BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 7 8 ROČNÍK XV.č Červenec srpen 2009

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 7–8 • ROČNÍK XV.červenec–srpen 2009

Žně pod Buchlovem (pohlednice, 40. léta)

Informace městyse Buchlovice Rada městyse č. 46/2009 ze dne 10. 6. 2009 Žádost o povolení provozu stanového tábora – u Zeleného nebo Kamenného kříže, parcela č. 2864/1 až 2865/4 v k.ú. Buchlovice v době od 1. 7. 2009 do 20. 7. 0209, JUNÁK Kyjov, Jan Polášek, Kostelec u Kyjova, ze dne 25. 5. 2009 Rada nemá připomínek proti konání tradičního tábora Junáků z Kyjova. O vzniklých odpadech a případné potřebě pitné vody pro tábor je třeba se domlouvat s panem místostarostou Bořkem Žižlavským. E-ON – výhodná nabídka dodávky elektřiny na rok 2010, dopis ze dne 5. 5. 2009 Starosta ing. Jiří Černý informoval členy rady o iniciativě firmy E-ON směrem k obcím a městům, také o zvýhodněné nabídce tarifu Jistota Plus, s nímž je možno ušetřit náklady na elektrickou energii o 20%. Tato nabídka platila do 31. 5. 2009, a tak byla po konzultaci (starosta + místostarosta) smlouva pro rok 2010 s E-ON podepsána. Rada schválila naznačený postup. Žádost o spolupořadatelství – koncert DH Buchlovjané s hostem Jožkou Černým dne 6. 7. 2009 na náměstí Svobody, Pavel Martinák, Buchlovice, ze dne 8. 6. 2009 Rada byla nejprve seznámena s důstojnou reprezentací městyse Buchlovice na slavnostním otevírání rekonstruovaného náměstí v partnerské obci Horný Hričov v závěru měsíce května 2009. Rada poté schválila účast městyse na pořádání koncertu dne 6. 7. 2009 tím, že souhlasila s využitím části náměstí Svobody přilehlé k restauraci U Páva, dále pak schválila bezplatné postavení pódia a stolového zařízení z fondu městyse, rovněž tak i jejich úklid. Cenová nabídka na rekonstrukci sociálního zařízení Mateřské školy Buchlovice – 2. etapa, pan Petr Hruška, VODO – TOPO Buchlovice, ze dne 1. 6. 2009 Rada (po dobrých zkušenostech z realizace 1. etapy rekonstrukce) schválila výzvu jednomu zájemci na 2. etapu rekonstrukce sociálního zařízení Mateřské školy Buchlovice, panu Petru Hruškovi, VODO – TOPO Buchlovice. Rekonstrukce proběhne ve dnech 1. 7. 2009–28. 8. 2009, na dílo bude poskytnuta záruka 36 měsíců ode dne ukončení. Dohoda o spolupráci na projektu Program přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007 – 2013 mezi obcemi Horný Hričov (SK) a Buchlovice (ČR) Starosta ing. Jiří Černý informoval členy rady o podepsání Dohody o spolupráci na projektu Program přeshraniční spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007 – 2013 mezi obcemi Horný Hričov (SK) a Buchlovice (ČR), datum podpisu 30. 5. 2009. Rada dohodu o spolupráci potvrdila a doporučila ji k předložení nejbližšímu zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice 25. 6. 2009. Oznámení z MMR ČR o přidělení dotace na akci „Revitalizace zahrady Mateřské školy v Buchlovicích“. Oslovení firmy Garden Moravia s.r.o., Dolní Němčí, okrasná školka Spytihněv Informace pana starosty o přidělení dotace na akci „Revitalizace zahrady Mateřské školy v Buchlovicích“ a také o oslovení – výzvě firmy Garden Moravia s.r.o., Dolní Němčí, okrasná školka Spytihněv s požadavkem cenové nabídky na uvedenou akci. Rada se dohodla, že o realizátorovi akce rozhodne na své příští schůzi. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

1

Vyhodnocení cenové nabídky na opravu komunikace pro pěší (ulička ke škole) Na základě výzvy městyse dvěma firmám, tyto předložily cenovou nabídku na opravu uličky ke škole v Buchlovicích. Cenová nabídka od firmy SÚS Slovácko s.r.o. Uherské Hradiště je pro městys nejvýhodnější. Rada uložila starostovi vyžádat od firmy SÚS Slovácko návrh smlouvy o dílo se zárukami. Výběrovém řízení na „Dodávku zvukového zařízení a dataprojektoru Československého kulturního centra v Buchlovicích“, podepsání smlouvy s firmou Security UH spol. s.r.o., Staré Město Rada potvrdila výsledek výběrového řízení na „Dodávku zvukového zařízení a dataprojektoru Československého kulturního centra v Buchlovicích“ a uložila starostovi uzavřít smlouvu s vítěznou firmou Security UH, spol. s.r.o. Výběrové řízení (veřejná zakázka malého rozsahu na dodávky zadávané v souladu s § 18, odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, a v souladu s Programovým manuálem v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce SR – ČR 2007–2013) provedla firma (RAVEN EU Advisory) GRANTIKA České spořitelny, a.s., Brno. Řízení se zúčastnily firmy: Security UH, spol. s r.o., Staré Město, Base System, spol. s.r.o., Lužice a Pro Bank Securiry a.s., Praha. Kompletní protokol o výběrovém řízení je k nahlédnutí v materiálech týkajících se ČSKC Buchlovice.

Oprava školy na Lhotce pokračuje

Už třetím měsícem pokračuje rekonstrukce bývalé základní školy naproti kostela na Lhotce, na níž získal městys 15milionovou dotaci z fondů EU v rámci tzv. přeshraniční spolupráce se slovenskou obcí Horný Hričov. Po změnách v interiéru dochází na kompletní výměnu krovů a střechy. O dalších pracích vás budeme průběžně informovat. Foto -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

2

V družebním Horním Hričově

V sobotu 30. května zažila naše partnerská slovenská obec Horný Hričov slavnostní událost, kterou bylo otevření tamního zrekonstruovaného náměstí. Při této příležitosti starostové obou obcí – Buchlovic, ing. Jiří Černý a Horného Hričova, ing. Jozef Trizuljak – podepsali dohodu o spolupráci, která se zabývá dotací EU a rekonstrukcemi Československého kulturního centra v Buchlovicích a Slovenskočeského kultúrného centra v Horním Hričově. V rámci bohatého kulturního programu vystoupila za naše městečko dechová hudba Buchlovjané, za což jí patří velký dík. Foto archiv obce Horný Hričov a Lenka Martináková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

3

Výsledky voleb do Evropského parlamentu 5. a 6. června 2009 1. okrsek: počet voličů 1051, počet platných volebních lístků 294, tj. 29,97% 2. okrsek: počet voličů 1009, počet platných volebních lístků 361, tj. 35,78% Ze stran byly ve volbách v Buchlovicích nejúspěšnější: 1. okrsek: strana č. 4 – 88 hlasů ODS, strana č. 33 – 60 hlasů ČSSD, strana č. 2 – 42 hlasy KDU – ČSL, strana č. 21 – 42 hlasy KSČM. 2. okrsek: strana č. 33 – 109 hlasů ČSSD, strana č. 4 – 60 hlasů ODS, strana č. 21 – 60 hlasů KSČM, strana č. 2 – 57 hlasů KDU – ČSL. Celkové výsledky: celkem bylo odevzdáno 655 platných volebních lístků – tj. 31,18%, pro ČSSD z celkového množství 25,80%, pro ODS z celkového množství 21,98%, KSČM 15,57%, KDU – ČSL 15,11%. Děkujeme Vám za účast ve volbách!

Anketa Kniha mého srdce v Buchlovicích Vážení občané, čtenáři! Od 4. do 19. dubna 2009 jsme měli možnost zúčastnit se hlasování v 1. kole celostátní ankety Kniha mého srdce. Dalo se hlasovat prostřednictvím hlasovacích kuponů nebo elektronicky na internetových stránkách www.knihasrdce.cz. Přinášíme Vám výsledky hlasování podle Vámi vyplněných a odevzdaných hlasovacích kuponů: 1. Andělé a démoni (D. Brown) 1 hlas 2. Andělé noci (L. Lanczová) 1 hlas 3. Babička (B. Němcová) 4 hlasy 4. Co život dal a vzal (B. MacDonaldová) 2 hlasy 5. Da Vinciho kód (D. Brown) 1 hlas 6. Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová) 2 hlasy 7. Doktor od Jezera hrochů (M. Švandrlík) 1 hlas 8. Egypťan Sinuhet (M. Waltari) 2 hlasy 9. Eragon (Ch. Paolini) 1 hlas 10. F. L. Věk (A. Jirásek) 1 hlas 11. Filozofská historie (A. Jirásek) 1 hlas 12. Gabra a Málinka (A. Kutinová) 1 hlas 13. Harry Potter (J. K. Rowlingová) 6 hlasů 14. Heidi děvčátko z hor (J. Spyriová) 2 hlasy 15. Honzíkova cesta (B. Říha) 1 hlas 16. Hoši od Bobří řeky (J. Foglar) 1 hlas 17. Chrám Matky Boží v Paříži (V. Hugo) 1 hlas 18. Kája Mařík (F. Háj) 3 hlasy BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

19. Malý princ (A. de Saint – Exupéry) 2 hlasy 20. Mandolína kapitána Corelliho (De Berniérs) 1 hlas 21. Mezi tiárou a orlicí (V. Vondruška) 1 hlas 22. Michelup a motocykl (K. Poláček) 2 hlasy 23. Morová rána (B. MacDonaldová) 1 hlas 24. Povídání o pejskovi a kočičce (J. Čapek) 2 hlasy 25. Povídky (Z. Svěrák) 1 hlas 26. Pravidla moštárny (J. Irving) 1 hlas 27. Přitažlivá drzost (R. Madejová) 2 hlasy 28. Ranhojič (N. Gordon) 1 hlas 29. Robinson Crusoe (D. Defoe) 2 hlasy 30. Rychlé šípy (J. Foglar) 1 hlas 31. Řeka bohů (W. Smith) 1 hlas 32. Saturnin (Z. Jirotka) 1 hlas 33. Schody do nebeského pokoje (L. Müller) 1 hlas 34. Slovácko sa súdí (Z. Galuška) 2 hlasy 4

35. Staré řecké báje a pověsti (E. Petiška) 1 hlas 36. Syn lovce medvědů (K. May) 1 hlas 37. Tajemství tajného pokoje (E. Blytonová) 1 hlas 38. Tajný deník Adriana Molea (S. Townsendová) 1 hlas 39. Temno (A. Jirásek) 1 hlas 40. Upírův pomocník (D. Shan) 1 hlas 41. Vejce a já (B. MacDonaldová) 2 hlasy

42. Vinnetou (K. May) 1 hlas 43. Vražda v Orient Expresu (A. Christie) 1 hlas 44. Vůně deště (L. Lanczová) 1 hlas 45. Vybíjená (M. Viewegh) 1 hlas 46. Z deníčku neobyčejné patnáctky (S. Lanczová) 1 hlas 47. Židovka z Toleda (L. Feuchtwanger) 2 hlasy 48. Žízeň po životě (I. Stone) 1 hlas

Některé hlasy byly neplatné (např. spisy Tomáše Halíka, Bible…), neboť hlasovat se mohlo pouze pro knihy beletristické, nikoliv naučné. Po prvním kole celostátní ankety postoupilo dále 100 knih, které obdržely nejvíce hlasů. Ve druhém kole se tedy může hlasovat již jen pro některou z těchto sta knih (jejich abecední seznam naleznete na výše zmíněných stránkách www.knihasrdce.cz, kde se i hlasuje). knihovnice

Z důvodu postupující rekonstrukce budovy bývalé školy čp. 16 na Lhotce se v druhé polovině června začala stěhovat i knihovna městyse, která se na cca 1 rok stěhuje do přízemních prostor základní školy na ul. Komenského. Po dobu rekonstrukce bude knižní nabídka z důvodu menšího prostoru náhradní místnosti omezena na asi 50% knižního fondu. Bližší informace se dozvíte z obecního rozhlasu, internetu atd. Při vytřídění knih výraznou měrou pomohl pan Jiří Vycudilík, kterého vidíte na fotografii. Foto -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

5

Jednání členů svazu bojovníků za svobodu

Dne 21. května navštívili Buchlovice členové Svazu bojovníku za svobodu oblastních výborů Uherské Hradiště a Trenčín, jejichž pracovní jednání se uskutečnilo v Hotelu Buchlovice. Účastníky za místní pobočku svazu přivítal Jan Štokman a za městys místostarosta Bořek Žižlavský, který hostům předal malé dárky a přivedl je do Muzea Podhradí Buchlovice, kde si prohlédli právě probíhající výstavu Buchlovice a II. světová válka. - red -

Po roce u P. Aloise Honka

Stejně jako loni i letos se vydala skupinka farníků, v čele s naším nynějším farářem P. Rudolfem Chmelařem, za bývalým buchlovickým farářem P. Aloisem Honkem, žijícím v penzionu pro kněze v Moravci na Českomoravské vrchovině. Už od prvního okamžiku vstupu do jeho bytu přeplněného knihami nás přesvědčil o své vitalitě a pracovním úsilí, jaké jsme u něj viděli i loni. Příjemná beseda pokračovala do odpoledních hodin. P. Alois Honek vyřizuje našim farníkům pěkné pozdravení z Vysočiny. Foto: Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

6

Informace o vycházejících žácích ZŠ Buchlovice ve šk. roce 2008/2009 V letošním školním roce ukončilo na základní škole povinnou školní docházku 19 žáků z jedné deváté třídy. V dalším studiu na středních školách, které bude ukončeno maturitní zkouškou, bude pokračovat 12 žáků, do učebních oborů nastoupí 7 žáků. V tomto roce došlo ke změně podávání přihlášek na střední školy. Každý uchazeč si měl možnost pro první kolo přijímacího řízení podat tři přihlášky. Po vykonání zkoušek a obdržení výsledků o přijetí či nepřijetí na příslušnou školu si každý žák zanesl zápisový lístek na školu, kterou si zvolil pro pokračování svého studia. Žáci měli možnost jedenkrát změnit vybranou školu. Přestože letošní přijímací zkoušky doprovázela díky změně přijímacího řízení nervozita a napětí, většina žáků se dostala na zvolený studijní obor. Žáci budou pokračovat ve studiu na gymnáziích ve Starém Městě a Uherském Hradišti (4), ale i na středních školách v oborech ekonomických, v hotelnictví a cestovním ruchu, stavitelství a aplikované chemii. Tři žákyně budou pokračovat v uměleckých oborech – užitá fotografie, fotografka a umělecké řezbářství. Z učebních oborů si dívky zvolily obor kadeřnice, kosmetička, servírka-barmanka, chlapci se dostali na obory automechanik a kuchař číšník. Mgr. Vladimíra Klvaňová, výchovný poradce

Za kaplí sv. Kříže na Smraďavce roste nová opěrná zeď. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

Foto: Pavel Ondrůšek 7

Kosecké písně 31. května 2009


8

Foto: Lumír Svoboda


9

Koncert ZUŠ na zámku

V odpoledních hodinách 21. května se v prostorách zámecké salla tereny uskutečnil koncert žáků buchlovické pobočky Základní umělecké školy z Uherského Hradiště (ZUŠ). Poměrně plná prostora rodičů a prarodičů sledovala své děti a vnuky při jejich prvních výkonech na housle, klavír a flétnu, doprovázené jejich vyučujícími. Za ZUŠ přítomné přivítal její ředitel Stanislav Nemrava a za městys místostarosta Bořek Žižlavský. Foto: -bž-


10

Dětský den s Twisterem

V pondělí 1. června uspořádaly členky výboru Sdružení rodičů při naší ZŠ (SD) pro žáky 1. stupně soutěž ve hře Twister. Loni věnovalo SR do tříd hrací koberce a letos je využilo k uspořádání soutěže. Z každé třídy hrálo 8 zástupců vyřazovacím způsobem a 5 nejlepších se pak utkalo systémem každý s každým. Ostatní děti tvořily týmy fandících diváků. Nechyběla ani vtipná hesla, transparenty a roztleskávačky. Pro obveselení žactva si tuto hru vyzkoušely i maminky ze SR a paní učitelky. Nejlepší hráčkou byla paní učitelka Eva Polišenská. Všechny děti dostaly od SR malé občerstvení a každý soutěžící ještě drobné sladkosti. Tři nejlepší hráči dostali diplomy a knižní odměny. Vedení školy děkuje Sdružení rodičů za uspřádání další úspěšné akce pro děti. Nejlepší hráči: 1. Matyáš Chovanec – 5. třída; 2. Marcela Krchňavá – 2. třída; 3. Klára Slezáková – 2. třída; 4. Magda Krchňavá – 4. třída; 5. Terezka Marková – 3. třída. Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice


11

Dětský den na Smraďavce

Začátkem měsíce června se konal na Smraďavce v Lázních Leopoldov Den dětí, určený Mateřské škole v Buchlovicích. Již desátý ročník této akce připravila pro děti rodina Krystýnkových – majitelů tamní restaurace a lázní. - red -


12

Kácení máje U Špalka

Foto: Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

13

Vernisáž výstavy Ladislava Maršálka

V odpoledních hodinách dne 5. června proběhla v Muzeu Podhradí Buchlovice vernisáž výstavy nazvané Svět očima malíře Ladislava Maršálka, kterou uspořádal Spolek podporovatelů historie Buchlovic a městys Buchlovice. Výstava nabídla cca 130 reprodukcí malíře Ladislava Maršálka, který pobýval ve 20. a 30. letech minulého století v Buchlovicích u svého bratra a namaloval tu několik stovek obrazů a akvarelů z našeho prostředí. K vidění byly i ukázky prací z jeho působení pod Kavkazem i řada zajímavých fotografií. Výstava byla bohatě navštívena spoluobčany, které přivítal tajemník úřadu městyse ing. Miloslav Hrdý, po kterém následoval verši herec Slováckého divadla Vladimír Doskočil a děti z buchlovické školy. S obsáhlým životopisem malíře všechny seznámil ing. arch. Miroslav Maršálek. Foto Oldřich Stránský a Bořek Žižlavský


14

pátek 5. června 2009


15

První pouť na Barborce 7. 6. 2009


16

Foto: Lumír Svoboda a Oldřich Stránský


17

Buchlovjánek na Kunovském létě

I přes nepřízeň počasí a následném zrušení programu vystoupily v sobotu 20. června děti z Buchlovjánku na festivalu Kunovské léto v Uherském Hradišti. Procházejícím lidem se vystoupení líbilo.

Kroužek malých tanečníků Buchlovjánku byl přizván k účasti na Kunovském létě 2009. Sešly se folklorní soubory z Chorvatska, Rumunska, Lotyšska, Maďarska, Ukrajiny, Slovenska a několik dětských folklorních souborů z našeho regionu. Zúčastnili jsme se společného průvodu městem a zahajovacího ceremoniálu v Uh. Hradišti, kde měl každý soubor krátké vystoupení. Naše malé tanečnice zaujaly tanečníky z Chorvatska, kteří je požádali o společnou fotografii. Děkujeme všem dětem a rodičům za účast, za prezentaci našeho souboru a Buchlovic. Hana Andrlová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

18

Kalendář akcí – červenec a srpen 2009 datum název akce

místo konání

kontakt

3. 7. Antonín Polák – fotografie až Příroda Buchlovic 12. 8. Ctirad Kubošek – obrazy z okolí Buchlovic

Muzeum Podhradí Buchlovice

Městys Buchlovice, tel. 572 595 120 [email protected], www.buchlovice.cz Ctirad Kubošek, 776 054 399 www.kubosek.cz

1. 7. Berchtoldové – sběratelé až (prezentace grafické sbírky 30. 8. státního zámku Buchlovice)

Zámek Buchlovice – trakt Flora

Správa SZ Buchlovice Ivana Syslová, tel. 572 434 240 www.zamek-buchlovice.cz

10. 7. Miro Žbirka + T. Klus + M. Ztracený (koncert v rámci Buchlovského hud. léta)

Amfiteátr Buchlovice

Agentura Vichr Vítězslav Chromek, tel. 572 551 851 www.vichr.cz

10. až Kovářské dny 12. 7.

Hrad Buchlov HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel. 774 151 811, http://buchlov.eu [email protected]

18. 7. Turnaj v petanque – finále – TOP 16

Hřiště petanque

PKSK, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz

18. 7. Kalíšci – country

Hospůdka U Špalka

Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz

23. až Buchlovské noci s černou paní 25. 7. (noční prohlídky)

Hrad Buchlov HB Collegium o.s. Lukáš Kunst, tel. 774 151 811 http://buchlov.eu [email protected]

25. 7. VIII. ročník Festivalu česneku na zámku v Buchlovicích

Zámecká zahrada Buchlovice

Folklórní agentura Buchlov, Ing. Miloslav Hrdý, František Hrňa, tel. 737 649 604, 725 754 704

31. 7. Waltari (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta)


Agentura Vichr Vítězslav Chromek, tel. 572 551 851 www.vichr.cz

1. 8. Bratři Ebenové (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta)


Agentura Vichr, Vítězslav Chromek, tel. 572 551 851, www.vichr.cz

1. 8. Country bál

Hospůdka U Špalka


1. až Chřibský krkavec III – 2. 8. lukostřelecký turnaj

Louka pod Buchlovem

Bohumil Višenka [email protected]

8. až Historické kostýmy a etno večer 9. 8.



19

14. 8. Sto zvířat (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta)



Muzeum 14. 8. U nás před sto lety – 1. díl až společné putovní výstavy starých Podhradí Buchlovice 15. 9. fotografií obcí Soblahov, Horný Hričov, Chotoviny a Buchlovice

Městys Buchlovice tel. 572 595 120 [email protected] www.buchlovice.cz

16. 8. Pouť na Barborce na svátek Nanebevzetí P. Marie

Kaple sv. Barbory

KDU-ČSL, Ing. Miroslav Netopil, tel. 572 595 724 Jan Žufánek, tel. 775 155 390

16. 8. Posezení s muzikou

Hospoda U Špalka


15. 8. Kalíšci – country

Hospoda U Špalka


21. 8. Tři sestry (koncert v rámci Buchlovského hudebního léta)



22.8. Irský večer

Hrad Buchlov HB Collegium o.s. Lukáš Kunst, tel. 774 151 811, http://buchlov.eu [email protected]

23. 8. Pohádka pro děti (divadelní představení ve 13.00 hod.)


srpen Koncert Dechové hudby Buchlovjané

Zámecká zahrada

DH Buchlovjané Pavel Martinák, tel. 736 261 874

5. až Aranžování květin v historickém 9. 9. interiéru (seminář 2. až 4. 9.)

Zámek Buchlovice

Správa SZ Buchlovice Ivana Syslová, tel. 572 434 240 www.zamek-buchlovice.cz Květinová galerie Brno


20

Ochránce buchlovických tradic V posledním květnovém dni zemřel pan Karel Strýček v požehnaném věku 86 let. Buchlovice v něm ztratily člověka, který se velkou měrou zasloužil o zachování původního buchlovského kroje. Celou jeho osobnost lze charakterizovat asi třemi větami: Byl zbožným křesťanem, nikdy však ne fanatikem. Byl typickým představitelem selského stavu s láskou k půdě a hospodaření. Byl velkým znalcem našeho folklóru a kroje i buchlovické minulosti. Náboženství bylo pro něj životním vodítkem a pokaždé dobře odhadl Boží vůli od lidské zvůle. V poslední třetině svého života se stal kostelníkem u sv. Martina v Buchlovicích. Těžce nesl rozbití selského stavu v padesátých letech. Jeho pole předtím dobře rodila, protože jim rozuměl, rovněž jeho krávy dobře dojily a když mu zbyla jenom záhumenka, pěstoval doma v předzahrádce pod okny překrásné růže. Jak už jsem uvedla, miloval staré kroje, které sbíral a dával je do pořádku. Na znovuvzkříšení kroje měl velký podíl, účastnil se hodů a dalších folklórních událostí, strojil do krojů mladé lidi, děvčatům vázal turáně a přitom pokaždé ožíval. Karel Strýček byl optimista a svým jadrným humorem sice někoho i pozlobil, ale určitě neublížil. Od archiváře Aloise Kučíka měl sepsaný rodokmen a velice si zakládal na tom, že Žena v buchlovském kroji na obraze Karla Žádníka jeho předci byli uvedeni v prvním seznamu poddaných už za Jana Ždánského ze Zástřizl, v polovině 16. století. Jeho předkové byli tehdy jmenováni „Strýci“, později „Strýčky“. Vzpomínám na krásné besedy o starých časech u Strýčků, ale i u mě doma. Historek znal bezpočet. Jestliže se besedy konaly v zimě, otevřely se dveře a prostřednictvím vzpomínek do kuchyně vstoupily všechny ty staré stařenky v „kožuchách“ a v tmavých turáních a v botách „kordovánkách“, a stařečci v „dubeňákách“ a v beranicích – „persiánkách“. I když nebyl sníh a nemrzlo, za zvuku rolniček po cestě před domem přejely selské saně, tažené krásnými koňmi, „stříknutými“ krví z hraběcích maštalí, na kterých stál hrdě buchlovický sedlák. V létě tichounce vstoupila k besedníkům stařenka ve všedním kroji, s noškou na zádech, ve které měla „kosák“ a skrojek chleba. Po cestě před domem přejel vůz tažený kravkami se „zeleným“, předrnčela stařenka s plně naloženým tragačem a jiná prošla s „ohromnú nošú“, z pod které bylo vidět jenom bosé nohy. Pan Strýček nyní už asi tam někde nahoře rovná kroje a beseduje s těmi, kteří ho předešli a i Pán se svým synem mu s pochopením a úsměvem naslouchají... Zdenka Maršálková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

21

Dvě výročí Leopolda Berchtolda 19. července 1759 až 6. července 1809 aneb z lidumilné práce velikána dobročinnosti Mezi moravskými šlechtici druhé poloviny v buchlovickém zámku v roce 1807. S rodinou 18. a počátku 19. století zaujímal majitel se nejprve přestěhoval na Buchlov a pak do buchlovského velkostatku, Leopold I. Berch- malého zámečku na Smraďavce. Nemocnitold, na svou dobu pozoruhodné místo. Pod- ce čítala 52 lůžek. Pro její činnost Berchtold statnou část svého života zasvětil totiž lidu- vypracoval provozní řád, v němž stanovil, že nemocnice má přijímat všechny poddané bez milné práci. V mládí hodně cestoval po Evropě, Africe rozdílu, tovaryše na vandru, židy, pokud by a Asii. Setkal se s některými osobnostmi vědec- náhle byli postiženi nemocí či poraněni, ale kého a společenského života a dodal svému i „vznešené na cestách onemocněvší“. Všechny panství, jehož se ujal po smrti své tety, Eleo- nemocné měla nemocnice přijmout „s láskou nory Petřvaldské, v roce 1800 osobitý a život- a pečovat o ně jako o vlastní děti“. Vlastní ní postoj. Doma pak začal usilovat o cílevědomé ekonomické reformy v hospodářství, rozšiřoval chov ovcí, pěstování vína, nechal vysázet tisíce ovocných stromů, ale usiloval i o zlepšení školství a sociálních podmínek. Své charitativní snahy projevoval nejrůznějším způsobem. Například rozdával chudým šatstvo, v zimě nechal v zámku vytápět jednu místnost, aby se v ní mohli chudí ohřívat a vždy v pátek a v sobotu mohl každý poddaný přednést své starosti a stesky, přičemž byli obdarováni oblečením. Lidumilná Berchtoldova činnost však měla vyvrcholit až zařízením nemocnice Leopold Berchtold na grafice z osmdesátých let 19. století BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

22

Líc pamětní medaile Leopolda Berchtolda

Rub pamětní medaile Leopolda Berchtolda

poddaní, jimž byla vždy zajištěna polovina lůžek, měli ovšem přednost. Výjimečně byly přijímány rodičky k porodu. Jim pomáhala porodní bába „paní Svobodová“. Zkušenou porodní bábu zajistil Berchtold pro Buchlovice už v roce 1801. Léčení v nemocnici bylo zásadně bezplatné, jen cizí poddaní mohli věnovat milodar do připravené pokladničky. Propuštění tovaryši obdrželi darem čtyři groše na cestu. O každém nemocném byl veden protokol, hlavně pak podrobný rozpis spotřebované stravy, nápojů a léků. Každý protokol je podepsán ranlékařem Janem Pospíšilem, hrabětem Berchtoldem a účetním. Medicínský dohled nad činností ranlékaře měl hradišťský městský fyzikus, dr. Antonín Hnátek. Protokoly za rok 1808 shrnují 887 nemocných a za polovinu roku 1809 477 nemocných. O stravování nemocných a provozu kuchyně se dochovala podrobná dokumentace. Denně byl vyplňován kuchyňský list podepsaný účetním a rozvádějící přesně spotřebu kuchyně. Tato ve své době obdivuhodná až podivínská lidumilná činnost Berchtolda znamenala na druhé straně nesmírné finanční zatížení pro jeho panství. Protože se zachoval přesný rozpočet nemocnice za jednotlivé měsíce

jejího trvání, víme, že náklady dosahovaly neúnosné výše. Za první pololetí 1808 spotřebovala nemocnice přes 4.298 zl., za další pololetí už přes 12.179 zl. A za necelé první pololetí roku 1809 opět 4.905 zl. Byly to částky, které později přispěly k zadlužení velkostatku, jenž zdědila manželka a nezletilí synové. Tohoto nepříznivého důsledku lidumilného snažení se však Berchtold už nedožil. Zemřel na tyfus, nakažen v lazaretu na Velehradě, na Smraďavce a byl pohřben v kapli sv. Barbory. K uctění Berchtoldovy památky byla pražskou záchranou společností ražena pamětní medaile, zhotovená medailérem A. Guillemardem. Tento se znal s Berchtoldem již z časů, kdy pomáhal finančně při zakládání záchranné stanice v Praze 1799, v Brně 1801 a ve Vídni 1803. Tuto nezapomenutelnou lidumilnou a ojedinělou buchlovickou osobnost – Leopolda Berchtolda – s nadregionálním a nadnárodním významem si připomínáme v souvislosti s jeho 250. výročím narození a 200. výročím úmrtí. Jak uvedl jeden z pozdějších sepisatelů Berchtoldova života, „jeho sláva a památka jsou nehynoucí“. Zpracoval Josef Gerža Spolek podporovatelů historie Buchlovic


23

Co o nás v knihách napsali... – IX. část V dalším dílu našeho seriálu se ocitáme v roce 1907. Tehdy spatřila světlo světa po stránce výpovědní velmi zajímavá publikace nazvaná Průvodce po Buchlově. Vydalo ji Slovácké knihkupectví Františka Radouška z Uherského Hradiště. Autorem této 58stránkové brožury byl nám již známý Karel Jaroslav Obrátil, jenž se narodil v roce 1866 a v Uh. Hradišti působil jako odborný učitel mezi léty 1902-1925. Jeho největší zálibou bylo sběratelství bibliografií, knih a grafik. Uvádí se, že jeho knihovna obsahovala na 12 tisíc svazků, které se ztratily po jeho zatčení za II. světové války. Za odbojovou činnost proti nacistům zaplatil životem, byl umučen gestapáckou smečkou v dubnu 1945 ve svých 79 letech.

V první části knihy se Obrátil snaží dopátrat názvu hradu, který podle dr. Tkáče odvozuje od jména Bohuslav. Následující řádky se věnují nejstarší hradní historii, jménům držitelů a majitelů Buchlova. O posledním, Leopoldu II. Berchtoldovi, uvádí: „...jest do Buchlova přímo zamilován a snaží se četnými opravami udržeti hrad ve stavu úplně zachovalém, což s povděkem uznává rád každý, komu slavná minulost národa českého na srdci leží.“ „Na Buchlov jest nejlépe voliti výlet celodenní,“ píše Obrátil zkraje další části publikace. „Kdo chce navštíviti hrad, nechť přijede dopoledním vlakem na stanici Uherské Hradiště (nádraží sev. dráhy císaře Ferdinanda), odtud lze k Buchlovu přímo buďto jeti nebo jíti pěšky.

Titulní strana brožury

Ukázka jedné ze stránek


24

Hradní správce Ludvík Dorazil (foto kol. roku 1905) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

25

Povozem trvá cesta asi ¾ hodiny, pěšky asi 1½ hodiny... Ráno jest též poštovní spojení ze severního nádraží do Buchlovic od vlaku (poštou platí se 70 haléřů).“ Autor poutníkům na Buchlov rovněž nabízí trasu z Velehradu. „Cesta z Velehradu na Buchlov trvá (Břestkem) asi 1½ hodiny, ale bývá často méně schůdná. Chodníkem jíti jest blíže, avšak cizímu neradíme užíti chodníku, jenž vede horami, neboť často již přihodilo se, že cestující, zbloudivše v horách, přišli na Buchlov až za večera." Velmi pěkně popisuje Obrátil cestu na hrad Buchlovicemi, ke které přikládá i jednoduchý náčrtek: „Z Buchlovic možno jeti povozem až ke hradu, daleko příjemnější jest však cesta pěšky. Povoz zaveze nás kolem Přerovské pivnice a obchodu Sovičova, kolem čtenářského spolku a Záložny až k hostinci Spáčilovu, odkud lze pohodlně asi za ¾ hod. doraziti ke hradu.“ Polní cestou, která tehdy následovala Zahradami, se lidé dostali až k dnešní točně, odkud pokračovali úvozem vpravo nahoru (tzv. panšťákem): „Úvozem tímto jde se kolem dvou chaloupek

těsně po levé straně u cesty stojících k borovému lesíku, v němž naleznete velmi příjemné ochlazení“. Kdoví, jak by Obrátil vychutnával tu dnešní stejnou trasu pohlcovanou z obou stran rozrůstajícími se domy, proplétající se mezi projíždějícími auty a koly. Pravděpodobně by se snažil co nejrychleji dostat do lesa, kde je přece jenom ještě klidněji, i když neustálý hluk z „padesátky“ nepříjemně doléhá i sem. „Za lesíkem opět dělí se cesty; dáme se cestou vlevo podél stromořadí třešňového. Minouce vpravo neobydlené stavení (bývalou myslivnu), půjdeme cestou vpravo nahoru (cesta vlevo vede kolem hradu), zůstavivše kamenný kříž vlevo.“ Obrátilův poutník prochází kolem ještě zachovalých sklepů hradní bránou a ocitá se na druhém nádvoří. Věnuje pozornost tehdejšímu správci, který byl skutečným hradním kastelánem v pravém slova smyslu: „Průvodčím a kastelánem jest nyní statný sedmdesátník Ludvík Dorazil. Po prohlédnutí hradu nutno průvodčímu dáti spropitné, jehož výše řídí se podle počtu návštěvníků... Průvodčí totiž dostává za

Pohlednice Buchlova přibližující jeho interiéry (1912) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

26

Hostinec u Spáčilů na Zahradách, kolem něhož šli poutníci na Buchlov (do r. 1910) opatrování hradu měsíční služné jen od 1. listopadu do 30. dubna; od 1. května do 31. října živí se pouze spropitným...“ K. J. Obrátil si na rozdíl od jiných popisovatelů Buchlova všímá i „méně důležitých“ objektů a interiérů, mezi něž patřila za druhou bránou např. kovárna, stáje pro dobytek, příbytky sklepníka a bednáře. „V pozadí za studní jest zpustošená bývalá věznice a byt strážníkův. Vedle vpravo bývala stodola, skladiště pro vozy, pekárna a mlýn, nyní pouhé zříceniny.“ Popisovaná budova není nic jiného než sýpka, ve které je dnes skladiště a v suterénu prodejní Galerie Š. Ale to už se dostáváme do hradního jádra, jež bylo v té době poněkud jinak vybaveno, než je tomu v současnosti. Podle dochovaných fotografií a pohlednic se v komnatách nacházelo velké množství předmětů i zajímavostí, které dnes vlastně neuvidíte. Autor zde spatřil například obrazy ze slámy – práce špilBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

berských trestanců, bronzového pohanského bůžka (tzv. bábu buchlovskou), numismatické sbírky, nádoby z římských katakomb, křížek ze 14. století z Maria Zell či „nejstarší určitou památku hradní – hliněný džbán s obrazem Krista s dvanácti apoštoly a letopočtem 1351“. Mezi dalšími předměty nechyběly třeba vlasy Františka I., úlomek kopí, „jímž zavražděn byl Valdštýn“, zlatý klíč – odznak hraběte Vratislava, římské, řecké a etruské hřbitovní lampy, čínská nádoba na čaj, zbytek ze 30 miliónů papírových peněz roku 1891 ve Vídni spálených a starodávný spinet. Součástí textu brožury je i popis kaple sv. Barbory na sousední Modle a buchlovického zámku. Poslední oddíl je věnován hradnímu archivu, který na popud Leopolda Berchtolda mezi léty 1903-1905 uspořádal odborný učitel a c. k. konzervátor ve Strážnici Leopold Nopp. Bořek Žižlavský Foto archiv SPHB 27

Malování

Maestro, teď budeme si hrát… já budu obraz, který chcete malovat. Do dlaní vezměte svou paletu a štětce, vždyť malovat, jde vám tak lehce… Malujte mě, jako bych byla princeznou, tahy štětce veďte fantazií svou. Malujte mě, jak mě chtějí vidět Vaše oči, malujte mě, jak jede pro mě zdatný kočí. Malujte mé mládím nahé tělo… a z dálky houslové kvarteto znělo. Namalujte pláně, kopce a úrodná údolí, ať srdce každého krále touhou zabolí. Malujte lesy, hluboké tůně a jeskyně… královskou dcerou je má lásky strážkyně. Malujte mé oči smaragdově zelené, ať okouzlím svým pohledem prince země vzdálené. Na mých vlasech zlatou barvu vykouzlete, abych byla tou, co všem šlechticům hlavu plete. Maestro, proč na princeznu mám si hrát? Když vím, že by jste mě chtěl láskou zulíbat. Maestro buďte raději jenom Ty a zkus líbat mé touhou vlahé rty. Maluj mou kůži alabastrovou a já budu navždy tvou jedinou… m. m. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

28

Výročí generála Ignáce Syrovátky Ignác Syrovátka, přáteli zvaný Nanda, se narodil 30. července 1914 v Buchlovicích, kde také vychodil obecnou školu a měšťanku. Byl tělesně zdatný a všestranně nadaný. Již v mládí dobře cvičil v Sokole a hodně se věnoval turistice. V roce 1929 se přestěhoval i s rodiči do Ivanovic na Hané. Tam jeho otec provozoval hostinec a Nanda se zde učil zahradníkem. Po vyučení v roce 1932 nastoupil v Mělníku na střední školu zahradnickou, kterou ukončil v červnu 1936 maturitou. V říjnu 1936 narukoval na základní vojenskou službu. Jako středoškolák byl zařazen do vojenské akademie v Hranicích a po jejím absolvování byl povýšen do hodnosti poručíka. Poté se vrátil do Buchlovic, kde se přestěhovali zpět i jeho rodiče. V říjnu 1938, po odstoupení pohraničních oblastí a následné okupaci čs. republiky (15. 3. 1939), se začaly vytvářet odbojové složky, převážně z řad členů Sokola. Na Moravě to

Ignác Syrovátka před útěkem do zahraničí BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

byla polovojenská organizace Obrana národa, v jejímž čele stál v oblasti (kraji) Uh. Hradiště plk. Vladimír Štěrba, bývalý legionář a velitel uherskohradišťské posádky. V Buchlovicích byla na popud št. rtm. Vladimíra Hrabce vytvořena rota Obrany národa a Syrovátka byl ustanoven jejím velitelem. Rota o třech četách měla převážně teroristické a zpravodajské úkoly a patřila k nejagilnějším v oblasti. Ignác Syrovátka zde uplatňoval své znalosti, získané v důstojnické hodnosti na vojenské akademii. Na podzim roku 1939 byly gestapem odhalovány špičky Obrany národa. Následkem ne zcela dobré konspirace a také vlivem činnosti konfidentů gestapa začalo zatýkání. Nejprve ve Zlíně a potom i v Uh. Hradišti. Z těchto důvodů a také z důvodů spojených se 17. listopadem hledali mladí odbojáři cestu za hranice. Syrovátka překročil hranice republiky 22. 12. 1939. Dostal se přes Strání na Slovensko a u Vésce nad Váhom byl spolu s Oldřichem Kaňovským, Rostislavem Bébarem a Jaroslavem Čagánkem ze Zlechova zatčen Hlinkovou gardou a předán do věznice v Novém Městě nad Váhom. Při transportu zpět do Strání se jim podařilo uprchnout a pokračovali v cestě přes Velký Lég do Maďarska, na francouzský konzulát v Budapešti a odtud byli přepraveni na jugoslávskou hranici. Po jejím přechodu dorazili přes Lendavu a Čakovec do Záhřebu. Cestou Nanda vážně onemocněl a byl v Záhřebu předán do péče tamějším Sokolům. Po vyléčení byl převezen do Bělehradu a tam mu francouzský konzulát vystavil doklady a jízdenku na vlak a přes Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Bejrútu, hlavního města Libanonu, který byl tehdy pod francouzskou správou. Tam se podrobil prvnímu dobrovolnému odvodu a byl zařazen jako dobrovolník do francouzské armády. Potom se lodí Providence přeplavil do francouzského přístavu Marseille, byl presentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu praporu jako velitel čety. Po kapitulaci Francie 22. 6. 1940 se mu podařilo i se zbytky své čety (tak jako většině čs. 29

vojáků), dostat vlakem do Narbone a pak do přístavu Séte, kde byli naloděni na neutrální egyptskou loď Rod el Farag, která je přepravila přes Gibraltar do západoanglického přístavu Liverpool. Odtud byli přepraveni do vojenského tábora v Cholmondeley. Po reorganizaci armády byl Syrovátka povýšen na nadporučíka, určen jako velitel čety a zařazen k 1. rotě 2. pěšího praporu. Bojové jednotky procházely denně tvrdou vojenskou přípravou a společně s anglickými vojáky se podílely na obranných opatřeních proti případné invazi Němců do Anglie, ke které však vývojem událostí nedošlo. Po absolvování výsadkového kurzu na letišti Ringway u Manchestru se přihlásil koncem ledna 1944 spolu s gen. Sedláčkem, pilotem npor. Františkem Vaculíkem z Buchlovic, plk. Vladimírem Maděrou z Velehradu a dalšími vojáky k převelení do Sovětského svazu. Na východní frontu se dostal opět přes Gibraltar, Středozemní moře, Egypt a Suez, přes Damašek do irácké Basry a do Teheránu. Potom přes Kaspické moře do Baku a letecky do Rostova na Donu. V polovině dubna 1944 byl v Černovicích na Ukrajině zařazen k 2. čs. samostatné paradesantní brigádě a nasazen na frontu. Počátkem září 1944 se zúčastnil Karpatsko-dukelské operace, ale již 19. září 1944 byla druhá čs. samostatná paradesantní brigáda stažena z fronty a přesunuta na letiště Tri Duby na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Bojů se zúčastnil spolu s generálem (tehdy nadporučíkem) Tomášem Sedláčkem a např. i se známým poslancem Janem Švermou. Po porážce SNP zůstal se zbytky 2. paradesantní brigády odříznut na úpatí Nízkých Tater, kde při pochodu údolím na Donovaly a na Chabenec zahynul Šverma. Zimu přežili za krutých podmínek v metrových závějích sněhu po lesích v různých srubech a chatrčích a na jaře 1945 se připojil k rumunským jednotkám východního frontu. Z války se vrátil v hodnosti štábního kapitána.. Dne 17. září 1942, v rámci akce „E“ (Emigranten), byli zatčeni a do 2. února 1943 vězněni v internačním táboře ve Svatobořicích jeho rodiče František a Františka Syrovátkovi. V roce BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

Ignác Syrovátka po propuštění z vězení s manželkou a synem 1945 se Ignác Syrovátka seznámil s Magdalenou Biathovou (nar. 3. 11. 1921) z Prešova, se kterou se krátce po válce, v červenci 1945, v Prešově oženil. To už byl povýšen do hodnosti majora a v letech 1945-1946 působil v Prešově jako délesloužící voják ve funkci velitele posádky. Na podzim roku 1946 nastoupil na vysokou válečnou školu do Prahy. Tam se přestěhoval i s manželkou. 5. 3. 1948 se jim v Praze narodil syn Robert. Studium na vysoké škole bylo násilně ukončeno příslušníky státní policie. 21. dubna 1949 byl zatčen a vězněn na Pankráci. Prošel mnoha výslechy. Nakonec byl předán vojenské justici a v červnu 1949 v zinscenovaném procesu odsouzen nechvalně známým soudcem plk. dr. Karlem Vašem pro „spiknutí a neoznámení trestného činu“ na tři 30

a půl roku těžkého žaláře. Zároveň mu byla odňata vojenská hodnost a všechna vyznamenání. Svůj nezákonně uložený trest si odpykal v plné výši v Plzni na Borech. V roce 1953 byl bývalý parašutista, důstojník 2. československé samostatné paradesantní brigády v SSSR, přímý účastník bojů u Dukly a ve Slovenském národním povstání, velitel vojenské posádky v Prešově a posluchač vysoké válečné školy propuštěn na svobodu. Ale jaká to byla svoboda? Jen těžko našel práci, samozřejmě manuální. Pracoval jako pomocný stavební dělník v Uh. Hradišti a rok byl pod dozorem tehdejší moci. Musel bydlet v Buchlovicích, kam se přestěhovala i jeho manželka se synem. Po ukončení práce v Uh. Hradišti se přestěhovali k manželčiným rodičům do Prešova, kde ho zaměstnali v projektovém ústavu – realizace parkových úprav. V roce 1957 se začalo konečně blýskat na lepší časy. Ignác Syrovátka mohl začít dálkově studovat na Vysoké škole zemědělské v Lednici. V červnu 1963 byl promován inženýrem se specializací na zahradní a parkovou archi-

tekturu. Poté pracoval jako zahradní architekt v Prešově až do odchodu do důchodu v roce 1974. Své plné rehabilitace se Syrovátka dočkal až v roce 1990, kdy mu byla rozkazem ministra národní obrany gen. Miroslava Vacka vrácena všechna vyznamenání a byl povýšen do hodnosti generálmajora. Zároveň mu byla rozkazem 0265 ze dne 18. června 1990 udělena medaile Za zásluhy o ČSLA I. stupně. Zemřel 23. 6. 1998 v Prešově a je pochován na hřbitově v Buchlovicích. Generál ing. Ignác Syrovátka se výrazným způsobem zapsal do historie protinacistického boje a jeho statečnost a odvaha zaslouží nejvyšší úcty a uznání. Bez váhání se zapojil do odboje, jak mu velela jeho vlastenecká čest a vojenská přísaha. I když byl bývalým režimem vězněn a perzekuován, zachoval si vždy čest a vojenskou hrdost. Proto patří mezi statečné občany nejen Buchlovic a je historickou spravedlností, že se mu i v Buchlovicích nyní dostává takového uznání jaké si zaslouží. Jan Štokman foto archiv

Ignác Syrovátka v hodnosti generála BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

31

Buchlovští psi a kočky – I (nynější i v době mého dětství) Tito tvorové s námi žijí v našem městečku a prochází svými živůtky i naše životy. Někteří již jsou dávno v psím nebo kočičím nebi, protože jim stvořitel vyměřil kratší život než lidem, jiní žijí ještě s námi a zpestřují a oblažují naše žití. Většinou jsou to oříšci a kříženci a jen sem tam, hlavně v nynější době, jsou to i psi čistokrevní. Na Helštýně v mém předškolním věku to byl Svačinův Pucek, doslova krásný, sněhobílý, s dlouhými rovnými chlupy a třemi černými tečkami na hlavě. Byl velice hodný a hodně jsem si s ním hrávala. U Strýčků měli Milóra (snad zkomolenina Mylorda) po nějakém psu ze zámku. Byl štíhlý a zlý a štěkavý. Já si jej pamatuji uvázaného u boudy. Na noc ho asi pouštěli, protože prý byl dobrý „potkáňák“ a vychytal kdejakou verbež. U Krejčů byla Chytruška, byla velice malinká, celá černá, s delšími, rovnými chloupky, s očičky jako trnky. Byla zlobivá a ráda po někom chňapala. Boudu měla jako zámeček s kopulí z maličkých šindelů.


V Třešňáku bydlela sestra našeho známého, kmotra pana Veselého i s jejich maminkou. Naši tam chodili často na besedu. Ti měli Bročka, krásného špicla, světle béžového jako hodně bílá káva, a divokého. Když jsme tam šli na besedu, už z dálky jsme slyšeli jeho divoký štěkot. Když jsme přišli na dvůr, skákal po nás a mamince drápky roztrhl punčochu, až jí utíkala očka. Punčocha byla hedvábná. Bylo to asi dost drahé prádlo, protože měla slzy v očích a naříkala. To si dobře pamatuji. Ještě jeden psí zážitek z té doby se mi krade na mysl. Lesní na Smraďavce, Blumenschein, měl loveckého psa, který byl velice dobrý „hoňák“. Ten si zlomil nohu na mostku na Smraďavce. Tehdy na něm byly jen dřevěné mostiny. Pes strčil nohu do škvíry mezi ně, vyskočil, a už to bylo. Zvěrolékař řekl rezolutně – utratit, s tím nejde nic dělat! Přišli k nám a tatínka – lékaře – moc prosili, aby se na psa podíval. Tatínek tedy šel a pokusil se o to. Nevím, jestli dal nohu do sádry nebo do dlahy. Společně s hajným ale

32

vymysleli jakousi protézu, aby pes nemohl na tu nohu stoupnout. snad se s tím dalo manipulovat, takže to šlo přizpůsobit tak, aby na nohu mohl pes postupně víc a víc stoupat. Hajný ten nástroj udělal a pes se uzdravil. Za krátký čas ani nekulhal. Nohu měl rovnou a měl na ní jen bulku. Ještě dlouhý čas plně „fungoval“. Když jsme se odstěhovali z Helštýna na Suchý Řádek, u sousedů Mitášových měli Pozorka. Byl velice hodný. Byl celý černý bez bílého chloupku, prostřední velikosti s trochu delší rovnou srstí a s obyčejnýma ušima. Nějak se mu u nás zalíbilo, a tam byl „vařený pečený“. V zimě na velkých závějích seděl jako porcelánová figurka a čekal. Když byla naše Mirka maličká v kočárku, přišel k nám Alík. Bylo to v zimě a za velikého sněhu. Tatínek dlel na faře na besedě u pana faráře Hrabala a večer šel domů. Hned u fary se k němu přidal menší psík, takový promíchaný špiclík. Bílý, jen s jedním černým uchem. Přišel s ním až k nám a první noc přespal pod kůlnou. Druhý den taky zůstal, tak jsme si ho nechali. Byl hodný, ale bezdůvodně si ubližoBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

vat nenechal a hlavně byl moc chytrý a věrný. Když maminka jela s Mirkou do Hradiště, čekal celou dobu na náměstí, až přijel autobus. Vodítko a náhubek vůbec neměl. Jednou šli do obchodu ke Kučům do Příční ulice a Alík šel s nimi. Když se vrátily, neměla Mirka na noze jednu papučku. Maminka jen tak prohodila: „Jéjé, ztratily jsme někde papučku a Alík zmizel.“ Za chvíli byl zpět s papučkou v tlamičce. Jednou zase šel bratr s Alíkem se koupat na koupaliště na Smraďavce. Když vlezl do vody, Alík vyskočil a zmizel směrem k Buchlovicím. Otevřenými dveřmi vběhl do kuchyně a táhl tatínka za nohavici ke dveřím. Šel pro pomoc. Myslel asi, že se bratr topí. V tu dobu u sousedů Ryznarů měli zrzavého rváče Punťu. Středně velikého psa s růžovým čumákem a světlýma očima. Poletoval s Alíkem kolem drátěného plotu, řval a rvali se. Alík měl jednou roztržený čumák tak, že mu ránou vyčníval zub. Švagrová zub zase do tlamičky zatáhla a zahojilo se to. Alík žil s námi deset let, potom odešel do psího nebe. Zdenka Maršálková, foto -bž33

Žně a mlácení obilí před 100 lety Popis je určen pro mladou generaci, která pod pojmem žně si již jen představuje hučící velkostroje pojízdných mlátiček (kombajnů), traktorů, nákladních aut odvážejících obilí a veliké lisované balíky slámy. Od doby, kdy člověk přestal být jen sběratelem produktů přírody a začal cílevědomě pěstovat určité plodiny pro obživu svou a svého domácího zvířectva, staly se žně jakýmsi symbolem sklízení úrody, shromažďováním zásob na zimní měsíce, odměnou za celoroční úsilí při obdělávání půdy. Veškeré žňové práce byly prováděny ručně, postupně s využitím ručně vyrobených pomůcek a nástrojů. Těžiště žňových prací spočívalo ve sklizni obilovin – žita, pšenice, ječmene, ovsa, doplňovaných podle potřeby a zvyklostí řepkou olejnou, hořčicí, prosem, pohankou, lnem a luštěninami – hrachem, peluškou, bobem, event. dalšími. Prvním dozrávajícím obilím bylo žito. Pro svá vysoká, hladká a pevná stébla výšky kolem 120 až 150 cm, poskytovalo surovinu pro výrobu povřísel, používaných při sklizni dalších druhů obilovin. Sekalo se kosami, při sekání se posekané obilí přihánělo k dosud neposekané části, o kterou se opíralo. Za sekáčem postupovala odběračka, která posekané obilí urovnávala a tvořila z něho hromádky ve velikosti snopů. Snopy se vázaly do vlastních stébel, která byla dostatečně dlouhá. Povázané snopy se stavěly do panáků – mandelů – obvykle po 15 snopech. K zabezpečení proti převržení mandelů větrem se vrch kolem klasů svazoval hrstkou žitných stébel. Postavené mandele někdy sloužily jako úkryt při náhlém dešti, jako skrývačka pro děti, které chodily na pole s rodiči. Dobře dozrálé žito velmi rychle proschlo a odváželo se domů, kde se alespoň z části vymlátilo a získaná dlouhá sláma sloužila pro výrobu povřísel na vázání dalšího, kratšího obilí. Mlácení žita se provádělo pod kůlnami nebo na mlatech s pružnou hliněnou podlahou, udusanou ze směsi jílu, písku, plev a kravských výkalů. Mlácení se provádělo tím způsobem, že jednotlivé snopy žita se rozvázaly, rozprostřely po mlatu do vějířů a po rozprostřeném obilí chodili mlatci s cepy a bušili do obilí zejména v oblasti klasů. Čím bylo obilí sušší, tím bylo dříve a lépe vymlácené. Vymlácená sláma se vytřepala, urovnala, svázala do otýpek a byla připravena k výrobě povřísel. Vymlácené zrno se smetlo, přesilo přes síto a nasypalo do pytlů. Mohlo se pokračovat na další várce. Samostatnou kapitolu tvořila souhra rytmu mlácení cepů do obilí. Mlatci chodili po obilí za sebou a bušili cepy v rytmu odvozeném od jejich počtu (2, 3, 4, 5 atd.), podle velikosti mlatu. Narušení rytmu znamenalo vždy nelibost ostatních mlatců, které to dráždilo. Povřísla se vyráběla tím způsobem, že se vzaly dvě přiměřené hrstky slámy, vyklepala se z nich polámaná stébla, klasový konec slámy se překřížil a svázal smyčkovým uzlem. Uzel se obepnul kolem kolena a utáhl. Oba konce povřísla se složily a povřísla se urovnávala do otýpek po 75 kusech (5 mandelů). Otýpka se svázala dalším povříslem a odložila pro odvoz na pole k vázání dalších druhů kratšího obilí. Pšenice se sklízela obdobným způsobem jako žito. Sekáč přiháněl pokos ke stojícímu obilí, odběračka ho urovnávala, tvořila snopy a ty svazovala. Pokud byla pšenice vysoká, vázalo se do pšeničných stébel, jejichž malé hrstky se v klasech překřížily a zakroutily. Pokud byla pšenice krátká, vázala se do povřísel ze žitné slámy. Povázaná pšenice se stavěla do panáků obdobně jako žito, někdy se vrch pyramidy přikrýval snopem rozevřeným do vějíře, jako ochrana před deštěm. Ječmen a oves se sekaly jinou technikou, tzv. od ruky, to znamená, že sekáč usečené obilí odháněl od neposečeného a vytvářel tím řádky. Na řádcích se nechalo obilí dokonale proschnout, potom se pomocí hrábí tvořily hrstky ve velikosti snopů a vázalo se do povřísel ze žitné slámy. Při dobrém počasí se proschlý ječmen a oves odvážel přímo domů a nestavěly se do panáků. Olistěná stébla ječmene i ovsa špatně vysýchala a při horším počasí byla náchylná k plesnivění. Mlácení pšenice, ječmene i ovsa se provádělo obdobným způsobem, jak bylo popsáno u žita. Sláma se vázala do otýpek a ukládala se k zimnímu krmení a podestýlání. Sklizeň obilí byla doslova BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

34

Tak probíhaly žně před desítkami let bezodpadová. Veškerý odpad, jako plevy, ohrabky, odpadová stébla slámy apod. se zužitkoval pro krmení, míchání se senem, podestýlku, vycpávku postelí (tzv. strožoky). Olejnaté plodiny, řepka, hořčice, proso, len byly spíše výjimečné, pěstovaly se na malých plochách, spíše na zahrádkách a jejich sklizeň se odbývala většinou ručním způsobem, mnutím, drhnutím, vydrolováním apod. Obdobnou roli hrály luštěniny – hrách, peluška, čočka, pohanka, boby. Také ty byly sklízeny především ručně – vylupováním, drcením, drhnutím. Byly pěstovány v malých množstvích, zejména pro potřebu kuchyně. Dobří a pilní hospodáři měli tedy práci se sklizní plodin po celé léto. Byli za to zabezpečeni na celý rok pro potřebu své domácnosti i svého hospodářství. Pomůcky a nástroje používané při sklizni obilovin: • kosa byla hlavním nástrojem, podle kvality sekáče byla doplňována plachetkami, obloučky, hrabicemi pro lepší urovnávání pokosů, pro ostření kos sloužila kladívka, babky, brousky a kloubce zavěšené na opascích sekáčů, • srp používala odběračka pro snadnější a rychlejší urovnávání posekaného obilí, • roubík – dřevěný konický kolík z tvrdého dřeva, co nejlépe ohlazený, délka cca 40 – 50cm, používal se pro utahování vázacích povřísel tak, že se podvlékl pod překřížené konce povřísla, otočil se o 360 stupňů a zvratem podvlékl uzel pod povříslo, • hrábě se používaly k hrstkování obilí posekaného do řádků, • podávky – dvouhroté lehké vidle, používané k nakládání snopů na vozy, • pohrabovačky – široké hrábě (cca 120 cm) s dlouhými hroty z tvrdého dřeva, sloužily pro shrabování roztroušených obilních stébel, • cepy – dřevěné válečky z tvrdého dřeva, délka 60 – 70 cm, upevněné koženými oky a řemínky k dřevěné tyči, otočné ze všech stran, sloužily ručnímu výmlatu všech druhů obilí, • síta se používala k ručnímu oddělování zrna od „ohrabků“, polámaných stébel slámy a plev, • fukary – ruční lopatkové ventilátory poháněné klikou, vytvářely proud vzduchu, přes který propadávalo nečisté zrno a lehčí nečistoty byly vyfoukávány, těžší zrno padalo do násypky. Josef Říha BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

35

Příběh touhy, lásky a sexu největšího evropského motýla martináče hrušňového Je všeobecně známo, že se na Buchlovicku v posledních letech vyskytuje největší evropský motýl martináč hrušňový. Letos koncem dubna si na jednom místě v naší ulici všiml kamarád Josef Mikulík, že na sousedově plotě sedí po ránu velký motýl a vyhřívá se na slunci. Sledovali jsme spolu, co se s ním bude dít až do večera, zda uletí (činný je v noci) nebo ne. Byla to samička a ta neodlétla, čekala na svého prince, který k ní přiletí a oplodní ji. Stalo se to týž den ve 21 hodin. Sameček se přitulil a začalo motýlí milování – spojení pářících orgánů, které mají motýli na konci zadečků. V této milostné pozici setrvali až do rána a pak ještě celý den až do večerních hodin.

Kdyby se náhodou stalo, že by vylíhlá samička nebyla oplodněna, její potomci by se v příštím roce neobjevili. Ale tato možnost je téměř, po našich zkušenostech v Buchlovicích vyloučena. Zamysleme se, jak je možné, že tito noční motýli se v noci najdou a zplodí další „syny a dcery“? Samička se ze své kukly v zámotku vyklube někdy nad ránem a po vylíhnutí se usadí 1–2 metry od místa svého zrodu. Rozvine se po čase z nevzhledného tvora bez křídel do podoby krásného motýla, jak ho známe z přírody nebo z fotografií. K večeru z vrozeného pudu sebezáchovy vypustí ze zadečku kapičku voňavé látky (odborně feromonu) a láká tak

Milostné spojení

Voňavkový váček k nalákání samečka

Po 24 hodinách páření ustalo a sameček odlétl. Samička asi hodinu po něm odlétla také. Tiše jsme záviděli klidný čtyřiadvacetihodinový pohlavní akt, který však v životě hmyzu není nic neobvyklého, zejména u motýlů. V duchu jsme jim poděkovali, že jejich „akce“ je zárukou dalšího potomstva v příštím roce. Přesně za týden jsme se se samečkem martináče hrušňového setkali na jiném místě v obci. Byl již „olétaný“, křídla poškozená. Je možné, že to byl ten, kterého jsme před týdnem viděli se samičkou, ale nemusí to být pravda.

samečky k milostným hrám a oplodnění (sama přitom stále sedí na jednom místě a čeká…). Jakmile samečci ucítí vábící vůni, okamžitě nastartují své radary (tykadla) a zcela omámení a chtiví letí i ze vzdálenosti 4 km ke své „vyvolené“. Ten nejrychlejší má právo první, ale i poslední noci. Za několik málo dnů tento sameček hyne (asi do týdne). Samička, v jejímž těle bývá 200–400 vajíček, začíná je klást na kmeny nebo větvičky stromů po 3–4 na jedno místo. Pak odlétá na jiný strom a opakuje to. Proč to dělá? Z vrozeného instinktu klade vajíčka na stromy, jejichž listí živí housenky vylíhlé


36

Kladoucí samička

Důvodem brzkého úhynu tohoto motýla je, že od „narození“ nepřijímá potravu, nemá ani sosák, kterým se někteří motýli živí a jsou mnohem déle na světě. U tohoto druhu přijímá potravu pouze housenka. Její život trvá 4–5 týdnů, pak se v zámotku zakuklí a později, po přezimování, se přemění v motýla. Živí se listím jabloní, hrušní, révy vinné, trnek, třešní, ořechu, jasanu a jiných stromů. Jsou velice pestře zbarvené, skvrny na těle jsou červené, žluté, černé, modré, nachové a zelené. Tím varují své škůdce, že jsou pro ně nepoživatelné.. Jejich štětinky dráždí pokožku, modré bradavičky mají trny a chloupky. V nebezpečí vydávají vrzavý zvuk, podobný, jakým se brání brouci tesaříci. Z motýlí říše vydává zvuk u nás jen ojediněle se vyskytující lišaj smrtihlav i jeho housenka.

z vajíček. Ale také proto, aby jich nebyla na jednom místě mnoho. Hrozí nebezpečí – od lidí (stříkají stromy), ptáků (sezobnutí), hmyzu (sežrání). Po vykladení vysílená samička po pár dnech hyne. Splnila to, co bylo pro ni nejdůležitější – zachovala rod. Lze se domnívat, že to nebylo z potěšení ze sexuálního vzrušení či jiných příjemností, jako u lidí. Housenky se po určité době zakuklí v zámotku a celý koloběh se v příštím roce zopakuje vylíhnutím motýlů.

Foto dospělého motýla

Zajímavá housenka martináče hrušňového BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

Motýl martináč hrušňový, latinsky Saturnia pyri, se vyskytuje v severní Africe, Malé a Střední Asii a jižní Evropě. Je potěšující, že pod oblast jižní Evropa můžeme zahrnout i naši malebnou obec – městys Buchlovice. Latinská část jména Saturnia je odvozena ze jména římského boha Saturna – boha setby a rolnictví. Patří do čeledi martináčovitých, do společnosti martináče habrového, trnkového a bukového. Milostné opojení pozorované dvojice buchlovických martináčů hrušňovitých natočili i reportéři České televize pořadu Toulavá kamera a snad si vše budeme moci někdy zhlédnout i v televizi. Milan Janovský, Josef Mikulík 37

Červenec na zahradě Červenec je dobou květu velkokvětých odrůd plaménků, které se s oblibou používají k popnutí drobnějších konstrukcí v zahradě. Vykvétají až 15 cm velkými, jednoduchými i plnými květy v mnoha barvách. Délka kvetení je závislá na průběhu počasí. Ve velmi teplých létech květy záhy odkvétají, ale na rostlině po té zůstávají velmi dekorativní plodenství tvořená souplodím. Lichořeřišnice větší je zřejmě naše nejznámější šplhající letnička poslouží nejen k pokrytí plůtků a zídek, ale můžeme ji vysévat také do truhlíků nebo na obruby záhonů. Znáte ji v několika odstínech žluté a oranžové barvy a nově se prodává odrůda Peach Melba. Je atraktivní díky broskvově zbarvenému květu a jasně oranžovým středem. Velmi rychle roste, vysévá se přímo do půdy a květy jsou léčivé - díky obsahu baktericidních látek pomáhají při vnitřních infekcích, zejména močových cest a ledvin, a zvyšují celkovou obranyschopnost organismu. Lichořeřišnice vyžadují chudší propustnou půdu a slunné stanoviště, kde dlouho a bohatě kvetou. Třapatka patří nejen mezi léčivé rostliny, ale také mezi záhonové trvalky. Rostlina kvete opakovaně téměř během celého léta. Abychom ji v tom podpořili, odstraňujeme staré úbory v době, kdy zasychají jazykovité květy po obvodu úboru. Řez vedeme hluboko po první rozvětvení, kde většinou již prorůstají další stonky nesoucí poupata. Pokud je celý stonek již odkvetlý a žádná poupata se netvoří, odstraníme ho až u země nad listovou růžicí. Odkvetlé květy růží odstraňujeme až po první dobře vyvinutý pětičetný list, u mnohokvětých odstraňujeme celá květenství. Jen tak rovnoměrně obrazí a budou opakovaně kvést. Některé letorosty silně přerůstají výšku rostliny, ty je vhodné zaštípnout. Přeroubované, dobře ujaté jabloně mají zpravidla značnou růstovou intenzitu. Vždyť neporušená kořenová soustava zásobuje minerálními látkami rozpuštěnými ve vodě korunu stromů redukovanou hlubokým zmlazovacím řezem. Kromě včasného vylamování letorostů - vlků vyrůstajících na větvích původní odrůdy je třeba také postupně odstraňovat konkurenční letorosty na roubech nové odrůdy - zpravidla v červenci. Tím zajistíme správný vývin prodlužujících letorostů jako základ budoucích hlavních větví koruny. Při déletrvajícím suchu zavlažujeme ovocné dřeviny, hlavně mělce kořenící keře nebo stromky rybízu, angreštu, dále nízkokmeny jabloní na zakrslých podnodžích a broskvoňě, které na zvýšenou spotřebu vody reagují výrazně vyššími výnosy. Platí, ze vždy jsou lepší větší dávky vody najednou, než časté, ale povrchové kropení, které nepronikne ke kořenům stromů. Odrůdy jabloní náchylné k hořké pihovitosti čili fyziologické skvrnitosti plodů (Coxova, Dukát, Clivie, Lord Lambourne, Vanda, Goldstar, Topaz a jiné) ošetříme přípravkem Kalkosol 0,5 až 1% na list. Jde o chlorid vápenatý. Lze použít i ledek vápenatý, nikoli ledek amonný s vápencem, který má vápník ve formě nepřijatelné pro stromy. Slabší nebo málo pevné větve obtěžkané ovocem podepřeme nebo vyvážeme, aby se nezlomily. Hned po sklizni nebo dokonce současně s ní můžeme prořezat třešně, pokud jsme tak neučinili již dříve, v době kvetení. Řezné rány hned po řezu ošetříme stromovým balzámem, štěpařským voskem nebo latexovou barvou s přídavkem Kuprikolu nebo Championu. Zaštípneme letorosty aktinidie za pátým až šestým listem od posledního plodu. Od poloviny července začínáme s očkováním ovocných dřevin ve druhé míze. Známkou dostatečné mízy je intenzivní růst podnoží a snadné odchlípnutí kůry při řezu do tvaru písmene T. Petr Kumšta BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

38

364 dní v roce městys Buchlovice voní, v den 365. – nádherně smrdí česnekem!

VIII. ročník Festivalu česneku na zámku v Buchlovicích 25. 7. 2009 (Cosi o česneku a festivalovém dni)

Česnek je celosvětově oblíbené koření, v Evropě není ale všude stejně oblíben. Především na severu je k němu odpor kvůli intenzivnímu pachu. V jižní Evropě se naopak používá velmi často. Česká republika leží asi uprostřed a i pocity z česneku jsou takové – rozpolcené. Česnek se používá při vaření, což jeho odér zjemňuje. Syrový jej používají především praví milovníci, neboť právě požitek syrového česneku by měl být zprostředkovatelem uzdravujícího působení. I my jsme takoví alliumfilové a chceme Vám všem zprostředkovat ony kouzelné chvíle pravidelného setkávání s lékem léků, králem zelenin. Čarovný prostředek proti smrti, čertům, upírům i duševním a jiným chorobám: U starých Germánů byl česnek znám dávno před tím, než Římané začali svá dobyvatelská tažení. Náš česnek se odvozuje od staroněmeckého „Klobelouh“, což znamená „rozštípaný česnek“ s poukazem vzhledem k cibuli. Každopádně hrál česnek především roli jako čarovný prostředek, jako amulet, který má chránit od duchů a od všeho zlého. V mytologii byl česnek používán jako pramen elixíru mládí a obnovy ztracené síly. V jedné anglosaské knize lékařské z desátého století je proti duševní chorobě doporučován nápoj z česneku a svěcené vody. Svatá Hildegarda používala česnek proti žloutence, Paraceisus - jeden z nejznámějších lékařů 16. století jej používal proti moru. Česnek (podle Louise Pasteura 1822 – 1895) je zdroj největší zdroj zdraví a pohody. Česnek je symbolem zdraví, krásy i trvalého mládí, jak to krásně vyjevil Diogenes: „Cítím-li jej, myslím na nesmrtelnost!“ A proč Česnekový festival? Mimo jiné také proto, že (nasloucháme-li našim předkům) je třeba konzumovat větší množství česneku, byť v jednom dni, abychom byli zdraví po celý rok. I v nás se projevuje tradicionalismus v chování a v určité dny prostě musíme mít cosi tradičního na stole. Znáte to: o Štědrém večeru rybu, na Zelený čtvrtek med nebo špenát, na Martinské hody husu, no, a v den svátku svaté Anny – dostatek česneku! Regenerace Vašeho organizmu za jeden den? Ano, na Česnekovém festivalu v Buchlovicích!

FESTIVAL ČESNEKU NA ZÁMKU jubilejní, možná už poslední, VIII. ročník Folklórní agentura Buchlov a Státní ústav památkové péče Praha, Správa SH Buchlov a SZ Buchlovice „Česnek je hrdost a pýcha“ Park a výstavní prostory Státního zámku Buchlovice sobota 25. července 2009 od 10.00 do 18.00 hodin BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

39

• Zahájení festivalu – 10.00 hodin Česneková hymna a přípitek česnekovým mlékem pro sjednocení dechu • předávání česnekové úrody zástupcům městyse Buchlovice s pozdravením nakrojení česnekového koláče starostou ing. Jiřím Černým • Mše za česnek – Hradišťan • Vernisáž výtvarné soutěže „Česnek je vzpomínka (na Buchlovice), kterou lze sníst!“ „Česnek je králem kuchyně, nepoužívat ho, je jako vyřadit z orchestru housle!“ 11.00 hodin • Ulice Dolněmčanská – „Vaří kdo může (a umí)“ – prezentace soutěžních receptů od 11.00 do 14.00 hodin • Voňavá ulička – „Soutěž čichačů” od 11.00 do 14.00 hodin • Gurmánská alej – prezentace česneku a česnekových produktů – 10.00–18.00 hodin Soutěž „O nejkrásnější česnekový cop“ Louka (kulinářských) tradic – víno z Derfle, máslo z Ježova, kvašáky z Vracova, trnky z Břestku, med (i s česnekem) z Buchlovic, sýry z Nedakonic, brambůrky ze Strážnice • Koncert dechové hudby BUCHLOVJANÉ 9.30–10.00 a 10.30–12.00 hodin • BUCHLOVJÁNEK I. – 11.15–11.45 hodin a soubor Trnečka z Jarošova, Cimbálová muzika Jana Minkse z Velké nad Veličkou • Doprovodný program - výstavní prostory „U fuchsií” – 11.00–12.00 hodin Odborná sekce - seminář „Alliumfilové, spojte se!” Garant: ing. Jan Kozák, moderátor: Vladimír Doskočil • Pokus o založení SDRUŽENÍ „ČESKÝ ČESNEK“ • Soutěž „O nejhmotnější česnek” • Doprovodný program – výstavní prostory „U fuchsií” – 13.30–14.30 hodin Poetická sekce A – erotika, milostná poezie ing. Cetkovský, doc. A. Blaha – UTB Zlín Poetická sekce B – lidová poezie – P. Petržela, FELICITA Poetická sekce C – česneková poezie – M. Hrdý, FAB Garant: ing. Miloslav Hrdý, moderátor: Vladimír Doskočil • „Bábkové divadlo Carnevallo Theatro Juraja Hamára“ z Bratislavy • Loutkové divadlo Theatro PIMPRLE Františka Petráka z Luhačovic 11.00–12.00 a 13.00–14.00 hodin • Štrajchkapela z Kněžpole k pohledu, poslechu i tanci 13.00–15.00 hodin • Košt česneku – kompletní sortiment ÚKZUZ a novošlechtění ing. Jana Kozáka • Speciální porovnávací výzkumný program – česnek čínský × česnek dolněmčanský • Konzultační a poradenské pracoviště Ing. Jana Kozáka • Návštěvníci se jménem Kozák (-ová), Koza (-ová) obdrží 1 kg sadby od šlechtitele • Košt archívních marmelád a džemů • Volná vystoupení souborů Kuřátka z Bánova, Nivnička, Dolněmčan, Melenčárik a ženský sbor Dolinečka ze Soblahova u Trenčína, Marýnka Vracov, cimbálové muziky, kromě toho s famózními Burčáky formování příležitostného česnekového sboru PŘÍČES !!!!


40

• BUCHLOVJÁNEK II. a Velehrádek, Velehrad – 14.00–14.15 hodin • Rocková sestava BUDU – Buchlovský důchoďák – 14.30–15.00 hodin • Česnekový běh zámeckým parkem – zahájení ve 13.00 hodin • Šachové utkání BORŠICE – ZBYTEK SVĚTA !!!!!!!!! od 13.00 hodin • Během dne budou probíhat • ochutnávky česnekových inspirací Folklórní agentury Buchlov • soutěže dětí i dospělých (hod metlou na dálku, lovení česneku, výroba česnekových „korálů”, dětská lukostřelba na česnekový cíl, výroba česnekových panenek, skládání hlavolamů aj.) • společenská procházka zámeckým parkem na chůdách • Virtuální hry dětí („česnekové kuličky”, hra „Na topinky”, soutěžní hra pro celou rodinu „O nejsmradlavější dítě”) • dílna pro děti – téma 1 – příprava jednoduchých jídel s česnekem téma 2 - nejen růže, i z česneku může být kytice • Hra pro dospělé „LOUPAČ ČR” • Fotosoutěž „Česnek 2009” – uzávěrka 1. září 2009 • ZPOVĚDNICE POUSTEVNÍKA Z BARBORKY v provozu po celý den – ženy, využijte mimořádné příležitosti! • 16.00 hodin – vyhodnocení soutěže „O nejhmotnější česnek” • Udělování Česnekového řádu I., II. a III. stupně – 16.15 hodin Vyhodnocení soutěže „O nejkrásnější slovácký typ” (dříve Miss (-is) Česnek) – 16.15 hodin • 7. MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY V PLIVÁNÍ ČESNEKU NA DÁLKU NA TRÁVĚ zahájení v 16.30 hodin • Dámy jsou vítány v kloboucích zeleninou zdobených, česnek je preferován • Pro nositele příjmení Česnek (-ová), ale také Garlík (-ová), Knobloch (-ová) nebo anglicky Garlic, německy Knoblauch) – vstup úplně volný Mediální partneři: Český rozhlas 2 Praha Český rozhlas Brno – redakce Zlín, regionální tisk Dobrý den s Kurýrem, Slovácký deník, Infoservis Zlín, časopis Zahrádkář


41

Šumavou křížem krážem – XVII. Prohlídka Klatov Blízko soutoku říčky Úhlavy a Drnového potoka leží od pradávna památné město Klatovy. Již od časně slovanských dob zde stála kupecká osada na cestě z Bavorska, která je připomínána v písemnostech v roce 1253. Pak nastala doba zakládání četných měst českým králem Přemyslem Otakarem II., a tento osud, společně se sousedními Domažlicemi (o nichž bude v seriálu rovněž řeč), stihl i osadu, tehdy zvanou snad Klatov nebo Klata, to patrně podle vykácených stromů a pařezů. Nové město, povýšené z osady, rychle vzkvétalo, dokonce se zde koncem 13. století razily mince. Za husitských válek se Klatovy přiklonily na revoluční stranu božích bojovníků a i po válkách podporovaly protestantské hnutí. Samotné historické město, rozložené v mírném svahu, bylo obklopeno středověkou hradbou s válcovými obranými věžemi a hrano-

lovými baštami. Později, v 15. století, přibyla parkánová hradba. Město bylo přístupné třemi branami a brankou v Černé věži. Četné pozůstatky městského opevnění si dodnes může návštěvník prohlédnout. Černá věž, stojící v nároží čtvercového náměstí, byla vystavěna coby městská hláska v polovině 16. století. Stavbu projektoval původem italský stavitel Antonius Sala. V sousedství věže byla také postavena radnice. Věž, očazená mnohými požáry, které měnily po staletí tvář okolní zástavby, proto dostala své jméno. Je vysoká osmdesát jeden metr a dnes ji zakončuje střecha z roku 1872, kdy původní renesanční cibule byla stržena vichřicí. Vedle Černé věže stojí jezuitský barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce, v jehož podzemí se nachází labyrint krypt a chodeb, v nichž najdeme snad

Klatovy – Černá věž a farní kostel

V hrobkách jezuitského kostela


42

Kostel sv. Martina na Hůrce u Klatov největší klatovské turistické lákadlo – suchým vzduchem mumifikované ostatky jezuitských mnichů, měšťanů i šlechticů. Původně bylo v kryptě pohřbeno kolem 180 osob, z nichž však většina vzala za své ve třicátých letech 20. století, kdy při opravách kostela byl porušen větrací systém. Dnes lze v katakombách spatřit 30 mumií. Na náměstí může návštěvník Klatov taktéž navštívit barokní lékárnu U Bílého jednorožce, jejíž interiér pochází z 18. století. Nahlédnout můžete také do lékárnické laboratoře, v níž je vystavena spousta podivných, až alchymistických propriet. Lékárna byla v téměř stejné podobě, v jaké ji můžete spatřit, využívána až do roku 1966. Bokem náměstí stojí arciděkanský kostel Narození panny Marie ze 13. století. Na náměstí i v přilehlých ulicích si můžeme prohlédnout mnoho zachovaných historických domů, mnohdy s gotickými prvky nebo renesanční sgrafitovou fasádou. Nedaleko městBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

ských hradeb jistě návštěvník Klatov nemine Vlastivědné muzeum dr. Hostaše. Poblíž památkové rezervace stojí také kaplička Chaloupka, na jejímž místě stával domek, ve kterém bývával uchováván zázračný obraz Panny Marie Klatovské. Vyjdeme-li z centra Klatov po červené turistické značce směrem na západ, projdeme vilovou čtvrtí a staneme na úpatí Klatovské hůrky. Od okraje lesa je krásný výhled na celé město. Hůrka nabízí mnoho různých romantických procházek lesem i kolem polí. Na vrcholu nevelkého kopce se nacházejí pozůstatky barokní kaple, v jejíchž zdech je umístěna sezónní hospůdka. Na opačné straně Klatovské hůrky stojí na okraji lesa barokní kostel sv. Martina z roku 1734, obklopený vesnickým hřbitůvkem. Toto místo doporučuji navštívit ve slunečný podvečer, když je vše kolem kostela zalito zapadajícím sluncem. Text a foto Martin Žižlavský 43

Jubilanti v červenci 2009 75 let 80 let

Antonie Šatná Bohumil Mikulčák Maria Steigrová František Novák (Domov seniorů Buchlovice) Milada Hamhalterová Blažena Haničáková Libuše Pankrácová

Jubilanti v SRPNU 2009 80 let

Marie Vlasatíková (Domov seniorů Buchlovice) Ludmila Blažková

85 let

Jarmila Marková Marie Fiantová Stanislava Machalová (Domov seniorů Buchlovice)

90 let

Antonín Huťka (Domov seniorů Buchlovice) Marie Fryštáková (Domov seniorů Buchlovice) Maria Ryšková

Setkání pětašedesátníků v Hotelu Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2009

Foto: Oldřich Stránský 44

V pátek 5. června 2009 jsme se v prostorách „štítu“ rozloučili s ing. Pavlem Vláškem, který zemřel po těžké nemoci 29. května ve věku 66 let. Už od dětství byl spjat s buchlovickou zámeckou zahradou prostřednictvím svých rodičů a později coby vedoucí Památkové správy Buchlovice. Právě v zámecké zahradě na sebe zanechal relativně trvalou památku – ať už se podíváte na udržování parku samotného či zahradnictví. Dlouho na něj budou upomínat třeba stovky druhů fuchsií, které se spolupracovníky vypěstoval a jež jsou asi tím nejkrásnějším suvenýrem, který si z areálu zámku lidé odnášejí. Vedle toho byl i dobrým fotografem. A právě prostřednictvím fotografií si budeme v našem zpravodaji osobu Pavla Vláška čas od času připomínat. Čest jeho památce!

Foto: -os-

Dne 1. června 2009 zemřel po dlouhé nemoci náš spoluobčan pan Karel Strýček ve věku 86 let, s nímž jsme se rozloučili v kostele ve čtvrtek 4. června. Pan Strýček byl veřejnosti známý jako dobrý vypravěč a výborný pamětník událostí, které nejenom zažil, ale které i slýchával z vyprávění v dětství od svých rodičů, prarodičů a besedníků při dračkách peří ap. Byl to člověk pracovitý a humorný. Člověk, který se nespokojil jen s prací na „vlastním“, ale přidal kolikrát ruku k dílu i na veřejnosti. Z této oblasti je dostatečně známá jeho dlouhodobá obětavá činnost pro farnost, kdy působil jako kostelník. Jeho největší zálibou však byl buchlovský kroj. Prosazoval jeho čistou podobu a v této věci spolupracoval i s Muzeem Podhradí Buchlovice. Se vzpomínkami pana Strýčka se budete ještě v budoucnu setkávat na stránkách Buchlovského zpravodaje. Vzpomeňte.

Foto: -bž-

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 14,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 7 8 ROČNÍK XV.č Červenec srpen 2009

Recommend Documents