryté subvence. Jejich příkladem jsou daňové úlevy (POLÁKOVÁ a kol., 2006).
7.1 Státní programy podpory bydlení Oficiálně oblast bytové politiky spadá pouze do agendy Ministerstva pro místní rozvoj, pod které spadá Státní fond rozvoje bydlení. Nejlepší pro účelné a efektivní řešení této problematiky by bylo, kdyby celá oblast spadala pod jmenované orgány, bohužel to se neděje. Ve skutečnosti se její tvorbou současně zabývá několik ministerstev, mezi která patří: Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo financí, Ministerstvo sociálních věcí. Jejich kompetence se následně překrývají a dochází k snížení efektivity vynaložených financí. Systém je z velké části založen na dotacích ze státního rozpočtu (MMR, 2011).
7.2 Ministerstvo pro místní rozvoj MMR patří do orgánů státní správy, který by se největší měrou měl zabývat oblastí bydlení, tvorbou jeho koncepcí a jeho podporou. Hlavním úkolem je správa finančních prostředků spojených s bytovou politikou, koordinace činností a řešení problémů souvisejících s bydlením, kterým se věnují jednotlivá ministerstva a orgány státní správy. Aktuálně je bydlení podporováno těmito programy:
podpora regenerace panelových sídlišť,
podpora oprav domovních olověných rozvodů,
podpora výstavby technické infrastruktury, 64
podpora výstavby podporovaných bytů.
(MMR, 2013)
7.3 Státní fond rozvoje bydlení SFRB patří mezi nástroje bytové politiky. Vznikl v roce 2000, kdy byl zřízen příslušným zákonem č. 211/2000 Sb. Hlavním jeho úkolem je zajistit finanční prostředky pro investice do bydlení, mezi které patří opravy stávajícího bytového fondu, výstavba infrastruktury na místech vhodných k nové zástavbě apod. Fond hospodaří s majetkem státu, v jeho pravomoci je přerozdělovat prostředky na konkrétní projekty. Investované prostředky nemusí být navráceny do konce roku do rozpočtu. V současnosti nabízí SFRB tyto programy na podporu bydlení:
Panel 2013 (Program revitalizace bytového fondu),
Program 150 (Úvěr pro mladé do 36 lez za 2 %),
Program Výstavby (Nájemní domy),
Program JESSICA (Projekt rozvoje znevýhodněných městských zón),
Programy Pro obce (Opravy a modernizace),
Program Živel (Obnova obydlí po živelní pohromě),
Program Záruk (Výstavba nájemních bytů).
(SFRB, 2015)
7.4 Ministerstvo životního prostředí V současnosti nejvýznamnějším programem podporující bydlení pod správou MŽP je „Nová zelená úsporám“. Podporuje energeticky úsporné rekonstrukce rodinných domů, bytových domů, výměnu zdrojů topení, které nadměrně znečišťují životní prostředí a podporuje využívání obnovitelných zdrojů energie. Hlavním cílem je zlepšení životního prostředí a snížení energetické náročností bydlení (MŽP, 2015).
7.5 Příspěvek na bydlení Tento typ příspěvku hradí část nákladů na bydlení rodinám či jednotlivcům s nízkými příjmy. Žadatelé o příspěvek podléhají testování příjmu rodiny za předchozí 65
kalendářní čtvrtletí. Do celkového příjmu se počítají i přídavky na dítě a rodičovský příspěvek. Nárok na příspěvek má vlastník nebo nájemce bytu, který má v bytě nahlášen trvalý pobyt, jestliže splní určité podmínky:
jeho náklady přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy 0,35),
součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení (MPSV, 2015).
Náklady na bydlení jsou vypočítány z průměru za kalendářní čtvrtletí, bezprostředně předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu uplatňuje. Mezi náklady na bydlení patří:
u nájemních bytů nájemné a náklady na plnění poskytovaná s užíváním bytu,
u družstevních bytů a bytů vlastníků „srovnatelné“ náklady. Jejich výše je, diferencována podle počtu osob žijících v bytě a hlášených v bytě k trvalému pobytu. Jejich výše je stanovena zákonem na základě počtu osob v rodině,
náklady za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva (SUNEGA, 2011).
Normativní náklady na bydlení jsou stanoveny jako průměrné náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů v domácnosti. Do nájemného zahrnují částky v souladu se zákonem o nájemném a pro družstevní byty a byty vlastníků obdobné náklady. Dále jsou do nich zahrnuty ceny služeb a energií. Normativní náklady na bydlení jsou propočítány na přiměřené velikosti bytů pro daný počet osob v nich trvale žijících (MPSV, 2015). U bytů užívaných na základě nájemní smlouvy jsou diferencované podle počtu osob v rodině a současně podle velikostní kategorie obce. U družstevních bytů jsou diferencovány pouze podle počtu osob v rodině. Výpočet příspěvku na bydlení prošel pozitivní změnou, kdy již nebere v úvahu pouze normativní náklady na bydlení, ale bere v úvahu i skutečné náklady na bydlení. Výsledkem toho je snížení státních financí vynaložených rozpočtem (SUNEGA, 2011).
66
Tab. 21: Vývoj počtu vyplacených příspěvků na bydlení v letech 1996 – 2010. Počet příjemců příspěvku Průměrná výše příspěvku na na bydlení bydlení v Kč
Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
187 210 168 157 253 763 290 226 307 836 314 977 313 639 303 338 268 345 246 512 211 294 96 755 86 303 111 380 133 249
325 334 566 549 681 781 742 741 712 782 814 1212 1639 2052 2490
Podíl počtu příjemců na celkovém počtu byt. domácností v % 4,9 4,4 6,6 7,6 8,0 8,2 8,2 7,9 7,0 6,4 5,5 2,5 2,3 2,9 3,5
Zdroj: Standardy bydlení 2010/2011, vlastní zpracování
7.6 Stavební spoření Na českém trhu se stavební spoření objevuje od roku 1993. Stát přispívá občanům na spoření, které je pod záštitou soukromých subjektů, proto je jedním z nejvýznamnějších atribut bezpečnost. Stavební spoření může poskytovat jen několik vybraných subjektů na základě zvláštního oprávnění. Nejvýraznějšími změnami prošel tento produkt v roce 2004, kdy byla schválena novela zákona o stavebním spoření. Obsahovala prodloužení zákonné vázací doby pro nárok na státní podporu z 5 na 6 let a snížení výše státní podpory vyplácené účastníkům stavebního spoření.
67
2 500 000
2 000 000
1 500 000 Uzavřené smlouvy
1 000 000
500 000
0
Obr. 13: Vývoj počtu nově uzavřených smluv stavebního spoření v letech 1993 – 2014. Zdroj: „Statistika“ (AČSS, 2015), Standardy bydlení 2010/2011, vlastní zpracování
Počet smluv stavebního spoření měl od svého vzniku v roce 1993 progresivní růst, který vyvrcholil v roce 2003. Novela stavebního spoření a změna podmínek přiměla velkou část klientů k uzavření spoření za „starých“ podmínek. Následující rok 2004 zaznamenal obrovský propad, když z více než 2 milionů nových smluv v roce 2003 bylo sjednáno zhruba 300 tisíc nových stavebních spoření. S postupem let se měnila i cílová částka, kterou si lidé zvolili jako konečnou. V raných 90. letech se cílová částka pohybovala okolo hranice 150 tisíc Kč. Do roku 2014 sledovala s drobnými výkyvy rostoucí trend a v roce 2014 činila průměrná hodnota cílové částky 336 tisíc Kč.
68
400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 Průměrná cílová částka 150 000 100 000 50 000 0
Obr. 14: Průměrná hodnota cílové částky u stavebního spoření od roku 1993 do 2014. Zdroj: „Statistika (AČSS, 2015), Standardy bydlení 2010/2011, vlastní zpracování
7.7 Koncepce bydlení v ČR Mezi základní ukazatele kvality života a životní úrovně patří bydlení. Vlády jednotlivých zemí světa se snaží vytvářet bytovou politiku ku prospěchu svých občanů a řadí ji mezi své priority. Česká vláda není výjimkou. Listina základních práv a svobod vyloženě neupravuje právo na bydlení, avšak důsledky vyvolané ztrátou dostupnosti bydlení přinášejí negativní jevy. Důsledkem může být stav hmotné nouze, při kterém má stát povinnost pomoci každému, kdo se do takové situace dostane. Česká republika je signatářem několika mezinárodních dokumentů, ve kterých je právo na bydlení zakotveno. Většina obyvatel si dokáže zajistit bydlení sama, bez pomoci státu. Pozitivní efektem působí tato skupina obyvatel na růst ekonomiky v jednotlivých státech. Vláda s jejich pomocí tvoří prostředky nezbytné pro uplatnění principu solidarity. Ekonomická krize, která začala v roce 2008, poukázala na rizika přinášející nadměrná podpora hypotečního úvěrování. Naopak podpora poskytnutá státem po roce 1989 v oblasti vlastnického bydlení společně s privatizací bytového fondu znamenala zvýšení dostupnosti a kvality bydlení. Aktuální koncepce v oblasti bydlení je koncipováno do roku 2020 (KPMG, 2011).
69
Hlavním cílem bytové politiky je zvýšení celkové finanční dostupnosti bydlení. Dostupnost bydlení znamená vztah mezi bytovým fondem k dispozici a bytovou potřebou domácností, na kterou má vliv existující bytový fond, intenzita a rozsah bytové výstavby a populační vývoj obyvatelstva. Dalšími doplňkovými cíli jsou:
podpora vlastnického bydlení,
vhodné nakládání a péče o současný bytovým fondem,
zvýšení objemu výstavby,
výstavba sociálního bydlení,
podpora domácností s nízkými příjmy nebo jinak znevýhodněných domácností,
zlepšení právní úpravy vztahů jednotlivých subjektů na trhu s byty,
vyšší efektivita při poskytování dotací do bydlení,
spolupráce s neziskovými organizacemi zabývajícími se problematikou bydlení.
7.8 Koncepce bytové politiky 2005 – 2010 Koncepce pro období 2005 – 2010 byla schválena vládou ČR 16. března 2005. Obsahovala základní cíle bytové politiky z hlediska občanů a také byl součástí dokumentu krátkodobý realizační program pro roky 2005 – 2006. Hlavní cíle:
zvyšování finanční dostupnosti bydlení pro obyvatelstvo,
zvyšování nabídky bydlení především prostřednictvím podpory nové nájemní výstavby,
zvyšování kvality bydlení především prostřednictvím pomoci vlastníků při správě, údržbě, opravách a modernizaci bytového fondu, trvalé zajištění nástrojů k financování bydlení dostupných pro většinu příjmového spektra obyvatelstva, průběžný monitoring jejich účinnosti a efektivity a jejich případná korekce,
aplikace pravidel společného trhu EU, zejména podmínek slučitelnosti veřejných podpor.
Koncepci v oblasti bydlení pro období 2005 – 2010 se podařilo z větší části naplnit. Podpora dostupnosti bydlení byla přesměrována ku prospěchu bydlení vlastnického. Mezí cíle, které se nepodařilo naplnit, patřilo zajištění stability nástrojů pro financování bytové
70
politiky v části investičních podpor poskytnutých prostřednictvím MMR a SFRB. Dále se jednoznačně nepotvrdila účinnost a efektivita zvolených nástrojů (KPMG, 2011).
7.9 Koncepce bydlení do roku 2020 Pro období 2011 – 2020 byla rozpracována koncepce, jejímž základem byly konkrétní cíle a priority, pro jednotlivé státní orgány a právní organizace. Koncepci tvoří dvě části: analytická a návrhová. Analytická část především hodnotí předchozí koncepci 2005 – 2010 a uvádí zkušenosti a poznatky, které přinesla. Návrhová část vychází ze závěrů části analytické. Hlavním cílem bytové koncepce by mělo být především zkvalitnění nástrojů podpory bytové politiky. Nutné jsou úpravy, aby v co největší míře dokázala plnit funkci, pro kterou byla schválena a byla dostupná všem subjektům, kterých se přímo týká (BÁROVÁ, 2012). Oblast problematiky bydlení zaznamenala neopomenutelných úspěchů, ale analytická část koncepce poukázala i na slabá místa, kterými jsou:
nedostatečná transparentnost na trhu bydlení,
nedostatečné zachování neutrality státu při poskytování podpory,
nedostatečné naplnění redistribuční role státu v oblasti spotřeby bydlení,
nedostatečná důraz na rostoucí nebezpečí sociální a prostorové segregace,
nedostatečné hodnocení efektů nástrojů bytové politiky,
nedůsledná provázanost jednotlivých nástrojů bytové politiky.
Bytová politika v období 2011 – 2020 bude čelit novým výzvám, které MMR specifikovalo jako:
zhoršení finanční dostupnosti bydlení velké části domácností,
růst cen energií, tepla a vody a z nich vyplývající tlak na snižování jejich spotřeby,
demografické změny spočívající ve snižujícím se počtu mladých rodin a naopak zvyšujícím se počtu domácnosti starší generace,
omezené veřejné prostředky.
Návrhová část vychází ze tří základních principů:
ekonomická přiměřenost – způsob a forma zásahů státu, ať již z vlastní iniciativy či kvůli zavádění nové legislativy EU do právního řadu České republiky, musí respektovat elementární ekonomické principy,
71
udržitelnost veřejných i soukromých financí – pokud předchozí východisko nebude respektováno, dojde ke zvyšování nároků na státní rozpočet. Zvýší se tak vázanost výdajů
veřejného
i
soukromého
rozpočtu,
což
povede
ke
snížení
konkurenceschopnosti České republiky jako celku,
odpovědnost státu za vytváření podmínek, které jednotlivcům umožní naplnění práva na bydlení (KPMG, 2011).
72
8 HODNOCENÍ REGIONÁLNÍCH ROZDÍLŮ V EVROPSKÉM SROVNÁNÍ Struktura bytového fondu v Evropě není uniformní pro všechny státy na kontinentu a každý stát má svůj specifický přístup k této důležité oblasti života. Na vývoj a formy bydlení má vliv mnoho aspektů, ať již historické hledisko, přírodní podmínky nebo současná ekonomická a politická situace v příslušné zemi. Ukazatel podílu bytů v rodinných domech se pohyboval v roce 2013 mezi 35 – 95 %. Nejvyšší podíl se nacházel v Irsku, kde dosahoval hodnoty 95 %. V Irsku je typická zástavba rodinných domů. Bytové domy se nachází jen ve velkých městech. Dalšími státy s typickou převahou bytů v rodinných domech jsou Velká Británie, Norsko a země Beneluxu. Nejmenší podíl bytů v rodinných domech byl v roce 2013 v Lotyšsku, sousední země v Pobaltí kopírovaly podobný trend. Mezi další státy s nízkým podílem bytů v rodinných domech patřilo Španělsko, Švýcarsko a Německo. Nájemní bydlení vykazuje značné odlišnosti. Markantní rozdíl je patrný mezi západní, střední a východní Evropou. V zemích bývalého sovětského bloku jsou podíly nájemního bydlení nižší ve prospěch vlastnického bydlení. Na zastoupení nájemního bydlení na celkové struktuře bytového fondu v zemích Evropy má vliv historická tradice, kulturní zvyky, ale neméně důležitou úlohu sehrává podpora ze strany státu. Rozpad Sovětského svazu znamenal také ekonomickou transformaci pro země východního bloku, která byla provázena změnou vlastnické struktury bytového fondu, především privatizací. Intervence do oblasti bydlení ze strany státu významně ovlivňují vlastnickou strukturu bytového fondu, většinou v dlouhodobějším horizontu. Pro země střední a východní Evropy bylo typické, že nájemníci získali tzv. právo ke koupi, tzn. vláda stanovila určité podmínky pro odkup nájemních bytů, ve kterých občané bydleli a Ti si vybrali, zda chtějí byt odkoupit do osobního vlastnictví. Byty byly nájemníků nabízeny často hluboko pod tržní hodnotou, a proto nájemníci této možnosti ve velké míře využili. Podle odhadů se během 5 let ve střední a východní Evropě, kromě České republiky, Polska a Litvy, kde lidé nezískali právo na koupi, privatizovalo 31 % bytového fondu. Naopak např. v Německu, patří podíly nájemního bydlení k nejvyšším v Evropě. Poválečná výstavba byla realizována za rozsáhlé podpory soukromých pronajímatelů. Soukromí investoři měli podporu ze strany státu a dokonce dodnes profitují z nepřímých subvencí, které jim stále poskytuje německá vláda. Jedná se hlavně o daňové úlevy. Toto je jeden z mnoha důvodů, kvůli 73
kterému je podíl nájemního bydlení v Německu větší než v ostatních evropských zemích (POLÁKOVÁ a kol., 2006).
Tab. 22: Vybrané ukazatele o bydlení v evropských zemích a EU 28 v roce 2013. Byty v RD EU 28 Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Chorvatsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Island Norsko Švýcarsko Srbsko
Nájemní bydlení
58,2 77,5 56,3 46,9 55,8 44,3 35,7 95,1 43,1 34,3 67,7 78,2 49,8 74,4 34,6 41,3 67,4 69,0 47,3 76,7 55,3 55,4 56,3 61,9 70,6 51,6 66,3 58,9 85,2 54,1 81,3 37,8 71,8
Nevybavené byty
27,1 24,1 13,1 18,8 38,5 48,1 19,2 21,3 18,9 15,9 33,8 9,8 21,6 22,1 17,5 7,0 14,3 9,5 19,9 35,6 38,5 15,8 23,9 3,9 19,3 8,4 27,1 30,5 30,0 20,5 16,0 49,6 -
Zdroj: EUROSTAT, http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database
74
2,7 0,3 13,0 0,4 0,8 0 6,4 0,3 0,7 0,1 0,3 1,5 0,1 1,0 13,5 12,0 0,0 3,6 0,1 0 0,2 3,0 0,9 32,2 0,4 0,2 0,4 0 0,2 0 0 0 4,0
Obr. 15: Podíl bytů v rodinných domech ve vybraných zemích Evropy v roce 2013. Zdroje: EUROSTAT, 2015 http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database
Pro porovnání rozdílů vybavenosti jsem v práci použil ukazatel, který sleduje, zda je součástí bytu koupelna s vanou nebo sprchovacím koutem a splachovací záchod. Pro většinu obyvatel Evropy naprostá samozřejmost, ovšem ve vybraných zemích, dokonce ve státech, které jsou součástí Evropské unie, to vždy pravidlem v roce 2013 nebylo. Markantní rozdíly lze sledovat u zemí, které do EU přistupovaly mezi posledními. Bulharsko a Rumunsko měly absolutně nejhorší hodnoty vybavenosti a podíl nevybavených bytů dosáhl více než 30 %. Pro Rumunsko platí celkově nízká míra životní úrovně a oblast bydlení není výjimkou. Pobaltské země vybočovaly v oblasti vybavenosti bytů z evropského průměru, kromě Estonska. U zbylých dvou států se pohybovaly hodnoty nevybavenosti kolem 12 % úhrnného podílu na bytovém fondu. Na druhou stanu ve spoustě evropských zemí byly do statistiky vybavenosti bytů koupelnou a splachovacím záchodem uvedeny nulové hodnoty. Svědčí to o vyspělosti obyvatelstva a úrovni bytového fondu, která má vysokou kvalitu a úroveň. 75
Obr. 16: Podíl nevybavených bytů na celkovém počtu ve vybraných zemích Evropy v roce 2013. Zdroj: EUROSTAT, http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database
76
Obr. 17: Podíl nájemního bydlení ve vybraných zemích Evropy v roce 2013. Zdroj: EUROSTAT, http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database
77
Srbsko Švýcarsko Norsko Island Velká Británie Švédsko Finsko Slovensko Slovinsko Rumunsko Portuglasko Polsko Rakousko Nizozemsko Malta Maďarsko Lucembursko Litva Lotyšsko Kypr Itálie Chorvatsko Francie Španělsko Řecko Irsko Estonsko Německo Dánsko Česká republika Bulharsko Belgie EU 28
Byty v RD Byty v BD Další
0,0
20,0
40,0
60,0
80,0
100,0
Obr. 18: Byty v rodinných domech, bytových domech a dalších budovách ve vybraných zemích Evropy a EU 28 v roce 2013. Zdroj: EUROSTAT, http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database
78
Tab. 23: Míra přelidněnosti domácností ve vybraných zemích Evropy a EU 28 v roce 2013. 2013 EU 28 Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Chorvatsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko
17,3 2,0 44,2 21,0 9,4 6,7 21,1 2,8 27,3 5,2 7,6 42,8 27,3 2,4 37,7 28,0 6,2
2013 Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie Island Norsko Švýcarsko Srbsko
45,7 3,6 2,6 14,7 44,8 11,4 52,9 15,6 39,8 6,9 11,2 8,0 9,1 6,0 6,7 54,3
Zdroj: EUROSTAT, http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database
Míra přelidněnosti patří mezi zásadní ukazatele o kvalitě života obyvatel. Stejně jako u předešlých ukazatelů jsou výrazné rozdíly mezi západní a východní Evropou. Zde byl patrný rozdílný vývoj mezí kapitalistickou západní a komunistickou východní Evropou, kde se evropským standardům blížila pouze Česká republika. I státy střední Evropy, které se v předešlých ukazatelích řadily spíše k vyspělým zemím, se v míře přelidněnosti nedokázaly vyrovnávat státům směrem na západ od svých hranic. Hodnoty kterých dosáhly, je řadí jednoznačně do skupiny států s vysokými podílem přelidněných bytů. Absolutně nejhorších absolutních hodnot z vybraných států dosáhlo Srbsko s nepatrným rozdílem následované Rumunskem. Míry přelidněnosti u jmenovaných států přesáhly 50% hranici, což svědčí o nízké kvalitě života v těchto zemích z pohledu statistky, nevypovídá o celkové spokojenosti tamějších obyvatel se svou životní úrovní.
79
Obr. 19: Míra přelidněnosti ve vybraných státech Evropy v roce 2013. zdroje: EUROSTAT, 2015 http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database
80
8 ZÁVĚR Rok 1989 byl pro Českou republiku zlomový. Do té doby rozsáhlá panelová výstavba bytových domů začíná být omezována a prakticky končí v roce 1993 ve většině měst. Panelová výstavba byla nahrazena jinými druhy stavebních materiálů, a to především pro její nedostatky v oblasti tepelné izolace. Jedním z nejzásadnějších důvodu pro její konec byla také zdravotní rizika spojená s uvolňováním radonu ze stavebních panelů pro konstrukci tohoto typu domů. Jelikož panelová výstavba v ČR tvoří více jak polovinu celého bytového fondu, bylo nutné eliminovat její negativní jevy. V posledních letech probíhala na velké části bytového fondu zkonstruovaného z panelů jeho revitalizace a rekonstrukce. Nejčastěji se jednalo o zateplování, které brání ztrátám tepla a napomáhá úsporám energie. Stát se snaží podporovat revitalizace jednotlivými programy, které poskytují finanční podporu nebo zajistí jiné výhody. Mezi nejznámější programy v České republice dosud patřila „Zelená úsporám“ a nyní „Nová zelenám úsporám“. Ze všech parametrů bytového fondu po roce 1989 se nejdramatičtější změny odehrály ve vlastnické struktuře. Velká část bytového fondu na konci 80. let byla přímo ve vlastnictví státu. Další významný podíl bytového fondu stát vlastnil prostřednictvím velkých průmyslových závodů. Po roce 1989 v souvislosti s privatizací a restitucí se velké části bytového fondu dostaly do správy obcí a do osobního vlastnictví. V průběhu privatizace byly převáděny či prodávány byty do vlastnictví jejich uživatelům. Z investičních forem výstavby v 90. letech 20. století téměř vymizela družstevní forma výstavby. Naopak nově se investorem stávají právnické osoby, které většinou zastupují developerské společnosti. Diplomová práce analyzovala bytovou výstavbu na komunální a regionální úrovni v období 1997 až 2012. Údaje za roky 1991-1996 jsou k dispozici pouze na krajské úrovni. Pokles počtu nově dokončených bytů souvisí v 90. letech souvisí s útlumem panelové výstavby. V hlavním městě Praha bylo dokončeno 78,5 tisíc bytů a v Brně 21 tisíc bytů. Na druhé straně v populačně třetím největším městě v Ostravě se postavilo pouze 5,5 tisíce bytů, tedy méně než v populačně menším městě jako je Plzeň, kde se dokončilo 6,6 tisíc bytů. Z měst s populací zhruba 100 tisíc obyvatel bylo v Olomouci dokončeno 5,1 tisíc bytů, v Českých Budějovicích a Hradci Králové se dokončilo 4,8 tisíc resp. 4,3 tisíc nových bytů. Nejnižší bytovou výstavbou se ze 100 tisícových měst vyznačovalo Ústí nad 81
Labem, kde se dokončilo pouze 994 bytů za analyzované období. Krajem s nejvyšší intenzitou bytové výstavby byl Středočeský (4,3 dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu) a Jihomoravský (3,2). Naopak nejnižší hodnoty byly zjištěny v Ústeckém kraji (1,3) a Moravskoslezském (1,7). Co se týká intenzity bytové výstavby ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností, kterých je na území ČR vymezeno 205, tak nejvyšší hodnoty měly obvody v zázemí hlavního města Prahy. Správní obvod Černošice a Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, a to více než 11 bytů na 1000 obyvatel středního stavu. Zatímco v Praze byla intenzita 4,1 a v Brně 3,5. Další obvody s intenzitou bytové výstavby vyšší než Praha byla Lysá nad Labem (7,1), Říčany (5,5) a Benešov (5,3). Obvody v blízkosti Brna, které dosahovaly vysokých hodnot intenzity bytové výstavby byla Kuřim (6,3), Šlapanice (6,0) a Rosice (5,7). V zázemí Plzně nejvíce bytů postavených na 1000 obyvatel v průměru za rok bylo zjištěno v obvodě Nýřany. Vysoká intenzita bytové výstavby, která se projevovala v blízkosti velkých měst, se promítla do suburbanizace městských zázemí. Tento proces probíhá na celém území České republiky, ovšem v okolí velkých měst je jeho vliv markantní. Vyšší intenzita bytové výstavby byla vyvolána vznikem pracovních míst v nových průmyslových podnicích se zahraniční kapitálovou účastí. Jde např. o obvody Lanškrouna (AVX), Jihlavy (BOSCH Diesel) a Humpolce (Valeo). Atraktivita Jihlavy a Humpolce souvisí i s dobrou dopravní polohou (dálnice D1). Intenzitu bytové výstavby významně ovlivňují přírodní podmínky. Ve sledovaném období vyšší intenzita byla zaznamenána v obvodě
Mnichovo Hradiště (Český ráj) a Frýdlant nad Ostravicí
(Beskydy). Ve východních Čechách byla vyšší intenzita zaznamenána v obvodě Holice (zázemí Pardubic a Hradce Králové). Bytová výstavba byla silně omezena ve strukturálně postižených regionech (Severočeská hnědouhelná pánev, Sokolovská pánev, Ostravsko) a v periferních oblastech zejména pohraničí (okresy Bruntál, Jeseník, Hodonín a Znojmo). Správní obvod Litvínov, Most, Karviná, Orlová nebo Havířov dosahují velice nízkých hodnot intenzity bytové výstavby, pod hranici jednoho dokončeného bytu na 1000 obyvatel za rok. Absolutně nejnižší intenzita bytové výstavby byla zjištěna v obvodě Týn nad Vltavou, který se nachází na území Jihočeského kraje. Ve správním obvodě leží jaderná elektrárna Temelín, proto není území atraktivní pro novou výstavbu. Z údajů sledujících bytový a domovní fond v posledních třech sčítání lidu, domů a bytů pozorujeme některé pozitivní, ale i negativní trendy v oblasti bydlení. Mezi pozitivní 82
řadíme zvětšování obytné plochy u nových bytů, dále pak snižování ukazatele počtu osob připadajících na jeden byt. Negativním jevem je stárnutí bytového fondu, kdy jeho největší část byla vybudována v 70. letech 20. století a byty postupně stárnou. Typickým jevem u bytového fondu je, že se jeho charakteristiky mění s velikostí obce, ve které jsou byty postaveny. Regionální disparity v oblasti bydlení v Evropě byly výrazné v kvalitě bydlení, ale i ve struktuře bytového fondu. Markantní rozdíly v charakteristikách bydlení byly mezi západní a východní Evropou. Česká republika se řadila hodnotami ukazatelů spíše k západním zemím. U většiny států bývalého Sovětského svazu byly ukazatele kvality bydlení na výrazně horších hodnotách než u zbylých států Evropy. Míra přelidněnosti, která patří mezi jeden ze zásadních ukazatelů kvality života, u Bulharska a Polska přesáhla 44 %, u Rumunska a Srbska se hodnoty dostaly dokonce přes 50 %. Naopak většina zemí patřící do západní Evropy byla pod 8 %. Nejnižší hodnoty míry přelidněnosti byly v roce 2013 zjištěny v Nizozemí (2,6 %) a na Kypru (2,4 %). Česká republika (21 %) patří do evropského průměru. Zastoupení bytů nacházejících se v rodinných domech se nevyznačovala tak výrazným rozdílem mezi západní a východní Evropou. Česká republika v roce 2013 měla 46,9 % bytů v rodinných domech, co ji řadí opět do evropského průměru. Nejnižší podíly bytů v rodinných domech byly typické pro pobaltské země. V Lotyšsku 34,6 %, Estonsku 35,7 % a Litvě 41,3 %. Nízký podíl bytů v rodinných domech je např. i ve Španělsku (34,3 %). Na druhou stranu vysokými podíly bytů v rodinných domech se vyznačovaly státy na Britských ostrovech. V Irsku přesahoval 95 % a ve Velká Británii 85 %. V zemích bývalého východního bloku po jeho rozpadu docházelo v privatizaci k odprodeji velké části bytového fondu do osobního vlastnictví. V těchto zemích téměř vymizelo nájemní bydlení. V České republice byla situace částečně odlišná, protože nájemníci bytů nedostali právo ke koupi bytu do osobního vlastnictví ve všech případech a nájemní sektor se zachoval ve větší míře. Zcela odlišná situace panuje v zemích západní Evropy, kde si nájemní sektor udržel více než 30% podíl na bytovém fondu. Nejvyšší podíl nájemního bydlení má nyní Německo, kde polovina bytů je nájemních. Německá vláda v minulosti podporovala tuto část bydlení a dodnes pronajímatelé čerpají výhody od Spolkové vlády, především ve formě daňových úlev.
83
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANDRLE, A., DUPAL, J.: Bydlení a bytová politika. – Územní plánování a urbanismus, roč. XXIII, s. 92-99. ANDRLE, A., KOŠA, J., POJER, M.: Bytová výstavba a bydlení v územích ČSSR, Praha: Terplan, 1977, 134 s. ANDRLE, A., POJER M.: Bydlení, bytová výstavba a národní výbory. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1983, 172 s. ANDRLE, A., POJER, M., MARTÍNEK, J.: 40 let bytové výstavby v socialistickém Československu. Brno: Terplan, 1986, 104 s. ANDRLE, A., POJER, M., ULLMAN, O.: byty a bydlení v Československu. Praha: Státní statistický úřad, 1967, 298 s. BAKOVÁ, L., HLAVÁČ, J., RETOŘÍK, J., VALIŠ, K.: Bydlení. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 1997, 124 s. BÁROVÁ, M. 2012. Státní bytová politika. Ostrava. Bakalářská práce. Vysoká škola báňská. BEDNÁŘOVÁ, H., ŠKRABAL, J. a kol.: Atlas sčítání 2011: podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Praha: Český statistický úřad, 2013, 49 s. ISBN 978-802-5024-416 BEDNÁŘOVÁ, H.: Demografická ročenka správních obvodů obcí s rozšířenou působností 1995 až 2004: podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Olomouc: Český statistický úřad, 2005, 419 s. Obyvatelstvo, volby. ISBN 80-250-1150-X. BERAN, V., Kuda F.: Bytové domy: moderní formy výstavby a revitalizace. vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2010, 182 s, ISBN 978-80-01-04635-7. BOURNE, L. S.: The geography of Housing. London: Edward Arnold, 1981. Bytová výstavba v Jihomoravském kraji v letech 1994 až 2003. Brno: Český statistický úřad, Krajská reprezentace Brno, 2005, 134 s. ISBN 80-250-1108-9. COUFAL, M. 2013. Bytový a domovní fond v ČR a Jihomoravském kraji po roce 1989. Brno. Dostupné také z: https://is.muni.cz/auth/el/1431/podzim2013/Z0138/ode/45245945/. Semestrální práce. Masarykova univerzita. HORSKÁ, P., MUSIL, J.: Zrod velkoměsta: urbanizace zemí a Evropa. 1. vyd. Praha: Paseka, 2002, 352 s. ISBN 8071854093. IVANIČKA, K., ZÚBKOVÁ, M., ŠPIRKOVÁ, D.: Bytová politika. Bratislava: Tlač Vydavatelstvo STU v Bratislave, 2003, 215 s. 84
JENÍČEK, V., FOLTÝN, J.: Globální problémy světa: v ekonomických souvislostech. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, 324 s. ISBN 978-80-7400-326.4. JÍLEK, M.: Bytový fond a bytová výstavba v okresech ČR. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita. KOPÁČIK, E. a kol.: Bytová výstavba v SSR v číslach. Bratislava: Slovenská technická knižnice, 1982, 237 s. KUDA, F., LUX M.: Bydlení v regionech: (důsledky regionálních rozdílů v dostupnosti bydlení). 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 152 s. ISBN 978-80-7431-026-3. LUX, M., KUDA, F.: Regionální rozdíly v dostupnosti bydlení v České republice. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2008, 193 s. ISBN 978-80-7330-149-1. LUX, M.: Bydlení věc veřejná: sociální aspekty bydlení v České republice a zemích Evropské unie. 1. Vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002, 287 s. ISBN 80-8642912-1. LUX, M., SUNEGA, P., KOSTELECKÝ, T., ČERMÁK, D., KOŠINÁR, P.: Standardy bydlení 2003/04: Bytová politika v ČR – efektivněji a cíleněji. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004, 176 s. ISBN 80-7330-055-9. LUX, M., SUNEGA, P., KOSTELECKÝ, T., ČERMÁK, D., MONTAG, J.: Standardy bydlení 2004/2005: Financování bydlení a regenerace sídlišť. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2005, 185 s. ISBN 80-7330-075-3. LUX, M., SUNEGA, P., KOSTELECKÝ, T., MIKESZVOVÁ, M.: Standardy bydlení 2007/2008: Faktory vysokých cen vlastnického bydlení v Praze. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2008, 206 s. ISBN 978-7330-140-8. LUX, M., SUNEGA, P., KOSTELECKÝ, T., a kol.: Standardy bydlení 2010/2011: Sociální nerovnosti a tržní rizika v bydlení. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2011, 205 s. ISBN 978-80-7330-213-9. NEDOMOVÁ, A. a kol.: Trh bydlení, jeho regionální diferenciace a sociální souvislosti. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, 79 s. OČOVSKÝ, Š.: Domy, byty, bývanie: (geografická analýzy materiálnej subsatncie sídel a bývanie). 1. vyd. Bratislava: Veda, 1989, 228 s. OUŘEDNÍČEK, M.: Sociální geografie pražského městského regionu. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2006, 159 s. ISBN 80-86561-94-1. OUŘEDNÍČEK, M.: Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In: Sýkora, L. ed.: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Ústav pro ekopolitiku, Praha, 2002. 85
PELIKÁNOVÁ, H.: Bydlení jako norma a jako životní strategie v normalizačním Československu. In: Vaněk, Miroslav (ed.). Obyčejní lidé…?! Pohled do života tzv. mlčící většiny. Životopisná vyprávění příslušníků dělnických profesí a inteligence. Academia, Praha 2009, 290 s. PETR, P.: Vlastnictví bytů v Evropě. 1. vyd. Brno: Institut vzdělávání Sokrates, 2013, 129 s. ISBN 978-80-86572-78-9. POLÁKOVÁ, O.: Bydlení a bytová politika. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2006, 294 s. ISBN 80-86929-03-5. RABAN, P.: Housing policy in Czechoslovakia. Prague: Orbis, 1986, 89 s., barev. obr. příl. SLAVATA, D. Vybrané problémy obecní bytové politiky. In Veřejná ekonomika a správa 1999. Ostrava: VŠB-TU, 2000. Suburbanizace: sborník ze semináře AUÚP, Beroun, 23.-24.4.2009. 1. vyd. Brno: Ústav územního rozvoje, 2009, 95 s. ISBN 978-808-7318-034. SUNEGA, P.: Reforma bytové politiky v ČR: návrh a výsledky simulací. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2011, 68 s. ISBN 978-80-7330-201-6. SÝKORA, L.: Mezi státem a trhem: obecní samospráva a bydlení v České republice. In: Lux, M., Zapletalová, J., Bytová politika: koniec alebo nový začiatok, s. 43 – 86. Bratislava, Institut bývania a Local Government and Public Service Reform Initiative, 2004. ŠKRABAL, J.: Sčítání lidu, domů a bytů 2001: pramenné dílo. Praha: Český statistický úřad, 2005, 426 s. ISBN 80-250-1157-7. TERPLAN a.s. Bytová výstavba v územích České republiky 1988 – 1996. Praha, 1997. TSENKOVA, S.: Housing policy reforms in post-socialist Europe: lost in transition. Springer Science & Business Media, 2008. URBÁNEK, F.: Bytová výstavba a pohoda prostředí. 1. vyd. Praha: SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1981, 248 s. VLÁŠEK, J., JEHLIČKA, V., MIHOLA, J.: Statistika bytové výstavby na území české republiky v letech 1960 až 1995. Praha: Český statistický úřad, 1996, 15 s. Vývoj bytové výstavby v Jihomoravském kraji v letech 1998 až 2007. Brno: Český statistický úřad, 2008, 145 s. ISBN 978-80-250-1827-9 ZAJÍČEK, M., ŠEVČÍK M., ZEMAN, K.: Regulace nájemného – politicky motivovaná nespravedlnost. Praha: Oeconomica, 2009, 116 s. ISBN 978-80-245-1536-6 ZEMAN, J., JANKOVICH, I.: Bytová výstavba a rozvoj bývania: Situácia, trendy v ČSSR a zahraničí. Bratislava: Vydavatekstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1979, 77 s. 86
PRAMENY ASOCIACE ČESKÝCH STAVEBNÍCH SPOŘITELEN. Vývoj statistik [online]. 2015 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://www.acss.cz/cz/novinari-a-odbornici/vyvoj-statistik/ ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Analýza bytové výstavby v územích České republiky 1997 - 2007. ČSÚ. 2009. [online]. 2013 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/analyza-bytove-vystavby-v-uzemich-ceske-republiky-1997-2007dp369eqx03
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Bytová výstavba od roku 1993 [online]. 2015 [cit. 201505-04]. Dostupné z:http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=STA1040CU&&kapitola_id=3 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Bytová výstavba v územích České republiky - v letech 1997 až 2011 [online]. 2013 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/bytova-vystavba-v-uzemich-ceske-republiky-v-letech-1997az-2011-wnhcm3nu4p
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Bytový fond [online]. 2014 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/25385875/19525309+2400013a15.pdf/ac5320f6-49004421-b666-85efc62879e0?version=1.0
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Československé sčítání lidu 1930 [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/sldb/ceskoslovenske_scitani_lidu_1930 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Československé sčítání lidu 1950 [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/sldb/ceskoslovenske_scitani_lidu_1950 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Československé sčítání lidu 1991 [online]. 2010 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/sldb/ceskoslovenske_scitani_lidu_1991 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2007. Demografická ročenka správních obvodů s rozšířenou působností [online]. [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/publ/4030-07-1995_az_2006# ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Dlouhodobý vývoj bytové výstavby [online]. 2013 [cit. 2015-05-03]. ISBN 978-80-250-2461-4. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20533754/e-8217-13.pdf/38e878a3-5468-4855acb5-71dc8fec9d07?version=1.0 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2015. Dokončené byty v obcích v letech 19972013 [online]. [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/bvz_cr 87
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Dokončené byty v krajích a okresech České republiky v letech 1997 - 2011 [online]. 2013 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20567463/820913p01.pdf/de076b56-9155-4082-b6c39be2e3a7f106?version=1.0
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Intenzita bytové výstavby v krajích a okresech České republiky v letech 1997 - 20111[online]. 2013 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20567463/820913p03.pdf/351305d2-b7a1-4b7c-891464a32d9642b7?version=1.0
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Pořizovací hodnota bytů dokončených v rodinných a v bytových domech v letech 1997-2010 podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností a krajů [online]. 2012 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20567423/820912p16.pdf/b514c20b-0e2e-46549fce65eef9ceff8d?redirect=https%3A%2F%2Fwww.czso.cz%2Fcsu%2Fczso%2Fdlouhodobyvyvoj-bytove-vystavby-v-ceske-republice-npbpadno8io%3Fp_p_id%3D3%26p_p_lifecycle%3D0%26p_p_state%3Dmaximized%26p _p_mode%3Dview%26_3_groupId%3D0%26_3_keywords%3DPo%25C5%2599izovac% 25C3%25AD%2520hodnota%2Bbyt%25C5%25AF%2520dokon%25C4%258Den%25C3 %25BDch%2Bv%2Brodinn%25C3%25BDch%2Ba%2Bv%2Bbytov%25C3%25BDch%2 Bdomech%2B%2B%2B%2B%2B%2B%2B%2B%2B%2B ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Regionální rozdíly v bydlení [online]. 2004 [cit. 2015-0504]. Dostupné z:http://notes.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4126-04 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sčítací formuláře [online]. ČSÚ. 2015 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/sldb/scitaci_formulare ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sčítání lidu, domů a bytů 2011 - Pramenné dílo 2011 [online]. 2014 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/24000-13n_2013-02
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 [online]. 2011 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/sldb/scitani_lidu_domu_a_bytu_v_roce_2001 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sčítání lidu, domů a bytů [online]. 2014 [cit. 2015-0504]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/sldb ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Struktura bytového fondu [online]. 2004 [cit. 2015-0504]. Dostupné z:http://notes.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/p/4112-03
88
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. 2013. Střední stav obyvatelstva [online]. [cit. 2015-0504]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/780030F799/$File/13006714rr01.pdf ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Úroveň bydlení [online]. ČSÚ. 2003 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20541799/5.pdf/2bfd18f8-6e8e-4a0a921d-8771395f6e24?version=1.0 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Velikost bytů [online]. 2003 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20536684/text_cast_ii.pdf/1f48db40-56df-442b-9be2c0226379b2ea?version=1.0
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Domovní a bytový fond. [online]. 2014 [cit. 2015-0503]. Dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20537816/15180405.pdf/7f2260e9a7bb-48eb-a702-80048ba18cd7?version=1.0
DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY. Bytová výstavba v České republice a krajích v letech 1997– 2013 [online]. 2014 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6650849&ht=ekonomick%E1+krize DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY. Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo publikaci o bydlení [online]. 2012 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6555610 DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY. Regiony se soustředěnou podporou státu [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6434736 DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY. Výstavba bytů na venkově [online]. 2005 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6160812 DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY. Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva 1. [online]. 2009 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6393115 DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY. Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva 2. [online]. 2009 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6407836 DOBROVOLNÝ, P. (2010). Statistické metody a zpracování dat – podklady k přednáškám. [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1431/podzim2010/Z0069/um/9033968/ DOKLÁDALOVÁ, B.: SOUDNÍ INŽENÝRSTVÍ. Problematika závislosti nájemného na obvyklé ceně bytu [online]. 2005 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.sinz.cz/archiv/docs/si-2005-03-127-144.pdf DVOŘÁKOVÁ, M.: Stav a vývoj obecního bytového fondu v České republice. Brno, 2004. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/41108/esf_m/scan.pdf?studium=659485;zpet=%2Fauth%2Fvyhle
89
davani%2F%3Fsearch%3Dbytová%20výstavba%26start%3D9. Diplomová práce. Masarykova univerzita. EUROSTAT. Housing conditions [online]. 2015 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Housing_conditions EUROSTAT. Income and living conditions [online]. 2015 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://ec.europa.eu/eurostat/web/income-and-living-conditions/data/database EUROSTAT. Statistika bydlení [online]. 2015 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statisticsexplained/index.php/Housing_statistics/cs#Typ_bydlen.C3.AD
FIŠER, P.: ZMĚNY NA TRHU PRÁCE V JIHOMORAVSKÉM KRAJI: REGIONÁLNĚ GEOGRAFICKÁ ANALÝZA S DŮRAZEM NA OBDOBÍ EKONOMICKÉ KRIZE. Brno, 2012. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/16545/prif_d/Fiser_Disertacni_prace_2012.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. KLÍMA, J. DENÍK VEŘEJNÉ SPRÁVY.: Finanční podpora bydlení v České republice v letech 1991 až 2009 [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6445263# KOPECKÁ, Z., JÍCHOVÁ, J.: Bytový fond v Česku. [online]. 2014 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z:http://www.atlasobyvatelstva.cz/sites/default/files/91_bytovyfond_cz.pdf KPMG. Koncepce bydlení ČR do roku 2020 [online]. 2011 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://www.mmr.cz/getmedia/66bfa9e5-dcca-402e-a8ae-1d3fbfe415ef/Koncepce-bydleni-CRdo-roku-2020.pdf?ext=.pdf
KUDA, F., KOUDELA, V., VŠB – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA FAKULTA STAVEBNÍ. Zvyšování kvalifikace správců bytových domů jako nástroj udrţitelnosti uţitku bytového fondu a fyzické dostupnosti bydlení [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.disparity.cz/data/usr_048_default/vsb_vp.pdf LUXOVÁ DOSTÁLOVÁ, D.: Finanční podpora bytové výstavby v ČR. Brno, 2014. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/100298/esf_m/DP_Luxova.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Potíže s náklady na bydlení mohou vyřešit příspěvek a doplatek na bydlení [online]. 2010 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/8942 MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. 2015. Příspěvek na bydlení [online]. [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/prisp_na_bydleni
90
MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. 2013. Podpora bydlení [online]. [cit. 2015-0504]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/8cff4cab-9718-4a01-958f47b2a03ec0d4/Podpora-bydleni_letak.pdf MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. 2011. Stát chystá novou koncepci bytové politiky [online]. [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Ministerstvo/Ministerstvo/Pro-media/Tiskove-zpravy/2011/Statchysta-novou-koncepci-bytove-politiky MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. Vybrané údaje o bydlení 2011 [online]. 2012 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/df4e55c7-10d8-48ba-8100f4f5f00c3092/Publikace-bydleni-2011.pdf
MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. Vybrané údaje o bydlení 2013 [online]. 2014 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z:http://www.mmr.cz/getmedia/0f40fca0-0fb5-4fb3-b7ec9fe33f7bc67f/Vybrane-udaje-bydleni-2013.pdf
MULLER, J.: Demografické změny a jejich územní souvislosti, posilování či oslabování měst, suburbánní rozvoj a jeho diferencovaná dynamika. Urbanismus a územní rozvoj. 2010, č. 5. Dostupné z:http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-aknihovna/casopis/2010/2010-05/05_demograficke.pdf
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. 2015. Nová zelená úsporám [online]. [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.novazelenausporam.cz NĚMEC, M.: ÚTVAR ROZVOJE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. Bytová výstavba na území pražského metropolitního regionu v období 2005-2010 a odhad jejího vývoje do roku 2016 [online]. 2011 [cit. 2015-05-04]. Dostupné z: http://www.iprpraha.cz/uploads/assets/bytova-vystavba.pdf Panelová výstavba v Československu — část první. Blog.UbiQue.cz [online]. 2012 [cit. 2015-05-03]. Dostupné z:http://blog.ubique.cz/2012/05/07/panelova-vystavba-vceskoslovensku-cast-prvni/
PERLÍN, R. 2009. Administrativní členění Česka. Geografické rozhledy. (1). Dostupné také z: http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2009/10/6-7.pdf REGIONÁLNÍ DISPARITY V DOSTUPNOSTI BYDLENÍ, JEJICH SOCIOEKONOMICKÉ DŮSLEDKY A NÁVRHY OPATŘENÍ NA SNÍŽENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT. In: Www.disparity.cz [online]. [cit. 2015-05-03]. Dostupné z:http://www.disparity.cz/data/USR_048_DEFAULT/priloha_7.pdf ROSENBERGOVÁ, H.: Komparace bytové politiky čr a francie. Brno, 2007. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/42686/esf_m/Diplomova_prace_H._Rosenbergova.pdf?studium= 659485;zpet=%2Fauth%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dbytová%20výstavba%26start %3D7. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 91
STARÝ, Jan. HISTORICKÝ VÝVOJ VÝSTAVBY BYTOVÝCH DOMŮ A JEHO VLIV NA TRŽNÍ CENY BYTŮ V SOUČASNOSTI V LIBERCI. Brno, 2013. Dostupné z: https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=65319. Diplomová práce. VUT Brno. STÁTNÍ FOND ROZVOJE BYDLENÍ. 2014. Programy a podpory [online]. [cit. 201505-04]. Dostupné z: http://www.sfrb.cz/programy/
92
SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1: Dokončené byty a intenzita bytové výstavby v České republice v letech 1951 1990. Příl. 2: Dokončené byty v SO ORP Středočeského kraje v letech 1997-2012. Příl. 3: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Středočeského kraje v letech 1997-2012. Příl. 4: Dokončené byty v SO ORP Moravskoslezského kraje v letech 1997-2012. Příl. 5: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Moravskoslezského kraje v letech 1997-2012. Příl. 6: Dokončené byty v SO ORP Zlínského kraje v letech 1997-2012. Příl. 7: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Zlínského kraje v letech 1997-2012. Příl. 8: Dokončené byty v SO ORP Olomouckého kraje v letech 1997-2012. Příl. 9: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Olomouckého kraje v letech 1997-2012. Příl. 10: Dokončené byty v SO ORP Jihomoravského kraje v letech 1997-2012. Příl. 11: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Jihomoravského kraje v letech 1997-2012. Příl. 12: Dokončené byty v SO ORP Jihočeského kraje v letech 1997-2012. Příl. 13: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Jihočeského kraje v letech 1997-2012. Příl. 14: Dokončené byty v SO ORP Plzeňského kraje v letech 1997-2012. Příl. 15: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Plzeňského kraje v letech 1997-2012. Příl. 16: Dokončené byty v SO ORP Karlovarského kraje v letech 1997-2012. Příl. 17: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Karlovarského kraje v letech 1997-2012. Příl. 18: Dokončené byty v SO ORP Ústeckého kraje v letech 1997-2012. Příl. 19: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Ústeckého kraje v letech 1997-2012 Příl. 20: Dokončené byty v SO ORP Libereckého kraje v letech 1997-2012. Příl. 21: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Libereckého kraje v letech 1997-2012. Příl. 22: Dokončené byty v SO ORP Královehradeckého kraje v letech 1997-2012. Příl. 23: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Královehradeckého kraje v letech 19972012. Příl. 24: Dokončené byty v SO ORP Pardubického kraje v letech 1997-2012. Příl. 25: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Pardubického kraje v letech 1997-2012. Příl. 26: Dokončené byty v SO ORP kraje Vysočina v letech 1997-2012. Příl. 27: Intenzita bytové výstavby v SO ORP kraje Vysočina v letech 1997-2012. Příl. 28: Vzor sčítacího listu o domovní fondu SLDB 2011. Příl. 29: Vzor sčítacího listu o bytovém fondu SLDB 2011. 93
Příl. 1.: Dokončené byty a intenzita bytové výstavby v České republice v letech 1951 1990. Rok 1951
Dokončené byty 18 970
1952
21 079
1953
Celkem na 1000 obyv. 2,10
Rok
Dokončené byty
Celkem na 1000 obyv. 7,14
1971
69 926
2,31
1972
75 414
7,64
23 631
2,56
1973
77 695
7,83
1954 1955
21 109 30 459
2,27 3,25
1974 1975
85 616 96 104
8,57 9,65
1956
32 325
3,31
1976
86 350
8,53
1957
31 387
3,01
1977
87 872
8,62
1958
30 343
2,97
1978
83 273
8,13
1959 1960
42 852 50 804
4,46 5,26
1979 1980
77 094 80 661
7,49 7,81
1961 1962 1963
50 449 51 779 48 729
5,26 5,38 5,04
1981 1982 1983
63 084 61 400 57 078
6,12 5,95 5,53
1964 1965
47 064 48 200
4,84 4,92
1984 1985
57 298 66 678
5,55 6,45
1966 1967 1968
45 342 50 295 55 624
4,62 5,10 5,63
1986 1987 1988
47 080 49 000 50 700
4,55 4,73 4,89
1969
54 857
5,54
1989
55 073
5,32
1970
73 445
7,49
1990
44 594
4,30
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 2: Dokončené byty v SO ORP Středočeského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Benešov
1 034
903
1 375
1269
4 581
Beroun
377
812
1 207
1576
3 972
Brandýs n.L.St.Boleslav Čáslav
999
2 705
5 083
4254
13 041
307
354
347
417
1 425
Černošice
2 063
3 564
6 980
4425
17 032
Český Brod
132
235
396
445
1 208
Dobříš
261
360
318
336
1 275
Hořovice
193
233
396
378
1 200
Kladno
313
702
817
951
2 783
94
Kolín
450
610
1 531
1294
3 885
Kralupy nad Vltavou
248
155
318
772
1 493
Kutná Hora
382
494
488
418
1 782
Lysá nad Labem
96
281
1 223
483
2 083
Mělník
135
488
516
565
1 704
Mladá Boleslav
870
1 664
1 539
1241
5 314
Mnichovo Hradiště
322
322
430
553
1 627
Neratovice
125
202
303
486
1 116
Nymburk
172
291
258
450
1 171
Poděbrady
307
349
592
521
1 769
Příbram
406
399
490
838
2 133
Rakovník
332
301
302
386
1 321
Říčany
437
902
867
1811
4 017
Sedlčany
200
237
266
271
974
Slaný
159
222
521
454
1 356
Vlašim
267
328
412
443
1 450
Votice
86
100
94
115
395
10 673
17 213
27 069
25 152
80 107
Středočeský kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 3: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Středočeského kraje v letech 1997-2012. SO ORP Benešov Beroun Brandýs n.L.St.Boleslav Čáslav Černošice Český Brod Dobříš Hořovice Kladno Kolín Kralupy nad Vltavou Kutná Hora Lysá nad Labem Mělník Mladá Boleslav Mnichovo Hradiště Neratovice
1997-2000 4,99 1,92 3,89
2001-2004 4,25 4,09 10,14
3,16 6,69 2,03 3,58 1,82 0,68 1,51 2,30 1,92 1,66 0,84 2,27 5,31 1,13
3,62 10,33 3,53 4,78 1,75 1,53 2,05 1,44 2,52 4,19 3,04 4,25 5,28 1,81 95
2005-2008 6,34 5,75 16,90 3,51 17,28 5,70 4,11 3,63 1,75 5,04 2,92 2,47 15,75 3,16 3,76 6,80 2,63
2009-2012 5,59 6,99 11,78 4,17 9,16 5,91 4,03 3,30 1,98 4,09 6,46 2,11 5,44 3,30 2,90 8,47 4,02
1997-2012 5,31 4,79 11,00 3,62 11,05 4,37 4,13 2,59 1,49 3,19 3,36 2,26 7,14 2,60 3,30 6,51 2,44
Nymburk Poděbrady Příbram Rakovník Říčany Sedlčany Slaný Vlašim Votice Středočeský kraj
1,21 2,68 1,45 1,59 2,87 2,23 1,07 2,55 1,79 2,41
1,99 3,05 1,44 1,43 5,43 2,68 1,51 3,17 2,10 3,79
1,75 5,10 1,77 1,42 4,60 3,02 3,49 4,00 1,97 5,73
2,92 4,32 3,00 1,75 8,05 3,05 2,92 4,29 2,36 4,97
1,98 3,80 1,92 1,55 5,49 2,74 2,26 3,50 2,06 4,27
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 4: Dokončené byty v SO ORP Moravskoslezského kraje v letech 1997-2012. SO ORP Bílovec Bohumín Bruntál Český Těšín Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Frýdlant nad Ostravicí Havířov Hlučín Jablunkov Karviná Kopřivnice Kravaře Krnov Nový Jičín Odry Opava Orlová Ostrava Rýmařov Třinec Vítkov Moravskoslezský kraj
1997-2000 121 155 455 138 191
2001-2004 155 190 572 142 114
2005-2008 211 183 261 188 156
2009-2012 298 355 235 183 214
1997-2012 785 883 1 523 651 675
783 302
945 470
912 425
1 396 538
4 036 1 735
276 398 388 226 242 67 227 150 92 566 89 1 410 113 383 81 6 853
341 493 345 253 312 117 194 337 130 723 189 1 484 128 626 93 8 353
316 380 452 97 318 131 271 273 109 645 169 1 516 191 515 56 7 775
363 621 432 293 458 142 237 480 89 983 155 2 779 90 642 48 11 031
1 296 1 892 1 617 869 1 330 457 929 1 240 420 2 917 602 7 189 522 2 166 278 34 012
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 5: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Moravskoslezského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Bílovec
1,16
1,50
2,04
2,87
1,89
Bohumín
1,27
1,59
1,53
2,89
1,82
96
2009-2012
1997-2012
Bruntál
2,85
3,62
1,67
1,53
2,43
Český Těšín
1,23
1,30
1,75
1,73
1,50
Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek
2,52
1,52
2,06
2,80
2,23
1,79
2,18
2,09
3,17
2,31
Frýdlant nad Ostravicí Havířov
3,43
5,29
4,70
5,73
4,80
0,68
0,86
0,80
0,95
0,82
Hlučín
2,49
3,11
2,39
3,87
2,97
Jablunkov
4,28
3,82
5,02
4,78
4,48
Karviná
0,74
0,85
0,33
1,02
0,73
Kopřivnice
1,42
1,87
1,91
2,76
1,99
Kravaře
0,80
1,40
1,55
1,67
1,36
Krnov
1,30
1,13
1,59
1,41
1,36
Nový Jičín
0,77
1,74
1,42
2,48
1,60
Odry
1,28
1,84
1,56
1,27
1,49
Opava
1,37
1,76
1,58
2,41
1,78
Orlová
0,45
0,99
0,91
0,88
0,80
Ostrava
1,01
1,09
1,12
2,09
1,32
Rýmařov
1,62
1,86
2,85
1,37
1,92
Třinec
1,68
2,79
2,31
2,89
2,42
Vítkov Moravskoslezský kraj
1,39 1,34
1,64 1,66
0,99 1,55
0,86 2,23
1,22 1,69
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 6: Dokončené byty v SO ORP Zlínského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
Bystřice pod Hostýnem Holešov
196
137
85
67
485
215
198
131
139
683
Kroměříž
776
590
596
652
2 614
Luhačovice
198
156
339
181
874
Otrokovice
550
215
371
195
1 331
Rožnov pod Radhoštěm Uherské Hradiště
443
374
354
384
1 555
711
1 081
1 128
1077
3 997
Uherský Brod
431
675
515
449
2 070
Valašské Klobouky
152
168
186
160
666
Valašské Meziříčí
614
558
498
479
2 149
Vizovice
118
148
303
215
784
97
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Vsetín Zlín Zlínksý kraj
572
559
486
532
2 149
739 5 715
978 5 837
734 5 726
975 5 505
3 426 22 783
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 7: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Zlínského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Bystřice pod Hostýnem Holešov
3,03
2,14
1,33
1,05
1,89
2,48
2,29
1,51
1,60
1,97
Kroměříž
2,75
2,10
2,13
2,33
2,33
Luhačovice
2,42
1,98
4,34
2,36
2,77
Otrokovice
3,82
1,53
2,66
1,40
2,36
Rožnov pod Radhoštěm Uherské Hradiště
3,08
2,64
2,51
2,71
2,74
1,96
3,00
3,13
2,97
2,76
Uherský Brod
1,97
3,12
2,39
2,10
2,39
Valašské Klobouky
1,60
1,74
1,94
1,68
1,74
Valašské Meziříčí
3,64
3,32
2,96
2,85
3,19
Vizovice
1,86
2,30
4,66
3,22
3,02
Vsetín
2,06
2,05
1,79
1,98
1,97
Zlín Zlínksý kraj
1,82 2,39
2,44 2,46
1,85 2,42
2,46 2,33
2,14 2,40
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 8: Dokončené byty v SO ORP Olomouckého kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Hranice
181
195
95
132
603
Jeseník
291
339
330
367
1 327
Konice
119
75
90
92
376
Lipník nad Bečvou
137
232
104
212
685
Litovel
262
365
254
212
1 093
Mohelnice
199
134
106
116
555
Olomouc
1 449
1 890
2 010
2541
7 890
Prostějov
1 053
1 266
1 274
1089
4 682
98
2009-2012
1997-2012
Přerov
787
612
499
539
2 437
Šternberk
53
171
229
324
777
Šumperk
457
221
234
456
1 368
Uničov
179
187
239
214
819
Zábřeh
153
273
318
250
994
5 320
5 960
5 782
6 544
23 606
Olomoucký kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 9: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Olomouckého kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Hranice
1,29
1,40
0,68
0,95
1,08
Jeseník
1,70
2,01
1,98
2,25
1,98
Konice
2,54
1,62
1,97
2,06
2,05
Lipník nad Bečvou Litovel
2,19
3,78
1,69
3,44
2,77
2,80
3,88
2,70
2,24
2,90
Mohelnice
2,64
1,79
1,42
1,55
1,85
Olomouc
2,27
2,98
3,16
3,94
3,09
Prostějov
2,67
3,23
3,24
2,76
2,98
Přerov
2,28
1,81
1,48
1,61
1,80
Šternberk
0,54
1,78
2,40
3,40
2,02
Šumperk
1,54
0,74
0,81
1,59
1,17
Uničov
1,93
2,03
2,60
2,33
2,22
Zábřeh
1,12
2,02
2,36
1,86
1,84
Olomoucký kraj
2,05
2,32
2,26
2,56
2,30
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 10: Dokončené byty v SO ORP Jihomoravského kraje v letech 1997-2012. SO ORP Blansko
19972000 447
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
669
981
637
2 734
536
482
739
869
2 626
3 777
4 416
7 374
5 411
20 978
Břeclav
335
369
387
488
1 579
Bučovice
103
133
159
111
506
Boskovice Brno
99
Hodonín
177
228
138
305
848
Hustopeče
319
375
399
593
1 686
Ivančice
147
145
252
250
794
Kuřim
359
595
636
386
1 976
Kyjov
552
600
424
526
2 102
Mikulov
55
83
117
206
461
Moravský Krumlov
136
324
139
175
774
Pohořelice
134
183
139
291
747
Rosice
339
449
548
786
2 122
Slavkov u Brna
227
363
324
394
1 308
Šlapanice
725
1 238
1 677
1 648
5 288
Tišnov
192
337
610
564
1 703
Veselí nad Moravou
305
330
215
176
1 026
Vyškov
316
441
771
615
2 143
Znojmo
834
1229
1444
1079
4 586
Židlochovice
166
334
365
801
1 666
10 181
13 323
17 838
16 311
57 653
Jihomoravský kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 11: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Jihomoravského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Blansko
2,06
3,11
4,48
2,86
3,13
Boskovice
2,67
2,40
3,67
4,25
3,25
Brno
2,45
2,97
5,02
3,61
3,50
Břeclav
1,39
1,56
1,65
2,06
1,66
Bučovice
1,64
2,11
2,52
1,75
2,00
Hodonín
0,69
0,91
0,56
1,24
0,85
Hustopeče
2,32
2,72
2,87
4,20
3,04
Ivančice
1,60
1,57
2,68
2,62
2,12
Kuřim
5,05
8,04
7,97
4,48
6,35
100
2009-2012
1997-2012
Kyjov
2,43
2,66
1,89
2,35
2,34
Mikulov
0,69
1,05
1,49
2,62
1,46
Moravský Krumlov
1,51
3,63
1,56
1,97
2,17
Pohořelice
2,68
3,67
2,76
5,54
3,69
Rosice
3,70
4,90
5,82
8,04
5,65
Slavkov u Brna
2,88
4,54
3,92
4,57
3,99
Šlapanice
3,59
5,88
7,42
6,70
5,98
Tišnov
1,76
3,09
5,48
4,84
3,82
Veselí nad Moravou Vyškov
1,85
2,05
1,36
1,12
1,60
1,55
2,18
3,80
2,98
2,63
Znojmo
2,32
3,42
4,00
2,96
3,17
Židlochovice
1,53
3,05
3,23
6,66
3,69
Jihomoravský kraj
2,22
2,95
3,93
3,52
3,15
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 12: Dokončené byty v SO ORP Jihočeského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
Blatná
52
200
76
80
408
1 059
2 374
3037
3293
9 763
326
409
762
595
2 092
Dačice
129
137
150
145
561
Jindřichův Hradec Kaplice
213
508
677
701
2 099
107
167
91
92
457
Milevsko
248
337
269
210
1 064
Písek
174
116
152
244
686
Prachatice
429
433
293
292
1 447
Soběslav
205
222
189
182
798
Strakonice
366
538
325
577
1 806
Tábor
953
1 227
1077
958
4 215
České Budějovice Český Krumlov
2005-2008
101
2009-2012
1997-2012
Trhové Sviny
115
144
181
259
699
Třeboň
316
458
393
374
1 541
Týn nad Vltavou
17
20
19
8
64
Vimperk
152
225
381
254
1 012
Vodňany
53
27
86
147
313
4 914
7 542
8 158
8 411
29 025
Jihočeský kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 13: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Jihočeského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Blatná
0,94
3,67
1,39
1,44
1,85
České Budějovice Český Krumlov
1,79
4,01
5,04
5,32
4,06
2,01
2,51
4,61
3,55
3,18
Dačice
1,57
1,69
1,87
1,83
1,74
Jindřichův Hradec Kaplice
1,12
2,69
3,57
3,66
2,76
1,44
2,20
1,16
1,16
1,48
Milevsko
3,23
4,40
3,55
2,80
3,50
Písek
0,85
0,57
0,74
1,18
0,84
Prachatice
3,19
3,21
2,17
2,17
2,68
Soběslav
2,34
3,25
2,14
2,05
2,40
Strakonice
2,01
2,99
1,80
3,19
2,50
Tábor
2,93
3,81
3,35
2,97
3,27
Trhové Sviny
1,69
2,07
2,54
3,52
2,47
Třeboň
3,08
4,52
3,89
3,70
3,79
Týn nad Vltavou
0,31
0,37
0,34
0,14
0,29
Vimperk
2,13
3,17
5,38
3,58
3,57
Vodňany
1,23
0,61
1,12
1,94
1,31
Jihočeský kraj
1,96
3,04
3,20
3,26
2,87
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 14: Dokončené byty v SO ORP Plzeňského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Blovice
63
236
106
116
521
Domažlice
535
648
507
759
2 449
102
2009-2012
1997-2012
Horažďovice
105
181
100
67
453
Horšovský Týn Klatovy
146
306
357
126
935
603
693
570
500
2 366
Kralovice
186
322
288
284
1 080
Nepomuk
282
168
133
164
747
Nýřany
521
972
1 015
1 048
3 556
1 014
1 487
3 045
2 348
7 894
Přeštice
207
355
375
302
1 239
Rokycany
223
477
598
558
1 856
Stod
149
293
291
169
902
Stříbro
145
234
108
82
569
Sušice
153
423
377
294
1 247
Tachov
375
432
504
338
1 649
4 707
7 227
8 374
7 155
27 463
Plzeň
Plzeňský kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 15: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Plzeňského kraje v letech 1997-2012. SO ORP Blovice
19972000 1,45
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
5,38
2,36
2,49
2,91
Domažlice
3,45
4,13
3,22
4,72
3,88
Horažďovice
2,12
3,69
2,05
1,38
2,31
Horšovský Týn Klatovy
2,69
5,68
6,46
2,22
4,25
2,99
3,44
2,80
2,44
2,92
Kralovice
2,10
3,68
3,26
3,18
3,05
Nepomuk
6,31
3,74
2,95
3,51
4,12
Nýřany
2,80
5,11
5,08
4,96
4,51
Plzeň
1,38
2,07
4,23
3,17
2,71
Přeštice
2,63
4,43
4,53
3,43
3,76
Rokycany
1,22
2,61
3,23
2,94
2,51
Stod
1,80
3,48
3,34
1,87
2,62
103
Stříbro
2,17
3,54
1,61
1,20
2,12
Sušice
1,49
4,22
3,77
2,96
3,10
Tachov Plzeňský kraj
2,70 2,13
3,10 3,29
3,56 3,76
2,34 3,13
2,92 3,08
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 16: Dokončené byty v SO ORP Karlovarského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
Aš
184
288
279
149
900
Cheb
210
309
323
457
1 299
Karlovy Vary
797
660
1 243
1068
3 768
Kraslice
17
43
86
48
194
Mariánské Lázně Ostrov
127
106
394
252
879
66
158
185
134
543
Sokolov
257
481
290
311
1 339
1 658
2 045
2 800
2 419
8 922
Karlovarský kraj
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 17: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Karlovarského kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Aš
2,76
4,21
3,99
2,10
3,26
Cheb
1,10
1,54
1,56
2,20
1,61
Karlovy Vary
2,18
1,84
3,49
2,98
2,62
Kraslice
0,30
0,77
1,53
0,86
0,86
Mariánské Lázně Ostrov
1,24
1,07
3,99
2,57
2,21
0,58
1,37
1,56
1,15
1,17
Sokolov
0,80
1,52
0,92
0,99
1,06
Karlovarský kraj
1,36
1,68
2,29
1,98
1,83
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl 18: Dokončené byty v SO ORP Ústeckého kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
Bílina
68
105
51
65
289
Děčín
358
488
367
362
1 575
104
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Chomutov
155
256
386
430
1 227
Kadaň
258
420
196
257
1 131
Litoměřice
296
414
413
453
1 576
Litvínov
50
103
76
135
364
Louny
152
288
270
428
1 138
Lovosice
190
215
218
238
861
Most
198
153
160
236
747
Podbořany
93
108
62
97
360
Roudnice nad Labem Rumburk
209
261
222
257
949
207
169
182
184
742
Teplice
442
529
682
1 106
2 759
Ústí nad Labem
371
444
813
583
2 211
Varnsdorf
111
110
217
132
570
87 3 245
46 4 109
27 4 342
39 5 002
199 16 698
Žatec Ústecký kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 19: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Ústeckého kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Bílina
0,78
1,28
0,62
0,78
0,86
Děčín
1,12
1,54
1,15
1,14
1,24
Chomutov
0,48
0,79
1,19
1,31
0,94
Kadaň
1,45
2,39
1,11
1,46
1,60
Litoměřice
1,28
1,79
1,79
1,92
1,70
Litvínov
0,31
0,64
0,47
0,84
0,56
Louny
0,89
1,68
1,57
2,45
1,65
Lovosice
1,79
2,02
2,05
2,18
2,01
Most
0,63
0,50
0,52
0,78
0,61
Podbořany
1,47
1,72
0,97
1,51
1,42
1,75
2,16
1,79
2,00
1,93
1,56
1,24
1,33
1,35
1,37
Teplice
1,03
1,25
1,58
2,55
1,60
Ústí nad Labem
0,78
0,94
1,70
1,21
1,16
Varnsdorf
1,33
1,33
2,64
1,60
1,72
Žatec Ústecký kraj
0,80 0,98
0,42 1,25
0,25 1,31
0,36 1,50
0,46 1,26
Roudnice Labem Rumburk
nad
105
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 20: Dokončené byty v SO ORP Libereckého kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Česká Lípa
446
458
515
643
2 062
Frýdlant
62
151
84
249
546
Jablonec nad Nisou Jilemnice
305
574
536
553
1 968
178
248
305
305
1 036
1 281
1 695
1 725
2 093
6 794
Nový Bor
163
140
245
200
748
Semily
143
266
186
188
783
Tanvald
366
293
539
176
1 374
Turnov
299
407
443
360
1 509
141 3 384
108 4 340
135 4 713
141 4 908
525 17 345
Liberec
Železný Brod Liberecký kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 21: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Libereckého kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Česká Lípa
1,47
1,50
1,68
2,08
1,68
Frýdlant
0,64
1,55
0,85
2,50
1,39
Jablonec nad Nisou Jilemnice
1,43
2,71
2,50
2,53
2,29
1,92
2,70
3,36
3,38
2,83
Liberec
2,38
3,18
3,18
3,73
3,12
Nový Bor
1,57
1,35
2,34
1,88
1,79
Semily
1,32
2,48
1,76
1,79
1,84
Tanvald
4,14
3,34
6,16
2,03
3,92
Turnov
2,43
3,28
3,52
2,79
3,01
Železný Brod
2,93
2,25
2,78
2,85
2,71
Liberecký kraj
1,97
2,54
2,73
2,80
2,51
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 22: Dokončené byty v SO ORP Královehradeckého kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Broumov
40
62
57
71
230
Dobruška
254
340
466
271
1 331
106
2009-2012
1997-2012
Dvůr Králové nad Labem Hořice
164
203
101
178
646
103
70
61
92
326
1 450
1 457
2 383
2 102
7 392
Jaroměř
133
286
245
225
889
Jičín
416
588
504
431
1 939
Kostelec nad Orlicí
184
306
251
253
994
Náchod
626
752
504
566
2 448
Nová Paka
75
302
137
106
620
Nové Město nad Metují Nový Bydžov
133
736
147
196
1 212
159
426
156
330
1 071
Rychnov nad Kněžnou Trutnov
574
302
151
416
1 443
573
736
494
535
2 338
343 5 227
426 6 992
614 6 271
452 6 224
1 835 24 714
Hradec Králové
Vrchlabí Královehradecký kraj
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 23: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Královehradeckého kraje v letech 19972012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Broumov
0,56
0,88
0,82
1,05
0,83
Dobruška
3,19
4,30
5,84
3,37
4,17
Dvůr Králové nad Labem Hořice
2,06
2,57
0,93
1,62
1,71
1,41
0,96
0,83
1,23
1,11
Hradec Králové
2,50
2,54
4,15
3,61
3,20
Jaroměř
1,74
3,74
3,19
2,90
2,89
Jičín
2,27
3,20
2,72
2,27
2,61
Kostelec nad Orlicí
1,86
3,10
2,52
2,53
2,50
Náchod
2,54
3,06
2,05
2,30
2,49
Nová Paka
1,40
5,72
2,58
1,97
2,91
Nové Město nad Metují Nový Bydžov
2,32
12,86
2,56
3,40
5,28
2,33
6,28
2,29
4,73
3,91
Rychnov nad Kněžnou Trutnov
4,25
2,23
1,11
3,06
2,66
2,18
2,84
1,91
2,07
2,25
Vrchlabí Královehradecký kraj
2,99 2,40
3,78 3,23
5,41 2,85
4,02 2,81
4,05 2,82
107
2009-2012
1997-2012
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 24: Dokončené byty v SO ORP Pardubického kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
Česká Třebová
88
135
198
105
526
Hlinsko
368
174
325
626
1 493
Holice
222
455
330
258
1 265
Chrudim
808
955
1 042
1 180
3 985
Králíky
36
28
33
62
159
Lanškroun
420
655
833
376
2 284
Litomyšl
297
238
288
268
1 091
Moravská Třebová Pardubice
282
248
207
239
976
972
1 527
2 414
1 929
6 842
Polička
134
186
207
224
751
Přelouč
161
178
312
278
929
Svitavy
311
377
348
204
1 240
Ústí nad Orlicí
372
211
208
149
940
Vysoké Mýto
398
399
214
350
1 361
Žamberk
267
285
251
431
1 234
5 136
6 051
7 210
6 679
25 076
Pardubický kraj
2005-2008
2009-2012
1997-2012
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 25: Intenzita bytové výstavby v SO ORP Pardubického kraje v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Česká Třebová
1,13
1,76
2,62
1,41
1,72
Hlinsko
4,18
2,01
3,78
7,30
4,31
Holice
3,60
7,25
4,99
3,75
4,88
Chrudim
2,46
2,91
3,17
3,56
3,03
Králíky
0,94
0,75
0,90
1,72
1,07
Lanškroun
4,86
7,52
9,38
4,09
6,45
Litomyšl
2,85
2,28
2,75
2,50
2,59
Moravská Třebová Pardubice
2,53
2,24
1,90
2,22
2,22
1,99
3,16
4,95
3,83
3,49
Polička
1,70
2,38
2,67
2,86
2,40
Přelouč
1,65
1,87
3,28
2,84
2,40
Svitavy
2,47
2,97
2,74
1,60
2,45
Ústí nad Orlicí
3,48
1,97
1,95
1,40
2,20
108
2009-2012
1997-2012
Vysoké Mýto
3,11
3,12
1,66
2,68
2,64
Žamberk Pardubický kraj
2,33 2,52
2,48 2,99
2,17 3,54
3,68 3,23
2,67 3,07
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 26: Dokončené byty v SO ORP kraje Vysočina v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Bystřice nad Pernštejnem Havlíčkův Brod
182
131
157
150
620
515
658
802
796
2 771
Humpolec
255
264
404
324
1 247
Chotěboř
133
291
300
171
895
1 029
1 916
2 451
1 614
7 010
Moravské Budějovice
289
176
278
181
924
Náměšť nad Oslavou
165
125
168
352
810
Nové Město na Moravě Pacov
258
265
297
356
1 176
49
54
56
62
221
Pelhřimov
391
426
430
646
1 893
Světlá nad Sázavou
203
249
276
214
942
Telč
243
227
169
269
908
Třebíč
539
776
711
557
2 583
Velké Meziříčí
280
300
308
532
1 420
193 4 724
234 6 092
265 7 072
389 6 613
1 081 24 501
Jihlava
Žďár nad Sázavou Vysočina
2009-2012
1997-2012
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
Příl. 27: Intenzita bytové výstavby v SO ORP kraje Vysočina v letech 1997-2012. SO ORP
1997-2000
2001-2004
2005-2008
Bystřice nad Pernštejnem Havlíčkův Brod
2,12
1,56
1,89
1,84
1,85
2,49
3,20
3,86
3,80
3,34
Humpolec
3,72
3,91
5,95
4,69
4,57
Chotěboř
1,47
3,25
3,33
1,89
2,49
Jihlava
2,65
4,97
6,28
4,06
4,49
Moravské Budějovice
2,95
1,80
2,85
1,88
2,37
Náměšť nad Oslavou
3,02
2,29
3,13
6,55
3,74
Nové Město na Moravě
3,30
3,39
3,79
4,56
3,76
109
2009-2012
1997-2012
Pacov
0,26
0,30
1,39
1,57
0,49
Pelhřimov
2,11
2,34
2,36
3,54
2,58
Světlá nad Sázavou
2,41
3,02
3,40
2,65
2,87
Telč
4,41
4,14
3,13
5,03
4,18
Třebíč
1,75
2,54
2,33
1,83
2,11
Velké Meziříčí
2,01
2,15
2,19
3,72
2,52
Žďár nad Sázavou Vysočina
1,09 2,14
1,33 2,79
1,51 3,45
2,23 3,22
1,54 2,89
Zdroje: Databáze „Bytová výstavba v obcích v letech 1997 – 2013“, ČSÚ (2015)
110
Příl. 28: Vzor sčítacího listu o domovní fondu SLDB 2011.
Zdroje: ČSÚ, SLDB 2011
111
Příl. 29: Vzor sčítacího listu o bytovém fondu SLDB 2011.
Zdroje: ČSÚ, SLDB 2011
112
