7-8. červenec - - srpen 2010

7-8

červenec - srpen 2010

Ročník XIX

Cena 5,- Kč

7. ČERVENCE 2010 PROBĚHLO V INFOCENTRU SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ VÝSTAVY FOTOGRAFIÍ OLDŘICHA ŠKÁCHY ZA PŘÍTOMNOSTI SPISOVATELE ARNOŠTA LUSTIGA, EVANGELICKÉHO KNĚZE SVATOPLUKA KARÁSKA A DALŠÍCH VZÁCNÝCH HOSTŮ

Čerčanský zpravodaj 7-8/2010

Vážení spoluobčané, za kolektiv redakční rady Čerčanského zpravodaje i za mou osobu chci vyjádřit soustrast nad odchodem kolegyně a kamarádky Renaty Frídové. Byla dlouholetou odpovědnou redaktorkou Čerčanského zpravodaje a bude nám chybět. Vzpomínky na ni si přečtete níže. Další důležitou zprávou je nástup nové tajemnice Obecního úřadu Ing. Jitky Pawingerové. Poslední tři roky pracovala na čerčanském Stavebním úřadě. Kolektiv redakce ČZ ji přeje úspěšný úspěšný start v nové funkci. Začalo zateplování staré školní budovy. V tomto příspěvku je jen připomínka, detailněji na jiném místě ČZ. Zastupitel pan Jan Tichý se odstěhoval z naší obce. Na posledním zasedání zastupitelstva obce dne 14. 7. složil slib zastupitele a nastoupil na místo pana Tichého pan Libor Suchý. Rekonstrukce ulice Pod Statkem na Vysoké Lhotě započne koncem července. V sobotu 11. září se v prostorách Kulturního domu bude konat již tradiční akce – Čerčanské ochutnávání. Všichni obyvatelé Čerčan jsou srdečně zváni. Za ZO a RO Ing. Jan Tupý

MGR. RENATA FRÍDOVÁ (1963-2010) Krásné hluboké oči, hřejivý smích. Vždy podaná pomocná ruka a k rozdávání rozevřená dlaň. S hlubokým dojetím stírám slanou slzu na své vrásčité tváři a unavené oči připraveny číst, už jen ve vzpomínkách… Josef Šimánek Velmi těžko se mi píší tyto řádky, přetěžko. Právě u naší drahé Renaty. Ženy velmi statečné, vzdělané a nesmírně pracovité. Matky dvou nedospělých dcer a manželky. My, co jsme ji dobře znali a spolupracovali jsme s ní na mnoha kulturních a literárních projektech v redakci „Čerčanského zpravodaje“ a hlavně pak na knize o historii obce Čerčany 1356-2006, která byla právě tím oním jejím třetím „dítětem“, nikdy nezapomeneme! Obdivovali jsme u ní její nesmírnou vůli a pracovní nasazení. Někteří, více zasvěcení do jejího osobního života, jsme věděli, za jakou je to cenu! Za to, že dnes píši do různých regionálních periodik, vděčím právě paní Renatě. Blíže jsem se s ní poznal v Infocentru asi v roce 2004. Právě četla moji povídku o vydře říční v jednom regionálním deníku, kde v soutěži amatérských vypravěčů získala druhé místo a velice se jí líbila. Požádala mě, zda-li ji může vytisknout také v Čerčanském zpravodaji, který už tehdy redigovala. Povídka se velmi líbila i čerčanským čtenářům. Dodnes slyším: „Pepo, piš, máš velký vypravěčský talent!“ Když jsem opáčil, že jsem nikdy literární vědy neštudoval, že jsem amatér a pouze jen hodně četl knížky, řekla: „To nevadí, někteří toho napíšou hory a talent žádný! Piš, neboj, já to pak nějak srovnám!“ Tady právě nastala naše úzká spolupráce. Paní Renata na mých článcích nebo povídkách prováděla odborné korektury. Za její účinné spolupráce jsem jich napsal asi na dvě stě. Velkou práci nám oběma dala kniha o Čerčanech. Celou knihu od začátku až do konce sestavovala sama a připravovala obtahy pro redakci. Měla s touto knihou neskutečně ohromnou práci. Nebýt pani Renaty, nevím, jestli by vůbec tato zajímavá kniha kdy vyšla. Přesto všechno se bohužel našla i „škodná“, která ji často „házela klacky pod nohy“! I když věděla, jak na tom se zdravím je! Tak už to na světě často chodí a Renata se i s touto negativní zkušeností musela vyrovnat sama. Naše paní Renata se narodila v roce 1963. Mládí prožila v Mohelnici. Vystudovala Gymnázium v Zábřehu na Moravě a posléze Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci s aprobací českého a německého jazyka. Studium ukončila v roce 1990. Stejného roku se pak provdala za Daniela Frídu a odstěhovala se s ním do Čerčan. Paní Renata byla nesmírně aktivní a činorodá žena. Nejprve učila na ZŠ v Čerčanech (1990-91). Potom na Středním odborném učilišti v Ostředku (1991-93) a při tom ještě učila na částečný úvazek na Gymnáziu v Benešově. Od roku 1993 odešla na mateřskou dovolenou až do roku 2000. Od tohoto roku pak byla tajemnicí na OÚ v Čerčanech do konce roku 2002. Z obecního úřadu pak odešla vytvořit čerčanské infocentrum a přetvořit jej do zajímavého kulturního centra s výstavami nebo drobnými kulturními pořady. Z jejího popudu vzniklo také u obecního úřadu dětské hřiště. Také usilovně prosazovala výstavbu hospice. Velice dobře se znala, a posléze i spolupracovala na znovuzrození Čerčanského zpravodaje, s panem farářem Čs. církve husitské Oldřichem Vítem, nesmírně vzdělaným a mezi lidmi velmi oblíbeným knězem. Noviny, alespoň tématicky, spolu připravovali už od prvních čísel v roce 1992. Díky trojici Oldřich Vít, Renata Frídová a Daniel Frída pak pravidelně začaly vycházet o několik let později a vycházejí naštěstí dodnes. Paní Renata Frídová se na kulturním životě v naší obci podílela tím největším, těžko změřitelným a nesmazatelným dílem. Pracovala bez ustání, i když už ji zákeřná choroba nesmírně zmáhala a které statečně odolávala mnoho let. Závěrem tohoto vzpomínkového článku bych ještě dodal: Jako kronikář obce vím, že v Čerčanech a v celé jejich mně známé historii bylo pár desítek velmi obětavých lidí, kteří pro naši obec a pro její dobré jméno udělali za ta dlouhá a dlouhá desetiletí spoustu obětavé práce. Někteří položili své životy i ve válkách. Tito lidé nesmějí být nikdy zapomenuti a pokud mi Bůh dá sílu, budou i oni postupně zveřejňováni. Paní Renata Frídová, které krutý osud nevyměřil příliš mnoho let života, k těmto zasloužilým určitě patří! Čest její památce.

-2-

Josef Šimánek, kronikář obce


VZPOMÍNKA Před pár dny, ve středu 14.7., jsme se naposledy rozloučili v benešovské obřadní síni s Mgr. Renatou Frídovou. Dovolte mi, abych na ni zde na stránkách Čerčanského zpravodaje krátce zavzpomínal. Je přímo symbolické, že na stránkách zpravodaje, který Renata spoluvytvářela a jehož byla prakticky duší. Nebyla to však jen práce na zpravodaji, kterou se tato mohelnická rodačka zapsala do paměti Čerčan. Velký dík jí patří za vybudování čerčanského infocentra, za práci na knize o Čerčanech, organizaci mnoha zajímavých výstav, prostě za vše, co dělala pro druhé. To je to, co Renatu charakterizovalo. A to i v době, kdy ji těžká nemoc připravovala o energii. Říkám si, kde ji asi brala? Tolik důležitou sílu bojovat se zákeřnou nemocí a dál pracovat. Nebyla typem člověka, který by to „zabalil“. Myslím, že první velkou oporou jí byla fungující rodina - manžel a obě dcery - příkladně se starající o Renatu do posledních dnů. Určitě přátelské šachové utkání „O Dlabáčkovo bílé“ ale i kamarádi, kterými se pohostinný Frídův Čerčany vs. Mohelnice v roce 2000 dům vždy doslova jen hemžil. Vzpomínám na kroketové turnaje i šachová klání Mohelnice vs. Čerčany a mnoho dalších akcí, při kterých bývalo hodně veselo. 14.7. nám všem bylo smutno. Smutno z toho, že odešla naše kamarádka, která tu měla ještě dlouho být. A trapně z toho, že ten den bylo na internetových stránkách obce napsáno: „Z technických důvodů zavřeno.“ Netekla voda? Nebo nešel proud? Ne. Obec se loučila se svou bývalou tajemnicí. Možná ta nešťastná formulace jen někomu nedošla. Smutná symbolika. Byla to právě Renata Frídová, která přinesla do Čerčan nový pohled na obecní kulturu, profesionalitu a náročnost. Zdá se, že to vše odešlo s ní. Ať tedy její duch slušnosti, skromnosti a profesionality zůstane s námi. Díky, Renato! Milan Schlögl

ZATEPLOVÁNÍ ZŠ ČERČANY I v letošním roce probíhá stavební činnost v areálu ZŠ Čerčany. A jsou to opět aktivity související se snižováním energetické náročnosti školy. Tentokrát je to projekt na zateplení tzv. Staré budovy základní školy. Je vhodné zde připomenout i to, co v minulých letech této akci předcházelo. Již v předchozím období se obec rozhodla a snažila ušetřit peníze za energie spotřebovávané v obecních budovách. A na tyto peníze se snažila i získat dotace. A tak jsme začali v roce 2004 pokusem o dotaci na zpracování energetického auditu pro areál ZŠ Čerčany, z tehdy ještě existující České energetické agentury, kterou jsme potom v r. 2005 dostali z části „A“ Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2005. Když jsme měli audit, mohli jsme žádat o investiční prostředky, tedy jsme žádali na první velkou etapu – na rekonstrukci kotelny ZŠ. A podání žádosti obce Čerčany o poskytnutí dotace v části „A“ Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie, III. 2. Komplexní opatření ke snížení energetické náročnosti energetického hospodářství a budov pro potřeby školství, zdravotnictví a občanské vybavenosti – opět z ČEA - dopadlo pro rok 2006 dobře, dotace na projekt: ZŠ Čerčany, rekonstrukce kotelny a regulace dopadl dobře, dotaci obec dostala. K rekonstrukci kotelny, kde se změnilo energetické hospodářství jedné centrální kotelny s topnými kanály na 3 samostatné zdroje (kotelna pro školu, pro školní jídelnu a družinu mládeže) bylo třeba ještě provést zateplení družiny mládeže, tedy se provedlo zateplení pláště budovy DM. Dalším krokem bylo samozřejmě snižování tepelných ztrát školních budov. Tedy jsme připravili žádost na zateplení 3 školních budov ZŠ. V lednu 2008 byla žádost na projekt „Zateplení ZŠ Čerčany – II. Etapa“ podána do Operačního programu Životní prostředí – do osy 3 - 3.2.1. Realizace úspor energie: snižování spotřeby energie zlepšením tepelně technických vlastností obvodových konstrukcí budov (zateplení obvodových plášťů a střešních konstrukcí, výměna či rekonstrukce otvorových výplní) – a neuspěla. Po analýze nezdařené žádosti jsme dospěli k závěru, že pokud se priority Státního fondu životního prostředí ČR nezmění, je stále reálná šance podat projekt znovu, ale v redukované podobě: jen na zateplení tzv. staré budovy, původní nejstarší části areálu ZŠ, protože ta vykazovala nejhorší energetické parametry (ano, opravdu není pravda, že každá panelová stavba je vždy horší než cihelná, resp. že panelové pavilony musí být určitě horší; nikoliv ty zdejší z konce 80. let, ty nejsou energeticky tak „tragické“). Tedy se čekalo na další příležitost a ta nastala v roce 2009, kdy byla žádost na projekt „Zateplení ZŠ Čerčany – II.etapa – stará budova“ znova podána do 11. výzvy Operačního programu Životní prostředí. A zadařilo se. Přišlo oznámení, že dne 5. 1. 2010 ministr životního prostředí schválil žádost o podporu z OPZP, což v praxi úřední znamenalo, že na projekt „Zateplení ZŠ Čerčany – II.etapa – stará budova“, bude moci obec čerpat dotaci: 3 993 863 + 199 639 Kč. S tím že celkové náklady projektu činí: 9 973 244 Kč. A dotace je z OPŽP - Prioritní osa 3 - UDRŽITELNÉ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ ENERGIE Oblast podpory 3.2 – -3-


Realizace úspor energie a využití odpadního tepla u nepodnikatelské sféry, Podoblast podpory 3.2.1 - Realizace úspor energie. Ale co se vlastně na škole zlepšuje a jak? OPŽP sleduje vysokou kvalitu a efektivitu zateplovacích opatření. Nelze to stanovit jen odhadem či praxí. Při výpočtech tepelně technických parametrů budovy ZŠ Čerčany byly východiskem pro návrh cílového stavu minimální doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla UN uvedené v normě ČSN 730540-2 (znění duben 2007) a současně byly sledovány minimálně požadované hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla obálkou budovy Uem,N,rq, taktéž uvedené v citované normě. Podle těchto parametrů byly optimalizovány tloušťky tepelných izolací v zateplovacích souvrstvích navržených v projektové dokumentaci ("Stavební úpravy – zateplení obvodového pláště vybraných objektů Základní školy v Čerčanech", Ing. arch. Zdeněk Ouředníček – architektonicko-konstrukční atelier, Benešov, leden 2008). Pro upřesnění stručná rekapitulace základních parametrů opatření ke snížení energetické náročnosti staré budovy ZŠ Čerčany: Stěny: - na stěnách dosud bez zateplení: + 150 mm polystyrenu EPS - nové dozdívky: + 150 mm polystyrenu EPS - zateplení soklu a suterénu do hloubky – 1 m pod úroveň terénu:+100 mm extrudovaného polystyrenu XPS Výměna výplní otvorů: okna - součinitel prostupu tepla Ui = 1,2 W/m2K vnější dveře - součinitel prostupu tepla Ui = 1,2 W/m2K Zateplená vrata: Ui = 1,7 W/m2K Ploché střechy: - rekonstruovaná jednoplášťová střecha: polystyrenové spádové klíny v proměnlivé tloušťce: min. + 250 mm, resp. v efektivní tloušťce 407 mm Kdo to staví, kdo projekt provádí? Ve výběrovém řízení na veřejnou zakázku zvítězila firma Vanderlaan s.r.o. z Prahy. (Vanderlaan s.r.o. je firma se stoletou tradicí, sídlící v Holandsku, která působí od roku 1992 České republice.) A jako bonus je součástí zateplovacích úprav i návrat k důstojnému hlavnímu vchodu do základní školy. Místo nehezkých a energeticky naprosto nevhodných sklobetonů (luxfer) bude obnoven hlavní vstup do Staré budovy, (byť se asi v praxi bude převážně chodit přes šatny - z důvodů bezpečnostních), ale bude možné ho využívat při slavnostních i dalších vhodných příležitostech. Máme se tedy na co těšit. Ing. Jana Tywoniaková, Stavební komise při RO

-4-


-5-


ANTONÍN POVOLNÝ (1922-2010) Věřím, že každému kronikáři se píše dobře o člověku, kterého velice dobře znal osobně, a to dlouhá léta. Pana Povolného jsem poznal už jako malý chlapec, když jsem navštěvoval dětská představení divadelního souboru „Sázavan“ nebo při jeho konferování dětských karnevalů, kde pořádal pro nás děti různé soutěže. Nebo v letě na koupališti, na kterém byl častým hostem i se svoji rodinou, s paní Ludmilou, a se svými dcerkami Marcelkou a malou Ludmilkou. Nebo, a na to nesmím zapomenout, při návštěvách čerčanského biografu, kde byl vedoucím. O kulturních aktivitách tohoto velice aktivního čerčanského rodáka by se dalo psát hodiny. Jsem velice rád, že se pan Povolný, jako můj spolurodák z Čerčan, dožil požehnaného věku 88 let. Žil vedle své hodné ženy plných 60 let. Paní Povolná zemřela o rok dříve ve věku 87 let a on, pokud mu to dovolil jeho zdravotní stav, se o ni pečlivě staral. Vychovali spolu dvě dcery Marcelu a Ludmilu. Starší dcera Prof. Mgr. Marcela Jaszová (1949) žije v Benešově a dcera Ludmila Andreisová (1956) pracuje jako úřednice a žije v Praze. Pan Povolný se narodil v Čerčanech v roce 1922 a pocházel z devíti dětí. Vyučil se u svého staršího bratra Bohumila, který měl elektrikářskou živnost. S bratrem Bohumilem později také provozovali soukromý biograf. S panem Antonínem Povolným je nesmazatelně spojena veškerá kultura v naší obci. Byl vášnivým divadelníkem, spoluzakladatelem divadelního souboru „Sázavan“, kde odehrál mnoho rolí, mj. i s hostujícím hercem Národního divadla Jaroslavem Marvanem ve hře „Koho tlačí bota“. Později se pak stal, jak již bylo výše zmíněno, ředitelem kina, které bylo nutno přestavět. Do této náročné práce se pustil s pílí a pedantností sobě vlastní. Díky jemu jsme měli v Čerčanech jedno z nejhezčích a nejlépe vybavených kin v kraji. Pan Povolný nelenil a jezdil si do půjčovny filmů sám. Vždy vybral pro naše kino ty nejkrásnější filmy, které se dávaly jen v Praze. Při veškerém tomto mimopracovním nasazení jezdil pan Povolný pracovat do Metazu do Týnce, kde byl zaměstnán jako technik. Byl v Čerčanech populární svojí elegancí. Vždy chodil oblečen v šatech a s kravatou, ráno do práce nebo večer jako ředitel tak vítal návštěvníky kina. Později se pak také stal vedoucím kulturního domu už v jeho moderní a současné podobě. Sám jsem se s panem Povolným velice sblížil, když jsem v 80. letech začal také ochotničit v nově obrozeném divadelním spolku „Sázavan“. Pan Povolný si s námi také rád zahrál několik her. Byl po dlouhá léta pro naši obec velkým přínosem na poli kulturním. Spolupracoval také jako poradce při výročí 650. let naší obce. Měl už, bohužel, vlivem svého stáří potíže s pamětí, ale přesto byly jeho osobní vzpomínky na to, jak to dříve v Čerčanech vypadalo a jak se tady v době první republiky žilo, velkým přínosem. Velice bych byl rád, aby se na takového člověka v naší obci nezapomnělo. Myslím, že by nebylo od věci, aby se některá z nových ulic pojmenovala právě podle pana Antonína Povolného. Jak řekl na pohřbu pana Povolného starosta naší obce: „Čerčany nikdy nezapomenou na p. Povolného, který v hnědých šatech a s kravatou vítal s úsměvem návštěvníky kina a který chtěl pro Čerčany vždy to nejlepší.“ Čest jeho světlé památce. Josef Šimánek, kronikář obce

SPOLEČENSKÁ KRONIKA Paní Věra Pilátová, dlouholetá členka čerčanského sboru dobrovolných hasičů, oslavila 8. června nádherných 85 let. Děkujeme za hezké vzpomínání a přejeme do dalších let hodně zdraví, štěstí a životního elánu. 21. července oslavil 80. narozeniny pan Miroslav Kroupa. K významnému životnímu jubileu gratulujeme a přejeme do dalších let hodně štěstí, spokojenosti a především pevné zdraví.

Pan Karel Knetl slavil své 75. narozeniny 25. července. Veselá mysl se kterou nás jubilant přivítal jej ani na chviličku neopustila. Gratulujeme k životnímu optimismu a přejeme hodně zdraví.

-6-


80. narozeniny slaví 30. července také paní Věra Škorpová. V 18 letech šla ke dráze. V letech 1950 - 55 pracovala jako výpravčí a poté u nás v Čerčanech nastoupila jako ekonomka a zůstala až do důchodu. Přejeme do dalších let hodně štěstí, spokojenosti a pevné zdraví.

Milá babičko a dědečku, jistě si vzpomenete, kdy jste si řekli poprvé Vaše „ANO“. Možná se to zdá dávno, ale důkazem Vaší lásky je to, že jste tu dnes s námi, že jste stále spolu, že jste toho tolik společně zvládli a že pomáháte i nám. Vám patří srdečná gratulace, srdečné díky za to, co jste společně dokázali. Přejeme, ať Vám život přináší jen to krásné. Nejsou tolik důležité věcné dary, ale smysl pro to vzájemně si naslouchat, podporovat se, zvládat neduhy a trápení, pohladit milým slůvkem a společně si povídat o čemkoliv a tím si tak dokázat, že ač už tak dlouhou dobu, tak přece je stále krásné být si na blízku a mít se rádi. K výročí diamantové svatby paní Jany Dvořákové a Josefa Dvořáka z Čerčan z celého srdce blahopřejí synové Zdeněk a Pepík s rodinami

„MÁ TO SMYSL, TŘIĎME ODPAD“ 16. DÍL – Třídička skla Vychází v rámci projektu Středočeského kraje a společností EKO-KOM, a.s., a ASEKOL s.r.o.

Již v minulém díle jsme se zmínili o tom, že recyklace skla je velmi náročná na kvalitu sběru, protože příprava skleněného střepu pro recyklaci je technologicky složitá a nákladná. Jakékoli pevné nečistoty mohou při nedostatečné úpravě způsobit vznik kazů ve skle nebo zhoršovat jeho tavitelnost. Úpravou vytříděného skla se u nás zabývají jen dvě společnosti. Svozové firmy sklo z kontejnerů odvezou nejdříve do meziskladů, odkud po naplnění kapacity sklo putuje k dotřídění na specializované linky. Tam se nejprve na dopravníku zbaví velkých mechanických nečistot, ručně se vybírají velké kusy keramiky, porcelánu nebo nevhodného skla. Proto je potřeba sklo příliš nerozbíjet, aby bylo možné nečistoty snadno odlišovat. Následně se sklo nadrtí na malé kousky, které se pomocí různých vibračních sít dále čistí a třídí podle velikosti. K dosažení potřebné kvality se používají i laserové separátory, které spolehlivě odhalí i ty nejmenší nečistoty. Jen pro ilustraci, technická norma dovoluje pouze jeden gram nečistot na sto kilogramů skleněného střepu – tak musí být dotřídění kvalitní. Takto upravený střep se již dodává do skláren, kde se přimíchává do sklářského kmene. Při výrobě skla se dá použít až 65 % střepu. Sklovina se při teplotách přes 1500 °C taví a odlévá do forem, a vznikají tak nové výrobky. Recyklace skla je tak dokonalá, že nepoznáte, jestli vaše láhev od piva nebyla dříve třeba lahví od kečupu nebo skleněným popelníkem. Navíc je téměř do nekonečna opakovatelná a díky ní se uspoří až 90 % energie a původních přírodních surovin. Nezapomeňte, třídění odpadů dává starým věcem nový život.

POLICIE INFORMUJE Zloděj si odnesl lup za sto tisíc korun

Do stavební buňky v obci Čerčany vnikl neznámý zloděj. Vypáčil vstupní dveře a odcizil uložené litinové lopatky z Kaplanovy turbíny a oběžné kolo s ocelovou hřídelí k turbíně. Poškozené firmě svým jednáním způsobil škodu přes sto tisíc korun. prap. Diana Škvorová

ZPRÁVY Z MATEŘSKÉ ŠKOLY ŠKOLNÍ ROK HRAVĚ S CITÁTEM V HLAVĚ

A opět jsme se ani nenadáli a je za námi konec školního roku. Pro školní děti to znamená vytoužené prázdniny a pro předškoláky uzavření jedné životní kapitoly a začátek nové, nepoznané etapy života. Nemohu si pomoci, ale na mysl se mi v souvislosti s těmito myšlenkami derou citáty známých osobností a různá přísloví. Asi to bude tím, že i já vysílám letos své druhé dítě na dlouhou cestu za vzděláním, tak se mě to dotýká více než v minulých letech. Proto si dovolím citovat jedno židovské přísloví, které říká: „Bůh nemůže být všude, proto stvořil matky.“ Když se nad tím zamyslím, vidím v tom hned několik významů. Na jednu stranu mě těší, že je žena natolik ceněna, byla-li jí svěřena tak zodpovědná funkce. Z druhé strany, ale nechápu, má-li to být přísloví pravdivé, proč tak důležitý úkol mohou vykonávat i špatné ženy, které si býti matkami vůbec nezaslouží. Omlouvám se, vím, že -7-


tímto rozporem bych jistě dala impuls k velkým filozofickým debatám, na které teď není ani čas, ani prostor a ani moje fundovanost. A proto se s tímto problémem vypořádám velmi povrchně a ješitně. Další citát je totiž od Roberta Fulghuma a zní: „Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.“ No uznejte, není to fajn výrok? Pravděpodobně měl paní učitelky, které si vzaly k srdci citát od Jana Ámose Komenského, že „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Nicméně čas je neúprosný a z našich ještě nedávno miminek a batolat jsou šestileté děti. A tak s povzbuzujícím zvoláním „Omne principium grave! (Každý začátek je těžký)“ a „,Kdo chce stavět vysoké věže, musí se dlouho věnovat základům“ je vypouštíme do labyrintu školních učeben, šaten, starších dětí a budeme doufat, že se v tom velkém světě neztratí. Karel Čapek řekl: „Učitel má být v některém koutě své duše věčným chlapcem, solidárním s tím mládím, které je mu svěřeno, ale takovým věčným dítětem má být i každý otec a matka.“ A když ta naše malá zlatíčka brzy pochopí, že „Učitel ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám“. Tak věřím, že potkají spoustu nových a kvalitních pedagogů na které budou s láskou celý život vzpomínat. Taktéž naopak, když druhá strana pochopí, že „Školák nezlobí svého učitele jen z nenávisti nebo pohrdání, ale prostě z radosti, že dělá nedobrotu: to odpovídá potřebě jeho povahy“ (Edouard Claparéde), tak i on potká spoustu fajn žáků, které mu jeho práci a poslání zpříjemní. Myslím, že teď už bych své úvahy mohla klidně ukončit, ale přeci jen mi to nedá a musím se s Vámi podělit ještě o jeden výrok, jehož autorem je Jan Masaryk a který na své aktuálnosti neztratil ani o několik desítek let později – „Pamatuj si, že dokud budeme generálům platit víc než učitelům, nebude na světě mír.“ A když bych chtěla vše co jsem napsala degradovat, tak bych ještě přidala: „Citát je velmi užitečná náhražka vtipu.“ (Oscar Wilde). Ale to já nechci, a proto přeji všem učitelům i jejich žáčkům v novém školním roce hodně sil a šťastných společně strávených chvil. Jiřina Oršlová, učitelka Na úplný závěr bychom ještě chtěli moc poděkovat všem předškolákům za jejich celoroční práci a především za skvěle odvedené vystoupení na rozloučenou se školkou „Staročeská vesnice“ v kulturním domě 9. 6. 2010, kde ukázali, jakých výkonů jsou schopni. Velký dík také patří paní Monice Ciglerové za ušití kostýmů pro děti, Hance Štěchové a Míše Krysličkové za shovívavost, když jsme jim díky nacvičování stěžovali pracovní podmínky, Anině Mrázkové za asistenci v zákulisí a ostatním pedagogickým a provozním pracovnicím za podporu a pomocné ruce před a po vystoupení. Dále také děkujeme manželům Chrpovým z restaurace v kulturním domě, kteří nám vyšli maximálně vstříc kdykoli jsme potřebovali. A v neposlední řadě patří poděkování panu řediteli základní umělecké školy A. Masnicovi, který nám zapůjčil klavír a přišel děti osobně podpořit. Eva Kočová, ředitelka, Jiřina Oršlová a Hana Neradová, učitelky Nedá mi to a musím Vám poděkovat za včerejší vystoupení našich předškoláků. Byl to nádherný zážitek pro rodiče i pro děti a musím přiznat, že mi nakonec i ukápla slza. Umím si představit kolik se za takovým vystoupením skrývá práce a proto klobouk dolů. Byla to opravdu nádhera. A nakonec ještě jedna pochvala. Za ty tři roky, které Vaši úžasnou školku navštěvujeme jsem se nesetkala s jakýmkoliv negativním postojem k řešení vzniklých situací. Vždycky všechno šlo vyřešit ke spokojenosti rodičů i dětí. Mám srovnání se školkou v Praze a nedá se to srovnat. Je vidět, že ty děti máte rádi a jste všichni na správném místě. Z mého pohledu není nic lepšího, než když se dítě do školky těší, má hezké zážitky a je spokojené. Jste nejlepší a měli by Vás zasadit do zlata! Přeji mnoho dalších pracovních úspěchů. Dělat radost ostatním je nádherná práce. Libuše Dvořáková -8-


ZPRÁVY ZE ZÁKLADNÍ ŠKOLY Den her a soutěží

Závěr školního roku probíhá vždy ve znamení celoškolních sportovních soutěží, her a turistických pochodů. Letos se žáci 8.B dohodli, že v úterý 1. června připraví pro své mladší spolužáky zábavné dopoledne ke Dni dětí. Opatřili si potřebné pomůcky a na školním pozemku vytvořili jednotlivá stanoviště, kde si mladší žáci z 1. stupně vyzkoušeli nejen své praktické a sportovní dovednosti, ale i teoretické znalosti. Za splněný úkol dostal každý razítko do své soutěžní karty. Nakonec však byli všichni odměněni sladkostmi, takže herní dopoledne se opravdu vydařilo. Velký dík patří žákům 8.B a jejich třídní učitelce.

Přetahování lanem

Jako každý školní rok, i letos se koncem školního roku pořádala soutěž žáků ve vybíjené a také v přetahování lanem. Vítězné družstvo v přetahování lanem vyhrává vždy putovní pohár. Tato soutěž se těší u žáků velké oblibě a každé mužstvo do boje o vítězství dává všechny síly. Letos zvítězilo na 1. stupni družstvo žáků 5.B. J. Pošta

„O pohár starosty obce“

Dne 24. června se konal již tradiční turnaj ve stolním tenise. Zápasy byly rozdělené na mladší a starší kategorii. Vítěz, který získal putovní pohár starosty obce, však mohl být jen jeden. Proto se ti nejlepší v obou kategoriích utkali nakonec mezi sebou. Soupeři si nic nedarovali a bojovali až do posledního míčku. V mladší kategorii – 1. stupně zvítězil Josef Oršl, ve starší kategorii – 2. stupně zvítězil Martin Čeljuska, který se stal i držitelem putovního poháru. Pan starosta Karel Bárta osobně fandil v závěrečných bojích, pogratuloval těm nejlepším a předal pohár vítězi. Jsme rádi, že se tohoto turnaje každý rok účastní noví soutěžící a stolní tenis tak upevňuje svou tradici.

Sportovní den

Každoročně bývá závěr školního roku ve znamení sportu a pohybu, proto byl 28. červen věnován míčovým hrám. Dívky měřily své dovednosti v přehazované a házené a chlapci zase v kopané. Každá třída 2. stupně vytvořila družstva pro jednotlivé turnaje. Soutěžící brali jednotlivé zápasy vážně a snažili se o co nejlepší výsledek. Vždyť tady šlo o umístění celé třídy. V přehazované zvítězila v mladší kategorii 7.A a ve starší 9.B. V házené vyhrály dívky ze 7.A a ve starší kategorii 8.B. V kopané bojovalo celkem 6 družstev a turnaj se navíc těšil i zájmu veřejnosti. Na fotbalové hřiště našlo cestu několik fandů z řad rodičů i bývalých žáků. Vítězem turnaje o pohár ředitele školy se zaslouženě stala 9.A, na druhém místě skončila 8.B a na překvapivém 3.místě se umístili chlapci ze 6.A. Pohár vítězi a sladkosti úspěšným týmům osobně předal pan ředitel Mgr. Miroslav Klenovec. Poděkování však patří i panu Janu Dvořákovi za nezištnou pomoc při organizaci a za výborný výkon v roli rozhodčího.

Přetahování lanem

Samotný závěr školního roku je už tradičně věnován soutěži v přetahování lanem. Každá třída bere tento turnaj prestižně a dopředu se pečlivě připravuje. Vybírají se ti nejsilnější, volí se vhodná obuv či postavení jednotlivých tahačů. Tentokrát byla nejsilnější třída 7.B, která nenašla přemožitele. Na 2. místě skončila 8.B a 3. místo obsadila 9.A. J. Prchal -9-


- 10 -


ZPRÁVY ZE ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY NÁVRH ROZŠÍŘENÍ ZUŠ V ČERČANECH

Umělecká škola v Čerčanech má dlouholetou tradici, kterou dokládá zápis o založení v kronice s datem 1.9.1951. Až do roku 1991 zde byl vyučován pouze hudební obor. V tomto roce se škola změnila na dvouoborovou – výtvarný a hudební obor. Tyto obory jsou zde zachovány bez rozšíření dodnes. Budova školy byla původně rodinný dům, který nechal pro svou rodinu postavit PhDr. Emil Schönbaum. Projekt v roce 1925 vypracoval architekt Antonín Košek. V pozdějších letech proběhly na domě různé úpravy, díky nimž se vzhled domu oproti projektu značně zjednodušil. Po válce získala budovu obec a ta se do ní rozhodla umístit hudební školu. Dům později prošel i dispozičními změnami, aby zde bylo možné umístit 6 učeben a ve sklepě hrnčířskou dílnu. Zpočátku do školy docházelo okolo 70 dětí. Dnes se tento počet více než zdvojnásobil na 170 žáků. Je tedy zřejmé, že stávající budova přestává z kapacitního hlediska naprosto vyhovovat. Dále se se vstupem do Evropské unie zpřísnily hygienické předpisy, které neumožňují umístit do tříd tolik dětí, jaký je zájem. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný a je tedy nutné stávající prostorové problémy aktivně a rychle řešit. V rámci řešení těchto nedostatků má škola zároveň zájem rozšířit vyučované obory o další směr – dramatický. Nyní pro tento plánovaný záměr není prostor, neboť tento obor vyžaduje místnost, která by byla vybavena pódiem. Tato místnost chybí i z hlediska vystupování žáků na veřejnosti. Není tu adekvátní možnost autenticky připravit žáky na vystoupení a zároveň pro ně získat příjemné a známé prostředí, čímž se snižuje jejich nervozita z neznámého. Dále je potřeba vytvořit dostatečně velkou učebnu pro výtvarný obor. Prostor by měl působit inspirativně pro děti a rozvíjet jejich tvůrčí činnost. Nyní je z hlediska hygieny nedostatečné i současné sociální zázemí. Ve škole se nacházejí pouze dvě WC a je tedy nutné vyřešit i tento problém. Prostor, kam by se škola mohla dále rozvíjet, je přímo na pozemku náležícím k objektu. NÁVRH 1 Autoři návrhu: Bc. Petra Bartošíková, Bc. Zuzana Dvořáková, Bc. Mariana Cheová Návrh vychází z možného rozšíření na pozemek školy. Koncept přístavby vychází z jednoduché hmoty, která se skládá ze dvou kvádrů tak, aby nebyla narušena okolní zástavba školy. Stávající budova je propojena přístavbou spojovacím krčkem, který slouží jako nový vchod do budovy, šatna žáků a také místo pro čekání rodičů, kteří si mohou zkrátit chvíli prohlížením prací dětí, na jejichž výstavu je zde vyhrazen dostatek místa. V této části je i vystavěno nové sociální zázemí, které je řešeno bezbariérově, což je ostatně jedna z hlavních idejí návrhu. V přístavbě se pak nachází prostorná učebna na výtvarnou výchovu a hudební nauku. Tato místnost je zajímavá především svým osvětlením, které je zajištěno horním světlíkem, a tak je vytvořeno kvalitní prostředí vhodné pro tvořící žáky. Dále je zde umístěn multifunkční sál pro 40 diváků. Tento sál je přirozeným způsobem propojen terasou se zahradou, a tak se zde nabízí možnost plynulého přechodu v sezónní venkovní vystupování a zahrada by dostala nový rozměr. Jednoduché koncepční řešení umožnilo navrhnout přístavbu jako montovanou dřevostavbu a tím by se zajistilo vybudování objektu během poměrně krátkého časového úseku – letní prázdniny, čímž by se nijak nenarušil chod výuky během školního roku. Dále toto řešení přineslo možnost navrhnout nízkoenergetickou přístavbu tak, aby nebyla z energetického hlediska přítěž pro stávající objekt, ba právě naopak. Návrh doporučuje zlepšit kvalitu stávající budovy zateplením objektu. Zajímavostí a ozvláštněním nově přistavěného objektu je originální řešení fasády – především té uliční. Na tu je možné umístit desku s tvorbou dětí ze ZUŠ v Čerčanech. Dochází tak k nenásilnému veřejnému prezentování dětských výtvorů a zároveň k získání větší atraktivnosti pro umělecké vzdělání právě pro samotné děti. Celý návrh je zpracován s účelností a plným využitím prostoru tak, aby byl přínosem a zkvalitněním výuky ve škole.

Pohled na ZUŠ z ulice

Pohled na ZUŠ na zahradě

Půdorys ZUŠ - 11 -


NÁVRH 2 Autoři návrhu: Ing. arch. Antonín Mašek, Bc. Jakub Falc, Ing. arch. Karel Poucha Druhý návrh počítá se stejným umístěním na pozemku jako první. Koncepce návrhu se také skládá ze dvou hranolů, které jsou odlehčeny sloupy, na nichž je objekt umístěn. Nový objekt kontrastuje se stávajícím hmotným a masivním objektem svou lehkostí a netradičnosti. Ozvláštňuje tak monotónní území. Dispozičně je objekt řešen jako jeden spojitý variabilní prostor rozdělený posuvnými příčkami. V navrhované přístavbě vznikne multifunkční sál – prostor pro výuku hudby a učebna výtvarné výchovy, které lze propojit, dále chodba a zázemí učebny výtvarné výchovy. Hygienické zázemí se rozšíří ve stávající budově. Jednoduchá hmota umožňuje vytvořit tubus z dřevěných panelů použitelných na stěny, podlahu i střechu. Docílí se tak poměrně rychlé výstavby. Cílem, z pohledu energetické koncepce, byla snaha vytvořit objekt s velmi malou spotřebou na vytápění. Oba návrhy, které vytvořily na sobě dva nezávislé týmy studentů FSV ČVUT, oboru „Budovy a prostředí“, vycházejí ze stejného umístění na pozemek a mají i stejné koncepční řešení. Přesto jsou oba odlišné a přinášejí možnost diskuze nad řešením přístavby ZUŠ v Čerčanech.

Pohled na ZUŠ z ulice

Pohled na ZUŠ na zahradě

Petra Bartošíková, Zuzana Dvořáková

DEN S PANÍ ILONOU JURNÍČKOVOU Začátkem června zažilo klavírní oddělení naší ZUŠ radostný den. Přijela k nám na pozvání pana ředitele paní Ilona Jurníčková. Je skladatelkou výborných klavírních skladeb, které hrají rády děti nejenom z naší školy, ale ze ZUŠ celé republiky a Slovenska. Jsou určeny dětem všech věkových kategorii, jsou melodické, výrazově zajímavé a zaručují technický pokrok tomu, kdo je zvládne. Paní Jurníčková je učitelkou klavíru na ZUŠ v Liberci. Jejich škola má v klavírním oddělení 400 dětí, naše 37. Strávila s námi celé odpoledne a tak se stalo, že byla přítomna u postupových zkoušek, které ten den začaly. Mohla si proto udělat obrázek o úrovni vyučování. Její hodnocení bylo vynikající. Oceňovala muzikantskou a technickou vyspělost žáků. Den končil koncertem v KD. Paní Jurníčková nemohla uvěřit, že 17 žáků z poměrně malého počtu žáků našeho klavírního oddělení hraje 30 skladeb z její tvorby. Byla tím upřímně potěšena, snad až dojata. Po koncertě s ní bylo zcela neformální povídání, kterého se zúčastnili rodiče i žáci. Vyprávěla o tom, proč vlastně začala skládat. Když nějaký její žák necvičil, napsala skladbu, kterou věnovala jmenovitě jemu, on se zastyděl a naučil se ji. Úsměvná byla taky historka o tom, jak se jednou koupala v Chorvatsku v moři, někdo ji nechtěně uhodil a omluvil se česky. Byla to 12tiletá „slečna“. Daly se do řeči a paní Jurníčková se dozvěděla, že dívenka hraje na piano. Na dotaz, co hraje, odpověděla: „Bacha a Jurníčkovou“. To je důkaz předchozího konstatování, že skladby paní Jurníčkové jsou oblíbené a hrají se po celém Česku. Při rozloučení nám paní Jurníčková děkovala za krásný den a cituji její vlastní slova: „Dík za den v jiném světě. Máte tady pohodu, kterou jsem nikdy nezažila. Buďte šťastní v té malé výborné školičce“. A MY JSME! Eva Černilová, učitelka hry na klavír ZUŠ Čerčany - 12 -


OBČANSKÁ SPOLEČNOST – POLEMIKA S LUKYM V minulém čísle Čerčanského zpravodaje jsme si mohli přečíst článek „Občanská společnost na obci a obecní volby“ od autora, který se podepsal jako Luky. V tomto článku autor vyjadřuje velmi rozšířený názor veřejnosti, že v komunálních volbách a obecní politice nemají politické strany velkou váhu a že daleko důležitější je volit osoby, které volič zná, důvěřuje jim. Dokonce autor radí potenciálním voličům, jak mají naložit s kandidátkami, aby eliminovali soutěž politických stran. Pominu svůj údiv nad troufalostí, s níž Luky poučuje voliče, jak mají volit, jak rozdělit hlasy, jako kdyby občané potřebovali osvětu. Trochu mi to zavání pokusem o ovlivnění voličstva a hodně podceněním jejich inteligence. Opět má někdo nutkání ukázat ostatním, co je správné. Voliči jsou jako děti. Jak jim člověk neporadí, hned zvolí nesprávně, že, Luky? Dovoluji si však zejména polemizovat s obecně uznávaným názorem, že v obecních volbách a politice by měly politické strany hrát malou, nejlépe žádnou roli. Podívejme se do slovníku: „Politická strana je politická organizace, která nominuje kandidáty do veřejných úřadů pod svým vlastním jménem, prosazuje určitou ideologii, nebo je vytvořená za účelem řešení nějakého problému. Politická strana je dobrovolnou, otevřenou a trvalou organizací, která sdružuje osoby se společnými zájmy a názory na řešení společenských otázek a která se snaží o získání politické moci ve volbách, aby mohla své názory a zájmy prosadit v demokratickém souboji myšlenek.“ Zejména strany s jasně vyhraněnou světonázorovou orientací sdružují lidi se stejným pohledem na svět. Pro strany pravicové je základem svoboda a odpovědnost, pro levicové rovnostářství a kolektivismus, pro křesťanské vztah k Bohu a náboženství. Příslušnost k takovým stranám dává voličům první základní orientaci o světovém názoru a postoji kandidáta. Souhlasím, že tato informace je důležitější ve volbách „velkých“, parlamentních, senátních a podobně, pro mnoho voličů však může být důležitá i ve volbách komunálních. Dovolím si ještě jeden citát ze slovníku: „Politická strana má však kromě dalších funkcí ve společnosti také úlohu socializace politiky a stabilizace volených orgánů. Tato funkce nám zaručuje, že politické strany nezajišťují komunikaci pouze směrem od voliče k politikovi, ale i naopak - politik je odpovědný své straně a jejím prostřednictvím i občanům. Měl by tedy respektovat program své strany, pokud chce být znovu zvolen. Politické strany napomáhají tomu, aby volené orgány byly stálé, bez častých, chaotických změn.“ Jde o zpětnou vazbu mezi voleným zástupcem a organizací, která jej do zastupitelského sboru vyslala. Samozřejmě, zvolený zastupitel je odpovědný svým voličům, ale kteří to konkrétně jsou? Ten, kdo byl zvolen na kandidátce strany musí však svá rozhodnutí, svá hlasování ještě zdůvodnit své organizaci. Tato zpětná vazba – alespoň v případě ODS – opravdu funguje. Nejde jen o „malou buňku s několika členy“, jak píše Luky, tato buňka je bezprostředně napojena na desítky dalších „buněk“ v okolních obcích, tvořících oblastní organizaci. Jako člen Oblastní rady ODS mohu potvrdit, že vedení oblasti Benešov velmi pozorně sleduje, jak si vedou zastupitelé, zvolení za ODS, v komunální politice a neváhá přijmout tvrdá opatření vůči místní organizaci, která svým jednáním ztratila důvěru občanů a v krajním případě, jak se stalo nedávno ve Voticích, i podat návrh na odebrání licence. Nezávislí kandidáti do zastupitelských sborů, včetně obecních, ať už kandidující samostatně, či v ad hoc vytvořených uskupeních, tuto zpětnou vazbu nemají. Stávají se z nich pak někdy neřízené střely, které velmi ztěžují koncepční rozvoj a mnohdy ohrožují i běžný chod obce. Námitka, že v obci typu Čerčany se lidé znají a vědí, jaký kdo je či bude zastupitel, není podle mého názoru správná, vyplývá z neznalosti věci. Kdo si dovolí říci, že zná dokonale své spoluobčany? Přitom zkušenosti nejen z naší obce, ale ze všech podobných říkají, že chování člověka po zvolení zastupitelem se nedá předvídat, velmi často je zcela jiné, než očekávali lidé, kteří jej znají mnohdy mnoho let. Což se nám i v běžném životě nestává, že člověk, kterého známe dlouhá léta nás v určité situaci zklame, či naopak podrží? Práce v politice i komunální mnohdy odhalí lidské vlastnosti, o nichž neměl tušení ani sám jejich nositel. Zeptejme se jakéhokoliv starosty v okolí, jak byl překvapen, co se z mnohých zastupitelů „vyklubalo“ v dobrém i špatném smyslu slova. Kdo si opravdu troufne říci, že zná často i skryté zájmy a motivaci každého kandidáta? A když ne každého, tak kolika? Patnácti? Deseti? Čtyř? Jestliže je do zastupitelstva zvoleno více „nezávislých“, může být obtížné sestavení stabilní většiny k zvolení a podpoře starosty a rady obce, což je nezbytné pro plynulý chod obecního úřadu. Starosta i rada obce musí mít většinovou oporu v zastupitelstvu, aby se nestávalo, že každé jejich rozhodnutí bude na nejbližším jednání zastupitelstva zpochybněno, či zamítnuto. Taková situace pak obec velmi poškozuje. Přílišný počet solitérů v zastupitelstvu bez zpětné vazby, bez jednotící základny, pak vede k častému střídání starostů, převolbám rady obce, účelovým spojenectvím jednotlivých zastupitelů a hádkám, což obec mnohdy zcela paralyzuje. Názor, že politické strany v komunální politice mají jen malý význam, že v komunální politice nejde o strany, ale o osobnosti, zastávají někdy lidé, kteří se odmítají podřídit zpětné vazbě na občany, na ty, kteří je zvolili. Chtějí být „nezávislí“, tedy nechtějí být závislí na nikom. Ale skutečnou kontrolu nemohou vykonávat „občané“, to může vykonávat jedině organizace, která kandidáta do voleb vyslala. Samozřejmě, že je lepší, když v jakýchkoliv volbách – tedy i komunálních – kandidují lidé, kteří jsou ve svém volebním obvodu známí. Ještě lepší však je, dle mého názoru, když kandidují za některou vyhraněnou politickou stranu. Nezatracujme tedy politické strany ani v komunálních volbách. Vznikly zároveň s demokracií, jsou její součástí. Existovaly ve starém Řecku i v Římském senátu, v anglickém parlamentu i za Francouzské revoluce. Nepodceňujme naše předky, kteří demokracii se systémem politických stran vymysleli. Dobře věděli, co dělají. Lukymu přeji úspěch v komunálních volbách, ať již na jakékoliv kandidátce. Nebudu mu radit, jak má upravit volební lístky, má jistě svou hlavu. Jiří Bláha, ODS Čerčany

Hledám k pronajmutí kolo v pojízdném, bezpečném stavu (spíše menší rám), do cca konce září. Volejte 731 648 977 nebo pište: [email protected] - 13 -


Volební boj už začal, ano, posuďte sami...

TAKTO VYPADAL VOLEBNÍ PROGRAM, POSUĎTE SAMI JAK JE SPLNĚN:

VOLEBNÍ PROGRAM MÍSTNÍHO SDRUŽENÍ ODS ČERČANY pro rok 2006 – 2010 : V závislosti na objemu získaných finančních prostředků a stavu rozpočtu obce chceme : * průběžně opravovat komunikace na celém území obce * požadovat vybudování protihlukových stěn u silnice 1/3 ve směru od Prahy spolu s výstavbou druhého sjezdu z této komunikace a to podél celé stávající zástavby na Vysoké Lhotě * zajistit důstojnou úpravu hřbitova a jeho okolí, včetně vytvoření odpočinkové zóny * podpořit rozšíření infrastruktury a občanské vybavenosti na Vysoké Lhotě a Novém Městečku * podporovat výstavbu na území obce na základě schváleného územního plánu i podnikatelské aktivity, zejména v oblasti služeb * prosazovat dostavbu školy – tělocvičny, zateplení školních budov, nové třídy, plynofikace kotelny * plynofikovat zbývající kotelny obecních objektů * zařadit do plánu investic úpravu prostoru před nádražím Českých drah * zajisti vybudování obecního rozhlasu * řešit bezbariérové přístupy do veřejných budova zdravotnických objektů * podporovat nejrůznější kulturní a sportovní aktivity Pavlíková – Nové Městečko

NÁZORY KANDIDÁTŮ ODS Volební období současného zastupitelstva obce se chýlí ke konci a tak v říjnu tohoto roku zvolíme novou reprezentaci obce. Jedním ze subjektů, ucházejících se o přízeň čerčanských voličů je Občanská demokratická strana, která již tradičně v naší obci získává nejvyšší počet hlasů a tím i zastupitelů. Zeptal jsem se několika svých kolegů na připravované kandidátce této strany do komunálních voleb na několik jejich názorů, které by mohly zajímat jejich případné voliče. Karel Bárta. Pane starosto, co si myslíte, že se v končícím volebním období v obci povedlo a co naopak nepovedlo či nestihlo? Začali jsme sami provozovat veškerá vodohospodářská zařízení (VHZ) s cílem udržení relativně nízké ceny vodného a stočného, plus akumulace výnosů z provozování VHZ na účtu obce pro budoucí nezbytné opravy a rekonstrukce. V oblasti technické infrastruktury v obci se nám podařilo dokončit opravdu hodně projektů. Uvedu jejich prostý výčet: Generální výměna technologie ve vodojemu, stavba výtlačného vodovodního řadu pro horní část Čerčan, dostavby vodovodu v Severní ulici, Palachově ul., na Novém Městečku, s finanční spoluúčastí obyvatel vodovod v Důle, na Benďáku a pod lesem na Vysoké Lhotě, dostavby kanalizace na Benďáku, v ul. Luční, Lesní, Ke Chlumu, Příkrá, Pod Jednotou, Jižní a Sázavská v Novém Městečku. Rekonstrukce kotelny ZŠ včetně optimalizace regulace a zateplení objektu školní družiny. Opravy ulic Pod Tratí, Jiráskova, Sukova, Václavská, Plzákova, Luční, Lesní, Ke Chlumu, Příkrá, Míru, Pod Jednotou, části Průběžné, Jižní a Mostecké. Přístavba třídy a rekonstrukce suterénu v MŠ, cvičná kuchyňka v ZŠ, stavba nového sběrného dvora. Dvě pracoviště Czech point a velmi dobře fungující obecní úřad. Letos je zahájeno: Zateplení ZŠ, Obnova zeleně v obci a stavba ulice Pod Statkem. „Přežili“ jsme stavbu IV. koridoru ČD, přilákali investora na supermarket – Tesco. Nestihli jsme realizovat rekonstrukci školního hřiště a podrobný projekt centrální části obce v návaznosti na osu Tesco – Hospic. RNDr. Andi Zehnálková. Kromě mnoha jiných aktivit se v obci staráte zejména o ochranu životního prostředí ve všech souvislostech. Co vidíte jako hlavní úkoly v této oblasti v následujích čtyřech letech? Z pohledu ochrany životního prostředí si troufám říci, že patříme mezi obce výjimečně zodpovědné. Provozujeme kvalitní čističku odpadních vod, dále vodovod a kanalizaci pokrývající 98% obce, jsme plně plynofikovaní, provozujeme vlastní sběrný dvůr a i jinak naplňujeme vysoké standardy v hospodaření s odpady. Tyto úspěšné realizace nám umožňují pustit se do projektů pro nás důležitých, ale již ne z pohledu ochrany prostředí nezbytných, jako je „Obnova zeleně v obci“, která je hotova z jedné třetiny a bude pokračovat v následujících dvou letech. Další plánované úkoly jsou popsány v „zásobníku“ projektů a opatření, který je součástí Strategického plánu. Trochu horší situace z pohledu ochrany životního prostředí je u nás u jednotlivých občanů, kteří například vytvářením černých skládek, spalováním jedovatého odpadu nebo vypouštění odpadních vod do řeky - 14 -


znehodnocují práci, která již byla v této oblasti vykonána. Tady nezbývá než znovu a znovu vysvětlovat nebezpečnost takového počínání. V tomto volebním období jsem si splnila dvě hlavní přání. Abychom měli Strategický plán rozvoje a abychom se pustili do obnovy veřejné zeleně. Moje vize do budoucna? Harmonicky se rozvíjející obec v souladu s občany schváleným Strategickým plánem - to znamená - přiměřeně ke svým možnostem a šetrně k životnímu prostředí. Ing. Jan Tupý. Jste profesně stavař a celým životem spojen s dopravou. Jak vnímáte rozvoj obce do budoucna v této problematice? Dočkali jsme se konečně dokončení výstavby IV. koridoru. To je velké plus, protože doprava Čerčaňáků do a z práce, za zábavou atd. závisí z velké části na železniční dopravě. Mínusy jsou dva – jednak staré pantografy, kdy jízda z Prahy zvláště v tomto letním období je utrpením. Dalším mínusem je, že jsme jako obec na nějaký čas prohráli boj o zastavování rychlíků v naší obci. Musíme vytrvat v úsilí za obnovu zastavování rychlíků. Snad taky časem Českým drahám dojde, že jsou tu pro cestující a „platné koncepce“ dopravy je dobré občas porušit. Trápí mě nezájem Krajského úřadu o rekonstrukci silnice z Poříčí do Čerčan. Zřejmě na ni kraji při populistickém proplácení různých poplatků už nezbývají peníze. Totéž, ale v režii Ředitelství silnic a dálnic platí i v případě výstavby druhých „brejlí“ na sjezdu z přípojky do Čerčan. Podporuji výstavbu dálnice D3 v její stabilizované trase – přes Týnec n/S. a Jílové. Snad už nové Ministerstvo životního prostředí přestane vymýšlet nové šílené varianty trasy dálnice ve Středočeském kraji a ta se v dohledné době začne stavět. Richard Fleischhans. Patříte k nastupující mladé generaci rodilých „čerčaňáků“. Jak se díváte na nebezpečí nekontrolovaného růstu obce? Na nebezpečí vzniku tzv. satelitů, známých z obcí kolem Prahy? Jsem přesvědčen, že v dnešní době většina obcí naší velikosti vítá migraci městského obyvatelstva právě na vesnici. Přináší to především výrazný zdroj příjmů obecních rozpočtů, renesanci staveb a architektury, a přivádí to další služby do obce. Nesmí se tomu ale nechat volný průběh. Obec by měla mít dostatek prostředků a vlivu na kontrolu tohoto dění. Měla by mít jasný plán výstavby RD vytýčený regulačním plánem obce, silný a správně fungující stavební úřad a svědomité zastupitele obce. Jiří Bláha. V čem vidíte slabiny obce, co by se mělo změnit? Můžeme dlouze diskutovat o stavu silnic a chodníků v obci, o chybějícím přirozeném centru obce, nedostatku sportovišť pro školu. Já však velký obecný problém vidím ve slabém pocitu sounáležitosti s obcí u značné části občanů. Mnoho lidí z Čerčan dojíždí do zaměstnání do Prahy či do Benešova a naší obec berou jako noclehárnu. Rád bych, aby se tento lhostejný vztah části občanů ke svému bydlišti změnil, i když vím, že je to běh na dlouhou trať. Snad těchto pár otázek a odpovědí alespoň trochu voličům napoví něco o představách a názorech, s nimiž se někteří kandidáti ODS chystají jít do obecních voleb v říjnu letošního roku. Ptal se (i sám sebe) J. Bláha

TAK MÁME NOVÉ NÁDRAŽÍ Změna je to velká, vlaky se jen mihnou a jsou pryč. Nikdo neroznáší pivo ani párky, kouzlo nádraží, které za poslední léta postupně mizelo, je nadobro pryč. Zvýšil se značně hluk z drážního provozu. Přibyly nám jedny závory na výjezdu z nádraží a tím i navíc další „klekání“ před průjezdem vlaku (docela by mne zajímalo, proč musí závory na přejezdech tak hlasitě zvonit, notabene v obci). Na křižovatkách v hlučném prostředí měst stačí pro nevidomé klapání relé. Jsem přesvědčen, že se dá hlasitost tohoto zvonění regulovat. Na druhém přejezdu v ulici Zahradní je předepsaná rychlost 30 km přes přejezd, protože tam chybí (proč vlastně?) bílé světlo zaručující správnou funkci závor. Přitom při příjezdu od řeky není vidět pro vysokou zeď vpravo na koleje a nebylo by tudíž možné v případě poruchy závor včas zareagovat na přijíždějící vlak. Jak by se pak řešila případná srážka? Ubyly sice nevzhledné přístavby z ulice Mlynářská, ale tím zároveň zmizela bariéra proti hluku od projíždějících vlaků. Betonové panely odhlučnění jsou všude v polích, ale na pár skleněných panelů na nádraží již nezbylo. Když byla beseda před přestavbou nádraží, byl jsem ubezpečen, že hluk z nádražního rozhlasu již nebude tak hlasitý a bude prováděn komornějším způsobem. To se nepotvrdilo a automatické hlášení pro pár cestujících musí vyslechnout široké okolí. Hlášené informace jsou přehnaně podrobné. Někdy se stává, že automat hlásí „ukončete nástup“ a vlak mezitím již mizí z nádraží. Je jasné, že pokrok nelze zastavit. O to víc bychom se měli snažit, aby nové výtvory, jako je naše nádraží, nebyly znehodnoceny nedostatky, na které se snažím tímto upozornit. JB

KNIHOVNA ČERČANY INFORMUJE Otevírací doba o prázdninách: Pondělí: 9.00 – 12.00 13.00 – 16.00 Úterý: zavřeno 13.00 – 19.00 Středa: zavřeno Čtvrtek: 9.00 – 12.00 13.00 – 16.00 Pátek: zavřeno Adresa: Obecní knihovna, Sokolská 28, 257 22 Čerčany Tel: 317 776 154, [email protected] http://www.knihovnacercany.webk.cz/ Po dobu čerpání dovolené o prázdninách bude zajištěn zástup, bude tedy možné vracet přečtené knihy a půjčovat si nové. - 15 -


NOVÉ KNIHY V ČERČANSKÉ KNIHOVNĚ – ČERVENEC Beletrie

Coulter, Catherine – Noční stín Doctorow, E.L. – Povídky o skvělé zemi Eggers, Dave – Srdceryvné dílo ohromujícího génia Garlock, Dorothy – Jezero naděje Hlaváčková, Iva - Lepší pozdě než nikdy Kehlmann, Daniel – Sláva Keleová-Vasilková, Táňa – Srdce v temnotách Kraus, Ivan – Odpoledne s labutí (Nachmittag mit Schwan) Kubišová, Marta & Moučková Kamila – Lásky za časů bezčasí Maeterlinck, Maurice – Modrý pták Masello, Robert – Krev a led Maynard, Joyce – Sváteční víkend Miller, Arthur – Čarodějky ze Salemu Sheldon, Sydney – Nebezpečí pravdy Simmel, Johannes Mario – Muž, který maloval mandlovníky Skořepová, Luba – Tajemné síly přírody Sparks, Nicholas – Milý Johne Vondruška, Vlastimil – Olomoucký bestiář Vondruška, Vlastimil – Vražda v ambitu Waters, Sarah – Malý vetřelec Xingjian, Gao – Hora duše

Naučná literatura

Barrow, D. John – Nové teorie všeho Callone, Patricia – Alzheimerova nemoc Danty, Suellen – 50 her pro vašeho psa i pro vás D´Souza Dinesh – Křesťanství a ateismus úplně jinak

Elias, Zack & Goldman, Travis - Jak nenaštvat svého puberťáka Gálová, Irena & Kolárová Anastázia – Se šimpanzi ve dne v noci Kovaříková, Lucie & Jon, Michal – Cyklostezky Evropy Maturitní otázky – český jazyk Maturitní otázky – matematika Maturitní otázky – angličtina Rayová, Susan & Wilkeová, Sue – Půvab bižuterie z korálků Schwarz, S.P. – Parkinsonova nemoc Smatana, Ĺubomír – Jánošíci s těžkou hlavou Xenofobní průvodce – Američané Xenofobní průvodce – Němci

Beletrie pro děti a mládež

Awdry, W. a Ch. – O mašince Tomášovi 4 Clevin, Jørgen – Jakub a Jáchym Doskočilová, Hana – Ukradený orloj Dubská, Gabriela – Dětem Fitzpatricková, Becca – Zavržený Flanagan, John – Hraničářův učeň 4. Nositelé dubového listu Goscinny, René & Uderzo, Albert – Narozeniny Asterixe a Obelixe Jak se staví dům Janouchová, Kateřina & Lindmanová, Mervi – Ivanka lepí náplasti Janouchová, Kateřina & Lindmanová, Mervi – Ivanka ráda jí Keilová, Brita – Léto 2 Krok za krokem celým rokem Lord, Gabrielle – Spiknutí 365. Duben

Lord, Gabrielle – Spiknutí 365. Květen Miler, Zdeněk – Krtek a zajíček Pohádky Rodda, Emily – Deltora. Lesy hrůzovlády Rodda, Emily – Tajemná země Rondo Schwindt, Peter – Justin Time. Do hlubin času Sierra i Fabra, Jordi – Holky jako nitky Slabikář včelky Máji Svěrák, Zdeněk – Mravenčí ukolébavka Šandera, Jiří – Hurá do školky Wölfel, Ursula – Ohnivá Bota a Sandál Větroplach Zábavné úkoly pro nejmenší

Naučná literatura pro děti a mládež

Baby kuchařka Ilustrovaná encyklopedie zemědělství Kniha výtvarných nápadů Masaracchiová, Regina & Taschnerová, Ute – Naše malá Anička Nauč se poznávat zvířata ze zoo Nauč se poznávat domácí mazlíčky Podívej, co všechno bagr dokáže! Podívej, co všechno hasičské auto dokáže! Podívej, co všechno nákladní auto dokáže! Podívej, co všechno popelářské auto dokáže!

NOVÉ KNIHY V ČERČANSKÉ KNIHOVNĚ – SRPEN (Knihy jsou z výměnného fondu Regionálního centra v Benešově) Beletrie

Al-Nahi, Donya – Děti si vzít nenechám Barber, Lynn – Škola života Beverley, Jo – Zakázané kouzlo Brontë, Anne – Agnes Greyová Callan, Jamie Cat – Francouzky nespí samy Carrére, Emmanuel – Jiné životy než ten můj Cleverly, Barbara – Posmrtná zpráva Connolly, John – Milenci Edwardson, Åke – Kamenná plachta Fforde, Katia – Zahrada splněných přání Fforde, Katie – Skotská romance Franklin, Ariana – Labyrintem smrti Fuchsová, Irena – Když Anna utekla Gaskell, Elizabeth – Alice a její muži. Hříšná Lizze Gerritsen, Tess – Suvenýr Glukhovsky, Dmitry – Metro 2033 Christie, Agatha – Třináct záhad Ingólfsson, Viktor A. – Před úsvitem Ironside, Virginia – Virginiin monolog Jackson, Lisa – Osamělá smrt Javořická, Vlasta – Dvě Andulky Javořická, Vlasta – Koukol v pšenici Javořická, Vlasta – Matka panna Javořická, Vlasta – Na časy Javořická, Vlasta – Vyhaslý krb Jones, Kristina & Jones, Celeste & Buhring, Juliana – Bez sestry neodejdu Jordan, Nicole – Strážný anděl Kessler, Leo – Píseční panteři Körnerová, Hana Marie – Pán hor III Körnerová, Hana Marie – Pán hor IV Körnerová, Hana Marie – Pán hor V Kyzlinková, Marie – Bílý květ Lee, Janice Y.K. – Učitelka klavíru Li, Yiyun – Ubožáci Mayle, Peter – Smetánka Provence North, Freya – Tajnosti O´Connor, Joseph – Hvězda moří Paasilinna, Arto – Syn boha hromovládce Parker, Robert B. – Appaloosa Phillips, Susan Elizabeth – Není rozkošná?

Pittnerová, Vlasta – Slečinky Plaidy, Jean – Hvězda Lancasterů Steel, Danielle – Nerovný vztah Vítovcová, Ludmila – Já a tropy Vondruška, Vlastimil – Letopisy královské komory

Naučná literatura

Anzenbacher, Arno – Úvod do etiky Balaton Bauer, Jan – Milostné aféry minulých staletí Bretaň Budapešť Bulharsko Cestománie III Claybourne, Anna – 100 nebezpečí Costa Brava Čapková, Štěpánka – Atopický ekzém Dánsko Del Amo, Celina – Školka pro štěňata Doncaster, Lucy – Největší záhady světa Egypt Habeck, Reinhard – Největší záhady archeologie Hess, Reinhardt – Radost z grilování Chorvatsko Itálie Itálie Kanárské ostrovy Korsika Krupková, Ludmila - Na in-linech křížem krážem po Česku Malované nádobí Michalová, Anna – Česká biokuchařka Nejkrásnější trasy pro horská a trekkingová kola v Čechách Mykiska, Martin – Dvacet tisíc mil dlouhý podzim Mykiska, Martin – Po zamrzlé řece do nitra Himálaje Nizozemsko Norsko Norton, Sally – Půvab, krása, zdraví pro moderní ženu Paříž

- 16 -

Petr, Václav – Z Čech až do Indie Plešinger, Vladimír – Anděl v Ďábelských horách Rychlý pomocník – zahrada Řecké ostrovy v Egejském moři Shoshanna, Brenda – Proč muži opouštějí ženy Slavné romány 20. století Slovinsko Sovová, Eliška – 100+1 otázek a odpovědí pro kardiaky Šimánek, Leoš & Šebesta, Čestmír – Kanada. Život v divočině Šmíd, Jan – Obrázky z Normandie Šmíd, Jan – Obrázky z Paříže Špillarová, Lenka – Severní Amerika. V zajetí divočiny Švédsko Švédsko - jih USA Valeš, Miroslav – Inteligentní dům Verhoef-Verhallen, Esther – Výchova štěněte Vídeň Vokáč, Petr – Nevyjasněné záhady Weissensteiner, Friedrich – Lásky v cizích postelích Zavázal, Vladimír – Abeceda pro alergiky Žmolík, Václav – Po Česku

Beletrie pro děti a mládež

Abedi, Isabel – Isola Awdry, W. – O mašince Tomášovi 9 Braunová, Petra – Ema a kouzelná kniha Curley, Marianne – Dávná kletba Estes, Allison – Modré stuhy Gaarder, Jostein – Dívka s pomeranči Macourek, Miloš – Mach a Šebestová v historii

Naučná literatura pro děti a mládež

Kholová, Helena - Co nevíte o mláďatech


INFOCENTRUM ČERČANY INFORMUJE

(kopírování, internet, ověřování listin a podpisů, Czechpoint, redakce Čerčanského zpravodaje) Otevírací doba Infocentra o prázdninách: Pondělí: 8.00 – 12.00 13.00 – 17.00 Úterý: 8.00 – 12.00 13.00 – 17.00 Středa: 8.00 – 12.00 13.00 – 17.00 Čtvrtek: 8.00 – 12.00 13.00 – 17.00 Pátek: 8.00 – 12.00 13.00 – 17.00 Sobota: 9.00 – 13.00 Nedělě: 9.00 – 13.00 Otevírací doba Infocentra od září: Pondělí: 8.00 – 12.00 13.00 – 17.00 Úterý: 8.00 – 12.00 13.00 – 16.00 Středa: 8.00 – 12.00 13.00 – 17.00 Čtvrtek: 8.00 – 12.00 13.00 – 16.00 Pátek: 8.00 – 14.00 Mimo otevírací dobu je Infocentrum pro veřejnost uzavřeno. Adresa: Knihovna-Infocentrum Čerčany, Sokolská 28, tel. 317 776 154, [email protected] (Eva Masopustová) www.cercany.cz

TIPY NA KULTURNÍ A SPORTOVNÍ AKCE: Kulturní akce Čerčany: do 20.8. OS CHLUM Čerčany, Infocentrum a obec Čerčany si Vás dovolují pozvat na výstavu: Oldřich Škácha: Havel, Schwarzenberg & spol. (aneb od tanků k demokracii cesta dlouhá…). Fotografie z let 1968 – 2010 PŘIJĎTE SI ZACVIČIT O PRÁZDNINÁCH AEROBIC v tělocvičně Slavoje Čerčany každé pondělí v 19.30 hod. S sebou pití, 30,- Kč a dobrou náladu. Kulturní akce Benešov: do 15.8. „Něco je ve vzduchu“- výstava sochařky Veroniky Richterové, věnuje se tvorbě plastik z PET lahví. Kulturní akce Benešovsko: do 27.8. Vlašim: Podblanické ekocentrum Výstava Žena a výtvarné umění Podblanicka. Tradiční letní výstava je věnována tvorbě žen. Výstava je otevřena ve všední dny 9 - 12 a 13 - 16 hod., vstupné dobrovolné. do 29.8. Český Šternberk: Výstava „Babiččiny kočárky“, výstava historických kočárků pro děti i pro panenky z let 1860-1960. Hrad. do 30.8. Týnec: Výstava obrazů Magdaleny Timplové - Stárkové, galerie muzea. Ve vstupní místnosti muzea je instalována Výstava PhDr. Luďka Vondry z Prahy - „Duše loutky a jiné drobnosti“ (do 29.9.) - loutky a dřevěná divadla. Výstava je prodejní. Areál Barochov – o prázdninách otevřeno každý den Outdoorové centrum pro celou rodinu - Areál Barochov – je po dobu letních prázdnin otevřeno každý den od 9.00 do 18.00. Tel:+420 721 110 000 [email protected] 6., 13., 20., 27.8. Divadelní pohádkové léto na Benicích pro malé i velké, nádvoří hřebčína Favory. Hrajeme v každém počasí 7.8. Vlašim: „Romaneto“, pohádka, zámecký park. 7.8. Týnec: koncert country kapely KO Týnec nad Sáz., country, irské a bluegrassové skladby, jejich muzika je originální také díky vlastním textům a hudbě, kterou si sami skládají… (www.ko.wu.cz) 7.8. - 28. 8. ALFONS MUCHA FOTOGRAFEM, výstava k příležitosti 150. výročí narození světoznámé osobnosti. Divadélko U kočky za komínem Pražská 13. Netvořice 21.8. - 22.8. Mrač: Historické slavnosti Mračení. 8. ročník na tvrzi Tuchoraz u Českého Brodu, začátek v 10.00 hod. Info: www.mracti.cz 28.8. Týnec: letní hudební večery - koncert jazzové kapely JAZZ s.r.o., začátek 18.30 28.8. 8. tankový den v Lešanech u Týnce nad Sázavou, muzeum otevřeno od 9.30, zahájení ukázek v 10.30. Vstup zdarma. každá 3. středa Štiřín: Větvičkova poradna - poradna pro veřejnost s ředitelem pražské botanické zahrady, každou třetí středu v měsíci od 15.00 - 18.00, Dům Atis zámek Štiřín. Posázavské linky: 21.8. Kácovská pouť 28.8. Tankový den v Lešanech Botanikus Ostrá: 14.8. Festival loutkového divadla. Za zvuků středověké hudby a za bohatého doprovodu tanečnic se spolu s námi vydejte do říše loutek. 21.8. Čajový obřad. Přijměte prosím pozvání na slavnost, kde nad šálkem čaje můžete shlédnout vystoupení tanečnic, herců a pěvců. Máte jedinečnou možnost poznat a ochutnat čaje v mnoha podobách 4.9. Slavnost sokolníků. Sokol jako neopomenutelný průvodce člověka při honech. Přijďte a poznejte historii a krásu sokolnictví. - 17 -


11.9. 18.9. 25.9.

Staročeské hody. Přijďte a společně s námi si zanotujte u stolu plného dobrého jídla a pití. A potom všem nezapomeňte navštívit bio jarmark Slavnosti piva a vína. Můžete se těšit na nefalšovanou keltskou veselici s velkou spoustou tance, her, chmelového moku a jiskrné révy. Slavnosti sklizně. Dejme společně důstojné sbohem létu při festivalu tance, divadla a her spolu s podzimním jarmarkem zeleniny a plodů podzimu.

Zámek Stránov - Jizerní Vtelno u Mladé Boleslavi 14.8. Castle Reggae Fest. Reggae festival. Vystoupí: De Ska Band, Trio de Janeiro, Dub Artillery. 21.8. Bitva o tvrz (začátek 14:00). Útok na tvrz Vtelno, po úspěšném dobytí další program na tvrzišti šerm, kejklíři... 28.8. Malý pivní festival (začátek 10:00) Pohodová akce k zahájení putovní výstavy obrazů pivních tácků. Pivo: Zubr, Holba, Litovel. Hudba: Štěpán Kojan (zpěvák rockové kapely Keks), Flám 11.9. Edgar Wallace Mystery Festival (začátek 18:00) Filmový festival s filmy jediného autora - krále anglického detektivního románu Edgara Wallace. Na Stránově se v roce 1933 natáčel film “Záhada modrého pokoje” dle předlohy EW. Jizerní Vtelno u Mladé Boleslavi 2.10. Medovinobraní (začátek 10:00) Oslavy medu a medoviny - historický šerm, kejklíři, polykač ohně, dobová hudba, pro nejmenší klaun Hugo,noční prohlídky zámku, tržiště v předzámčí... Zámek je otevřen denně (mimo pondělí) 10 - 16, o víkendech 9 - 18, často i déle... Ceny vstupného 40/20 Kč, při akcích většinou 80/60 Kč Divadelní léto na zámku Jemniště: začátky vždy v 19.00 hod., www.jemniste.cz, pohádky pro děti 6.8. Kterak beruška Uška o sedmou tečku přišla 13.8. O ševci Matesovi 20.8. O červené Karkulce 27.8. Ó, jak je ten Honza hloupý Pohádkové prázdniny na Konopišti (začátky vždy 10.30 a 14.00 hod.): 7.8. O statečném Mikešovi 7.8. O kouzelné vodě 14.8. Zlatovláska 15.8. Bajaja 21.8. Staré pověsti české 22.8. Kašpárkovo království 28.8. Sokolnictví - vznešené umění lovu 29.8. O kouzelné vodě Kulturní akce v Praze: 11. 3. - 30. 9. Výstava fotografií Davida Krause. Místo konání: KC Novodvorská, Novodvorská 151, Praha Rusalka Monumental open – air se závěrečným ohňostrojem Klasické provedení české opery A. Dvořáka v romantickém prostředí zámků ČR Vždy pouze jedno představení na každém zámku. Předprodej vstupenek v síti Ticketpro nebo u pokladen zámku. Pá 13.8. zámek Boskovice, So 14.8. zámek Roudnice nad Labem, Pá 20.8. zámek Bečov nad Teplou, So 21.8. zámek Orlík nad Vltavou, So 28.8. zámek Bor u Tachova. Představení začínají ve 20 hodin. www.rusalkanazamcich.cz Nezapomeňte navštívit webové stránky obce www.cercany.cz Kino Čerčany - www.kino-cercany.wz.cz Volejbalový oddíl Čerčany - www.volejbal.cercany.cz Užitečné informace získáte také na adrese www.posazavi.com Občanské sdružení Tři - www.centrum-cercany.cz Občanské sdr. Posázavský pacifik - www.posazavsky-pacifik.cz Oddíl dětí a mládeže ČDOPBVVT- www.cdopbvvt.zde.cz ZŠ Čerčany – www.zscercany.wz.cz MŠ Čerčany - www.mscercany.wz.cz ZUŠ Čerčany - www.zuscercany.cz Ochotnický divadelní spolek Nula Morčat - www.cu.wz.cz Čerčanský hokejový tým Alexandra - www.hpl.cz/hcalexandra Hudební kapela Klub - www.sweb.cz/kapelaklub Country kapela Bessoni - www.bessoni.wz.cz Husův sbor Čerčany - www.sborcercany.blog.cz Sdružení Tři - www.centrum-cercany.cz SHŠ Mračtí (šermíři) - www.mracti.cz Mezihoří - www.mezihori.cz Sportovně kulturní centrum Ondřejov (SKC) - www.obecondrejov.cz/skcentrum Sdružení Pod Rybníčkem, o.s. - www.sdruzenipodrybnickem.unas.cz Prevence a léčba závislostí - www.magdalena-ops.cz Další: www.stirin.cz, www.blanicti-rytiri.cz, www.zborenykostelec.cz, www.parnijizdy.xf.cz, www.sdruzeni-ledce.cz, www.laduvkraj.cz, www.csopvlasim.cz, www.mestotynec.cz, www.pysely.cz, www.mrac.cz, www.ctyrkoly.cz, www.poricinadsazavou.cz, www.lsteni-zlenice.cz, www.muzeum-umeni-benesov.cz, www.ddmbenesov.com - 18 -


VERNISÁŽ VÝSTAVY 7.7.2010 V INFOCENTRU ČERČANY Ve středu 7. července byla zahájena výstava fotografií z let 1968 až 2010 fotografa Oldřicha Škáchy: Havel, Schwarzenberg & spol. (aneb od tanků k demokracii cesta dlouhá…). Výstavu uspořádalo Občanské sdružení CHLUM Čerčany, Infocentrum a obec Čerčany. Na slavnostní zahájení dorazilo i přes letní horko dost hostů i návštěvníků z blízka i z daleka. A stálo to zato. Autor fotografií, Oldřich Škácha, si na vernisáž pozval své dlouholeté dobré přátele – spisovatele Arnošta Lustiga, a písničkáře, evangelického duchovního ThMgr. Svatopluka Karáska. Pan Lustig hovořil jako vždy jiskrně, trefně, přátelsky i vtipně o svém přátelství s Oldou Škáchou, ale i o životě, světě, svobodě, o učitelství… Pan Karásek k tomu zahrál a zazpíval několik písní, které skvěle doplnily Lustigova slova (nelze nezmínit píseň o orlech v kleci). Po zahájení výstavy setrvali návštěvníci vernisáže ještě dost dlouhou dobu ve vzájemném hovoru nebo využili příležitost k debatě se vzácnými hosty. Ještě je třeba podotknout, že se před vernisáží podařilo pořadatelům zorganizovat krátkou návštěvu pánů Škáchy, Lustiga a Karáska v Hospici Dobrého pastýře. Výstava je přístupná v Infocentru Čerčany až do 20.8.2010, a to: po-pá: 8-12, 13-17 h , so, ne: 9-13 h. Na vernisáž přišli diváci místní i ze širokého okolí Výstava černobílých fotografií, převážně (autor fotografií O. Škácha - stojící uprostřed v tmavém saku, velkého formátu, obsahuje snímky z okupace Arnošt Lustig - sedící v popředí) v roce 1968, společenství lidí z CHARTY 77, události v srpnu a listopadu 1989, nástup V. Havla na Hrad a významné osobnosti české společnosti. Fotografie z vernisáže si můžete prohlédnout na webu obce Čerčany www.cercany.cz nebo též na webu regionálních novin Benešovský deník: http://benesovsky.denik.cz/multimedia/galerie/2291320.html

Za Občanské sdružení CHLUM Čerčany Ing. Jana Tywoniaková

ŠIROKOÚHLÉ KINO ČERČANY TEL: 721 624 802 kino-cercany.wz.cz

SRPEN

2010

www.cercany.cz / >kino čerčany

TEL: 317 777 246 [email protected]

6. 8. pátek

Životopisný

Fr, USA 130 min., ml. do 12 let nevhodný

20.00 h.

SERGE GAINSBOURG: JE T'AIME

17.30 h.

TOY STORY 3: PŘÍBĚH HRAČEK

20.00 h.

DOKTOR OD JEZERA HROCHŮ

20.00 h.

ZELENÁ ZÓNA

17.30 h.

LÍBÁŠ JAKO BŮH

Snímek stejně provokativní jako ten, o kom vypráví. Film zachycuje slavného zpěváka od dospívání přes úspěšná 60. Vstupné 69 + 1 Kč léta až po jeho smrt v roce 1991. Režie: Joann Sfar Hrají: Eric Elmosnino, Lucy Gordon, Laetitia Casta 7. 8. sobota Animovaný/dobrodružný v českém znění USA 103 min., ml. přístupný Na stříbrné plátno se vrací Woody, Buzz a všechny ostatní známé hračky. Andy se chystá odjet na vysokou školu Vstupné 69 + 1 Kč a naši hrdinové se řízením osudu dostanou do... školky. 7. 8. sobota Komedie ČR 102 min., ml. přístupný Komedie na motivy knižní předlohy M. Švandrlíka v režii Z. Trošky. V lehké komediální nadsázce sledujeme příběh slušného, hodného, ale do dnešního života se skoro nehodícího Dr. Čeňka Dobeška. Vstupné 69 + 1 Kč Režie: Zdeněk Troška Hrají: Jaroslav Šmíd, Eva Holubová, Miroslav Vladyka, Betka Stanková 13. 8. pátek Válečné drama USA, VB, Fr, Špaň. 115 min., ml. do 15 let nepřístupný Hlavním hrdinou je důstojník Ray Miller, který pomáhá v Iráku hledat zbraně hromadného ničení. Pří pátrání narazí na Vstupné 69 + 1 Kč informace, které měly zůstat utajeny. Režie: Paul Greengrass Hrají: Matt Damon, Amy Ryan, Greg Kinnear 14. 8. sobota Komedie Marie Poledňákové ČR 115 min., ml. přístupný Zlevněné Na přání diváků uvádíme komedii roku 2009. Muž mezi dvěma ženami a žena mezi dvěma muži - to jsou motory vstupné 49 + 1 Kč komedie Líbáš jako Bůh. Režie: Marie Poledňáková Hrají: Kamila Magálová, Oldřich Kaiser, Eva Holubová - 19 -


14. 8. sobota

Krimi/drama

USA 122 min., ml. do 12 let nevhodný

20.00 h.

ŠPATNEJ POLDA

Zfetovaný Nicolas Cage aneb vyprávění o jednom nechutném a sprostém, zato cílevědomém policajtovi, který nevede Vstupné 69 + 1 Kč svůj boj v pralese, ale v New Orleans. Režie: Werner Herzog Hrají: Nicolas Cage, Eva Mendes, Val Kilmer

FPNF - Filmové pátky nekomerčních filmů - KINOKLUB

20. 8. pátek

Dokumentární

ČR 78 min., ml. přístupný

20.00 h.

OKO NAD PRAHOU

Příběh jedné knihovny. Osobní i politický životopis Chobotnice neboli projektu Národní knihovny, ale také posledních let života autora návrhu Jana Kaplického. Vstupné 69 + 1 Kč Režie: Olga Špátová Hrají: Jan Kaplický, Václav Havel, Pavel Bém, Eliška Kaplický-Fuchsová 21. 8. sobota

Komedie v českém znění

USA 92 min., ml. přístupný

17.30 h.

CHLUPATÁ ODPLATA

20.00 h.

PODIVNÍ

20.00 h.

VRAHOUNI

17.30 h.

MAMMA MIA !

20.00 h.

ZÁLOŽNÍ PLÁN

Rodinná komedie vás naučí, že pokoušet se bojovat proti matce přírodě, je předem prohraná bitva. Chamtiví Vstupné 69 + 1 Kč developeři si budou muset uvědomit, že zelená není jen barva dolarů. 21. 8. sobota Horor USA, SAE 101 min., ml. do 15 let nepřístupný Obyvatelé poklidného městečka se začnou chovat divně a ze dne na den se změní ve vraždící monstra. Děsuplná Vstupné 69 + 1 Kč podívaná na motivy hororové klasiky. Režie: Breck Eisner Hrají: Radma Mitchell, Joe Anderson, Timothy Olyphant 27. 8. pátek Akční komedie USA 100 min., ml. do 12 let nevhodný Spencer je nájemný zabiják, který pracuje pro vládu. Jen je krásná počítačová expertka a právě se vzpamatovává z bolestného rozchodu. Potvrzuje se pravidlo, že se protiklady přitahují. Vstupné 69 + 1 Kč Režie: Robert Luketic Hrají: Katherine Heigl, Ashton Kutcher, Tom Selleck 28. 8. sobota Muzikál VB, USA, Německo 109 min., ml. přístupný Hvězdně obsazená muzikálová romance. Řecké léto, písničky ABBY a tři potencionální otcové, mezi nimiž chce Zlevněné mladičká Sophie odhalit toho pravého. Pohodové rozloučení s létem v čerčanském kině. vstupné 49 + 1 Kč Režie: Phyllida Lloyd Hrají: Meryl Streep, Pierce Brosnan, S. Skarsgård 28. 8. sobota Romantická komedie USA 106 min., ml. do 12 let nevhodný Zoe má za sebou spoustu partnerských vztahů. Rozhodne se stát matkou na vlastní pěst a domluví si návštěvu lékaře za účelem umělého oplodnění. Téhož dne ale potká Stana... Vstupné 69 + 1 Kč Režie: Alan Poul Hrají: Jennifer Lopez, Robert Klein, Anthony Anderson

ZÁŘÍ

2010

PŘIPRAVUJEME: 4. 9. sobota TO BYL ZÍTRA FLÁM 10. 9. pátek JÁ TAKY 11. 9. sobota BEZ SOUCITU 16. 9. čtvrtek KRTKOVA DOBRODRUŽSTVÍ 17. 9. pátek KAJÍNEK 18. 9. sobota TWILIGHT SÁGA: ZATMĚNÍ MUŽ VE STÍNU 24. 9. pátek SOLOMON KANE 25. 9. sobota SEXY 40 ZMĚNA PROGR AMU VYHR AZEN A!

Předprodej vstupenek na vybraná představení u pokladny kina.

VEJDĚLKOVY ŽENY OPĚT ZABODOVALY V sobotu 24. července 2010 se znovu ukázalo, že český film dokáže zaujmout. A to i v repríze několik měsíců po premiéře! Svědčí o tom zcela vyprodané představení komedie Jiřího Vejdělka ŽENY V POKUŠENÍ, které kino Čerčany uvedlo v rámci prázdninové akce „Léto s osvědčenými filmovými hity“. Na mnoho diváků, kteří neměli zarezervované vstupenky, se v programovaném promítacím čase od 20 hodin nedostalo, proto se film opakoval ještě jednou, mimořádně od 22 hodin. Všem divákům děkujeme za návštěvu a těšíme se brzy na viděnou. -tm- 20 -


PUTOVÁNÍ PO NEPÁLU A INDII 2009 - 1.ČÁST Listopad u nás není zrovna nejpříjemnějším obdobím. Končí babí léto, začínají plískanice, v obchodech už začínají vyhrávat vánoční koledy a lidské kolektivy jsou decimovány chřipkou. Rozhodli jsme se, že na chvíli opustíme českou kotlinu a tuto dobu strávíme aktivně v nepálském Himálaji. Indii ale úplně minout nechceme, a proto letíme do Dillí a po zemi pak vlakem do Nepálu. Při minulé cestě do Indie o letních prázdninách jsme při výstupu z klimatizované letištní haly pocítili zásah horkým fénem. Takto na podzim je ale klima naprosto ideální s ranní teplotou okolo 25°C. I přes únavu z letadla jsme měli dobrou náladu, protože doma předešlý den hlásila média sněhovou kalamitu. Poprvé komunikujeme z Indie prostřednictvím mobilu. Posíláme domů zprávu, že už stojíme před nejznámější památkou v Dillí Červenou pevností. Od brzkého rána brouzdáme lidmi přeplněným velkoměstem. Odpoledne před cestou na nádraží jsme trošku napjatí. Jízdenky a místenky na vlak k hranicím s Nepálem máme rezervované přes Internet. Před nástupem do vlaku zažíváme klasické indické zmatky. Informační cedule se nemohou sjednotit a rozhodnout, z kterého nástupiště vlastně vlak do Gorákhpuru odjíždí. Po několikátém přeběhnutí mostu nade všemi asi 30 nástupišti a prodírání se mezi davy konečně nacházíme náš vlak. Ještě několik minut běháme podél vlaku a dychtivě hledáme číslo našeho vagónu. U dveří jsou vyvěšeny seznamy s rezervacemi. A sláva, naše jména tam jsou. Rezervace přes Internet je opravdu bezchybná. Místenku na vlak v den a většinou ani v týden jeho odjezdu není možné v Indii sehnat. Rezervace se dělají běžně měsíc až půl roku dopředu. Máme dvě lehátka nahoře. Po sedmi letech v indickém vlaku je Jana (moje manželka) poněkud zkoprnělá z mumraje, chaosu a z představy dvanáctihodinové jízdy mezi tolika lidmi. Vagóny 2. spací třídy jsou otevřené s přepážkami mezi lehátky, která jsou po třech nad sebou. My jsme oba měli ta nejvyšší. Bez batohu by to bylo relativně pohodlné, ale Jana začala brblat, že je nahoře vedro a že se nemůže ani otočit. To vedro jsem jí sice uznal, ale při stížnostech na malý prostor jsem jí připomenul, jak jsme poprvé vyrazili do Indie v roce 2001 a museli absolvovat jízdu bez místenky z Bombaje do Dillí. Už asi zapomněla, jak jsme trávili 36 hodin na dřevěných nosičích pro zavazadla, které měly poloviční šíři. Všude pod námi spali lidé, na sedadlech pro osm jich bylo šestnáct. Na záchod jsem tenkrát slezl jen dvakrát a projít na konec vagónu davem zabralo minimálně pět minut. Při první návštěvě toalety mě tehdy překvapila zvláštní překážka. Na míse s poklopem spalo asi roční batole. Navíc se k němu nikdo na chodbičce nehlásil. Stáli tam samí chlapi a zvědavě na mě zírali, jak si s tím asi poradím. To spící nemluvně jsem musel nadzdvihnout a podržet v náručí, abych si konečně ulevil. Poté jsem ho zase opatrně uložil na „lůžko“. Ani se neprobralo. Při této vzpomínce jsme se začali smát a Jana ironicky poznamenala, v jakém luxusu jsme se ocitli a kam že se hrabe Orient Express do Benátek. Všechny věci i baťohy máme u sebe nahoře, ale i tak je to lepší než na úsporném sedadle Boeingu. Ještě za tmy, brzy ráno, jsme asi jenom s hodinovým zpožděním ve městě Górakhpur, které není zajímavé ničím jiným, než že je to přestupní a výchozí město k nepálským hranicím. Od nich nás dělily asi 3 hodiny jízdy, jedna nuceně poslouchaná srdcervoucí krimikomedie z Bollywoodu se zpěvy a tanci a asi dvacítka bollywoodských klipů pouštěných na plné pecky z televize nad hlavou řidiče autobusu. Prostě neznám lepší způsob, jak rychle překonat kulturní šok z nového prostředí. A ve tři ráno to už vůbec nemá chybu. Hraniční bránou v Sunauli procházíme bez problémů, kupujeme si nepálské vízum, avšak děláme naivní chybu, že se necháváme zlákat úřední osobou – celníkem k výměně rupií v jeho rodinné směnárně. A to ještě v množství, které by vystačilo na půlku nepálského pobytu. O „výhodnosti“ kurzu jsem se dověděl ale až v Pókhaře. Z hranic není mimochodem daleko do městečka Lumbini, kde se narodil princ Siddharta Gautama, pozdější osvícený Buddha. Dnes tam má každý buddhistický stát svůj vlastní chrám. Letos tam ale namířeno nemáme. Cílem našeho prvního dne v Nepálu se stalo město Pókhara, druhé největší město po Káthmándú, z něhož začíná většina treků v oblasti. Bez komplikací by cesta z hranic do Pókhary trvala necelých 10 hodin. Jenže komplikace jsou na úzké silnici vedoucí podél řeky Narayani téměř zaručeny. Stačí malá nehoda nebo spadané kamení na silnici a několikakilometrové kolony aut, autobusů a kamiónů tady uvíznou na několik hodin. Stalo se to i nám a zůstáváme stát na místě, kde není nic, ani stín. Jen pod námi bublá řeka a ze skály nad námi stéká malý pramínek vody. Pro místní pitný, pro turisty riziko střevních potíží. Po 4 hodinách čekání už vodu pijeme také. Jakmile slunce začalo zapadat, kolona se dává pomalu do pohybu. O pár minut později už zase stojíme. Apaticky a už smířeně proto vycházíme ven z autobusu a hledáme ještě za šera místo, kde se případně na noc natáhneme ve spacáku. Najednou se roznese zpráva, že asi 100 metrů před námi za zatáčkou se utrhl kus skály a na silnici se válejí kusy balvanů. Někteří už naštvaně popadají spacáky a uléhají na zemi za autobusem, ale my se jdeme podívat, co se to tam děje. Když - 21 -


vidím Nepálce, jak při svitu reflektorů z náklaďáků válejí a shazují balvany z cesty, přikládáme s některými spolucestujícími ruku k dílu. Společnými silami silnici za chvíli zprůjezdníme a teprve kolem půlnoci dorazíme do Pókhary. Půlnoční město nás přivítalo nádherně jasnou oblohou a poprvé jsme spatřili měsíčním svitem ozářené vrcholky masívu Annapurny a posvátné hory Machhapuchare, tvarem velice podobné alpskému velikánu Matterhornu. Jsme doslova okouzleni a spát se nám rozhodně nechce, byť máme za sebou dobrých 16 hodin kodrcání od hranic. Přijímáme pozvání mladého rakouského páru, který jel s námi autobusem, a jdeme se projít na tržiště podél krásného jezera Phewa. Všechny krámky jsou samozřejmě zavřené, a tak jdeme zapít zdlouhavou cestu do jednoho z mnoha pókharských nočních klubů, který ještě zůstal otevřený. Zapíjíme vlastně celý dvoudenní cestovní maratón v dopravních prostředcích, který začal v panťáku z Čerčan do Prahy. Za pěkně strávený večer, či spíše ráno, jsme rádi, ale kvůli tomu jsme sem určitě nepřijeli, i když spousta turistů je tady hlavně z důvodů nikdy nekončící párty, bezstarostnosti a poklidné atmosféry. Na mnohých je poznat, mimo jiné, i podle jejich znalostí geopolitické mapy Evropy a politického uspořádání světa, že jsou tady snad už od slavné éry květinových dětí let šedesátých. Horší je však ráno následujícího dne. Máme v plánu zařídit si potřebná povolení do národního parku Annapurna. Podaří se nám však vstát teprve před polednem. Svezení loďkou po jezeře, původně naplánované na dnešní odpoledne, odkládáme až po návratu z hor a bohužel též focení západu slunce a panoramatu Pókhary z kopce Sarankot. Bohužel proto, že po návratu do dolin už takové štěstí s počasím mít nebudeme. Povolení máme vyřízeno během několika hodin. Mezitím zjišťujeme, že se tady dá najíst zcela evropsky. Mnoho restaurací nabízí běžná levná jídla západní kuchyně – pizzu, špagety, ryby. Drůbež většinou podávají s rýží a směsí zeleniny na čínský způsob. Směnárny mají samozřejmě mnohem výhodnější kurz, než rodinný podnik na hranicích. Uklidňuji se alespoň tím, že celníkovy děti mohou chodit řádně do školy, vždy upravené, čisté a nepoznají nouzi. Jak většinou vídáváme a slýcháváme v indických ulicích při pouliční žebrotě. Mimochodem na žebrotu jsme v celém Nepálu nenarazili ani jednou, a to včetně dětí, jejichž počet se normálně v Indii geometricky zvyšuje s atraktivností místa. Tržiště podél jezera je poklidné místo bez typicky asijského mumraje. Vedle mnoha barů a restaurací je ulice plná obchůdků s tradičním indickým, tibetským a nepálským oblečením, šperky a suvenýry, ale i spoustou obchodů se sportovními, turistickými a horolezeckými potřebami. Rozhodně nemáme strach, že nebude peníze za co utratit. Bavlněná trička s ručně vyšívanými vzory stojí všechny do 400 rupií (asi 100 Kč) a kvalitou či trvanlivostí překonají značkové prodejny sportovního oblečení u nás. O kvalitě tohoto zboží jsem věděl, přesto mě překvapilo, že určitá část turistů z Evropy letí do Nepálu hlavně za nákupy. U jezera jsem potkal turistky z Francie, které mi potvrdily, že nepřiletěly pozorovat panoramata velehor, ani sjíždět řeky na raftu, paraglajdovat, či vyvádět podobné paranesmysly jako nějaké nevybouřené puberťačky, ale že si jako dámy přijely nakoupit suvenýry a ošacení. Laik žasne, co se stalo s jednou z nejchudších zemí Asie. Žádná cesta do Paříže, Milána či Londýna, ale do Nepálu. Z oblečení do hor a veškerého vybavení nemusíte mít s sebou vlastně vůbec nic. Všechno tu pořídíte celkem levně, a to i od světových výrobců. Jestli jsou to opravdu originály nebo jde o „originální“ výrobky ve stylu vietnamských tržišť, jsem nezkoumal. Nicméně bych se ani v tomto případě o kvalitu zboží neobával. Možná jde trochu o nadsázku, ale po změně režimu v roce 2008, kdy padla konstituční monarchie a byla nastolena demokratická republika, se úroveň i nálada v zemi očividně zlepšila. Maoisté přestali ohrožovat turisty na stezkách, aby také ne, když dosáhli svého a jsou nyní dokonce součástí demokraticky zvolené vlády. Na trek vyrážíme další den ráno. Máme ho rozvržený do 10 dnů a naším cílem je základní tábor Annapurny, ovšem oklikou přes Ghorapani, takže ve skutečnosti opíšeme takový ostrý trojúhelník s vrcholem v základním táboře ve výšce 4130 m nad mořem. Přímá trasa do národního parku Annapurna patří v Nepálu mezi ty snadnější a hlavně turisticky zajištěné, takže jsme se rozhodli si to trochu ztížit a zajít si též na turisty známý Poon Hill. Přímou trasu do základního tábora absolvují jak rodiče s dětmi, tak i lidé v důchodovém věku. Pokud jsou obě věkové kategorie na dně svých sil, zastání najdou v přepravním koši na zboží na zádech šerpy, nebo na hřbetu oslíka. Počasí nám zatím přeje. Stále je slunečno a hory se nám čím dál víc přibližují. Celou cestu nás provází pohled ne vrchol Jižní Annapurny (7219 m n.m.). Hlavní vrchol Annapurny I (8091 m n.m.) je vidět až z údolí ledovce pod Annapurnou, tedy v podstatě ze samotného základního tábora. Ne nadarmo první úspěšná horolezecká výprava na Annapurnu slezená legendárním Mauricem Herzogem z Francie nazvala skalní štíty obepínající hlavní masív Velkou bariérou. Prvovýstup byl ovšem veden z druhé strany, tj. ze severozápadu. První den máme namířeno místním autobusem z Pókhary do vesnice Naya Pul. Cesta opět neproběhne úplně bez chyby. V prudké zatáčce se ozve rána jako z děla, vozidlo si s vrzáním zatancuje, ale naštěstí stačí zabrzdit před srázem do řeky. Máme prasklé kolo. Chvíli trvá, než řidič s průvodčím najdou hever a klíč. A rezervu, tu zapomněli pod nákladem na střeše. Všechno musí sundat, jestli tam vůbec náhradní kolo mají. Konečně po půlhodině odvazování lan a přehazování nákladu se našlo. Teď už kola jen prohodit. Jenže šrouby ne a ne povolit. Na železné rukojeti klíče už stojí dva chlapi, houpou se jak opice a šroub se ani nehne. Po hodině marné snahy vidíme přijíždět jiný autobus, pobereme rychle baťohy a o osud prvního autobusu se již nestaráme. V Naya Pulu nám trek konečně začíná. První dva dny až k Poon Hillu stezka neustále stoupá, částečně podél řeky Bhurungdi Khola a také po nekonečném schodišti, čítajícím asi 4000 schodů. Převýšení za 2 dny činilo 2200 m, což ale nebylo nikterak extrémní, protože zde nebyly velké sestupy dolů, což je výhodou právě při stoupání podél řek. Na svazích kvetou třešně a vánoční hvězdy, které by se však do květináče na okno či na stůl rozhodně nevešly. Procházíme bambusovými lesy a později smíšenými porosty dubů a rododendronů. Vřeštící makakové aneb démoni lesa na nás házejí všelijaké neidentifikovatelné plody, ale přiblížit se a zapózovat před objektivem se neodváží. Neseme si baťohy sami, jdeme bez průvodce a každou chvíli se potkáme s jinými turisty. - 22 -


Většinou jdou po skupinách s najatými průvodci a nosiči zavazadel. Zajímavé je, že všichni Češi, které jsme na cestě potkali, si stejně jako my, nesli zavazadla sami. Určitě nejde o finanční náklady na nosiče, protože ty opravdu nejsou vysoké. Snad jde o určitou hrdost, větší vůli a samostatnost. Když už jsme v nejvyšších horách světa, zvládneme to se vším všudy. U starší generace turistů mám pro tento typ odlehčení pochopení, ale u mladých lidí mě to trochu překvapuje. Na rozdíl od ostatních turistů jsme se rozhodli, že na Poon Hillu přespíme ve stanu. Vrchol ve výšce 3200 m n.m. je z vesnice vzdálen asi půl druhé hodiny. Z vrcholu je vidět kromě Jižní Annapurny hlavně známý osmitisícový vrchol Dhaulagiri (8167 m) a ten jsem si nechtěl nechat ujít jak při východu, tak při západu slunce. Zrůžovělá Dhaulagiri je naší velkou odměnou. Pokouším se ještě udělat pár snímků vrcholků s noční hvězdnou oblohou, ale silný vítr narušuje moje snahy o dokonalé záběry, když mi lomcuje se stativem. Přespíme ve stanu a ráno jsme na tomto kouzelném místě svědky nejen krásného východu slunce, ale také bohužel masového přílivu turistů a fotografů ze všech koutů světa. Turisty bylo možné spatřit ještě za tmy podle světelného hada, který se kroutil po svahu na kopec. Tím spíše jsem byl rád, že jsme se mohli o samotě kochat pohledem na růžový západ slunce. Další den jsme se stočili na severovýchod směrem k srdci národního parku. Do vesnice Chomrong jsou to dva dny, ale mnohem namáhavější, protože trasa až k řece Modi by se s nadsázkou dala přirovnat k obrovské horké dráze, celé je to nahoru a dolů, z větší části bambusovým lesem a s nádherným výhledem na Jižní Annapurnu. Od Chomrongu se napojujeme na řeku Modi, která nás už zavede přímo do srdce parku. Cestou procházíme spoustou osad a vesnic. V každé z nich večer najdeme ubytování a dobře se najíme. Ceny za dvojlůžkový pokoj jsou zanedbatelné, jídlo se přímo úměrně zdražuje s nadmořskou výškou. Místní obyvatelé jsou příjemní a moc se snaží, aby turistům připravili co největší pohodlí. Ráno většinou potkáváme děti, které vesele vykračují i do 2 hodin vzdálené školy. Vždy si přitom vzpomenu na kolony aut před naší školou. Večer skoro před setměním pak jiní školáci ještě veseleji míří domů. Také jsme po cestě míjeli stáda ovcí, koz a domestikovaných jaků, či spíše jejich kříženců s krávou, zvaných dzopkyové. Jsou to domestikovaná zvířata, poměrně klidná a doprovází spíše výpravy s těžším nákladem, který by osel neunesl. Ovce a kozy jsou na stezkách kolikrát dost zmatené, že máte co dělat, abyste se takovému stočlennému stádu vyhnuli. To jsme jednou zastavili a čekali ve výklenku ve svahu, až přejde stádo ovcí po úzké svažité stezce, ale stádo se začalo rozdělovat a obcházet nás i z druhé strany. Ovce, které nás neviděly, na nás začaly narážet a skákat nám po batozích, které jsme měli položené vedle sebe. Nestalo se nám nic, ale byli jsme z nich pěkně vystrašení a při dalším setkání jsme byli raději více obezřetní. Do cíle k základnímu táboru se dostáváme po dalších dvou dnech. Kemp leží v nadmořské výšce přes 4100 m. Hezké počasí nám vydrželo a jižní stěna Annapurny I se objevila přímo před námi. Vrchol samotný není nijak výrazný, protože celý impozantní masív je protáhlým hřebenem s mnoha sedmitisícovými vrcholky. Je na ní ovšem krásné to, že hraje mnoha barvami, od zlaté, oranžové, šedé a černé s bílými sněhovými převisy. Chvílemi se zdá celá zlatá a vypadá jako by byla na dosah několika kroků, přestože je mezi námi a stěnou protáhlý ledovec o délce dobrých 5 kilometrů. Řídký vzduch nejspíše umocňuje emoce z celého rozhledu po pohádkovém okolí. I tady jsou dvě ubytovny, nám se podaří dostat na poslední dřevěné lůžko až poté, co jsem uplatil správce rozpustnými tabletami do vody. Překvapilo mě ovšem, že místo do spartanské ubytovny nás vedl do jakési dřevěné kůlny na nářadí, kde byla pouze jedna postel z prken bez matrace. Jana ale usoudila, že je to pořád lepší než stan, takže neochota ho stavět vyhrála před možná větším pohodlím v něm. Co nás ovšem uzemnilo dokonale, bylo, že náš uplacený šibalský správce k nám nesl další postel. Zprvu nám to vyloudilo úsměv na rtech, ten se ale změnil v úškleb, když nám představil nového spolunocležníka z Tchajwanu. Normálně se tady skupiny objednávají dopředu, takže bez stanu je risk sem chodit a spoléhat na náhodu, a proto se většina samostatných turistů ubytovává již v osadě Deorali nebo v základním táboře Machhapuchare. Raději se jdeme po „ubytování“ podívat na okraj morény ledovce, kde se ve větru mihotají modlitební praporky a kde postávají další turisté. Také pozorují a fotí jižní stěnu Annapurny a další vrcholky hor do růžova zalité zapadajícím sluncem – Jižní Annapurnu, Fang, Gangapurnu, Hiunchuli a Machhapuchare. Teplota vzduchu klesla pod bod mrazu, ale nepálští průvodci mají zcela jiné plány. Pořádají turnaj ve volejbale. Jsou výborně sehraní a určitě stojí za to upřít zrak na chvíli i na ně. V žabkách na nohou předvádí neuvěřitelné smeče až do - 23 -


setmění. Volejbal je ostatně sport, kterému holdují všichni obyvatelé zdejších vesnic, a v každé dědině se přirozeně najde malý rovný plácek na tuto zálibu. Večeříme ve společné jídelně u jednoho velkého stolu s mnoha lidmi mnoha národů. Že nám pod stolem topí plynovými hořáky zjistíme, až když jeden Francouz vyskočí od stolu s hořící botou. Takže místo vůně česnečky, která nám byla všem servírována, máme čichové buňky zaměstnány spálenou podrážkou. Stoly jsou totiž přikryté až na zem dlouhou dekou, a proto jsme ani my netušili odkud pochází zdroj tepla. Druhý den mám sám, kvůli lepšímu výhledu a záběrům na vrcholy hor, naplánovaný výstup nad tábor na hřeben, který je asi o 300 m výše. Ale počasí nám začíná dělat čáru přes rozpočet. Ráno vylézám před východem slunce z kůlny a vidím, že nad stěnou je krásně modro, ale od východu se začínají kupit oblaka, která jsou na rozdíl od předchozího dne mnohem níže. Rychle ještě za šera beru zrcadlovku, probouzím Janu a vybíhám k moréně, abych nezmeškal podle všeho poslední výhled na krásnou stěnu, která postupně začala být osvětlovaná od špičky k patě, jak slunce vycházelo nad obzor. Kdybych vstal o půlhodiny později, tak už by mi zbyly jen oči pro pláč. Hory se pomalounku začínají halit do bílých peřin. Za další půlhodinu už začalo sněžit a foukat čerstvý vítr, takže bylo zbytečné se hnát na blízký hřeben a trávit zde zbytečně další noc. A více než dva dny tady být z časových důvodů nemůžeme. Prostě jsme už smířeni s tím, že se s táborem rozloučíme o den dříve. Vypadá to, že jsme byli na dlouhou dobu poslední, komu se počasí ještě vydařilo. Výpravy, které stoupají proti nám, už pravděpodobně tak krásný výhled mít nebudou. Při sestupu se obloha ještě na chvilku projasní, ale to už není tak rozhodující, protože jsme viděli to, kvůli čemu jsme přišli a bude nám stačit, pokud při sestupu nezmokneme. Ve vesničce Chomrong se dáme jinou kratší trasou a těšíme se do vesnice Jhinu Danda, kde jsou u řeky Modi Khola vřídelní lázně. Po osmi dnech se pořádně umýváme a slastně se nakládáme do betonových bazénků s horkou vodou. Relaxujeme při hukotu řeky. Co více si můžeme přát na závěr krásné cesty. Zpátky v Pókhaře už jen odpočíváme, pronajímáme si loďku a míříme na ostrůvek s hinduistickým chrámem zasvěceným krvelačné bohyni Kálí. Samozřejmě neodolám koupeli v jezeře a vyskakuji z loďky poblíž druhého břehu. Horské panoráma je už bohužel celé v hustých mracích. Nakupujeme spoustu dárků, necháme si vyšít vzory na trička podle přání a kupujeme lístky na autobus do Káthmándú. O zážitky z hlavního hlavním města Nepálu a o cestě Indií bych se s Vámi rád podělil ale až v příštím čísle zpravodaje. Do té doby přeji příjemný zbytek léta. Petr Dvořák

PSÍ STUDÁNKA Je to už hezkých pár let, co naše dcera přišla s prosíkem, že chce psa. Po krátké době jsme tedy svolili s tím, že se o něj opravdu bude starat. Ale jak už to chodí, sliby jsou chyby. Alča se vdala a pes byl náš. Tenkrát ještě malinká fenka, pomalu jen na dvě dlaně. Je z chovné stanice kníračů, ale něco podivného se tam připletlo. Byl to snad vlčák a tak ze středního knírače vzniklo toto stvoření. Na stanici jí chtěli utratit a to zase v tomto případě dcera udělala dobrý skutek, že jí zachránila. Má tlamu i hlavu typickou pro knírače, tělo ze srstí černošedé a podsaditý zadek jako u vlčáka a nohy pískově béžové. Říkám si, tak dobře, žádné rozmazlování, musíme na to pěkně od začátku. Každý den jsem s ní dělal delší procházky, střídali jsme se se ženou, protože jsme ještě chodili do práce. Za to v sobotu nebo v neděli, za každého počasí, se mnou malá Deny, jak jsme jí pojmenovali podle jedné trampky, ťapala na Chlum. Vyrazili jsme přímo kolem vodárny na kopec ke křížku a dolů polní cestou na louku. Před potokem se zarazila a začala kňučet a že dál nepůjde. Já si říkám, chtěla jsi jít se mnou, tak si musíš zvykat, se mnou se taky nikdo nemazlil. A tak jdu dál a najednou ji vidím vedle sebe zmáčenou a spokojenou, že zvládla první překážku. Táhli jsme se spolu přímo do kopce a nahoře vyšli na cestu. Zde se to Deny taky moc nelíbilo, připadala mi jak fajnová slečinka. Udělala dva kroky v rozježděné a bahnité koleji od traktoru a hned si musela oklepávat packy a jako by říkala: „V tomhle mám jít, to mě nemůžeš přenést?“ Ale co naplat, chtěla jsi jít se mnou, tak si musíš zvykat. A zvykla si. Uběhl rok a nemohla bez těch dobrodružných pochodů existovat. Když jsem ale někam na sobotu a neděli jel, to se mnou nemluvila. Jak uviděla, že balím větší ranec než obvykle, zabořila čumák do kožichu a hotovo. Věděla, že Linda jí tak daleko brát nebude, ale další týden to zase bylo ve starých kolejích. A tak šel měsíc za měsícem, rok za rokem a Deny měla hezkých pár objevů a dobrodružství za sebou. Už ani nevím čí to byl pes, všichni mu ale říkali Míša, statnější postavy, krémové barvy, místy až do běla. Kolikrát na nás čekal na louce pod vodárnou a jak nás uviděl, musel nám dělat průvodce a ochránce. Šli jsme na houby a ti dva prováděli opravdu psí kusy. No a Míša se časem taky vytratil, říkalo se, že si ho vzal někdo k sobě. Takové cesty, jako do Vranovské Lhoty, Vranova, nebo na Krásnou Horu, kde měl následník trůnu Ferdinand D´este svůj revír a oboru, a kde ještě zde stojí zbytky loveckého altánu, to pro naši psí slečnu nebylo nic. Je pravda, přišli jsme domů, Linda jí dala do vany a to z ní tekla nafta, potom se rozplácla jak žába a usnula. Ale asi tak za hodinku s ní čerti šili. Jednou jsem byl v Podkrkonoší a den před odjezdem mi ještě Linda říká: „No já se s ní podívám do Bažantnice po houbách a potom uvidíme.“ A co viděly, to mi žena pověděla, když jsem přijel v neděli domů. Jsem už dávno v lese, když najednou koukám a Deny nikde. Pár kroků za mnou se objevil divný chlap, zarostlý, otrhaný a bylo vidět, že jde po mě. Najednou od pařezu vyrazila naježená koule, oči na vrch hlavy a hlavně vyceněné zuby, byla to Deny a ten divoch prý nestačil ani počítat pařezy, jak pádil pryč. To jí bylo asi 5 let. - 24 -


Ještě když byla co by štěně, tak jí chtěl od nás koupit hajný, já mu povídám: „Zeptej se ženy.“ A bylo po kšeftě. Jednou zase s tou naší psicí kráčíme nalevo pod Chlumem, kousek od potoka. Vítr foukal proti nám a najednou dvě prasata. Nevím jaká to byla intuice, ale něco mě trklo, vezmi jí na řemínek a udělal jsem dobře. Deny když je uviděla, tak by běžela hned s nimi, já říkám: „Holka, ty by tě roznesli na kopytech.“ Ale samy byli rádi, že nám zmizeli z očí. Jindy nás napadlo jít úplně jinam. Šli jsme spolu napříč Chlumem na jihozápadní stranu, pustil jsem jí z řemínku, stejně většinou běhá kolem mě a najednou zůstanu stát jako socha. Přede mnou na planině stojí krásný buk, u paty kmene má rozdvojené a zase spojené dva kořeny, čímž tvoří studánku. Není veliká, ale dost hluboká a vždycky když jsme šli kolem, běžela se napít. Byla to její studánka, sama si jí našla. Teď už by tam stěží došla, vždyť v listopadu jí bude sedmnáct let a to je pro psa úctyhodný věk. R. Kaiser

KOLA 2009 - VÝLET DĚTSKÉHO ČDOPBVVT Článek popisuje tradiční oddílovou akci, která je otevřena pro děti i rodiče. I letos se uskuteční v obvyklém termínu, poslední týden v srpnu. Trasa bude zhruba Roudnice – Osek - Ústí nad Labem – Česká Kamenice – Jičín. Více o ní i oddíle na www.cdopbvvt.cz. V pátek odpoledne jsme vlakem odjížděli z Čerčan na jih. Cílem měla být Soběslav, ale tam jsme vinou poruchy na trati nedojeli. Never mind, řekli jsme si v Plané a do Chotěmic jsme dojeli po svých. Odjezd nám ještě zpestřil Matů s Lubošem. Zatímco Matů přišel cca 5 sekund před odjezdem vlaku, Luboš až po odjezdu. Dojel za námi o vlak později. Ve vlaku však vypukly třenice. Pavlína mermomocí chtěla do Rudy a Michal hájil již zvolené Chotěmice, kde je Vesnický hudební klub Chotěmice a kde měla být hospoda a i kulturní program, koncert hudební kapely Majerovky brzdové tabulky. Předčasné vystoupení z vlaku vše vyřešilo. Cestou jsme se 10 minut zdrželi a to se nám stalo osudným. Od Plané jsme ujížděli před hrozivou bouřkou, která nás před Novou Vsí dohnala. Na chvilku jsme se schovali v autobusové zastávce, ale plechová bouda neskýtala v bouřce bezpečnou ochranu. Přemístili jsme se do půl kilometru vzdálené zděné busbudky. V Chotěmicích jsme nalezli azyl na půdě stodoly, kde jsme si i rozvěsili mokré věci. Zde nás konečně dohonil i Luboš, který už dojel až do Soběslavi. Poslechli jsme si koncert a poseděli v restauraci. Ráno O΄Lenka a Kubak objevili, že dnes večer zde bude vystupovat jejich oblíbená skupina Švihadlo. Rázem chtěli zůstat ještě jeden den, což se nelíbilo Michalovi, protože by to znamenalo nabourání itineráře kol. Nezůstali jsme. Za podmračeného počasí jsme vyjeli na Dírnou a Veselí nad Lužnicí. Ve městě se od nás odpojil Matů neb si musel jít vybrat peníze. Odbočku námi vyznačenou přejel až za Vlkov. Odchytli jsme ho pomocí mobilu. My jsme si zatím vařili pod borovicí u přírodní památky Písečný přesypu nedaleko Vlkova. Ošklivé počasí plynule přešlo do hnusného a začalo hustě pršet. Luboš se stačil ještě vykoupat. Je totiž chvílemi neuvěřitelně čistotný. Sílící déšť nás zahnal do hospody ve Vlkově. Museli jsme zde ubíjet čas a nalévat se tekutinami. Michal se snažil vnést do kolektivu sportovního ducha a navrhl hrát macháčka o kofolu. Hru poněkud zkazilo, když ji i sám vyhrál. Nic, ani déšť netrvá věčně, a asi po dvou hodinách jsme mohli vyrazit. Jeli jsme přes Bošilec a marně na mostku hledali panny, co by tam hrály v kostku. Jen ten most po nich zůstal. Zkratku do Sedlíkovic jsme si užili. Špatná polní cesta se změnila v čistou louku, zbývalo najít jen mostek přes strouhu a byli jsme opět na polní cestě. Za Dolním Bukovskem jsme večer zapadli do lesa. Všude bylo vlhko. Michal, Matů, Luboš a Adam se pokoušeli rozdělat oheň. Bohužel každý měl svojí ne úplně kompatibilních koncepci zapalování, ale nakonec zvítězila ta nejlepší - Matůem donesená smůla. Mohli jsme si usušit mokré věci, hlavně boty. Ráno nás Michal nemusel budit. Po sedmé hodině přijeli lidé s traktorem, nastartovali motorovku a hned začali kácet strom 30 m od nás. Rázem jsme byli všichni vzhůru. Chlapům jsme vůbec nevadili, jeden z nich, děda, se s námi podělil o milou historku o oběšeném. Ha, to se splet, když si myslel, že budeme bát. V nedaleké Hůrce Michal vinou chybějícího značení zakufroval, ale než aby riskoval psychologicky náročný a rovněž potupný obrat o 180°, raději vymyslel náhradní trasu. Sjezd k přehradě Hněvkovice byl super. Horší byl výjezd, který vedl kolmo na vrstevnice. Luboše překvapil Matů, který jej tačnul právě v nejprudším kopci. V Purkarci jsme si uvařili oběd a pak se došli podívat do maličkatého muzea voroplavby na Vltavě. Přehoupli jsme se přes kopec a nedaleko Zbudova jsme se zastavili u pomníku rychtáře Kubaty. Říkanka „Kubata dal hlavu za blata“ se nám vryla do hlav. V nedalekém Zbudově jsme se podívali na jeho statek. V Plástovicích jsme obdivovali náves ve stylu selského baroka. Ve Strýčicích jsme se na skok zastavili v restauraci, abychom pak v klidu složili hlavu na nedalekém Šibeničním vrchu. Udělali jsme si oheň a Michal dojel vyzvednout Martu do nedalekého Zlivu. Ráno jsme byla naším prvním cílem památka UNESCO, vesnice Holašovice. Podívali jsme se do malého zemědělského muzea. Prováděl nás sám majitel, svérázný člověk a sedlák do morku kostí. Slova: „Zavřu vrata a sedím na svém“, myslel určitě velmi vážně. Nic nedokázal vyhodit a ukazoval nám kompletní koňské postroje, které používali jeho předci. Kvůli úspoře času jsme si dali lehký oběd v restauraci. Hostinský nám natočil řízky – - 25 -


tj. řezané pivo. Rychlý přesun do Křemže byl zapříčiněn tím, že většina cesty vedla z kopce. Pak nás čekalo stoupání na Kleť, 1083 m vysoký nejvyšší vrchol Blanského lesa. Posledních pár set Sokolovna Strančice metrů jsme raději tlačili, než abychom prudký úsek Začátek: neděle, od 19.9.2010 objížděli mnohakilometrovou zajížďkou. Chvilku S1 začátečníci: 15.00 - 16.45 jsme se vzpamatovávali, a pak se vydali na S2 mírně pokročilí: 16.55 - 18.35 rozhlednu. Všichni se těšili na sjezd. Pro Martu S3 středně pokročilí: 18.45 - 20.25 skončil po pár set metrech, když ji praskly dva S4 více pokročilí: 20.35 - 22.15 dráty zadního kola. Michal a Matů ji vzali bagáž a Marta pokračovala dál. Ještě jsme zavolali www.tanecni.net Petrovi, který za námi jel autem, aby koupil dráty. tel.: 603 238 090, 251 614 550 Po modré značce, která vedla po lesních cestách [email protected] jsme dojeli do Kuklova, kde jsme byli právě včas, abychom viděli ruiny klášterního kostela sv. Ondřeje v zapadajícím slunci. S Petrem přijel i Rajtík a autem odjel Matů, Pavlína, Vláďa a Jonáš. Spaní jsme si vyhlédli v lese na místě rozvalin paulánského kláštera. O΄Lenka se dodnes dušuje, že ji v noci probudila štrachající kuna. Nevěříme jí a pro příště by neměla tolik pít ☺. Ráno brzy Michal šel fotit zříceninu naopak ve vycházejícím slunci. Petr s Rajtíkem zas dokázali s přispěním svěráku domorodců vyměnit dráty v Marty kole. Zabodoval Adam, jednomyslně na začátku výletu určený za správce bufpytle. V minulých dnech jej ztratil a dostal od Michala nový. Dnes se ukázalo, že poté, co jej vysypal do koše a uklidil do kapes, později si jej spletl se svojí igelitkou a použil jej na své věci. Na lesních cestách se nám zalíbilo. Skoro až do Netolic jsme jen výjimečně vjeli na silnici, kde jezdila auta. V lese byl navíc i příjemný chládek. Obědvali jsme u rybníka. Michal, Petr a Marta dojeli nakoupit rychlý oběd - rohlíky, sýr, salám atp. Po obědě jsme se vydali do netolického Archeoparku. Dlouho jsme ho hledali, protože není vůbec značený. Jak jsme zjistili, je z něj teprve vybudován pouhý zlomek. Většinu z nás hledání v šíleném vedru zničilo. Sílu jsme nabrali díky zmrzlině. Prohlídka renesanční vily – zámku Kratochvíle už probíhala bez obtíží. Zámek nyní prochází restaurováním, které jej má vrátit do podoby z 16. stl. Prošli jsme si i přilehlou zahradu. V podvečer Michal ukázal směr k jihu. Zkratkou jsme zamířili zpátky na Šumavu. Před Lhenicemi jsme objevili pole se zanedbanými a zašlými keříčky bílého a červeného rybízu. Nemohli jsme odolat a jako kobylky jsme se vrhli na keříky. Ve Lhenicích nám přálo štěstí a narazili jsme zde na otevřenou večerku. Nakoupili jsme jídlo na snídani a i soukromé nákupy. Jim vévodilo Ice kafe. Prostředek na povzbuzení jako by předznamenal, co bude následovat. Michal zabloudil. Vyjeli jsme do strašného kopce po lesní cestě, abychom pak zase sklesali po úzké pěšince. Nedaleko Borovky jsme na výběžku u pastviny rozložili tábor. Michal nám všem jasně označil, kde se nachází vosí hnízdo, protože do přímo do něj šlápl. Stálo ho to čtyři bodnutí a ještě návdavkem zatančil zuřivý tanec. I dnes jsme si udělali ohníček. Ve středu nás čekal nejvyšší bod našeho výletu. Vrch Libín s 1096 m.n.m. nás lákal nejen rozhlednou, ale především lanovým parkem. Nejdříve jsme zašli na rozhlednu a malý oběd do bufetu, abychom hlady nepadali z lan. Michal koupil hned trasy dvě základní a vyhlídkovou. Utvořili jsme dvojice a vzhůru do korun. V centru jsme zůstali asi tři hodiny. Nejlepší byly lanovky. I sjezdy na kolech jsme si užívali. Dorovnali nebo překročili naše rychlostní rekordy. např. Michal jel 72,8 km/h. Původně jsme dnes měli ještě zavítat do Prachatického muzea, ale po dalším báječném sjezdu do města jsme už narazili na zavřené dveře. Místo toho jsme šli do restaurace na večeři, která byla vlastně odloženým obědem. Poseděli jsme si na zahrádce hned na náměstí. Za místo spaní jsme zvolili Husineckou přehradu. Spali jsme asi 300 m od hráze. Večer jsme se šli koupat a protože byla černočerná tma, shodli jsme se, že plavky nebudeme máčet. Petr a Rajtík nečekali na ostatní s baterkami a šli napřed. Cestou Rajtík spadl na kameni a rozbil si koleno. Hned zasáhla O΄Lenka a ošklivé zranění ošetřila. Ráno Michal a Luboš odjeli do Husince pro snídani. Děvčata si umyla vlasy v přehradě. Ostatní zatím spali. Po snídani jsme navštívili Památník Jana Husa v Husinci. Tradicí zvolený „rodný“ dům našeho největšího reformátora je změněn na malé muzeum. Bylo vidět, že se potýká s nedostatkem peněz ač patří mezi národní kulturní památky. Byli jsme provedeni celým muzeem a přenáška byla natolik zajímavá, že teprve až když průvodkyně odešla, padli Rajtík, Adam a Klára k zemi, kde si chvilku odpočali na koberci. Údajně nejhezčí holky jsou od Vlachova Březí a my jsme jeli právě přes něj. Marně se kluci dívali na všechny strany. Nebylo to vůbec poznat. Možná kvůli tomu se Adam přestal věnovat řízení a zamotal si bundu do kola. Oběd jsme si chtěli uvařit na zřícenině hradu Helfenburk. Její nevýhodou je, že se tyčí na velikém kopci a vede na něj strmá cesta. Z posledních sil jsme předjížděli pěšáky, co si nonšalantně vykračovali do kopce. Na zřícenině nás přivítali dvě průvodkyně velmi přírodního vzezření a stádo koz. Těm jsme museli vysvětlit, že se s nimi o naše jídlo dělit nebudeme. Z posledních zbytků vody jsme uvařili oběd. Hrad neměl studnu. Prohlídka nám zabrala více než půl hodiny, protože Helfenburk je zříceninou rozsáhlou a pěknou. Abychom nejeli stejnou cestou nechali jsme se vést modrou turistickou značkou. Jen jsme netrefili odbočku z ní. Nebylo třeba ztrácet hlavu, odbočili jsme na příští a krásnou cca 2 km dlouhou projížďkou přes posekané louky jsme dojeli do civilizace. Sjezd do Volyně jsme si užívali. Protože i dnes slunce pražilo zašli jsme zde na koupaliště. Kromě vzpomínky na příšerně ledovou vodu z Volyňky zde velcí poprvé ochutnali pivo Klostrmann. Osvěženi jsme se vydali do Hoslovic, kde nás čekala další den prohlídka. Nikoliv proto, že bychom holdovali pití v hospodách, ale jako malou oslavu pěkného dne jsme se zastavili v restauraci u obecního úřadu. Mají zde i pěkné dětské hřiště, a i to jsme si užili. Sjeli jsme dolů do údolí

Taneční pro dospělé

- 26 -


za mlýn, kde jsme rozbili tábor. Večer za námi přijela ve dvou autech celá výprava – Matů, Vláďa, Žába, Eliška P., Jiřina a O΄Mana. Doprovodili je ještě Pavlína, Jonáš a Jára Chalupa. Posledně jmenovaný dožral O΄Lenku, když tvrdil, že se dostal na psychologii Na masarykovu univerzitu v Brně. Lhal jak, když tiskne, ale s ledovou tváří. Vypukla velká oslava. Michal ale nejdřív vyhnal auta na parkoviště, aby neparkovala v lese. Bujaré veselí nám vydrželo dlouho do noci. Jediným neblahým následkem bylo, že někdo rozšlápl Jiřináčovi sklo v brýlích, neb si je nedal na bezpečné místo a v noci pod plachtou není vidět. Tato příhoda by se mu v mládí, kdy ještě s námi jezdil pravidelně a vůbec byl daleko akčnější než dnes, nestala. Inu, bačkorovatí. Ráno jsme kousek popojeli a zašli do mlýna, pobočky Strakonického muzea. Středověký mlýn, prohlášený za národní kulturní památku, je nově opravený. Drsný příběh posledních majitelů tří sourozenců tvrdě postižených komunistickým režimem na nás zapůsobil. V muzeu nám nemohli pustit mlýnský stroj, který mimochodem právě opravovali, tak jsme si nenechali ujít příležitost zatočit si žentourem za stodolou. Přes Kraselovice jsme jeli do Strakonic a opět vedlejšími a velmi málo frekventovanými cestami. Jedinou vadou na kráse byl pád Elišky P., za což pochopitelně nemohla ona, ale její tahoun Jiřina. Naštěstí se nejednalo o nic vážného. Ve Strakonicích Michal na první pokus trefil hrad a na jeho nádvoří jsme objevili otevřenou hospodu. Téměř z jízdy jsme se přemístili na zahrádku na hradním nádvoří, neboť byl čas oběda. Hrad slouží jako muzeum, knihovna a základní umělecká škola a dle pohledu z hradní věže Rumpál je to jedna z mála památek ošklivých, panelákových Strakonic. Marta se s námi rozloučila a odjela vlakem a my se vydali podél Otavy na Písek. Projeli jsme okolo sejpů, pozůstatků těžby zlata. Michal nám chtěl ukázat Kestřany, kde na dohled od sebe se do dnešních dnů zachovaly gotická, renesanční tvrz a barokní zámek. Třetí tvrz je částečně dochovaná ve zdivu hospodářských budov. Měli jsme štěstí, ač již bylo okolo sedmé hodiny večerní, otec jednoho z majitelů nás provedl renesanční tvrzí. Všechny tři objekty jsou nyní vybydlené a zdevastované, ale tvrze mají naději, že budou v dohledné době opravené. Do gotické, u které právě obnovovali vodní příkop, jsme se podívali také. Jako by toho nebylo dost ještě jsme jeli do Putimi. Od západu se za námi hnal mrak a bylo jasné, že večer zakončí bouřka. Museli jsme najít lesík, kus od Otavy, protože by nás jinak sežrali komáři. Za Putimí bylo jedno pěkné místo u balíků sena. Michal chvíli zaváhal, když nedaleko viděl dvojici na dece, ale pohled na oblohu rozhodl. Během chvilky jsme měli postavenou plachtu i nanošené dřevo. Bouřka přišla, naštěstí krátká, ale zase ne natolik, aby se holky nestihly vysprchovat. Mohli jsme znovu rozdělat oheň a opéci si buřty. Někteří hladovci si alespoň jeden snědli za studena už pod plachtou. Ráno bylo zachmuřené. Nejdřív Michal s Petrem kvůli snídani marně hledali v Putimi otevřený obchod. Do Písku se jim jet nechtělo. Posnídali jsme cereálie. První prohlídkou v Putimi byl statek, kde hospodařil český silák Jan Cimbura, jinak též hrdina knihy Jindřicha Šimona Baara. Putimí procházel i Švejk a v padesátých letech se zde točil známý film s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Četnickou stanici, kde byl Švejk vyšetřován, připomíná cedule. Soutok Blanice a Otavy vystřídal kulturní a historické krásy. V místní restauraci jsme chtěli ochutnat místní protivínský Platan, ale ten neměli. Odjeli jsme do Písku podívat se na nejstarší kamenný most u nás z poloviny 13. století. Cesta dál na sever nás vedla po levém břehu Vltavy. V Borečnici jsme se zastavili na švetkách. Když se pojídání ovoce změnilo v přestřelku ovocem, byl čas vyrazit. Ve Vráži jsme zašli do lázní, nikoliv na kůru, ale do hotelu na oběd. Zámeček v parku byl na naše stolování luxusní, jen jsme je zaskočili počtem, ale nakonec sehnali dostatek příborů. V obci jsme ještě vyfotili Rajtíka před pamětní deskou věnovanou Janu Ratajovi, poslanci a rolníkovi. Sláva mu! Dnes jsme museli ujet ještě hodně kilometrů a Michal byl nemilosrdný. U Orlíku jsme přes Žďákovský most přejeli na druhou stranu Vltavy. Ve Vesci jsme si prohlédli první ze zdejších viklanů Skalní bránu. V Kovářově jsme zase skončili v hospodě. Dodržovat pitný režim je nutné a síle magnetismu se nedá odolat. Opět se nám to potvrdilo v Petrovicích. Zde jsme mohli zavzpomínat na puťák, kde jsme promokli na kost a Rajta vyléval pohorky v hospodě přímo na lino. Hlavně jsme zde zastavili kvůli největšímu viklanu ve Středočeském kraji Vrškameni. Zapadalo slunce, na nebi lehké mráčky, nádherný letně podzimní den. Ujeli jsme jen pár kilometrů a utábořili se v březovém remízku u kukuřičného pole. Vyndali jsme zásoby a rozhodli se s nimi poprat. Děti i velcí si natrhali náruč kukuřic, které si opékali ve žhavém popelu. Poslední večer rozradostnil ale zároveň rozněžnil Luboše. Rozhodl se ho užít. Vláďa mu zdatně sekundoval. Zpívali jsme songy o sto šest. Postupně se výběr písní zvrtnul jen na slovenské, kde se činilo především duo Luboš a Vláďa. Zprvu, kdy ještě zpívala Klára, je možné mluvit o umělecké hodnotě přednesu, pak už se jednalo, obáváme se, o bohapusté řvaní. Za to provozované s chutí a velkou snahou o dokonalost. Jen trochu ji srážel Klářin smích z pod plachty. Největší výbuch veselí přivodil Vláďa, který se rozmáchl do velkého gesta. Zapomněl, že stojí na kraji kukuřičného pole a spadl na záda. Nejvíc líto mu přišlo, že si tu písničku nedozpívá. Jediný Luboš si ničeho nevšiml a zpíval dál. Jiřina přidal k dobru „Lásko má já stůňu“, jak říká Eliška: „Tu s rukama“, kdy Jiřináčův zpěv je doprovázen agresivními pohybovými kreacemi. V sobotu jsme ujeli 62 km. Ráno jsme popojeli kousek, abychom se podívali na jalovce vysoké až 4 metry. V nedaleké vesnici Obděnice jsme se jen zvenčí, byla mše, podívali na románskogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zde má Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan svůj náhrobní kámen. Jen není jistě, zdali je zde i pohřben, např. na něm chybí rok jeho úmrtí 1604. Nedaleký viklan Husova kazatelna jsme nemohli minout. Tento se dá skutečně viklat. V Sedlčanech jsme delší dobu hledali hospodu, kde dobře vaří. Náš tip měl zavřeno, ale nakonec jsme nevybrali špatně, Proběhlo hlasování o Nej vrchaře (O΄Lenka) Nej cyklistu (Rajtík) a Nejlepšího cyklistu do 25 let (Eliška P.) Odjel Petr, který pospíchal domů. My jsme si ještě maličko zajeli. Nejdřív ke zřícenině největšího větrného mlýna u nás u obce Příčovy a pak ke Krčínově vodní tvrzi v Křepenicích. Tady jsme se bohužel nedostali dovnitř. Přes Radíč a Křečovice jsme dojeli do Neveklova. Poslední návštěva hospody a rychle domů. V Mrači se od nás oddělili Vláďa a Eliška a v Čerčanech O΄Mana, O΄Lenka a Žába. V půl sedmé jsme byli doma jako na kolech. Michal Tupý, vedoucí oddílu - 27 -


MOŽNOST PLACENÉ INZERCE V ČERČANSKÉM ZPRAVODAJI Místní tiskovina „Čerčanský zpravodaj“ vychází v nákladu cca 500-650 výtisků jedenkrát za 2 měsíce a je distribuována ve správním obvodu OÚ Čerčany. Reklamu je možné otisknout jednorázově v jednom čísle Čerčanského zpravodaje nebo může být otištěna opakovaně v několika dohodnutých číslech, které budou vycházet v průběhu kalendářního roku. Podklady k tisku je možné předat vydavateli nejlépe v digitální podobě - na disketě nebo e-mailem na adresu: [email protected], nebo i v podobě psané či tištěné předlohy k tisku, kterou však bude nutné pro tisk redakčně zpracovat a převést do digitální podoby za smluvní poplatek. Řádková inzerce (max. 2 řádky) za 50,-Kč. Rozsah - plocha pro tisk reklamy:

170 x 250 mm A4 cca 425 cm2

170 x 125 mm A5 cca 212 cm2

85 x 125 mm A6 cca 106 cm2

62 x 85 mm A7 cca 52 cm2

Smluvní cena při jednorázovém otištění inzerátu: 1400 Kč 800 Kč 500 Kč Smluvní cena při opakovaném otištění inzerátu (cena za jedno zveřejnění): 1200 Kč 650 Kč 400 Kč

PRAVIDELNÉ

250 Kč 200 Kč

BOHOSLUŽBY

CÍRKVÍ

Kaple Hospice Dobrého pastýře v Čerčanech: Mše svatá Církve římskokatolické středa 16.00 hod. a sobota 17.00 hod. Římskokatolická církev - farnost Poříčí nad Sázavou: Kostel sv. Havla, Poříčí nad Sázavou: neděle a svátky Českobratrská církev evangelická: Toleranční kostel, Soběhrdy Farní sbor v Benešově

8.30 hod.

neděle a svátky neděle a svátky

10.00 hod. 10.00 hod.

Církev československá husitská - náb. obec Čerčany: nedělní bohoslužby Slova nedělní bohoslužba liturgická (dle Farského liturgie) nedělní setkání ekumenické mládeže

10.00 hod. 14.00 hod. 16.00 hod.

Křesťanské sbory Pyšely nedělní bohoslužba s besídkou pro děti, každou sudou kalendářní neděli v přízemí Obecního úřadu Pyšely, Masarykovo nám. 4

9.30 hod.

Redakční uzávěrka příštího čísla 9 - 10: pondělí 27. září 2010 v 16:00 hod. Distribuce: středa 6. října 2010

ČERČANSKÝ ZPRAVODAJ -

ČERVENEC – SRPEN 2010

ČÍSLO 7-8

ROČNÍK XIX

Vydavatel: Obec Čerčany. IČO: 231584. Registrační ev. číslo MK ČR E 10754. Vydáno 4.8.2010 Odpovědný redaktor: Daniel Frída Adresa redakce: Infocentrum Čerčany, Sokolská 28, 257 22 Čerčany. Tel: 317 776 154, e-mail: [email protected]; Náklad 650 výtisků. Nevyžádané materiály se nevracejí. Pokud není uvedeno jinak, jsou příspěvky otištěny v původní podobě bez stylistických a obsahových úprav. Příspěvky nemusí odpovídat stanoviskům redakce a zavazují jen autory. Příspěvky nezaslané v elektronické podobě budou otištěny jen výjimečně po vzájemné domluvě. Distribuce: Prádelna a mandl v KD, Minimarket K+K, Obchodní středisko K+K, Restaurace "U Škvorů", Knihovna Infocentrum, Železniční stanice Čerčany, trafika na Vysoké Lhotě, Obecní úřad Čerčany, Potraviny Pod tratí - 28 -

7-8. červenec - - srpen 2010

Recommend Documents