BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 7 8 ROČNÍK XX. ČERVENEC SRPEN 2014

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 7–8 • ROČNÍK XX.

ČERVENEC–SRPEN 2014

Poděkování našemu panu doktorovi U příležitosti ukončení své dlouholeté lékařské praxe v Buchlovicích děkujeme panu MUDr. Františku Němečkovi za jeho obětavost, vlídnost a profesionalitu, s nimiž pokaždé přistupoval k nám, pacientům, v případech potřeby. Do dalších let mu přejeme všechno dobré, hodně zdraví, štěstí, rodinné pohody a klidu a taky hodně úspěchů při pěstování jeho oblíbených meruněk, z nichž vzniká chutná meruňkovice. Toto vše upřímně přejí jeho kolegové z Rady městyse Buchlovice se spoluobčany.

Pohled do zámecké zahrady

(foto Pavla Večeřová)

Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 55/2014 ze dne 21. 5. 2014 Rada městyse Buchlovice: • schválila pronájem nebytových prostor – stánku na tržnici v Buchlovicích za účelem rozšíření stávajících prodejních prostor, a to pro žadatelku z Buchlovic, s platností od 1. 6. 2014, • neschválila pronájem nebytových prostor na tržnici v Buchlovicích, za účelem prodeje zmrzliny a občerstvení, pro žadatele z Uherského Hradiště. K neschválení žádosti vedl členy rady fakt, že obdoba nabízeného sortimentu je již na stejné tržnici k dispozici, • schválila pronájem nebytových prostor – stánek na tržnici v Buchlovicích – za účelem provozování pojišťovací kanceláře pro žadatelku z Buchlovic, s platností od 1. 6. 2014, • projednala žádost obyvatel bytového domu Řadová ul. 565, 687 08 Buchlovice a schválila vybudování společného parkoviště ze zatravňovacích dlaždic zároveň pro obyvatele domu na Řadové ul. čp. 565 a 566 na základě zpracovaného projektu a na náklady městyse s výpomocí obyvatel obou domů, • (po dohodě se SDH Buchlovice) schválila zajištění požární ochrany prostřednictvím SDH Buchlovice pro obec Staré Hutě, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválit prodej části pozemku o výměře 75,5 m2 p.č. 67/1, v sousedství areálu firmy DHJ-KOVO, s.r.o., za účelem zpevnění plochy zámkovou dlažbou, pro žadatele DHJ-KOVO, s.r.o., Buchlovice, za cenu dle znaleckého posudku, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválit prodej pozemku městyse p.č. 1644 o výměře 460 m2 pro žadatele z Buchlovic za cenu 70 Kč/m2, • zaregistrovala žádost o zapracování pozemků p.č. 3912/2, 1039, 1040/2 a 1038/1 do nově vznikajícího územního plánu městyse Buchlovice, a to k výstavbě rodinného domu pro žadatele z Buchlovic. Požadavek bude předán budoucímu zpracovateli nového územního plánu městyse, • vzala na vědomí oznámení o ukončení provozování soukromé lékařské praxe k 30. 4. 2014 a žádost o ukončení nájemní smlouvy na nebytové prostory k 1. 5. 2014 oznamovatele MUDr. Františka Němečka, praktického lékaře, • na základě § 18 odst. 1 a 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a v souladu s § 11 odst. 1 a § 102 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), schválila a vydala Nařízení městyse Buchlovice č. 1/2014, kterým se vydává tržní řád, • souhlasila s konáním letního stanového tábora na Smraďavce v termínu od 2. 7. 2014 do 30. 8. 2014 na p.č. 2864/1 až 2865/1 a 2865/4 v k.ú. Buchlovice pro žadatele Junák – svaz skautů a skautek, středisko Kyjov a jako každoročně se rozhodla umístit uzamykatelný kontejner na odpady do blízkosti uvedeného tábora, dle možnosti a vzájemné dohody (kontakty: místostarosta Bořek Žižlavský, tel. 723 335 894, ved. Služeb městyse Buchlovice ing. Josef Motyčka, tel. 602 763 053), • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice stanovit v souladu s § 67 zákona č. 128/200Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, pro volební období 2014–2018 následující počet členů zastupitelstva – 15 členů,

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/20141

• doporučila Zastupitelstvo městyse Buchlovice stanovit v souladu s § 84 odst. 2, písm. k) zákona č. 128/200Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, pro volební období 2014-2018 následující počet členů rady městyse – 5 členů, • schválila návrh na uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene – souhlas s umístěním distribučního zařízení, stavba „Buchlovice, TS + kabel. vedení NN, Bursa“ na p.č. 505/232, 505/233, 505/234, 505/235 ve vlastnictví městyse Buchlovice, žadatel M Plus elektro, s.r.o., Uherské Hradiště a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním, • schválila návrh na uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene – souhlas s umístěním distribučního zařízení, stavba „Buchlovice, Trnávky, NN“ na p.č. 2687/4, 2687/6, 2687/17 ve vlastnictví městyse Buchlovice, žadatel PERFECT spol. s r.o., Otrokovice a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním, • vzala s potěšením na vědomí poděkování předsedy správní rady Regionu Slovácko, Květoslava Tichavského, za podporu symbolického otevírání cyklostezek, které proběhlo 26. 4. 2014, • vzala s potěšením na vědomí poděkování za dar městyse Buchlovice, PhDr. Eva Kovaříková, Malovaný kraj, občanské sdružení, Břeclav, • starosta městyse Buchlovice, ing. Jiří Černý, informoval ostatní členy rady o přípravě dřevěného modelu hradu Buchlova, jako herního prvku pro děti, který má být umístěn v prostoru u tržnice. Výrobcem modelu bude firma Benjamín s.r.o., Hradišťská 766, 687 08 Buchlovice. Rada tento záměr schválila, • projednala smlouvu č. 11090656 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí na akci Revitalizace zeleně v Buchlovicích s tím, že ji schválila a pověřila starostu městyse, ing. Jiřího Černého, jejím podepsáním, • projednala řádný termín zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice č. 17/2014 a stanovila jeho datum na úterý 24. 6. 2014 v 18.00 hodin.

V polovině měsíce června započal městys Buchlovice s očekávanou úplnou rekonstrukcí ulice Řadová, a to úsekem nad prodejnou Barborka vlevo. Práce jsou plánovány na dobu tří měsíců. (foto –bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/20142

Oznámení Vážení spoluobčané. Oznamujeme vám, že MUDr. Helena Filová od 1. července 2014 z vážných rodinných důvodů ukončila činnost ordinace praktické lékařky pro děti a dorost v Buchlovicích. Registrované pacienty z Buchlovic bude nadále přijímat ve své ordinaci v Uherském Hradišti, Kollárova ul. 479. Vedení městyse Buchlovice vyvine v rámci svých možností maximální úsilí ve věci obnovení dětské ordinace v Buchlovicích.

Buchlovice recyklací starých spotřebičů výrazně přispěly k ochraně životního prostředí Občané Buchlovic již několik let zodpovědně třídí elektroodpad. Nyní můžeme přesně vyčíslit, kolik elektrické energie, ropy, uhlí, primárních surovin či vody jsme díky recyklaci ušetřili životnímu prostředí. Víme také, o kolik jsme snížili produkci skleníkových plynů nebo nebezpečného odpadu. Informace vycházejí ze studií neziskové společnosti ASEKOL, která pro nás zajišťuje sběr a recyklaci vytříděných elektrozařízení. Naše obec získala certifikát vypovídající nejen o přínosech třídění televizí a počítačových monitorů, ale také o významu sběru drobných spotřebičů. Studie LCA posuzuje systém zpětného odběru CRT televizorů, počítačových monitorů a drobného elektrozařízení. Hodnotí jejich sběr, dopravu a zpracování až do okamžiku finální recyklace jednotlivých frakcí vyřazených spotřebičů do nového produktu. Pro každou frakci byly vyčísleny dopady na životní prostředí. Výsledky studie jsou prezentovány jako spotřeba energie, surovin, emise do ovzduší, vody a produkce odpadu. Konečná bilance vyzněla pro zpětný odběr elektrozařízení jednoznačně pozitivně, a to ve všech aspektech. Výsledek studie jednoznačně prokázal, že zpětný odběr elektrozařízení, i těch nejmenších, má nezanedbatelný pozitivní dopad na životní prostředí. Zpětný odběr a recyklace např. stovky mobilních telefonů uspoří tolik energie, kolik spotřebuje moderní úsporná lednice za více než 4,3 roku provozu. Díky recyklaci jednoho notebooku dojde ke snížení spotřeby ropy, na kterou osobní automobil ujede téměř 100 kilometrů, nebo dojde k úspoře 392 litrů pitné vody. Stejné množství je například spotřebováno při 30 cyklech myčky nádobí. „Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že občané naší obce v loňském roce vytřídili 193 televizí, 79 monitorů a 695,00 kg drobných spotřebičů. Tím jsme uspořili 58,08 MWh elektřiny, 1 995,80 litrů ropy, 277,42 m3 vody a 3,02 tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových plynů o 14,14 tun CO2 ekv., a produkci nebezpečných odpadů o 53,69 tun.“ Když si uvědomíme, že například osobní automobil vyprodukuje za rok provozu 2 tuny skleníkových plynů a jedna čtyřčlenná domácnost průměrně ročně spotřebuje 2,2 MWh elektrické energie, jsou to impozantní čísla. Proto si všichni, kteří zodpovědně třídí a přispívají tak k ochraně životního prostředí, zaslouží velký dík. -redBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/20143

Z otevření síně slávy v Horním Hričově

V neděli 15. června se uskutečnila v naší slovenské partnerské obci Horním Hričově slavnost. Představitelé obce v čele se starostou ing. Jozefem Trizuljakem otevřeli síň slávy, do které uvedli dva z již nežijících činovníků. Ti se zasloužili o rozvoj hričovského fotbalu. Ocenění převzali jejich rodinní příslušníci. V odpoledních hodinách pokračovaly oslavy fotbalovým utkáním na místním hřišti. Za Buchlovice se této akce zúčastnili starosta ing. Jiří Černý s manželkou a místostarosta Bořek Žižlavský. (foto -bž-)




Informace místní knihovny Naučná literatura J. Clarkson: Léta s Top Gear J. Clarkson: Vím, že máš duši C. Sauvat: Alma Mahlerová B. Čížek: Hudební nástroje evropské hudební kultury J. Jilík: Žítkovské čarování J. Jilík: Záhadná jízda králů P. Mandys: 2 x 101 knih pro děti a mládež Krásná literatura M. Urban: Sedmikostelí P. Hůlová: Macocha Z. Frýbová: Mafie po česku (nové vydání) Z. Frýbová: Hrůzy lásky a nenávisti (nové vydání) V. Kadlečková: Mycelium, Pád do temnot (3. díl) různí autoři: Klenoty české fantasy J. Jonasson: Analfabetka, která uměla počítat J. Nesbo: Červenka (severská krimi) A. Indridason: Chlad (severská krimi) K. Ohlssonová: Andělé strážní (severská krimi) E. A. Sund: Vraní dívka (severská krimi) L. Penny: Zátiší (kanadská krimi) S. King: Doktor Spánek A. Gesthuysen: Jsme přece sestry K. Janouchová: Nalezenec H. M. Körnerová: Třetí přístav M. Váňová: Babí léto

V. Woolfová: Paní Dallowayová Krásná literatura pro děti a mládež V. Steklač: Boříkovy lapálie L. Kroužilová: Dobré ráno, dobrou noc J. Brukner: Samá voda (leporelo) T. Brezina: Případ pro tebe a Klub Tygrů, Půlnoční setkání J. Kinney: Deník malého poseroutky, Fakt smůla (8. díl) knihovnice

Nejen pro maturanty Moliere: Don Juan

Připravuje se výstava – prosba Spolek podporovatelů historie Buchlovic připravuje na letošní říjen samostatnou výstavu, věnovanou Buchlovjákům v I. světové válce. Máte-li fotografie, dokumenty či předměty, budeme rádi, když je zapůjčíte k okopírování nebo přímo k vystavení. Kontakty: Kamil Maděra, Boženy Němcové 513, Buchlovice (tel. 602 591 276, e-mail: [email protected]) nebo Bořek Žižlavský, Úřad městyse Buchlovice (tel. 723 335 894, e-mail: mí[email protected]). Děkujeme.


Oslavy 90. výročí měšťanské školy a 40. výročí mateřské školy v Buchlovicích – 22. 6. 2014 Foto Zdeněk Skalička a Iva Pašková



Z činnosti buchlovických hasičů

Členové Sboru dobrovolných hasičů Buchlovice předvedli 31. května ukázku ze své činnosti na tradiční kulturní akci Břestek plný koní. V poslední době zasahovali při dopravních nehodách na silnici I/50 – požár nákladního vozu Tatra a nehoda motorek. Zúčastnili se i likvidace požáru uskladněného sena ve Zlechově. (foto SDH Buchlovice)



Buchlovická přípravka

Na fotografii Oldřicha Stránského vidíme mladé fotbalisty buchlovické přípravky, věříme, že příští mistry!


Buchlovice poprvé v I. B třídě!

Po loňském postupu do okresního přeboru byli všichni plni očekávání, jak se mužstvu, vedenému trenérem J. Křivou, povede. A podzimní část sezóny se povedla náramně, neboť mužstvo ve 13 zápasech jen dvakrát klopýtlo a s 33 body opanovalo čelo tabulky. Jarní část začala pro mužstvo nešťastně, a to vážným zraněním A. Vojtěška, stěžejního hráče obrany. Několik hráčů krátkodobě omarodilo. I tak se mužstvu podařilo skončit na 2. místě a po odstoupení Zlámance se radovat z postupu. Takže v jubilejní 60. buchlovické sezoně si mužstvo poprvé zahraje I. B třídu krajské soutěže. Za zmínku jistě stojí i to, že v okresním přeboru nastříleli nejvíce branek – 97 a J. Mikula se stal s 27 góly nejlepším střelcem. Se 30 obdrženými brankami jsme měli nejlepší obranu a brankař P. Valeš vychytal nejvíce – 8 nul. Do sezóny 2014/2015 přejme našim fotbalistům vše nejlepší! Text a foto Stanislav Buchtík


Přespání na hradě

I mladší skupinka Buchlovických skautů po vzoru starších kamarádů pobrala všechny své síly a místo schůzky v klubovně se vydala přespat na hrad Buchlov. Pro děti to byl takový malý výcvik na tábor – mít svůj domeček (batoh) na zádech, zdolat s ním túru a po celou dobu se o sebe postarat a vystačit si jen s tím, co si každý nabalil do batohu. Až na pár tech-

nických chyb se zavazadly a rozložením energie se všichni ve zdraví vyšplhali na první nádvoří. Pan kastelán junáky mile přivítal a ubytoval je v loveckém salónku. A středověký den mohl začít. Skauti v lese postavili trpaslíkům domečky, bojovali proti sobě v pampeliškové bitvě, podívali se na stavění máje u Špalka, kde si i zatancovali, a k večeři si pak opekli špekáčky z ulovené zvěře. Přespání mimo své postýlky a v místnosti plné strašidel zvládly děti výborně. Trochu strachu nahnala noční prohlídka, která procházela v absolutní tmě hradem přes vyhlídku s tisíci světýlky a končila u mumie. Na dobrou noc si hrdinové poslechli pověsti z hradu Buchlova a okolí, u kterých usnuli tak tvrdě, že je ani noční bouřka nepolekala, na rozdíl od strachujících se maminek doma. Na druhý den skautíky po pořádné rozcvičce a snídani čekala cesta zpátky, která je ještě zavedla ke kapli Barborce, a odtud už mířili rovnou do svých domovů.



Na pouti na Barborce 15. 6. 2014 Foto Martin Žižlavský



Zájezd Buchlovjánku do Dolních Dunajovic – 15. června 2014

Paní řidičko můžeme vyrazit směr Dolní Dunajovice!

Poslední instrukce k průvodu

Koláčky byly výborné! Že holky . . .

Taneček před domem stárky

Stárci si přišli pro stárky k jejich domu

Janíček a Simča si připíjí se stárky – zatím jen sodovkou!


Nejmladší buchlovské tanečnice s maminkama – a šlo to i bez elektriky!

Májka na tanečním parketu a před ní stárci, kteří osobně vítají všechny účinkující

Dráteníček a holky v nových kroječkách

Kovářka a její koníci

I místní pan farář nám pochválil krásné kroje – moc to dětem slušelo!

Ještě že filmaři seriálu Vinaři zapůjčili generátor a naši úspěšnou reprezentaci jsme ukončili menším rozhovorem s pořadateli


Kulturní kalendář 1. 6. až 20. 9. 27. 6. až 13. 10.

Pocta sekáčům – výstava fotografií z Koseckých písní Krajina a lidé – společná výstava fotografa Daniela Kadeřábka, Pavla Ondrůška a malíře Pavla Lipnera 4. 7. až Výstava Lidé festivalu 31. 7. česneku 12. 7. Turnaj v petanque

Muzeum Podhradí Buchlovice Galerie Na půdě Buchlovice

Muzeum Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120 Muzeum Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120

Muzeum Podhradí Buchlovice Hřiště petanque

18. 7.

THE CRIMSON PROJEKCT

Amfiteátr Buchlovice

19. 7.

Červencová noc

24. až 26. 7. 25. 7.

Noční prohlídky hradu Buchlova SUPERGROUP.CZ + HUDBA PRAHA XIII. ročník Festivalu česneku na zámku (a v městečku) Buchlovice

Hospůdka u Špalka pod Buchlovem Hrad Buchlov

Muzeum Podhradí Buchlovice a městys Buchlovice, tel. 572 595 120 PK Stříbrné kule, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz HB Collegium, Libuše Mikulová, tel. 774 886 205, www.buchlov.info Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz Folklorní agentura Buchlov Ing. Miloslav Hrdý 737 649 604 [email protected] František Hrňa 725 754 704, [email protected] www.fsbuchlovice.cz Petra Kropáčová, 737869827 Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz KDU-ČSL Hrabina František Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Buchlovjánek, Simona Dvouletá, tel. 739 228 701, Petra Kropáčová, tel. 737 869 827 a ČSKC Buchlovice, Pavla Večeřová 724 030 056 Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz

26. 7.

Amfiteátr Buchlovice Areál zámeckého parku Buchlovice a náměstí Buchlovice

9. 8.

Zažij folklor

Atrium za tržnicí

9. 8.

Hasičský srandamač

9. 8.

Michal Nesvadba

Parkoviště pod hradem Buchlovem Amfiteátr Buchlovice

16. 8.

Srpnová noc

16. 8.

TŘI SESTRY

17. 8.

Pouť na svátek Nanebevzetí Panny Marie Pouťové odpoledne

17. 8. 24. 8.

Zámecká procházka princezen a princů

30. 8.

SUZI QUATRO – VĚRA ŠPINAROVÁ

Hospůdka u Špalka pod Buchlovem Amfiteátr Buchlovice Kaple sv. Barbory Hospůdka u Špalka pod Buchlovem Zámecký park Buchlovice

Amfiteátr Buchlovice


Sbírka na opravu střechy kostela sv. Martina v Buchlovicích finančně nejúspěšnější sbírkou roku 2013 V úterý 27. května proběhlo v klášteře dominikánů v Praze slavnostní vyhlášení třetího ročníku soutěže veřejných sbírek v rámci projektu k financování památek s názvem MÁME VYBRÁNO, jež připravil Institut pro památky a kulturu, o.p.s., ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Národním památkovým ústavem. Slavnostní vyhlášení výsledků se konalo v barokním refektáři kláštera dominikánů, který se nachází kousek od Staroměstského náměstí a Karlova mostu. Refektář v klášteře dominikánů vznikl na konci 17. století a jeho dnešní podoba je po raně barokní přestavbě od Carla Luraga. Na začátku slavnostního večera vystoupila skupina Musica Rustica a předvedla své hudební vystoupení, které tvořily hlavně jihočeské písně. Poté již začalo samotné předávání cen za účasti zástupců Ministerstva kultury a Národního památkového ústavu. Veřejné sbírky soutěžily ve třech kategoriích: Finančně nejúspěšnější veřejná sbírka v roce 2013, Nejlépe prezentovaná veřejná sbírka v roce 2014 a Cena veřejnosti MÁME VYBRÁNO. V kategorii Finančně nejúspěšnější sbírka za rok 2013, ve které svedlo klání celkem 60 veřejných sbírek, vyhrála právě naše Římskokatolická farnost Buchlovice se sbírkou na opravu historicky cenné střechy kostela sv. Martina. Zde jsou pro doplnění výsledky jednotlivých kategorií: Nejlépe prezentovaná sbírka v roce 2013 (rozhodla odborná porota): 1. Junák – svaz skautů a skautek ČR, Moravskoslezský kraj (Údržba a rekonstrukce mohyly na Ivančeně) 2. Spolek Pro Zahořany (Zahořanský kohout – obnova kostela Nejsvětější Trojice) 3. Římskokatolická farnost Bozkov (Záchrana vzácných bozkovských varhan)

Finančně nejúspěšnější sbírka v roce 2013: 1. Římskokatolická farnost Buchlovice (Oprava a rekonstrukce střechy kostela sv. Martina – 848 tisíc korun) 2. Statutární město Most (Zhotovení sochy T. G. Masaryka – 837 tisíc korun) 3. Přátelé Zahrádky, o.s. (Opravy a restaurování kostela sv. Víta v kraji Vysočina – 797 tisíc korun) Cena veřejnosti: 1. Junák – svaz skautů a skautek ČR, Moravskoslezský kraj (Údržba a rekonstrukce mohyly na Ivančeně) 2. Budíček, o. s. (Obnova kostela sv. Jana Křtitele ve Vroutku a hřbitova) 3. Město Poběžovice (Oprava poběžovického zámku)


Koncert ZUŠ Buchlovice – 26. 5. 2014 Foto: Pavel Paška



Kosecké slavnosti 1. června 2014


Kvůli Koseckým si slovinští sekáči sehnali kroje Pri trenčanskej bráně stojá koně vrané… Také letošní, v pořadí již 19. ročník Koseckých písní zahájila tradiční píseň o vojně a moravské krajině. V neděli 1. června se v areálu buchlovického zámku sešly stovky návštěvníků a krojovaných zpěváků, sekáčů i muzikantů za účelem oslavy odkazu, který nám zbyl po našich předcích. Zajímavou novinkou byla výstava fotografií desítky autorů situovaná přímo na zámeckou louku a do jejího okolí. Vernisáž konaná o půl páté ráno se dost možná stala nejranějším zahájením umělecké expozice široko daleko. Na snímcích rekapitulujících minulé ročníky Koseckých písní se poznávala řada účinkujících i pravidelných příznivců této ojedinělé folklorní akce. Výstavu obohacenou o historické předměty vztahující se k polním pracím nyní můžete shlédnout v Muzeu Podhradí, kde bude umístěna až do 20. září. Premiérovým bodem programu se stala i škola sečení několikanásobného šampiona buchlovické soutěže, Františka Šmolíka z Radošic u Nepomuku. Nejeden kolemjdoucí si tak poprvé v životě vyzkoušel, jak se dřív udržovaly zahrady a humna bez elektrické či motorové sekačky. Samotného klání o nejlepšího sekáče a sekáčku Koseckých se zúčastnilo 38 soutěžících v mužské a 8 v ženské kategorii. Na pomyslné stupně vítězů vystoupala vskutku mezinárodní sestava. Kromě zástupců Moravy se na medailových pozicích umístili také slovenští a slovinští sekáči. „Hosté ze Slovinska se o Koseckých dozvěděli od našich pravidelných slovenských účastníků. V řemesle jsou velmi zkušení, za soutěžemi sekáčů jezdí po celé Evropě. Běžně pracují v civilu, ale speciálně kvůli naší akci si sehnali kroje svého regionu,“ prozradila zajímavost vedoucí pořádajícího Folklorního studia Buchlovice Petra Kropáčová. Na přípravu škvařešiny spotřebovaly kuchařky z buchlovické základní školy 620 vajec, deset kilo slaniny a dvanáct kilo červené cibule, která pokrm tentokrát netradičně zabarvila do zele-

na. Hosté snídani v trávě s chutí zapíjeli desítkami litrů kyšky. „Za ochotu děkujeme nejen kuchařskému kolektivu, ale také správě zámku Buchlovice za vstřícné jednání a panu Antonínu Zelinkovi z Buchlovic za vyhotovení perfektního obrazu sekáče v životní velikosti s otvorem místo hlavy, jenž se stal vyhledávanou turistickou atrakcí Koseckých. A vlastně také všem 650 návštěvníkům a třem stovkám krojovaných za účast,“ dodala Petra Kropáčová. Výsledky soutěže: Ženská kategorie Milka Šeligová (Ruštín na Oravě) Mária Puchan (Slovinsko) Blanka Grácová (Tečovice) Mužská kategorie Lubo Košut (Klin Orava) Jiří Maňásek (Nedakonice) Milan Mlokar (Slovinsko) Michael Lapčík Zažijte folklor – cimbál, živou kozu i voňavé seno Zážitkové odpoledne pro ty, kteří nemají velké zkušenosti s pěstováním lidového umění, připravují členové Folklorního studia Buchlovice. Premiérový ročník akce nazvané Zažij folklor je naplánovaný na sobotu 9. srpna. Jeho návštěvníci si budou moci obléci kroj, vyzkoušet dialog místním nářečí, zahrát si na cimbál, pohladit kozu nebo se projet na palubě trakaře. Děti si místo gumového skákacího hradu užijí kupku pravého voňavého sena. Mezi jednotlivými stanovišti bude možné se občers-


tvit místními specialitami k jídlu i pití. Večer se pak uskuteční zábava s cimbálovou muzikou Rubáš (a to i v případě špatného počasí). Zváni jsou nejen turisté a prázdninoví výletníci kraje pod hradem Buchlovem, ale i místní obyvatelé. „Ti si k sobě mohou na víkend pozvat návštěvu podobně jako na pouť nebo hody. Zajímavý program interaktivní formou pro děti

i dospělé je zaručen,“ uvedla vedoucí Folklorního studia Buchlovice Petra Kropáčová. Jak je vidět, soubor ani o prázdninách zahálet nebude. Kromě této akce jej čeká několik větších vystoupení mimo Buchlovice. Všem svým příznivcům přejí členové FS Buchlovice nádherně prožité léto! Michael Lapčík

Folklórní studio Buchlovice

Kupón pro obyvatele Buchlovic na 50% slevu z ceny vstupného na akci Zažij folklor. Odstřihněte a vezměte s sebou v den akce.


Dobrý člověk ještě žije Kalendář ukazoval prázdninový měsíc červenec a já jsem se s přáteli rozhodl, že se vypravíme do matičky stověžaté – Prahy. Zde na člověka dýchá historie na každém kroku a také fotografovi se nabízí neuvěřitelná škála záběrů. Jak to tak bývá, tak kladné a pozitivní věci záhy vystřídá i ta negativní stránka velkoměsta. Obrovské a mnohdy neproniknutelné mraveniště lidí. Tak jsme si dali na nějakou dobu rozchod. Všude byly velké slevy. Kdo by jim nepodlehl. Peněženka byla pečlivě před lapky uschovaná v brašně pod fotoaparátem. Pojednou mě upoutala mladá a sympatická dívka, která prodávala zubní kartáčky. Občas člověk musí něco udělat pro své zdraví. Slovo dalo slovo, úsměv vystřídal úsměv a obchod byl dojednán. Jaké ale bylo záhy překvapení, když jsem v prodejně knih nenašel peněženku na svém místě. Prostě nebyla. Pojednou byly pryč všechny peníze, doklady, jízdenka na vlak a také dobrá nálada byla fuč. Kamarádi mě sice utěšovali: ,,Jsi přece v Praze, my tě založíme. Vždyť přece když nejde o život, tak jde o…“ Nepomáhalo nic. To bude vyřizování dokladů, občanka, průkazka na vlak... V hlavě se mě honilo, co vše skrývala peněženka ve svých útrobách a začalo se mě dělat divně od žaludku. Naposled jsem kupoval přece – zubní kartáček! ,,No, snad bys to nechtěl hledat, jsi přece v Praze! V hospůdce to všechno spláchneme.“ Nějaký snad šestý smysl mě vedl a já jsem hledal usměvavou prodavačku se zubními kartáčky. Možná, že to byla jistá pošetilost. Asi po dvaceti minutách se mně to v bludišti obchodního centra povedlo. Již z dálky na mě mávala. Že by se mně to jen zdálo? Když jsem přišel blíž, pak jsem viděl, že na mě mává mojí peněženkou. ,,Zůstala tu u mě vaše peněženka, asi uklízečka, zavadila o ni na pultu, když brala odpadkový koš. Najednou jsem ji měla pod nohami. Už jsme vás nechali i vyhlásit, ale…“ Pojednou jsem v koutku oka ucítil malou slanou slzu. Tak se tam nějak sama vzala a stékala po tváři. Vzal jsem peněženku, a uvnitř bylo vše v napros-

tém pořádku. Vedle děvčete pojednou přibyla její kamarádka a obě se zeširoka usmívaly. Nabízené nálezné nepřijaly. ,, Ale co vás vede, my jsme tady z Moravy na brigádě, a vy jste podle řeči také Moravák a lidé si přece musejí pomáhat.“ Několikrát jsem poděkoval a stále jsem tak nějak nechtěl uvěřit. Přátelé nechtěli také uvěřit. ,,To si jako neděláš srandu?“ Když viděli můj úsměv a peněženku a i když nevěřícně kroutili hlavami, záhy uvěřili. ,,Tak tedy dobrý člověk ještě žije,“ ozvalo se pojednou sborově vedle mě. Pak jsme vše, jak jinak než úspěšně, zapili dobrým pivem U Fleků.

Ano. Dobrý člověk ještě žije. Pokud jste v tomto roce dobrého člověka ještě nepotkali, pak se kolem sebe pozorně rozhlížejte. Hlídejte si ty své cesty a při putování po nich zůstávejte především dobrými lidmi. Rozhodně to stojí za to. Vladimír Procházka foto: -bž-


Vzpomínka na tatínka – dokončení Tatínek chodil do Boršic, Zlechova, Tupes, Břestku, na Chabaně, do Stříbrnic a na jejich paseky a na Staré Hutě. Na kole jezdil do Koryčan, Medlovic, Tučap, Ořechova, Polešovic, Vážan a Velehradu. Tam všude sice byl lékař, ale někteří si volali tatínka. Pamatuji se, že k nám jezdil z Květné ze skláren německý ředitel s duševně postiženým chlapečkem, jehož Němci určili k likvidaci v zájmu tzv. čisté rasy. Chlapec nakonec udělal osobní test vysoko nad limit. Jeho otec nám tehdy přivezl spoustu skla. Z té doby mám dvě vzpomínky Jednou večer jsme se my, děti, chystaly ke spánku, když někdo zabouchal na dveře. Maminka otevřela do kuchyně, do které vpadli tři chlapi. Otočili se a tomu uprostřed trčel ze zad nůž. Tatínek poslal maminku a bratra spát a mně řekl: „Ty zůstaň a dívej se!“ Nůž vytáhl a ránu ošetřil. Muž byl z Tupes. „Byl jsem v hos-

podě, „říkal,“ na muzice. Přišli tam Boršičáci a nastala rvačka. Ucítil jsem bodnutí do zad. Zakřičel jsem – já jsem bodnutej – a hned byla hospoda prázdná.“ Asi to nebylo těžké bodnutí. Do nemocnice nešel a brzy se z toho „vylízal“. Dále si pamatuji, jak ze Břestku přinesli malé dítě s prstíčkem zabaleným v novinách, ukousnutým od králíka. Prstík ale už nepřirostl. Když šel tatínek k pacientovi přes les, vždycky přinesl za kloboukem pro mě a bratra dvě kytičky jahod. Na jaře jsem s ním ráda chodila k pacientům přes pole. Skřivánek zpíval, pole se zelenala a byla plná lidí a potahů. Všichni ho zdravili, vykládal si s nimi o přírodě a hladil koně a krávy. Když jsme už večer, kolikrát za tmy, chodili ze Stříbrnic nebo Stříbrnických pasek, zastavovali jsme se u studánky v Lipůvce a dívali se, jak dole u potoka světélkuje ztrouchnivělé dřevo.

Ing. Zdenka Maršálková na besedě s žáky naší základní školy BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/201428

Krajina pod Hunčemi na Buchlovicku (olej Ladislav Maršálek) Tatínkovým koníčkem byla příroda, zahrada, ovocné stromy. Sousedé říkali, že tak, jak on kosil trávu a nakul kosu, to umí málokdo. V červnu vždycky volal přes plot na stařečka Rýznara: „Súsede, tož pujdeme na to v tych humnoch?“ Rýznar vždy na to: „Ná tož, pane dochtor, aji bysme mohli, enom aby nás ten Medart nenechál.“ Stařenka Rýznarová zase s ošatkou s ovocem, které jsme neměli, volala přes ploty na maminku: „Ná, pani dochtorová, nate dyně dětom.“ Známí lidé, když jim zvěrolékař určil nemocné zvíře utratit, chodili k nám a moc prosili, aby se tatínek šel na jejich zvíře podívat. On vždycky šel a mnohdy dal zvíře ještě do pořádku. Sousedovo Mitášovo hříbátko, co pokousal valach, a bylo určeno na jatka, zachránil a loveckému psu lesníka Blumenšajna spravil zlomenou nohu; vůbec pak nekulhal. Pomohl také na svět paní Marušce Martausové. Přišel do kuchyně a řekl: „U sousedů mají holčičku, bylo to trochu obtížné, ale holčička je zdravá a šikovná.

V roce 1948 mu byla ordinace zestátněna a nastoupil jako závodní lékař v podnicích Buchlovanu, Mesitu a Moravolaku. Dojížděl, ale zvykl si hned. Zvykl si i na sestřičky, pacienty a byl spokojený. Nikdo ho už v noci neburcoval a měl volné večery, soboty a neděle. Jako závodní lékař pracoval ještě patnáct let do roku 1963. Pak si užíval důchodu, svých koníčků, většinou fyzické práce, a dlouhých procházek do přírody s vnučkou. V tu dobu jsme měli v lese udělané otýpky (uhlí bylo na příděl), za roklí, u které měli lesáci rozdělaný mostek. Koupil skoby a svorníky a s vnučkou most dodělali. Otýpky jsme dostali domů a lesáci byli rádi. Mostek ještě sloužil dlouhé roky. Tatínek zemřel v roce 1974 ve věku 83 let. Svůj věčný sen už spí celých čtyřicet let na buchlovickém hřbitově mezi svými pacienty. Zdenka Maršálková


100 let od začátku světové války Atentát na následníka trůnu (pokračování) Hrabě Harrach postavil se na stupátko vozu, aby zabránil eventuálnímu atentátu. V prvém voze seděl starosta sarajevský a policejní ředitel dr. Gerde. Auto arcivévody mělo následovati auto prvé, avšak v ohbí ulice prvé auto nezabočilo, jak bylo smluveno na liduprázdné nábřeží, nýbrž do ulice Františka Josefa naplněné čekajícím lidem. Hrabě Harrach okamžitě upozornil na tuto okolnost, Potiorek se zvedl a křikl na šoféra: „Co je to? Vždyť jedete špatně!“ Šofér se obrátil k Potiorkovi a zastavil auto. V tomtéž okamžiku vztáhla se ze špalíru ruka s napřaženým browningem a již třesklo několik ran. Prvou ranou byla zraněna arcivévodkyně, druhou František Ferdinand do krku. „Bolí vás něco výsosti?“ tázal se hrabě Harrach. „Oh nikoliv“, odvětil František Ferdinand a to byla jeho poslední slova. Auto jelo okamžitě do konaku, ale kolem 11. hodiny deset minut po příjezdu do paláce vypustil FF ducha, aniž by byl nabyl vědomí. Jeho manželka zemřela již několik okamžiků před tím v automobilu za jízdy do paláce… (Tak atentát popisuje císařův komorník Evžen Ketterle.) Atentátníkem byl 19letý bosenskosrbský student Gavrilo Princip. Ten po prvním neúspěšném útoku již považoval akci za ztracenou a odešel do obchodu pro sendvič, když uviděl projíždět Ferdinandův vůz okolo. Poté co řidič zjistil, že je na špatné ulici, zabrzdil a začal couvat. Toho využil Princip a vykročil kupředu, vytáhl zbraň a ze vzdálenosti asi metru a půl několikrát na auto vystřelil. František Ferdinand byl zasažen do krku a Žofie do břicha. Žofie, o které se později zjistilo, že byla těhotná, zemřela okamžitě. Ferdinand na ni volal „Sopherl! Sopherl! Sterbe nicht! Bleibe am Leben für unsere Kinder!“ (Žofinko! Žofinko! Neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!), rychle upadl do bezvědomí a za chvíli

zemřel. Jeho choť podlehla zranění o několik minut později. Všichni útočníci a spolupachatelé byli po činu zadrženi a uvězněni. Sarajevský tribunál rozsudky vynesl 28. října 1914. Plnoletí pachatelé, jimž hrozil trest smrti, se před tribunálem snažili vykreslit jako nevědomí spolupachatelé činu a často uváděli, že se báli o svůj život nebo rodinu a byli ke spolupráci přinuceni spikleneckým hnutím, které stálo za Principem. Atentátníci, jimž z důvodu nízkého věku nehrozil trest smrti, se účelově přiznávali a přizpůsobovali své výpovědi u soudu tak, aby jim byl udělen co nejmenší trest. Princip během křížového výslechu vypověděl: „Jsem jugoslávský nacionalista a věřím v myšlenku sjednocení všech jihoslovanských bratrů a vytvoření jejich samostatného, na Rakousku nezávislého státu.“ Tresty odnětí svobody, smrti a osvobozující rozsudky byly následující: 3 osoby byly popraveny, 13 dalších pak odsouzeno k odnětí svobody od doživotí až po 3 roky. 19letý Gavrilo Princip tak díky svému nízkému věku nemohl

Gavrillo Princip


Zatčení atentátníka Gavrillo Principa v Sarajevu být popraven a dostal maximální možný trest – dvacet let vězení. Zemřel na tuberkulózu v roce 1918 v terezínské Malé pevnosti. Smrt následníka trůnu byla záminkou k rozpoutání světové války a smrti milionů vojáků a civilistů v letech 1914–18. Kdo byl tedy Ferdinand dÉste, a jak jej vnímala tehdejší společnost? Narodil se 18. prosince 1863 ve Štýrském Hradci, byl synovcem císaře a krále Františka Josefa I. a následníkem trůnu poté, co syn císaře, korunní princ Rudolf, spáchal se svou milenkou v loveckém zámečku v Mayerlingu sebevraždu. František Ferdinand se oženil 1. července 1900 v Zákupech s Žofií Chotkovou původem z českého šlechtického rodu Chotků. Manželství s Žofií si vyvzdoroval na císaři Františkovi Josefovi, který je v duchu zákonů habsburského panovnického domu, podle nichž členové dynastie mohli uzavírat sňatky pouze s příslušníky panovnických dynastií, striktně odmítal pro nevěstinu nerovnorodost. V zemích

Koruny české pak vlastnil panství a zámky Konopiště a Chlum u Třeboně. V plánu měl uskutečnit po usednutí na trůn jako František II. přeměnu rakousko-uherské monarchie ve federaci Spojených států Velkého Rakouska a hodlal odstranit státní dualismus, který monarchii dělil na rakouskou a uherskou část. Velmi podrobně nám vylíčil osobu Ferdinanda dÉste ve svých pamětech komorník císaře Evžen Ketterle: František Fredinand dÉste byl na rakouském dvoře velmi neoblíben, byl muž vášnivého temperamentu, železné vůle a nepoddajnosti. Byl tvrdý jako křemen, dovedl se mstíti a nenávidět právě tak, jako na druhé straně chodit denně do kostela a ke zpovědi. Bylo v něm cosi z renesančních italských knížat, kteří si před každou vraždou vyžádali od papeže rozhřešení – ovšem bez jejich velkorysosti, kterou projevovali i ve vraždění a bez jejich smyslu pro umění. Následník trůnu byl spořivý až k lakomosti. Jeho spořivost byla příslovečnou, což dokazuje pravdivá historika z jedněch manévrů, kdy


následník trůnu odměnil vojáka, který jej holil, královskou odměnou 5 haléřů. Pokud se týče jeho smyslu pro umění, dávají o tom jeho, bez jakéhokoliv plánu a systému naházené sbírky v konopišťském zámku, rovněž dostatečné vysvědčení. Poměr císařův k následníkovi trůnu nebyl nikdy přátelským, vždy konvencionelním. Oba se přímo nenáviděli a císař se v posledních letech před válkou Františka Ferdinanda dokonce bál. Ten žádal od císaře pronikavé reformy ve státní správě, ve vojsku a jinde, s čímž starý císař nesouhlasil, a tak docházelo při každé návštěvě následníka trůnu k bouřlivým často a dlouho trvajícím rozhovorům, po nichž pravidelně FJI míval migrénu. Je zajímavo, že přes tuto antagonii císař dovolil přece svému synovci onu svatbu, která z hlediska strnulé španělské etikety rakouského dvora byla přímo zločinem. Z toho je zřejmo, že FF měl již tehdy na císaře jistý vliv, který ovšem stále stupňoval. FF neznal humoru a nikdy nezkrášlil úsměv jeho tvář. Jeho velikou vášní byla honba, totiž nikoliv honba v pravém slova smyslu, nýbrž hromadné vraždění. Bylo mu největší rozkoší jíti na honbu v době šetření a postříleti několik set kusů zvěře, ať už králíků, zajíců nebo podobně. Jeho honby vyznačovaly se vždy velkou spoustou postřílené zvěře, která šla do set kusů. Nejmilejším zaměstnáním FF byly plány do budoucna. Plány na zvětšení monarchie a upevnění, jak se mu zdálo příliš uvolněné disciplíny. Jeho plány do budoucna byly přiměřené jeho povaze brutální a fantastické a byly často příčinou velkých neshod mezi ním a císařem, který těžce nesl, že jeho synovec s takovou brutalitou, chtivostí a otevřeností čeká na jeho smrt. František Ferdinand pomýšlel po nastoupení trůnu upevniti především posici Rakouska na Balkáně a to tím způsobem, že anexe Bosny měla býti rozšířena na Srbsko a část Řecka. Požadoval dokonce ve svých plánech soluňský přístav pro Rakousko a byl pevně přesvědčen o pravdivosti svého nároku. Avšak

nejen to, František Ferdinand pomýšlel ve vší vážnosti na znovuzřízení svatého království jeruzalémského, aby titul krále jeruzalémského, který mu příslušel, nezůstal pouze na papíře a prázdným slovem. Historickou osobností velkého formátu stal se František Ferdinand až svojí smrtí, která byla, jak víme, signálem k světové válce. V Rakousku měl těžké postavení. Nastoupil na místo všeobecně oblíbeného demokratického korunního prince Rudolfa a je těžko představiti si větší kontrast než jaký byl mezi oběma muži, Rudolfem, plným života a veselí a přísným, nikdy se neusmívajícím Františkem Ferdinandem. Říkalo se, že dlouhé čekání na nastoupení na trůn učinilo z něho nepřítele všech lidí, zatrpklého a nedůtklivého asi tak, jako zestárlou dívku, která zameškala čas k vdavkám. Zevnějšek Františka Ferdinanda, který ostatně stále churavěl, nebyl rovněž příliš příjemný, a tak není se co diviti, že František Ferdinand, jak u dvora, tak u převážné většiny rakouských národů, byl velmi neoblíben. Zvláště židé prohlásili jej za otevřeného jich nepřítele. K tomu přiváděla je okolnost, že František Ferdinand přejímal protektorát nad různými katolickými ústavy a podniky, jejichž antisemitská tendence byla více než zřejmou. František Ferdinand znamenal v rakouské monarchii cizí těleso a všeobecně se říkalo, že jeho vláda, dojde-li k ní, nebude míti dlouhého trvání. Mezi Františkem Ferdinandem a Františkem Josefem docházelo vždy a opět k nedorozuměním, která nabývala bouřlivého charakteru. František Ferdinand chtěl krok za krokem míti větší vliv na události a hleděl si připraviti půdu pro reformy, které chtěl provésti, jakmile nastoupí na trůn. Byla to tedy vždy státní aféra, kdykoliv byl František Ferdinand povolán k audienci. Před audiencí byl vždy, jak jeden, tak druhý nervosním a nepříjemným pro své okolí. František Ferdinand dostával dokonce i horečku před audiencí, když přemýšlel o tom, jakým způsobem bude před císařem hájiti své stanovisko. Nemohl se nikdy zhostiti pocitu, že jej Maďaři


chtějí odstraniti. Také se doslechl, že má býti po smrti FJI povolán pruský na maďarský trůn a není divu, že jeho nesympatie k Maďarům rostly. Neskrýval se svou záští vůči Maďarům nikterak. Byl-li nucen jeti do Maďarska a zdržeti se tam přes noc, nikdy nepřespal v zámku, vždy ve svém salonním voze, což naopak vzbudilo v Maďarsku velkou zášť. Jeho chotí se stala hraběnka Chotková, jež byla dvorní dámou arcivévodkyně Isabelly. Měsíční plat dvorní dámy obnášel 2000 K, ale jak jsem řekl, bohatí Chotkové nebyli. Arcivévodkyně Isabella doufala vždy, že následník trůnu požádá o ruku její dceru, a sice nejmladší arcivévodkyni Marii Annu, jelikož arcivévoda František Ferdinand byl častým hostem v domě arcivévody Bedřicha. Když se jednou Isabella tázala mladé arcivévodkyně, jak daleko je s arcivévodou, odvětila tato překvapeně: „Ale František Ferdinand nepřijíždí sem kvůli mně, nýbrž kvůli Žofince… Aby bylo neštěstí dovršeno, zapomněl František Ferdinand jednou svoje hodinky na tenisovém hřišti. Jako přívěšek nalézala se ve zlatém medailonu, který arcivévodkyně Isabella zvědavě otevřela, podobizna Žofie Chotkové… Následkem toho byla velká scéna. Hraběnka Chotková byla okamžitě s velkým křikem propuštěna, avšak to nezkazilo poměr obou milujících, který, jak víme, skončil po dlouhé námaze Františka Ferdinanda morganatickým sňatkem, cílem Žofie Chotkové. Vypravuje se, že rodinný život obou manželů byl nejlepší, ježto oba měli spoustu společných vlastností, jako např. až na bigotnost, hraničící zbožnost a lakomost. Jediným místem, kde byl František Ferdinand oblíben, byly Tyroly, jejichž obyvatelé, jak jsme již měli možnost pozorovati, lnuli ve své omezenosti zvláštní láskou k habsburskému domu. František Ferdinand zdržoval se často v Tyrolích na honbě. Jednou z jeho zálib bylo kupovati starožitnosti a umělecké předměty. Všude kam přišel, kupoval starožitnosti, obrazy, sochy, gobelíny a skulptury, avšak nerozuměl ničemu, stávalo se velmi často, že byl napálen. Část jeho

sbírek, v nichž se nacházel mnohý šmejd, byla vydražena v roce 1920 ve Vídni. Hlubší pohnutky této záliby arcivévodovy nejsou známy. Známo je pouze, že neměl pro umění nejmenší smysl a že také sbírky byly sestaveny bez ladu a skladu, tak jak je právě koupil. Snad cítil, že za několik málo let nebudou míti papírové peníze ceny a umělecké předměty na ceně stoupnou. Ať tomu bylo jakkoliv, byl následník trůnu rád vídán v antikvářských a uměleckých závodech, jelikož sice úporně smlouval, konečně však následkem své nevědomosti zaplatil přece jen mnohem větší cenu než znalec. Bílý kamzík platí dle staré honecké pověry za posvátného, nikdo se jej nesmí dotknouti a kdo bílého kamzíka usmrtí, ten umře, dle pověry, než setká rok s rokem. Koncem srpna 1913 skolil František Ferdinand v Alpách sněhobílého kamzíka, přestože jej jeho průvodci varovali, uvádějíce mu jako důvod starou pověru. A skutečně… Je možno státi se pověrčivým, vzpomeneme-li si této souvislosti… Než se sešel rok s rokem, ležel ten, jenž kamzíka skolil, v chladném hrobě a na obzoru Evropy vyvstávala příšera války… Pohřeb následníka trůnu i jeho manželky byl kabinetní ukázkou sympatií, jakých se následník trůnu u císaře i jeho okolí těšil. Byl dokladem toho, že nenávist rakouského dvora sahala až za hrob… Hrabě Montenuovo určil v intencích Františka Josefa I., že následníku trůnu přísluší pohřeb třetí třídy. Podobně jako při smrti korunního prince byly knížecí dvory a úřednictvo vyrozuměno, že jejich účast na pohřbu následníka trůnu není žádoucí. Ani František Josef nezúčastnil se pohřbu a dokonce ani dětem zavražděných nebylo dovoleno pohřbu se zúčastniti. Rakousko zvítězilo nad mrtvým. Nenáviděný arcivévoda byl mrtev, rafinovaným uspořádáním pohřbu dokončila monarchie svou pomstu na mrtvém. Jakoby věděla, že smrt Františka Ferdinanda je počátkem konce Rakousko-Uherska… Připravil Kamil Maděra


Z historie před 70 lety

Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války – 11. část Operace GLUCINIUM Tato paradesantní skupina měla za úkol zjistit skutečný stav ilegálních organizací v oblasti Táborska, vytvořit zde zpravodajskou síť a v tomto operačním prostoru připravit podmínky pro ozbrojené povstání v závěru války. Skupinu CLUCINIUM tvořili velitel npor. Vítězslav Lepařík, zástupce velitele Ludvík Hanina, radiotelegrafista rotný František Trpík a četař Josef Cikán. Jednalo se o zpravodajsko organizační skupinu, která byla pro své poslání odpovídajícím technickým způsobem vybavena. Hlavní součást technické výstroje tvořily dvě soupravy radiových stanic s šifrovacím klíčem MARIE. Každý parašutista byl vybaven dvěma pistolemi a dýkou. Zásoba potravin byla zastoupena převážně čokoládou, masovými a mléčnými koncentráty. Dále měli balíček první pomoci, taletky „L“ tj. cyankáli, falešné doklady a zásobu finančních prostředků. Operační let byl proveden ze základny v Brindisi v 19.30 hod. 3. 7. 1944 a v jednu hodinu po půlnoci z 3. na 4. 7. 1944 došlo k vysazení v operačním prostoru. Původně byla vybrána doskoková plocha v blízkosti Tábora, ale téměř padesátikilometrovou navigační chybou posádky Halifaxu byli parašutisté vysazeni u vesničky Purkarec, 8 km severně od Hluboké nad Vltavou. Přistání proběhlo nešťastně. Jedna stanice se rozbila, druhá zůstala viset na stromech. Parašutisté zůstali nezraněni, ale technická výbava byla ztracena. Po marných pokusech o vyproštění zásobníku s radiovou stanicí, při níž byly poraženy čtyři stromy, se velitel rozhodl k odchodu z doskokové plochy. Bylo ráno, padáky vlály na stromech a v okolí chodili lidé.

Rozhodnutí nadporučíka Lepaříka předurčilo do značné míry osud celé operace. Bez radiové stanice byli parašutisté z hlediska poslání málo upotřebitelní a zřejmě propadli malomyslnosti, která se ještě prohloubila v příštích dnech, kdy se jím nepodařilo navázat kontakt s místním obyvatelstvem a nalézt úkryt. V Táboře a okolí měli k dispozici šest záchytných adres. Na žádné nebyli přijati. Mimo to dostali ještě v Itálii adresy na příbuzné npor. Krzáka do Bernartic. Tam zjistili, že všichni, kteří jim mohli poskytnout pomoc, byli již před dvěma lety v období heydrichiády popraveni. Krátce před touto zkušeností došlo ke střetnutí s četnickou hlídkou, která je kontrolovala. Rotný František Trpík se s nimi dohodl, že kontakt hlásit gestapu nebudou. Během tohoto rozhovoru se od skupiny oddělil velitel Lepařík. Skupina se pak rozptýlila a zůstali jen tři parašutisté silně deprimováni ztrátou operačního materiálu, velitele i neúspěchem v Bernarticích a nakonec se rozhodli rezignovat na svůj úkol a odejít na Slovensko. Cestou navazovali jen nejnutnější jednorázové kontakty, při nichž sháněli především na venkově potraviny. Hlad, bída a život v přírodě nepřispěly k jejich vzhledu, důvěryhodnosti a solidnosti, a tak byli občas nuceni k drobným podvodům a i k výměně částí své výstroje za potraviny. Na četnických stanicích přibývalo hlášení o podezřelých mužích cestujících na Moravu. Koncem července, patrně 24. 7. 1944, se dostali do blízkosti Třebíče, kde se od nich oddělil Trpík. V obci Borovině chtěl navštívit svého známého z předválečné doby a požádat ho o pomoc. Ten mu pomoc přislíbil a zajistil


pro všechny tři potraviny. Když se Trpík vrátil za několik hodin zpět na místo srazu, nenašel ani Haninu ani Cikána, a tak pokračoval v cestě sám až do 27. 7. 1944, kdy byl u Valčova zatčen četníky a předán gestapu v Brně. Rotný Hanina s četařem Cikánem postupovali sami na Slovácko. Jejich pohyb zachytilo uherskohradišťské gestapo a byli od mostu přes Moravu v Uh. Hradišti sledováni a na křižovatce k Sadům 5. srpna 1944 zatčeni. Z Uh. Hradiště byli převezeni do Brna a později do Prahy, kde byli i s dříve zatčeným Trpíkem vyslýcháni a střídavě vězněni na Pankráci a na Jenerálce. Od popravy je zachránilo pražské květnové povstání, které jim přineslo osvobození. Vítězslav Lepařík se po rozchodu se svou skupinou v jižních Čechách přesunul na Moravu a směřoval do známých končin svého olomouckého rodiště, kde očekával, že nalezne větší pomoc. Podařilo se mu napojit v okolí Zábřehu na Moravě na partizánskou skupinu a v srpnu 1944 se z Drozdovské pily snažil navázat spojení s Londýnem. Tato partyzánská skupina však byla infiltrována zpravodajskou sítí pražského gestapa a ta za ním vyslala superkonfidenta Adolfa Horáka, bývalého velitele paraskupiny SULPHUR. Ten mu slíbil, že o jeho situaci podá zprávu do Londýna

a vylákal Lepaříka do Prahy, kde byl 17. 10. 1944 zatčen a s Horákovým přispěním získán pro spolupráci s gestapem. Další Lepaříkův osud je plný protikladných a polovičatých rozhodnutí, která charakterizují neřešitelnost situace, do níž se svým závazkem ke spolupráci s gestapem dostal. Tento muž, který na svobodě projevil nejednou osobní statečnost a riskoval celý svůj život, v zajetí selhal. Plnil konfidentské poslání a současně hledal cestu k úniku z nastoupené cesty zrady, jejíž hloubku si uvědomoval. Ve svém jednání byl nerozhodný, nedůsledný a nedokázal využít nového postavení k chlapskému rozhodnutí. Nalezl BARIUM, jednal se Šanderou, ale zatajil mu, že je ve službách gestapa. Zároveň však o tomto jednání neinformoval gestapo. Připravoval údajně také atentát na vedoucího protiparašutistického referátu gestapa Leimera. Po odhalení příprav znovu učinil obsáhlou výpověď a vše prozradil. Na svou nerozhodnost a obojakost nakonec doplatil životem, pro který se tolik ponížil. Gestapo mu nevěřilo, sledovalo ho a byl znovu zatčen, uvězněn v Terezíně a na příkaz pražské služebny gestapa 28. 4. 1945 v 7.30 hod. bez soudu zastřelen. Jan Štokman

Nadporučík Vítězslav Lepařík

Rotný Ludvík Hanina Rotný František Trpík

Četař Josef Cikán


Kulturní událost na Újezdách

Každoročně se v městečku Buchlovice koná nespočet kulturních akcí, koncertů atd., ale málokdo ví, že i v místní části Újezda se konává také jedna z hezkých akcí, nazvaná Sousedský slet, a to na parkovišti před Sadem klenotů. První ročník úspěšně proběhl již v roce 2011 a nyní se uskuteční již ročník třetí. K tanci zahraje kapela No stres. Občerstvení si zajišťují sousedé navzájem. Je to převážně společenská událost, určená pro všechny sousedy z místní části Újezda a Trnávky, ale jsou srdečně zváni všichni milovníci folkové hudby. Dobrou náladu a „krýgl“ s sebou. Akce se letos bude konat v sobotu 16. srpna 2014.

Česnekové novinky z oblastí teorie a praxe Sirné látky tzv. sladkého česneku (Tulbaghia violacea Harv.) Kubec R., Velíšek J., Musah R. A. Ústav chemie a analýzy potravin, VŠCHT Praha Tulbaghia violacea Harv. (čeleď Alliaceae) je drobná, stálezelená rostlina pocházející z Jižní Afriky. Její listy při rozemnutí produkují silné, česneku podobné aróma. T. violacea je známa pod několika triviálními názvy jako např. „společenský česnek“ či „sladký česnek“. Tyto lidové názvy vystihují všeobecné přesvědčení, že konzumace této rostliny nezpůsobuje, na rozdíl od česneku, typický „česnekový dech”. Při studiu této zajímavé rostliny se nám podařilo izolovat a identifikovat hlavní prekurzor jejího aróma, S-(methylthiomethyl)cystein-4-oxid. Tato unikátní sirná aminokyselina je enzymově štěpena za tvorby thiosulfinátu marasmicinu, který je strukturním analogem allicinu známého z česneku. Jedná se však o látku poměrně labilní, která se rozkládá na rozmanité sekundární produkty (většinou polysulfidy, jejich sulfoxidy a sulfony). Mnohé z těchto látek prokazují velice významné fyziologické vlastnosti, zejména antimikrobiální, antimutagenní a protizánětlivou aktivitu. Ačkoliv se jedná o rostlinu v Čechách stále spíše exotickou, věříme, že se v budoucnu může stát vhodnou alternativou k použití česneku či pažitky, a to nejenom díky svému zajímavému a netradičnímu aróma, ale též díky svým nesporným pozitivním fyziologickým účinkům. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/201436

Jak na rajčata? S česnekovým zákvasem! Rajským jablíčkům ze zahrádky se nic nevyrovná. Koupeným v obchodě se možná sice říká zelenina, ale čerstvě utržená z keříku na záhonu osobně považuji za ovoce. Jsou krásně červená, slaďoučká a voňavá, zrovna lákají k utržení, když kolem nich člověk prochází. Postupem času jsem došel k názoru, že rajčata, pěstovaná ve skleníku či „fóliáku“, jsou bez chuti. Pěstuji je proto zásadně volně na záhonech a pro lepší aroma pod nimi nechávám divoce růst a rozmnožovat se kopr, jak poradily chytré knížky.

Česnekový zákvas Zmrzlí muži jsou za námi, rajčata si hoví na záhoncích a prší. Pokud taky sledujete počasí a přepadá vás hrůza a beznaděj v očekávání hynoucích rajčat, mám pro vás zaručený recept, jak je zachránit. Jednoho léta, kdy mi hnila rajčata ve velkém kvůli napadení plísní bramborovou, jsem se ponořil do studia „biozahrádkářské“ literatury a výsledkem je tento recept na česnekový zákvas: Do jednoho litru vody dáme 50g rozdrceného česneku a necháme několik dní až týdnů za občasného promíchání kvasit. Doba kvašení závisí na počasí, když je teplo, proces je rychlejší. Konec kvašení poznáme podle toho, že se přestane tvořit pěna. Roztok zředíme v poměru 1:10 a zalijeme jím rostliny na půdu. První zálivku dávám začátkem léta a později ještě aspoň jednu až dvě. Rajčata se tím posílí a plíseň nemá šanci. Za Vás četl a vyzkoušel Miloslav Hrdý

Co nabídne

XIII. ročník Festivalu česneku na zámku a (v městečku) Buchlovice v sobotu 26. července 2014

Česnek ve všech podobách Esenci zdraví a bohatství nápadů Snové požitky a zážitky až mžitky Neutuchající i radostná setkání Evropskou unii v praxi i společenství Konečně zase v Buchlovicích 37 Buchlovské písničky BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/2014

Toulky Českým středohořím III Hrad v Budyni nad Ohří a klášter v Doksanech Dnes navštívíme další místa v Poohří, níž po proudu řeky. Nejprve se podíváme do města Budyně nad Ohří a řekneme si něco o zdejším hradě. Vodní hrad v Budyni vznikl na místě staršího, patrně dřevěného dvorce, fungujícího v době vlády českého krále Přemysla Otakara I. Králův vnuk Přemysl Otakar II. udělil přilehlé osadě městská práva včetně hradebního a také starý dvorec nechal přebudovat v kamenný vodní hrad, obehnaný příkopem, který svými vodami napájela řeka Ohře. Od druhé poloviny třicátých let 14. století byl hrad v Budyni v majetku Zbyňka Zajíce z Házmburka a v držení tohoto význačného rodu se zdejší majetky ocitly až do 17. století. Raně gotickou podobu hradu neznáme, byla setřena pozdně gotickými přestavbami za majitele Jana Zajíce z Házmburku. V osmdesátých

letech 16. století byly hradní budovy opět přestavěny tentokrát v duchu renesance a hrad se tak změnil na pohodlnější zámek. Od druhé poloviny 17. století panství vlastnili Ditrichštejnové, kteří však své hlavní sídlo později měli v Libochovicích a zámek Budyně fungoval jen jako sídlo vrchnostenské kanceláře. V roce 1759 byla budova zámku zapálena pruskými vojáky. Stavba byla opravena, ale i přesto nadále chátrala. V roce 1823 došlo ke stržení dvou křídel zámeckého paláce. V 19. století se zámek v Budyni měnil ve zříceninu, kterou od úplného rozpadu a zchátrání uchránila úprava a přestavba dochovaných budov na počátku 20. století. Zámku tak byla navrácena podoba pozdně gotického hradu. Z původní uzavřené čtyřkřídlé dispozice hradu dnes návštěvník spatří jen dvě palácová křídla a jednu z hranolových věží. Další věž obsaho-

Budyně nad Ohří BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/201438

Klášter Doksany vala původně vstup do vnitřního nádvoří, které dnes splývá s okolním parkánem a předhradím. Dvoupatrový palác zvýrazňuje množství rekonstruovaných arkýřů včetně hradní kaple. Jádro hradu je opevněno parkánovou zdí se zachovalými střílnami pro hákovnice. Hradební zeď byla původně zpevněna několika podkovovitými baštami. V zadní části hradebního okruhu se nachází hradní brána s předbraním. Druhá brána byla proražena ve zdi, oddělující hradní areál od města, na jehož hradební systém byl hrad napojen. Dnes je pro návštěvníky v prostorách hradu zpřístupněno muzeum, v němž lze obdivovat trofeje z cest majitelů hradu nebo také dobově vybavenou alchymistickou dílnu, nacházející se v místech původní dílny z 16. století. Raritou je také jistě vycpaný krokodýl, přivezený z cest majitelem hradu počátkem 16. století. O několik kilometrů dále po proudu řeky Ohře leží obec a klášter Doksany. Klášter řeholnic premonstrátského řádu byl založen českým knížetem Vladislavem II. a jeho manželkou Gertrudou v polovině 12. století. Stavba kláštera byla započata v románském slohu a dokon-

čena ve 13. století po požárech a pustošení braniborskými vojsky. Z původní stavby se do dnešních časů zachovala ve své hmotě budova klášterní baziliky a románská krypta. Tato nebyla jako většina klášterních budov přestavěna v době baroka, takže její původní architekturu může návštěvník obdivovat dodnes. Po relativně klidném období 14. století byl klášter vypálen husity. Další pohromou byla třicetiletá válka. Vrcholný rozkvět kláštera nastal v 18. století, kdy došlo k přestavbě celého areálu včetně baziliky v barokním slohu. Vývoj však byl brzděn válečnými operacemi v druhé polovině století a zcela zastaven zrušením kláštera Josefem II. v roce 1782. Prelatura a konvent obsadila armáda a zřídila zde nemocnici a kasárny. Koncem 18. století získala areál kněžna Terezie Poniatowská, která zahájila přestavbu prelatury na zámek. Dalším majitelem se stal plukovník Jakub Wimmer a od roku 1804 vlastnili panství Aehrenthalové, a to až do roku 1945. Klášter v současnosti slouží církevním účelům a je částečně přístupný veřejnosti. Text a foto Martin Žižlavský


Aktuální informace o opatřeních v ochraně rostlin Při silném infekčním tlaku houbových chorob (vlhké a teplé počasí) provádíme i v červnu ošetření proti houbovým chorobám jádrovin (padlí a strupovitosti). Z přípravků doporučuji buď Talent, nebo Topas 100 EC. Oba působí proti oběma jmenovaným chorobám. K prodloužení účinku a oddálení vzniku rezistence se kombinují s kontaktními preparáty, např. Dithanem M 45. Jakmile však infekční tlak pomine, vracíme se zpět k samotným kontaktním přípravkům, proti strupovitosti tedy použijeme např. Dithane M 45, proti padlí přípravek na bázi síry Kumulus WG. Začátkem června dochází především ve vyšších polohách, při teplém a vlhkém počasí (v době zrání Rychlice německé) k počátkům infekce, která způsobuje skvrnitost listů třešně a višně. Zde kromě přípravků Dithane M 45 a Delan 700 WDG, které působí pouze preventivně, je možné použít účinnější preparáty, a to Syllit 65 WP, výběhový Baycor 25 WP, případně Talent. Začátkem června ošetřujeme zejména jabloně proti obaleči jablečnému, který způsobuje červivost plodů. Využíváme především signalizaci pomocí feromonových lapáků (např. s názvem Deltastop CP), Ten, kdo feromonový lapák do koruny jabloně nevyvěsil a zjistí na stromě první červivý plůdek, musí okamžitě použít k ošetření Biobit XL, organofosfát Reldan 22, nebo výborně účinkující systémové přípravky – neonikotinoidy Mospilan 20 SC či Calypso 480 SC. Samozřejmě jediné správné určení potřeby ošetření je pomocí lapáku. Po vrcholu náletu obaleče použijeme za 3–5 dnů biologický larvicid Biobit XL nebo za 7–10 dnů Reldan 22, Mospilan 20 SP, Calypso 480 SC. Nově se zavádí do ošetření proti obaleči přípravek SpinTor, je šetrný k životnímu prostředí, působí jako požerový a kontaktní insekticid, účinkuje především na larvy ale i na dospělce. Na samém počátku června se mohou objevit především na broskvoních a meruňkách při vlhkém počasí šedohnědé skvrny na listech, někdy i na letorostech ale především na plodech (převážně blízko stopky) Jde o strupovitost peckovin (Fusicladium carpophila). Pokud je to možné je třeba likvidovat napadené listy, u meruněk omezují výskyt této choroby přípravky proti hnědnutí listú (výběhový Baycor 25 WP, Dithane DG Neotec, Syllit 65 WP,Talent) a u broskvoní přípravky proti padlí (Kumulus WG, Talent, Horizon 250 EW). Po 10. červnu začíná nálet mouchy vrtule třešňové. Ta způsobuje červivost třešní zrajících v červenci a v srpnu. Pozor – zde je optimálním řešením použití přípravku Calypso 480 SC. Má ochrannou lhůtu 14 dnů. Dále je povolen k ošetření třešní i višní Mospilan 20 SP. Nálet vrtule třešňové se dá ozřejmit pomocí speciálních žlutých lepových desek vyvěšených do korun stromů. Bývá to obyčejně v době, kdy v přírodě kvete bez černý. Proti vrtuli ošetřujeme vždy dvakrát v desetidenním intervalu. První postřik načasujeme za 7–10 dnů po začátku náletu tohoto škůdce, další postřik opět za 7-10 dnů. Metodiky dokonce dovolují použít k prvnímu postřiku proti dospělcům i přípravek obsahující pyrethroid deltametrin, např. Decis Mega. K ošetření višní proti vrtuli lze použít též Reldan 22. Každoročně se na ovocných stromech a na bobulovinách vyskytují listové mšice. Zde nesmíme váhat a včas proti nim použít Pirimor 50 WG.houbových). Uvedený kalendářní přehled je použit s laskavým svolením autorů publikace Účinná ochrana zahradních plodin – Josef Horák, Jaroslav Rod, (GRADA – 2011). Aktualizace: III. 2013 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/201440

Sešli se opět třída B Sešla se opět třída „Bé“ a pár spolužáků z „Áčka“ ač řady dosti prořídlé chcem si dát do sosáčka.

a snažili se vykoupit řešením rovnic o dvou neznámých nebo i tangentami.

Ještě než začnu vzpomínat na učitelů plejádu pokusím se dát některé vzpomínky částečně do řádu.

Jak rád bych často vyměnil léta za pár facek jež právem či i neprávem rozdával tehdy bez „sory“ učitel Fic František přáteli zvaný „Fery“. Jistě mu všichni prominuli tu jeho prudkou náturu za slávu prožitku sdílenou v dětském pěveckém souboru. I tělocvik nás naučil v tom byl také mistr a zastyďme se trošičku že nedokázal nikdo tak jak on zavrtět na hrazdě veletoč či vyseknout na bradlech

Když Šindler coby ředitel odpůrce všeho sportu hřímal každé pondělí „kopáči nástup k tabuli“ vždy pomalu se šinuli členové žákovského klubu co kopanou se bavili a hrávali v neděli za místní sokoly. Šinuli si to k tabuli s hlavami sklopenými

tahovou stoj. Vzpomínky letí k fyzice kde kladky páky šroubovice učíval věhlasný vynálezce který kromě vědomostí rozdával i mice což byla rána v zátylek co jiskry v hlavě zažehla a častokrát i více. Čím bijí tě doma „holečku“ ptal Suchánek se Bedřich? A byl to jeho dotaz častý a tím víc býval spokojen čím krutější sděleny mu byly tresty. Na řadu přijde ruština to Otík Burda zářil „zdrástvujťe rebjáta“ hlaholil již ve dveřích a debatu ve světovém jazyce



rozproudit se snažil. Písničku pěknou nás naučil „chazbulant udaloj“ se zvala dál ještě mnoho slovíček a hlavně „Da“ a pak chtěl po nás Puškina. Dějepis učil Kašpárek inspektor on byl později Krok co tři věhlasné dcery měl byl jeho velký vzor chtěl do dějin se zapsat též a proto zplodil dcery čtyři i když všechny se mu vydařily není v historii uveden, ale já přesto věřím že jednou přijde den protože byl vždy optimista byla s ním vždy legrace pro takové osobnosti se musí najít v historii místa když ne ve světové tak v buchlovické dozajista.

Na třídní nejde zapomnět ta od šestky nás měla a úskalími s námi proplula až v závěrečná kola. Byli jsme ročník poslední co zvala se Osmiletá střední škola s Pořízková dělala co všechno tehdy uměla aby skrz svěřeného výkvětu dosáhla ne na metu, ale aby alespoň doplula do cíle osmé třídy což bylo někdy skutečně nad její skromné síly. Záměr se nakonec podařil přes závěrečné zkoušky většina zdárně ukončila tu krásnou anabázi na kterou budeme vzpomínat současně i v další životní fázi. Mnozí si také vzpomenou jak smažili jsme řízky

a v červnu osmapadesát je dávali na talířky. Když jsme je pěkně zbaštili se školou se rozloučili to netušil z nás žádný, že tenkrát pro nás skončily ty nejkrásnější časy. Že to tak bylo skutečně to probereme si dneska a pokud máte starosti a kdo je dneska nemá? Pusťte je k vodě na chvíli vždyť přes všechny trable život krásný je když krásný ho chceme míti. K setkání spolužáků třídy, která ukončila školní docházku v červnu 1958 a sešla se u příležitosti 70 let na hotelu Buchlovice sestavil Jan Štokman foto Bořek Žižlavský


Vzpomínka Květen již dávno skončil a tím odešly také všechny slavné květnové dny, mezi něž patří i svátek matek. Na tento den mám takovou vzpomínku: Asi ve druhé nebo třetí třídě nás paní učitelka Hánová učila básničku – přání mamince – s názvem Proč květ jabloňový. Proto květ jabloňový, maminko, k svátku ti nesu, že země voní, rozkvétá jarem, celý svět zdá se být nebeským rájem. Ty v něm jsi jabloní, já tvým jsem kvítečkem, táta je lístečkem, my všichni za jediným stolem, velikým rozkvetlým stromem. A srdce tvoje sluncem je,

měsíčkem úsměv tátův, růžovým květem naděje je každé dítě zrozené, slzami tvými zkropené. Proto květ jabloňový, maminko, v náruč ti kladu, že ty jsi jabloňkou v tom našem sadu. Tuto básničku jsme měli za úkol přednést mamince a předat jí malou rozkvetlou jabloňovou větvičku. Tato vzpomínka se mi vždy vrací a při „svátku matek“ si ji v duchu opakuji. Znám desítky říkanek k tomuto dni, ale tuto básničku mám nejraději. Snad se bude líbit i vám. Olga Kašpárková Foto z archivu -bž-

Kolektiv učitelů školy v Buchlovicích v roce 1928. Učitelka Zdeňka Hánová 1. sedící zleva. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/201444

Z vítání občánků, které se uskutečnilo v Československém kulturním centru dne 30. května. Zleva: Sofie Jakešová a Marek Dobrůšek. (foto Oldřich Stránský)


Z vítání občánků, které se uskutečnilo v Československém kulturním centru dne 30. května. Zleva: Matěj Drápal, Mia Jurčová a Adam Miklas. (foto Oldřich Stránský)


Z vítání občánků, které se uskutečnilo v zámecké sala terreně dne 6. června. Zleva: Jan Lúčný a Martin Žufánek. (foto Oldřich Stránský)


Evropskou unii v praxi i společenství Konečně zase v Buchlovicích

Buchlovské písničky Ten buchlovský zámek dokola klenutý, v něm leží šohajek v železách zakutý. Leží, leží, leží, žalostně naříká, že si naň hradní pán ostrú šavlu chystá. Kemu je tak dobře, tak jak tobě Janku, neořeš, neseješ, enom ležíš v chládku. Ten buchlovský zámek dokola klenutý, v něm leží šohajek v železách zakutý.

Proč tě tam šohajku, proč tě tam zakuli, pro tebe má milá, že jsme spolu spali. Velká to šohajku, velká je to vina, musíš putovati do Jeruzaléma. Kněz jeruzalémský ten tě vyzpovídá, ale rozřešení šohajku ti nedá. A když mi ho nedá, nebudu ho prosit, půjdu do Prešpurku, šavlu budu nosit.

Při čtení prvních slok této písničky jsem si vzpomněla na její další sloky, které uvádím. Vzpomněla jsem si ještě také na čtyři písničky, z nichž si, bohužel, pamatuji vždy jen jednu sloku. První dvě písničky jsou spojeny se vzpomínkou na poslední paní z Petřvaldu, Eleonoru, čili na poslední roky 18. století. Slyšela jsem je při draní peří okolo roku 1940 od hodně starých stařenek. Už tehdy se písničky udržely v ústním podání, více než 140 let. Zdenka Maršálková

Koncem měsíce června oslavili svou diamantovou stavbu manželé Ludmila a Ladislav Trávníčkovi z Buchlovic. Při této příležitosti jim přišli popřát vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí v dalším životě místostarosta Bořek Žižlavský a matrikářka Barbora Zapletalová. K upřímné gratulaci oslavencům se přidávají i členové redakce Buchlovského zpravodaje. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 6/201448

JUBILANTI V ČERVENCI

JUBILANTI V SRPNU

75 let

Ludmila Létalová Anna Vráblová

75 let

85 let

Bohumil Mikulčák Maria Steigrová Milada Hamhalterová Blažena Haničáková Růžena Čagánková

90 let

Eva Maděrová Květa Kučíková Irma Wimmerová (Domov pro seniory Buchlovice)

85 let

Marie Vlasatíková (Domov pro seniory Buchlovice)

Marie Krystýnková

(Domov pro seniory Buchlovice)

(Domov pro seniory Buchlovice)

Libuše Pankrácová

Ludmila Blažková

Zdenka Sedláčková (Domov pro seniory Buchlovice)

90 let

Jarmila Marková Marie Fiantová (Domov pro seniory Buchlovice)

Stanislava Machalová (Domov pro seniory Buchlovice)

Miniseriál – 4. díl

Polibek Etapy života 1-2-3-4-5-6 Když onen kluk ponejprv v životě dívčí rety líbal, to voněl Máj. Měsíc se na ně zvídavě díval. Ten mladík byl tehdy už zdatný kluk – žádné dítě! Ale styděl se říct dívce: ,,Mám Tě rád! – Miluji Tě!“.

Dali si polibek krátký a nesmělý a pak se za to styděli. ,,Teď už jsme ale dospělí i doklad s razítkem na to máme, co žádá od nás společnost, to oba dobře známe! Založit rodinu, poctivě pracovat, v zájemné shodě a lásce děti pro sebe, pro národ dobře vychovat.“ Miloslav Tabarka

Příště 5. díl – SENIOR-VĚK

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ (periodický tisk územního samosprávního celku) Vydává městys Buchlovice, IČ 00290866, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. 350 výtisků. Cena 17,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 7 8 ROČNÍK XX. ČERVENEC SRPEN 2014

Recommend Documents