Osm
NĚMECKÉ PEKAŘSTVÍ ELSIE TRAWOOD DRIVE 2032 EL PASO, TEXAS 10. LISTOPADU 2007
„B
yly to příšerné Vánoce,“ řekla Elsie. Reba poklepala perem na stůl. „Proč?” „Byly strašně chladné. Onemocněla jsem. Pravděpodobně zápal plic, ale kdo ví. Tehdy léky nebyly dostupné. Byli jsme ve válce. Lidé umírali – ten rozinkový chléb je dobrý.“ Dojedla svůj krajíc, na blůze jí zůstaly skořicové drobky. „Přidám ho do nabídky.“ Otočila se směrem do kuchyně. „Jane, udělej víc toho chleba. Budeme mu říkat Reba.“ Otočila se zpět. „Líbí se vám to?“ Reba rychle přikývla a pokračovala, aby Elsie dokázala udržet nit. „Ale na té fotografii jste upravená. Kam jste šla?“ Elsie si vyndala kus rozinky z mezery mezi zuby. Reba se zaposlouchala do zvuku, který vydávala točící se páska. „Na nacistický večírek,“ odpověděla konečně Elsie. Reba obrátila stránku. Příběh byl zajímavější, než si myslela. Snažila se o neutrální tón. „Byla jste nacistka?“ „Byla jsem Němka,“ odpověděla Elsie. 73
Pekarova_dcera_CZ.indd 73
07.09.15 19:55
„Takže jste nacisty podporovala?“ „Byla jsem Němka,“ zopakovala Elsie. „Být nacistka je politická příslušnost, nikoli národnost. Nejsem nacistka jen proto, že jsem Němka.“ „Ale šla jste na nacistickou slavnost?“ „Důstojník mě pozval na štědrovečerní oslavu. Tak jsem šla.“ Reba přikývla a podívala se na Elsie nejlepším zamyšleným pohledem. Nastavený časovač na troubě začal pípat. Jane se vrátila do kuchyně. „Tehdejší doba se nijak nelišila od té dnešní,“ pokračovala Elsie. „Můžete klidně podporovat syny, bratry, manžele, otce – svoje vojáky – a nepodporovat přitom politickou agendu války. Vidím to ve Fort Bliss každý den.“ Opřela se. Reba si odkašlala. „Těžko můžete srovnávat nacisty a Američany v Iráku. To je něco úplně jiného.“ Elsiin upřený pohled se nezměnil. „Víme o všem, co se tam děje? Ne. Tehdy to bylo stejné. Věděli jsme, že to není v pořádku, ale báli jsme se změnit to, o čem jsme věděli, a ještě víc jsme se báli, že přijdeme na něco dalšího. Byl to náš domov, naši muži, naše Německo. Podporovali jsme národ. Teď je samozřejmě snadné být pozorovatelem z vnější, ohlédnout se zpět a vynášet soudy.“ Zvedla ruce. „Takže ano, šla jsem na nacistický večírek s nacistickým důstojníkem. Všichni nebyli zrůdy. Ne každý byl Hitler nebo doktor Mengele. Někteří byli jen obyčejní muži – někteří dokonce správní chlapi.“ Vzdychla. „Snažili jsme se žít. To bylo samo o sobě dost těžké.“ „Byla jste někdy svědkem týrání Židů nebo jiného násilí?“ Reba se nad svými slovy pozastavila. Dá se taková otázka vůbec položit správně? Elsie svraštila obočí. „Ano a ne. Jaký je v tom rozdíl? Nikdy nebudete vědět, zda je to pravda. Když řeknu ne, budu vypadat jako dobrý člověk? Nevinný ze všeho, čeho se dotý74
Pekarova_dcera_CZ.indd 74
07.09.15 19:55
kal holokaust a nacistické Německo? Ale co když řeknu ano? Budu proto špatná? A tím pádem celý můj život?“ Pokrčila rameny a smetla drobek ze stolu na zem. „Všichni o sobě lžeme, o naší minulosti i přítomnosti. Myslíme si, že některé z těch lží jsou jen nepatrné, nedůležité a jiné zase velké a inkriminující. Ale ony jsou všechny stejné. Jen Bůh zná tolik souvislostí, aby mohl soudit naši duši.“ Olivovýma očima se pronikavě podívala na reportérku. „Řekla jsem vám jedno ze svých tajemství, teď je řada na vás.“ Rebě se zrychlil tep. „Jsem na řadě?“ Nervózně se zasmála. „Ne, kdepak. To já dělám rozhovor s vámi.“ „To mi nepřijde spravedlivé.“ Elsie založila ruce na prsou. „Pokud neodpovíte na mé otázky, neřeknu vám už ani slovo.“ Reba zvážila své možnosti. Ještě nedělala rozhovor s někým, kdo nectil tradiční proces interview. Novináři se ptají, druzí odpovídají. Hotovo. Žádná výměna rolí. Nicméně uzávěrka se kvapem blížila. Na zdržování nebyl čas. „Dobrá. Co chcete vědět?“ slitovala se. „Jane říkala, že jste zasnoubená. Jak se jmenuje váš snoubenec?“ Reba si povzdychla. „Riki.“ „Je to dobrý muž?“ „Tak dobrý, jak jen může být.“ „Co dělá?“ „Pracuje u americké pohraniční služby.“ „Pohraniční služba!“ Elsie se zasmála. „Tak to je tady hodně zaneprázdněn.“ Sergio dopil poslední kávu. „Dámy, přeji příjemný den.“ Podal Jane, která stála za kasou, prázdný talíř s hrnkem, a zdálo se, že se jejich ruce dotýkají o něco déle, než je obvyklé. „Uvidíme se mañana,“ řekla Jane. Cestou ven si Sergio něžně pohladil břicho. „Vaše koblihy mě přivedou do hrobu, paní Meriwetherová.“ „To říkáte už léta,“ odpověděla Elsie. 75
Pekarova_dcera_CZ.indd 75
07.09.15 19:55
Jane se zasmála. „Alespoň půjdeš pod kytky s úsměvem na tváři a břichem plným cukru!“ Pokynul jí rukou, jako kdyby se dotýkal imaginárního klobouku. Dveře se za ním rozezněly. „Ten vypadá na dobrého zákazníka,“ řekla Reba. „Tak dobrý, jak jen může být,“ opáčila Elsie ve stejném duchu. „Vysvětlete mi tedy, proč jste ještě s tím Rikim nestanovili termín svatby?“ Reba se otočila na Jane a zamračila se. Jane pokrčila rameny. „Pardón, nevěděla jsem, že je to tajemství.“ Reba se narovnala. „Jednoduše proto, že ještě nejsem připravená.“ „Nejste připravená? Milujete ho?“ zeptala se Elsie. Ta upřímnost Rebu překvapila a zastihla ji nepřipravenou. Nervózně si pohrávala s perem. „Samozřejmě. Neřekla bych ano, kdybych ho nemilovala, ne?“ Elsie se k ní naklonila. „Pak vám dám radu. Nestává se často, aby vám osud přihrál do cesty hodného muže, kterého můžete milovat. To je fakt. Všechny ty filmy a reality show, kde lidé říkají ‚miluji tě!‘ jako na běžícím pásu a kde si svobodní mládenci a dívky na vdávání vybírají partnery jako sušenky v krabici – pcha! Nesmysl. To není láska. Není to nic jiného, než fyzická záležitost. Opravdová láska…,“ zavrtěla hlavou, „se nerodí často. Včera jsem ve zprávách zaslechla, že padesát procent manželství končí rozvodem a moderátor řekl: ,To je opravdu hrozné. Věříte tomu?‘ A já jsem si řekla, že věřím, protože tihle lidé lžou sami sobě i druhým – samé cukrbliky a chichotání. Pravda je, že každý má svou temnou stránku. Pokud ji znáte u druhého a umíte mu ji odpustit a on vám tu vaši, pak je to něco výjimečného.“ Ukázala na řetízek, který se Rebě houpal na krku. „Začněte ten prsten nosit nebo mu ho vraťte. To je moje rada.“ 76
Pekarova_dcera_CZ.indd 76
07.09.15 19:55
Pekařství zelo prázdnotou. Tichá hodinka mezi návalem na snídani a oběd. „Mohu vás vyrušit?“ Jane přišla ke stolu s mísou. „Mami, ochutnej to. Ten máslový krém má divnou chuť.“ Elsie strčila prst do mísy a olízla ho. „Vyhoď to,“ řekla. „Zkažené bílky.“ „Vypadaly normálně,“ dupla si Jane. „Sakra, musím do odpoledne namazat a potáhnout dort k výročí.“ „To není tvoje vina. Někdy se to nedá poznat, dokud to neochutnáš,“ řekla Elsie.
77
Pekarova_dcera_CZ.indd 77
07.09.15 19:55
