1856 Byla to bezpochyby ta nejnestydatûj‰í Ïena. Tohle byly ty nejnestydatûj‰í obrazy. Vûdûl jsem, Ïe má Ruskin pravdu a Ïe by mûly b˘t spáleny. „Wornume,“ oznámil mi, „byl jsem povûfien péãí o památku nejvût‰ího anglického malífie. Tyhle obrazy jsou v˘plodem chorobné mysli. Musíme je zniãit. JestliÏe to neudûláme, svût si Turnera neuchová v pamûti jako zcela mimofiádného génia své doby.“ Udûlil chlapci pokyny, aby nanosil do cihelny za galerií staré dfievûné harampádí a rozdûlal tam oheÀ. Pak Ruskin prohlásil, Ïe se nedokáÏe dívat na to, jak se tyto skici spalují, tfiebaÏe ví, Ïe je to jeho povinnost. Byl silnû rozru‰en˘ a zeptal se mû, jestli bych mu neprokázal zvlá‰tní laskavost: chtûl by se omluvit a poÏádat mû, abych ten pohor‰liv˘ materiál svûfiil plamenÛm. Ruskin ode‰el a já nechal skicu za skicou padat do ohnû. Vût‰inou to byly kresby na papífie, ale byly tu i olejové skici na plátnû. K obloze se zvedl truchliv˘ ãern˘ koufi. Zniãení pfieváÏné ãásti tohoto materiálu ve mnû smutek nevyvolalo. Zamlada jsem pob˘val v PafiíÏi, a protoÏe jsem nebyl o nic lep‰í neÏ vût‰ina mladíkÛ, vidûl jsem takové vûci nabízené ke koupi na bfiezích Seiny. Vût‰ina z toho, co jsem spálil, nebyla o nic lep‰í neÏ to, co jsem tam tehdy vidûl. Byl tu v‰ak soubor skic, kter˘ mû zarazil. Vypadalo to jako studie k obrazu nûjaké zlé antické královny. Podle Ruskina to byla Jezábel. Nic jsem nenamítl, ale pomyslel jsem si, Ïe je 9
to Helena. Byla krásnûj‰í, neÏ dokáÏu vyjádfiit. A bezpochyby také nestydatûj‰í. Vkládal jsem listy ze skicáfie jeden za druh˘m do ohnû a pozoroval, jak mizí v plamenech. Cítil jsem se, jako bych ji sám vrhal do pekel. KdyÏ dohofiel poslední list ze skicáfie a oheÀ byl uha‰en, odebral jsem se dovnitfi. Ruskin mi nabídl sklenku sherry, vdûãnû jsem ji pfiijal. Ve tváfii mûl v˘raz utrpení. Pr˘ jsem mu prokázal velkou sluÏbu. Odpovûdûl jsem, Ïe to nic nebylo, ov‰em mé vzezfiení mû muselo usvûdãovat ze lÏi. Jsem si jist˘, Ïe to, co jsme uãinili, bylo nutné. âasto v‰ak na ni za dne myslím a v noci se mi vtírá do snÛ.
10
Kapitola první Prozfietelnost ve své moudrosti rozhodla, Ïe dfiív neÏ zemfiu, mám okusit ráj, abych pak tr˘zeÀ pekla pociÈoval je‰tû silnûji. Tohle je samozfiejmû svérázn˘ anglick˘ ráj, ale stûÏí si lze pfiedstavit, Ïe by ten francouzsk˘ nebo italsk˘ mohl b˘t zpola tak pfiíjemn˘ ãi útû‰n˘. Zdej‰ím vedoucím duchem je samozfiejmû lord Egremont, o nûmÏ jsi uÏ hodnû sly‰el. Je to nanejv˘‰ pozoruhodná osobnost. Strávil jsem ve spoleãnosti toho muÏe pouh˘ch pár minut, a uÏ jsem pocítil jeho náturu v kostech. Vysvûtlit ãi zdÛvodnit to je obtíÏné. Z lorda Egremonta vyzafiuje tak naprostá suverénnost, Ïe ji sám nepotfiebuje uplatÀovat. Je samá laskavost a souhlas, ale ãlovûk si instinktivnû uvûdomuje, Ïe tento muÏ se dokáÏe rychle rozhnûvat a Ïe jeho hnûv, dá-li mu prÛchod, je stra‰liv˘. Mám dojem, Ïe si ti‰e libuje ve vûdomí, Ïe v‰ichni kolem nûj Ïijí ve strachu, i kdyÏ navenek pÛsobí jako pfiíjemn˘ odmûfien˘ gentleman ze staré ‰koly. Je mu skoro osmdesát, pfiesto je ãil˘ jako zdrav˘ padesátník. KaÏdé ráno po snídani si zapne koÏené kama‰e a vyrazí na obhlídku nûkteré ãásti svého rozlehlého panství. Je zvlá‰tní stát v jednom ze zdej‰ích salonÛ, vyhlíÏet do parku a spatfiit tohoto anglického Maecenata, jak se ubírá se sv˘mi oblíben˘mi kokr‰panûly v patách pfies nádhern˘ trávník. Za psy vede chlapec jeho konû a za ním následují dal‰í zamûstnanci a sluhové, ãekající na jeho sebemen‰í k˘vnutí ãi zamruãení. KdyÏ tu nûkdo pob˘vá jako host, jeho jedinou povinností je b˘t pfiíjemn˘ a neplést se lordu Egremontovi do cesty. 11
Hosté, ktefií nacházejí potû‰ení v lovu, se pfiipojují k lordu Egremontovi, kdyÏ si vyjede na koni; ti s mírumilovnûj‰ími sklony mohou svobodnû vyuÏívat dÛm i pozemky. Nabízí se tu tolik moÏností! âlovûk mÛÏe hrát kuleãník v Mramorové síni, vyhledat si pohodlné kfieslo v knihovnû nebo zajít do Severní galerie, jeÏ podle soudu mnoh˘ch pr˘ obsahuje nejlep‰í sbírku obrazÛ v celé Anglii. Lze se také, jako jsem to uãinil já, uch˘lit do svého pokoje. V Ïivotû jsem nestrávil noc v tak pfiepychové místnosti. Jsou tu vysoké stropy s podivuhodn˘mi fiezbami, na sytû ãerven˘ch stûnách visí obrazy, jimiÏ by se mohly py‰nit salony nejvzne‰enûj‰ích domÛ, a zafiízení tvofií nûkolik kusÛ staroÏitného nábytku. Napfiíklad v mé posteli by se pohodlnû vyspalo ‰est osob (i kdyÏ ty ví‰, drah˘ Davide, Ïe k dotvofiení dokonalého ráje mi tu chybí jen jeden urãit˘ ãlovûk!). KdyÏ uléhám, málem se bojím, Ïe mi hrozí udu‰ení – taková je tu spousta hebk˘ch pfiikr˘vek a péfiov˘ch pol‰táfiÛ. Je tu pozoruhodn˘ portrét lady Mary Villiersové – nenamaloval ho nikdo men‰í neÏ Van Dyck; ta Ïena se na mû mraãí, ale já jsem si navzdory jejímu nasupenému pohledu vzal do hlavy, Ïe mû ochrání ode v‰eho zlého. Nûkdy pozdû odpoledne se lord vrací, je skrznaskrz promoãen˘, a buì kleje jako dlaÏdiã, nebo se usmívá na v‰echny strany, podle toho, co zjistil. Pak zmizí ve sv˘ch pokojích a obyãejnû se ukáÏe aÏ kolem sedmé, kdy v‰ichni veãefiíme. Veãefie je jediná doba, kdy se shromáÏdí v‰ichni hosté a pfiíÏivníci. Jeho lordstvo a paní Spencerová (více o ní zakrátko) sedí v ãele pfiíjemné smûsice asi dvaceti lidí. Jediné nelibozvuãné noty v této skladbû pfiedstavuje pan Wyndham, EgremontÛv dûdic a nemanÏelsk˘ syn, a jeho manÏelka. On je tlust˘ a Ïluãovit˘, ona hubená a ujeãená. âasto dávají okatû najevo uctivou poslu‰nost i pohrdání. Zdá se, Ïe Wyndham nelibû nese kaÏdé sousto, které pozfiou otcovi hosté – jako by se tím nûjak zmen‰ovalo jeho dûdictví. âlovûk má napÛl podezfiení, Ïe se Wyndham tolik cpe, protoÏe ví, Ïe sousto, které zhltne, uÏ nedostane nikdo jin˘. 12
Ov‰em s v˘jimkou tûch dvou je to bájeãná spoleãnost. Je tu pan Romney a jeho krásná paní, pfiíjemn˘ teolog pan Sockett a ãlen parlamentu za Pulborough pan Gedding. Ten se s lordem rozchází v názorech na jisté záleÏitosti související se zemûdûlstvím, o nichÏ netvrdím, Ïe jim rozumím, a oba se kvÛli nim dokáÏou docela rozpálit. Pak jsou tu umûlci: Jones (jehoÏ mofiské scenerie jsi onehdy v Lond˘nû velmi obdivoval), Simmons a velk˘ Turner. Turner nepÛsobí pfiíli‰ vábnû. Zdaleka nedosahuje ani prÛmûrné v˘‰ky (coÏ vypadá ponûkud podivnû, kdyÏ uváÏí‰, jak velkolepé a pÛsobivé jsou jeho obrazy), má ‰irok˘ hrudník a velk˘ zahnut˘ nos, ãasto ãerven˘. Chodí v bídném a hodnû za‰ívaném ãerném obleku, a neb˘t ‰pinav˘ch rukou a barvy pod nehty, ãlovûk by ho povaÏoval za nûjakého duchovního Ïijícího ve skromn˘ch pomûrech. Oãi má v‰ak úÏasnû bystré a zdá se, Ïe vidí do samé podstaty vûcí. Moc toho nenamluví, a navíc má podivn˘ zvyk mluvit chraplavû do talífie s polévkou, ale co fiíká, stojí za pozornost. Teì mi dovol, abych pfie‰el k paní Spencerové. Sedá po lordovû boku v ãele stolu. KdyÏ hovor umlká, ona ho vÏdy oÏiví; kdyÏ sklouzne do oblastí postrádajících smysl, ona ho opût správnû nasmûruje. Je lordovou milenkou. Egremont se vÏdy stavûl proti konvenãním moralizujícím projevÛm. Wyndhamova matka Ïila v Petworthu mnoho let a porodila jeho lordstvu dûti, aniÏ se tû‰ila v˘hodám manÏelství. Nakonec se s ní oÏenil, ale kdyÏ zemfiela, jeho Ïal byl tak hlubok˘, Ïe se z nûj odjel zotavit do Lond˘na. Vrátil se s paní Spencerovou. To je úÏasná a vûãnû mladá krasavice. Soudím, Ïe je o ãtyfiicet let mlad‰í neÏ její pán a vládce, ale vypadá na tfiicet, a nejspí‰ tak mladá také je, mlad‰í neÏ jeho syn a dûdic. Má dobré zuby, plavé vlasy a nádhernou pleÈ. Její úsmûv by rozveselil mrtvého a jejímu osobnímu kouzlu nûkdy nedokáÏe odolat ani Wyndham, tfiebaÏe ten se nikdy netají skuteãností, Ïe ji nenávidí v‰í silou, jaké je lidská malost schopná. 13
Strava je dobrá anglická a podává se jí hojnost: ãerstvá zvûfiina a ryby z petworthsk˘ch lesÛ, fiíãek a rybníkÛ, zelenina pak z pfiíkladn˘ch zeleninov˘ch zahrad. Víno je tu dobré, ale nikoli pfiemr‰tûnû drahé, a nalévá se ‰tûdfie, av‰ak s mírou. Pfii vínû a v pfiítomnosti paní Spencerové je konverzace velice pfiíjemná. Paní Spencerová dbá na to, aby kaÏdého pfiimûla k hovoru, a dokáÏe dosáhnout toho, Ïe i ta nejnudnûj‰í osoba u stolu se zdá zajímavá. Mé ‰tûstí kalí jedinû strach, Ïe budu shledán nevyhovujícím a budu z tohoto ráje pfiedãasnû vyhnán. Nevykládej si to prosím tak, Ïe mi nechybí‰; to ani zdaleka. Nic by mi nezpÛsobilo vût‰í radost, neÏ kdybych tû mûl po svém boku, abychom mohli v‰echno sdílet. Vãera po veãefii jsem se pfiipojil ke skupince, která se shromáÏdila v knihovnû. Hovor se soustfiedil na totéÏ, co se obvykle probírá ve venkovsk˘ch sídlech: na pozemkovou reformu, stavy zvûfie v Petworthu i dal‰í zemûdûlská témata a na nejnovûj‰í zprávy z Francie – ale v‰echno se odehrávalo v té nejpfiíjemnûj‰í náladû. Nakonec si v‰ichni popfiáli dobrou noc, ale já jsem vûdûl, Ïe kvÛli ãiré radosti ze své situace nedokáÏu usnout. Objevil jsem krásné vydání Popeova pfiekladu Homéra a se svazkem na klínû jsem se uvelebil u krbu; pfiipadlo mi, Ïe je to správná ãetba v místnosti, kde se nachází také busta Afrodity, údajnû od Praxitela. Tak jsem strávil asi pÛl hodiny, kdyÏ jsem náhle zaslechl pfiibliÏující se hlasy. Byl to lord, Turner a pan Jones. Zvedl jsem se, abych je pozdravil, ale Egremont mû mávnutím ruky vrátil do kfiesla. „Tak copak tu, Grante, dûláte?“ Odpovûdûl jsem cosi ve smyslu, Ïe je‰tû nejsem unaven˘ a chtûl jsem si ãíst. Nabídl jsem, Ïe se vzdálím, jestli si pfieje pokraãovat v rozhovoru se sv˘mi spoleãníky v soukromí. „Nesmysl,“ odmítl sv˘m stroh˘m zpÛsobem. „Nehodlám tûmhle muÏÛm fiíkat nic, co bych nevyslovil pfied kter˘mkoli jin˘m gentlemanem.“ Usadil se do kfiesla a totéÏ uãinili i Tur14
ner a pan Jones. Jeho lordstvo zavolalo, aby pfiinesli láhev brandy a tác su‰enek. Ze v‰ech tfií bylo cítit barvu a fiedidlo. Nad kaplí se nachází místnost, od níÏ Turner dostal klíã a kde si zfiídil ateliér. Bez jeho dovolení tam nikdo nesmí vstoupit, samozfiejmû kromû lorda Egremonta. Domyslel jsem si, Ïe se právû byli podívat na TurnerÛv nejnovûj‰í obraz. „Doufám,“ obrátil se lord ke mnû, „Ïe zatím shledáváte v‰echno podle sv˘ch pfiedstav. Tû‰ím se, aÏ usly‰ím, co si myslíte o zdej‰í sbírce. To pojednání, které jste napsal do Westminsteru, bylo moc pûkné. Mûl jste uÏ dost pfiíleÏitosti se tu porozhlédnout?“ Odpovûdûl jsem, Ïe jsem toho zatím vidûl velmi málo, ale pfiesto uÏ mnoho obdivuhodného. „Musíte to tu pofiádnû poznat. Tady Turner studoval na‰i sbírku tak dÛkladnû jako nikdo jin˘. Hleìte ho pfiimût, aby vás tu provedl. Ale tû‰ím se na vበãlánek. Bude radost vidût dobré pojednání o té sbírce. Rozumíte, vejde víc ve známost. Ale mûjte na pamûti, aby to netrvalo moc dlouho.“ Ujistil jsem ho, Ïe udûlám, co bude v m˘ch silách, abych uspokojil oãekávání, ale Ïe bude obtíÏné rozhodnout, která díla ke chvále vybrat. „To je va‰e práce,“ prohlásil, „ne moje. Copak to ãtete, Ïe vás to nenechá usnout?“ „Popeovu Iliadu, mylorde,“ odpovûdûl jsem. „Tohle je neobyãejnû krásné vydání. Radost drÏet to v ruce, a poezie, pane, je vÏdycky potravou pro du‰i.“ „Dobfie fieãeno, mlad˘ muÏi, dobfie fieãeno.“ Turner si mezitím dopfiál první (a nikoli zvlá‰È skromn˘) lok brandy. Zaãal jsem chápat, proã mívá tak ãasto ãerven˘ nos. Jeho lordstvo se obrátilo k malífii. „Eh, Turnere,“ povzdechl si. „Vy mazalové a patlalové se nikdy nemÛÏete blíÏit Homérovi a Vergiliovi. Antiãtí autofii nám ukazují v‰echno, co potfiebujeme vûdût o lidech a mravech. Vy dne‰ní uboÏáci nemÛÏete dûlat nic víc neÏ zdobit a ilustrovat to, co dokázal jejich génius.“ 15
Zprvu se zdálo, Ïe EgremontÛv v˘pad Turnera zaskoãil, aãkoli jsem tu‰il, Ïe tohle není mezi nimi nové téma. Chvilku hledûl na svého mecená‰e úkosem a pak si opût lokl brandy. „V‰echna ãest,“ pfiik˘vl. „Tohle je excelentní brandy.“ Znovu upfiel pohled do ohnû. „JenÏe slova,“ pokraãoval, „a obrazy. To jsou dvû úplnû odli‰né vûci. A dokonce to nemusejí b˘t ani obrazy. Svûtlo. Barva v pfiírodû. Malífiská barva. Stín. Odli‰n˘ fiád vûcí, pane.“ Nyní promluvil pan Jones. Je to pfiímoãar˘ muÏ se selsk˘m rozumem. „Ale musíte pfiipustit, Turnere, Ïe starovûké národy vûdûly o pravdû vûcí víc, neÏ si vût‰ina lidí na‰í doby dokáÏe vÛbec pfiedstavit.“ Turner pohrdavû zafunûl. „Pravda, pane? Co je to? Mezi Ïensk˘ma nohama je víc pravdy, neÏ kolik jí kdy bylo mezi Homérov˘ma u‰ima.“ Tato neobvyklá poznámka nás v‰echny udivila. Zaãal jsem si myslet, Ïe brandy vykonala své dílo pfiíli‰ rychle. Turner zvedl pfied sebe ruku a nûkolikrát ji natáhl, jako ãlovûk, kter˘ se snaÏí zachytit nûco ve tmû. „My v‰ichni. Malífii. Básníci. Svût je pfied námi. Co je to? To je zatracenû tûÏká vûc, pánové.“ „Ale co s tím mají spoleãného Ïenské nohy?“ namítl Jones. Turner pohlédl na Jonese málem rozhnûvanû. NeÏ promluvil, namífiil na pfiítele krátk˘ tlust˘ prst a zahrozil jím. „Pravda, pane, je to, na ãem záleÏí. Mylorde, vy tomu budete rozumût. Dobrou noc, pánové, dobrou noc!“ A s tûmito slovy se Turner, muÏ, jehoÏ oznaãují za nejvût‰ího malífie doby, prudce zvedl z kfiesla a ode‰el.
16
Kapitola druhá Nejsem nijak pozoruhodn˘ ãlovûk, ale nahlédl jsem do jádra vûcí. Narodil jsem se v témÏ roce jako vodíková bomba, vyrostl jsem na newyorském pfiedmûstí a Ïiju obyãejn˘ Ïivot. Rodiãe se rozvedli v roce 1967, kdy jsem chodil na stfiední ‰kolu. Byla to zapeklitá záleÏitost: alkohol, nevysvûtlené v˘daje na firemní kreditce, pfiivolávaná policie. Mû poslali na nikoli zrovna v˘bûrovou pfiípravku k dal‰ím ztracen˘m chlapcÛm, ktefií tam byli z podobn˘ch dÛvodÛ. KdyÏ jsem se vrátil, máma Ïila na golfovém hfii‰ti v Boca Raton s vût‰inou tátov˘ch penûz a jedním z jeho obchodních partnerÛ. Táta dostal mû a nበletní dÛm u jezera Saranac v Adirondackém pohofií. Byl jsem ne‰Èastné dítû, moje dûtství bylo poznamenané utrápen˘m manÏelstvím rodiãÛ, ale léta, která jsem trávil u jezera, byla jako chlazené nápoje na pou‰ti. Dopoledne rodiãe hráli golf, odpoledne mû táta bral na plachetnici. Veãer jsme sedávali na molu, oni popíjeli koktejly a mile si povídali, dokud máma nebyla natolik opilá, Ïe se neudrÏela na nohou. Táta jí vÏdycky se smíchem nabídl oporu a odvlekl ji nahoru do domu. S v˘jimkou ãelní strany s vyhlídkou na jezero to byl skromn˘ dÛm. Nahofie se nacházely tfii malé loÏnice a staromódní koupelna, dole pak kuchynû zafiízená ve stylu padesát˘ch let a ob˘vák s v˘hledem na jezero a losí hlavou na stûnû. KdyÏ jsem byl mal˘, zíral jsem na tohle ubohé a obrovské stvofiení 17
celé hodiny. Pfiipadalo mi, Ïe je jako já lapené na nesprávné stranû ‰irokého vyhlídkového okna m˘ch rodiãÛ. Táta vÏdycky tvrdil, Ïe toho losa stfielil Cornelius Rhinebeck, pÛvodní majitel Bfiezové ch˘‰e, sousední nemovitosti. Rhinebeck, newyorsk˘ bankéfi a prÛmyslník, to tady v‰echno vybudoval zaãátkem dvacátého století. Ve tfiicát˘ch letech se areál rozdûlil na ãásti a jednotlivé domy od té doby pfie‰ly postupnû do rukou fiady majitelÛ. NበdÛm a stodola byly pÛvodnû postaveny pro správce. Od hlavních budov nás oddûluje potÛãek a pás stromÛ, i kdyÏ sloÏitû zdoben˘ kamenn˘ mÛstek, kter˘ nás s druh˘m pozemkem spojuje, stále stojí. Táta byl odjakÏiva skoup˘ a vÏdycky si hlídal peníze, ale od rozvodu aÏ do své smrti 27. ledna 2002 pil ãím dál víc a byl stále lakomûj‰í. Kupoval levnûj‰í whisky a vyhazovat vûci mu pfiipadalo tûωí a tûωí. Jako by se zafiekl, Ïe kdyÏ pfii‰el o manÏelku, o nic jiného uÏ nikdy nepfiijde. V dobû, kdy zemfiel, byl dÛm zanefiádûn˘ krámy a stodola na tom byla je‰tû hÛfi. Obû stavení zaplÀovalo harampádí, které mi pfiipomínalo otcovy nejhor‰í stránky a vypadalo jako skvrna na jezefie a na jedin˘ch ‰Èastn˘ch vzpomínkách, které mi zÛstaly. Nemûl jsem v té dobû moc penûz, ale najal jsem dva chlápky, aby ten svinãík z domu vynosili. Vût‰ina ‰la rovnou na skládku, ale vûci, u kter˘ch jsem se nedokázal rozhodnout, co s nimi, jsem nechal naházet do stodoly na v‰echny ty krámy, co tam uÏ byly. Asi o rok a pÛl pozdûji jsem zaãal pracovat na úklidu stodoly. Byl jsem tady u jezera s manÏelkou, ta se ale vracela do Princetonu. Myslím, Ïe by se dalo fiíct, Ïe z hlediska manÏelÛ stfiedního vûku jsme tu spolu strávili hezk˘ t˘den. Nepohádali jsme se. Jednou po pfiíjemné veãefii bez spousty vína jsme se milovali. JenÏe mûla domluvené pracovní schÛzky v New Yorku a já jsem zase potfieboval vyãerpat zbytek dovolené. Nechal jsem si pfied stodolu pfiistavit kontejner a zaãal jsem ho plnit. Jak jsem bral do rukou tátovy krámy a vyhazoval je, pociÈoval jsem cosi hluboce uspokojivého. 18
