Bullet
N
srpen 2014
PORADNY PRO INTEGRACI
Ázerbajdžán KOLEM SVĚTA
Jan Kubíček ROZHOVOR
Clean up the World 2014!
www.p-p-i.cz
+
https://www.facebook.com/Poradnaprointegraci
VIETFEST
VI ET FE ST
Editoriál Slovo na úvod Kdekoli zasejeme sny, vykvetou růže, měl prohlásit francouzský prozaik Claude Aveline. Není důležité, jestli byl, či nebyl autorem uvedených slov, důležitější je samozřejmě jejich obsah. Poselství, které – jak jsem přesvědčena – vystihuje i podstatu imigrace. Po komunistickém puči v roce 1948 i o dvacet a více let později zasévali statisíce Čechů a Slováků po celém světě své sny. Samozřejmě, ze všech růže nevykvetly. Často by byl určitě na místě spíše postesk, který Karlu IV. přisoudil Jan Neruda: „Jsem přesvědčen, když broskve vsadím, že sčesám trpké trnky z nich, a chceš-li sklidit pustý smích, zde růže sázet radím…“ Na druhou stranu těch opravdových kvetoucích růží bylo dozajista dost. Potvrdily by vám to i státy, které emigranty z Československa od nás přijímaly a integrovaly, aby posléze těžily z jejich přínosu. K těmto zemím jsme se po sametové revoluci přiřadili i my. Už téměř čtvrtstoletí zasévají u nás své sny lidé z řady nedemokratických států a růží, jež z nich vykvétají, je k naší radosti čím dál více. A nejen k naší radosti, ale i ku prospěchu. Hodně inspirativního čtení přeje
MONIKA KORÁBOVÁ
Ředitelka Poradny pro integraci
Bullet
N
PORADNY PRO INTEGRACI
Vydává:
Poradna pro integraci Opletalova 6, vstup pasáží Opletalka 110 00 Praha 1
Email:
[email protected]
Editor: Jakub Bureš
Korektura: Adéla Stiborová
Redakce:
Grafika: Petr Tarant Email:
[email protected]
Jakub Bureš Veronika Tymová Radka Matyásková Barbora Eisová
Obálka: fr.wikipedia.org
3
Obsah
ÁZERBAJDŽÁN
Jan Kubíček
N o v i n k y Veroniky Tymové ze světa očima fundraiserky PPI
Jan Kubíček již řadu let patří mezi známé tváře Poradny pro integraci, kde pracuje téměř od začátku.
NOVINKY z projektů PPI projekty EUF Nigerijské město Jos je České republice blíže, než se zdá!; Izolovaná Severní Korea na fotografiích NASA!; Byl zveřejněn žebříček nejméně navštěvovaných zemí světa
Novinky z Poradny
Poradna pro integraci pomáhá malým mongolským dvojčatům!; Poradna uvedla do provozu nový web s názvem Férový zaměstnavatel; Poradna učí český jazyk už i v Nymburku a Berouně!
Již od července 2013 poskytujeme v rámci projektů financovaných z Evropského uprchlického fondu (Otevřete dveře V. a Adaptace v novém domově V.) své služby nejen lidem s uděleným azylem ale také těm, kterým byla v ČR udělena mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany – tzv. „doplňkáři“. V zemi jako je Ázerbájdžán se člověk z Evropy naučí obrovské trpělivosti, anebo zešílí. Proto se mě asi každý nejdřív zeptá „Proč jsi strávila dva roky zrovna v Ázerbájdžánu??!!“ Upřímně jsem tuhle otázku nikdy nechápala, ale pro účely tohoto článku jsem se nad tím trochu zamyslela. Odpověď je jednoduchá – Proč ne?
10
4
Alisher Chorriev Pan Alisher Chorriev pracuje jako masér v salóně Vestalka, který kromě profesionálních masáží nabízí také například kosmetické a kadeřnické služby.
Benefice na pomoc zadluženým MONGOLSKÝM DVOJČÁTKŮM!
Ústecká pobočka Poradny pro integraci se rozhodla pomoci nejen mongolským dvojčátkům, ale také svému zdraví.
CLEAN UP THE WORLD
2014!
Je dobrým zvykem, že zaměstnanci a klienti neziskové organizace Poradna pro integraci nejsou zcela lhostejní ke svému okolí.
5
Co nového ve světě
Byl zveřejněn žebříček nejméně navštěvovaných zemí světa
Nigerijské město Jos je České republice blíže, než se zdá!
Každý z nás by asi dokázal vyjmenovat země, do kterých turisté jezdí nejčastěji. Spojené státy, Francie, Thajsko, či Mexiko. Přemýšleli jste však, která země na světě je naopak turisty nejvíce přehlížena? Žebříček je ponejvíce sestaven ze zemí, které jsou z různých důvodů nebezpečné. Velká část se však do žebříčku dostala například jen proto, že je téměř nemožné se na to či které místo jakkoliv dostat. V žebříčku 25ti nejméně turisticky vytěžovaných zemí je překvapivě také jeden západoevropský stát, a to Lichtenštejnsko. Lichtenštejnské cestovní kanceláře doplácí zejména na absenci vlastního letiště v malé zemičce.
Amatérský divadelní soubor Jos Repertory Theatre nastudoval již druhou českou divadelní hru. Již před rokem tento soubor nastudoval Havlovu Audienci, před nedávnem se jako jeden z mála zahraničních souborů úspěšně pokusil nastudovat Cimrmanovu legendární hru Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Takzvaný cimrmanovský humor je přitom poměrně špatně přenositelný do jiných, než českých podmínek. I navzdory velmi specifickému naturelu hry měl soubor podle všeho velký úspěch. Soubor pochází z hlavního města federálního státu Plateau State Jos, které je nechvalně proslulé napnutými mezilidskými vztahy.
Další země v žebříčku příliš nepřekvapí: Afghánistán, Libye, Severní Korea, či Somálsko nejsou zrovna místa, která by byla běžným turistou vyhledávána, neboť patří k oblastem velmi nebezpečným a k turistům často velmi nepřívětivým. Nejčastěji jsou však v žebříčku zastoupeny, světe div se, tropické ostrovní ráje. Tato místa patří k velmi bezpečným a krásným, těžko zde však budete hledat jakoukoliv infrastrukturu, luxusní hotely, či časté letecké spojení se zbytkem světa. Celému žebříčku vévodí ostrovní ministáteček Nauru, který se nachází v Tichém oceánu.
Izolovaná Severní Korea na fotografiích NASA! V kontextu předchozího článku nikoho asi příliš nepřekvapí fakt, který vyplynul z nedávno zveřejněných fotografií amerického národního úřadu pro letectví a kosmonautiku Spojených států – NASA. Z vesmíru je patrné, že v Severní Koreji nevládnou zrovna nejpříznivější životní podmínky. V hustě zalidněné jihovýchodní Asii je rozdíl patrný o to více. Ze snímku je patrné, že je zdejší elektrifikace na velmi nízké úrovni. Další zajímavostí je pohyb letadel ve stejné oblasti, ze snímku z radaru je patrné, kde v Asii na letadlo skutečně nenarazíte. Do hlavního města severní Koreje Pchjongjangu se v současné době létá jen z Vladivostoku (2x týdně) a z Pekingu (5x týdně), nejvíce lidí však cestuje prostřednictvím vlakového spojení z Moskvy, či z Pekingu.
6
7
Novinky z Poradny
Poradna učí český jazyk už i v Nymburku a Berouně! Poradna pro integraci pod křídly projektu „Legální a kvalifikovaná práce ve středočeském kraji“ zahájila výuku českého jazyka pro cizince nejprve v Nymburku a poté i v Berouně. Kurzy mají u cizinců úspěch, v obou městech hodiny navštěvuje více než 30 cizinců. Kromě těchto kurzů projekt zorganizoval také několik kurzů pracovního minima pro cizince pod vedením právníků Poradny pro integraci. Tyto kurzy navštívilo 20 cizinců.
Poradna pro integraci pomáhá malým mongolským dvojčatům! Ústecká pobočka Poradny pro integraci se rozhodla pomoci nejen mongolským dvojčátkům, ale také svému zdraví. Mongolská rodina se dostala do vážných problémů poté, co se čerstvě po porodu jejich dvojčat objevily vážné potíže a k zachování zdraví obou dětí bylo třeba speciální péče, které však stála obrovské množství peněz. Více informací naleznete v článku na str 20.
Proběhl historicky první Vietfest! Poradna pro integraci ve spolupráci s restaurací Pho Original a blogem Viet Food Friends uspořádala historicky první Vietfest. O Vietfest byl takový zájem, že se kapacita musela hned ztrojnásobit a proběhly tři regulérní „běhy“. Návštěvníci Vietfestu ochutnali degustační menu složené z tradičních vietnamských pokrmů, dozvěděli se o tradicích a pravidlech vietnamského stolování a někteří se dokonce naučili jíst i hůlkami.
Poradna uvedla do provozu nový web s názvem Férový zaměstnavatel V rámci projektu OPPA byl uveden do provozu nový web týkající se férového zaměstnávání cizinců v České republice. Poradna pro integraci prostřednictvím tohoto webu uděluje titul „Férový zaměstnavatel“ všem zaměstnavatelům, kteří splňují takzvané Standardy férového zaměstnavatele. Tyto standardy a další informace naleznete na webu www.ferovyzamestnavatel.cz
8
9
K
dyž se mě kolega Jakub zeptal, jestli bych nenapsala o svých zážitcích ze studia v Ázerbájdžánu, vůbec jsem nechápala, proč by ho něco takového mohlo zajímat. Abych to vyjasnila, po dvou letech v jakékoli zemi se i ten nejpodivnější zvyk zdá jako všední událost. Jako třeba když na nás při výstupu na horu „vybafnul“ mladý voják s AK47 přes rameno a oznámil nám, že „tamtudy to jde, ale jestli půjdeme druhým směrem k lesu, tak nás bude muset zastřelit“, nebo když vláda vyhlásila inflaci a přes noc vše zdražilo o 50%.
Ázerbajdžán zdroj obrázku: www.junglekey.fr
S Poradnou kolem světa
Ázerbájdžán
Tato ázerbájdžánská vlastnost je všudypřítomná a ukázala se být kamenem úrazu mých četných neúspěšných interakcí s Ázerbájdžánci. Dům, ve kterém jsem bydlela spolu se svými spolubydlícími Olinkou z Mexika (ne, neměla žádné české kořeny) a Nelly z Keni, vypadal z vnějšku jako krásně udržovaná stavba z přelomu století, uvnitř ale všude trčely dráty (většina pod napětím) a trubky, omítka se loupala a v podloubí se válely stříkačky narkomanů, kteří v Ázerbájdžánu oficiálně neexistují. Byt byl pak luxusně vybavený a nově renovovaný, ale tři dny v týdnu jsme neměly tekoucí vodu ani elektřinu. Na určité nepohodlí jsem byla zvyklá ze svých předchozích cest, ale vyrovnávám se s ním mnohem lépe, když jsem na ně připravená. Po několika týdnech mého pobytu jsem zjistila jak velký je rozdíl mezi hlavním městem Baku a jeho zbytkem země.
zdroj obrázku: Majid Hashemi na webu Fivehundredpx
očima fundraiserky PPI Veroniky Tymové V zemi jako je Ázerbájdžán se člověk z Evropy naučí obrovské trpělivosti, anebo zešílí. Proto se mě asi každý nejdřív zeptá „Proč jsi strávila dva roky zrovna v Ázerbájdžánu??!!“ Upřímně jsem tuhle otázku nikdy nechápala, ale pro účely tohoto článku jsem se nad tím trochu zamyslela. Odpověď je jednoduchá – Proč ne? Přijímací proces na Ázerbájdžánskou Diplomatickou Akademii (ADA) trval tři měsíce a ani na chvíli jsem se nepozastavila nad tím, že v této zemi strávím nadcházející dva roky života. Poprvé jsem si to uvědomila při přestupu v Litevské Rize na cestě do Baku. Když jsme přistáli ve dvě ráno v Baku na letišti, přivítal mě horký těžký vzduch a ázerbájdžánský řidič, kterého pro mě
Baku mělo být výstavní skříní Ázerbá-
poslala ADA, aby mě odvezl do mého nového domova. Vzhledem k tomu, že moje zavazadlo nedorazilo, jsme spolu na letiště a zpět jeli ještě dvakrát.
jdžánu; v době, kdy jsem do země přijela, panoval ve městě stavební boom jako nikdy před tím. Začala vznikat nová nákupní i administrativní centra, obytné domy, které se tyčily i 14 pater vysoko. Bohužel ale Baku v té době nemělo žádný urbanistický plán (upřímně si nejsem vědoma, jestli nějaký má dnes) a stavby vznikaly bez řádu a tak nějak „na divoko“. Nejednou se stalo, že se započatá stavba musela zrušit a strhnout, protože se např. začala kvůli špatnému umístění propadat do tunelu metra. Na druhou stranu se díky této stavební vlně začaly opravovat chátrající historické budovy a starší část města se postupně stala oázou krásy v jinak industriálním městě. Na druhou stranu západ a obzvláště severozápad země se nemohl více lišit od prašného, těžbou poznamenaného Baku. Tato část země je převážně zemědělská s minimem průmyslu. Výlety do Sheki a Zaqataly byly ty nekrásnější zážitky, které jsem si z Ázerbájdžánu přivezla. Tolik odstínů zelené a modré jsem snad na žádném jiném místě neviděla.
Ázerbájdžán se řadí mezi rozvojové země, proto mě při cestě z letiště překvapilo množství honosných, luxusních staveb. Cesta z letiště do města navíc měla být lemovaná ropnými poli a těžebními věžemi, ale ničeho takového jsem si nevšimla. Vysvětlení se ukázalo být prosté a typicky ázerbájdžánské: kolem silnice spojující letiště a hlavní město byly vystavěny stěny zabraňující pohledu na těžbou zničenou krajinu. Údajně stěny byly vystavěny proto, aby se prezident Aliyev nemusel dívat na chudobu, která obklopuje Baku při svých služebních cestách.
Lidé na venkově jsou otevřenější a přátelštější než v Baku, i když k blízkovýchodní pohostinnosti mají dost daleko. Co jsem ale obzvlášť ocenila, bylo jejich
12
13
zdroj obrázku: Guzel AbdulQadir Islam-Peace na webu pinterest.com
zdroj obrázku: hqdesktop.net
přímé jednání a upřímný zájem, popřípadě nezájem, o to, co říkáte. Pokud se mě taxikář zeptal odkud jsem, bylo to proto, že ho to prostě zajímalo a ne proto, že tajně doufal, že pocházím z nějaké západní země a on toho mohl nějakým způsobem využít. A když už jsme u taxíků – taxíkem kamkoli, kdykoli. Co mě velmi překvapilo, navzdory neuvěřitelné přírodě, Ázerbájdžánci nejsou moc outdoorový národ, takže je možné si zajet taxíkem až pod kopec a někdy až na kopec, pokud to stařičké auto zvládne. Když jsme s přáteli oznámili místním, že jako správní evropští dobrodruzi jdeme do hor a budeme tam chodit celý víkend pěšky, klidně jsme jim taky mohli říct, že obvykle chodíme po rukou, abychom si neošoupali boty a tvářili by se stejně. Ázerbajdžánské hory jsou úžasné a nikdy nevíte na koho a na co v nich narazíte. Jak už jsem avizovala v úvodu článku, může to být voják s dobrou radou, ale třeba také pár volně se potulujících oslíků nebo stará opuštěná Lada. V těchto chvílích člověk reálně zvažuje zásah vyšší moci. Jak se tento dopravní prostředek mohl dostat na jinak nepřístupné místo? Hádanka s Ladou je pro mě o to větší záhadou, když mi onen voják vyprávěl, že jim na jejich horská stanoviště dopravují zásoby na koních. Zkrátka, pro Evropana je ázerbájdžánský venkov jiný svět, naštěstí je to svět velmi zábavný (nemluvě o ázerbájdžánské kuchyni!) a učit se v něm orientovat je poměrně snadné.
remcání nad tamějšími poměry. Chtěla bych proto na závěr poznamenat, že strávit v této neuvěřitelné zemi dva roky bylo mé rozhodnutí, které jsem mohla kdykoli zvrátit. Neudělala jsem to, protože, ač byl život v Ázerbájdžánu mnohdy těžký a frustrující, byl to také obohacující, úžasný zážitek, který mě ovlivnil na zbytek mého života. Doporučila bych Ázerbájdžán k návštěvě? Rozhodně ano, ale jen těm, kteří umí hledat krásu pod povrchem a mají velkou psychickou a fyzickou výdrž. Veronika Tymová
Možná můj krátký článek o Ázerbájdžánu vyzněl poněkud negativně, nebo jako zdroj obrázku: http://flicker.com
14
15
Představujeme
S Janem Kubíčkem o začátcích Poradny v Ústí nad Labem a Barevné planetě Jan Kubíček již řadu let patří mezi známé tváře Poradny pro integraci, kde pracuje téměř od začátku. Z pozice komunitního pracovníka se vypracoval až na ředitele komunitního centra Poradny v Ústí nad Labem. Je také ředitelem multikulturního festivalu Barevná planeta, který se již po 15. odehraje v Ústí nad Labem právě pod taktovkou Poradny pro integraci. S Honzou jsme se bavili nejen o začátcích Barevné planety, ale také o začátcích samotného komunitního centra v Ústí nad Labem. Honzo, jak dlouho v Poradně působíš a co přesně děláš? Jsem tu od roku 1998 nebo 1999, ani už nevím. Nejdřív jsem byl v Poradně na civilní službě a pak jsem zde začal pracovat. Byl jsem tu zřejmě první komunitní pracovník. Tehdy jsme tu zakládali komunitní centrum, klienti chtěli i něco jiného, než sociální a právní služby. Jak vypadaly začátky Poradny v Ústí nad Labem? Bylo to hrozně krásný. První pobočku jsme tu zakládali vlastně v bytě 2+1, někdy v roce 1999. Bylo to něco nového. Věnovali jsme se hlavně azylantům. Následně jsme založili komunitní centrum a mohli jsme se věnovat i ostatním, ne jen azylantům. Poté jsme se přestěhovali do většího prostoru. Je dobré říci, že jsme založili první komunitní centrum v České republice.
Co považuješ za největší úspěchy ústecké pobočky? To, jak funguje. To, co se tu děje, že nás klienti mají rádi a to, že o nás, i díky našim akcím, lidé vědí. Ta pozitiva a chvála musí jít hlavně od klientů, ne od nás, ale to se myslím docela daří. Vzpomínáš si ještě na začátky největší ústecké akce Poradny – na Barevnou planetu? První barevná planeta se jmenovala „Jako doma“, odehrávala se totiž v klubu Domov. Nejdřív jsme mysleli, že to bude charitativní akce, pak jsme to ale přehodnotili a vykrystalizovalo to až do dnešní podoby. V tuhle chvíli chystáme už 15. ročník. Vždy nám chodil plný klub, 700-800 lidí. Po letech se nám zdálo, že chodí stále stejní lidé, se podobným smýšlením a s tím, že integraci podporují. Dělat další ročníky jenom pro tyto lidi by nemělo takový smysl, chtěli jsme povědomí o integraci a věcech kolem ní rozšířit i mezi další lidi. Rozhodli jsme se tedy, že Barevka bude open air, partnerům a sponzorům se ten nápad líbil, takže tomu už nic nebránilo.
Kdybys měl možnost vybrat si jakoukoliv kapelu na světě, kterou bys na Barevné planetě následně představil, kdo by to byl? (bez přemýšlení) Manu Chao. Ta kapela se mi líbí dlouho, texty, hudba, filosofie. Věčná revolta, to se mi líbí.
důležité, protože to posiluje vzájemnou důvěru mezi cizinci a majoritou. Jakub Bureš
Co bys prozradil o blížící se Barevné planetě? Jako vždy se budeme snažit spolupracovat s cizinci v České republice, kteří působí v kultuře a propojit je třeba s českými hudebními a tanečními formacemi. Chceme opět představit nějaké divadlo, bude toho opět docela dost.
Jaké největší hvězdy na Barevné planetě hráli? Jmenoval bych třeba kapelu Dubioza kolektiv, která tu odehrála snad svůj první koncert v České republice. Zažili jsme úplné začátky United Flavour. Jmenovat můžeme Tonyu Graves, ale je toho opravdu hodně, snad všichni interpreti, kteří mají něco společného s world music jsme tu už měli.
Na jaké další akce, kromě Barevné planety, bys veřejnost pozval? Opět chystáme spoustu workshopů, úspěšné jsou například gastronomické workshopy, taneční, nebo hraní na bubínky. Chceme pracovat s místními komunitami, poznávat jejich zvyky a tradice, to je velmi
16
17
Rozhovor
Novinky
Alisher Chorriev
Novinky z projektů Poradny pro integraci – projekty EUF Již od července 2013 poskytujeme v rámci projektů financovaných z Evropského uprchlického fondu (Otevřete dveře V. a Adaptace v novém domově V.) své služby nejen lidem s uděleným azylem, ale také těm, kterým byla v ČR udělena mezinárodní ochrana formou doplňkové ochrany – tzv. „doplňkáři“. Doplňkáři mohou díky rozhodnutí Ministerstva vnitra od ledna 2014 nově využít podpory ze Státního integračního programu (SIP) v oblasti bydlení. Tuto možnost mohli doposud (do prosince 2013) využívat jen azylanti. Vstřícný krok ze strany Ministerstva vnitra se v Poradně pro integraci projevil ve zvýšeném zájmu klientů s doplňkovou ochranou o informace, jak tuto podporu získat. Zaznamenali jsme hlavně velký zájem o podporu formou var. I (jedná se o možnost získat byt přímo od obce, přičemž dotace z MV dokáže snížit nájem v rámci Prahy například až na 6000Kč za byt velikosti 2+1). Poněkud menší zájem projevovali naši klienti o var. II A (zde se jedná o příspěvek na úhradu čistého nájemného v bytě, pronajatém od soukromého majitele. Tento příspěvek na nájem činí 4 až 5 tis. na rodinu měsíčně). Toto je zapříčiněno hlavně náročností administrativy, která se k vyřízení příspěvku váže. Méně oblíbená je tato varianta také díky tomu, že příspěvky nechodí pravidelně a každý rok musí klienti čekat minimálně do března, než přijde první platba od Ministerstva vnitra. Překážkou je i jistá nevůle majitelů bytů, kteří se musí společně s klienty zapojit do poměrně komplikovaného a zdlouhavého procesu vyřízení dotace. Od července 2013 také nově nabízíme kli-
entům z řad azylantů a osob s udělenou doplňkovou ochranou možnost získání příspěvku na úhradu rekvalifikačního nebo kvalifikačního kurzu. Tato aktivita má za cíl zvýšit klientovu uplatnitelnost na trhu práce. Našim klientům jsme již takto přispěli na úhradu kurzu autoškoly, PC kurzů nebo rekvalifikace v oboru masérství. Za všechny klienty nám sociální pracovnice z PPI sdělila jeden dobrý příklad z praxe: „Náš klient se dlouhou dobu snažil získat místo na pozici maséra a absolvoval několik přijímacích pohovorů, které nedopadly dobře. Díky tomu, že přislíbil další vzdělávání v oboru, nakonec získal místo v masérském salonu Vestalka v Hotelu Union. Nyní se chystá na kurz Thajských masáží a kurz diagnostiky pohybového ústrojí.“. S projektem Otevřete dveře plynule navážeme i letos dalším, tentokrát v pořadí již šestým projektem, který začíná opět v červenci. Nadále budeme podporovat klienty v hledání vhodného bydlení a zajišťovat jim asistenci při vyhledávání bytů, oslovování obcí, kontrolu nájemních smluv a především pomoc při získávání dotací z Ministerstva vnitra. V neposlední řadě je třeba dodat, že naše projekty na pomoc uprchlíkům jsou financovány z Evropského uprchlického fondu. Barbora Eisová, Radka Matyásková
Pan Alisher Chorriev pracuje jako masér v salóně Vestalka, který kromě profesionálních masáží nabízí také například kosmetické a kadeřnické služby. Pan Alischer má za sebou několik rekvalifikačních masérských kurzů a dlouholetou praxi v tomto oboru. V salónu Vestalka pracuje od dubna 2014 a je součástí projektu Podpora legálního a kvalifikovaného zaměstnání cízinců v Praze v operačním programu Praha Adaptabilita (OPPA). Z tohoto projektu zároveň čerpá podporu De Minimis. Podpora De Minimis částečně hradí zaměstnavatelům mzdové náklady po dobu 4 měsíců a je platná po uzavření nové a řádně sepsané pracovní smlouvy a dohodě o podpoře De Minimis. http://salon-vestalka.cz/ Dobrý den, můžete nám pro začátek říci něco o sobě? Odkud jste, jak jste dlouho v České republice atd.? Jmenuji se Alisher Chorriev. Pocházím z Uzbekistánu, národnost mám turkmenskou, žiju v České republice už 8 let. Oženil jsem se tu, moje žena je Ukrajinka a jmenuje se Kateřina. Začal jsem pracovat jako masér poté, co jsem ukončil kurz zdravotní masáže a nějaké další specializované kurzy v oboru. Jak jste se dozvěděl o Poradně pro integraci? Když jsem se dostal do situace, kdy jsem potřeboval pomoci, navštívil jsem několik různých poraden se sociálním zaměřením,
18
málo které však skutečně fungují a snaží se pomoci. Nakonec jsem skončil zde v Poradně u paní Červeňové. V čem vám Poradna pro integraci pomohla? Zpočátku mi pomohla domluvit ty masérské kurzy, Mária vše obvolala, dále mi pomohla s úřady práce, vyplnit veškeré papíry atd. Jaké jsou vaše předchozí zkušenosti s hledáním práce v České republice? Hledal jsem dlouho práci, málo kdo chce legálně zaměstnávat, platit daně a další věci, byl problém nalézt práci se smlouvou, se zárukami. Člověk je pak nucen pracovat na černo, to jsem ale nechtěl. Práci se mi podařilo získat s pomocí sociální pracovnice Márie Červeňové v kosmetickém a masérském salónu Vestalka. Označil byste vašeho zaměstnavatele za férového a případně proč? Šéfové jsou Rusové a chovají se ke mně dobře, jsem spokojený, nenapadají mě žádné problémy. Co byste doporučil cizincům v podobné situaci, tedy cizincům, kteří hledají zaměstnání v České republice? Práce se tu hledá hodně těžko, spíš bych cizincům doporučil pracovat na živnostenský list, se zaměstnáním je tu problém, myslím, že i jinde v EU je to podobné. Jakub Bureš
19
Tomuto kroku předcházelo velké loučení s dcerou Anunji, která za nimi přijíždí až o 4 roky později, kdy už rodiče mají stabilní práci a bydlení. Překonat jazykovou bariéru se jim ještě zcela nepodařilo, ale s příchodem dcery se vše zlepšilo. Dcera nastoupila na základní školu, rychle se naučila česky a dosahuje výborných studijních výsledků.
Benefice Na pomoc zadluženým mongolským dvojčátkům! V neděli 13. dubna pořádala v Ústí nad Labem Poradna pro integraci ve spolupráci se Sportcentrem Sluneta Ústí nad Labem a Fitness by Věra benefiční sportovní akci s názvem Sportem pro dobrou věc. Cílem benefičního dopoledne bylo co nejvíce snížit dluh mongolských dvojčátek, který vznikl současně s jejich narozením díky nevhodně nastavenému systému pojištění cizinců v České republice. V ČR dlouhodobě legálně pobývají desítky tisíc migrantů ze zemí mimo EU, kteří jsou vyloučeni ze systému veřejného zdravotního pojištění a současně mají povinnost kupovat si zdravotní pojistky od komerčních pojišťoven. Matky, které v ČR pracují a spadají do veřejného pojištění, by si i přesto měly obstarat pojistku pro případ těhotenství a ověřit si, že pojistka bude krýt porod i poporodní péči. Takováto pojistka stojí řádově několik desítek tisíc korun a zůstává otázkou,
zda opravdu kryje veškerou péči. V České republice se objevuje více rodin cizinců, ve kterých jsou rodiče sice zaměstnaní, a tedy spadají do systému veřejného pojištění (tzn., že pojištění je hrazeno zaměstnavatelem), ale mnohdy jim není známo, že se toto pojištění nevztahuje na porod a děti. Paní Chinbileg a pan Baatar přijeli za zlepšením své životní situace do České republiky z Mongolska v roce 2008. Paní Chinbileg je historička umění, ale vzhledem k tomu, že v tomto oboru v Mongolsku nemohla najít uplatnění, začala pracovat na dráze. Sehnat si kvalitní práci bylo obtížné i pro manžela. V této době bylo pro českou ekonomiku žádoucí přijímat nové pracovní síly ze zahraničí. Manželé se rozhodli nabídky vycestování za prací do České republiky využít. Zaučili se jako šiči potahů a začali spřádat své sny o lepším životě.
20
Rok 2013 však rodině zasadil další ránu. V tomto roce se těší na příchod nových potomků, ale musí čelit obavám ze ztráty zaměstnání, neboť v jejich podniku dochází k hromadnému propouštění, nebo převedení pracovníků do jiného provozu. Snad i tento stres přispěl k předčasnému porodu paní Chinbileg, a to o celých 10 týdnů dříve. Dne 14. 3. 2013 se jí narodili chlapci Anar a Anand, kteří museli být umístěni do inkubátorů, a čekalo je několik nákladných vyšetření. V tento moment již děti patřily mezi nepojistitelné a veškeré náklady museli hradit rodiče. To se však dozvěděli až o několik dní později, v době, kdy už měli miliónový dluh. V tuto chvíli přicházejí do Poradny pro integraci zjišťovat, jak postupovat ve své situaci. Okamžitě byly zahájeny patřičné kroky, aby dluh nenarůstal. Pracovníci si byli na základě zkušeností kolegů z oboru vědomi, že se rodina bude potýkat s velkým dluhem. Rodičům byl předložen účet na 1 096 422 Kč. Ti si v první chvíli nebyli schopni představit rozměr této částky, v popředí jejich zájmu stály obavy o zdraví jejich dětí.
vlastními silami. Nedělení sportovní dopoledne pomohlo astronomickou částku snížit jen minimálně, i tak výtěžek postačí hned na 15 měsíčních splátek. Tato akce byla vyvrcholením více než měsíc trvající snahy ústeckých sportovních nadšenců, kteří za vykonané cviky vkládali předem určené obnosy do kasičky. Již teď je jasné, že se dočkáme i dalších podobných akcí, při kterých si sportovní nadšenci a fanoušci přijdou na své a zároveň budou moci pomoci. I tato, v celkovém měřítku nepatrná pomoc pro rodinu znamená významný a hlavně pozitivní impuls. „Rozhodli jsme se v podobných sportovně laděných akcích i nadále pokračovat, pomoct svému zdraví a zároveň lidem, kteří to potřebují je kombinace, která může zaujmout i další lidi“ dodává Daniela Pettrichová, pracovnice Poradny pro integraci, která s celým nápadem přišla a které se podařilo nadchnout poměrně velké množství lidí k fyzické aktivitě spojené s darováním finančního obnosu. V případě zájmu můžete své příspěvky posílat na transparentní sbírkové konto Poradny pro integraci: č. účtu: 67977967/5500 variabilní symbol: 682115 do zprávy pro příjemce uveďte: dvojčata Jakub Bureš, Daniela Petrichová
Rodina tuto informaci vstřebala a rozhodla se k problému postavit čelem. Začala ihned splácet a zažádala o trvalý pobyt, který následně získala. Většina rodin v podobné situaci Českou republiku neprodleně opustí a jejich dluhy se stanou nevymahatelnými. Tato rodina se přes všechny okolnosti nechce vzdát svého snu, který se jim oddálil o mnoho let, než bude moci celý dluh splatit
21
GASTRONOMICKÉ WORKSHOPY
Clean up the World Je dobrým zvykem, že zaměstnanci a klienti neziskové organizace Poradna pro integraci nejsou zcela lhostejní ke svému okolí. Důkazem tohoto tvrzení může být i již tradiční akce ústecké pobočky této organizace, která nese název Clean up the World. Akce s tímto názvem nevzešla z hlav klientů, či zaměstnanců Poradny pro integraci, jedná se o celosvětovou akci, do které se každoročně zapojuje až 35 miliónů dobrovolníků z celkem 120 zemí celého světa. S nápadem zbavovat své nejbližší okolí odpadu přišli na začátku 90. let Australani Ian Kiernan a Kim McKay. Akce začínala pod názvem Clean up Australia a v roce 1993 se rozšířila do celého světa. Akce je také zařazena do environmentálního programu Organizace spojených národů. Principem akce je právě uvědomělost dobrovolníků, jednotlivců a organizací, jež se spontánně zapojují a upravují své nejbližší znečištěné okolí k obrazu svému. V sobotu 15. března se odehrála také ústecká varianta tohoto veleprospěšného podniku. Záštitu nad akcí si vzala právě Poradna pro integraci, dlužno dodat, že se zapojili i mnozí další, včetně novinářů a televizního štábu, který přišel celé počínání zaznamenat. Celou akci provázelo motto, které se objevilo již na propagačních plakátech ústecké verze Clean up the World: „Místo je tu pro všechny, jen pro odpadky ne.“
není lhostejné, jak vypadá a v jakém je stavu. Téměř totožná skupina také ve spolupráci s Poradnou pro integraci již v minulém roce pomáhala s odklízením následků ničivých červnových povodní. S výsledkem celé akce byla celá skupina velmi spokojena, objem sesbíraných odpadků byl však velmi znepokojující. Za poměrně krátkou dobu se v místě, na které se odpadky přinášely, objevilo několik desítek plných pytlů s odpadky a další velká hromada rozbitých televizorů a dalšího haraburdí. Daniela Pettrichová celou situaci lakonicky, ale výstižně okomentovala slovy: „To je na náklaďák“. Tato i další akce Poradny pro integraci naznačují, že ústečtí cizinci chtějí být co nejvíce prospěšní svému okolí a svému městu. Jednotlivé komunity dokáží svoji vnitřní sílu a sounáležitost přenést do českého prostředí a také na české občany, ba co víc, tyto snahy mají i konkrétní a hmatatelné výsledky a úspěchy. Akce Clean up the World proběhla v Ústí nad Labem již potřetí, vždy s velkým úspěchem zejména u cizinců. Je téměř jisté, že se obdobné akce dočkáme i v následujícím roce ještě v hojnějším počtu, než tomu bylo letos a v letech minulých. Jakub Bureš
Úklidová četa čítala asi 30 osob, jak již bylo naznačeno, většinu tvořili cizinci žijící v Ústí nad Labem, kteří současně docházejí také do Poradny pro integraci. Ačkoliv Ústí nad Labem není jejich rodným městem, svého nového bydliště si váží natolik, že jim
22
GA
Ženy z tradičních muslimských rodin se připravují na svá povolání Jazyková bariera, obtíže se skloubením rodinného a pracovního života, nízké vzdělání, absence dokladů prokazujících vzdělání ze země původu, malé, případně žádné pracovní zkušenosti, dlouhodobá nezaměstnanost, sociokulturní odlišnosti, udržování tradičních rodinných rolí, neznalost prostředí trhu práce v ČR. To je jen výčet obtíží, se kterými se setkává nemálo příchozích cizinek, které se rozhodnou hledat uplatnění na českém pracovním trhu. V případě cizinek přicházejících k nám z výrazně odlišného náboženského prostředí se pak přidávají ještě mnohé jiné specifické problémy. Poradna pro integraci se rozhodla reagovat na tyto mnohočetné bariery projektem, jehož cílem je usnadnit vstup na český pracovní trh, podpořit zaměstnatelnost žen a pomoci jim se zahájením podnikání. Zaměřili jsme se na skupinu žen, kterou
považujeme za velmi zranitelnou, na ženy cizinky pocházející z tradičních muslimských komunit. Klientkám zapojeným do projektu nabízíme komplexní sadu opatření, které by jim měly vstup na trh práce usnadnit. Poradenský a vzdělávací program, rekvalifikační kurzy či tréninkovou dílnu. Naše práce se však neomezuje pouze na práci s klientkami projektu. Nedílnou součástí naší práce je také komunikace s potenciálními zaměstnavateli. Formou seminářů i individuálních konzultací se snažíme potenciální zaměstnavatele informovat o existenci významného znevýhodnění žen přicházejících z odlišného prostředí, o specifických potřebách těchto žen, ale také o možnostech, jak tyto ženy pomocí jednoduchých opatření zaměstnat. Snažíme se osvětlit reálnou situaci žen z odlišné muslimské kultury a vyvrátit tak
24
mýty o zaměstnávání muslimských žen. Do projektu se dosud zapojilo přes 40 žen původem z Kazachstánu, Sýrie, Tunisu, Alžírska, Ománu, Iránu a Maroka. Nabízíme jim podporu formou individuálního pracovního poradenství, kdy spolu s klientkou nejprve vypracujeme individuální plán práce, společně vyhodnotíme profesní orientaci, pracovní plány, představy a motivace, pomáháme jim s vytvořením životopisu a motivačního dopisu, učíme je vyhledávat a reagovat na pracovní nabídky, v některých případech pomáháme klientkám s prvotním oslovením potenciálních zaměstnavatelů. Tento postup využíváme především v případě klientek, u kterých je větší jazyková bariera. „Vážně mi to moc pomůže, když ten prvotní kontakt se zaměstnavatelem skuteční sociální pracovnice. Často se totiž stává, že když slyší, jak nemluvím dobře česky, tak už se se mnou vůbec nechtějí dál bavit,“ dodává jedna z našich klientek. Velký zájem klientek vyvolaly také vzdělávací aktivity, především profesně orientovaný kurz českého jazyka a kurz PC. Jazyková bariera je obecně klientkami vnímána jako největší překážka při vstupu na trh práce. Velmi oblíbené jsou také semináře na podporu zaměstnanosti a vstupu na trh práce. Na semináři zaměřeném na rovné příležitosti a slaďování rodinného a pracovního života si klienty mohly například ujasnit, zda dokážou skloubit své rodinné povinnosti s povinnostmi pracovními. „Klientky se na seminářích dozvěděly, jaká úskalí mohou očekávat v případě, že začnou podnikat, protože to je mnohdy pro ně ta nejschůdnější možnost zapojení se do pracovního života“, komentuje sociální pracovnice Petra Vlčková Žejdlová, a zároveň dodává: „ v případě zaměstnání nejsou ženy muslimky mnohdy posuzovány podle svých kvalit, ale právě podle příslušnosti k určité skupině lidí.“
Dále se klientky zúčastnily seminářů pracovně právních základů a seminářů prezentačních a komunikačních dovedností. Všechny zmíněné vzdělávací aktivity jsou vedeny zkušenými lektory v dané problematice. Velký zájem ze strany klientek je o rekvalifikační kurzy. Před nástupem do kurzu s klientkou vždy pečlivě zvažujeme její profesní orientaci a kurz volíme s ohledem na specifika daná její vírou. Klientky tak nejčastěji volily kurz pracovníka v sociálních službách, kurz úpravy oděvů, či kurz účetnictví. V průběhu všech vzdělávacích aktivit klientkám nabízíme možnost hlídání dětí. Tuto možnost přirozeně využívají a velmi vítají všechny klientky, které nemají pro své děti zajištěno hlídání ve vzdělávacích zařízeních. Jak jsme již na začátku projektu předpokládali, najít pracovní uplatnění pro naše klientky nebude procházka růžovým sadem. Navzdory mnoha překážkám se však některým klientkám práci najít podařilo. Uplatnění našli například v oboru ethnocateringu či péče o závislé osoby. Jedna z klientek již zahájila podnikání v oblasti kadeřnictví. Každý i malý úspěch nás přesvědčuje, že naše práce má smysl, a tak se už teď těšíme, že se v posledním cyklu projektu, který končí v lednu roku 2015, setkáme s dalšími ženami, které hledají práci a uvítají naši podporu při pracovním uplatnění. V březnu zahajujeme poslední cyklus projektu, do kterého se mohou zapojit další ženy z muslimských rodin, vzdělat se, získat tak zaměstnání nebo začít podnikat. Věříme, že tímto projektem přispějeme k lepšímu uplatnění klientek na trhu práce.
25
