BULLETIN SF-INGY. Aktualizace 11 června Naše adresa je:

SF-inga

Page 1 of 5

BULLETIN SF-INGY Aktualizace 11 června 2016. Naše adresa je: http://hurontaria.baf.cz/sfinga/

Tento portál SFinga vychází nepravidelně, většinou při vydání nové knihy (řekněme každý jeden až dva měsíce) a obsahuje navíc pár esejí o všem možném (sekce ESEJE), trochu legrace (sekce HUMOR), sekci LEPORELO ( s různými hádankami a zábavou pro ty, co nechtějí stárnout) a články o elektronických knihách a tabletech (BUX). Oznámení nového čísla Vám můžeme zaslat emailem jako Bulletin, napište nám na bobbek499 at gmail.com.

NOVINKA: Celé toto číslo SFingy lze stáhnout jako jeden dokument zde (bez obrázkové sekce Leporelo)

OBSAH TÉTO SFINGY: (ta je celá na netu zde nebo přímo přes modré linky jen ten který článek ESEJE NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ - ALE . . . - vláda, co vydává ty náhubkové zákony, tím jen jasně ukazuje, že už sama nějaký ten náhubek má. NÁVRAT - Tak jsi se přece jen vrátil, i když jen na chvíli. Těch dvacet let ti leželo v podvědomí jako velký, nesplacený či lépe řečeno nesplatitelný dluh. POSLEDNÍ PŘÍBĚH PRO HELEN - poděšeně jsem se otočil. Stála opřená o strom a byla bledá. OSLAVA SVOBODNÉHO DUCHA - dne 22.května 2016 zemřel file:///C:/0Asfinga/cerven/00.htm

8. 6. 2016

SF-inga

Page 2 of 5

Adolf Born. Opisuji zde esej, kterou jsem napsal kdysi pro pražskou galerii ARTFORUM . . . PRAŽSKÉ ALCHYMISTICKÉ DÍLNY. - Další chybná informace, která má tuhý život, je ta o Johnovi Dee BUX JAK TABLETY ČTOU NAŠE KNHY A SFINGU (díl.6. seriálu).Vyzkoušel jsem to na celé řadě programů, viz tabulka níže a čtení je skoro u všch skvělé - pokud ne, je to chyba čtečky, ne PDF. BEAU GESTE ( též PEVNOST MRTVÝCH) - velitel francouzské jízdní jednotky cizinecké legie, spahiů dorazí na pomoc jedné pevnosti. Pevnost je už ale tichá . . . HUMOR OXYMORONY (8) - Když jsem mu řekl, že je blbec, tak jsem mu vlastně udělal laskavost: beze mne by na to nikdy nepřišel. ROK VE ZNAMENÍ OPICE (díl 3.) - Zprvu se sice nemohla s gorilami sblížit, ale později, když začala napodobovat jejich pohyby a zvuky, se stali přáteli. Jak bychom dnes řekli, přizpůsobila se. MILENA NEPLATÍ - "Hoši," povídám, „já to zařídím. Já se trochu znám z jednou slečnou z osobního," prohlásil jsem neuváženě. LEPORELO STANY3© - Opět jedna šoupačka, vlastně tři - je to puzzle, kde můžete přesunovat kameny myší. Řešení šoupačky STANY3© ARCHIVY SFINGY - Archivy Sfingy najdete na netu ve sloupci vlevo, v kolonce ARCHIVY (2010, 2011, 2012). Články roku 2013 a 2014, 2015 a2016 jsou přímo přístupné z titulní stránky SFingy, najdete je v patřičných sekcích vlevo na titulní stránce. Sekce INSTRUKCE jsou jen pro případ, kdybyste náhodou něco nevěděli.

NAŠE KNIHY OFF-LINE je jedna z mála českých knihoven pro čtečky, která je navíc zdarma. Protože se jedná jen o knihy autorů file:///C:/0Asfinga/cerven/00.htm

8. 6. 2016

SF-inga

Page 3 of 5

SFingy, můžete si klidně knihy stáhnout a naládovat do čtečky. Co není dovoleno je knihy rozmnožovat či publikovat, rozuměj bez svolení autorů. Knihy "ZIP" se dají číst po odzipování každým browserem (tj. prohlížečem, např . Internet Explorerem) . Pro tablet se lépe hodí duplikáty knih ve formátu "PDF". Ty lze naládovat přímo do vaší elektronické čtečky a hned číst . V naší sekci BUX jsme ukázali, jak je tam naládovat, ale jen všeobecně, čtečky se značně liší. PDF lze ovšem také číst i v PC (tam např. pomocí programu ADOBE READER , který je na netu ke stažení zdarma). Celá naše knihovna je na adrese http://hurontaria.baf.cz/KNIHY/ a má více než 130 knih ke stažení, které jsou určeny pro čtení bez připojení na net. Pokud vaše čtečka nečte PDF formát (jsou vůbec takové?:-), lze knihy na netu zdarma překonvertovat na formát EPUB nebo MOBI (Kindle). Pro častou konverzi je lépe stáhnout zdarma program CALIBRE a zkonvetovat si to už ve vašem počítači. Knihy jsou v naší knihovně seřazeny abecedně. Rychle se tam dostanete i ze sekce KNIHY OFF-LINE na titulní stránce SFingy.

KNIŽNÍ NOVINKY: Vyšla celá česká stránka VM ( Vojničův manuscript), jsou to články od roku 2000 až do současné doby ve fprmě knihy od Jansana, VM KOMPLET. Kniha je ke stažení zdarma na http://hurontaria.baf.cz/BETA/vmkompleta.pd, ale jen pro soukromou potřebu, jinak je vše v této knize subjektem copyrightu © Jan B. Hurych The same book is in English as VM COMPLETE (VOYNICH MANUSCRIPT) by Jansan for free download at http://hurontaria.baf.cz/BETA/vmcompletea.pdfbut only for personal use - all in the book is subject of copyright © Jan B. Hurych . Ještě upozorňujeme na novou knihu od Shinena (Karla Šlajsny): "VRAŽEDNÉ ZRCADLO" Jsou to Scifi povídky a záhadologické eseje, jinak už kniha čtvrtá. file:///C:/0Asfinga/cerven/00.htm

8. 6. 2016

SF-inga

Page 4 of 5

Knihu si můžete přímo stáhnout zdarma jako zip nebo PDF Je to Scifi jaká má být.

Upozorňujeme na nové místo vytvořené pro naše knihy, je na https://www.yumpu.com/sk/Jan_B._Hurych a jsou tam už skoro všecky naše knihy, co jsou v naší knihovně - lze je číst přímo v PC, v tabletu nebo po naládování i ve čtečce

DALŠÍ PŘIDRUŽENÉ STRÁNKY Na naší ČESKÉ STRÁNCE VM (Vojničova manuskriptu) už jednotlivé články nenajdete, ale jsou všechny společně v jedné knize VM KOMPLET (viz výše). Má to tu výhodu, že pak máte všechny články pohromadě ve formátu PDF, a můžete snadno hledat podle slov a podobně. Pro zájemce o nové, detailnější skeny rukopisu VM udělané Beinecke knihovnou, ty najdete tady http://beinecke1.library.yale.edu/download/Voynich-New/VoynichNew-Sequential-JPEG/ Similarly, the CVM (Voynich page), the translation of the above book in English as VM COMPLETE, has all articles from that site in one book. THE ENGLISH PAGE OF VOYNICH MANUSCRIPT (VM) http://hurontaria.baf.cz/CVM/ is the traditional page of Jan B. Hurych but you will not find individual articles there. Instead, all articles were gathered in one book in English, as VM COMPLETE (see above KNIŽNÍ NOVINKY) , has all articles in one book. BLOG SFINGA - povídky Také Shinen dále obohacuje svůj blog, věnovaný scifi a VM. Adresa jeho blogu je http://shinen.webgarden.cz/, ale dostanete se k ní též přímo z titulní stránky SFingy .

file:///C:/0Asfinga/cerven/00.htm

8. 6. 2016

SF-inga

Page 5 of 5

A ještě náš aforismus: POLITICKY KOREKTNÍ BÝK JE JEN VŮL (Anonym)


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 2

Autor : ©J.B.Hurych Název : NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ - ALE . . .

Když už zbývá jen naděje, je většinou pozdě. . . . NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ - ALE . . .

.... ano, svoboda slova umírá první. Ona už totiž jaksi umřela - jen zkuste říct něco, co se někomu druhému nelíbí. Dříve by vás dal k soudu, dnes mu stačí, když vás orazítkuje různými politicky korektními nadávkami a oni už na to "honící psi demokracie" nějaký ten zákon najdou. A když se razítko nenajde, no tak prostě to vaše tvrzení překroutí a podle nějakého zákona už stejně budete v problému. Ona totiž ta vláda, co vydává ty náhubkové zákony, tím jen jasně ukazuje, že už sama nějaký ten náhubek má. A dobře ukovaný v Bruselu, když tak dobře poslouchají. Je to jako za totáče, když vás někdo nazval buržoustem, nešel sedět on, ale vy. I ten poslední náhubkový zákon je zcela směšný: jeho definici napsal asi nějaký negramot, protože tak, jak je zákon prezentován, by se nesmělo nikomu nadávat ani do xenofobů, islamofobů a podobně. Protože takové nadávky navádějí k nenávisti k druhým a proti tomu prý ten zákon je. Jenže zkuste se ozvat a pochopíte, že oni to tak vůbec nemysleli, zákon, nezákon. To sice vypadá, jakoby zákonodárci nevěděli, co dělají, ale to je omyl, oni dobře vědí, že když to tak hloupě napsali, že se taková hloupá definice dobře zneužije. Jim je úplně někdo, co si kdo o tom myslí, oni mají vždy pravdu a když ne, tak už vám to jejich policie ukáže - když jim nakoupili drahá beranidla, tak by bylo škoda je nepoužít, ne?

Evroské státy si dnes pomalu - a některé už s hrůzou - uvědomují, že ustupovat po dobrém prostě nikam nevede - to jen ukazuje druhé straně naši slabost a tu naši pitomou dobrotu berou jako zbabělost. tak například


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 2

terorismus - místo prevence státní orgány jen čekají na další teroristický akt a pak soucitně dají kytičky na hrobeček. A prý buďme dál hodní, nic se neděje. Místo přiznání, že s tou dobrotou udělali chybu, evropské vlády začnou prostě - a dnes už i sprostě - lhát. Nejlepší škola lhářů je jistě Brusel. A vidíte - navzdory těm všem lžím, se to loutkové divadlo s principálem-samozvancem, bez zvolené vlády, jen s tak zvanými komisary ( jak jim kdysi říkali už bolševici , kde asi ten titul Brusel vzal?), bez souhlasu národů - ano, navzdory tomu se přesto ta pimprlata udržela tak dlouho ve vzduchu, i když visí jen tak na provázcích, za které tahá nevíme kdo. Bezostyšně prohlašují, že jejich "genetické vylepšování" je k dobru Evropě ale to už přece známe, to už tu dělal někdo předtím, jen trochu jinak. Prostě Darwinův přirozený vývoj se nahradí tím nepřirozeným - debilně se smíchá sůl a cukr a dostane se co? Něco lepšího než sůl a lepšího než cukr? Tomu ovšem může věřit zase jen blb. A tam, kde kdysi národy s hrdostí bojovaly za svou svobodu, dnes usurpátoři beztrestně diktují evropským vládám -a to daleko bezohledněji než to kdysi dělal třeba Napoleon. Zdá se, jakoby evropským státům vládli už jen zkorumpovaní politici, kteří, navzdory svým občanům, souhlasí se vším, co se jim poručí. Ano, jen za třicet stříbrných grantů, i když je to proti zákonům a ústavě jejich vlastních národů. Kdysi se tomu říkala zrada, dnes to nazývají "humanismus", "multikulturalismus" či "globalismus" , ale v podstatě je to jen něco jako diktatura "s lidskou maskou".

Dnes už nepotřebujeme proroky, aby nám řekli, že to špatně dopadne. My to víme, ale živíme se nadějí a klidně si necháme brát naše svobody, protože svobody umírají jedna za druhou, ale naděje, ta prý umírá až poslední. Ona totiž naděje musí vést k činům - jen tak můžeme mít naději vyhrát. Když ale chybí činy, pak i ta naděje umírá, sice jako poslední, ale už dávno celá zetlelá a v rozkladu . . . Ulož tuto stránku

Vytiskni tuto stránku


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 10

Autor : ©J.B.Hurych Název : NÁVRAT

NÁVRAT. (Poprvé otištěno v pražském Telegrafu, v březnu 1993. Ano, už je to 23 let a hodně se od té doby změnilo, ale něco přece jen zůstalo . . .) Tak jsi se přece jen vrátil, i když jen na chvíli. Těch dvacet let ti leželo v podvědomí jako velký, nesplacený či lépe řečeno nesplatitelný dluh. Ale dluh komu, čemu? Dáváš si na čas, bloumáš po Praze jako tehdy, před lety. Co jsi to vlastně tehdy hledal: smysl života, lásku ženy či elixír mudrců? Půl světa jsi projel od té doby a přece se zase vracíš sem, jako kdyby ta skutečná, ta pravá záhada byla jen tady. Anebo je to tím, že se prostě musíš vracet - jako milenec k své první lásce či snad jako vrah na místo činu? Ano, ještě teď ti někteří neprominou, že jsi odešel. Jako kdyby bylo co promíjet, jako kdybys je o to odpuštění skutečně žádal. Že jsi opustil tuto zem? Ale to přece ani nejde: tato Země, tato planeta byla vždycky moje a jestli ji jednou opustím, nebude to moji vinou . . .

Zamířím na Hrad, tam, kde stojí voják na vartě, ale kabát má parádní, ne nepodobný uniformě nějaké armády z Jižní Ameriky. Přímo před vojákem scházím do Jeleního Příkopu, mám na něj osobní, převážně příjemné vzpomínky. Nedostanu se ale daleko. Cestu mi zastaví ne ten voják, ale taková malá babička jako z pohádky a protože si mě asi plete s cizincem, praví přísně: STŘEŽENÝ OBJEKT! Sloveso vynechala; asi se domnívá, že slovesům cizinci nerozumí. Nevidím


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 10

nikde zákaz, a tak zakroutím nechápavě hlavou. Ale babička je neúprosná, tvrdošíjně opakuje ta pro každého jiného pochopitelná slova. Znovu zakývám hlavou, znovu stejná odpověď. Pak už mi to ale nedá a říkám česky : "Dobře to tu, babi, hlídáte!" A říkám si: tolik jsme tehdy spoléhali na Blanické rytíře a zatím jsme měli zavolat na pomoc naše babičky! Směrem k Loretě uvidím jakousi paní, jak komentuje své společnici obrázky za výlohou: "I could have painted it better". Nedá ti to a optáš se jí, také anglicky, kolik by pak ona žádala za takový obrázek. Lady je zaražena, nečekala, že jí někdo rozuměl. Nezahajuji diskusi, spíše mě můj neurvalý dotaz trochu mrzí.

Scházím pomalu dolů ke Karlovu mostu. Vypráví se, že mostecké věže několikrát zachránily Prahu před útočníky. Oblíbenou obranou prý bylo vylévat dolů roztavenou smůlu. Po jednom takovém útoku našli dole rytířské brnění, ale uvnitř bylo prázdné, jen trocha popela, nic víc. Dnes je Malostranská věž přístupná publiku. Jdu ke kase a jsem hned osloven stručným: "Zwanzig kronen!" A hele, pán je asi auslandr, říkám si a povídám česky: "Kolik?" "Zwanzig kronen!" opakuje hlasitě, jako by mě neslyšel. Vedle něho sedí paní, vypadá jako Češka, obracím se tedy na ni o pomoc: "Prosím Vás, paní, řekněte mu, že jsem Čech a umím ještě navíc číst a že jasně vidím, že je tam napsáno "DOSPĚLÍ - 10 KČS". A tu vám na mě ten auslandr spustí česky: "No jo, pane, jak já mám poznat, že jste Čech?" Rozesmál jsem se: " Víš co?" začal jsem mu jako dobrý Čech tykat, "ta věž tu už stojí šest set let a myslím, že ona i já to ještě nějakou dobu bez sebe vydržíme. Já sem radši přijdu, až bude mít službu někdo slušnej." A odcházím - a určitě mám štěstí, že neměl po ruce tu hořící smůlu . . . Přejdu most, pak doprava a nahoru; jdu na Karlovo náměstí navštívit file:///C:/0Asfinga/cerven/6241.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 10

budovu Techniky. Procházím starým podchodem, častí, která byla kdysi klášterem. Chci si nafilmovat ty staré schody, které jsem tehdy nikdy neměl čas si ani pořádně prohlédnout: buď jsem pospíchal na zkoušku nebo po ní zpět na vzduch do parku. Kdosi mě osloví: "Vy si to tady natáčíte na kameru?" Jeho čeština je hrozná, ale přece jen říkám : "Ano, já si to tu filmuju." "A proč?" nedá mu to. Nejprve chci říci něco nevrlého, ale pak potutelně vysvětluji: "No víte, já jsem tady už kdysi byl v mém minulém životě." "Jo, vy jste tady studoval?" táže se opět ten zvědavec. "Ale ne, já tady byl ještě jako jeptiška a protože jsem moc hřešil, pardon, hřešila, tak se sem musím znova a znova vracet." Odchází s vážnými pochybami o mém zdravém rozumu - kdo taky ještě dneska ví, že tady býval klášter? Pak mě napadne, že na tom ani moc nezáleží: málokdo ví, kdo to byl Servít a přece se to o něm psalo na každém plotě. Park na Karláku: tady jsme se prvně líbali s Helenou; ukradla mi tehdy srdce kus. Stmívá se zrovna jako tehdy. "Řekni mi pravdu," chtěla tehdy vědět a já jsem - nevím už vlastně proč - furiantsky zalhal. O co všecko jsem v životě už tolikrát přišel? Naproti na kostelní římse stojí jakýsi svatý a pozoruje mě, jakoby chtěl říci: "Ty blázne, celému světu jsi se chtěl smát a zapomněl jsi, kdo že se vlastně směje naposled." "No co," povídám mu, "ty jsi se zase stal svatej asi jen proto, že jsi nikdy nebyl mladej."

Když jsem sem vrátil, tak jsem měl nejprve dojem, jako bych před dvaceti lety umřel a pak se znovu vrátil na svět. Asi proto, abych si prostě ta léta jaksi znova odžil i tady. Potkával jsem kamarády, co zestárli, jiní zase už odešli do věčných lovišť a zbyly po nich jen ty naše písně u táboráku. Stačil ovšem jediný pohled do zrcadla a poznal file:///C:/0Asfinga/cerven/6241.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 4 of 10

jsem, že i já jsem si už těch dvacet let jednou odžil a nové mi asi nedají. V automatu Černý pivovar, kde jsme často provokovali fízly, si dávám tradiční bramborák a pivo. Asi po hodině, to už hodně daleko od Karláku, zjistím, že jsem tam zapomněl knihu, mého Řivnáčova Průvodce Prahou, vydaného roku 1889. Koupil jsem ho před lety v Praze v antikvariátu a vzal jsem si ho s sebou na památku, když jsem odešel za hranice. Byl se mnou pořád, nosil jsem ho po světě jako talisman a byl bych nerad, kdybych ho ztratil právě tady v Praze. Vracím se - a kniha je kupodivu stále tam, na pultě. Jsem rád, protože mnoho věcí v ní je postaršího data a přesto - nebo právě proto - stále platí. Jen v hotelích se tuším už nepřiplácí za světlo a za otop :-). Na Příkopech se od zdi odlepí mladá dívka a nesměle se ptá, nemámli korunu. Vypadá, že utekla z domova. No vidíš, já taky, říkám si v duchu. Ale také je možné, že je jen na drogách. U malostranské stanice Metra stojí nesměle tulák, zřejmě alkoholik a ptá se mě totéž, ale jaksi plaše, jen očima. To Cikán v Jablonci na autobusovém nádraží je jiný frajer. Když mu dáš jen korunu, natáhne hned druhou ruku a řekne: "A to je málo!"

Pojedu Metrem do Libně. Musím navštívit Zámecký park, náš místní Petřín, dějiště klukovských válek i útulek mladých lásek. Marně hledáš iniciály, které jsi tu kdysi vyryl na lavičku; dřevo je pryč, jen nohy z betonu tu zbyly. Ach vy lavičky našeho mládí, kde jsme se my z chlapecké školy učili anatomii žákyň ze školy dívčí! Tam jsme se učili milovat, "své bližní" - abych parafrázoval desatero - zatímco šmíráci jen sebe sama. A jasmíny tu voní pořád, tak jako tehdy . . . Zapomeneš a chceš přeběhnout trávník, ale už jsi na to asi moc dospělý. Poslušně sejdeš dolů po cestě, až k Vltavě, do které vtéká potok Rokytka, kdysi staročesky zvaný Rokytnice. To bylo tehdy, file:///C:/0Asfinga/cerven/6241.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 5 of 10

když se procesí s ostatky svatého Vojtěcha zde zastavilo a pocestní místo to zalíbivše si, Libní pak je nazvali. Snažím se uhodnout, jak by asi toto místo nazvali dnes, kde všude kolem vidíš jen rezavé železo libeňských loděnic, které se tu rozlezly jako rakovina. Potok je zregulovaný, stejně jako život lidí. A na potoce pracuje parta Poláků. Stařičká kaštanová alej u vody má ale pořád své kouzlo. To jen pod Černou skálou závodí silnice s železnicí a všude kolem je jen plno bodláků a kopřiv. Jsou cítit i ve vzduchu a najednou si uvědomuješ, že kopřivy sice pálí a smrdí, ale to platí asi jen pro nás, pro lidi. Na skále je kolonie zahrádkářů a hned vedle je hřbitov. Ticho prostého libeňského hřbitova mě vždycky přitahovalo, chodil jsem se tam hlavně učit. Jako tehdy čtu teď jména, která mi nic neříkají. Jednou tu mělo být i moje jméno, aby zase někomu jinému nic neříkalo. A venku v parku před hřbitovem si hrají děti a laškují milenci, kteří budou jednou dělat děti, které si pak budou zase hrát u hřbitova "a znovu dokola, funiculi, funicula . . ." Jdeš nahoru k Vychovatelně, k místu, které bylo osudné nejen jednomu reichsprotektorovi, ale i většímu počtu mládeže, neb tam byla polepšovna. Později to přiřadili k Bulovce; ležel jsem tam jako kluk se zánětem ledvin, ale tajně jsem na vánoce utekl domů. Prošlo mi to, protože jsem tehdy sestřičce nalhal, že mi mám od paní doktorky propouštěcí papír a jen tak, v pyžamu, na kterém jsem měl jen zimník, jsem odjel tramvají domů. A paní doktorka mlčela, nechtěla mí průšvih. Jdu dolů k Libušácké škole rozkopanou ulicí. Snad tu dělají vodovod či co, ale příkop je dost hluboký, aby odkryl i ohniště lovců mamutů od Bílé Skály. Kdesi hraje hudba: Vrať se zpět, můj sentimental Johnny . . . Ne, nepůjdu zpět, radši se dám dolů k libeňskému zámku, kterému jsme jinak neřekli, než Zámeček. Snad mu tak začala říkat sama Marie Tereza, když tu jednou byla na návštěvě. Hlavní síň pro ni tehdy nově vymalovali, plnou andělíčků s nahatejma prdelkama. Teď


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 6 of 10

se to prý používá jakožto oddávací síň . . . A jsi v ulici, kde jsi bydlel celých třicet let. Procházíš průjezdy a dvorky, ale kolemjdoucí si tě nevšímají, ani zvědavá hlava nepoodhrne záclonu, jako se to dělávalo kdysi. Co jsi čekal? Rodiče i bráška už odešli na Olšany. Nikoho tu přece nemáš, nikdo tě tu už nezná. A je to tak dobře, minulost se daleko lépe vybaví, když ji přítomnost nevyrušuje. A zdá se ti, že zase slyšíš známý hlas - to máma volá, abys přivedl věčně zatoulaného bráchu domů, domovnice jako obvykle hubuje, to je jedno na koho. Odkudsi zaznívá klapot kopyt uhlířova koně, ale i ten se jen vzdaluje . . . V prodejně elektrických spotřebičů naproti Sokolovně mají plné regály zboží, které se kdysi dalo koupit jen za hranicemi, přesněji řečeno za ostnatým drátem. Hezká slečna stojí za pultem, usmívá se a na pultě má opravdovou růži v opravdové váze. To tu tehdy také nebývalo. Ani to disko, necelých sto metrů od kostela, disko, o kterém se leccos psalo v novinách a tak ho prý teď hlídá černej šerif. Na stanici podzemní dráhy na Můstku kdosi namaloval prstem do prachu na kulatý ozdobný panel srdce s velkým "M". A náhle si uvědomíš, že panel je až za kolejemi a že pisatel musel nějak přejít ten prostor s vysokým napětím. Vystoupíš v Dejvicích na náměstí a kupuješ tam bonboniéru. Ta paní v obchodě ti ji jen tak, bez ptaní, ozdobně zabalí a to ještě s fešáckým uzlem. Podivíš se, jak to dobře umí. "Já to dělám ráda," řekne prostě, "když na to mám čas." Chápu ostatní to zase nedělají, protože je za to nikdo neplatí. Na Olšanech se ukáže mezera v tvém vzdělání. Ptáš se kolemjdoucího, kde že je tady to místo, kde se rozsypává. "Jó, vy myslíte rozptyluje?" praví ten pán, ale jen tak, bez úmyslu, že by tě chtěl opravit. A musíš se usmát, neboť se ti vybaví plakát západního stylu: "Nejlepší rozptýlení najdete u nás!" Palouček je kupodivu velmi malý, ale zato hojně pokrytý růžemi. Řezanými. Sedíš na lavičce a


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 7 of 10

rozmlouváš s těmi, co tu už nejsou, ale ty tomu pořád ještě nechceš uvěřit. Na cestě zpátky uvidíš hrob s nápisem "Voloďa Podlezl, padl 5 května 1945". Záhada? To bych řekl, pátého května ještě Rusové ani Vlasovci v Praze nebyli! A hned přes uličku je pole plné křížů pro vojáky, co padli ve světové válce - tedy v té první, oni ji tehdy ještě neočíslovali; tehdy si totiž mysleli, že bude tou poslední.

Odjíždíš do Jizerských Hor - vlastně do Jizerskejch hor - tam jim nikdo jinak neřekne. Letos ale nepojedeš na Souš, která si teď bohužel úplně zaslouží své jméno. Není divu, že je cesta uzavřena pro cizince: těžko bychom jim vysvětlovali, že to nebyl Sibiřský meteorit, co si tady zařádil. Naše chata je naštěstí v údolí Kamenice, tam ještě nelétají letadla, rozsypávající potaš, aby se zbavila půda kyselosti. Jdeš se podívat na "svou" cestu na Špičáku. V jeskyních, kde jsme si hrávali na loupežníky, teď najdeš leda tak stopy po dnešních neandrtálcích a vedle nich kdysi malé smrčky tu vyrostly až do nebe. "Cesta mého života", říkal jsem jí tehdy. Nešla rovně, dost se točila a uprostřed museli dynamitem vylámat skálu. Teď na jejím konci postavili krmelec. A v Liberci zajdeš na Ještěd. Jednokolejná tramvajka tě zaveze, tak jako před lety, skoro až k lanovce. Občas se zastaví a čeká se na protijedoucí tramvaj. Na konečné vystoupí paní učitelka s četou prvňáčků, ale protože už padesát metrů od kolejí jsou strategicky uloženy lavičky, jednotka prvňáčků rozbalí batůžky a zaútočí na svačinu. Nahoře na Ještědu najdeš krásný rozhled, jeden prázdný restaurant a dva postarší německé páry, co si tu po letech znovu přijeli prohlédnout Reichenberg. Z telefonní budky na náměstí slyším volat jakousi mladou ženu: file:///C:/0Asfinga/cerven/6241.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 8 of 10

"Haló, Honzo, tady Vlastina!" Udiví mě ta shoda jmen a zároveň si vzpomenu, že musím také zavolat domů, manželce Vlastě, do Kincardinu, do Kanady. Před nádražím přechází hlavní ulici malý pes. Zastaví se uprostřed ulice, aby nechal přejet osobní auto. Pokrok civilizace - zvykli si lidé, zvyknou si jistě i zvířata.

A jsem zase v Praze. Jdu se podívat na náhrobek zakladatele robotiky - rabína Lewiho. Vidíš, teď máme takové roboty, že nám navrhují ještě lepší roboty. A možná, že jednou ti roboti navrhnou i lepšího člověka. Tvůj robot byl ale asi příliš lidský - prý se dokonce vzbouřil. To jeden tvůj potomek, lépe řečeno asi příbuzný - Lewis - měl lepší nápad: vynalezl texasky a zbohatnul. Také na Bertramku zajdu, abych Wolfiho ujistil, že jeho Pražané, i ti zdaleka, ho pořád ještě mají rádi - on to ale říkal jinak: říkal, že mu rozumějí. Dole u Anděla vede učitelka děti ze školky po Plzeňské třídě. Chce se mi zakřičet: "Proč je vedeš po ulici plné výfukových smradů, proč nejdete do parku?" Ale stejně by mě neslyšela, je tam navíc hrozný hluk. V TV dávají Benny Hilla, nedávno zesnulého britského komika. Před svou smrtí se do české televize nedostal, neodpustili mu jeho vtipy na Rusáky. Teď by asi z toho udělal zase dobrý vtip. Jako třeba, že dobří komici jsou jen ti mrtví komici. Pak dávají jakýsi cizí film, s rychlopřekladem: mužský hlas tam čte všecky role. Čte-li ženské role, zní to jen srandovně, ale čte-li všechny osoby, co jsou na scéně, nevíš kdo co řekl komu. Naštěstí to nejsou filmy nějaké umělecké úrovně, tam se to ztratí. Chceš se jít podívat na český film, ale české filmy najednou zmizely. Zato české knihy jsou - ale nikdo je moc nekupuje. Šlapu nahoru schody na Letnou, k monumentálnímu podstavci. Nadstavba - gigantický generalisimus - se ovšem nemohl změnit podle nové základny, tak ho radši vyhodili do vzduchu. Jen rezavějící file:///C:/0Asfinga/cerven/6241.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 9 of 10

monstrum tu připomíná maršálův kostnatý ukazováček, připravený stále ještě hrozivě zakývat. Podstavec je popsaný neslušnými anglickými nápisy. Tehdy, když se to stavělo, nás tam vyhnali s gymplem na brigádu. Tahali jsme takovou malou káru s hlínou, podobnou těm, co v Paříži vozily odsouzence ke gilotině, a ironicky jsme notovali píseň mrtvých revolucionářů, kterou maršálovi kdysi hráli na pohřbu - jen tak. "Tá, tadadada, tá, tadadada, tá, táta dá, ta tá tadatatata táta dáta dá". Tehdy byl pořád ještě kultem, ale nikdo nás kupodivu neudal. Nahoře obejdu orientální letohrádek a zastavím se až u "Zeyera", jak říkáme sousoší postav z jeho knih, v místě, které máme s mou ženou obzvláště rádi. Ale po sochách mi tam lezou kluci - nic jim nevadí, že si je filmuji. Až pak jeden něco velitelsky zakřikne a všichni nasednou na horské bicykly a už jsou pryč. Z malého jezírka tam pije pes, zatímco jeho pán spí vedle v trávě. V Belvederu je výstava toskánských Habsburků; nu proč ne, však ten kus Itálie tady nechali postavit oni. Také Ital na Karlově náměstí stále ještě prodává zmrzlinu jako dříve. Některé věci prostě přetrvají věky . . . Naše federální republika však asi ne. Má se prý rozdělit, vlastně určitě, už se dohodli. V tom jsme my byli vždycky velice dobří: umět se dohodnout, v čem se rozcházíme. Většina lidí, co se jich ptáš, s rozchodem také souhlasí. Pak ale uvidíš matku českého studenta; oba žijí léta v Bratislavě, ale bojí se, co bude dál. Chtějí domů do Čech a teprve teď chápeš, že se to vlastně taky trochu týká lidí a že ten rozchod třeba nebude tak bezbolestný. Ovšem státy vznikají a zanikají; a také lidé zanikají, někdy dokonce už před smrtí . . .

Zatím jsi došel až na nábřeží Vltavy. Panorama Hradčan - tak milované všemi Čechy, že je uvidíš namalované na většině dárků, co nám kdy naši do ciziny poslali - je pořád úchvatné. A zatím ty stavby, file:///C:/0Asfinga/cerven/6241.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 10 of 10

nám tak blízké, vlastně vůbec nebyly vytvořeno námi. Na té kráse pracovaly celé generace, něco dodala příroda a patinu přidala historie. Umíme vůbec my sami také vytvořit něco tak krásného? Stojím u zábradlí a najednou to chápu: jako bych se vlastně skládal ze dvou osob: z té jedné, co žila dvacet let za oceánem a té druhé, co zůstala tady. Můj dvojník, doppelganger, co tady celou dobu byl, se teď na čas zase převtělil do mne. Nevidím ho, ale vím, že existuje, to on tu sedával na mém oblíbeném místě v parku nebo postával na nábřeží a krmil racky. Ano, on tu celou tu dobu žil, dokonce šel místo mne na pohřeb mých rodičů, když jsem já nesměl a časem asi zestárnul, stejně jako já. Jsou sny, které se nazývají emigrantské - skoro každý exulant je má. Zdá se Vám přitom, že jste zase zpátky tady a chcete se mermomocí dostat ven, ale nemůžete - a máte z toho hrozný strach. Sny se opakují, ale jinak to nedává žádný smysl: vždyť víte, že už jste venku a nemusíte se ničeho bát! Podle Zikmunda Freuda je to prý obranná reakce: tím, že se vytváří fiktivní, opačný strach, kompenzuje se ten reálný, ten skutečný. Ano, ten strach, že jste sice venku, ale že už se nikdy, nikdy nevrátíte . . . A tak mi teď všechny části hlavolamu do sebe jaksi samy zapadnou: ty sny, to byly přece sny mého dvojníka, který tady žil místo mne a který tady také nikdy žít nepřestane. A až budu odlétat, bude jistě stát na letišti a ještě mi zamává. Ale to už by byl spíše námět pro Gustava Meyrinka . . . (konec) Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku )


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 7

Autor : © Karel Šlajsna© Název: POSLEDNÍ PŘÍBĚH PRO HELEN

Ještě když jsme byli ve starém domě mých předků, zapřísáhl jsem svou krásnou manželku, aby nikomu neříkala, co jsme zde našli, což mi slíbila. Zašel jsem do kočáru pro deku, kterou jsem se přikrýval, pruty do ní zabalil a tak vynesl ven. Myslím, že kočí mě ani nevnímal, byl zvyklý nevšímat si toho, co dělá panstvo. . POSLEDNÍ PŘÍBĚH PRO HELEN.< Na cestě zpět jsem navrhl, že si opět zahrajeme šachy, ale rázně to zamítla: „Zase bych zcela náhodou vyhrávala, že? Nic takového! Říkal jsi mi, že o tom kamenném mostě znáš mnoho příběhu, víš co, pověz mi i ty ostatní.“ Tak jsem začal ( tyto příběhy jsem již vyprávěl v povídce Kamenný most) a trochu jsem to natáhl a leccos přidal, aby nám to vydrželo co nejdéle, protože cesta to byla dlouhá a únavná. Když jsem skončil, Helen jen zavrtěla hlavou: „Měl jsi pravdu, ten s Merlinem byl opravdu nejlepší, tenhle je jeden jak druhý, velká snůška nesmyslů, nechápu, jak se takové slátaniny ještě mezi lidmi mohou udržet. Budu muset něco udělat pro vyšší vzdělanost obyvatel vesnice.“ „Myslím, že lidé moc dobře vědí, že je to stejná pohádka jako třeba ta o Šípkové Růžence nebo Sněhurce. Vůbec jim nevadí, že se tam dějí takové věci, jako že vlk na Karkulku mluví, nebo že rybář chytí zlatou rybu.“ „Uznávám, že v tomhle máš pravdu. Ale když už o tom mluvíme, už jsem navštívila loupežnickou jeskyni a ďáblovy kameny, měla bych si prohlédnout i tuhle pamětihodnost svého kraje, že?“ Pochopil jsem, že ta původní žádost o vyprávění historek směřovala právě k tomu, aby měla důvod ukojit svou zvědavost. Stejně tak jako mnohé jiné


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 7

ženy, i ona jen málokdy směřovala přímo k cíli. Domů jsme přijeli za setmění druhého dne a byli jsme tak utrmácení, že jsme jen lehce pojedli a šli spát, ale už druhý den mně Helen vytáhla z postele: „ Hej, vstávej lenochu, přeci nebudeš spát celý den! Dole už máš připraveného koně a vyjedeme si na ten výlet, který jsme si naplánovali.“ Chtěl jsem říct, že já jsem nic takového neplánoval a na koni už vůbec ne, ale raději jsem to spolkl. Když jsme po snídani sešli do stáje, oba koně již byli osedláni. Ten můj tam stál s výrazem odevzdané letargie, a když mě viděl, vydal dlouhý hluboký povzdech. „Je opravdu krásný den, nebude jistě vadit, když se projdu pěšky, zaveďte ho prosím zpět do kóje.“ Ještě nikdy jsem neviděl, aby se něčí výraz během jediného okamžiku tak prudce změnil. V jednom to byla hluboká beznaděj a v dalším pocit obrovské euforie. K lesíku skrz který protéká říčka Tega, je to kousek a procházka po tom únavném trmácení v kočáře byla docela příjemná. Musím zde napsat, že když jsme dorazili k mostu, udělal ta ponurá scenérie na Helen dojem tak velký, že chvíli nebyla schopna něco říct. Sklouzla ze sedla, obcházela most ze všech stran a pozorně si ho prohlížela s oním zaujetím, které u ní vídávám, když před zrcadlem hodnotí své nové šaty. Nakonec prohlásila: „ Tohle je opravdu ten nejzbytečnější most v celé Anglii. Cesta odnikud nikam a řeka mělká tak, že by přebrodilo i dítě. Přiznám se Rogere, že když jsi mi o tom vyprávěl, tak jsem ti tak docela nevěřila. Předpokládám, že kdybych to nechala zbourat, tak bych se tu pak moc velké oblibě netěšila, že?“ „To tedy opravdu ne, místní lidé jsou na tuto stavbu velice hrdí.“ Znova se obrátila k mostu: „ Když se na ten most podíváš, tak je nejen na naprosto nemožném místě, ale vypadá to tak, jakoby ho stavěl někdo, kdo to dělal poprvé. Podívej, jak je úzký. Povoz by tudy neprojel a i pro koně je tu sotva místo. A jednotlivé kameny tam jsou jakoby jen naházeny, je to samý hrbol.“ „Musel to stavět nějaký blbec!“ uzavřela své hodnocení. „Napadá mě, že to třeba stavěl někdo za trest, nebo to byl výsledek nějaké sázky, ale skutečné, ne jako v tom příběhu o Merlinovi. Ten, kdo prohrál,


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 7

musel postavit tady ten most.“ „To jsou ty tvoje historky Rogere…..“ Její hlas by náhle najednou jiný, tišší. Poděšeně jsem se otočil. Stála opřená o strom a byla bledá. „Co je, co se stalo?“ „To nic, to ta cesta, bylo to velmi únavné a navíc, tohle místo je takové pochmurné.“ „Máš pravdu. Měli jsme návštěvu odložit, až si odpočineš.“ „To nešlo, byla jsem až příliš zvědavá.“ „Pojďme odsud, doma si odpočineš.“ Pomohl jsem jí do sedla a celou cestu nazpátek jsem jí po očku pozoroval. Vypadlo to, že už je jí lépe, ale když jsme přijeli domů, nastavil jsem jí náruč. Ale na to, abych ji odnesl až do ložnice, jak se o tom píše často v romantických knihách, nemám tu správnou figuru, nehledě na to, že má manželka, přeci není jako pírko. Alespoň jsem se tedy snažil ji do schodů podpírat. Odvedl jsem jí až do pokoje a pak jsem odešel pro sklenku portského na posilnění. Když jsem se vrátil, už ležela v posteli, na čele měla studený obklad a vypadala už mnohem lépe. „Vyprávěj mi nějaký příběh Rogere.“ požádala. Protože zásobu jsem už vyčerpal, vzpomněl jsem si na starou zbořeninu, kousek od mostu po proudu řeky a zapnul fantazii: V nedalekém městečku žil mlynář, který šidil lidi při mletí. Tak k němu lidé přestali chodit a mleli si mouku doma jako zastara a mlynář si nevěděl, co počít. Tehdá se mu zjevil čert a poradil mu, aby se odstěhoval do domu u říčky Tegy, kde ho nikdo nezná, a přestavěl ho na mlýn. Mlynář namítal, že ta říčka je moc pomalá a teče po krajině rovné jak placka, ani náhon nejde udělat, ale čert se mu nabídl, že mu bude deset let točit kolem, když mu upíše svou duši a hned tahal smlouvu z rukávu. Mlynář moc nepřemýšlel, hned se píchl do prstu a udělal pod tím kostrbatým písmem tři křížky. Jenže jak na jednom místě skončil, tak na druhém začal. Znova lidi šidil, jak jen to šlo. Tehdy se čert vrátil a ukázal mu ve smlouvě je napsáno, že bude mlít poctivě. Mlynář tedy alespoň každý večer ometl kameny a troky, aby měl alespoň trošku mouky a vůbec mu nevadilo, že je smíšená s prachem a plevami.


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 4 of 7

Samota a hamižnost tak užírali jeho duši, že když uplynulo oněch dohodnutých deset let a čert si přišel pro jeho duši, v pekle ji nechtěli, protože byla hořká jako pelyněk. Musela se tedy vrátit do mlýna, kde straší dodnes. „Řekni mi Rogere, proč spousta příběhů nebo pohádek začíná v hospodě nebo ve mlýně?“ „Asi proto, že se tam ponejvíce lidé setkávají. Těžko může nějaký příběh začít dejme tomu na návsi, kde každý jde svou cestou.“ „A máme tady někde něco takového?“ „Hospoda tu žádná není, jsme chudý kraj a každý si tu vyrábí víno nebo pálenku doma. Ale ten mlýn o kterém se tohle vypráví má být kousek dál za mostem, na říčce Tega a dnes je to už staré polorozpadlé stavení. Říká se o něm, že tam straší, ale já tomu nevěřím. Podle toho, co si pamatuji, tak tam žil nějaký podivín, který sbíral kytky.“ „To byl zajímavý příběh, ale já musím pořád myslet na ten most. Všiml jsis, že je postaven ze stejného materiálu, jako ty kameny u kterých jsme tuhle nachytali tu mladou partičku? Znám v Londýně jednoho učence, který ví o historii staré Anglie úplně všechno. Zítra zajedu vrátit kočár a poděkovat za půjčení. Neobejde se to bez dlouhého klábosení a sdělovaní novinek, kde kdo s kým, ale je třeba postoupit nějakou tu malou oběť ne? Pak se za ním zastavím. Doufám, že je ještě naživu.“ „Neměla bys to odložit, až ti bude opravdu lépe?“ zkusil jsem, ale tak jako v mnoha jiných případech jsem věděl, že jakmile si něco umíní, tak jí nepřemluvím a taky skutečně druhý den po snídani nasedla a vyrazila do Londýna. I tentokrát, sotva odjela, necítil jsem se na zámku dobře a vyrazil jsem ven. To moje povídání mě přivedlo na myšlenku, že se k té zbořenině podívám. Překvapilo mě, že tuto polorozpadlou ruinu, podle všech známek, začal někdo opravovat. Posadil jsem se, vybalil z batohu svačinu a přidal trochu vína z lahvinky. Bylo velmi dusno a po tom vínu jsem byl tak malátný, že jsem se tam natáhnul a usnul. Probudil jsem se až pozdě odpoledne, ve chvíli, kdy na mě z nebe dopadaly první kapky deště. Můj neznámý stavitel měl v rohu přes zdi nataženou voskovou plachtu a tak jsem mi stačilo pár kroků, abych se ukryl. Pršelo až téměř do setmění, tak jsem měl dost času přemýšlet, kdo tu asi tuto zříceninu opravuje a rozhodl se v příštích dnech vrátit a zjistit to.


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 5 of 7

Druhý den jsem se pro změnu vydal k jeskyni, ale srub byl prázdný a Hooker nikde. Říkal jsem si, že už ho to přestalo bavit a vrátil se k dřívějšímu způsobu života, ale později jsem se dozvěděl, že prostě zmizel a nikdo ho už nikdy neviděl. Další den jsem se chystal opět výlet ke zbořenině, ale vrátila se Helen. Chtěl jsem jí vyprávět o svých výpravách, ale hned na první pohled poznal, že je doslova nabita novinkami. Zářila jako sluníčko. Bylo tedy nanejvýš vhodné počkat, až ona začne.> „Nezeptáš se, co je nového?“ Klasická ženská otázka. „Dobrá, tak tedy, co je nového?“ „Když se ptáš takhle, tak ti nic nepovím.“ My jednodušší muži nikdy nepochopíme, že občas ať již uděláme cokoliv, je to špatně. Helen se chvíli špulila, ale pak už to nevydržela: „Tak dobrá. Navštívila jsem toho svého známého, profesora Watersluice. Je to ale bohužel už stařeček, kterému běží myšlenky a tak je těžké udržet ho u jednoho tématu. Bylo to trochu delší, ale myslím, že už vím, proč asi byl ten most postaven. On si celý život zapisuje vše, co se dozví o různých podivných stavbách ze starých dob a zakresluje si ta místa do mapy. Měl obrovskou radost, když jsem mu vyprávěla o našem mostě a hned si také nový přírůstek do té své mapy zakreslil. Myslí si, že to mají na svědomí dávní keltští druidi, kteří měli asi osm mil do nás své sídlo a v krmeném kruhu pravidelně pořádali své obřady. Takže žádný ďábel, žádný Merlin nebo tak něco!“ ukončila vítězně. Mohl jsem sice namítnout, že i to je jen pověst a krom toho Merlin prý byl jeden z posledních duidů, ale bylo na ní vidět, že se pro tuhle verzi nadchla, protože tu konečně bylo vysvětlení bez vlivu nadpřirozených sil. Teď jsem byl na řadě já a tak jsem vyprávěl o svém cestování po okolí. Nad zmizením Hookera vyjádřila smutek: „ Vždycky mě působilo velké potěšení pozorovat ho, jak pilně pracuje.“ Zato tajemný obnovitel pobořeného domu jí zaujal: „Někdo se tu bez mého svolení rozhodl se zabydlet? S tím budeme muset něco udělat!“ „Myslím si, že přílišná přísnost tu není moc na místě. Naopak, možná že ten, kdo se snaží opravit dům, který by se jinak brzo zcela rozpadl, by si zasloužil spíše pomoc. Krom toho špatné zprávy se šíří rychle vzduchem, jako mor.“


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 6 of 7

Usmála se a vyhlásila tajemně: „ Nech se překvapit. Povečeříme v altánku?“ Zastavil jsem se v knihovně, našel Cicera a vyšel jsem ven. A tady jsem uviděl situaci, kterou jsem v poslední době zažil několikrát. U zadního vchodu stály v hloučku tři ženy a o něčem debatovaly, ale v momentě, kdy jsem se objevil ve dveřích, okamžitě zmlkly. Přičítal jsem to tomu, že si asi povídaly o tom, jak je možné, že jsem se já, omšelý chudák, vetřel do přízně krásné a bohaté dámy, abych ( jak se píše v románech) uzurpoval její majetek. Ty tři tam stály jako sudičky, ale pak se po sobě podívaly a ta nejstarší předstoupila a zaujala bojovný postoj hodný panny Orleánské, byť v jaksi mnohem mohutnější podobě. „Už to nevydržím. Dohadujeme se o tom už pěkně dlouho, můžete nám vysvětlit, proč se pořád tváříte tak divně? Vy nemáte radost?“ „Prosím?!“ Tu se ta dáma otočila k ostatním a konstatovala: „Vona mu to neřekla.“ Můj výraz byla asi velmi nechápavý a pravda je ta, že jsem si v té chvíli připadal jako idiot: „ O co jde?“ „Hm, mnó, asi by jste si s paní Helen měl promluvit, že?“ Otočila se k zbytku auditoria a zbylé dvě souhlasně kývly a poctily mě soustrastným pohledem, jakým se kněz loučí s na smrt odsouzeným. Snad není Helen nějak nemocná, napadlo mě a spěchal jsem do altánku, ale ona tam seděla a šťastně se ládovala smaženou šunkou s vejci, což mě uklidnilo. Nicméně jsem do toho skočil jako neplavec do ledového oceánu: „ Právě mě zastavila kuchařka a říkala, že by jsme si měli promluvit.“ „Ano, to jistě, zítra se vypravíme podívat se na ten dům a zjistíme, co je ten náš tajemný stavitel zač.“ „Ale drahá! Vzpomeň, jak ti minule nebylo dobře. A vůbec, měla by jsi navštívit lékaře, tohle bys neměla podceňovat. Co když jsi nemocná!“ „Když jsem byla v Londýně, stihla jsem i tohle a jsem úplně v pořádku.“ „Ale co ta tvá nevolnost?“ „To už se tak nám ženám stává, když čekáme děťátko.“ „ To… to je.. nečekané.“ Vysoukal jsem ze sebe. Začala se smát: „ nečekané?!... nečekané?!“ Pak rázem ztichla a její hlas se nebezpečně zaostřil:„To si jako myslíš, že jsem


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 7 of 7

už příliš stará? Je mi pětatřicet.. no tedy už pět let, ale stejně….“ Někdy člověk něco řekne bez rozmyslu, vypadne to z něho ani neví jak. Honem jsem hledal cestu spásy: „ Ale jistě že né! To spíš já ….víš? Jsem trochu zmatený. Mám samozřejmě obrovskou radost, ale proč jsi mi to neřekla dřív?“ „Protože vím, že mě máš rád a chtěl by jsi se ke mně chovat jako ke křehké alabastrové váze. My ženy jsme náhodou mnohem festovější, než si vy muži myslíte. Dobrá,“ zdálo se již, že je usmířena, „ tak zítra si uděláme ten výlet ano?“ „Ale..“ Nedořekl jsem, protože mi uzavřela ústa dlouhým polibkem.

Ulož tuto stránku

Vytiskni tuto stránku )


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 3

Autor : Jan B. Hurych© Název: OSLAVA SVOBODNÉHO DUCHA

Dne 22.května 2016 zemřel Adolf Born. Chtěl jsem zde napsat něco na jeho památku, ale teď už bych to asi nenapsal lépe, jako tehdy pro pražskou galerii ARTFORUM, k jeho už nevím kolikátým narozeninám, při jejichž příležitosti tam uspořádali jeho výstavu. Vydali to na své webstránce, hned vedle příspěvku od Horníčka, jen si tam upravte ten čas z přítomného na - už bohužel - minulý. Jist pochopíte, proč jsem to tady ale nechtěl změnit . . . OSLAVA SVOBODNÉHO DUCHA (Výstava Adolfa Borna ) Jeden z prvních filmů, který jsem kdysi v Montrealu - to když jsem se tam usadil uviděl, byla zfilmovaná kniha spisovatelky Joy Adamsonové, u nás přeložená jako "Příběh lvice Elsy". Film a jeho, tehdy už světově proslulá titulní melodie, jsou ovšem všude po světě známy pod originálním názvem "Born Free“ Rád si hraji s představami a myšlenka, že by někdy vyšla kniha stejného názvu, s podtitulkem „Ilustroval Adolf Born“, byla jaksi to první, co mě tehdy napadlo. Jen žertem, pochopitelně. A také mě zajímalo, jak vlastně autorka na ten název přišla, neboť mi zněl nějak povědomě. Nebylo to tak těžké uhodnout: je to citát z bible (Skutky apoštolů, kapitola 22), kde je popsána scéna zajetí apoštola Pavla. Když ho totiž vojáci zatýkali, prohlásil, že je římským občanem. Setník od legionářů mu na to řekl: „Já jsem si svou svobodu musel draze zaplatit“, na což Pavel odpovídá: „Já se


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 3

svobodný už narodil (I was born free).“

Adolf Born se narodil nejen jakožto duch volný a svobodný, ale počítám, že i v jiné době, než mu bylo původně předurčeno. Jen tak si vysvětluji jeho rozmanité zájmy a talenty, jeho pracovitost a schopnost rozdávat krásu. A tak si tu, v naší uspěchané době, klidně žije v čase, který je blízký jeho srdci a v prostoru, ve kterém je obklopen svými dobrými přáteli: muži v cylindrech, ať už s plnovousy či šavlovitými kníry, ženami na pohled bezbrannými, leč plně vyzbrojenými svými vnadami, cirkusáky i mágy, Turky s fezy a moslemíny v turbanech, osobami v maskách vypůjčených nebo i vlastních a zvířaty všeho druhu - a ano, ovšem, má tam také i lvy. Všichni jsou tam spolu spokojeni a i když vidíme, že mají také své problémy a trable, každý ten obrázek je podbarvený jakousi všeobjímající pohodou. Postavy se usmívají, tu přímo, tu jen v duchu, a všude je i ten nezbytný kus humoru, ne toho zlomyslného, ale toho usměvavého, všechápajícího, jinak řečeno bornovského. A ještě tam objevíme hodně optimizmu, protože bez něho by jinak ani nemělo cenu žít. Ano, Adolf Born je malíř a ilustrátor, karikaturista i tvůrce filmů, nestor našich grafiků (ale rozhodně ne patriarcha), člověk nadmíru pracovitý, ale i bonviván. Nebudu zde jmenovat, kolik knih ilustroval, filmů natočil, kolika světových výstav se zúčastnil a kolik cen vyhrál (dvě dokonce v již zmíněném Montrealu). Je jich prostě tolik, že se ta čísla na různých stránkách internetu liší dokonce i o několik desítek! Ne, řeknu radši to, co každý přesně víme, totiž kolik radosti nám tím udělal: hrozně a moc. Jak to dokázal, to ví asi jen on sám; u jiného by to jistě zabralo alespoň pět životů. A to vše, zatímco si klidně žije, duch volný a svobodný, ve svém časoprostoru, kterému říká „můj svět“ a já ho navíc podezřívám, že je tam svrchovaně šťastný. V časoprostoru, kam se mu vejde císař Rudolf se všemi jeho sbírkami a alchymisty, celé Rakousko-Uhersko i s Radeckým, nešťastný král Ludvik z Bavor s jeho pohádkovým zámkem a já nevím, co všechno ještě. S blížícím se výročím by bylo na místě Mistrovi také popřát všecko nejlepší,


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 3

ale obávám se, že to vyzní jaksi nadbytečně - jak je vidět, to nejlepší už mu bylo dávno dopřáno. A skrze něj, též i nám . . . Ulož tuto stránku



8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 3

Autor : © Karel Šlajsna Název: PRAŽSKÉ ALCHYMISTICKÉ DÍLNY.

Těchto dílen bylo osm a byly rozesety různě po Praze. Jednou z nich by prý měla být i alchymistická dílna, objevená náhodně při opravě domu v Haštalské ulici č.1, po ničivých povodních v r. 2002. Z ní prý vychází chodba vedoucí až na Pražský hrad. PRAŽSKÉ ALCHYMISTICKÉ DÍLNY. Tajné dílny Rudolfa II. Ze stavebního hlediska by to znamenalo, že by se dávní stavitelé museli prokopat hluboko do skalnatého podloží pod řekou a pak strmě vzhůru. I přesto by se nejspíš nevyhnuli v této spodní partii drobným průsakům. (Jen tak mimochodem: Na stejný problém narazili i stavitelé metra a vyřešili to jímkami umístěnými podél tubusu, kam je tato voda sváděna a pak přečerpávána ven.) Představu, že by pyšný a na svůj vzhled vždy velmi dbalý císař prolézal temnou nevětranou chodbou a brodil se ve vodě, lze myslím odkázat do říše sci-fi. Ostatně ani k tomu, aby si zřizoval další „tajné“ dílny neměl důvod. O jeho náklonnosti k alchymii se všeobecně vědělo a na Pražském hradě byla prvotřídní dílna. Z dobových záznamů lze usoudit, že byla umístěna ve věži Mihulka ( později Prašná věž). Stejně tak nesmyslná je legenda o tom, že ve Zlaté uličce bydleli alchymisté. Je zajímavé, jak se tato, již dávno vyvrácená pověst, stále ještě drží při životě. Ve skutečnosti si totiž tyto malé domečky postavili ( se svolením císaře) podél hradební zdi jeho vojáci (střelci).


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 3

Další chybná informace, která má tuhý život, je ta o Johnovi Dee. Byl matematik, astrolog, mág, ale ne císařův alchymista. Pokud se vůbec o alchymii zajímal, pak jen zcela okrajově, středem jeho zájmu byla komunikace s duchy (on o tom píše, jako o hovorech s andělem Urielem). S císařem se setkal pouze jednou a vedl si velmi nešikovně, když mocnáři začal radit a kárat ho. Císař se urazil a audienci rázně ukončil. Dee pak, pravda, ještě v Praze žil, a živil se tím, že opisoval knihy, které si sebou přivezl a tyto opisy pak prodával. Nějaký čas si dělal naději, že si přeci jen císaře nakloní. To se ale nestalo. Posléze byl z Prahy na nátlak papežského nuncia vyhoštěn. To jeho společník Kelley brzy pochopil, jak se věci mají a začal budovat svou vlastní kariéru. Ale ani Johne Dee nebo Edward Kelley, a ani jiní alchymisté, neměli potřebu pohybovat se po Praze nějakými tajnými chodbami, ať již mezi Haštalskou ulicí a Pražským hradem, nebo jinými místy. J. Dee se do Čech (s malou mezizastávkou v Německu) vrátil na panství Viléma z Rožmberka. Kelley za ním do Třeboně sice občas dojížděl, ale to už se jejich cesty fakticky rozdělily. Zklamaný Dee se ještě nějaký čas pokouší pomocí svého syna o spiritistické seance, ale pak se vrací do Anglie; sláva Edwarda Kellyho naopak stoupá vzhůru. O to strmější pak je jeho pád, ale to už je jiný příběh. . .

Vrátím se k tématu alchymistických laboratoří. Není totiž tak docela pravda, že se alchymie v Čechách provozovala jen době panování Rudolfa II. Už okolo r. 1400 se v Čechách objevuje první alchymistická kniha, jejímž autorem by mohl být Jan z Lázu. Alchymii se věnovala na Mělníku též manželka krále Zikmunda - Barbora Cellská. Alchymii ovšem neprovozoval jen císař a několik alchymistů kolem něj, ale byla koníčkem i pro mnoho šlechticů a měšťanů. Jeden příklad za všechny - pražský alchymista Jiří Bareš (1585-1665) byl povoláním advokát nebo písař. Je tedy jisté, že alchymistických dílen na různém stupni vybavenosti bylo tehdy (a nejen v Praze) mnoho. U té, která byla objevena v Haštalské, lze soudit, že patřila nějakému movitějšímu alchymistovi. Kdyby bylo možné zjistit majitele domů, je značná pravděpodobnost, že by mezi nimi byl i


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 3

vlastník dílny. Sklárna, která prý byla součástí dílny, mohla svou produkcí částečně krýt náklady na provoz alchymistické dílny a také se v ní mohly vyrábět specielní baňky, schopné vydržet vysoké teploty a tlaky. Jinde je zmíněn Bavor mladší Rodovský z Hustiřan. Ten zlato nevyrobil zcela určitě! Jeho životní příběh je tak zajímavý, že by si zasloužil zvláštní článek, takže třeba někdy příště.. Ulož tuto stránku



8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 5

Autor : ©J.B.Hurych Název : JAK TABLETY ČTOU NAŠE KNHY A SFINGU (díl.6. seriálu).

Konečně se dostávám k tomu, co by vás konkrétně zajímalo nejvíc, totiž . . . JAK TABLETY ČTOU NAŠE KNHY A SFINGU (díl.6. seriálu) Už asi víte, že vydáváme Sfingu ve dvou formátech: HTML A PDF. Ten první se hodí pro net a vyhledávač, ale protože tam každý článek má svůj soubor (tj. file - slovo soubor mi pořád připomíná Alexandrovce :-), nehodí se pro čtení na ebuku. Ten druhý je běžný formát pro čtečky a mohu vás ujistit, že všecky, co ho četly, byly na to velmi dobré. Pravda, ty sedmipalcové (18 cm diagonála) měly trochu menší text, ale při otočení horizontálně byl velmi dobře čitelný. Desetipalcové čtečky (asi 25 sm diagonála) jsou super, kde by se zdál text až moc veliký, ale stačí ho prsty stáhnout na menší, případně přednastavit. Obrázky vychází dobře, však jsem na to pamatoval předem (no kdo umí, umí, kdo neumí, ten to učí :-) Vyzkoušel jsem to na celé řadě programů, viz tabulka níže a čtení je skoro u všch skvělé - pokd ne, je to chyba čtečky, ne PDF - takové čtečky jsem označil jako "M". A když už jsem to začal pro PDF, dal jsem do tabulky i ostatní hlavní formáty pro čtečky. Hodnocení je prosté: ANO - znamená velmi dobré M - jde to číst, ale má to mouchy ( např čte to jen dvě stránky najednou, atd.)

file:///C:/0Asfinga/cerven/6245.HTM

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 5

NE - nečte vůbec ? - nezkoušel jsem, ale pravdpodobně nečte Jak je vidět z tabulky, PDF je bohatě zastoupeno a každá čtečka má navíc různá vylepšení, např. seznam kapitol, fonty písmen hledačku slov, překládání do jiného jazyka (to si ale musíte přikoupit) či čtení nahlas. Pochopitelně si všechny pamatují posslední stránku co jste četli, jinak má každá i záložky (bukmárky). Druhý nejběžnější formát je EPUB, ten umí číst jen některé programy a různé pomůcné funkce už nejsou tak běžné. Na druhé straně ale e dobře zalamuje txt podle okénlka, to některé PDF formáty neumí (např. ty, co jsou jen skenovány, tj. co nebyly psány digitálně (z klávesnice) Formát TXT je vlastně jen nezformátovaný text, hodí se spíše pro notesy (notebooky) a každý notes to umí. Umí to ale i některé čtečky /viz tabulak). V TXT se dobře píší poznámky, noticky, deníčky a podobné "psaniny". DOC je Microsoft a Microsoft je DOC :-). Kdysi se ještě psaly knihy i v DOC, ale při slepení kapitol vznikaly enormně dlouhé fajly a navíc vám DOC přečte zase jen program, co je od MS či ho napodobuje. Formát DOC najdete spíše v postarších dokumentech, časopisech, dopisech a podobně. HTML (nebo jen starší HTM) je formát pro net - je v něm psána většina stránek. Používali jsme ho pro knihy i my - to když vycházely na pokračování na netu. Celou knihu jsme pak dávali na net jako ZIP. Jak začal PDF nabírat na popularitě, všechny knhy v knihovně KNIHY OFF-LINE jdem do něj přepsal. Bylo jich asi sto třicet a byl to šlušný kus práce. MOBI je vlastně formát jedné firmy, užívá ho Kindle čtečka a podobné. Pro tenhle tablet se většinou knihy jen zakupují a pak všecko sedí. ¨ POSTARŠÍ FORMÁTY jsem nesledoval, ale např PDB čte jen COOL READER, který čte vše oztatní, jen ne PDF (čte EPUB, FB2, RTF, TXT, HTML, CHM, PDB, MOBI a TCR). Dá se dokonce


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 5

sehnat pro stolní PC počítač, via https://sourceforge.net/projects/crengine/?source=typ_redirect a to zdarma. ,Takže s jedním dalším (třeba ADOBE READER), co čte PDF, by ty dva by měly ukojit všechny vaše čtenářské vášně, alespoň co se týká formátů. Pochoptielně ty programy pro PDF nejsou jen pro knihy, ale i jiné texty či tiskoviny v PDF. Můžete si do tabletu uložit např. kopii stránky z webu (bude většinou HTML), nebo text dopisů (TXT) nebo technické či vědecké články (většinou v PDF). To záleží an tom, jak dalece chcete to vše mít u sebe doma anebo to chcete studovat i za jízdy v tramvaji (v autě jen když nesedíte u volantu :-), ve vlaku nebo v čekárně u zubaře. Navíc si při tom můžete do pozadí i hrát z téhož tabletu nějakou muziku . . . Uložené knihy či články si můžete teda klidně číst doma na pokračování, pak se k nim vracet (nemá cenu je mazat, zaberou hrozně málo), podtrhávat či zabarvovat (highlightovat) a podobně. Zbývající EPUB a MOBI jsou výlučně formáty jen pro knihy. Tyto knihy si můžete zakoupit na netu ty firmy (pro)dávají svoje programy, jsou teda perfekt) nebo stáhnout zdarma - s těmi je ale někdy problém. Právě proto jsem použil právě ty zdarma v mém hodnocení. Se SFingou (ve formátu PDF) či našimi knihami (v PDF) teda žádný problém nebyl. Celkově se dá říci, že pro většinu jakýchkoliv knih vystačíte se dvěma čtečkami ( jednu pro PDF, druhou pro EPUB). Jak vidíte, jen čtečka MOON čte dobře oba formáty, ale do hloubky jsem nešel. Pro PDF jsou hned tři výborné čtečky ADOBE READER, ezPDF READER a FOXIT PDF READER. Ty všechny také umož|ńují zabarvování textu (higlighting), které se pak trvale uloží do knihy. Tabulka dole má jen zkrácené názvy čteček, pod ní pak najdete názvy celé.


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 4 of 5

PROGRAM PDF EPUB TXT DOC HTML MOBI ADOBE ANO NE ? ? ? ? EBR M M M ? ? ? EZ ANO M M ? ? ? EBOOK ANO NE M ? ? ? FOXIT ANO NE ? ? ? ? MANTANO ANO M M ? ? ? MOON ANO ANO ANO ? ? ANO OFFICE M NE M ANO ANO ? PDFR ANO NE ? ? ? ? XODO M NE NE ? ? ? COOL NE ANO ANO M ? ? FBR NE ANO ANO ? ? ANO HTMLR ? ? M ? ANO ? NOTES ? ? ANO ? ? ?

PLNÉ NÁZVY ADOBE - Adobe reader EBR - Ebook reader EZ - ezPDF reader EBOOK - Ebook reader FOXIT - Foxit PDF reader MANT - Mantano reader MOON - Moon reader OFFICE - Office Suite, ta je ekvivalent Microsoft Office či Open Office (ty teda umí to, co ona). PDFR - PDF reader XODO - XODO reader COOL - Cool reader FBR - FBReader


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 5 of 5

HTMLR - HTML reader (pro netový formát) NOTES = kterýkoliv Notebook Poznámka:Všechny tyto programy lze zakoupit v Google Store. Programy na Google store jsou levné (některé i zdarma) a některé se dokonce dají sehnat i odjinut na Netu, zdarma. Naládování do tabletu jde buď via wifi - přímo (když je kupujte) , nebo uložením nejprve přes PC - ty stažené odjinud zdarma. Pokud vám wifi spojení na PC nepracuje, tablet má i zásuvku pro USB, takže i tudy lze naládovat kniha do taBletu. Nejlépe je knihy naládovat do externí memory (zásuvný miničip), do té vnitřní (internal) si uložte jen programy, aby se to nemíchalo . .

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku )


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 3

Autor : ©J.B.Hurych Název : BEAU GESTE ( též PEVNOST MRTVÝCH)

BEAU GESTE ( též PEVNOST MRTVÝCH) KNIHA: BEAU GESTE ( v češtině s názvem PEVNOST MRTVÝCH) od Percivala Ch. Wrena, vyšla několikrát anglicky (poprvé 1924) a nejméně dvakrát česky (1927 a 1976) a byla dvakrát zfilmována jako BEAU GESTE ( 1939 s Garry Cooperem a 1966 s Telly Savalasem). Percival Christopher Wren (1875 až 1941) byl anglický důstojník, který sloužil v britské dragounské kavalérii, později umístěné v Německé Východní Africe. Když mu bylo 42, zapsal se do Francouzské cizinecké legie, kde strávil nejméně 5 let, jak o tom svědčí jeho zkušenosti, tak dobře popsané v jeho knihách. Napsal 33 novel, většinou jsou to vojenské dobrodružné příběhy, z nichž nejznámější je právě BEAU GESTE.

Knihu jsem si stáhl zdarma v angličtině z web-stránky Project Gutenberg a tak si ležím v trávě a čtu si. A vzpomínám, jak jsem ji kdysi poprvé četl v češtině, když jsem si ji v šedesátých letech půjčil od kamaráda, který ji koupil v antikvariátu. Byly tam už i fotky z filmu s Garry Cooperem, pokud si dobře vzpomínám, takže to nemohlo být ani to první, ani to druhé české vydání výše uvedené, ale někde mezi (to už na netu nenajdete, proto jsem tam napsal "nejméně") . S tím jménem je to vlastně slovní hříčka: Beau Gesteje jméno

file:///C:/0Asfinga/cerven/zdroj/6246.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 3

hlavního hrdiny, ale také to znamená ve francouzštině „pěkné gesto“ a o to také v knize jde. Na druhé straně i ta „Pevnost mrtvých“ pro český překlad má své opodstatnění, protože kniha začíná právě v takové pevnosti cizinecké legie v africké Sahaře, v místech, kde Wren sloužil a které tak dobře znal. Je to dobrodružný román, ale je je to i krásná literatura. A jak tak čtu, vůně sena mi připomíná opět tu louku v Jizerských horách, kde jsem trávil prázdniny a četl knihy, které už tehdy byly dávno na indexu. Říká se, že různé vůně pracují i na paměť, v tomto případě jistě ano. Podobně jako tři bratři Gestové, i já jsem jako kluk s kamarády obdivoval vojáky z Legion Etrangere, údajně prý nejudatnější vojáky s nejtvrdším výcvikem, či spíše drezurou. Kdo se zapsal, musel si své roky (minimum bylo pět) celé odkroutit. Jak říká jejich oficír v této knize: „Z legie se neutíká - když vás nedostanou Tuaregové, dostane vás poušť a když vás nedostane poušť, dostanu vás já'“ Kniha začíná právě v té poušti, kde velitel francouzské jízdní jednotky spahiů dorazí na pomoc jedné pevnosti. Pevnost je už ale tichá, útočník nikde, jen velký počet mrtvých Tuaregů ji lemuje kolem dokola. Pevnost je ale zavřená, nikdo je nevítá a na hradbách je vidět jen mrtvé legionáře, kteří stále ještě míří na přicházející jednotku. A pak se z pevnosti ozvou výstřely . . . Děj knihy se vlastně pohybuje mezi Afrikou a jedním hrabstvím ve viktoriánské Anglii, kde tři chlapci Gestové, sirotci, vyrůstali u své tety. Scéna, kdy je nejmladší Geste při dětských hrách zasažen nábojem z dětského kanónku, a podstupuje pak operaci od nejstaršího bratra, mi připomíná i mou vlastní zkušenost. To jsme s kamarády šli střílet do přírody vzduchovkami a můj mladší brácha Petr udeřil pažbou jedné té vzduchovky o zem. Ta vystřelila a já pak musel čtvrt hodiny kapesním nožem kamarádovi Vaškovi vydlabávat brok z boku - doma se to pochopitelně nesměli dozvědět. K Vaškově cti je třeba dodat, že - jako ten chlapec z knihy - při té amatérské operaci ani


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 3

nehlesl. Kniha je plná záhad nad záhady a je neuvěřitelné, jak to vše autor spojil do jednoho příběhu a ještě dokázal podat skutečné vysvětlením té záhady. Navíc je tam i zajímavé spojení romance s tvrdým životem v legii, kde platí : „pochoduje a umírej , ale na nic se neptej . . .“ Uvedená pevnost i s celou její záhadou byla jistě hlavní důvod pro zfilmování knihy, ale řeknu vám, že ve filmu není díky akcím už moc místa pro tu správnou záhadnost. Je to tam hlavně thriller, zatímco přečtení knihy je zážitek, který potrvá déle. Samotná "pevnost mrtvých" je zřejmě příběh podle skutečné události. Jak tvrdí Wikipedie, podobnou mrtvou pevnost popsal bývalý legionář Frederick Martin ve své knize „Life in the Legion: from a soldier's point of view“ (Život v legii očima vojáka). Nu Gutenberg má ještě pár jiných knih od Wrena, už jsem si je také stáhl. Pokud si "Pevnost mrtvých" chcete přečíst v češtině, snad se dá ještě koupit v antikvariátu nebo alespoň vypůjčit ve veřejné knihovně. Z netu jsem se nedozvěděl o nějakém novějším vydání. Oba filmy lze koupit přes Amazon v angličtině (nebo že by se už prodávaly i v jejich dabované verzi?). Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku )


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 2

Autor : ©J.B.Hurych Název : OXYMORONY (8)

OXYMORONY (8) OXYMORON - (spojení dvou slov: "ostrý" a "tupý") je slovo řecké a znamená protimluv, prostě dva výrazy v jedné větě, které si odporují. Může jít i o logický paradox, který je často i humorný. Čirou náhodou také slovo OX znamená v angličtině "vůl" a slovo MORON="blbec", takže někdy nejde jen o pouhou náhodu . . .

• To, co se může hodit, to se ještě nemá vyhodit • Všichni lidé mají duši, ale jen někteří mají i ducha • Grácie byly vlastně čtyři: Aglaia - krásná, Eufrosiné - blažená, Thálie - oslavná, Demográcie - pravý opak svých sester. • Když jsem mu řekl, že je blbec, tak jsem mu vlastně udělal laskavost: beze mne by na to nikdy nepřišel. • Pořád chtěl být pozitivní, tak jsme mu začali říkat "pozitivní kretén". • Když už uzákoníte marihuanu, tak proč ne hned i blbost? Vlastně co to povídám, ta už je dávno uzákoněná, skrzevá volby, kde už ty blby pro vás předem vyberou, vy je pak už jen volíte . . . • Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne. • Politicky korektní býk je vůl. • Vybraná slova po "P" - prachy, prachy, prachy. • Proč není v letadle taky zpátečka? • Pravda nakonec zvítězí, to jen ten konec je v nedohlednu • Jak se do lesá volá, tak se ucho utrhne


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 2

• Blbost je nevyléčitelná, nemocný se totiž cítí úplně zdravý.

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 3

Autor : ©J.B.Hurych ROK VE ZNAMENÍ OPICE (díl 3.)

Letos 8.února se začal čínský nový rok, tentokrát ve znamení opice. Astrologický kalendář tvrdí, že tento rok nám přinese to, co je u opice dobře známo - abych teda citoval, má to být "dynamika, vzrušení, inteligence a všestrannost". Mám- li soudit podle roku minulého, tj. roku kozy, "klidné a obětavé " ( který nám přinesl všecko, jen ne ten klid a obětavost) , bude tento rok 2016 - abych parafrázoval - spíš rokem "dynamitu, nerváků, chytračení a všestranné blbosti". . . ROK VE ZNAMENÍ OPICE (díl 3.) Tak jsem se nedávno dočetl, že opice také mají nějaké náboženství a hned jsem usoudil, že to napsal někdo, kdo je a) opice, nebo b) rozuní opičí řeči, nebo c) je platonický přítel opic Jako by nestačilo, že tu máme plno ideologií, které se tváří jako náboženství, ale dělají politiku. K čemu potřebují zrovna opice religii, to už ale ten "objevitel" bohužel nevysvětlil. My lidé potřebujeme náboženství hlavně k tomu, abychom se nebáli smrti - protože to slibuje, že"budeme žít i po smrti" . Ideologií se náboženství stalo, když se přidala pravidla, jak máme žít tady, teda abychom se pak dostali tam. Jeden by myslel, že na to stačí umřít, ale ne,ne, ten svět tam je totiž dvojí: nebe a peklo. Původní náboženská pravidla byla celkem rozumná, jako "Nepokradeš" nebo "Nezabiješ", ale pak se ukázalo, že to nebude pracovat - kdyby se nekradlo, nemohl by nikdo zbohatnout a kdyby se nezabíjelo, nebyly by války, kde se to bohatství pak krade ve velkém.


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 3

Můj děda Jan za Rakouska bojoval v Itálii (ne že by chtěl, oni se ho neptali :-) a jejich kanóny jim tehdy požehnala dokonce Jeho Eminence arcibiskup - rakouský, samozřejmě. Jenže ty italské kanóny zase požehnala Jeho Excellence kardinál - italský, jak jinak. A tak se stalo, že Rakušani prohráli, inu vyšší šarěe má jistě k bohu blíž. V bitvě u Piavy se dokonce 20 tisíc rakouských vojáků utopilo ve vlnách té neblaze proslulé řeky . . . Jenže ve svatých knihách najdeš jen ono "nezabiješ" a tak se obě strany přesto vesele zabíjejí dál, takže to vypadalo, jako že každá strana má na to povolení od svého boha. Řekové to dokonce měli tak zařízeno, že jejich bozi také bojovali mezi sebou, tu pro toho či onoho řeckého velitele . A ani v Římě už neplatilo to jejich známé "Co je dovoleno Bohu, není dovoleno volu" . Ostatně na válečném poli už boha od vola nerozeznáš. Ovšem od volů není daleko k opicím a tak je možné, že to náboženství získal člověk už když se pomalu vyvíjel z opice na člověka a pak dokonce i zpět na vola. Říkalo se, že lidé se liší od zvířat jen kulturou a válkami. Dnes by se teda řeklo multikulturou . . .

Ale zpět k opicím: badatelka, Dian Fossey, se rozhodla žít mezi gorilama, když poznala, jaká jsou to chytrá stvoření a snažila se je i chránit před pytláky. Žila tam asi 18 let a hodně se s nimi sblížila, ale zato s pytláky už ne. Když jí pytláci zabili její oblíbenou gorilu, zahájila velkou kampaň proti pytláctví a za záchranu goril. Později o tom napsala i knihu (Gorily v mlze, 1983). Zprvu se sice nemohla s gorilami sblížit, ale později, když začala napodobovat jejich pohyby a zvuky - a vesele s nimi chroustala místní odrůdu celeru - se stali přáteli. Jak bychom dnes řekli, přizpůsobila se. V roce 1985 ji nalezli v jejím bungalovu ubitou kyji, obličej rozseknutý mačetou. Její vrah či vrazi se nikdy nenašli. file:///C:/0Asfinga/cerven/6248.htm

8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 3

V roce 1988 natočili podle její knihy stejnojmenný film. V hlavní roli hrála Sigurney Weaver, která za svůj výborný herecký výkon dostala Oskara. Také producenti na filmu vydělali pěkné prachy, zatímco pokud vím - gorily, které ve filmu také hrály, dostali jen pár banánů . . .

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 1 of 4

Autor : ©J.B.Hurych MILENA NEPLATÍ

Byli jsme kdysi, teda my studenti z Techniky, o prázdninách na praxi v jednom valašském městě, jméno utajím - proč, to poznáte z textu . . . MILENA NEPLATÍ Byla by to bývala nádherná dovolená - blízko byla řeka, hory, stráně plné lesních jahod a Valaši jsou hrozně hodní lidé. A samozřejmě i Valašky – jen nechápu, proč se tak nazývají i jejich hole, pardon, sekerky. Jenže my museli chodit do práce a tak se náš společenský život rozbíhal jaksi pomalu, jen po večerech. Pravda, práce to byla spíše studijní - dali nám ke čtení archivy, nějaké úkolové dokumenty, výkresy, manuály a tak podobně. Měli jsme pochopitelně i pracovní přestávky, svačiny a obědy - to jsme chodili dírou v plotě ven do pole, do trávy. Byly tam takové kopečky, mezi ně jsme se schovali a debatovali. Defakto jsme se tam ulejvali z práce, protože jsme si ty přestávky všelijak protahovali. No a ulejvání se tehdy říkalo po ruském vzoru "bulání“, tak jsem to místo nazvali "bulátko". A stávali jsme se víc a víc neopatrní, aniž jsme si to plně uvědomovali. Po obědě, po kterém jsme se opět šli "zašít" do "bulátka ", si tam něteří i pospali , jinak řečeno "dáchli", jsme se nějakou dobu před hodinou odchodu vrátili a ve vrátnici jsme si při odchodu "píchlí" - nu ano, měli jsme píchačky, co jste si mysleli ? - a procházelo nám to celkem dobře.


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 2 of 4

Ty karty na píchání jsme dostávali jednu na týden, ale pak nám je najednou přestali dávat a my jsme jim to ani neoznámili a tak jsme ty poslední dva týdny praxe prostě nepíchali, příchod ani odchod. Mysleli jsme, že nám to projde - do práce jsme přece chodili, tak co. Ale když nám z osobního oznámili, abychom odevzdali před konečným odchodem vše, co jsme vyfasovali, i měřící přístroje a odpíchnuté píchačky, najednou se v nás objevilo něco, co by se dost přesně dalo nazvat strach. Musíme jim přece říct pravdu, napadlo nás a i když to byla trochu jejich vina, my jsme si měli o ty píchačky přece jen zažádat. Takhle jsme neměli důkaz, že jsme tam vůbec na té praxi celou tu dobu byli a protože účast na praxi byla povinná - byla totiž pro zápočet - následky v Praze na fakultě by byly dost zlé. Kdyby nám to neuznali, museli bychom asi rok počkat a jet za rok znovu na Moravu a "oddělat“ si to ještě jednou. Co když řeknou, že nás tu za ty poslední dva týdny vůbec neviděli? Dokonce nás totiž ani nikdo nekontroloval! Pravda, nikdo z nás se neulil nikdy na celý den, my jsme jen chodili "bulat", ale už to stačilo a potvrzení praxe by nám mohli odmítnout, ne? Sešli jsme se v bulátku a dělali vážné rozhodnutí. Po hodině živé debaty jsme dohodli, že musíme něco dělat, ale nikdo nevěděl přesně co – přiznat jen tak pravdu, to bylo riskantnější než nedělat nic. A nedělat nic, to také nešlo, v Praze by pak už bylo pozdě. Pak jsem dostal nápad. "Hoši," povídám, „já to zařídím. Já se trochu znám z jednou slečnou z osobního, já jí to důvěrně řeknu, požádám o pomoc a ona to zařídí, to se vsaďte," prohlásil jsem, to ještě než jsem si uvědomil, jakou zodpovědnost na sebe beru. Kluci se sice pošklebovali, ptali se hned "Jen trochu ji znáš, jo? A jak trochu?" a "Jak se jmenuje?"


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 3 of 4

Tak jsem jim řekl, že Alena a vytahoval jsem se, že ji mám vlastně omotanou kolem prstu. Dál se neptali, byli rádi, že jsem to vzal na sebe. Můj plán byl prostý: pozvu Alenu na sobotní tancovačku, no a tam se i popíjí a až bude dobře naladěná, tak jí to řeknu a poprosím, aby to nějak zařídila. Také jsem jí hned pozval s tím, že jí musím něco důležitého říct. Přišla tam, zatancovali jsme si, popili vínko a byla pak ke mně moc milá. Když jsme jí vylíčil náš problém, řekla mi, abych se nebál, že z toho průšvih nebude, že ona se o to postará. A pořád se nějak divně smála a dokonce mě na rozloučenou sama první políbila, což nikdy předtím neudělala. To byla zrovna sobota, kluci byli na víkend pryč a tak jsem musel čekat až do pondělí, abych jim tu radostnou zprávu sdělil. Už jsem se ani nemohl dočkat. Pochopitelně jsme se hned o přestávce sešli v bulátku a kluci na mě, cože a jak to bylo a podobně. „Je to zařízený, hoši, všecko jsem Alence řekl a slíbila, že to zařídí,“ vychloubal jsem se. A pak to přišlo. „A nebyla to náhodou Milena?“ zeptal se Luboš. „Jaká Milena?“ ptám se já. „No Alena má totiž dvojče, Milenu, a ty jsi s ní vole v sobotu tančil a všecko si jí vykecal. Ona to řekla sestře a teď už to ví celá fabrika, ty koni.“ „Zatracená Alena!“ zařval sem zoufale. A najednou jsem pochopil: “No já jí vzkázal, že jí musím říct něco důležitýho a ona tam z opatrnosti radši poslala svou sestru! Ta zmije! A já to blbec vůbec nepoznal!“ „Jo, jo,“ povídá Luboš. "To se stává, ale zmýlená neplatí. Vlastně v tvém případě by se dalo říct 'Milena neplatí', haha."


8. 6. 2016

E=NIGMA

Page 4 of 4

Kluci si to hned přivlastnili a řvali: „Jo, jo, Milena neplatí, Milena neplatí!“ A ještě se blbci tomu pořád chechtali, ale já už prožíval hloubku té hrůzy. “Ale co bude s náma?“ zeptal jsem se a hlas mi přeskakoval, ale na to mi už neuměl nikdo odpovědět. A i ten smích je najednou přešel . . . Ještě než skončila směna, kterou jsme poprvé my všichni absolvovali na sto procent, si mě zavolal vedoucí z osobního a povídá: „Tak Milena neplatí, co? No ušili to dcérky na těba pěkně a tys jim ešče jako hlúpý všecko vypověděl. Tak abys věděl – odmlčel se, aby zvýšil napětí – my vám z toho problém dělat nebudeme. Už proto, že 'Milena neplatí', " dodal a pak už se jen řechtal. Inu Valaši jsou milí lidé, ale na Valašky si radši dávejte pozor . . . . Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku


8. 6. 2016

BULLETIN SF-INGY. Aktualizace 11 června Naše adresa je:

Recommend Documents