DOPLŇUJÍCÍ TEXT PRO DĚTI VE VĚKU 12 - 14 LET PRO PŘEDMĚT: DĚJEPIS - RWANDSKÝ KONFLIKT 1994
Burundi a Rwanda Letitý etnický konflikt mezi Tutsiji a Hutuji donutil miliony lidí opustit své domovy a učinil z nich uprchlíky Jill Rutter, "Refugees: Odešli jsme, protože jsme museli", (Londýn, Rada pro uprchlíky 1996), str. 66-73
Burundi Populace: 6 milionů Hlavní město: Bujumbura Ekonomika Přes 90 procent populace žije na venkově, většina lidí získává obživu z farmářství. Stejně jako ve Rwandě je hlavním exportním artiklem káva. Burundi má mnoho stejných ekonomických problémů jako Rwanda. Země se ocitla v dluzích, protože světové ceny kávy, hlavního zboží určeného k exportu, poklesly. Burundi je, stejně jako Rwanda, velmi hustě osídlena. Farmy jsou velice malé a mnoho rodin si obděláváním půdy nevydělá ani na skromné živobytí. Dalším problémem je eroze půdy a snižující se výtěžnost zemědělské plochy, která vede k omezení výnosů z polí. Burundi má velice uboze vybudovanou infrastrukturu. Silnic je málo a mnoho lidí nemá přístup k čisté vodě. Etnické skupiny Stejně jako v sousední Rwandě je Burundi již mnoho let sužována etnickými konflikty mezi Tutsiji a Hutuji. V Burundi jsou celkem tři etnické skupiny. Hutuové tvoří 84 procent burundské populace, Tutsiové 15 procent. Příslušníci kmene Twa jsou pygmejovití lidé, kteří stále žijí jako lovci-sběrači v lesích. Tito lidé tvoří méně než jedno procento populace v Burundi. Twaové, Tutsiové a Hutuové kromě toho žijí i v jiných zemích střední Afriky - ve Rwandě, Ugandě a Zairu. Konflikt v Burundi není pouze konfliktem etnickým. K napětí a násilí přispěly také sociální a politické rozdíly. Jazyky Oficiálním jazykem je francouzština. Většina Burunďanů hovoří jazykem Rundi. Tento jazyk je blízce příbuzný Kinyarwandě, kterou se hovoří v sousední Rwandě.
Rwanda Populace V současnosti žije ve Rwandě kolem 4,5 milionu obyvatel. Minimálně půl milionu lidí bylo zavražděno v roce 1994 a další dva miliony jsou v okolních zemích jako uprchlíci. Hlavní město: Kigali Ekonomika Rwanda je nádherná země plná zeleně a někdy je nazývána "zemí tisíců kopců". Přes 90 procent populace žije na venkově. Většina lidí si na živobytí vydělává obděláváním půdy. Hlavním exportním zbožím Rwandy je káva. Přestože je Rwanda plodná země, má mnoho ekonomických problémů. Země se ocitla v dluzích, protože světové ceny kávy, hlavního zboží určeného k exportu, poklesly. Rwanda je nejhustěji osídlená země v Africe. Farmy jsou velmi malé (většina farem má méně než 1 hektar půdy) a mnoho rodin si obděláváním půdy nevydělá ani na skromné živobytí. Dalším problémem je eroze půdy a snižující se výtěžnost zemědělské plochy, která vede k redukci výnosů z polí. Etnické skupiny Rwanda je sužována po mnoho let etnickými konflikty mezi Tutsiji a Hutuji. V Burundi jsou celkem tři etnické skupiny. Většinu tvoří Hutuové. V roce 1993 tvořili Hutuové 90 procent rwandské populace, ale nyní mnoho uprchlo jako běženci. Tutsiové tvoří kolem 9 procent rwandské populace. Příslušníci kmene Twa jsou pygmejovití lidé, kteří stále žijí jako lovci-sběrači v lesích. Tito lidé tvoří méně než jedno procento populace v Burundi. Twaové, Tutsiové a Hutuové kromě toho žijí i v jiných zemích střední Afriky - v Burundi, Ugandě a Zairu. Podle zpravodajských agentur je současný konflikt ve Rwandě etnického původu. Přestože je pravda, že většina zavražděných v roce 1994 byli Tutsiové, jsou jádrem současného konfliktu také politické, ekonomické a místní faktory. Hutuové, kteří nesouhlasili s vládou prezidenta Habyarimany, byli také pozabíjeni. V minulosti byly mezi Tutsiji a Hutuji také ekonomické nerovnosti. Od patnáctého století do konce padesátých let 19. století ovládali Tutsiové většinu Rwandy a měli největší podíl z bohatství. Někteří sociologové tvrdí, že rozdíly mezi Hutuji a Tutsiji nespočívají v etnicitě, ale v sociálních a ekonomických nerovnostech. Jazyky: Francouzština a kinyarwandština Události v Burundi Burundskými prvními obyvateli byli Twaové, kteří žili v pralesech Burundi jako lovci-sběrači.
1000-1500 Do střední Afriky přišly nové skupiny lidí. Byli to Hutuové, farmáři, kteří, aby získali pole, vypalují lesní plochy. Hutuové jsou ovládáni místními vládci. 1600-1800 Do střední Afriky přichází ze Súdánu a Etiopie nová skupina lidí vyšší postavy. Jsou to Tutsiové a jsou pastevci dobytka. Brzy se z nich vyvíjejí vládci. Po příchodu Tutsiů do Burundi vládne zemi tutsijský král, nazývaný mwamia a tutsijská vyšší třída nazývaná ganwa. Říše mwaviů nezahrnuje Rwandu. Obyčejní Tutsiové a Hutuové jsou téměř ve stejném postavení, svatby mezi nimi jsou běžné. 1894 Do Burundi přicházejí první evropští objevitelé. Ve stejném roce se evropské vlády dohadují na rozdělení střední Afriky. Burundi, současně s dnešní Rwandou, se stává součástí německé východní Afriky. Aby měli Němci populaci v Burundi pod kontrolou, protěžují malý počet bohatých Tutsiů. 1916 Během první světové války je Burundi okupována Belgičany, kteří do země vtrhávají ze sousedního Belgického Konga. 1918 Po porážce Německa v první světové válce přebírá vládu nad dnešní Rwandou a Burundi Belgie, která dostala mandát Ligy Národů. Země je známa jako Ruanda-Burundi. Také Belgičané podporují malou skupinu bohatých Tutsiů. Belgičané zavádějí identifikační karty a snaží se zvýraznit rozdíly mezi Hutuji a Tutsiji. 1945-1948 Po vytvoření OSN vykonává roli správce státu Ruanda-Burundi Belgie. OSN přesvědčuje Belgii, aby ve Ruandě-Burundi podpořila nastolení demokracie a nezávislosti. Vznikají první Burundské politické strany. Dvě hlavní strany jsou UPRONA, jejímž předsedou je Princ Louis Rwagasore a PDC (křesťansko-demokratická strana). V letech bezprostředně následujících po vyhlášení nezávislosti se strana UPRONA snaží sjednotit Hutuje a Tutsije. 1961 Belgičané se rozhodli opustit Ruandu-Urundi. Burundi a Rwanda směřují k nezávislosti. Volby v Burundi, které se konají v září 1961, mají rozhodnout, kdo sestaví první vládu země. Vítězí strana UPRONA, ale dva týdny poté je princ Louis Rwagasore zavražděn agenty strany PDC. Jeho smrt vede k rozdělení strany UPRONA a vyúsťuje v konflikty mezi Tutsiji a Hutuji. 1962 Burundi se stává nezávislou zemí, hlavou státu je mwami. Mwami se snaží udržet v Burundi mír a umožňuje Tutsiům i Hutuům stejný podíl na politické moci. 1965 Je zavražděn nově zvolený předseda vlády, který pochází ze skupiny Hutuů. Výsledkem je politická krize a volby se konají znovu. Z nových voleb vzejdou jako vítězové Hutuové, ale navzdory jejich vítězství jmenuje mwami do křesla ministerského předsedy Tutsije. Mnoho Hutuů je tímto činem rozezleno a v říjnu 1965 se Hutuji kontrolovaná policie vzepře a snaží se převzít politickou moc. Neuspějí a tisíce Hutuů je zavražděno. Uprchlíci opouštějí zemi a prchají do Rwandy a dalších sousedních států.
1966 V Burundi jsou dva státní převraty. Ten druhý vede ke svržení mwamiho. Burundi se stává republikou. Prezidentem se stává kolonel Micomvero, Tutsij. Většina hutujských politiků a armádních důstojníků je sesazena ze svých pozic. ¨ 1972 Hutuové vyvolávají povstání proti vládě. Je však neúspěšné, Hutuové nejsou schopni otřást mocí. Následkem povstání je vyvražděno 150.000 Hutuů extremisty z armády, ve které mají většinu Tutsiové. Dalších 300.000 Hutuů prchá do Rwandy, Zairu a Tanzanie. Téměř všichni Hutuové jsou vyloučeni z armády. V tomto roce není nikdo za vraždy souzen. ¨ 1976 Kolonel Jean-Baptiste Bagaza, Tutsij, se dostane k moc při dalším státním převratu. 1982-1984 Volby se konají jak v roce 1982, tak v roce 1984, ale kolonel Bagaza, nyní vůdce strany UPRONA, je jediným kandidátem v obou volbách. 1984-1987 Porušování lidských práv v Burundi narůstá. Členové hutujské opozice a někteří představitelé církve jsou zadrženi a mučeni. Některým křesťanským kostelům je odepřeno právo bohoslužby. 1987 Další vojenský převrat. Mojor Pierre Buyoya se stává novým prezidentem Burundi. V dodržování lidských práv v Burundi dochází k částečnému zlepšení, ale většině Hutuů je i nadále odpírána politická moc. 1988 Další násilí. Armáda zabíjí nejméně 20.000 neozbrojených Hutuů v městech na severu Burundi. Dalších 60.000 uprchlíků utíká do Rwandy. Po tomto masakru vyvíjejí cizí vlády daleko větší tlak na vládu Burundi. Prezident Buyoya rozhoduje, že je třeba podniknout rázné kroky k ukončení násilí v Burundi. Jmenuje Hutujského ministerského předsedu a předává další místa ve vládě Hutuům. Prezident Buyoya také sestavuje Národní skupinu, která má hledat cesty zabránění násilí. 1988-1991 Burundi směruje k demokracii. Vývoj směřující k ukončení diskriminace Hutuů pokročil. Větší počet Hutuů má přístup k univerzitnímu vzdělání, více Hutuů dostává zaměstnání u civilních služeb a více Hutuů je jmenováno na politická místa. Mnoho hutujských uprchlíků se vrací zpět do Burundi. Armáda je však stále pod kontrolou Tutsiů a odolává změnám. 1993 V Burundi se konají volby. Melchior Ndadye poráží Pierra Buoyu a stává se novým prezidentem. Ndadye se tak stává prvním hutujským prezidentem Burundi. Avšak politické boje volební kampaně odhalují etnické rozdíly. Ndadye je vůdcem strany FRODEBU. Zatímco FRODEBU je považována za stranu Hutuů, je UPRONA strana bránící zájmy Tutsiů. Přestože strana FRODEBU vyhrává volby, Tutsiové, kteří dominují v armádě, a příznivci strany UPRONA jsou liknaví vzdát se moci, kterou drželi po mnoho let. 20. října 1993 zaútočí armádní důstojníci na prezidentský palác. Prezident Ndadye je uvězněn a následující den zabit. Tento vojenský převrat je provázen
násilím. Příznivci strany UPRONA a mnoho Tutsiů je zabito v pomstě za smrt prezidenta. Na dalších územích jsou příznivci FRODEBU a Hutuové i Tutsiové zabíjeni armádou. Přes 50.000 Hutuů a Tutsiů je zabito. Dalších 700.000 lidí, ponejvíce Hutuů, prchá do Rwandy, Tanzánie a Zairu. Velké množství Hutuů a Tutsiů je přesídleno. 1994 Státní převrat z října roku 1993 za nechává Burundi bez vlády. V únoru 1994 je vytvořena nová vláda, kterou vede prezident Nataryamira. Ani ne za dva měsíce však umírá současně se Rwandským prezidentem Habyrimanou při letecké havárii. Od té doby vzrůstá napětí a násilí a Burundi směřuje k občanské válce. Některé složky armády nejsou kontrolovány vládou. Tutsijští vojáci a tusijští političtí extrémisté zavraždí hutujské členy a členy FRODEBU. Ozbrojení hutujští extremisté s pomocí hutujských uprchlíků z okolních zemí vraždí Tutsije a členy UPRONY. Mnoho Hutuů přesměruje svoji podporu z FRODEBU na více extremistické hutujské strany. Genocidy a občanská válka ve Rwandě jsou příčinou zvýšeného napětí v Burundi. Burundští hutujští uprchlíci, žijící ve Rwandě, jsou donuceni k návratu. Tutsijští extremisté zabíjí některé z navracejících se Hutuů. Ti, kteří se navrátí, jsou následováni dalšími rwandskými hutujskými uprchlíky. Nový prezident je Sylvestre Ntibantunganya. Je Hutu, ale Tutsiové a strana UPRONA mají více moci v nové vládě. 1995 V březnu 1995 jsou v hlavním městě Bujumbuře zabity stovky lidí. Burundi je stále v napjatém stavu. Obyčejní Hutuové a Tutsiové stále žijí vedle sebe v mnoha částech Burundi a objevují se i určité pokusy o usmíření konfliktu, ale ty jsou svým rozsahem příliš malé. Přes 200.000 Burunďanů je přesídleno, jsou to jak Tutsiové, tak Hutuové. Burundi je současně útočištěm pro 200.000 rwandských uprchlíků. Dalších 740.000 Burunďanů, zejména Hutuů žije jako uprchlíci v Zairu a Tanzánii. Události ve Rwandě Prvními obyvateli Rwandy byli Twaové. Žili v pralesech Rwandy jako lovci a sběrači. Twaové stále ve Rwadně žijí, ale tvoří dnes méně než jedno procento celkové populace. 1000-1500 Nové skupiny lidí migrují do střední Afriky. Jsou to Hutuové, farmáři, kteří vypalují lesní plochy, aby získali pole. Hutuové jsou ovládáni místními vládci. 1600-1800 Nová skupina vyšších lidí migruje do střední Afriky ze Súdánu a Etiopie. Jsou to Tutsiové a jsou to pastevci dobytka. Velmi brzo se z nich stávají vládci větší části Rwandy, kromě území na severu. Tato část je ovládána feudálními tutsijskými vládci. Povinností Hutuů je pracovat zdarma pro Tutsije a dodávat jim výtěžky z polí. Hutuům je na oplátku povoleno pěstovat dobytek na Tutsijské půdě a je jim zajištěna vojenská ochrana. Sňatky mezi Hutuji a Tutsiji jsou časté.
1894 Do Rwandy přicházejí první evropští objevitelé. Ve stejném roce se evropské vlády dohodly na rozdělení střední Afriky. Rwanda, současně s dnešním Burundi, se stává součástí německé východní Afriky. Aby Němci měli populaci Hutuů ve Rwandě pod kontrolou, dosazují do severní Rwandy tutsijské vládce. Podporují Tutsije i jinými způsoby - Tutsiům je poskytnuto evropské vzdělání a jsou poté nasazováni do německých kolonií jako správci a administrátoři. Tato podpora z německé strany prohlubuje rozdíly mezi Hutuji a Tutsiji. 1900-1910 Francouzští katoličtí misionáři přicházejí do oblasti. Také římskokatolická církev uznává vyšší postavení Tutsiů. To má sloužit k dalšímu zvýraznění rozdílů mezi Hutuji a Tutsiji. 1911 Odpor v severní Rwandě proti Tutsiům, Němcům a římskokatolické církvi vzrůstá. Vede to ke krátkodobým povstáním v části severní Rwandy. 1916 Během první světové války je Burundi okupována Belgičany, kteří do země vstupují ze sousedního Belgického Konga. 1918 Po porážce Německa v první světové válce přebírá vládu nad dnešní Rwandou a Burundi Belgie jako mandát Ligy Národů. Země je známa jako Ruanda-Burundi. I Belgičané podporují malou skupinu bohatých Tutsiů, kteří pracují jako správci. Hutuové jsou odstraněni ze všech mocenských pozic v Ruandě-Urundi a je jim odepřeno vyšší vzdělání. Belgičané zavádějí identifikační karty, na kterých je uváděna etnická příslušnost. Tyto karty jsou užívány po celé 20. století a pomáhají zabijákům identifikovat své oběti. 1945-1948 Po vytvoření OSN vykonává roli správce státu Ruanda-Burundi Belgie. OSN přesvědčuje Belgii, aby se ve Ruandě-Burundi zasadila o nastolení demokracie a nezávislosti. 1950-1960 Vznikají první Ruandsko-Urundské politické strany. Jsou vytvořeny na základě etnických a regionálních zákonitostí. Současně s nárůstem počtu nových politických stran mění Belgičané své zaměření a rozhodnou se podporovat Hutujskou většinu. 1959-1960 Hutujští političtí vůdci trvají na nutnosti velkých změn ve RuadněUrundi. Tutsijští vůdci odporují. Narůstá napětí a posléze i násilí. Hutuové se vzpírají vůli tutsijských vůdců, později jsou i proti belgickým kolonizátorům a dále proti široké tutsijské populaci. Přes 10.000 Tutsiů je zabito a dalších 120000 lidí prchá do Ugandy a dalších přilehlých zemí. Mnoho uprchlíků zůstává v Ugandě až do devadesátých let. 1961 Belgičané se rozhodli opustit Ruandu-Urundi. Burundi a Rwanda směřují k nezávislosti. Ve Rwandě se koná referendum, ve kterém je rozhodnuto zrušit tutsijskou monarchii a ustavit republiku. Gregoire Kayibanda se stává prvním prezidentem Rwandy.
1962 Burundi a Rwanda se stávají samostatnými a nezávislými státy. 1963 Tutsijští uprchlíci, kteří žijí v Ugandě a Burundi, vytvořili teroristické organizace, které útočí na Rwandu. Po těchto útocích se Hutuové bojí, že by mohli být opět
ovládnuti Tutsiji. Události v sousedním Burundi potvrzují tyto obavy v myslích mnoha Hutuů. Nenávist mezi Hutuji a Tutsiji je tak stále udržována. To vede k násilnostem v prosinci roku 1963, kdy je přes 20.000 Tutsiů je zabito a dalších 150.000 utíká do Ugandy a Burundi. 1969 Konají se volby a Gregoire Kayibanda je opět zvolen prezidentem. Všechna místa v parlamentu jsou obsazena Hutujskými stranami. 1972 V sousedním Burundi dochází k rozsáhlému zabíjení Hutuů. Toto zabíjení vede k odvetným útokům na Tutsije ve Rwandě. Nejméně 5.000 lidí, většinou Tutsiů, je zabito. Oběťmi zabíjení jsou především děti školního věku. Zabíjení pokračuje i v roce 1973. Panuje všeobecné podezření, že za velkou částí těchto svárů stojí vrchní velitel armády generál Juvenal Habyarimana. 1973 Generál Juvenal Habyarimana, Hutuj ze severní Rwandy, vede vojenský státní převrat a stává se prezidentem. Veškeré politické strany jsou zrušeny. 1975-1988 Je založeno Národní revoluční hnutí pro rozvoj, které je současně jedinou povolenou politickou stranou. Volby se konají v letech 1981 a 1985 a v obou vyhrává prezident Juvenal Habyarimana. Do vzdělání a zaměstnanecké politiky jsou vneseny kvóty, které se pokouší zavést rovnocenné podmínky pro všechny etnické skupiny. Také životní podmínky lidí žijících v zemědělských oblastech se zlepšují. Mnoho mírumilovných farmářů se organizuje do zemědělských družstev, ve kterých pěstují společně stromy, sdílí nástroje a prodávají plodiny. V tomto období narůstá konflikt mezi Hutuji ze severní a jižní Rwandy. Mnoho Hutuů z jihu odporuje vládě Hutuů reprezentované prezidentem Habyarimanou ze severu. Rwandská vláda má též obtížné vztahy se sousedící Ugandou. Přes 250.000 Tutsijských uprchlíků žije v Ugandě a mnoho těchto uprchlíků je na vysokých postech v ugandské armádě. 1989 Padá světová cena kávy, což vede ke sníženým příjmům malých farmářů. Země se propadá do dluhů a nemůže si dovolit dovoz potravin. Hladomor postihuje většinu jižní Rwandy a umocňuje současně narůstající nespokojenost. 1990 Prezident Juvenal Habyarimana souhlasí se vznikem nových politických uskupení a s vyhlášením voleb ve Rwandě. Avšak pro rwandské uprchlíky v Uganě přišly změny příliš pozdě. Na 5000 Tutsijských uprchlíků a zaútočilo na Rwandu ze sousední Ugandy. Nazývají se Rwandskou patriotistickou frontou (RPF) a většina z nich jsou dezertéři z ugandské armády. Jejich velitelem je generálmajor Fred Rwigyema, bývalý ministr obrany v ugandské vládě. RPF prohlašuje, že ve Rwandě musí dojít k rozsáhlejším politickým reformám a že prezident Juvenal Habyarimana musí opustit svůj úřad. Po úspěšných prvních týdnech ofenzívy jsou jednotky RPF donuceny k ústupu rwandskou armádou za pomoci francouzských, belgických a zairských jednotek. V bojích je zabito přes 100.000 lidí, přes 350.000 lidí je v důsledku konfliktu přemsídleno. Mnoho Tutsiů prchá v obavě před odvetnými útoky do Ugandy.
RPF se podařilo udržet malý kousek území podél hranice s Ugandou. Zde boj pokračuje. Ve zbytku země narůstá obava z toho, jak armáda na sebe přejímá většinu politické moci země. 1992-1993 Prezident Habyarimana je donucen vzdát se většiny své moci. Je vytvořena nová vláda, ve které se o moc dělí dvě umírněné strany, ale Komitét pro ochranu republiky, extremistická a rasistická strana Hutuů, je z vlády vyloučena. Na to začátkem roku 1993 odpovídají členové této strany zabíjením tutsijských a hutujských politických protivníků v severní Rwandě. Svou činnost obnovuje také RPF. Ještě mnoho Rwanďanů je zabito a přes 900.000 je přesídleno. Mnoho uprchlíků odchází do Ugandy a Burundi. Rwandská vláda a RPF se dohodnou na příměří a OSN posílá do Rwandy misi. Mírová smlouva je nakonec podepsána v Tanzánii v červnu roku 1993. 1994 Mírová smlouva není dodržována. Mnoho politiků, podporovaných hutujskými extremisty ze severní Rwandy, zamítá možnost sdílení moci s Tutsiji. Pokládají všechny Tutsije za podporovatele RPF. Protitutsiovskou náladu také podporují někteří politikové, radiové stanice a noviny. Vláda začala trénovat a vyzbrojovat mladé hutujské muže a tvořit z nich milice známé jako interhamwe. Vláda obdržela vojenskou pomoc z Francie. 6. dubna 1994 jsou rwandský prezident Habyarimana a burundský prezident Ntaryamira zabiti při letecké havárii v Kigali. Obvinění čelí RPF. To dává signál milicím interhamwe k započetí útoků na Tutsije a oposiční Hutuje. 500.000 lidí je během dvou následujících měsíců zavražděno. Rwanďané jsou zabíjeni svými sousedy a lidmi, kterým důvěřovali. Další prchají do Burundi, Ugandy a Tanzánie. Se začátkem masakru stáhla OSN většinu svých vojenských pozorovatelů s odůvodněním, že mírová smlouva, jejíž dodržování měli monitorovat, je již neplatná. Rwandská patriotistická fronta vstupuje do země a odpovídá tak na proběhlé masakry. Přes 2 miliony Hutuů prchá západním směrem do Zairu v obavě před odvetnými útoky RPF. Uprchlíci se soustřeďují v táborech v okolí měst Goma a Bukavu. Mají jen něco málo majetku a jsou bez jídla. V Gomě není čistá voda a podmínky v táborech se brzy stávají otřesnými. Tisíce lidí umírá při epidemii cholery, která je způsobena nedostatkem čisté pitné vody a strašnými hygienickými podmínkami. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky a další dobrovolné organizace nejsou na takový nápor uprchlíků připraveni a trvá to dlouhou dobu, než se jim podmínky v uprchlických táborech podaří zlepšit. OSN posílá vojenské jednotky a reaguje tak na genocidu a podmínky v uprchlických táborech. Přestože pomáhají v přípravě pitné vody a jídla pro uprchlíky, přicházejí příliš pozdě, aby zabránili genocidě. Francouzská vláda posílá nezávislou armádu, aby zřídila bezpečná místa pro vysídlené Hutuje v jihozápadní Rwandě. Mnoho Rwanďanů však pochybuje o francouzských záměrech, protože francouzská vláda předtím dodávala zbraně vládě prezidenta Habyarimany a milicím interhamwe. Věří, že francouzská vláda se snaží pouze posílit svůj vliv ve francouzsky mluvící Africe. Francouzi opouštějí Rwandu v srpnu roku 1994.
Do července se RPF zmocnila kontroly nad hlavním městem Kigali. RPF tvoří novou vládu a přestože zahrnuje i Hutuje, opravdová moc leží na Tutsijích. Naděje na vyřešení konfliktu ve Rwandě se zdá být malá. 1995 Za minulý rok bylo od svých rodin odděleno na 100.000 Rwandských dětí. Červený kříž, Dětská nadace OSN (UNICEF) a Fond na záchranu dětí začínají svízelný proces pátrání po rodičích těchto dětí. Milice interhamwe se začínají tvořit i v zairských uprchlických táborech. Snaží se zabránit uprchlíkům v návratu do Rwandy. Mnoho organizací dohlížejících nad lidskými právy se obává, že milice interhamwe vytvoří armádu, která vstoupí do Rwandy, což povede k dalšímu zabíjení a pohybu uprchlíků. Ve Rwandě vzrůstají obavy týkající se dodržování lidských práv. Armáda, která je vedená Tutsiji, je obviněna ze svévolného jednání, nezávislého na vládě. Vojáci také zabíjí přes 1.000 přesídlených Hutuů. Zaire začíná vyhánět hutujské uprchlíky. Zairská vláda dala na vědomí, že všichni rwandští uprchlíci musí pod hrozbou deportace opustit Zair. Velký počet Hutuů žijících v Zairu, Ugandě a Tanzánii se obává návratu domů kvůli odvetným útokům. Další uprchlíci se nechtějí vrátit domů, protože se aktivně zapojili do zabíjení ve Rwandě. Přestože mnoho lidí je zadržováno ve rwandských přeplněných věznicích, zatím s žádným z těch, kteří byli obviněni ze zločinu zabití v roce 1994, nebyl zahájen soudní proces. Mnoho lidí cítí, že za genocidu budou obviněni všichni Hutuové, pokud nedojde k soudům s jednotlivci. Zahájení soudních procesů s obviněnými z vražd jednou z podmínek urovnání konfliktu ve Rwandě. V srpnu roku 1995 je Faustin Twagiramungu, rwandský hutujský ministerský předseda, zbaven svého úřadu poté, co kritizoval armádu. To činí řešení konfliktu ještě složitějším.
