BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 10 ROČNÍK XIX. ŘÍJEN 2013

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 10 • ROČNÍK XIX.

ŘÍJEN 2013

Sbor dobrovolných hasičů Buchlovice, městys Buchlovice a stárci

Jan Procházka, Veronika Horká Jiří Mikula, Kamila Obdržálková pořádají

9. a 10. listopadu 2013

Martinské hody s právem Program:

sobota 9. listopadu od 10.00 hod. – zahájení na náměstí povolení hodů obchůzka po městečku Po celý den hraje DH Buchlovjané 19.30 hod. – hodová zábava U Páva, hraje DH Buchlovjané 19.30 hod. – hodová zábava v hotelu Buchlovice, hraje cimbálová muzika Rubáš

neděle 10. listopadu 10.00 hod. – hodová mše svatá v kostele sv. Martina 11.30 hod. – tanečky na náměstí 13.30 hod. – obchůzka po městečku 19.30 hod. – hodová zábava U Páva Po celý den hraje DH Buchlovjané

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/20131

Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 44/2013 ze dne 21. 8. 2013 Rada městyse Buchlovice: • schválila Dodatek č. 1 Zřizovací listiny Základní a Mateřské školy, Buchlovice, okres Uherské Hradiště, dotýkající se věci změny názvu této příspěvkové organizace městyse Buchlovice na Základní školu a Mateřskou školu Buchlovice s účinností od 21. 8. 2013, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválit směnu pozemků p.č. 1354/46 (10 m2, trvalý travní porost) a p.č. 1328/6 (136 m2, trvalý travní porost, vše v k.ú. Buchlovice, lokalitě Mazánek ve vlastnictví městyse Buchlovice za část p.č. 3237/11 (vinice) v k.ú. Buchlovice v lokalitě Slepičiny, a to za účelem dokončení protierozních opatření budovaných městysem. Rada zároveň schválila zveřejnění tohoto záměru na úřední desce, • schválila Smlouvu č. 1030014197/003 o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu mezi městysem Buchlovice a E.ON Distribuce, a.s., F. A. Gertnera 2151/6, 370 49 České Budějovice k realizaci stavby Buchlovice, příp. NN, Vašek, žadatel MOEL s.r.o., 687031 Šumice 511 a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého, aby smlouvu podepsal, • schválila Smlouvu č. 1040004783/002 o smlouvě budoucí o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu mezi městysem Buchlovice a E.ON Distribuce, a.s., F. A. Gertnera 2151/6, 370 49 České Budějovice k realizaci stavby Buchlovice, obnova př. k RD 392, žadatel MOEL s.r.o., 687031 Šumice 511 s tím, že podmínkou tohoto schválení je umístění předmětné nové pojistkové skříně pouze na soukromý pozemek p.č. 1367/1, nikoliv na pozemek městyse Buchlovice p.č. 1409/11 nebo max. do hranice těchto pozemků, jak je uváděno v průvodní zprávě. Rada zároveň pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého, aby smlouvu s výše uvedeným dodatkem, dopsaným na každou situační mapu, coby přílohu každého vyhotovení smlouvy, podepsal, • neschválila prodej části pozemku pod trafostanicí VN/NN p.č. 25/8 v k.ú. Buchlovice, žadatel E.ON Distribuce, a.s., F. A. Gertnera 2151/6, 370 49 České Budějovice s tím, že žadateli doporučuje uzavření vzájemné smlouvy o věcném břemeni pouze na plochu, kterou trafostanice zabírá, • schválila smlouvu č. 12122653 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR v rámci operačního programu Životní prostředí ze dne 22. 7. 2013. Podpora je určena výhradně na akci „Zlepšení tepelně technických vlastností objektu zdravotního střediska a Úřadu městyse Buchlovice“, • pověřila vedoucího SMB, p.o. Buchlovice, ing. Josefa Motyčku, zajištěním úpravy příjezdové cesty k rekreačním chatám nad přehradou na Smraďavce (vysypání děr v komunikaci betonovou drtí) a opravou panelové cesty ve stejné lokalitě, • schválila návrh smlouvy o dílo č. 19/13 na instalaci mikrosítového filtru firmy IN-EKO na čistírnu odpadních vod v Buchlovicích mezi městysem Buchlovice a IN-EKO TEAM s.r.o., Zatloukalova 4, 621 00 Brno a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním,


• vzala na vědomí dopis Slováckých vodáren a kanalizací, a.s., Za Olšávkou 290, 686 36 Uherské Hradiště, který informuje o provozování kanalizace a čistírny odpadních vod Buchlovice a o opravách a doplněních, která jsou pro budoucí provoz čistírny nezbytná, • projednala termín dalšího řádného zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice a doporučila starostovi městyse ing. Jiřímu Černému, aby je svolal na 26. 9. 2013 v 18.00 hodin, • starosta městyse ing. Jiří Černý informoval ostatní členy rady o probíhajících investičních a dalších stavebních akcích městyse. Jmenovitě jde o zateplovací a rekonstrukční práce na budově úřadu a zdravotního střediska čp. 799 a 800, které provádí firma Stamos, rekonstrukci obecní komunikace na Zahradách v úseku od pálenice po odbočku k domům pod Dobřížkou, kterou provádí firma Správa a údržba silnic Slovácka, rekonstrukci podlahy a sociálního zařízení v hasičské zbrojnici čp. 7, kterou provádí firma Rybárik a o budování skateparku pod fotbalovým hřištěm v Loučkách, které provádí firma POOR, • schválila Provozní řád skateboardového hřiště a hřiště bmx, na in-line brusle a malé sportovní koloběžky s platností od 30. 8. 2013, • schválila smlouvu mezi městysem Buchlovice a společností E.ON o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu č. OT-141300041466/002, stavba Buchlovice, příp. NN, Havránková, žadatel MDP GEO, s.r.o., Masarykova 202, 763 26 Luhačovice a pověřila starostu ing. Jiřího Černého jejím podepsáním. Městys Buchlovice vydal barevný stolní týdenní kalendář s tematikou Buchlovic. Vedle fotografií zajímavých míst městečka a okolí různých autorů kalendář nabízí i snímky z různých událostí – kulturních, sportovních a jiných -, které se udály převážně v loňském a části letošního roku. Kalendář můžete zakoupit v Turistickém informačním centru. (-red-)

A přece se vešlo … před uzávěrkou tohoto čísla ještě pár slov.

PODĚKOVÁNÍ, PODĚKOVÁNÍ, PODĚKOVÁNÍ všem žákům a učitelům naší ZŠ a MŠ Buchlovice, kteří neuvěřitelným způsobem zkrášlili výstavu zahrádkářů a včelařů ve dnech 27.–29. 9. 2013 v Buchlovicích. Svými obrázky, nádhernými rukodělnými výtvory či básničkami způsobili, že díky jim návštěvníky výstavy nemohlo jinak, než-li hřát u srdce. Za zahrádkáře i včelaře – děkujeme. Podrobnější článek o výstavě až v příštím čísle zpravodaje.

Miroslav Smatana


Poradna v krizi Nově otevřená poradna v Uherském Hradišti Jménem společnosti ABIVIA s.r.o. si Vás dovolujeme oslovit a nabídnout služby naší společnosti při řešení finančních situací, se kterými si neumíte sami poradit. Zajišťujeme odbornou pomoc krizového centra klientům při řešení otázky oddlužení dle insolvenčního zákona (taktéž osobní bankrot či insolvence). V současnosti spravujeme případy několika set klientů, kterým jsme pomohli vyřešit zdánlivě bezvýchodnou finanční situaci. Svou činnost vyvíjíme s maximální odbornou péčí, disponujeme desítkami vyškolených poradců a pobočkami po celé České republice, kteří se s Vámi rádi bezplatně setkají a společně se pokusí najít ten správný způsob jak Vám pomoct řešit Vaši finanční situaci. Naše bohaté profesní zkušenosti z případů více než 1 500 spokojených klientů nám poskytují dostatek odborných znalostí, abychom dokázali navrhnout řešení šité na míru naprosté většině klientů, tedy i Vaší situaci.I když mohla být Vaše žádost již v minulosti jednou zamítnuta, lze v opakovaném podání odstranit dříve spatřované chyby a zajistíme Vám tak kladné vyřízení Vaší žádosti. Nabízíme Vám bezplatnou konzultaci, úspěšné podání návrhu na soud, konzultační a administrativní servis po dobu celého insolvenčního řízení a bezplatnou konzultaci s našimi spolupracovníky z odborných právních a advokátních kanceláří.V případě zájmu můžete psát na adresu elektronické pošty [email protected] nebo nás kontaktujte na telefonním čísle 774 915 206.

Kulturní kalendář – říjen 2013 13. 10.

Charitativní koncert Buchlovice pomáhají

17. 10. – Podzimní bazar 19. 10. 19. 10.

Zájezd na největší výstavu sběratelských panenek v České republice

24. 10.

Cestovatelská přednáška Nový Zéland a země protinožců s Márovými

Československé Misijní klubko Buchlovice, kulturní centrum Věra Kapounková, tel. 775 281 440; Buchlovice Petra Kropáčová, tel. 737 869 827; Československé kulturní centrum Buchlovice, Pavla Večeřová, tel. 724 030 056 Farní klubovna Misijní klubko Buchlovice, Věra Kapounková, tel. 775 281 440; J. Žufánková; H. Stejskalová Uh. Ostroh Československé kulturní centrum Buchlovice; Mgr. Pavla Večeřová Tel. 724 030 056 www.cskcbuchlovice.cz Československé Knihovna Buchlovice; Mgr. Dagmar kulturní centrum Možná, tel. 572 595 809; Buchlovice Československé kulturní centrum Buchlovice; Mgr. Pavla Večeřová Tel. 724 030 056


28. 10.

Připomínka vzniku ČSR u pomníku padlých

28. 10.

Zpívání na Klimentku

Náměstí Buchlovice

Městys Buchlovice, tel. 572 595 120 Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Bořek Žižlavský, tel. 737 957 617 ZO Českého svazu bojovníků za svobodu, Jan Štokman, tel. 720 208013

Informace místní knihovny Seminář pro knihovníky V pátek 20. září 2013 byla naše knihovna zavřená z důvodu účasti knihovnice na semináři, který se uskutečnil ve dnech 19.–21. září 2013 v Moravském krasu (Blansko, Sloup, Vavřinec,…). Setkání knihovníků mělo název Co venkovské knihovny umějí a mohou, letos se konal již 9. ročník této akce. Program semináře byl velmi pestrý a zajímavý. Ve čtvrtek byl seminář zahájen na zámku v Blansku. Prohlédli jsme si zámeckou expozici a Muzeum Blansko, navštívili jsme dřevěný kostelík z Podkarpatské Rusi a podívali jsme se do Městské knihovny Blansko. Poté jsme odjeli autobusem do Sloupu, kde jsme se ubytovali v hotelu alpského typu Stará škola. Cestou jsme se zastavili v části obce Vavřinec na Nových Dvorech, tam jsme se prošli Alejí roku 2011. Po ubytování v hotelu jsme se přesunuli do kulturního domu obce Vavřinec na večerní program. Celé páteční dopoledne jsme strávili v kulturním domě ve Sloupu na odborném programu Práce s regionální literaturou. Zhlédli jsme několik prezentací, např. Putování nad zemí i pod zemí (poznávání regionu, regionálních osobností a literatury), Prezentace Aleje roku 2011 a Stromu roku 2012, MAS Moravský kras – společné projekty, Regionální literatura ve venkovských knihovnách, Spolupráce Moravské zemské knihovny s knihovnami regionu a další. Náročný program nám zpestřil dětský pěvecký sbor Krápníček, s nímž si mnozí i zazpívali. Odpoledne jsme pobývali v hostitelské knihovně ve Vavřinci – Veselici a někteří účastníci semináře vystoupali na blízkou rozhlednu. Následoval společenský večer opět v kulturním domě ve Vavřinci, doplněný ukázkami zajímavé činnosti hostitelů a krajovými specialitami. Asi nejvíc nás uchvátilo vystoupení místních hasičů, kteří nám předvedli hašení požáru starou dobovou stříkačkou. V sobotu dopoledne jsme se prošli městysem Sloup a navštívili Sloupsko – šošůvské jeskyně. Na zpáteční cestě do Blanska jsme si prohlédli knihovnu Petrovice a Městskou knihovnu Rájec – Jestřebí. V Blansku následovalo ukončení semináře a odjezd domů. Děkujeme všem organizátorům této vydařené akce, hlavně panu starostovi obce Vavřinec (Obec roku 2011) Miloslavu Novotnému, který nám věnoval spoustu svého času a celého programu se účastnil s námi. Rovněž tak děkujeme paní knihovnici ve Vavřinci – Veselici Olze Hájkové (Knihovna roku 2011) a jejímu manželovi za úžasnou péči o nás. Ve Vavřinci jsme se cítili jako doma. Ze semináře jsme si přivezli kromě nejrůznějších propagačních materiálů zajímavé poznatky, seznámili jsme se s příjemnými lidmi, navázali nová přátelství a získali inspiraci pro další práci. Knihovnice


Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé K. Pacner: Doteky dějin L. Navara, M. Kasáček: Volavčí sítě (Po stopách třetího odboje) M. Třešňáková: Potkala jsem Sicílii A. Tornielli: František Papež chudých Kol.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež 2. Kol.: Zpěvník – Karel Kryl N. Hrčková, L. Kačic, I. Šišková: Dějiny hudby I. – VI. Krásná literatura pro dospělé P. Kohout: Tango mortale O. Filip: Tři škaredé středy M. Urban: Praga piccola O. Walló: Muž, který polykal vítr J. Andrlová: Arabský hřebec O. Štindl: Mondschein J. Katalpa: Němci L. Šedová: Vzpřímeně stát a zoufale věřit v zázrak J. Patterson: Líbánky J. Theorin: Skrýš T. Damhaug: Slepá skvrna T. Pratchett: Muži ve zbrani T. Pratchett: Soudné sestry N. Sparks: To nejlepší z nás I. Corbi: Vzpomínky na Austrálii T. Garvisová Gravesová: Na ostrově J. Fieldingová: Potok stínů J. Benková: Máš, cos chtěl, miláčku!

Nejen pro maturanty J. Neruda: Fejetony K. Čapek: Cestopisné fejetony V. Kaplický: Kladivo na čarodějnice (nové vydání za vyřazenou knihu) Ch. Bukowski: Všechny řitě světa i ta má Naučná literatura pro děti a mládež I. Tiodorović: Co mám vědět o lásce – pro holky a kluky Krásná literatura pro děti a mládež K.J. Erben, B. Němcová: České pohádky F. Kožík: Pohádky vánočního zvonku D. Mrázková: Co by se stalo, kdyby… J. Dvořák: Rostlinopis M. Míková: Mrakodrapy L. Fišer: Rozumbrádkové J. Fixl: Všechno letí, milé děti M. Rezková, L. Urbánek: Hurá na kajak! R. Štulcová: Rafaelova škola Rohy faunů M. Tetourová, E. Plicková: Velký rádce školáčka J. Friedrich: Čtyři a půl kamaráda a špion v sukních T. Brezina: Klub záhad Dům příšer T. Brezina: Klub záhad Loď duchů T. Brezina: Dračí meč Zrození rytíře T. Brezina: Dračí meč Ďáblova hora Kol.: Jak se žije v Myšákově Kol.: Bagřík Toník si hraje Knihovnice


Ocenění Jana Štokmana Dne 23. 8. 2013 v dopoledních hodinách se v Holešově uskutečnilo slavnostní setkání příslušníků 7. výsadkového pluku zvláštního určení, kteří u této speciální jednotky vykonávali vojenskou presenční službu v letech 1961 – 1969. Toto setkání se konalo u příležitosti 45. výročí statečného postoje především tehdejšího velení výsadkářů, kteří ve vyhrocených srpnových dnech obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, odmítli vpustit okupační jednotky do kasáren a za to si „vysloužili“ persekuci pozdější normalizační státní správy. Oslavy se zúčastnilo mnoho vojáků a výsadkářů z celé České republiky i ze Slovenska, vojenská posádková hudba z Olomouce a představitelé samospráv, poslanci a senátoři Parlamentu ČR. Při této příležitosti obdržel Jan Štokman z rukou hejtmana Zlínského kraje dr. Stanislava Mišáka pamětní medaili Josefa Valčíka (parašutista podílející se na atentátu na Reinharda Heydricha) za dlouholetou záslužnou činnost v oblasti presentace odbojové činnosti občanů našeho regionu za druhé světové války. (-red-)


Tři letošní držitelé ceny E. E. Kische jsou z Buchlovic

Dne 17. září 2013 byly v zámku v Letohradu slavnostně předány každoroční prestižní literární ceny Egona Ervína Kische za literaturu faktu. Mezi pěti oceněnými spisovateli se stali držiteli letošní regionální ceny i autoři z Buchlovic. Bořek Žižlavský s Vlastimilem Kořínkem získali literární cenu za publikaci Chřiby – Hledání hrobu sv. Metoděje a Jiří Jilík, trvale bytem rovněž v Buchlovicích, za publikaci Olšava ví svoje – Výpravy proti proudu řeky i času. Obě knihy vyšly v závěru roku 2012. V hodnotící porotě zasedli mj. i známí spisovatelé literatury faktu Roman Cílek či Karel Richter. Cena Egona Erwina Kische je od roku 1992 udělována českým a slovenským spisovatelům literatury faktu. Nadace byla roku 1990 založena Giselou Kischovou. Patronát nad cenou má Obec spisovatelů a Asociácia organizácií slovenských spisovateľov. Cena je udělována na setkáních, organizovaných Klubem autorů literatury faktu. (BJ)



Z mateřské školy Drakiáda Vystihnout správné počasí na Drakiádu není jen tak. Předpověď počasí nebyla moc příznivá, i když sluníčko svítilo a bylo teplo, nefoukal nám vítr. Bylo takzvané bezvětří. Přesto jsme to nevzdali. Drakiáda konaná ve středu 25. 9. 2013 odstartovala již před čtvrtou hodinou, kde se začali scházet již první nadšenci se svými dráčky. A že jsme se letos opravdu sešli v hojném počtu! Po malé přípravě mohl drak vzlétnout do povětří. O tom, že to není jednoduchá záležitost, se mohli přesvědčit nejen děti, ale i sami rodiče, kteří dětem pomáhali. Odměnou pro všechny přítomné byl pohled na oblohu s dráčky. K vidění bylo mnoho draků zajímavých tvarů a rozměrů. Draci jsou tvorové velice hraví, musí se s nimi laškovat a běhat, ale za to se vám odmění plachtěním vzduchem i za mírného vánku. A radost v očích, kdy drak stoupá a letí, určitě stojí i za několik uběhnutých kilometrů po poli. Pro všechny zúčastněné děti měly paní učitelky připravené diplomy a sladkou odměnu. Všem rodičům děkujeme za hojnou účast a za příjemné strávení odpoledne. Již teď se těšíme na další společnou akci. Zapsala Žaneta Hrušková

Zahájení nového školního roku v Základní a Mateřské škole Buchlovice Nový školní rok v naší sloučené škole začal 2. září 2013 podle „starého“ scénáře, ale s jinými tvářemi. Na školní hřiště přišel novou paní ředitelku Mgr. Miroslavu Klímovou přivítat pan starosta Ing. Jiří Černý. Dalším významným hostem byla letos paní senátorka Ing. Hana Doupovcová, která se zúčastnila slavnostního uvítání žáků 1. třídy v obřadní síni. Popřála dětem mnoho úspěchů a každému předala jako dárek balíček školních potřeb. Dárky dostaly děti, jak je již tradicí, také od Městyse Buchlovice. Paní ředitelka i pan starosta přivítali kytičkou i nové pedagogy. V MŠ je to paní učitelka Jitka Řehořková a Bc. Denisa Srncová a v ZŠ Mgr. Marie Vaňová a Mgr. Adriana Hrdinová. Všem žákům, pedagogům i pracovníkům ZŠ i MŠ přejeme pohodový školní rok 2013–2014! Mik BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201310

Foto: Ing. Miroslav Smatana BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201311

ŘÍJEN 2013 www.buchlovice.cz/vcely Chřibským včelaříkům krátce po zahájení nového včelařského roku začal i nový rok školní a s ním zahájení další série pátečních schůzek včelařského kroužku mládeže. Ty začaly návštěvou místního včelaře – přítele Jaroše a prohlídkou krásného úlu – vyřezávaného klátu. Připomněli si ledacos z historie včelařství a ani na chvíli nezaváhali nad dotazem – „Kdo první objevil med od divokých včeliček?“ Troufnete si také odpovědět? Pokud ne – přihlaste děti do včelařského kroužku.

Další dění v kroužku se již točilo kolem netrpělivě očekávané výstavy ovoce, zeleniny, medu a věcí souvisejících. Na její přípravě měli naši včelaříci nemalý podíl. Nápady předháněli jeden druhého – roznášení zvacích letáčků, výroba svíček, pozvání pana faráře, vlastní prezentace, ochutnávky včelích produktů, vystupování ve včelařských oblecích, pomoc při opravě starých úlů a nespočet dalších reálných i nereálných nápadů. Jak to nakonec vše dopadlo, se dočtete až v dalším čísle Buchlovského zpravodaje, neboť výstava se uskutečnila až po uzávěrce čísla tohoto. připravil Miroslav Smatana


Za kaktusy u pana Josefa Horňáka

I když nemají kaktusy svoji domovinu v našich zeměpisných šířkách, daří se jim pod rukama zkušeného kaktusáře i v Buchlovicích. Přišli se o tom v pondělí 16. září v rámci přírodovědy přesvědčit žáci 4. třídy k panu Horňákovi. Viděli jsme spoustu kaktusů a sukulentů, dozvěděli jsme se, jak se kaktusy rozmnožují a roubují. Už víme, při jaké péči kaktusy kvetou a prospívají. Možná že tato návštěva některé žáky inspirovala natolik, že malé rostlinky, které jsme dostali, vypěstují také do takové krásy jako pan Horňák. ZŠ Buchlovice


Princezny v buchlovickém parku

„Princezna se vždycky usmívá, smutná bývá, jenom když je na blízku nějaký drak. Neběhá jako splašený kůň, neskáče jako opice, ale chodí v klidu a s rozvahou. Neskáče do řeči, mluví klidně a nikdy nepoužívá ošklivá slova,“ poučila všechny přítomné se zdviženým prstem Večernice alias Simona Dvouletá – vedoucí pořádajícího Buchlovjánku. V pátek 23. srpna se totiž v parku konala první Zámecká procházka, na kterou přijalo pozvání přes 55 princů, princezen, rytířů a královen ze širokého okolí. Nejmladším účastníkem byl dvouměsíční Tomášek Vacek z Podolí a z největší dálky dorazila desetiměsíční Nyish Miko z Mallorky. V programu nechyběla promenáda kolem kašny na nádvoří, zpěv písniček z oblíbených pohádek, výuka jednoduchého dobové tance a procházka zámeckou zahradou. Věříme, že se dětem i rodičům tento nápad zalíbil a budeme se těšit v příštím roce opět na shledanou! Večernice (Simona Dvouletá), Sněhurka (Pavla Večeřová) a Zlatovláska (Petra Kropáčová)



Buchlovjané na slavnostech vína 6.–8. 9. 2013

I letos se zúčastnili Buchlovjané Slováckých slavností vína a otevřených památek v Uherském Hradišti, tentokráte XI. ročníku. (Foto: Pavel Paška)



Na pouti byla posvěcena cyklostezka ze Břestku do Buchlovic

V rámci letošní Břestecké krojové pouti, která se 14. září odehrála se mší svatou u kapličky v Hlůšku, posvětil buchlovický farář P. Rudolf Chmelař cyklostezku spojující Břestek s Buchlovicemi, jež byla otevřena na podzim loňského roku. Zároveň byla vysvěcena i nová dřevěná soška Panny Marie Sedmibolestné, již vytvořil Buchlovjan Matěj Štěpánek, která je umístěna v kapličce. Během mše vystoupil Farní sbor z Buchlovic, dechová hudba Buchlovjané, folklórní soubor ze slovenského Selce (partnerská obec Břestku) a při následné veselici v lokalitě Na Prádle se přidala i Břestecká cimbálová muzika. (Foto: Bořek Žižlavský)


Foto: Iva Pašková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201319

Pohlednice Buchlovic – vyhlášení soutěže Od 15. září do 13. října bylo možné v ČSKC zhlédnout výstavu z nejlepších návrhů dětské výtvarné soutěže POHLEDNICE Z BUCHLOVIC. Tato výstava by se dala také nazvat „Buchlovice očima dětí“. Do soutěže poslali malí autoři 71 prací, ze kterých poté odborná porota vybrala ty nejlepší. Absolutní vítězkou se stala teprve šestiletá Anežka Bílová, jejíž návrh bude zdobit titulní stranu Buchlovského zpravodaje po celý příští rok. Snad se vám bude její práce líbit stejně tak jako nám!

VYHODNOCENÍ ABSOLUTNÍ VÍTĚZ (Titulka Buchlovského zpravodaje, pohlednice) Anežka Bílová, MŠ s křesťanskou výchovou, Uherské Hradiště

II. KATEGORIE 1. místo Martin Kusák, Modrá 2. místo Tereza Dynková, Modrá 2. místo Lucie Mizerová, Salaš

ART PRICE – cena za příspěvek s největší uměleckou hodnotou Anna Hýlová, ZUŠ Uherský Ostroh

III. KATEGORIE 1. místo Anna Gajová, Rapotín 2. místo Anna Sadilová, ZUŠ Uherský Ostroh 3. místo Adéla Nedomová, ZUŠ Uherský Ostroh 3. místo Barbora Tymrová, Buchlovice

I. KATEGORIE 1. místo Kolektiv ŽLUTÁ PASTELKA, MŠ Husova, Uherské Hradiště 2. místo Eliška Moravčíková, MŠ Pod svahy, Uherské Hradiště 3. místo Kolektiv ŽLUTÁ PASTELKA, MŠ Husova, Uherské Hradiště

Na výstavu byly zařazeny rovněž soutěžní návrhy těchto autorů: Alex Valenta (Buchlovice), Karolína Prachařová (Uherské Hradiště), Eva Rašticová (Buchlovice), Adéla Kučíková (Buchlovice), Anna Lukeštíková (Buchlovice), Tereza Plačková (Modrá), Ondřej Benko (Velehrad).

Děkujeme všem sponzorům, díky nimž jsme mohli vítěze náležitě odměnit!




Buchlovjané na starých fotografiích

Dnes vám přinášíme fotografie někdejších buchlovických dětí, které zachytil staroměstský fotograf Jan Horák v roce 1906 na náměstí a před rodinnou vilkou v Lúčkách. (foto archiv SPHB)


Podzimní leteckou fotografii pořídil Albert Orlita BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201324

Proč slavíme hody? „Posvícení, na Moravě hody, je výroční většinou podzimní slavnost na památku posvěcení chrámu.“ – toť z Ottova slovníku naučného. V buchlovické farnosti (Buchlovice, Břestek a dříve Stříbrnice) se od nepaměti slaví Svatomartinské hody. Jsou oslavou svatého Martina – člověka, který měl čisté, láskyplné a nesobecké srdce. Můžeme říci, že to byla význačná osobnost, která spoluvytvářela duchovní základy Evropy. Svatý Martin z Tours (narodil se roku 316 nebo 317 v římské provincii Panonie ve městě Sabaria, v dnešním Maďarsku; zemřel v 80 letech 8. listopadu 397 v Candes na jedné ze svých misijních cest) se rozdělil o svůj plášť s žebrákem. V Amiensu u jedné z městských bran v roce 335 za jednoho velmi mrazivého zimního večera se Martin na koni vracel do vojenského tábora. U brány ho oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože u sebe Martin neměl ani peníze, ani jídlo, zprvu nevěděl, jak by člověku pomohl. Tu ho však napadla myšlenka: vzal svůj velký důstojnický plášť a rozdělil ho svým mečem napůl. Polovinu pak hodil žebrákovi třesoucímu se zimou, aby se aspoň trochu zahřál. Nepohrdal jím, dal mu kus ze svého a neohlížel se na to, co si o něm řeknou druzí „hrdinové“. Svou činností potíral pohanství a obracel lidi na křesťanství. Z dnešní podoby slavení hodů některých buchlovických jedinců, kteří mají zálibu v tom vypít co nejrychleji co nejvíce alkoholu, se vtírá do hlavy otázka „Proč slavíte hody, lidé nevěřící?…“ Bylo mi vždy smutno, když jsem stála na podiu a sledovala lidi mně blízké a milé, jak se bez ducha potácí po sále. Kam se poděla ta pravá radost a upřímné vztahy?… Pavla Večeřová


Umrzlý voják Ve třicetileté válce Buchlovice a okolí velmi trpěly. Ve Zlechově měli Švédové tábor a ještě teď je tam hodně obyvatel rusovlasých. Říká se, že je to památka po Švédech. Hrad Buchlov ale nedobyli, jeho majitelé jej vyplatili. Okolí ale Švédové i císařští velmi sužovali. Například domek čp. 201, vedle domu mého bratra na Suchém řádku, byl ještě roku 1675 vyrabovaný a pustý. Traduje se, že jednoho dne za třicetileté války přiběhl na Staré Hutě, kde se nacházelo jen několik usedlostí, vyděšený člověk. Oznámil, že se sem blíží oddíl žoldáků, aby se lidé rychle ukryli do lesů. Ti rychle popadli děti, nějaké jídlo a schovali se na blízké hoře, kde bylo hodně křoví a nějaká jeskyně. Vojáci nato dorazili do opuštěných Hutí. Proto prohledávali les, ve kterém uslyšeli dětský pláč. Šli po hlase, narazili na ustrašené obyvatele, které okradli a povraždili. Od té doby se hora jmenuje Mořdířka či Mordýřka. Jeden ze žoldáků prý zběhl od své jednotky a skrýval a potuloval se po okolí. Bylo už chladno, mráz a téměř všechny usedlosti zůstaly vyrabované. Voják nesehnal nic k jídlu, nikde se nemohl zahřát, ani nenašel suchého dříví. Po čase ho lidé našli umrzlého u Kamenné budky, tehdy v hlubokých lesích za Pilou. Snad se chtěl v chatrči, která tam již v těch časech stála, trochu ohřát. Chudí obyvatelé tehdy neměli knihy, neuměli většinou ani číst, ani psát, a tak se bavili různými historkami třeba o zjeveních. U Kamenné budky prý se voják po své smrti dlouhá léta zjevoval. Byl bledý, ztuhlý, vlasy a vousy měl pokryty jinovatkou, starodávný oblek a oči obrácené v sloup. Zjevoval se dřevorubcům a hajným, co chodili na Hutě do hospody.

Původní hájovna na Pile na fotografii Františka Horenského z počátku 20. století BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201326

Současná podoba Kamenné budky za Pilou

Jednou v devadesátých letech předminulého století se zjevil hajnému z Pily. Ten se za velkého mrazu zrovna zastavil na Hutích v hospodě na „štamprle“ rumu, jak se říká „do každé nohy“ na zahřátí. Z Hutí se vracel kolem Kamenné budky domů. U budky uslyšel slabé sténání a chroptění a na bílém sněhu uviděl ležící nehybné tělo vojáka. Ten měl na sobě široký klobouk s pérem, kabátec se šňůrami a nějakou pelerínu, kalhoty podšité kůží a vysoké jezdecké boty nad kolena. Na to dlouhé bílé vlasy a fousy potřísněné jinovatkou. Když se k němu hajný přiblížil, voják se mu rozplynul. Najednou nikde nic, kolem jen smrky a borovice a duby se zlatými suchými listy. Hajný se polekal a pospíchal domů. V noci nemohl spát a ráno se šel na to místo rychle podívat. Nenašel nic než jen své stopy ve sněhu. V hospodě na Hutích mu řekli, že to musel být ten umrzlý voják, který se tu zjevuje již více než dvě staletí… Zdenka Maršálková, foto -bž- a archiv SPHB BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201327

Literární soutěž O nejkrásnější česnekovou pohádku Česnek Jednoho dne kuchař vytrhl česnek ze země. Česnek Vladimír se rychle rozloučil se svou ženou Zuzanou a svými dětmi. Kuchař ho přinesl do kuchyně a dal ho do ošatky, která ležela na stole pod oknem. Vláďa se seznámil s cibulí Marií, květákem Pepou a mrkví Alenou, kteří odteď bydleli s Vladimírem v ošatce. Okolo se povalovali i ostatní česneci, ale Vladimír byl větší a pálivější než oni, a proto se s nimi nebavil. Česnek Vladimír byl kamarádský, společenský, měl rád legraci, ale rád se povyšoval nad ostatní. Vláďa rád povídal o svých dětech a ženě, co zažili na zahrádce, a historky, které si lidé povídali při posezení u zahrady. Jednoho dne byla velká bouřka. Vláďu to probudilo – a květák Pepa, cibule Marie a mrkev Alena zmizeli. Stala se z nich polévka na nedělní oběd. Vladimír zůstal v ošatce sám. Zprvu chtěl taky do polévky, protože se bál samoty, ale najednou na něj promluvil malý česnek, který byl o kousek dál. Povídal Vladimírovi, že o ni ji jeho bráškové ztratili rodiče, když je vytrhl kuchař ze země, jestli by se o ně chtěl starat. Vladimír souhlasil, a tak si adoptoval malé česnečky. Malí česnekové byli rádi, že mají náhradního tatínka. Společně pořádali česnečí oslavy a pikniky v ošatce. Vladimír se konečně přestal povyšovat nad ostatní a všechno dobře dopadlo: malí česnečkové mají tátu a česnek Vladimír adoptované děti a dobré kamarády. Veronika Múčková, 8. B ZŠ M. Kudeříkové, Strážnice

O cesnaku menom Drobček Kde bolo, tam bolo, žil raz jeden cesnak menom Drobček. Býval v jednej chalúpke při potočiku pod lesom. Drobček sa vybral do světa, aby nabral trošku skúsenosti a odvahy, Kamaráti sa mu stále posmívali, že je maličký a vrtkého sa bojí. V lese stretol líšku a tá ho chcela zožrať. Kedže tak vel´mi smrděl, líška od neho priam zutekala. Nech stretol akékol´vek siera, vetky sa správali voči nemu rovnako. Takto Drobček nabral odvahu a sebavedomie, až spinel. Od samej pýchy nezbadal vel´kú jamu a spadol do nej. Nik mu nechcel pomocť, bol tam vel´mi dlho, prečkal tam nejdenu búrku. Vyrástol z neho pekne vel´ký cesnak. Rozhodol sa vrátiť domov do svojej chalúpky. Zazrel při svojej chalúpke zúrivého vlka, jako krúžil okolo. Všetci jeho kamaráti boli schovaní pod hrncom. Drobček sa přiblížil k vlkovi a ten, keď uvidel tak vel´ký cesnak a tol´ko smradu, zutekal do lesa. Odvtedy sa Drobčekovi nik nesmial, práve naopak, stal sa ich hrdinom. Veronika Brezovská, 5A ZŠ Drahovce


Rozprávka o Cesnaku Bol raz jeden odvážny Cesnak. Bol tak odvážny, že jedného slnečného dňa sa šiel postaviť mocnému drakovi, který napádal dedinku menom Cesnakovce. Je to malá dedinka, kde majú mnoho zvierat jako napríklad ovce, kozy, prasiatka a mnoho ďalších zvierat. Drak do dedinky chodí uloviť si nejakú tú kozu, ovcu alebo sa odváži občas aj na prasa. Občania Cesnakoviec už toho mali dosť, ale nikto nebol tak odvážny, aby sa mocnému drakovi postavil. Až jedného dňa sa ten náš Cesnak odvážil tomu mocnému drakovi postaviť. Draka najskvor nevedel nají, lebo bol asi nekde skrytý. Hládal ho deň, hládal ho dva dni, ale po drakovi nebolo ani stopy. Občania Cesnakoviec strácali nádej, že ho vobec nájde a skolí. Na tretí deň ho konečne našiel. Mal vel´kú jaskyňu, ale bola až za vel´kou riekou. Cesnak musel najskor přebrodit rieku. Keď rieku konečne prebrodil, už bol večer. Bol už vel´mi unavený a mokrý, preto sa Cesnak utábořil při rieke, ale, samozrejme, ďalej od dračej jasane. Cesnak vstal skoro ráno za úsvitu. Pomyslel si, že drak eště stále spí. Vydal sa pozrieť do tej jasane. Keď prišiel k jaskyni, tak bolo pouť jako drak chrápe. Vošiel do jasane, zistil, že drak nasaj spí. Cesnak si ho obzeral sprava aj zláva, ale, samozrejme, veľmi opatrně a potichu. A stalo sa to, čo sa stať nemalo. Drak sa zobudil. Cesnak musel rýchlo konať, aby ho drak nezbadal. Skryl sa za vel´ký balvan, ktorý bol v jaskyni. Cesnak ani nedýchal, aby drak nezistil, že je v jaskyni. Drak potom o chvil´ku odletel. Cesnak z jaskyně ušiel, ani nevedel jako. Keď drak přiletěl spät tak, ho Cesnak vylákal na pole. Na poli začal Cesnak s drakom súperiť. Súperili spolu jednu hodinu, súperili spolu dve hodiny, až napokon Cesnak draka skolil. Cesnak bol z boja vel´mi vyčerpaný. Preto sa utábořil na kraji rieky. Vstal zase skoro ráno a vydal se naspät do dedinky a vrtkým to rozpovídal, tak začali všetci oslavovať. O odvážnom Cesnakovi písali aj v novinách. Cesnak bol od tých čias vel´mi slávny a jedného dňa sa oženil s princeznou Cesnačkou. Miriam Varačková, 5A ZŠ Drahovce

O česneku Byl jednou jeden česnek. Ten byl na zahradě největší. Tak si zelenina řekla, že ho bude poslouchat. Jednou za ním přišla mrkev a chtěla vědět, jestli je k něčemu užitečná. On jí řekl, že má v sobě mnoho vitamínů na oči. Podruhé se přikutálela kedlubna a také se ptala, jestli je k něčemu užitečná. Česnek jí řekl, že je prospěšná k životu člověka. Jednou k němu zavítal i hrách. Ten povídá naštvaně: „Proč jsi hlavní?“ A česnek mu odpověděl: „Protože si mě vybrala zelenina.“ Hrách se ptá: „A co je to zelenina?“ „Je to rajče, petržel, mrkev, meloun, hrách.“ „Takže jsem to i já,“ řekl hrách. „Ano, jsi to i ty, jsme to my všichni na této zahrádce,“ řekl česnek. „Žijeme tady všichni jako jedna rodina.“ Když přišel podzim, přišel i zahradník a všechnu zeleninu vytáhl. Něco schoval na další rok a něco přinesl domů, kde to všichni snědli. Lukáš Janík, 6. A ZŠ M. Kudeříkové, Strážnice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201329

Jak si Česnek splnil sen Pan Česnek měl jedno velké životní přání – chtěl se stát tanečníkem. Nechtěl tančit valčík nebo polku, ani salza nebo tango ho nelákaly. Chtěl tančit street dance. Ale byl v tom velký problém. Česnek neměl ani ruce, ani nohy. Celý svůj život se někde povaloval, nikam se nedostal bez cizí pomoci. Ostatní tanečníci měli štíhlá těla, příjemnou vůni a ostatní je kvůli tomu měli za vzor. Česnek by se dal přirovnat ke kouli, nepříjemně páchnul a ostatní se mu proto vyhýbali. Sice měl léčivé účinky a patřil ke zdravým potravinám, ale na to nikdo kolem něj nedbal. Zelenina, ovoce i jiné potraviny v kuchyni se mu smály a utahovaly si z něj celé dlouhé dny, ale on pořád vymýšlel, jak si svůj taneční sen splnit. Nechtěl od něj upustit. Vždyť nikdo by se neměl vzdávat svých snů, pokud nejsou zlé nebo úplně nereálné. Jednou ho napadlo, že požádá o pomoc svoji kamarádku Izolepu. Ta nadšeně souhlasila a na pomoc si přizvala ještě další čtyři svoje kamarádky z kuchyně – sestry Špejle. Špejle se přitiskly k Česneku a Izolepa je všechny důkladně obtočila. Tak získal Česnek ruce a nohy. Nyní mohl začít nacvičovat náročné a originální taneční pohyby, se kterými by porazil nejlepšího tanečníka Banána. Čas rychle plynul a za měsíc se konala Velká taneční soutěž, které se Česnek mohl konečně zúčastnit nejen jako divák, ale už i jako tanečník. Byl připravený porazit Banána. Přišel čas soutěže. Česnek, Izolepa a Špejle vyrazili na Měsíční louku, kde se o půlnoci dalšího dne mělo vše odehrát. Bylo 23:59 hodin. Všichni účastníci už byli rozcvičeni, správně naladěni, připraveni dostat ze sebe to nejlepší a odnést si titul Tanečník roku. Česnek měl trému, bylo to pro něho všechno tak nové, úžasné, připadal si jako v krásném snu. Plnil si své životní přání, ale nevěděl, jestli se mu podaří splnit si ho celé, nebo jen jeho část. V 00.00 hodin to všechno vypuklo. Banán svým tanečním stylem porazil s klidem každého, kdo se přišel utkat o titul. Nikdo mu nesahal ani po nálepku Chiquita. Česnek se konečně dočkal, přišla řada na něj. Byl poslední, koho mohl Banán porazit, nebo kým mohl být Banán poražen. Pustili hip hop a Česnek to rozjel jako nikdo před ním. Publikum nadšeně výskalo a Česnek se začínal usmívat. Nepřestával tančit a dav začínal napodobovat jeho pohyby a taneční kreace. Česnek se stal tanečním hrdinou té noci. Všichni tančili až do rána a Česnek šťastně a spokojeně odjížděl domů s titulem Tanečník roku. Jeho sen se splnil. A co víc – stal se idolem mnoha tanečníků po celém světě. Náš hrdina si splnil svůj sen, i když ze všech stran až do soutěže slýchal jenom posměch a urážky. Anežka Dufková, 8. tř. ZŠ Kunovice


Z veršů Miloslava Hrdého Babičko (Maryšce Procházkové) Už nesedíš, babičko, před domem, lavečka i hruška kaménka osiřely, poslední sloky tvé písně na rozloučenou s hudci nad vinohrady zazněly. Nedělní beseda už bude bez tebe. Ale když se kamarádky při vzpomínce otočí na nebe, melodie se znova opře o strážnické zvony, vítr ji protáhne

Rybářskou ulicí, pokloní se jí staleté stromy v parku a také každý z nás. Za nedalekou vesnicí přes sto járků slyšet budou tichý hlas: „vy si na mě zpomenete, až mě vidět nebudete“. Babičko, zvu tě zpátky stým synonymem: Přijď k nám, písni, písničko!

Veverka na fotografii Vladimíra Procházky BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201331

Lázeňskou krajinou XI Okolí Františkových Lázní V dnešním pokračování našeho seriálu navštívíme, tak jak jsem slíbil v závěru minulého dílu, okolí malebných Františkových Lázní. Povíme si o dvojici nejmladších sopek na území dnešní České republiky a také se podíváme na jeden středověký hrad.

Komorní a Železná hůrka Jistě alespoň někteří z Vás slyšeli o Komorní hůrce, nejmladší sopce v Čechách. Nalezneme ji asi dva a půl kilometru pěší chůze po červené turistické značce od centra Františkových Lázní. Z města vede k této přírodní zajímavosti příjemná stezka při málo frekventované silnici. V javorové aleji na výšině nad Františkovými Lázněmi mineme památný strom, vysazený v roce 1885 Zkrašlovacím spolkem Františko-

vých Lázní a nedaleko odtud také strom, „který nikdy nespatřil Johann Wolfgang Goethe.“ Odtud již můžeme spatřit nepatrně nad okolní pole vystupující zalesněný vrcholek Komorní hůrky, sopky, která se řadí k nejlépe probádaným a prozkoumaným sopkám na světě, neboť zájem o ni trvá již od konce 18. století. Na příkladu zdejších vyvřelin řešili své spory plutonisté a neptunisté, tedy zastánci teorií, že horniny vznikaly na dnech oceánů nebo vulkanickou činností. V roce 1808 navštívil sopku prvně velký spisovatel Johann Wolfgang Goethe, který se, jak známo, nevěnoval pouze literatuře, ale i různým vědním oborům. Při svých pobytech ve zdejším kraji zde pořádal systematicky geologickou sbírku, která je dnes uložena v klášteře Teplá. Už od druhé poloviny 18. století bylo v samém nitru sopky i v jejím okolí hledáno černé uhlí. Až Goethe navrhl prokopat

Komorní hůrka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 9/201332

sopečný kužel napříč a doložit tak jeho vulkanický původ. Štola byla však realizována až v letech 1834-1837 za podpory hraběte Kašpara Štenberka, zakladatele pražského Národního muzea. To již byl Goethe po smrti. Návštěvník Komorní hůrky si může dnes prohlédnout jen vstupní portál do podzemí, samotné štoly jsou po několika metrech zavaleny. Východní část kopce byla v minulosti odtěžena povrchovým lomem. Naštěstí se těžařské práce podařilo zastavit včas, aby byl zachráněn alespoň vrchol hůrky. Podle průzkumů byla Komorní hůrka činnou sopkou ještě před deseti tisíci lety. Z historické doby pocházejí jistě i pověsti o vycházejícím kouři z kopce či o rachotivé činnosti trpaslíků a permoníků. Vycházka na Komorní hůrku není nijak náročná a je doporučována i lázeňským pacientům. Celkový příjemný dojem však kazí, ba přímo ničí rozrůstající se výstavba nevkusného satelitního městečka na jihovýchodním úpatí kopce. Zahrady domů hraničí s vyznačením této národní přírodní památky. Souputníkem Komorní hůrky je její sestra Železná hůrka, ležící jihovýchodně od Chebu u obce Mýtina. Byla objevena v roce 1823 Johannem Wolfgangem Goethem, ale po jejím povrchovém průzkumu přenesl vědecký zájem na zmíněnou Komorní hůrku. Železná hůrka totiž připomíná spíše lom než vulkanický vršek. Jméno Železná hůrka obdržela podle občasných nálezů železných destiček v těžené sopečné strusce. V okolí Železné hůrky můžeme navštívit i několik minerálních pramenů.

Hrad Ostroh Zhruba pět kilometrů západně od centra Františkových Lázní u malé osady Ostroh stojí na nevelkém kopci, obtékaném Slatinným potokem, původně románský hrad Ostroh, jinak také zvaný Seeberg. Byl založen někdy počátkem 13. století a to chebskými ministeriály. Od roku 1322 patřil českým králům, a to až do konce husitských válek, kdy jej získal Kašpar Šlik. Hrad v dalších třiceti letech hodně zpustl a náležité opravy se dočkal až v renesanci, kdy

Hrad Ostroh byl celkově přestavěn. V roce 1635 byl dobyt vojskem generála Königsmarka a od roku 1703 patří dodnes městu Cheb. Už od počátků hradu bylo jeho jádro opevněno mohutnou zdí, v níž byla na východní straně v místě dnešního vstupu proražena brána. V severovýchodním záhybu hradby bylo vystavěno věžovité stavení s dodnes dochovanými kamenickými prvky. Při stavebních úpravách v polovině 14. století byla celá zadní část hradního jádra zbořena toto zbořeniště bylo od stojících budov odděleno další hradbou s brankou. Renesanční přestavba se týkala jihovýchodního paláce, přimknutého k románské hradební zdi. Původní zástavba předhradí dnes není patrná. V areálu prvního nádvoří se nacházejí mladší hrázděné stavby, v nichž je dnes umístěna stylová restaurace a také dva objekty skanzenu lidové architektury zdejšího kraje, totiž kolna a roubená vícepatrová sýpka, pro chebsko typická. Text a foto Martin Žižlavský


Houbový pozdrav z Lukovečka Pokud někdo není informován, tak Lukoveček leží asi 1,5km za Fryštákem a je to už vstup do Valašska. Když se někdy „zadaří“ a vy vyjdete do lesa a donesete cosi v košíku, můžete si pak stoupnout k plotně a ledacos dobrého vytvořit. A tak se stalo i nám a v neděli 15. září 3013 „po kostele“ jsme zašli do lesa, prošli jsme známý kousek a přinesli: 10 kusů praváčků, 55 kusů sucháčků, 10 kusů klouzků, 5 kusů holubinek, 30 kusů ryzců smrkových, 2 kusy hřiby kováře. Z tohoto, co jsem napsal, bylo cosi na sušení (praváky a sucháče), na omáčku modravou – kováře, trochu směsky na smaženici, no a z těch ryzců vznikly:

Salát z ryzců

Guláš z ryzců

Po očištění jsem ryzce pokrájel na nudličky a poměrně dlouho jsem je povařil (cca 20–25 minut) a s dalším dolitím vody v závěru jsem je ocedil a propláchl. K vychladlým houbám jsem postupně přidal: nadrobno nakrájenou syrovou cibuli, nadrobno nakrájené sterilované okurky, trochu krystalového cukru, trochu soli a pepře, vajíčka natvrdo uvařená a pokrájená na kostičky, majonézu, a protože jsem jí neměl dosti, tak také trochu řeckého jogurtu. Po promíchání jsem salát ponechal odpočinout a propojit v ledničce cca 4 hodiny a výsledkem byl koncert s doma pečeným ještě trochu teplým chlebem.

Vaření ryzců – viz výše Na sádle jsem zpěnil pokrájenou cibulku, přidal jsem trochu kmínu, sladkou červenou papriku a „dědovo“ koření (jen trochu ostré), vše jsem zaprášil hladkou moukou a trochu jsem ji „pálil“, ale jen malou chvíli, aby mi nezhořkla paprika. Pak následovalo přidání podušených ryzců, ředění horkou vodou, solení a pepření, také nezapomeneme na majoránku a ještě závěrečné provaření guláše cca 10–15 minut! Opět vznikla báseň, která je typická po pozdní léto na Lukovečku, odkud Vám přátelské pozdravení posílá Miloš Hrdý


V měsíci srpnu oslavili svou zlatou svatbu manželé Ludmila a Josef Tománkovi. Co nejpříjemnější další léta společného života, hodně zdraví a vše dobré oběma manželům přišli za městys Buchlovice popřát místostarosta Bořek Žižlavský, matrikářka Anna Lukeštíková a za vedení úřadu městyse ing. Miroslav Smatana. Ke gratulaci se dodatečně přidávají i členové redakce Buchlovského zpravodaje.


V měsíci srpnu oslavila 90. narozeniny paní Jarmila Doležalová. K jejímu krásnému výročí, kterého se dožila v plné svěžesti, jí přišli popřát vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí zástupci městyse Buchlovice, místostarosta Bořek Žižlavský, matrikářka Anna Lukeštíková a za vedení úřadu městyse ing. Miroslav Smatana. Ke gratulaci se dodatečně přidávají i členové redakce Buchlovského zpravodaje.


Jubilanti v říjnu 2013 75 let

Leopold Lanž

V měsíci září se dožila obdivuhodných 100 let paní Ludmila Nováková, která žije v Domově pro seniory Buchlovice. Za městys Buchlovice přišli paní Novákové popřát vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí místostarosta Bořek Žižlavský, matrikářka Anna Lukeštíková a za vedení Úřadu městyse Buchlovice ing. Miroslav Smatana. Ke gratulaci se připojují i členové redakce Buchlovského zpravodaje.

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Cena 12,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 10 ROČNÍK XIX. ŘÍJEN 2013

Recommend Documents