BULLETIN VÚRH VODŇ ANY

Ročník 44(1)

leden - březen

2008 Volume 44(1) January - March ___________________________________________________________________________

B U L L E T I N V Ú R H

V O D Ň A N Y

1

Vydává Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech Published by University of South Bohemia České Budějovice, Research Institute of Fish Culture and Hydrobiology, Vodňany, Czech Republic

ISSN 0007-389X

Bulletin VÚRH Vodňany

44(1) - 2008

OBSAH CONTENTS Přehledové články – A reviews R. HANÁK. Interakce mezi volně žijícími a vysazovanými rybami v pstruhových vodách Interaction between wild and stocked fish in open waters

3

Krátká sdělení – A brief communications T. POLICAR, M. FLANIGAN, J. SMYTH, P. KOZÁK Zavedení prvního umělého chovu raka bělonohého (Astropotamobius pallipes) v Irsku First intensive culture of Astropotamobius pallipes in Ireland

21

Rozhovory – Zprávy – Informace První letní rybářská škola ve VURH JU Vodňany First summer school in RIFCH USB Vodňany

24

První mezinárodní workshop "Aquatic Toxicology and Biomonitoring" First international workshop "Aquatic Toxicology and Biomonitoring"

25

Plánované rekonstrukce ve VÚRH JU aneb Čekají nás světlé zítřky? Planned reconstruction of RIFCH USB. Do we expect a better future?

27

Pokyny pro autory

32

2


44(1) - 2008

INTERAKCE MEZI VOLNĚ ŽIJÍCÍMI A VYSAZOVANÝMI RYBAMI V PSTRUHOVÝCH VODÁCH INTERACTION BETWEEN WILD AND STOCKED FISH IN OPEN WATERS R. HANÁK Ing. Radek Hanák, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany, e-mail: [email protected]

Abstrakt The most important differences and influences of stocked hatchery fish on original fish stock occurring in salmon waters are describe in this revue. The successfulness of stocked hatchery fish is often criticized, as it has a lot of adverse effects to original fish population. Stocked hatchery fish are more aggressive and often do not come from locality given, so they genetically impact subsequent generation. Stocked hatchery fish might be morphologically and physiologically different, which significantly affects reciprocal interactions such as competition, aggression, or predation. However, the various authors' results differ in many ways, depending on experimental design used, fish species and its environment. Klíčová slova: uměle odchovávané ryby, divoké ryby,vysazení, lososovité ryby, lipan podhorní, adaptabilita, agresivita, konkurence Keywords: hatchery fish, wild fish, stocking, salmonids, grayling, adaptation, aggression, competition

ÚVOD Abundance a biodiverzita ichtyofauny pstruhových vod je ovlivněna mnoha abiotickými a biotickými faktory a jejich vazbami. Řada antropogenních zásahů však často negativně ovlivňuje vodní ekosystémy, což způsobuje úbytek některých druhů ryb a následně může dojít k oslabení jednotlivých místních populací nebo dokonce i k ohrožení celého druhu (Lusk a kol., 2005). Tento problém je velmi znatelný u obsádek pstruhových vod. Mezi nejvýznamnější faktory narušující ekologickou stabilitu patří nešetrné úpravy toků způsobující ztrátu jejich členitosti a snížení úkrytové kapacity (Harsányi a Aschenbrenner, 2002; Lusk a kol., 2000; Lusk a kol., 2005; Slavík, 2005). S tím je spojen i úbytek výtěrových míst, vznik velkého množství migračních bariér nebo kontaminace vodního prostředí cizorodými látkami. Dalším faktorem je zvyšující se rybářský tlak, jenž bývá zaměřen především na hospodářsky a sportovně cenné druhy ryb. V pstruhových vodách jsou to především: pstruh obecný (Salmo trutta m. fario), lipan podhorní (Thymallus thymallus), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis). Přetrvávající dramatický pokles úlovků pstruha obecného a lipana podhorního v našich pstruhových vodách je podle Luska a kol. (2005) výsledkem působení více faktorů. Na některých lokalitách může být způsobován mimo jiné i rybožravými predátory (Lusk a kol., 2003; Mareš a Habán, 2003; Spurný, 2000; 2003a, b). V současné době je přirozená reprodukce lipana podhorního a pstruha obecného nedostačující díky výše uvedeným faktorům, jež jsou také příčinou nedostatku generačních ryb. Doplňování obsádek lososovitých ryb v tocích je proto prováděno ve stále větší míře násadami pocházejícími z umělých chovů (Flagg a kol., 1995; Unwin a Glova, 1997; Cowx, 1994). Důsledkem nedostatku generačních ryb pocházejících z místních podmínek je situace často řešena dovozy chybějících násad nebo generačního materiálu z jiných regionů či dokonce ze zahraničí (Cowx, 1994; Reisenbichler a Rubin, 1999). Vysazování násad je stále častěji kritizováno, protože existují potenciální negativní interakce mezi uměle odchovanými a přirozeně vytřelými (divokými) rybami (LÁbee-Lund,

3


44(1) - 2008

1991; White a kol., 1995; Einum a Fleming, 2001). Mezi těmito jedinci vzniká mnoho vzájemných interakcí. A to jak na úrovni jedinců, tak i druhu, ale vznikají i mezidruhové vztahy. Vysazované ryby mohou negativně ovlivnit divoké ryby vlivem genetického driftu, predací, konkurencí, dřívějšími migracemi a přenosy nemocí. Uměle odchované násady vysazené do toku neměly doposud žádnou zkušenost s rybožravými predátory, a proto se pro ně stávají snadnou kořistí (White a kol., 1995). Ekologickým vlivům vysazovaných ryb na původní divoké obsádky je věnována menší pozornost než negativnímu genetickému ovlivnění divokých populací ryb po vysazení uměle odchovaných násad (Hindar a kol., 1991; Busack a Currens, 1995), ačkoliv ekologické vlivy mohou být stejně důležité. Navíc publikované studie na ekologické interakce nemají prokazatelně shodné výsledky (Steward a Bjornn, 1990). Částečně proto, že testování hypotéz mnoha různých experimentů se mírně liší. Proto je také účelnost zarybňovacích programů využívajících intenzivně odchované ryby pro své rozporuplné výsledky často kritizována, především z důvodu nízkého přežití a špatných výsledků reprodukce vysazených ryb (LÁbee-Lund, 1991; Einum a Fleming, 2001). V mnoha případech se však i vysazené ryby úspěšně vytíraly v přirozených podmínkách s divokými rybami a jejich potomstvo bylo prokazatelně geneticky ovlivněno rybami z umělého chovu (Weber a Fausch, 2003). Rozdíly v chování, morfologií a fyziologií mezi uměle odchovanými a divokými rybami bývají také ovlivněny výslednými ekologickými interakcemi, jako je např. konkurence, agresivita a jiné, jež ovlivňují např. adaptabilitu násad. Hodnocení adaptability uměle odchovaných násad v přírodních podmínkách a hodnocení vlivu těchto násad na původní populace je prováděno prakticky od poloviny minulého století, kdy se začaly pro zarybňování volných vod používat ryby z umělých chovů (Fleming a Petersson, 2001). Tyto studie jsou zaměřeny převážně na pstruha obecného a lososy. Mnoho autorů konstatuje, že přežití a růst vysazených uměle odchovaných ryb je nižší v porovnání s volně žijícími rybami (Reimers, 1963; Vincent, 1960; Ersbak a Haase, 1983; Arias a kol., 1995). Přesto někteří autoři prokázali u vysazených ryb intenzivnější růst a vyšší přežití oproti původní obsádce (Mason a kol., 1967). Schopnost vysazených ryb přizpůsobit se přirozené potravě je jedním z hlavních limitujících faktorů jejich přežití ve volných vodách (Ersbak a Haase, 1983). Vliv podmínek umělého chovu na chování odchovaných ryb v přírodním prostředí se zaměřením na výživu, vztah k predátorům, agresivitu a chování v období reprodukce byl sledován celou řadou autorů (Hedenskog a kol., 2002; Petersson a Järvi, 2003; Huntingford, 2004). Několik studií zabývajících se hodnocením adaptability uměle odchovaných násad lososovitých ryb ve volných vodách je zaměřeno na ryby vysazované v lovných velikostech. Ve většině případů autoři poukazují na nízké přežití a malou návratnost takto vysazených ryb (Nicholls, 1985; Johnson, 1983). Nízké přežití vysazených násad je dáváno do souvislosti s původem odchovaných ryb (Lachance a Magnan, 1990), s nevhodnými způsoby chování při získávání potravy a malou konkurenceschopností v nových životních podmínkách po vysazení těchto ryb (Ersbak a Haase, 1983; Bachman, 1984). Adaptabilita násad v podmínkách volných vod je také ovlivněna způsobem odchovu vysazovaných násad (McNeil, 1991). Vliv různých způsobů odchovu násad lipana podhorního na jeho růst, přežití a složení potravy po vysazení do volných vod se zabýval Carlstein (1997). Autor bohužel neporovnával sledované parametry vysazené populace s populací volně žijící. Dále bývá v souvislosti s adaptabilitou uměle odchovaných násad ve volných vodách často citována konkurence jako důležitá negativní ekologická interakce. Ale Weber a Fausch (2003) upozorňují, že tyto interakce nebyly vždy pečlivě testovány a spíše určují vlivy specifických chovatelských programů na divoké ryby. Ale i tak poskytují dostatek informací o vnitrodruhových i mezidruhových vztazích mezi divokými rybami a uměle odchovanými násadami lososovitých ryb a lipana.

4


44(1) - 2008

LITERÁRNÍ PŘEHLED Genetická variabilita uměle odchovaných a divokých ryb Uměle odchované ryby se různou měrou oproti divokým rybám geneticky liší. Závisí to především na původu generačního hejna, které bylo použito k výtěru a také na odchovném prostředí, jež je velmi odlišné od přirozeného toku. Klasicky uměle odchovávané ryby jsou chovány v mnohem vyšších hustotách obsádky než ryby v potocích. Při jejich odchovu se používá nižší rychlost proudění a odlišná potrava i životospráva. Vlivem odlišného genetického základu a odchovného prostředí vznikají mezi oběma skupinami různé genotypové a fenotypové odchylky. Tyto odchylky mohou významně ovlivnit vzájemné interakce mezi oběma skupinami ryb po vysazení uměle odchovaných násad do volných vod. Rozdíly v morfologii, fyziologii a chování mezi odchovanými a divokými rybami mohou ovlivňovat jejich vzájemné konkurenční schopnosti. Genetická variabilita se zjišťuje různými genetickými metodami. Gum a kol. (2006) prokázal pomocí analýzy mitochondriální DNA genetickou odlišnost mezi subpopulacemi lipana podhorního v jednotlivých povodích. Genetické rozdíly mezi odchovanými a divokými rybami mohou být způsobeny lokálními adaptacemi násad nebo selektivní mortalitou způsobenou chovným prostředím (Hindar a kol., 1991; Reinsenbichler a Rubin, 1999). Vysazováním uměle odchovaných násad dochází k negativnímu genetickému ovlivnění původních divokých populací (Heggenes a kol. 2002), protože většina násad nepochází z toku, do něhož jsou vysazovány. Tím může dojít ke kritickému ohrožení původní místní populace (Gross a kol., 2001; Gum a kol., 2003). Proto Salonen a Peuhkuri (2004) doporučují vysazovat násady pocházející výhradně z místních populací. Genetická odlišnost uměle odchovaných ryb od jejich divokých předků může být způsobena neúmyslnou selekcí nebo náhodným genetickým driftem a inbreedingem (Price, 1999). Vlivem inbreedingu dochází ke zvyšování homozigotnosti a ztrátě některých vzácných alel, jež mohou být nositeli znaků určitých vlastností nezbytných pro život ryb v dané lokalitě. Jednou z těchto nepostradatelných vlastností by mohlo být specifické ochranné zbarvení (Taylor a Larkin, 1986). Člověkem vyvolané genetické změny divokých populací mohou být také výsledkem interakcí s domestikovanými protějšky. Může docházet např. ke ztrátě genetické variability či vyvolání outbrední deprese u divoké populace zanesením genů z jiné populace do genomu divokého potomstva, a tím dojde k ovlivnění genetické čistoty původní populace (Hutchings a Fraser, 2008; Tymchuk a kol., 2007). Vlivem působení prostředí se genotyp ryb projevuje různými fenotypovými odlišnostmi jak mezi jedinci, tak i jednotlivými populacemi. Fenotypové rozdíly mezi uměle odchovanými a divokými rybami jsou odezvou na životní podmínky a učení (Fleming a kol., 1997; Olla a kol., 1998; Einum a Fleming, 2001) a mohou být také způsobeny nižší mortalitou raných stádií uměle odchovávaných ryb (Swain a kol., 1991; Fleming a kol., 1994). Pokud jsou v nepřirozených podmínkách chovány generační ryby, může být fenotyp potomstva ovlivněn maternálním efektem (Mousseau a Fox, 1998). Vlivem optimalizace chovných podmínek je na rozdíl od výtěru v přírodě větší přežití raných stádií uměle odchovávaných ryb. Selekce způsobená mortalitou raných stádií může způsobit významné rozdíly vlivem selekcí znaků vlastností uměle odchovaných ryb. To znamená, že fenotypy divokých ryb mohou být podskupinou fenotypů odchovaných ryb (Fleming a kol., 1994). Změny ve fenotypu jedinců mohou být způsobeny nejen přírodními podmínkami, ale též podmínkami vytvořenými člověkem (Huntingford, 2004). V důsledku chovu jedinců v nepřirozených podmínkách může během krátkého času dojít k fenotypovým změnám, které nemají zásadní vliv na genetickou odlišnost od divoké populace (Fleming a kol., 1997). Ke genotypovým změnám dochází v populaci odchovávaných ryb pravděpodobně až za několik

5


44(1) - 2008

generací (Einum a Fleming, 2001). V kontrastu s tím uvádí Verspoor (1988) významné změny následkem genetického driftu již v průběhu první generace umělého chovu lososa obecného (Salmo salar). Generační hejno nebývá často z místní populace, proto rozdíly mezi uměle odchovanými násadami a divokými rybami mohou být způsobeny spíše odlišnými místními adaptacemi než vlivem selekce odchovaných ryb nebo životním prostředím (Chilcote a kol., 1986; Reisenbichler a Rubin, 1999). Produkování uměle odchovávaných ryb nevyhnutelně způsobuje genetické změny, protože generační hejno je vybíráno uměle a nemůže se při výtěru uplatnit přirozený výběr jako v přírodních podmínkách, v nichž by mohla nastat sexuální selekce. Určitou selekci způsobuje velká mortalita raných stádií divokých ryb (Busack a Currens, 1995). Aby nedocházelo k negativnímu ovlivnění původních populací a bylo docíleno co nejvyššího přežití vysazených násad, je nutné vysazovat násady, které pocházejí z generačních ryb místních populací a byly odchovávány v podmínkách co nejvíce podobným těm, do nichž budou vysazovány. Při odchovu generačních hejn a následné reprodukci by se neměla provádět selekce jako u produkce tržních ryb, aby tím nedocházelo ke snižování genetické variability. To jsou základní předpoklady pro úspěšnou adaptabilitu uměle odchovaných násad.

Adaptabilita uměle odchovaných násad v přírodních podmínkách Adaptabilita jakožto schopnost organismu přizpůsobit se abiotickým (teplota, pH, proudění, zákal atd.) a biotickým (vnitrodruhové a mezidruhové vztahy jako je predace, konkurence, agresivita, parazitismus atd.) podmínkám prostředí je základní předpoklad pro úspěšné přežití uměle odchovaných násad v přírodních podmínkách. Vysazování uměle odchovaných násad pro doplnění a podporu rozmnožování divokých populací bývá často kritizováno z důvodu jejich nižší adaptability v přírodních podmínkách. Technologie umělého výtěru a umělého odchovu lososovitých ryb a lipana podhorního jsou sice dobře propracovány (Pokorný a kol., 2003; Pokorný a Kouřil, 1999), problém však může nastat s adaptabilitou takto vyprodukovaných násad po vysazení do volných vod. Kohane a Parsons (1988) uvádí, že podmínky pro chov v zajetí jsou zcela odlišné od přirozených podmínek v přírodě. Odchovné podmínky se od přírodních toků výrazně liší, což může formovat odlišné chování uměle odchovaných násad v porovnání s chováním divokých ryb (Brown a kol., 2003; Kelley a kol., 2005). Zřejmě vlivem nedostatečné adaptability násad přibližně 95 % uměle odchovaných ryb vypuštěných do přirozeného prostředí uhyne nebo poslouží jako potrava jiným organismům během prvních týdnů po vysazení (Brown a Laland, 2001).

Vliv odchovných podmínek na adaptabilitu uměle odchovávaných násad Carlstein (1997) se zabýval různými způsoby odchovu násad lipana podhorního v umělých podmínkách a vlivem těchto podmínek na jejich růst, přežití a složení potravy po vysazení do volných vod. Uvádí že, zvolená technika odchovu násad je jedním z hlavních faktorů pro pozdější aklimatizaci ryb ve volné přírodě. Úspěch vysazovaných ryb do volných vod závisí na rozmanitých faktorech, jako je původ ryb, jejich zdravotní stav, velikost a stáří, schopnost aklimatizace, způsob přepravy a vysazení, načasování vysazování či přítomnost predátorů (Cowx, 1994). Rozdílné chování populace pstruha obecného odchovávaného v rybnících a v podmínkách umělého chovu po vysazení do toku popisuje Näslund (1992). Konstatuje vyšší přežití ryb původně chovaných v rybníce a také jejich větší sklon k rozptýlení od místa

6


44(1) - 2008

vysazení. Huet (1986) doporučuje ryby chované extenzivním způsobem v rybnících jako nejvhodnější pro vysazování do volných vod. Hlavní výhodou těchto ryb je existující návyk na přirozenou potravu, jenž je jedním ze základních předpokladů úspěšné aklimatizace vysazovaných uměle odchovaných násad. Adaptabilita uměle odchovaných ryb na danou lokalitu se také projevuje setrváním násad v místě vysazení. Pokud vysazená ryba nenajde vhodné podmínky, je nucena migrovat a najít podmínky lepší. Ryby, které nejsou schopny se aklimatizovat, strádají, což později vede k jejich úhynu, což snižuje návratnost vysazených ryb. Setrváním ryb na stanovišti a jejich návratností se zabývalo mnoho autorů, viz kapitola prostorová distribuce (Thorfve 2002; Heggenes a kol., 2006).

Adaptace vysazených ryb na přirozenou potravu Schopnost vysazených ryb přizpůsobit se přirozené potravě je jedním z hlavních limitujících faktorů jejich přežití ve volných vodách (Ersbak a Haase, 1983; Bachman, 1984; Johnsen a Ugedal, 1986; Kelly-Quinn a Bracken, 1988). Kelly-Quinn a Bracken (1989) zjišťovali spektrum přijímané potravy u vysazeného uměle odchovaného plůdku pstruha obecného a porovnávali jej se spektrem potravy stejné věkové kategorie volně žijících ryb. Autoři zjistili, že v průběhu jednoho týdne od vysazení se složky potravy vysazených ryb příliš nelišily od původních volně žijících ryb. V potravě vysazených ryb byl zaznamenán vyšší podíl hmyzích dospělců. Na základě tohoto zjištění autoři doporučují vysazovat plůdek pstruha obecného v období s dostatkem náletové potravy. LÁbee-Lund a kol. (1992) sledovali v přehradní nádrži rozdíly v prostorové distribuci a výživě vysazených a volně žijících pstruhů obecných. Ve sledovaných parametrech nebyly mezi oběma skupinami zjištěny rozdíly. V žaludcích vysazených uměle odchovaných ryb jsou často nalézány různé nepotravní složky (O´Grady, 1983; Johnsen a Ugedal, 1986). Strange a Kennedy (1979) konstatují, že vysazení uměle odchovaní pstruzi obecní jsou častěji uloveni na různé druhy vláčecích a přirozených nástrah, divocí spíše muškařením. Dále tito autoři poukazují na nízkou návratnost uměle odchovaných ryb vysazených v podzimním období z důvodu menšího množství suchozemského hmyzu, ale i vodních bezobratlých, kteří tvoří ve vegetačním období značný podíl jejich potravy.

Zbarvení těla Určitou adaptací na prostředí je i zbarvení těla. Uměle odchované lososovité ryby jsou obecně zbarveny světleji než lososovité ryby vyskytující se v přírodních podmínkách, protože uměle odchované lososovité ryby se přizpůsobí barvě podkladu odchovného prostředí (Donnelly a Whoriskey, 1991; Maynard a kol., 1995). Ryby ze sádek mohou měnit své zbarvení během několika minut, a to použitím chromatoforů. Avšak pigmentace a přeformování chromatoforů, které odpovídá pozadí nového prostředí, může trvat i týdny (Maynard a kol., 1995). Berejikian a kol. (1999) zjistil, že strava generačního hejna může také redukovat pigment v jikrách a následně pozměnit zbarvení potěru. Zbarvení vysazovaných ryb ovlivňuje jejich atraktivnost pro predátory (Donnelly a Whoriskey, 1991). Rozdíly ve zbarvení mezi divokými a uměle odchovanými rybami může mít vliv na výsledek kompetitivních interakcí. Dominantní lososovité ryby obyčejně zůstanou světlejší, zatímco podřízená ryba ztmavnutím signalizuje podřízenost (Rosenau a McPhail, 1987; Berejikian a kol., 1999). Rozdíly ve zbarvení, které umožňují rybám signalizovat jejich stav, by mohly redukovat potřebu vzájemného agresivního chování (Berejikian a kol., 1999). Odchovávané lososovité ryby však mohou hůře přejímat vzory poddajného zbarvení

7


44(1) - 2008

v porovnání s divokými rybami. Neschopnost signalizovat podřízenost prodlužuje agresivní potyčky mezi divokými a odchovanými rybami, případně uměle odchované ryby převezmou dominantní postavení v toku, zatímco konkurenční divoká ryba se vzájemnými souboji fyzicky vyčerpá (Berejikian a kol., 1999). Variabilita zbarvení mezi uměle odchovanými a divokými je také výsledkem několika dalších faktorů, jako jsou rozdílné velikosti ryb, chovné prostředí nebo míra vrozené agrese. Taylor a Larkin (1986) upozorňují, že lososovité ryby mohou mít místně specifické zabarvení, což může být matoucí pro rozlišování divokých ryb podle zbarvení od uměle odchovávaných ryb s odlišným genetickým původem.

Výdej energie a výživa Druh, množství a dostupnost potravy jsou důležitými faktory ovlivňujícími růst a velikost jednotlivých ryb. Efektivnost využití živin z potravy na růst je ovlivněna nejen stravitelností a energetickou hodnotou potravy, ale také energetickým výdejem organismu. Rychleji rostoucí jedinci jsou úspěšnější při obhajování svého teritoria a získávají nejen potravní výhodu, ale i lepší tělesnou kondici. Součastně ryby s dobrou tělesnou kondicí lépe odolávají predačnímu tlaku (Metcalfe a Thorpe, 1992). Weiss a Schmutz (1999) uvádějí, že vysazené ryby za tři měsíce po vysazení ztratily 5 25 % tělesné hmotnosti. Důvodem snížení hmotnosti je nevyvážená energetická bilance, kdy výdej energie převyšuje příjem energie přijaté z potravy. Organismus je nucen spotřebovávat zásobní látky svého těla, čímž dochází ke ztrátě tělesné hmotnosti. Thorfve (2002) zjistil u vysazených lipanů podhorních po týdenním pobytu v toku úbytek více než 10 % z výchozí hmotnosti ryb před vysazením. Uměle odchovávané lososovité ryby vysazené do toků mohou být při získávání a využití potravy méně efektivní než divoké ryby, což má za následek nižší přežití uměle odchovaných ryb (Mortensen, 1977; Bachman, 1984). Některé druhy odchovaných lososovitých ryb byly popsány hlavně jako aktivnější (McLaren, 1979) nebo využívaly rychleji proudící části toku než divoké ryby. Pollard a Bjornn, 1973; Petrosky a Bjorn, 1988; Mesa, 1991). Proudnější úseky toku sice přinášejí více potravy, ale současně se zde zvyšují i nároky na energetické výdaje při vyšší pohybové aktivitě ryb. V některých případech může prostorová segregace vyplynout z velikostních rozdílů mezi divokými a odchovanými rybami (Pollard a Bjorn, 1973). Nadměrná agresivita snižovala ve dvou laboratorních experimentech čas využitelný ke krmení dominantních, uměle odchovaných lososů obecných (Fenderson a kol. 1968; Fenderson a Carpenter 1971). V experimentu, který probíhal v umělém toku, spotřebovával introdukovaný pstruh potoční (Salmo trutta) energii soupeřením s původními divokými rybami, výsledkem čehož došlo ke snížení jejich kondice (Deverill a kol., 1999). Jiní autoři uvádějí, že odchované ryby vyhrávají vzájemné střety s divokými rybami, ale pak selhávají v obsazení vybojovaného prostoru (Bachman, 1984; McMichael a kol., 1999), čímž dochází ke zvýšení energetických nároků soupeřících ryb. Potenciální energetický deficit, který může nastat po vysazením uměle odchovaných násad do toku, může být spojen s dalšími charakteristikami, jako jsou nižší využití přirozené potravy (Olla a kol., 1998), menší vytrvalost či snížení pohybových schopností (Vincent 1960; Greene, 1964; Bams, 1967). Uměle odchované násady mají též vyšší intenzitu metabolismu než divoké ryby (Ersbak a Hasse, 1983). Malá část vysazených násad se nenaučí konzumovat přirozenou potravu (Maynard a kol., 1996; Olla a kol., 1998), což má po spotřebování zásob za následek vyčerpání organismu a následně smrt. Jiní autoři popsali, že uměle odchované ryby konzumují méně potravy (Sosiak a kol., 1979; Ersbak a Haase, 1983; Smirnov a kol., 1994) nebo méně druhů kořisti než divoké ryby (Sosiak a kol.,1979). Steingrund a Fernö (1997) uvádějí, že způsoby získávání potravy jsou u volně žijících i vysazených uměle odchovaných ryb podobné. Thoedesen a kol. (1999) a Sanchez a kol.

8


44(1) - 2008

(2001) prokázali u lososa obecného a pstruha obecného, že jedinci pocházející z populací selektovaných na vysokou intenzitu růstu přijímali významně vyšší objem potravy než původní volně žijící jedinci. Ersbak a Haase (1983) popsali, že uměle odchovaný siven americký (Salvelinus fontinalis) konzumoval podobnou kořist jako divoké ryby, avšak pomaleji přecházel na jiné typy kořisti v závislosti na sezónních změnách abundance bezobratlých živočichů, kteří tvoří podstatnou část jeho potravy. Potravní příležitosti mohou být také ovlivněny chováním. Odchované lososovité ryby konzumují méně bentické potravy než divocí salmonidi (Sosiak a kol., 1979; Maynard a kol., 1996), ale více náletového hmyzu (Johnson a kol., 1996), protože mají sklon obsazovat pozice blíže k hladině. Preferování příjmu potravy z hladiny může být způsobeno návykem ryb přijímat granulované krmivo, které se v umělých chovech aplikuje na hladinu. Brown a kol. (2003) uvádí, že i ryby z umělých chovů po určité době po vysazení začnou přijímat bentickou potravu, a to v závislosti na schopnosti vlastního i sociálního učení, kdy ryba získává vlastní zkušenosti nebo je odpozoruje od jiných ryb.

Velikost a růst Rychlost růstu a velikost ryb je dána obecně druhem ryby, ale také závisí na teplotě vody, obsahu kyslíku a metabolitů i množství a druhu potravy. Mladé ročníky rostou rychleji. V dospělosti se jejich růst zpomaluje, což je způsobeno vyšší spotřebou energie na tvorbu pohlavních produktů. Výjimkou mohou být mladí jedinci, kteří začnou lovit drobné rybky. Zvýšený příjem výživných látek z potravy může mít za následek rychlejší růst těchto jedinců (Baruš a Oliva, 1995; Pivnička, 1981). Uměle odchovávané ryby jsou obvykle větší a rostou rychleji než jim odpovídající divoké ryby stejné kategorie; částečně proto, že líhňaři vybírají generační hejno tak, aby ryby dříve pohlavně dospívaly a vytíraly se dříve (Vincent 1960; Reisenbichler a McIntyre 1977; Fleming a kol., 2002, Sundström a kol., 2004, Tymchuk a kol., 2006) a také proto, že průmyslově vyráběná krmiva v kombinaci s kvalitním chovným prostředím způsobují rychlejší růst odchovávaných ryb (Piggins a Mills, 1985; Rhodes a Quinn, 1998; Berejikian a kol., 1999). Je těžké určit příčiny zrychleného růstu v chovech, protože genetické vlivy jsou spojeny s jejich výživou, teplotou vody a dalšími vlivy vnějšího prostředí (Blaxter, 1975; Einum a Fleming, 1999). Uměle odchovávané ryby a jejich potomstvo někdy po vysazení do přírodních toků rostou rychleji než divoké ryby stejné nebo menší počáteční velikosti (Petersson a kol., 1996; McGinnity a kol., 1997; Kallio-Nyberg a Koljonen, 1997). Tato data naznačují, že zrychlený růst chovaných ryb není zásluhou pouze chovné kondice, ale je také dán genetickými odlišnostmi nebo projevem fenotypu. Fleming a kol. (2000) provedl selekci rychleji rostoucích odchovávaných ryb a zjistil vyšší hladinou růstového hormonu. Růst mohou ovlivnit také světelné podmínky tím, že ovlivňují hormonální sekreci (Baruš a Oliva 1995). Největší a nejrychleji rostoucí odchovávané ryby pravděpodobně odráží odlišnosti v selektivním tlaku mezi odchovnými a přírodními podmínkami. V umělých chovech bývá prováděna selekce na časné líhnutí a rychlejší růst odchovávaných ryb, což jim dává určitou konkurenční výhodu nad menšími rybami (Mason a Chapman, 1965; Metcalfe a Thorpe, 1992). Proto větší z uměle odchovávaných juvenilních ryb jsou schopny vytlačit menší divoké ryby (Nickelson a kol., 1986; Rhodes a Quinn, 1998; Berejikian a kol., 1999). V některých případech však mohou divoké anadromní lososovité ryby zvýšit svou rychlost růstu migrací do moře za potravou, kde se dostanou dříve než uměle odchované ryby, a tím jim mohou potenciálně konkurovat (Unwin a Lucas, 1993).

9


44(1) - 2008

Agresivita V přírodních tocích se agresivita nejvíce projevuje u teritoriálních druhů ryb a v období rozmnožování, kdy o svá teritoria soupeří samci nebo i páry. Při těchto soubojích může dojít i ke zraněním (Baruš a Oliva, 1995). Nejčastějšími projevy agresivního chování, které bylo posuzováno mezi odchovanými a divokými salmonidy, je kousání, pronásledování, přibližování a následné vzdalování a nebo zaujmutí bočního nebo předního výstražného postavení. Agresivita se přímo týká konkurence, protože méně agresivní ryby jsou vytlačeny po proudu nebo do energeticky méně příznivých částí toku (Mason a Chapman, 1965; Fausch, 1984). Vysoké obsádky v umělých chovech mohou potlačit vytvoření dominantní sociální struktury, která se běžně vyskytuje v tocích (Keenleyside a Yamamoto, 1962; Jenkins,1971), čímž také podporují vysokou agresivitu vysazených násad. Steward a Bjornn (1990) dávají do souvislosti vyšší agresivitu násad se sociální hierarchií. Divoké ryby mají vytvořenu sociální strukturu s dominantní hierarchií, proto nepotřebují odvracet agresivní jednání tak často. Mesa (1991) předpokládal, že pstruzi druhu Oncorhynchus clarki chovaní ve vysokých obsádkách nebyli schopni vytvořit stabilní sociální strukturu a nemohli si osvojit kompromisní řešení mezi ziskem z agresivního chování a energetickými výdaji. Fyziologické charakteristiky odchovaných ryb by také mohly ovlivňovat agresivitu. Fleming a kol. (2000) provedl selekci rychleji rostoucích odchovávaných ryb a zjistil u nich vyšší hladinu růstového hormonu, jenž zvyšuje agresivní chování salmonidů (Johnsson a Björnsson, 1994; Fleming a Einum, 1997). Doyle a Talbot (1986) se domnívají, že uměle odchované ryby, které jsou cíleně selektovány na rychlý růst, by měly být získávány od méně agresivních generačních ryb, a to na základě analýzy „teorie hry“, při níž se sleduje chování ryb. Ruzzante (1994) uvádí přehled vlivů domestikace na agresivitu, podle něhož by odchovávané ryby mohly být selektovány buď na větší, nebo menší agresivitu v závislosti na dostupnosti a distribuci potravy pro odchovávané ryby. Kde je potrava limitována a nepravidelně rozptýlena, tam se může projevit agresivita odchovávaných ryb. Potravní závislost se pak může vyskytovat u dominantních ryb, které získaly nadvládu nad potravními zdroji (Blaxter, 1975). Agresivita se může projevit, i když je potravy nadbytek. Agresivnější ryby někdy brání svůj potravní zdroj, ačkoli není omezen. Tímto chováním nadbytečně spotřebovávají energii, a proto rostou pomaleji než nezúčastněné neagresivní ryby (Weber a Fausch, 2003). Většina studií agresivity popisuje, že uměle odchované lososovité ryby a jejich potomstvo je agresivnější než jejich divocí protějšci. Sundström a kol. (2003) uvádí, že uměle chované ryby v přírodním prostředí jsou v porovnání s původními volně žijícími jedinci více agresivní. Plůdek lososovitých ryb využívá agresivní chování pro získání a obranu jak potravy, tak i teritoria (Grant, 1990). Agresivní chování těchto ryb proto může mít velký vliv na jejich přežití a zdravotní stav (Chapman, 1962). Vyšší agresivitu a nižší intenzitu růstu vysazených uměle odchovaných pstruhů obecných konstatuje také Deverill a kol. (1999). Projevy agresivního chování vyžadují větší výdej energie a ryby jsou také mnohem nápadnější pro piscivorní predátory (Jakobsson a kol., 1995). Salonen a Peuhkuri (2006) zjistili, že druhá generace uměle odchovávaných lipanů byla méně agresivní než jejich divocí příbuzní. Také zkoumali úroveň a obnovení agresivity po vystavení útoku dravce u ročka lipana podhorního z umělého chovu a z přírody. V rozporu s dřívějšími závěry se uměle odchovaní lipani jevili jako více agresivní a zároveň opatrnější. Gibson (1983) uvádí, že agresivita některých ryb může být pozitivně spojena s prouděním vody v toku. Také Grant (1990) zjistil větší agresivitu lipana podhorního v závislosti na proudění vody a prostorové nabídce potravy ve vodním prostředí. Steingrund a Fernö (1997) naopak uvádějí, že získávání potravy u volně žijících i uměle chovaných ryb je podobné.

10


44(1) - 2008

Jako vždy ale nejsou tyto výsledky obecně platné. Vzájemná agresivita lososa obecného se může měnit podle hustoty obsádky ryb (Fenderson a Carpenter, 1971). Prostorové rozdělení mezi odchovávanými a divokými rybami různých velikostí může také snižovat agresivitu mezi oběma skupinami (Chandler a Bjornn, 1988). Změna úrovně agresivity u pstruha duhového souvisí s životním stádiem a velikostí ryby (Berejikian a kol., 1996). U lososa druhu Oncorhynchus kisutch odchovávaného v umělých podmínkách byla také popsána větší agresivita oproti juvenilním divokým rybám (Swain a Riddell, 1990; Berejikian a kol., 1999). Současně tyto násady byly méně agresivní než divoké ryby vracející se k výtěru (Fleming a Gross, 1993) nebo u hejna dospělých generačních ryb (Berejikian a kol., 1997). Fleming a kol. (1997) popsal u odchovaného lososa obecného při návratu do sladkých vod za výtěrem obdobnou úroveň agresivity jako u divokých protějšků, ale uměle odchované ryby se zapojovaly do dlouhodobých bojů, jež měly za následek více zranění těchto ryb. Další studie popisují, že odchovávané ryby oproti divokým rybám častěji používají fyzické formy agresivity, jako je např. kousání (Fenderson a kol., 1968; Petrosky a Bjornn, 1988; Mesa, 1991).

Úniková reakce Uměle odchované ryby se často neumí vyhýbat predátorům tak dobře jako divoké ryby, proto se stávají snadnější kořistí než divoké ryby, které mají s predátory ve svém prostředí zkušenosti (Olla a kol., 1994, 1998). Mortalita bývá zvláště vysoká, shromaždují-li se predátoři v blízkosti vysazování násad (Beamish a kol., 1992; Collis a kol., 1995). Habituace uměle odchovávaných ryb na člověka způsobila také vyšší mortalitu jejich násad po vysazení do volných vod, protože se u těchto ryb projevuje nižší plachost, což je jedním z projevů domestikace (Vincent, 1960; Mead a Woodall, 1968). Tím se stávají častější kořistí při sportovním rybolovu než divoké ryby (Marnell, 1985). Selekce způsobená umělým chovem a životním prostředím může změnit vnitřní i vnější morfologii odchovávaných ryb (Hjort a Schreck, 1982; Taylor, 1986; Gross, 1998), která může ovlivňovat jejich pohybové schopnosti, úspěšnost přirozeného rozmnožování a přežití (Taylor, 1986; Gross, 1998). Někteří autoři uvádějí, že uměle odchovávané ryby jsou vytrvalostně horší plavci než divoké ryby (Vincent, 1960; Greene, 1964; Bams, 1967) a projevuje se omezením zápasů nebo útěků jakožto odezva na stres (Woodward a Strange, 1987; Salonius a Iwama, 1993; Johnsson a kol., 2001). Ačkoli schopnost vyhnout se predátorům bývá zkušenostmi vylepšena (Olla a Davis, 1989; Healey a Reinhardt 1995; Olla a kol. 1998), uměle odchované ryby se nikdy nenaučí vyhýbat predátorům tak jako divoké ryby (Berejikian, 1995). Johnsson a Abrahams (1991) uvádějí, že únik před predátory by mohl být také geneticky podmíněn. Ale nedostatek zkušeností je nejpravděpodobnější důvod horších únikových schopností před predátory u uměle odchovaných násad (Steward a Bjorn, 1990). Únikový reflex by mohl být také spojován s agresivním chováním lososovitých ryb (Martel a Dill, 1993; Fleming a Einum, 1997; Olla a kol., 1998). V přírodě je dán poměr mezi energetickým ziskem ze získané potravy a rizikem způsobeným predací (Grant, 1993). Avšak nedostatek predátorů v umělé odchovném prostředí může selektovat ryby, které agresivněji shání potravu, aniž by se zabývaly predátory (Johnsson a kol., 1996). Kromě toho mají uměle odchované ryby vyšší energetické nároky, protože jsou vystaveny vyšší hladině růstového hormonu oproti divokým rybám (Fleming a Einum, 1997; Fleming a kol., 2002) a rostou mnohem rychleji. Po vysazení vysoká hladina růstového hormonu a s tím související vysoké energetické nároky mohou vybízet vysazené násady k dalšímu shánění potravy i v nebezpečí predace (Johnsson a Björnsson, 1994; Johnsson a kol., 1996; Fleming a Einum, 1997). Uměle odchované ryby jsou zpravidla oproti divokým rybám větší, což potenciálně snižuje jejich

11


44(1) - 2008

napadnutelnost některými predátory. Johnsson a Abrahams (1991) uvádí, že i přes přítomnost velkých pstruhů druhu Oncorhynchus clarki uměle odchovávaný pstruh duhový vyhledával potravu ve srovnání s divokými rybami více i v ohrožení tohoto predátora, který byl dostatečně velký, aby byl schopen ulovit oba druhy kořisti. Uměle odchované ryby mají několik dalších vlastností, které potenciálně ovlivňují jejich vnímavost k predátorům. Postávají u hladiny (Vincent, 1960; Bachman, 1984) a využívají méně úkryty (Vincent, 1960; Ritter a MacCrimmon, 1973; Bachman, 1984), čímž vzhledem k divokým rybám pravděpodobně vzrůstá viditelnost pro ptačí a vodní predátory.

Prostorová distribuce ryb v toku Pokud jsou násady odchované ve vysokých obsádkách vysazovány do volných vod ve velkých počtech na jednom místě, dochází k horší distribuci těchto ryb do vhodných habitatů (Symons, 1969; Clady, 1973; Cresswell, 1981). Bylo již popsáno přežití a růst několika druhů uměle odchovaných ryb, ačkoliv tyto práce přímo nesouvisely s vysazovací hustotou (Mortensen, 1977; Egglishaw a Shackley, 1980; Hume a Parkinson, 1987), z výsledků lze usoudit, že vnitrodruhová konkurence roste s hustotou obsádek jednotlivých lokalit. Symons (1969) popsal, že vysazené násady lososa obecného se přemisťovaly méně než divoký losos obecný ve stejném toku. Richards a Cernera (1989) popsali, že uměle odchovaní lososi Ocorhynchus tshawytsscha zůstali v blízkosti vysazení, avšak i divocí lososi zůstali soustředěni poblíž trdliště generačních ryb. Prostorová distribuce je u divokého pstruha obecného silně ovlivněna jeho teritoriálním chováním a obranou teritoria napomáhá k rovnoměrnější distribuci populace v toku, do určité míry však limituje její denzitu (Baruš a Oliva, 1995). Vysazené ryby ve větší míře zůstávají v místě vysazení, což může být způsobeno návyky uměle odchovaných ryb na jejich odchovné prostředí a současně s nedostatkem zkušeností se sociální strukturou ryb v tocích (Brown a kol., 2001). Naproti tomu jednotlivé hejnové ryby postrádají prvky teritoriálního a agresivního chování, čímž je také ovlivněna jejich prostorová distribuce. Hejnové chování je považováno za významnou adaptaci druhu, jenž zajišťuje funkci především obrannou, potravní a fyziologickou. Ale i velikost a stálost hejn se může v průběhu dne, období nebo životní periody měnit (Baruš a Oliva, 1995). Mnoho autorů se zabývalo především poproudovými a protiproudovými migracemi ryb po vysazení násad do toku s přirozenou obsádkou. Setrváním lipana podhorního na stanovišti po vysazení se zabýval Heggenes a kol. (2006). Po označení a vysazení ryb do toku většina zůstala v místě vysazení v délce do ± 0,5 km, někteří jedinci byli zjištěni až 153 km po proudu od místa vysazení. Pokusy s částečnou aklimatizací lipana na prostředí před vypuštěním prováděl Thorfve (2002). Skupiny ryb umístil do nádrží v toku na 4, 8 a 12 dní před vysazením. Všechny ryby byly ve stejný okamžik nasazeny do úseku dlouhého 370 m, který byl po týdnu znovu sloven. Celkem 33 - 59 % všech ryb z každé skupiny vypuštěné do úseku opustilo sledovanou oblast a bylo chyceno pod tímto úsekem. Dle zjištěných výsledků aklimatizační doba před vysazením neměla žádný vliv na únik ryb po proudu. Také pohlaví ryb nemělo žádný vliv na prostorové rozšíření v toku nebo potravní aktivitu. Vysazení násad má ale také vliv i na vertikální distribuci ryb ve vodním sloupci. Blanchet a kol. (2007) provedl pokus v experimentálním žlabu a popsal různé míry vertikální distribuce v závislosti na kombinaci nasazovaných druhů.

Konkurenční vztahy Konkurence je považována za negativní interakci, která nastane, když více organismů využívá společný zdroj. Většinou tělesná zdatnost aspoň jednoho z nich je omezena a některý

12


44(1) - 2008

ze zdrojů je v nedostatečném množství nebo je využívají další organismy (Birch, 1957). Vliv konkurence se projevuje například na růstu, plodnosti, přežití nebo při obhajobě teritorií. Konkurenční interakce mezi divokými a odchovanými rybami mohou být ovlivněny skutečností, že divoká ryba využívala určitou část toku (tzv. domovský okrsek) dříve než vysazené odchované násady. Ryby také získávají zkušenosti pro pobývání v určitém domovském okrsku. Část tohoto prostoru který brání je jejich teritoriem (Grant, 1993; Johnsson a kol., 1999). Výhoda dřívějšího osídlení ale může být překonána velikostí těla vysazovaných ryb (Rhodes a Quinn, 1998; Gowan a Fausch, 2002), kdy větší uměle odchované ryby získaly dominantní postavení nad rezidentními rybami. O'Connor a kol. (2000) uvádí, že dřívější osídlení může poskytovat výhody nezávislé na fyzické nadvládě nad teritorii. Tento autor zjistil, že juvenilní lososi obecní nebyli vytlačeni ze svých původních teritorií, protože využívali znalosti místních potravních nabídek. Vysazené ryby, když byly dominantnější, nedokázaly využívat všechny potravní zdroje tak efektivně jako původní ryby, a proto nedošlo negativnímu ovlivnění původní obsádky. Většina studií, které použily velikostně vyrovnané ryby, prokázaly silný vliv prvotního osídlení (Cutts a kol., 1999; Deverill a kol., 1999). Dřívější osídlení, které poskytuje divokým rybám výhodu, může být potlačeno rychleji rostoucí nebo větší rybí násadou (Glova a FieldDodgson, 1995; Rhodes a Quinn, 1998). Dříve vylíhnuté ryby získávají konkurenční výhodu tím, že si dříve vytvoří teritoria a získají tak i velikostní výhodu. Později vylíhlé ryby jsou proto nuceny hledat v toku nová teritoria (Mason a Chapman, 1965; Chandler a Bjornn, 1988; Metcalfe a Thorpe, 1992). Bylo provedeno několik studií, které držely divoké a uměle odchované ryby v sympatri (společný výskyt dvou anebo více příbuzných druhů na jednom místě) a zkoumaly další vzájemná ovlivňování mezi nimi, ale výsledky studií však byly rozporuplné. Přežití uměle odchovaných ryb bylo udáváno někdy vyšší (Berejikian a kol., 1999; Reinhardt a kol., 2001), jindy nižší (Leider a kol., 1990; Berg a Jorgensen, 1991; Einum a Fleming, 2001) než u divokých ryb nebo bylo přežití ryb u obou skupin stejné (Rhodes a Quinn, 1999). Obdobné studie zjistily úbytek ryb divokých populací souběžně s vysazováním. Nebo naopak nárůst divokých populací poté, co vysazování uměle odchovávaných násad bylo ukončeno. Bjornn (1978) uvedl, že početnost divoké populace pstruha duhového poklesla, když byly násady pstruha duhového vysazeny do řeky Lemhi, Idaho. Vincent (1987) zjistil, že při vysazení dospělého uměle odchovaného pstruha duhového do dvou toků v Montaně byl zastaven nárůst abundance divokého pstruha duhového a pstruha obecného, protože byla zřejmě plně využita nosná kapacita prostředí. Petrosky a Bjornn (1988) studovali účinky vysazení dospělých uměle odchovaných pstruhů duhových v několika hustotách na růst, pohyb, a přežití divokého pstruha duhového a pstruha druhu Oncorhynchus clarki. Mortalita divokých ryb se zvýšila jen v nejvyšší vysazované hustotě obsádky. Nicméně celková úmrtnost divokých ryb v úsecích s přisazením uměle odchovaných ryb se později v roce již významně nelišila od kontrolních skupin bez přisazení. Žádné významné efekty pro divokou rybu nebyly zjištěny v nižších hustotách vysazených násad uměle odchovaných ryb. Nickelson a kol. (1986) provedli studie oregonských potoků a zjistili, že hustota divokých juvenilních lososů Oncorhynchus kisutch byla nižší v 15 potocích s přisazením téhož druhu uměle odchovaného lososa než v 15 podobných potocích bez přisazení uměle odchovávaných ryb. Finální hustota všech lososů byla nakonec jen mírně vyšší. Autoři dále podotýkají, že uměle odchovaný losos velkou měrou nahradil divoké ryby. Významnější zvýšení obsádky zde nenastalo zřejmě proto, protože potok byl zarybněn nad nosnou kapacitu daného prostředí, nebo-li přesazen (Flagg a kol., 1995). Nielsen (1994) uvedl redukovanou produkci divokého lososa Oncorhynchus kisutch poté, co byl vysazen uměle odchovaný losos téhož druhu do řeky Noyo v Kalifornii. Produkce byla také nižší než v podobných nenasazených tocích, ačkoli ne tak významně.

13


44(1) - 2008

Weiss a Schmutz (1999) zjistili, že divocí pstruzi obecní rostli pomaleji v úsecích rakouských toků s křemenným podložím, ve kterém byly hustoty obsádky zdvojnásobeny a ztrojnásobeny uměle odchovanými a následně vysazenými pstruhy obecnými. Ale ve vápencovém potoce zůstaly obsádky neovlivněny. Vápencový potok byl tedy pravděpodobně více produktivní. Nicméně abundance divokých pstruhů se významně nezměnila v žádném z potoků.

SOUHRN V této práci byly shrnuty nejdůležitější rozdíly a vlivy vysazovaných uměle odchovaných ryb na původní obsádky ryb vyskytující se v pstruhových revírech. Úspěšnost vysazování násad z umělých chovů bývá často kritizována, protože s sebou přináší mnoho negativních vlivů na původní populace. Vysazované ryby se mohou morfologicky a fyziologicky lišit, což významně ovlivňuje vzájemné interakce, jako je např. konkurence, agresivita nebo predace. Většina studií naznačuje, že odchované lososovité ryby jsou agresivnější. Jejich vyšší agresivita je výsledkem interakce mezi genetickým původem, prostředím, hustotou obsádky, životním stadiem, velikostí a případně dalšími neznámými faktory. Tyto faktory společně s nosnou kapacitou prostředí také ovlivňují vzájemnou konkurenceschopnost divokých a uměle odchovaných ryb. Pro úspěšnou adaptaci násad má vliv také způsob jejich odchovu, schopnost přizpůsobit se příjmu přirozené potravy po jejich vysazení, ale i období jejich vysazení do volných vod. Odchov ryb určených pro vysazování do volných vod by měl být prováděn spíše extenzivně a v podmínkách napodobujících přirozené podmínky s alespoň částečnou možností přijímat i přirozenou potravu. Výsledky různých autorů se ale mnohdy liší v závislosti na použitém experimentálním designu a na druhu ryby a jejího prostředí. Proto by bylo vhodné některé experimenty pečlivě provést v podmínkách našich toků a podle zjištěných výsledků zvolit nejvhodnější strategii obhospodařování našich pstruhových revírů.

Poděkování: Tato práce byla vypracována v rámci výzkumného záměru MSM6007665809 a projektu NAZV QH 71305. LITERATURA Arias, L., Sanchez, L., Martinez, P., 1995. Low stocking incidence in brown trout populations from northwestern Spain monitored by LDH-5* diagnostic markers. J. Fish Biol., 47: 170-176. Bachman, R.A., 1984. Foraging behaviour of free-ranging wild and hatchery brown trout in a stream. T. Am. Fish.Soc., 113: 1-32. Bams, R.A. 1967. Differences in performance of naturally and artificially propagated sockeye salmon migrant fry, as measured with swimming and predation tests. J. Fish. Res. Board Can., 24: 1117-1153. Baruš, V., Oliva, O., a kol. 1995. Mihulovci Petromyzontes a ryby Osteichthyes. Academia, Praha, 623. Beamish, R.J., Thomson, B.L., McFarlane, G.A., 1992. Spiny dogfish predation on chinook and coho salmon and the potential effects on hatchery-produced salmon. Trans. Am. Fish. Soc., 121: 444-455. Berejikian, B.A., 1995. The effects or hatchery and wild ancestry and experience on the relative ability of steelhead trout fry (Oncorhynchus mykiss) to avoid a benthic predator. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 52: 24762482. Berejikian, B.A., Mathews S.B., Quinn, T.P., 1996. Effects of hatchery and wild ancestry and rearing environments on the development of agonistic behavior in steelhead trout (Oncorhynchus mykiss) fry. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 53: 2004-2014.

14


44(1) - 2008

Berejikian, B.A., Tezak, E.P., Schroder, S.L., Knudsen, C.M., Hard, J.J., 1997. Reproductive behavioral interactions between wild and captively reared coho salmon (Oncorhynchus kisutch). ICES J. Mar. Sci., 54: 1040-1050. Berejikian, B.A., Tezak, E.P., Schroder, S.L., Flagg, T.A., Knudsen, C.M., 1999. Competitive differences between newly Emerged offspring or captive-reared and wild coho salmon. Trans. Am. Fish. Soc., 128: 832-839. Berg, S., Jorgensen, J., 1991. Stocking experiments with 0+ and 1+ trout parr, Salmo rtutta L., of wild and hatchery origin: 1. Post-stocking mortality and smolt yield. J. Fish Biol., 39: 151-169. Birch, L.C., 1957. The meanings of competition. Am. Nat., 91: 5-18. Bjorn, T.C., 1978. Survival, production, and yield of trout and chinook salmon in the Lemhi River, Idaho Department of Fish and Game Federal Aid to Fish Restoration Project F-49-R. Forest, Wildlife, and Range Experiment Station, University of Idaho, Moscow, Bulletin No. 27. Blanchet, S., Loot, G., Grenouillet, G., Brosse, S., 2007. Competitive interactions between native and exotic salmonids: a combined field and laboratory demonstration. Ecol. of Freshw. Fish, 16: 133-143. Blaxter, J.H.S., 1975. Reared and wild fish - how do they compare? Proceedings of the 10th European symposium on marine biology, Ostend Belgium. September 17-23. 1975. Universa Press, Wetteren. Belgium. Brown, C., Laland, K., 2001. Social learning and life skills training for hatchery reared fish. J. Fish Biol., 59: 471-493. Brown, C., Markula, A., Laland, K. 2003. Social learning of prey location in hatchery-reared Atlantic salmon. Journal of Fish Biology, 63: 738-745. Busack, C.A., Currens, K.P., 1995. Genetic risks and hazards in hatchery operations: fundamental concepts and issues. In Uses and effects of cultured fishes in aquatic ecosystems. Edited by H.L. Schramm and R.G. Piper. Am. Fish. Soc. Symp. 15, Bethesda, Md.pp. 71-80. Carlstein, M., 1997. Effects of rearing technique and fish size on post-stocking feeding, growth and survival of European grayling, Thymallus thymallus (L.). Fish. Manage. Ecol., 4(5): 391-404. Clady, M.O. 1973. A competition and fish cultural study of rainbow trout - a literature review, Oregon State Game Commission Project No. F-94-R-1. Oregoll State Wildlife Commission, Portland, Oregon. Collis, K., Beaty, R.E., Crain, B.R., 1995. Changes in catch rate and diet of northern squawfish associated with the release of hatchery-reared juvenile salmonids in a Columbia River reservoir. N. Am. J. Fish. Manag., 15: 346-357. Cowx, I.G., 1994. Stocking strategies. Fish. Manag. Ecol., 1: 15-30. Cresswell, R.C., 1981. Post-stocking movements and recapture of hatchery-reared trout released in to flowing waters - a review. J. Fish Biol., 18: 429-442. Cutts, C.J., Bremis, B., Metcalfe, N.B., Taylor, A.C., 1999. Prior residence, territory quality and life-history strategies in juvenile Atlantic salmon (Salmo salar L.). J. Fish. Biol., 55: 784-794. Deverill, J.I., Adams, C. E., Bean, C. W., 1999. Prior residence, aggression and territory acquisition in hatcheryreared and wild brown trout. J. Fish Biol., 55: 868-875. Donnelly, W.A., Whoriskey, F.G., 1991. Background-color acclimation of brook trout for crypsis reduces risk of predation by hooded mergansers Lophodytes cucullatus. N. Am. J. Fish. Manag., 11: 206-211. Doyle, R.W., Talbot, A.J., 1986. Artificial selection on growth and correlated selection on competitive behaviour in fish. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 43: 1059-1064. Egglishaw, H.J., Shackley, P.E., 1980. Survival and growth of salmon, Salmo salar (L.), planted in a Scottish stream. J. Fish Biol., 16: 565-584. Einum, S., Fleming, I.A., 1999. Maternal effects of egg size in brown trout (Salmo trutta): norms of reaction to environmental quality. Proc. R. Soc. Lond. B. 266: 2095-2100. Einum, S., Fleming, I.A., 2001. Implications of stocking: Ecological interactions between wild and released salmonids. Nordic Journal of Freshwater Research, 75: 56-70. Ersbak, K., Haase, B.L., 1983. Nutritional deprivation after stocking as a possible mechanism leading to mortality in stream-stocked brook trout. N. Am. J. Fish. Manag., 3: 142-151. Fausch, K.D., 1984. Profitable stream positions for salmonids: relating specific growth rate to net energy gain. Can. J. Zool., 62: 441-451. Fenderson, O.C., Everhart, W.H., Muth, K.M., 1968. Comparative agonistic and feeding behaviour of hatchery reared and wild salmon in aquaria. J. Fish. Res. Board Can., 25: 1-14. Fenderson, O.C., Carpenter, M.R., 1971. Effects of crowding on the behaviour of juvenile hatchery and wild landlocked Atlantic salmon (Salmo salar L.). Anim. Behav., 19: 439-447. Flagg, T.A., Waknitz, F.W., Mayard, D.J., Milner, G.B., Mahnken, C.V.W., 1995. The effect of hatcheries on native coho salmon populations in the lower Columbia River. In Uses and effects of cultured fishes in aquatic ecosystems. Edited by H.L. Schramm and R.G. Piper. Am. Fish. Soc. Symp. 15, Bethesda, Md. pp. 366-375.

15


44(1) - 2008

Fleming, I.A., Gross, M.R., 1993. Breeding success of hatchery and wild coho salmon (Oncorhynchus kisutch) in competition. Ecol. Appl., 3: 230-245. Fleming, I.A., Einum, S., 1997. Experimental tests, of genetic divergence of farmed from wild Atlantic salmon due to domestication. ICES J. Mar. Sci., 54: 1051-1063. Fleming, I.A., Petersson, E., 2001. The ability of released, hatchery salmonids to breed and contribute to the natural productivity of wild populations. Nordic Journal of Freshwater Research, 75: 71-98. Fleming, I.A., Jonsson, B., Gross, M.R., 1994. Phenotypic divergence of sea-ranched, farmed, and wild salmon, Can. J. Fish.Aquat. Sci., 51: 2808-2824. Fleming, I.A., Lamberg, A., Johanson, B., 1997. Effects of early experience on the reproductive performance of Atlantic salmon. Behav. Ecol., 8: 470-480. Fleming, I.A., Hindar, K., Mjolnerod. I.B., Jonsson, B., Balstad, T., Lamberg, A., 2000. Lifetime success and interactions of farm salmon invading a native population. Proc. R. Soc. Lond. B, 267: 1517-1523. Fleming, I.A., Agustsson, T., Finstad, B., Johnsson, J.I., Björnsson, B.T., 2002. Effects of domestication on growth physiology and endocrinology of Atlantic salmon (Salmo salar). Can. J. Fish. Aquat. Sci., 59: 1323-1330. Gibson, R.J., 1983. Water velocity as a factor in the change from agressive tochooling behaviour and subsequent migration of atlantic salmon smolt (Salmo salar). Nat. Can., 110: 143-148. Glova, G.J., Field-Dodgson, M.S., 1995. Behavioral interaction between chinook salmon and brown trout juveniles in a simulated stream. Trans. Am. Fish, Soc., 124: 194-206. Gowan, C., Fausch, K.D., 2002. Why do foraging salmonids move during summer? Environ. Biol. Fishes, 64: 139-13. Grant, J.W.A., 1990. Aggressiveness and the foraging behavior of young-of the-year brook char (Salvelinus fontinalis). Can. J. Fish. Aquat. Sci., 47: 915-920. Grant, J.W.A., 1993. Whether or not to defend? The influence of resource distribution. In Behavioural ecology of fishes. Edited by F.A. Huntingford and P. Torricelli. Harwood Academic Publishers, Chur, Switzerland. pp. 137-153. Greene, D.M., 1964. A comparison of stamina of brook trout from wild and domestic parents. Trans. Am. Fish. Soc., 93: 96-100. Gross, M.R., 1998. One species with two biologies: Atlantic salmon (Salmo salar) in the wild and in aquaculture. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 55(Suppl. 1): 131-144. Gross, R., Kühn, R., Baars, M., Schröder, W., Stein, H. Roottmann, O., 2001. Genetic differentiation of European grayling populations across the Main, Danube and Elbe drainages in Bavaria. Journal of Fish Biology, 58: 264-280. Gum, B., Gross, R., Rottmann, O., Schöder, W. Kühn, R., 2003. Microsatellite variation in Bavarian populations of European grayling (Thymallus thymallus): inplications for conservation. Conservation Genetics, 4: 659-672. Gum, B., Gross, R. Kuehn, R., 2006. Discriminating the impact of recent human mediated stock transfer from historical gene flow on genetic structure of European grayling Thymallus thymallus L. J. Fish Biol., 69: 115-135. Harsányi, A., Aschenbrenner, P., 2002. Vývoj obsádky a rozmnožování lipana (Thymallus thymallus) v dolním Bavorsku. Bulletin VÚRH Vodňany, 3: 99-127. Healley, M.C., Reinhardt, U., 1995. Predator avoidance in naïve and experienced juvenile chinook salmon and coho salmon. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 52: 614-622. Hedenskog, M., Petersson, E., Järvi, T., 2002. Agonistic behavior and growth in newly emerged brown trout (Salmo trutta L.) of sea-ranched and wild origin. Aggressive Behaviour, 28: 145-153. Heggenes, J., Roed, KH., Hoyheim, B., Rosef, L., 2002. Microsatellite diversity assesment of brown trout (Salmo trutta) population structure indicate limited genetic impact of stocking in a Norwegian alpine lake. Ecol. of Fresw. Fish, 11: 93-103. Heggenes, J., Qvenild, T., Stamford, M.D., Taylor, E.B., 2006. Genetic structure in relation to movments in wild European grayling (Thymallus thymallus) in three Norwegian rivers. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 63 (6): 1309-1319. Hindar, K., Ryman, N., Utter, F., 1991. Genetic etfects of cultured fish on natural fish populations. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 48: 945-957. Hjort, R.C., Schreck, C.B., 1982. Phenotypic differences among stocks of hatchery and wi1d coho salmon, Oncorhynchus kisutch, in Oregon, Washington, and California, Fish. Bull., 80: 105-119. Huchtings, J.A., Fraser, D.J., 2008. The nature of fisheries- and farming-induced evolution. Molecular ecology, 17: 294-313. Huet, M., 1986. Textbook of Fish Culture. Breeding and Cultivation of Fish, 2nd edn. Fishing News Books, Blackwell Scientific Publications, Oxford.

16


44(1) - 2008

Hume, J.M.B., Parkinson, E.A., 1987. Effect of stocking density on the survival, growth, and dispersal of steelhead trout fry (Salmo gairdneri). Can. I. Fish. Aquat. Sci., 44: 271-281. Huntingford, F.A., 2004. Implications of domestication and rearing conditions for the behaviour of cultivated fishes. J. Fish Biol., 65: 122-142. Chandler, G.L., Bjornn, T.C., 1988. Abundance, growth, and interactions of juveni1e steelhead relative to time or emergence. Trans. Am. Fish. Soc., 117: 432-443. Chapman, D.W., 1962. Aggressive behavior in juvenile coho salmon as a cause of emigration. J. Fish. Res. Board. Can., 11:1047-1080. Chilcote, M.W., Leider, S.A., Loch, J.J, 1986. Differential reproductive success or hatchery and wild summerrun steelhead under natural conditions. Trans. Am. Fish. Soc., 115: 726-735. Jakobsson, S., Brick, O., Kullberg, C., 1995. Escalated fighting behaviour incurs increased predation risk. Animal Behaviour, 49: 235-238. Jenkins, T.M., 1971. Role of social behavior in dispersal of introduced rainbow trout (Salmo gairdneri). J. Fish. Res. Board Can., 28: 1019-1027. Johnsen, B. O., Ugedal, O., 1986. Feeding by hatchery-reared and wild brown trout, Salmo trutta L., in a Norwegian stream. Aquaculture and Fisheries Management, 17: 281-287. Johnson, J.H., McKeon, J.F., Dropkin, D.S., 1996. Comparative diets of hatchery and wild Atlantic salmon smolts in the Merrimack River. N. Am. J. Fish. Manag., 16: 440-444. Johnson, M., 1983. An evaluation of stream trout stocking in Langlade, Lincoln and Marathon counties. Wisconsin Department of Natural Resources, Fish Management Report, 114: 7 Johnsson, J.I., Abrahams, M.V., 1991. Interbreeding with domestic strain increases foraging under threat of predation in juvenile steelhead trout (Oncorhunchus mykiss): an experimental study. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 48: 243-247. Johnsson, J.I., Björnsson, B.Th., 1994. Growth hormone increases growth rate, appetite and dominance in juvenile rainbow trout, Oncorhynchus mykiss. Anim. Behav., 48: 177-186. Johnsson, J.I., Petersson, E., Jonsson, E., Björnsson, B.T., Jarvi, T., 1996. Domestication and growth hormone alter antipredator behaviour and growth patterns in juvenile brown trout, Salmo trutta. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 53: 1546-1554. Johnsson, J.I., Nobbelin, F., Bohlin, T., 1999. Territorial competition among wild brown trout fry: effects of ownership and body size. J. Fish Biol., 54: 469-472. Johnsson, J.I., Höjesön, J., Fleming, I.A., 2001. Behavioural and heart rate responses to predation risk in wild and domesticated Atlantic salmon, Can. J. Fish. Aquat. Sci., 58: 788-794. Kallio-Nytberg, I., Koljonen, M.L, 1997. The genetic consequence of hatchery rearing on life-history traits or Atlantic salmon (Salmo salar L.): a comparative analysis of sea-ranched salmon with wild and reared parents, Aquacutlure, 153: 207-224. Keenleyside, M.H.A.,Yamamoto, F.T., 1962. Teritorial behaviour of juvenile Atlantic salmon (Salmo salar L.). Behaviour, 19: 139-169. Kelley, J.L., Magurran A.E., Macias-Garcia, C., 2005. The influence of rearing experience on the behaviour of an endangered Mexican fish, Skiffia multipunctata. Biological consertvation, 122: 223-230. Kelly-Quinn, M., Bracken, J.J., 1988. Brown trout, Salmo trutta L., production in an Irish coastal stream. Aquaculture and Fisheries Management, 19: 69-95. Kelly-Quinn, M., Bracken, J.J., 1989. A comparison of the diet of wild and stocked hatchery-reared brown trout, Salmo trutta L., fry. Aquaculture and Fisheries Management, 20: 325-328. Kohane, M. J., Parsons, P.A., 1988. Domestication. Evolutionary change under stress. Evol. Biol., 23: 31-48. LÁbee-Lund, J. H., 1991. Stocking of hatchery-reared fish an enhancement method? Fauna, 44: 173-180. LÁbee-Lund, J.H., Saegrov, H., Lura, H., 1992. Resource partitioning and spatial segregation in native and stocked brown trout, Salmo trutta, L., and Arctic charr, Salvelinus alpinus L., in a hydroelectric reservoir. Aquaculture and Fisheries Management, 23(5): 623-632. Lachance, S., Magnan, P., 1990. Performance of domestic, hybrid, and wild strains of brook trout, Salvelinus fontinalis, after stocking: the impact of intra- and interspecific competition. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences, 47: 2278-2284. Leider, S.A., Hulett, P.L., Lock, J.J., Chilcote, M.W., 1990. Electrophoretic comparison of the reproductive success of naturally spawning transplanted and wild steelhead trout through the returning adult stage. Aquaculture, 88: 239-252. Lusk, S., Hanel, L., 2000. Červený seznam mihulí a ryb České republiky- verze2000. Biodiverzity ichtyofauny ČR (III): 5-13. Lusk, S., Lusková, V., Halačka, K., Smutný, M., 2003. Anglers´ catches as an indicator of fish population status. Ecohydrology & Hydrobiology, 3(1): 113-119.

17


44(1) - 2008

Lusk, S., Lusková, V., Halačka, K., 2005. Zamyšlení nad příčinami trvalého poklesu úlovků pstruha obecného a lipana podhorního. Ve: Vykusová B. (ed.): Pstruh obecný (sborník příspěvků z odborného semináře), Pastviny, Rada ČRS a VÚRH JU, Vodňany. Mareš, J., Habán, V., 2003. Dopad nepřiměřeného výskytu vydry a kormorána na hospodaření na revírech MRS. In: Sbor. referátů odbor. semináře „Rybářství a predátoři“. ČRS, Praha : 36-40. Marnell, L.F., 1985. Impacts of hatchery stocks on wild fish populations. In. Fish culture in fisheries management. Edited by R.H. Stroud. Am. Fish. Soc. Fish Culture Section and Fisheries Management Section, Bethesda, Md. pp. 339-348. Martel, G., Dill, L.M., 1993. Feeding and aggressive behaviours in juvenile coho salmon (Oncorhynchus kisutch) under chemically-mediated risk of predation. Behav. Ecol. Sociobiol., 32: 365-370. Mason, J.C., Chapman, D.W., 1965. Significance or early emergence, environmental rearing capacity, and behavioral ecology of juvenile coho salmon in stream channels. J. Fish. Res. Board Can., 22: 173-190. Mason, J.W., Brynildson, O.M., Degurse, P. E., 1967. Comparative survival of wild and domestic strains of brook trout in streams. T. Am. Fish. Soc., 96: 313-319. Maynard, D.J., Flagg, T.A., Mahnken. C.V.W., 1995. A review of seminatural culture strategies for enhancing the postrelease survival of anadromous salmonids. In Uses and effects of cultured fishes in aquatic ecosystems. Edited by H.L. Schramm and R.G. Piper. Am. Fish. Soc. Symp. 15, Bethesda, Md. pp. 307314. Maynard, D.J., McDowell, G.C., Tezak, E.P., Flagg, T.A., 1996. Effect of diets supplemented with live food on the foraging behavior of cultured fall chinook salmon. Prog, Fish-Cult., 58: 187-191. McGinnity, P., Stone, C., Taggarl, J.B., Cooke, D., Cotter, D., Hynes, R., McCamley, C., Cross, T., Ferguson, A., 1997. Genetic impact of escaped farmed Atlantic salmon (Salmo salar L.) on native populations: use of DNA profiling to assess freshwater performance of wild, fanned, and hybrid progeny in a natural river environment. ICES J. Mar. Sci., 54: 998-1008. McLaren, J.B., 1979. Comparative behaviour of hatchery-reared and wild brown trout and its relation to intergroup competition in a stream. PhD. Dissertation, Pennsylvania State University, University Park. McMichael, G.A., Pearsons, T.N., Leider, S.A., 1999. Behavioral interactions among hatchery-reared steelhead smolts and wild Oncorhynchus mykiss in natural streams. N. Am. J. Fish. Manag., 19: 948-956. McNeil, W., 1991. Expansion of cultured Pacific salmon into marine ecosystems. Aquaculture, 98: 173-183. Mead, R.W., Woodall, W.L., 1968. Comparison of sockeye salmon fry produced by hatcheries, artificial channels, and natural spawning areas. International Pacific Salmon Fisheries Commission Progress Report No. 20, New Westminster, British Columbia. Mesa, M.G., 1991. Variation in feeding, aggression and position choice between hatchery and wild cutthroat trout in an artificial stream. Trans. Am. Fish. Soc., 120: 723-727. Metcalfe, N.B., Thorpe, J.B., 1992. Early predictors or life history events: the link between first feeding date, dominance and seaward migration in Atlantic salmon, Salmo salar L. J. Fish Biol. 41(Suppl. B): 93-99. Mortensen, E., 1977. The population dynamics of young trout (Salmo trutta L.) in a Danish brook. J. Fish. Biol., 10: 23-33. Mousseau, T.A., Fox, C.V., 1998. The adaptive significance of maternal effects. Trends in ecology and evolution, 13(10): 403-407. Näslund, I., 1992. Survival and distribution of pond- and hatchery-reared 0+ brown trout, Salmo trutta L., released in a Swedish stream. Aquaculture and Fisheries Management, 23: 477-488. Nicholls, A.G., 1985. The population of a trout stream and the survival of released fish. Mar. Freshw. Res., 9: 319-350. Nickelson, T.E., Solazzi, M.F., Johnson, S.L., 1986. Use of hatchery coho salmon (Oncorhynchus kisutch) presmolts to rebuild wild populations in Oregon coastal streams. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 43: 2443-2449. Nielsen, J.L., 1994. Invasive cohorts - impacts of hatchery-reared coho salmon on the trophic, developmental and genetic ecology of wild stocks. In Theory and application in fish feeding ecology. Edited by D.J. Stouder, K.L. Fresh, R. Feller. University of South Carolina Press, Columbia, S.C., pp. 361-385. O'Connor, K.I., Metcalfe, N.B., Taylor, A.C., 2000. The effects of prior residence on behavior and growth rates in juvenile Atlantic salmon (Salmo salar). Behav. Ecol., 11: 13-18. O´Grady, M. F., 1983. Observations on the dietary habits of wild and stocked trout in Irish Lakes. J. Fish Biol., 22: 593-601. Olla, B.L., Davis, M.W., 1989. The role of learning and stress in predator avoidance of hatchery-reared coho salmon (Oncorhyncus kisutsch) juveniles. Aquaculture, 76: 209-214. Olla, B.L., Davis, M,W., Ryer, C.H., 1994. Behavioural deficits in hatchery-reared fish: potential effects on survival following release. Aquacult. Fish. Manag., 25(Suppl. 1): 19-34. Olla, B.L., Davis, M.W., Ryer, C.H. 1998. Understanding how the hatchery environment represses or promotes the development of behavioral survival skills. Bull. Mar. Sci., 62: 531-550.

18


44(1) - 2008

Petersson, E., Järvi, T., 2003. Growth and social interactions of wild and sea-ranched brown trout and their hybrids. J. Fish Biol., 63: 673-686. Petersson, E., Jarvi, T., Steffner, N.G., Ragnarsson, B., 1996. The effect of domestication on some life history traits of sea trout and Atlantic salmon. J. Fish Biol., 48: 776-791. Petrosky, C.E., Bjorn, T.C., 1988. Respose of wild rainbow (Salmo gairdneri) and cutthroat trout (S. clarki) to stocked raibow trout in fertile and infertile stream. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 45:2085-2105. Piggins, P.J., Mills, C.P.R., 1985. Comparative aspects of the biology of naturally produced and hatchery-reared Atlantic salmon smolts (Salmo salar L.). Aquaculture, 45: 321-333. Pivnička, K., 1981. Ekologie ryb. Odhady základních parametrů charakterizujících rybí populace. SPN, Praha, 251. Pokorný, J., Adámek, Z., Dvořák, J., Šrámek, V., 2003. Pstruhařství. Informatorium, Praha, 281. Pokorný, J., Kouřil, J., 1999. Chov lipana a jeho umělý výtěr. Metodika č. 59, VÚRH JU, Vodňany. Pollard, H.A., Bjorn, T.C., 1973. The effects of angling and hatchery trout on the abundance of juvenile steelhead trout. Trans. Am. Fish. Soc., 102: 745-752. Price, EO., 1999. Behavioral development in animals undergoing domestication. Applied Animal Behaviour Science, 65(3): 245-271 Reimers, N., 1963. Body condition, water temperature, and over-winter survival of hatchery-reared trout in Covict Creek, California. T. Am. Fish. Soc., 92: 39-46. Reinhardt, U.G., Yamamoto, T., Nakano, S., 2001. Effects of body size and predators on inracohort competition in wild and domesticated juvenile salmon in a stream. Ecol. Res., 16: 327-334. Reinsenbichler, R.R., McIntyre, J.D., 1977. Genetic differences in growth and survival of juvenile hatchery and wild steelhead trout, Salmo gairdneri. J. Fish. Res. Board Can., 34: 123-128. Reinsenbichler, R.R., Rubin, S.P., 1999. Genetic changes from artificial propagation of Paciffic salmon affect productivity and viability of supplemented populations. ICES J. Mar. Sci., 56: 459-466. Rhodes, J.S., Quinn, T.P., 1998. Factors affecting the outcome of territorial contests between hatchery and naturally reared coho salmon parr in the laboratory. J. Fish Biol., 53: 1220-1230. Rhodes, J.S., Quinn, T.P., 1999. Comparative performance of genetically similar hatchery and naturally reared juvenile coho salmon in streams. N. Am. J. Fish. Manag., 19: 670-677. Richards, C., Cernera, P.J., 1989. Dispersal and abundance of hatchery-reared and naturally spawned juvenile chinook salmon in an Idaho stream. N. Am. J. Fish. Manag., 9: 345-351. Ritter, J.A., MacCrimmon, H.R., 1973. Influence of environmental experience on response of yearling rainbow trout (Salmo gairdneri) to a black and white substrate. J. Fish. Res. Board Can., 30. 1740-1742. Rosenau, M.L., McPhail, J.D., 1987. Inherited differences in agonistic behavior between two populations of coho salmon. Trans. Am. Fish. Soc., 116: 646-654. Ruzzante, D.E., 1994. Domesticatione effects on aggressive and schooling hehavior in fish. Aquaculture, 120: 124. Salonen, A., Peuhkuri, N., 2004. A short hatchery history: does it make a difference to aggressiveness in European grayling? Journal of fish Bilology, 65: 231-239. Salonen, A., Peuhkuri, N., 2006. The effect of captive breeding on aggressive behaviour of European grayling, Thymallus thymallus, in different contexts. Appl. Anim. Behav. Sci., 72: 819-825. Salonius, K., Iwama, G.K., 1993. Effects of early rearing environment on stress response, immune function, and disease resistance in juvenile coho (Oncorhynchus kisutch) and chinook Salmon (O. tshawytscha). Can. J. Fish. Aquat. Sci., 50: 759-766. Sanchez, M.P., Chevassus, B., Labbé, L., Quillet, E., Mambrini, M., 2001. Selection for growth of brown trout (Salmo trutta) affects feed intake but not feed efficiency. Aquat. Living Resour., 14: 41-48. Slavík, O., 2005. Zlepšení podmínek pro přirozený vývoj populací pstruha obecného v tekoucích vodách. Ve: Vykusová B. (ed.): Pstruh obecný (sborník příspěvků z odborného semináře), Pastviny, Rada ČRS a VÚRH JU Vodňany Smirnov, B.P., Chebanova, V.V., Vvedenskaya, T.V., 1994. Adaptation of hatchery-rased chum salmon, Oncohynchus keta. and chinook salmon. O. Istawytcha, to natural feeding and effects or starvation. J. Icthyol., 34: 96-106. Sosiak, A.J., Randall, R.G., McKenzie, J.A., 1979. Feeding byhatchery-reared and wild Atlanlic salmon (Salmo salar) parr in streams. J. Fish. Res. Board Can., 36: 1408-1412. Spurný, P., 2000. Predační tlak kormorána velkého na rybí společenstva. Rybářství, 7: 304-305. Spurný, P., 2003a. Vliv predátorů na rybí společenstva pstruhových vod. In: Sbor. referátů odbor. semináře „Rybářství a predátoři“. ČRS Praha: 41-47. Spurný, P., 2003b. Deterioration of the fish community of the salmonid Dyje River cause by overwintering cormorant (Phalacrocorax carbo). Acta Scientiarium Polonorum, 2(1): 247-254. Steingrund, P., Fernö, A., 1997. Feeding behaviour of reared and wild cod and the effect of learning: two strategies of feeding on the two-spotted goby. J. Fish. Biol., 51: 334-348.

19


44(1) - 2008

Steward, C.R., Bjornn, T.C., 1990. Supplementation of salmon and steelhead stocks with hatchery fish: a synthesis of published literature. Tech. Rep. No. 90-1 for The Office of Information Transfer, U.S. Fish and Wildlife Service, Dworshak Fisheries Assistance Office. U.S. Fish and Wildlife Service and Bonneville Power Administration. Strange, C.D., Kennedy, G.J.A., 1979. Yield to anglers of spring and autumn stocked, hatchery reared and wild, brown trout (Salmo trutta L.). Fish. Manag., 10(2): 45-52. Sundström, L.F., Lohmus, M., Johnsson, J.I., 2003. Investment in territorial defence depends on rearing environment in brown trout (Salmo trutta). Behav. Ecol. and Sociobiol., 54: 249-255. Sundström, L.F., Bohlin, T., Johnsson, J.I., 2004. Density-dependent growth in hatchery-reared brown trout released into a natural stream. Journal of fish Bilology, 65: 1385-1391. Swain, D.P., Riddell, B.E., 1990. Variation in agonistic behaviour between newly emerged juveniles from hatchery and wild populations of coho salmon. Oncorhynchus kisutch. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 47: 566571. Swain, D.P., Rieddell. B.E., Murray, C.B., 1991. Morphological differences between hatchery and wild populations of coho salmon (Oncorhynchus kisutch): environmental versus genetic origin. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 48:1783-1791. Symons, E.K., 1969. Greater dispersal of wild compared with hatchery-reared juvenile Atlantic salmon released in streams. J. Fish. Res. Board Can., 26: 1867-1876. Taylor, E.B., 1986. Differences in morphology between wild and hatchery populations of juvenile coho salmon. Prog. Fish. Cult., 48: 171-176. Taylor, E.B., Larkin. P.A., 1986. Current response and agonistic behavior in newly emerged fry of chinook salmon, Oncorhynchus tshawytscha, from ocean and stream-type populations. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 43: 565-573. Thoedesen, J., Grisdale-Helland, B., Helland, S.J., Gjerde, B., 1999. Feed intake, growth and feed utilisation of offspring from wild and selected Atlantic salmon (Salmo salar). Aquaculture, 180: 237-240. Thorfve, S., 2002. Impacts of in-stream acclimatization in post-stocking behaviour of European grayling in a Swedish stream. Fisheries Management and Ekology, 9: 253-260. Tymchuk, W.E., Biagi, C., Withler, R., Devlin, R.H., 2006. Growth and behavioral consequences of introgression of a domesticated aquaculture genotype into a native strain of Coho salmon. Trans. Am. Fish. Soc., 135(2): 442-455. Tymchuk, W.E., Sündström, L.F., Devlin, R.H., 2007. Growth and survival trade-offs and outbreeding depression in rainbow trout (Oncorhynchus mykiss). Evolution, 61-5: 1225-1237. Unwin, M.J., Glova, G. J., 1997. Changes in life history parameters in a naturally spawning population of Chinook salmon (Oncorhynchus tshawytscha) associated with releases of hatchery-reared fish. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 54: 1235-1245. Unwin, M.J., Lucas, D.H., 1993. Scale characteristics of wild and hatchery chinook salmon (Oncorhynchus tshawytscha) in the Rakaia River, New Zealand, and their use in stock identification. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 50: 2475-2484. Verspoor, E., 1998. Reduced genetic variability in 1st generation hatchery populations of atlantic salmon (Salmo salar). Can. J. Fish. Aquat. Sci., 45(10): 1686-1690. Vincent, R.E., 1960. Some influences of domestication upon three stocks of brook trout (Salvelinus fontinalis Mitchill). Trans. Am. Fish. Soc., 89: 35-52. Vincent, R.E., 1987. Effects of stocking catchable-size hatchery rainbow trout on two wild trout species in the Madison River and O'Dell Creek, Montana. N. Am. J. Fish. Manag., 7: 91-105. Weber, E.D., Fausch, K.D., 2003. Interactions between hatchery and wild salmonids in stream: diferences in biology and evidence for competition. Can. J. Fish. Aquat. Sci., 60: 1018-1036. Weiss, S., Schmutz, S., 1999. Performance of Hatchery-Reared Brown Trout and Their Effects on Wild Fish in Two Small Austrian Streams. Trans. Am. Fish. Soc., 128: 302-316. White, R.J., Karr, J.R., Nehlsen, W.N., 1995. Better roles for fish stocking in aquatic resource management. In Uses and effects of cultured fishes in aquatic ecosystems. Edited by H.L. Sachramm and R.G. Piper. Am. Fish. Coc. Symp. 15, Bethesda, Md. pp. 527-547. Woodward, C.C., Strange, R.J., 1987. Physiological stress responses in wild and hatchery-reared rainbow trout. Trans. Am. Fish. Soc., 116: 574-579.

20


44(1) - 2008

ZAVEDENÍ PRVNÍHO UMĚLÉHO CHOVU RAKA BĚLONOHÉHO (ASTROPOTAMOBIUS PALLIPES) V IRSKU přehled o ukončeném mezinárodním projektu FIRST INTENSIVE CULTURE OF ASTROPOTAMOBIUS PALLIPES IN IRELAND T. POLICAR1, M. FLANIGAN 2, J. SMYTH3, P. KOZÁK1 1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany, e-mail: [email protected] 2 Aquaculture Initiative EEIG, 14-15 Grays Lane, Park St. Dundalk, Co. Louth, Republic of Ireland e-mail: [email protected] 3 Moneycarragh Fish Farm, 60 Dromara Rd, Dundrum, Newcastle, County Down, BT33 0NS, Northern Ireland, e-mail: [email protected]

V rámci irsko-české spolupráce byl v Irsku od května 2007 do června 2008 řešen první výzkumný projekt (Cross Border Crayfish Project) zaměřený na jednotlivé metody a postupy umělého chovu raka bělonohého (Austropotamobius pallipes). Cílem realizovaného projektu bylo vybudovat a zahájit v Irsku první efektivní umělý chov raka bělonohého v kontrolovaných podmínkách chovu. Tento chov byl založený především pro produkci násadového materiálu tohoto ohroženého druhu raka, který bude využívaný k vysazování a podpoře tohoto živočicha v irských jezerech a řekách. Na řešení projektu se podílely dvě soukromé irské rybářské farmy (Moneycarragh fish farm se sídlem v Dundrumu a PDS perch farm se sídlem v Arvagh), jedna irská veřejnoprávní společnost zajišťující rozvoj akvakultury v Irsku (Cross-Border Aquaculture Initiative se sídlem v Dundalku) a dále český partner Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický (VÚRH JU), který byl v projektu zastoupen Ing. Tomášem Policarem, Ph.D. VÚRH JU byl v projektu zodpovědný za odbornou stránku projektu týkající se především odlovu generačního materiálu raka bělonohého z volných vod, rozmnožování generačních raků v kontrolovaných podmínkách chovu, inkubace vajíček, líhnutí a odchovu ráčat a staršího násadového materiálu tohoto raka. Vlastní řešení projektu probíhalo na rybí farmě Moneycarragh fish farm v Dundrumu (Severní Irsko). Na rybí líhni této farmy, která sloužila 25 let k produkci násadového materiálu pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss), došlo na začátku projektu k rekonstrukci líhně a k jejímu vybavení odchovnou technologií pro chov, líhnutí a odchov raka bělonohého v kontrolovaných podmínkách. Po rekonstrukci a vybavení líhně došlo na konci května 2007 k prvnímu ručnímu odchytu generačního materiálu raka bělonohého z přírodní lokality irského ostrova (Collebrook river, Co. Fermanagh). Při tomto odchytu bylo odloveno prvních 44 samic s vajíčky, které byly použity pro první líhnutí ráčat v kontrolovaných podmínkách dané líhně. Celkem bylo od odlovených samic získáno 1060 kusů ráčat ve II. vývojovém stádiu. Vylíhnutá ráčata byla následně využita k prvnímu testování nově vytvořené odchovné technologie určené pro odchov račí násady. V průběhu prvního odchovu ráčat byly hledány nejvhodnější způsoby odchovu ráčat v kontrolovaných podmínkách chovu. V průběhu 112denního odchovu jsme otestovali využití různých úkrytů (umělé plastové trubky versus přirozené ulity mořských mlžů Littorina litotes), různých hustot odchovávaných ráčat (200, 300, 400, 500, 600, 800 ráčat na 1 m-2 odchovné plochy) a různé použité teploty vody (průměrná teplota během celého odchovu byla testována a držena na třech hodnotách: 13,3 °C - přirozená místní teplota vody, 18,3 °C a 20,3 °C). Na konci 1. vegetačního období (začátek října 2007) výsledky odchovů ráčat ukázaly, že nejvyššího růstu a přežití bylo dosaženo u

21


44(1) - 2008

ráčat odchovávaných pomocí plastových úkrytů při hustotě ráčat 400 - 500 ráčat na 1m-2 odchovné plochy a při průměrné teplotě vody 20,3 °C. Všechna odchovaná ráčata z těchto testovacích experimentů byla následně dále odchovávána v kontrolovaných podmínkách chovu s cílem získat první uměle odchovaný remontní a následně generační materiál. V průběhu podzimního období 2007 došlo k přípravě na druhou reprodukční sezónu raka bělonohého v rámci řešeného projektu. Celkem za 9 odlovů (výhradně pomocí vrší s nastraženou návnadou) bylo z jezera Brookeborough lake (Co. Fermanagh) odchyceno 192 samců a 268 samic. Všichni odlovení raci byli pohlavně zralí. Při odlovu byly samice již připraveny na páření a kladení vajíček. V průběhu října 2007 došlo ke spáření raků a následně ke kladení vajíček samicemi v kontrolovaných podmínkách chovu. Bylo velmi překvapivé, že 100 % samic bylo spářeno a stejný podíl samic nakladl vajíčka. Po nakladení vajíček byl testován vliv kontrolovaných a nekontrolovaných podmínek chovu na ztráty vajíček při inkubaci a na přežití vejconosých samic. Z tohoto důvodu byly na začátku inkubace vajíček vytvořeny dvě skupiny vejconosých samic, které byly drženy buď v kontrolovaných, či klimaticky přirozených podmínkách. Teplota vody v rámci kontrolovaných podmínek byla řízena tak, že teplota poklesla po nakladení vajíček v průběhu dvou týdnů na 4 - 5 °C. Tato teplota vody byla u této skupiny samic držena 3 měsíce. Po třech měsících snížené teploty vody byla teplota pozvolna zvyšována (v průběhu 2 měsíců) až na 18 °C, při kterých následně došlo k líhnutí ráčat. Naopak přirozené podmínky vytvářely nestabilní a rozkolísané teploty vody, které kolísaly od 5 do 11 °C v rámci krátkého (třeba jednodenního) období již v průběhu prvních třech měsíců inkubace vajíček. Po třech měsících teplota vody velmi pozvolna stoupala s občasnými teplotními výkyvy. V průběhu a na konci inkubace byly sledovány ztráty vajíček (v podobě pleopodální plodnosti u chovaných samic), procento samic, které ztratilo celou snůšku vajec a dále i přežití vlastních vejconosých samic. V průběhu a na konci inkubace vajíček v rozdílných teplotních podmínkách chovu bylo zjištěno, že kontrolované a stabilní teplotní podmínky způsobily statisticky prokazatelně nižší ztráty vajíček. Současně u této skupiny bylo zjištěno nižší procento samic, u kterých došlo ke ztrátě veškeré snůšky vajec oproti skupině držené v přirozených klimatických podmínkách. Naopak mortalita vejconosých samic byla v obou chovech stejná a pohybovala se kolem 85 %. Při inkubaci vajíček v kontrolovaných podmínkách chovu došlo vlivem různě řízeného zvyšování teploty vody (na závěr inkubace vajíček, cca 2 měsíce před líhnutím ráčat) u 6 skupin samic k dosažení 6 různých termínů líhnutí ráčat, které probíhaly od začátku března do začátku května 2008. Vedle toho bylo dosaženo ještě přirozeného termínu líhnutí ráčat (u samic držených v přirozených klimatických podmínkách), a to v polovině června. Řízená teplota vody při inkubaci ukázala na možnost nejenom snížit ztráty vajíček při inkubaci, ale i rozvrhnout líhnutí ráčat do více termínů, a tím zajistit lepší využití kapacity líhně popřípadě lidské obsluhy líhně. Další nespornou výhodou řízené teploty vody při inkubaci vajíček je i získání dřívějšího termínu líhnutí ráčat, pomocí něhož lze výrazným způsobem prodloužit období odchovu ráčat. Vedle aktivit spojených s líhnutím nových ráčat byl v polovině dubna 2008 vyhodnocen desetiměsíční odchov ráčat v kontrolovaných podmínkách chovu, který pokračoval z roku 2007. Při tomto vyhodnocení odchovu prvních uměle odchovaných ráčat byla slovena ráčata s délkou těla TL = 45,2 ± 5,0 mm, která dosáhla více jak dvojnásobné délky těla v porovnání se stejně starými divoce žijícími ráčaty (TL = 20,0 ± 2,1 mm) ze řeky Collebrook river. Jestliže byla porovnána délka těla uměle odchovaných ráčat s délkou těla starších (pravděpodobně ráčata ve věku 20 - 22 měsíců) divoce žijících ráčat, bylo zjištěno, že i uměle odchovaná ráčata dosáhla za 10 měsíců odchovu větší délky těla než dvojnásobně starší divoce žijící ráčata. Tyto závěry ukázaly, že při kontrolovaném odchovu ráčat zajišťující

22


44(1) - 2008

především konstantní a vyšší teplotou vody při odchovu oproti přírodním lokalitám, může tento způsob odchovu výrazně zkrátit odchov ráčat a dosáhnout u nich i dřívější pohlavní dospělosti. Předpokládáme totiž, že uměle odchovávaná ráčata v kontrolovaných podmínkách dosáhnou pohlavní dospělosti již ve věku 16 měsíců (říjen 2008) oproti divoce žijícím rakům, kteří pohlavně dospívají ve věku 28 až 40 měsíců. Poděkování: Tato práce byla finančně podpořena projektem Cross Border Crayfish Project z programu EU Interreg IIIA, výzkumným záměrem VÚRH JU Vodňany MSM6007665809, projektem KONTAKT ME855 a NAZV QH71305.

23


44(1) - 2008

PRVNÍ LETNÍ RYBÁŘSKÁ ŠKOLA VE VÚRH JU VODŇANY FIRST SUMMER SCHOOL IN RIFCH USB VODŇANY J. MÁCHOVÁ, B. VYKUSOVÁ Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany, e-mail: [email protected]

Pracovníci Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Jihočeské univerzity zorganizovali ve dnech 7. – 18. července první ročník letní rybářské školy. Této akce se zúčastnilo 10 talentovaných středoškoláků se zájmem o ekologii, zemědělství, rybářství a obdobné obory. Studenti do Vodňan přijeli prakticky z celé republiky. Byli zde zástupci středních škol z Prachatic, Prahy, Strážnice, Příbrami, Havlíčkova Brodu, Karviné, Podbořan a Vodňan. V průběhu letní školy absolvovali studenti řadu odborných přednášek, které se týkaly převážně problematiky chovu ryb, hydrobiologie, hydrochemie, astakologie, biochemie a genetiky. Na jejich přípravě a přednesení se podíleli prakticky všichni odborní a vědečtí pracovníci VÚRH JU. Přednášky byly často doplňovány prací v terénu – pro účastníky byl připraven např. odchyt raků, terénní stanovení základních fyzikálně chemických parametrů kvality vody, určování vodních organismů a další praktická cvičení. V průběhu akce měli studenti také možnost navštívit a prohlédnout si experimentální objekty VÚRH JU Vodňany (rybí líheň, pokusné rybniční hospodářství a také specializované laboratoře). Součástí letní školy byla i exkurze na rybochovný objekt v Mydlovarech. Studenti měli také možnost vyzkoušet si svou jazykovou vybavenost při setkání se zahraničními studenty – doktorandy našeho ústavu a o víkendu zbyl i čas na krátké výlety do okolí. V průběhu letní školy prováděli její účastníci jednoduchý experiment, při kterém sledovali produkci amoniaku rybami různých druhů a velikostí. Tento experiment samostatně vyhodnotili, zpracovali výsledky a připravili jejich prezentaci, kterou přednesli na závěrečném semináři. Organizátoři děkují účastníkům letní školy za jejich zájem a také za vzorné chování. Zároveň děkují vedení Střední rybářské školy a VOŠ VHE ve Vodňanech za umožnění ubytování studentů v domově mládeže a také za možnost využití jejich moderně vybavené biologické laboratoře. Vzhledem k velmi pozitivním ohlasům na první ročník letní školy jak od účastníků, tak i ode všech, kteří se na průběhu akce podíleli, věříme, že se nám podaří založit novou tradici a v letním období se do Vodňan i nadále budou sjíždět zájemci o ekologii a rybářství.

24


44(1) - 2008

PRVNÍ MEZINÁRODNÍ WORKSHOP "AQUATIC TOXICOLOGY AND BIOMONITORING" FIRST INTERNATIONAL WORKSHOP "AQUATIC TOXICOLOGY AND BIOMONITORING" B. VYKUSOVÁ Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany, e-mail: [email protected]

Ve dnech 27. – 29. srpna 2008 se ve Vodňanech sešla řada odborníků na problematiku vodní toxikologie a biomonitoring cizorodých látek ve vodním prostředí. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický Jihočeské univerzity připravil první mezinárodní workshop s názvem Aquatic Toxicology and Biomonitoring. Organizátoři nakonec přivítali přes 60 účastníků ze čtyř kontinentů, zastoupeno bylo 19 států (Jihoafrická republika, Nigérie, Egypt, Mexiko, Korea, Čína, Irán, Německo, Portugalsko, Francie, Turecko, Polsko, Moldávie, Srbsko, Litva, Francie, Itálie, Švédsko a Česká republika). V průběhu jednání zaznělo 24 přednášek, v posterové sekci bylo prezentováno dalších téměř 50 sdělení. Hlavní témata jednání zahrnovala problematiku vlivu cizorodých látek a léčiv na vodní organismy, monitoring znečišťujících látek ve vodním prostředí, metody zjišťování těchto látek. Celý workshop se vyznačoval velmi aktivním přístupem účastníků, diskutovalo se v jednacím sále, u posterů i v průběhu společenských akcí. Základním jednacím jazykem byla angličtina, ale často bylo možno zaslechnout diskuse i v němčině, ruštině či španělštině. Do programu byla zahrnuta i prohlídka laboratoří ústavu a jeho experimentálních pracovišť (rybí líhně a pokusného hospodářství). Ačkoliv byl odborný program časově náročný, podařilo se vyčlenit prostor i pro prohlídku Holašovic a Českého Krumlova, kterou zvláště účastníci ze vzdálenějších zemí velmi ocenili. V průběhu závěrečného večera pak

25


44(1) - 2008

organizátoři kromě klasických forem občerstvení přichystali opékání selete, velký úspěch měly i kulinářské rybí speciality připravené mistrem Stupkou a také cimbálová muzika Šariš sklízela zasloužený potlesk. Při odjezdu účastníků byla nejčastěji slyšet věta: „Děkujeme za vše a uvidíme se brzy zase ve Vodňanech!“ Zdá se, že myšlenka pořádat ve VÚRH JU Vodňany pravidelné odborné workshopy na mezinárodní úrovni byla správná, také loňská akce týkající se problematiky spermatologie ryb byla velmi kladně hodnocena a přispěla k navázání další mezinárodní spolupráce. Velké poděkování patří všem sponzorům akce a dalším organizacím, bez nichž by workshop na této úrovni bylo velmi těžké pořádat.

26


44(1) - 2008

PLÁNOVANÉ REKONSTRUKCE VE VÚRH JU ANEB ČEKAJÍ NÁS SVĚTLÉ ZÍTŘKY? PLANNED RECONSTRUCTION OF RIFCH USB. DO WE EXPECT A BETTER FUTURE? O. LINHART Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany, e-mail: [email protected]

Při rozvoji ústavu nemyslíme jen na nejbližší období, ale snažíme se vytvořit podmínky pro budoucnost zaměstnanců v podobě důstojného tvůrčího prostředí. Plánujeme rekonstruovat celou infrastrukturu VÚRH JU především z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), z Operačního programu Životní prostředí (OP ŽP) a konečně z programů Ministerstva zemědělství (MZe). Především program OP VaVpI, kde mělo být proinvestováno asi 70 miliard Kč, se nepředstavitelným způsobem v posledních 3 letech opozdil díky liknavosti a neschopnosti MŠMT. Je to jediný program v rámci celé EU, který v novém programovacím období 2007–2013 nebyl doposud evropskou komisí schválen. Česká věda tak bude ráda, využije-li ve zbylém období let 2009–2013 alespoň 40 miliard Kč. Proto, abychom se mohli ucházet o prostředky ze strukturálních fondů, museli jsme si nejprve ujasnit, co chceme opravit či postavit a přístrojově vylepšit a v další fázi připravit veškerou majetkovou a stavební dokumentaci. Jak šel čas, v letech 2005–2007 jsme se postupně rozhodli připravit stavební dokumentaci pro všechny naše objekty. Rekonstruovat lze pouze na vlastním majetku Ujasnili jsme si, že ze strukturálních fondů nám nikdo nedá ani korunu, pokud nebudeme mít vyřešené majetkoprávní vztahy na dotčených pozemcích a budovách. Proto jsme v průběhu let 2005–2008 majetkově převzali postupně všechny naše objekty a pozemky od Pozemkového fondu ČR. Při tom nám ze skříně „vypadla řada kostlivců“, jinými slovy měli jsme v evidenci majetku a pozemků „pěkný bordel“. Jako první lze uvést náhon ve Vodňanech v délce 6 km, který jsme jako správci udržovali, ale nebyli jsme jeho vlastníci. Tudíž jsme neměli nárok na žádnou dotaci. V době ryzího kapitalismu je to neuvěřitelná hloupost. Náhon jsme po dvou letech jednání s MZe v roce 2007 předali Zemědělské vodohospodářské správě. Dále rybník Dolní, postavený v roce 1990, nebyl veden v katastrálních mapách, museli jsme ho nechat zaměřit, zapracovat do geometrického plánu a nechat zapsat na katastru nemovitostí jako vodní plochu. V řadě případů byly a ještě stále jsou naše rybníky a plochy na cizích pozemcích. Provedli jsme revizi veškerých nájemních smluv a začali jsme jednat s majiteli o výkupu pozemků. Podařilo se nám následně v letech 2005– 2008 vykoupit pozemky o velikosti tří fotbalových hřišť a jednali jsme zhruba se 30 různými majiteli. Kam jsme se podívali, tam byla vystrčená ruka tržního kapitalismu, pay and pay. Bez stavební dokumentace se nedá stavět Na mapce (obrázek č. 1) je vyobrazen veškerý majetek VÚRH JU ve Vodňanech. První objekt, který chceme rekonstruovat, je hlavní budova VÚRH JU (obrázek č. 2, objekt A). Budova postavena v roce 1953 s původní omítkou, okny, vodoinstalací z téhož roku (jakési muzeum 50. let) se nám doslova drolí před očima a opraváři různého druhu se doslova míjejí ve dveřích. Stavební rekonstrukce je připravena pro celý areál, který zahrnuje zvýšení budovy o jedno patro, prodloužení zhruba o třetinu, s totální rekonstrukcí, kdy se z původní budovy použije pouze skelet (obrázek č. 3). Budova bude doplněna o zařízení správy budov, garáže,

27


44(1) - 2008

sklady a byty správců. Budova má poskytnout zázemí pro moderní laboratoře, knihovnu, vedení ústavu a studenty prezenčního doktorského studia. Doktorandi budou bydlet v hlavní budově a mohou tak nerušeně studovat a bádat třeba 24 hodin denně. Rekonstrukce bude stát i s některými technologiemi včetně DPH celkem asi 80 mil. Kč. Další areál o rozloze necelých 10 ha se 70 rybníčky, kde stavební povolení máme tak říkajíc v kapse, je pokusnictví VÚRH JU (obrázek č. 4, objekt B). Nákladem 32 mil. Kč budou rekonstruovány rybníčky do podoby viditelné na obrázku č. 5. To znamená, že všechny rybníčky budou vytaraseny, dojde k výměně požeráků a rekonstrukci elektroinstalací, cest, odtokových stok, výměně plotu. Jediné, co zůstane původní, budou napouštěcí zařízení, která jsme nákladem 2 mil. Kč rekonstruovali v letech 2005–2007. Pro další tři areály se připravuje stavební dokumentace s tím, že stavební povolení bude vydáno do konce září 2008. Nejdále jsme v přípravě s areálem líhně VÚRH JU, (obrázek č. 6, objekt C s kroužkem). Stavební dokumentace nezahrnuje pouze novou dvoupodlažní budovu na místě současných buněk a garáží (obrázek č. 7), jež bude poskytovat celoroční zázemí pro výzkum jeseterů a dalších druhů ryb, se sociálním zařízením a odpočinkovými prostory pro výzkumné pracovníky, techniky a studenty, ale také rekonstrukci inženýrských sítí a hrází v celém objektu a přemostění od Rohového rybníka až po okál. Celá rekonstrukce objektu s rozšířením líhně o novou budovu bude stát téměř 50 mil. Kč, z čehož více než 50 % bude proinvestováno v technologiích. Objekt F, jehož historický název je Wölflů mlýn (obrázek č. 8), byl před rokem 1989 provozním zázemím VÚRH JU. Objekt leží strategicky na dobrém místě nedaleko centra Vodňan a sportovního areálu. Vlastní budova je zničená a takřka bezcenná. Ovšem hektarový pozemek stojí za využití na výstavbu školícího centra VÚRH JU (obrázek č. 9) pod názvem „Mezinárodní environmentální vzdělávací, poradenské a informační středisko ochrany vod VÚRH JU Vodňany“. VÚRH JU nemá žádné výukové ani ubytovací prostory. Předpokládáme, že areál poskytne ubytování s kapacitou 35 ubytovacích míst s jídelnou, dvěma přednáškovými sály pro 30 a 80 osob, včetně sauny a dalších doplňkových prostor. Areál by měl pohltit zhruba 45 mil. Kč investic. Posledním objektem, který chceme rekonstruovat, je centrální laboratoř (obrázek č. 10, objekt D). Zde má vzniknout budova o třech podlažích (obrázek č. 11), přízemí bude využito na odchovny ryb, druhé podlaží na laboratoře a zázemí pro vědecko-výzkumný personál a poslední podlaží ponecháme prozatím jako sklad. Málem bych zapomněl ještě na jednu akci, která již v letošním roce začíná, a to je výstavba kanalizace a vodovodu pro VÚRH JU a SRŠ. Nákladem necelých 13 mil. Kč bude celá akce realizována v letech 2008–2009 z prostředků MZe (70 %), kraje a JU (30 %). Univerzita nám zaplatí z centrálního fondu reprodukce majetku (FRIM) zhruba 1,5 mil. Kč. Konečně budeme zčásti splňovat kritéria ekologického pracoviště. Celkově jsme do stavebních povolení a výkupu pozemků vložili necelé 2 mil. Kč a krajský úřad Jihočeského kraje nám přispěl či přispívá částkou 1,6 mil Kč. Můžeme říci, že jsme projektově připraveni a nyní nám zbývá finální část, a to získat prostředky z výzev operačních programů, které budou vypsány v závěru roku 2008 a počátkem roku 2009. Především realizace, tedy fyzická rekonstrukce, bude tou obtížnější zatěžkávací zkouškou, která prověří každého z nás. Přirovnal bych to k povodni z roku 2002, která však byla neplánovaná, daleko méně destruktivní a trvala pouze 14 dnů. Naše rekonstrukce bude sice plánovaná, ale daleko totálnější a delší, a to zhruba po dobu tří let, při které naše vědecká a vzdělávací produkce nesmí být dotčena. Vždy, když představuji naše plánované objekty pro rekonstrukci, se mě zaměstnanci či posluchači ptají, zda již máme peníze. Na to jim pochopitelně odpovídám, že teprve budeme žádat o finanční prostředky či jsme v přípravě žádosti (současný stav 2. září 2008). Další

28


44(1) - 2008

dotaz zní: „A jak víte, že ty finance dostanete?“ Já na to mám docela lapidární odpověď, že to nevím, ale že věřím, že je budeme mít, neboť děláme všechno proto, abychom je měli. Osobně v to, co dělám a co děláme, mám důvěru, neboť v posledních třech letech, co jsme si usmysleli, to jsme realizovali. Myslím si, že bez vize a představ se nadá nic vybudovat a rozvinout. To, co jsem tady dnes napsal, bude zcela jednoduše kontrolovatelné v budoucnosti. Takže uvidíme, ale ne do roka a do dne, ale do roku 2013. Obr. 1. Objekty VÚRH JU ve Vodňanech (severní část města): A – hlavní budova; B – pokusné hospodářství (pokusnictví); C – rybí líheň s rybníky; D – experimentální objekt pro chov ryb; E – provozní rybníky; F – areál Wölflů mlýna (budoucí vzdělávací středisko)

Obr. 2. Současná hlavní budova VÚRH JU (objekt A, viz obrázek 1)

Obr. 4. Pokusnictví VÚRH JU (objekt B, obrázek 1)

Obr. 3. Studie hlavní budovy VÚRH JU Vodňany (objekt A, obrázek 1); plánovaný horizont výstavby 2010–2013

29


Obr. 5. Rybníčky na pokusnictví VÚRH JU, které jsme rekonstruovali na jaře roku 2008

44(1) - 2008

Obr. 6. Areál líhně s budovou líhně (vlevo, objekt C, viz obrázek 1); na místě mobilních mobilních buněk vyroste nová budova

Obr. 7. Studie genetického rybářského centra v objektu rybí líhně VÚRH JU Vodňany, (objekt C, viz. obrázek 1); plánovaný horizont výstavby 2009–2013

Obr. 8. Budova v areálu Wölflova mlýnu (objekt F, viz obrázek 1)

Obr. 10. Budova centrální laboratoře navazující na experimentální rybochovný objekt (vlevo, objekt D, obrázek 1) rekonstruovaný v letech 1998–2000

30


44(1) - 2008

Obr. 9. Studie Mezinárodního environmentálního vzdělávacího, školicího a poradenského centra ochrany vod v areálu VÚRH JU Vodňany „Wölfů mlýn“, (objekt F, viz. obrázek 1); plánovaný horizont výstavby 2009–2011

Obr. 11. Studie experimentálního objektu pro chov ryb v areálu pokusného hospodářství VÚRH JU Vodňany, (objekt D, obrázek 1); dojde fakticky k zvýšení podlaží u bývalé centrální laboratoře s architektonickým začleněním do stávajícího rybochovného objektu; plánovaný horizont výstavby 2010–2013

31


44(1) - 2008

Pokyny pro autory Odborné zaměření časopisu Bulletin VÚRH přijímá k publikování a následně po lektorování uveřejňuje původní vědecké práce, krátká sdělení, přehledové referáty a recenze, týkající se všech aspektů sladkovodního rybářství, ichtyologie a akvakultury. Tato odborná oblast zahrnuje především vědecké práce týkající se: biologie, fyziologie, reprodukce, genetiky, šlechtění, chovu, výživy a nemocí sladkovodních ryb a dále také sladkovodní ekologie, toxikologie, hydrobiologie, rybářské statistiky a ekonomiky chovu ryb. Příležitostně jsou v něm publikovány i příspěvky přednesené na vědeckých a odborných konferencích či seminářích. Autorská práva předkládané práce Autor předkládané práce je plně odpovědný za původnost práce a za její věcnou i formální správnost. Autor se při předkládání práce do redakce časopisu zaručuje, že tato práce je jeho autorské dílo, které nebylo nikde publikováno a neporušuje (či nebude porušovat) autorská díla třetích osob. První autor předkládané práce přebírá veškerou zodpovědnost za všechny spoluautory práce. Autoři práce se zaručují, že žádná část jejich práce nebude dále publikována či nijak rozšiřována bez souhlasu vydavatele Bulletinu VÚRH Vodňany. V případě využití částí děl jiných autorů se autor zavazuje dodržovat citační pravidla dle § 31 autorského zákona 121/2000 Sb. Proces předložení, posouzení, lektorování a následné uveřejnění předkládané práce Autoři předkládají práce (především odborné a přehledové články) výhradně elektronicky bez tištěného originálu na emailovou adresu [email protected]. Předložená práce je posouzena redakcí časopisu. Poté je práce zaslána ke korektuře. Dva nezávislí odborní oponenti z jiných českých vědecko-výzkumných institucí posoudí předloženou práci z hlediska odborného a věcného. Po korektuře a případných vyžádaných úpravách, které jsou realizovány a odsouhlaseny samotnými autory, je předložená práce doporučena k uveřejnění. O konečném uveřejnění prací rozhoduje redakční rada časopisu, a to se zřetelem k vědeckému významu, přínosu a kvalitě předložené práce. Před konečným uveřejněním první autor práce odsouhlasí publikování práce v konečné podobě vlastním podpisem na speciálním formuláři „Souhlas s vytištěním dané publikace“. Po tomto odsouhlasení se práce stává majetkem vydavatele. Všechny následná autorská práva jsou poté chráněny copyrightem vydavatele. Technická úprava rukopisu Text příspěvku bude zpracovaný v českém jazyce v programu Microsoft Word (pokud možno v co nejaktuálnější verzi) s příponou *. rtf. Vyžadovaný formát příspěvku je: formát stránky A4; řádkování 2; zarovnání textu do bloku; font Times New Roman CE; základní písmo textu velikosti 12; okraje 2,5 cm po všech stranách; stránky i řádky textu budou průběžně číslovány; u každého odstavce bude odsazení prvního řádku 1 cm; žádný text ani informace nesmí být v záhlaví ani v zápatí stránky. Text je doporučeno graficky upravit tak, jak si jej autor přeje otisknout, tedy s vložením tabulek, grafů i obrázků přímo do textu. Vyžaduje se tabulky přímo vytvářet v programu Microsoft Word. Obrázky a grafy se vyžaduje vkládat do textu jako grafický formát „obrázek“ a to v černobílém provedení (stupních šedi). Všechny grafy a obrázky musí být dělány s dostatečným rozlišením, velikostí písma atd., aby byly přehledné a čitelné i po zmenšení na jednu stránku formátu velikosti A5. 32


44(1) - 2008

Nepřehledné, barevné či jinak neodpovídající grafy a tabulky nebudou do textu zařazeny. Pro kvalitnější otištění se vyžaduje grafy a obrázky zaslat ještě elektronicky ve formátu *.tif, *,bmp, *,jpg. Na každou tabulku, graf či obrázek musí být odkaz v textu (jako např.: Tab. 1 nebo Obr. 1). U tabulek nejsou povoleny žádné barevné prvky ani stínování buněk tabulky. Nadpis a legenda tabulky, grafu a obrázku jsou vždy umístěny nad tabulkou, grafem či obrázkem velikostí písma 12, s řezem písma obyčejné. Pod českým názvem je vyžadován anglický překlad nadpisu a legendy, který je psán kurzívou s velikostí písma 12. V práci je nutné používat jednotky odpovídající soustavě SI. Pokud autor používá v práci zkratek jakéhokoliv druhu, je nutné, aby byla zkratka při prvním použití vysvětlena. V názvu práce a v souhrnu se použití zkratek nedoporučuje. Jakékoliv cizí názvosloví je nutné při prvním použití v textu vysvětlit v českém jazyce. Při první zmínce v textu o živočišném či rostlinném taxonomickém subjektu je nutné uveřejnit jejich vědecký český (pokud je znám) i latinský název. Vlastní úprava práce Název Název se píše velkými písmeny, tučně se zarovnáním na střed, velikost písma 14. Anglický název se uvede hned pod český název velkými písmeny, kurzívou (ne tučně), velikost písma 13 se zarovnáním na střed. Mezi českým a anglickým názvem není žádné odsazení řádků. Autoři Autorský kolektiv se uvede pod název práce s odsazením jednoho řádku, velikost písma 12, tučně, zarovnání na střed, všechna písmena velká. Uvádí se nejprve počáteční písmeno křestního jména autora následované celým příjmením daného autora. Jednotliví autoři se od sebe oddělují čárkou, za počátečním písmenem křestního jména daného autora se dává tečka (bez čárky). Afilace Pod jména autorů se s odsazením jednoho řádku uvádí adresy pracoviště autorů včetně e-mailových adres. Velikost písma 10, kurzíva, zarovnání do bloku. Jsou-li autoři z více pracovišť, uvede se na každý řádek jedno pracoviště a u jednotlivých autorů se jejich příslušnost k adrese vyznačí číslicí s horním indexem za jejich příjmením. Abstrakt Po afilaci autorů s odsazením 2 řádků následuje anglický abstrakt. Abstrakt se píše kurzívou, velikost písma 10, zarovnání do bloku. Vypracování abstraktu je nutné věnovat zvláštní péči. Autor do něj má shrnout vše, co je na jeho práci pozoruhodné a nové a co má být zdokumentováno. Abstrakt má být nekritickým informačním výběrem významného obsahu a závěru článku, nikoli však jeho pouhým popisem. V abstraktu se nepoužívají žádné zkratky. Abstrakt musí obsahovat základní číselné údaje včetně statistických hodnot. Abstrakt se uvádí jen v jednom odstavci a jeho rozsah je maximálně 250 slov. Klíčová slova Klíčová slova následují s odsazením 1 řádku po anglickém abstraktu v českém a následně anglickém jazyce. Velikost písma 10, zarovnání do bloku, klíčová slova v českém jazyce – obyčejný řez písma, klíčová slova v anglickém jazyce - kurzíva.

33


44(1) - 2008

Úvod Má obsahovat současný stav studovaného problému a hlavní důvody, proč byla práce uskutečněna. Je nutno se v něm vyhnout rozsáhlým historickým přehledům. Materiál a metodika Metody se popisují pouze tehdy, jsou-li původní, jinak postačuje citovat autora metod a uvádět jen případné odchylky. Je popsán pokusný materiál. Popis metod by měl umožnit, aby kdokoliv z odborníků mohl podle něho a při použití uvedených citací práci opakovat. Členění textu na podsekce je možné, grafické řešení ale musí být řešeno přehledně a srozumitelně. Výsledky Tato část by neměla obsahovat teoretické závěry ani dedukce, ale pouze faktické nálezy a hodnoty. Doporučuje se dát přednost grafickému vyjádření a minimalizovat počet tabulek. Tabulky, grafy a obrázky v textu nesmí obsahovat zdvojené informace. Tzn. co se vyjádří v textu, se již nesmí uvádět v tabulce či jiném grafickém vyjádření. Diskuse Obsahuje zhodnocení práce a vlastní postřehy autorů. Výsledky práce se konfrontují s dříve publikovanými výsledky, pokud mají souvislost nebo jsou s předloženou prací srovnatelné. Souhrn (v českém jazyce) U původních prací (včetně přehledových prací) následuje po diskusi souhrn v českém jazyce, který je obdobou anglického abstraktu na začátku předložené práce. Poděkování Zde se uvádí především titul, číslo a zdroj finančních prostředků poskytnutých k provádění publikované práce a dále poděkování těm spolupracovníkům, kteří svým úsilím jakkoliv významně přispěli k realizaci publikované práce. Literatura Všechny publikace citované v textu příspěvku musí být zahrnuty do seznamu použité literatury. Velikost písma u seznamu literatury je 10. První řádek každého literárního odkazu je předsazen o 1 cm. Literární odkazy v textu musí obsahovat jméno autora a rok vydání, podle vzoru: (AlSabti, 1986); … jak uvádí Linhart (1991) … Práce kolektivu tří a více autorů budou v textu citovány podle vzoru: (Kouřil a kol., 1988); … podle Streisingera a kol. (1984)… V těchto případech však budou u příslušného příspěvku v seznamu literatury uvedeni všichni spoluautoři. Seznam literatury bude sestaven abecedně podle jmen autorů a chronologicky u jednotlivých autorů podle pořadí: 1) chronologický seznam publikací autora, 2) chronologický seznam publikací téhož autora s jedním spoluautorem, 3) chronologický seznam publikací téhož autora s více než jedním spoluautorem. Více prací jednoho autora v témž roce bude odlišeno písmenem (např. 1989a, 1989b, atd.). Publikace budou v seznamu literatury uvedeny podle vzoru: Publikace v periodikách: Svobodová, Z., Vykusová, B., Máchová, J., Bastl, J., Hrbková, M., Svobodník, J., 1993. Monitoring cizorodých látek v rybách z řeky Jizery v lokalitě Otradovice. Bull. VÚRH Vodňany, 29(1): 28-42. Publikace z konferencí ve sbornících a zvláštních vydáních periodik:

34


44(1) - 2008

Flajšhans, M., Ráb, P., Kálal, L., 1993. Genetics of salmonids in Czechoslovakia: Current status of knowledge. In: J.G. Cloud and G.H. Thorgaard (Editors), Genetic Conservation of Salmonid Fishes. Proceedings of NATO.ASI, June 24 – July 5 1991 at Moskow, ID and Pullman, WA, U.S.A. Plenum Press, New York: pp. 231-242. Knižní publikace: Bartík, M. and Piskač, A. (Editors), 1981. Veterinary toxicology. Developments in Animal and Veterinary Sciences, 7. Elsevier, Amsterdam, 346 pp. Další zdroje publikací: Citace nepublikovaných příspěvků se neuvádějí. Informace v dopise se uvádí zkratkou (in litt.), osobní sdělení zkratkou a časovým údajem, tj. rokem (Fuka, os. sděl., 1993); podle Fuky (os. sděl., 1993). Při nedostupnosti původního zdroje se citace uvádějí formou: Meske, 1983 (ex Hamáčková a kol., 1993). Příspěvky, které nesplňují požadavky dle pokynů pro autory budou před posouzením a vlastním lektorováním vráceny zpět k přepracování.

BULLETIN VÚRH VODŇANY č. 1/2008 – Vychází čtvrtletně jako účelový tisk Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech - © - JU VÚRH Vodňany 389 25 Vodňany – Registr. č. MK ČR E 12997. IČO 600 76 658. Šéfredaktor: Ing. T. Policar, Ph.D. – Redakční rada Bulletinu VÚRH Vodňany: Ing. T. Policar, Ph.D., Ing. M. Flajšhans, Dr.rer.agr., prof. Ing. O. Linhart, DrSc., Ing. P. Kozák, Ph.D., Ing. T. Randák, Ph.D., Z. Dvořáková, prof. MVDr. Z. Svobodová, DrSc., doc. Dr. Ing. J. Mareš, prof. A. Ciereszko, Ph.D., Mgr. R. Grabic, Ph.D., A. Viveiros, Ph.D., Dr. V. P. Fedotov, Dr. G. J. Martín Tisk: PTS Vodňany, s.r.o. Toto číslo bylo předáno do tisku: 5. 9. 2008

35

BULLETIN VÚRH VODŇ ANY

Recommend Documents