BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 12 ROČNÍK XIX. PROSINEC 2013

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 12 • ROČNÍK XIX.

PROSINEC 2013

Výstava historických vánočních pohlednic je k vidění v Muzeu Podhradí Buchlovice do konce měsíce března 2014.

Přání Letošní čas vánoční se pomaličku blíží. První svíčku na adventním věnci už jsme zapálili. Máme ale ještě spoustu dní na to, abychom se připravili na Vánoce. Pro křesťany je advent začátkem liturgického či církevního roku. Slovo advent znamená příchod a snad každý ví, že se tím myslí slavnost narození Ježíše Krista. Ta touha po Vykupiteli je vyjádřená v mnoha krásných adventních zpěvech, jako například: „Rosu dejte ó nebesa…“ Pro mě je advent snad nejhezčí období církevního roku. Je to paradox – v přírodě je teď asi nejnepříjemnější čas – málo světla, sychravo, mlhavo, často prší, ale i tak v tom nevlídném podzimním čase v dálce září maličké světlo Vánoc. To se během adventu rozhořívá stále víc – 1. svíčka na adventním věnci … druhá svíčka … třetí … čtvrtá … a pak už zpíváme s jistotou: „Nám, nám narodil se“. Všechna náměstí a ulice všech měst po celém světě jsou rozzářeny a i když všichni moc dobře víme, jak to zneužívá komerce, pro mě stejně všechna ta světla svítí na počest narození Božího Děťátka. Kdybych byla ptáčkem, sedla bych na okno u jeslí a zazpívala tu nejkrásnější písničku… Kdybych byla kometou, tiše ale co nejjasněji bych zářila do všech končin světa… Kdybych byla slámou, hřála bych co nejvíc… Kdybych byla jedličkou, sklonila bych větve co nejníž, abych se poklonila narozenému Ježíšku… Kdybych byla sněhovou vločkou, přikryla bych pro Jeho příchod všechnu špínu světa… Jsem ale jen člověk… A tak tu stojím, klaním se a tiše zpívám: Vánoce jsou svátky klidu a míru. A taky svátky provoněné láskou a přátelstvím. Už spoustu let si přátelé a známí posílají vánoční pohledy na znamení, že na sebe myslí. Obrázek a na něm slůvek pár a kolik radosti vzbudí v člověku! Mnohdy více než velký dar, než pár stovek na ruku. Obrázek a na něm přání: „Pokojné svátky přejem vám!“ Možná nemám ani zdání, kolik dobrého tím vykonám pro člověka, jenž starostí má spoustu, pro člověka, který je někdy sám. Obrázek a na něm slůvek pár…

Jak jsem už zmínila – při zapálení první svíce na adventním věnci si řekneme: „Ještě máme spoustu dní na to, abychom se připravili na Vánoce.“ Zatím, zatím jen mráz poprášil zlehka trávu. Ještě je čas ... Ale dlaně, dlaně už mi voní skořicí a medem a na vále mám přichystáno. Ještě je čas... A tak nám všem přeji, abychom ten adventní čas nepromarnili. Přeji nám všem, ať ten čas nenaplníme jen shonem za pomíjivými věcmi. Přeji nám abychom, než se rozezvoní zvony na půlnoční mši, měli pokoj v srdci a žádný svár. Přeji našim přátelům, ať je zahřeje naše milé slovo. Přeji Vám všem pokojné a radostné vánoční svátky! Za redakci BZ Mgr. Pavla Večeřová

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20131

Informace pro život III. Odborná rada prevence OSH okr. Uherské Hradiště Lhůty kontrol a čištění spalinové cesty, vybírání pevných znečišťujících částí a kondenzátu a čištění spotřebiče paliv za období jednoho roku dle nařízení vlády č. 91/2010 Sb. Výkon připojeného Činnost spotřebiče paliv Čištění spalinové cesty do 50 kW včetně

nad 50 kW

Druh paliva připojeného spotřebiče paliv Pevné Kapalné Plynné Celoroční Sezónní provoz provoz 3× 2× 3× 1×

Kontrola spalinové cesty

1×

1×

1×

Výběr pevných (tuhých) znečišťujících částí a kondenzátu

1×

1×

1×

Kontrola a čištění spalinové cesty

2×

1×

1×

Výběr pevných (tuhých) znečišťujících částí a kondenzátu

2×

1×

1×

Čištění spotřebiče paliv

2×

nejméně podle návodu výrobce

1. Za sezónní provoz se považuje provoz spalinové cesty pro spotřebič paliv po dobu nepřesahující v součtu 6 měsíců v kalendářním roce. 2. U jednovrstvého (nevyvložkovaného) zděného komína pro spotřebiče na plynná paliva se lhůty kontrol a čištění řídí lhůtami kontrol a čištění spotřebiče na pevná paliva. 3. Při kontrolách a čištění dvakrát ročně se tyto činnosti provádí v přiměřených časových odstupech, přičemž mezi jednotlivými kontrolami nebo čištěními nesmí uplynout doba kratší 6 měsíců. 4. Při kontrolách a čištění třikrát ročně se tyto činnosti provádí v přiměřených časových odstupech, přičemž mezi jednotlivými kontrolami nebo čištěními nesmí uplynout doba kratší 4 měsíců. 5. Pojistný (rezervní) komín používaný pro odvod spalin ze spotřebiče na pevná paliva v případech, kdy nelze zajistit topení jiným způsobem, se kontroluje a v případě potřeby i čistí nejméně jedenkrát za rok. 6. Spalinová cesta určená pro odvod spalin ze spotřebiče na pevná paliva sloužícího v živnostenské provozovně k přípravě pokrmů se kontroluje a čistí nejméně jedenkrát za dva měsíce. 7. Ve stavbě pro rodinnou rekreaci se kontrola a čištění spalinové cesty provádí nejméně jedenkrát za rok. 8. Čištění spotřebiče na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 50 kW včetně je možné provádět svépomocí podle návodu výrobce, nejméně však jedenkrát za rok, a to za podmínky, že budou prováděny jejich pravidelné kontroly odborně způsobilou osobou. OSH Uherské Hradiště tel. 572 55 24 34, www.osh-uh.net BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20132

Kalendář Chřiby 2014 Jak jsme si už každoročně zvykli, s příchodem podzimu opět vyšel další kalendář s půvabnými černobílými chřibskými fotografiemi jednoho z nestorů české turistiky, téměř 91letého Staroměšťana pana Vojtěcha Rosůlka. Kalendář s více než padesáti historickými i současnými fotografiemi si můžete zakoupit v Turistickém informačním středisku v Muzeu Podhradí v Buchlovicích. -bž-

Můžete odevzdat oděvy, textil a obuv V polovině měsíce listopadu rozmístila po Buchlovicích firma REVENGE, a.s. Praha, provozovna Boskovice, na základě smluvního vztahu s městysem Buchlovice, tři kusy kontejnerů určených pro sběr oděvů, obuvi a textilu. Spoluobčané mají možnost odevzdat uvedené nepotřebné věci do speciálních kontejnerů v lokalitách parkoviště u Záložny, rozcestí ulic K Buchlovu a Velehradská a naproti prodejny Barborka na ul. Řadová. Kontejnery budou pracovníky firmy REVENGE, a.s. pravidelně odváženy. Oděvy, obuv a textil jsou po odvozu ze sběrných míst tříděny v třídícím závodě firmy v Boskovicích. Z části se podaří oblečení zachránit k dalšímu použití, další část se zpracovává pro průmyslové využití a zbytek – odpad – se energeticky zhodnotí. -redBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20133

Rekonstrukce střechy kostela je dokončena V letošním roce se podařilo završit dílo a záchrana vzácného krovu a šindelové střechy kostela sv. Martina je u konce. S radostí můžeme konstatovat, že všechny odborné tesařské práce proběhly v souladu s požadavky pracovníků památkové péče a že stavba byla úspěšně zkolaudována. Upřímně děkujeme všem občanům, kteří i letos přispěli podle svých možností do obchůzkové sbírky, ve které se na střechu kostela vybralo 99 075,– Kč. Další nemalou částkou přispěli místní i někteří přespolní podnikatelé a také těm právem patří naše poděkování. Rád bych zde připomněl i to, že letošní malá oslava může proběhnout i díky tomu, že již v roce 2006 začal bývalý duchovní správce buchlovické farnosti P. Antonín Krejčiřík spolu s bývalým místostarostou Petrem Dvořanem ve spolupráci s projektovou kanceláří Ing. Tomáše Ďuriše ze Vsetína připravovat projektovou dokumentaci záchrany střechy. V roce 2010 pak byla zahájena oprava krovu a šindele nad presbytářem a v loňském a letošním roce se podařilo dokončit zbývající rekonstrukci severní a jižní části hlavní a křížové lodi. Slavnostní mše svatá spojená s požehnáním nově opravené střechy, kde budou zároveň všichni účastníci seznámeni s konečným vyúčtováním tohoto díla, proběhne v 3. adventní neděli – 15. prosince.

Hodové poděkování Děkujeme pí Pavle Večeřové za nácvik tanečků, rodičům za velkou podporu, muzikantům, pí Blažkové za nažehlení krojů, pí Malinkové za nachystání práv, hasičům za osvětlení náměstí, celé hodové chase a všem, kteří nám pomáhali, stáli při nás a podíleli se na organizaci hodů. Děkujeme dále Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu městyse Buchlovice – Pavlu Krystýnkovi za sponzorský dar ve výši 4.000 Kč a městysi Buchlovice za finanční dar ve výši 20.000 Kč. Organizátoři Martinských hodů 2013


Slovo ředitelky ZŠ a MŠ Buchlovice Když mi bylo asi tak deset let, počítala jsem, kolik let ještě budu muset chodit do školy. Ne, že bych nerada do školy chodila, asi jsem patřila mezi snaživé holčičky, ale přece jenom… Bezstarostný radostný život v mateřské škole byl tentam. Smiřovala jsem se s povinnostmi – nauč se, vypracuj, musíš, udělej, přines,… Prostě nastaly povinnosti. Když dnes počítám, kolik let už do školy chodím, s přestávkami jako mateřství a krátkodobé odskočení mimo obor, je to včetně školky bezmála 44 let. Číslo dost vysoké, nicméně do okamžiku psaní tohoto článku mi to tak dlouho ani nepřipadalo. A „nauč se, vypracuj, musíš, udělej, přines,“ už považuji v životě za naprosto přirozené. Školu teda mohu posuzovat z pohledu žáka, rodiče a i z pohledu učitelky mateřské školy, speciální pedagožky, učitelky 1. stupně a informatiky. Pamatuji si, co mi na učitelích imponovalo a co vadilo z pozice žákyně. V živé paměti mám, jak jsem chodila na třídní schůzky svých dětí s lehkým šimráním v oblasti žaludku i to, co mě z úst učitelů mých potomků nejvíc potěšilo. Vím, že učitel a rodič musí být partneři, kteří si důvěřují, a jejich kroky vždy vedou ve prospěch a v zájmu dítěte. Pravda, může se stát, že představa správných kroků k tomuto cíli se od sebe mohou lišit. Důležitá je proto konstruktivní komunikace mezi oběma stranami a snaha o nalezení té správné cesty. V polovině prázdnin jsem nastoupila na místo ředitelky nově vzniklého subjektu Základní školy a Mateřské školy Buchlovice. Jsem si plně vědoma závazku při převzetí obou škol, které dobře fungovaly pod vedením mých předchůdců Mgr. Františka Klvaně a Bc. Jitky Němečkové. Ráda bych navázala na všechno funkční a dobré u obou organizací. Chci rozvíjet nabídku kvalitního vzdělávání pro děti a žáky, zabezpečit funkční a moderní prostředí pro naše svěřence, ale i dobré pracovní zázemí pro pedagogické i nepedagogické zaměstnance školy. Budu se snažit o dovybavení obou škol IT technikou, která je v dnešním vzdělávání už standardem. Podle posledních zkušeností dnešní děti lépe vnímají prezentace učiva pomocí IT technologií a fixují informace v nich, než informace psané na papíře. Chci větší pozornost věnovat hlavně technickým oborům, které mají na trhu práce větší uplatnitelnost než obory humanitní. Samozřejmě že i obory humanitní zůstanou důležitými a nezastupitelnými obory v osobnostním růstu každého člověka, ale bohužel se v naší republice uživí jen malé množství např. historiků umění, sociologů či rekreologů. Vizi pro svoje působení jsem ukryla do názvu městyse. BUCHLOVICE. BUdoucnost, CHLOuba, VICE informací, znalostí a příležitostí. Školu považuji za velmi živý organismus, kde spolupracuje, navzájem se ovlivňuje a významně se potřebuje každá jeho součást. Dítě, žák, rodič, učitel, nepedagogický zaměstnanec a zřizovatel. Mým úkolem je, aby mezi těmito byla přiměřená rovnováha, vzájemné porozumění a tvořivá spolupráce ve prospěch spokojeného dítěte – žáka, kvalitně připraveného a po všech stranách vybaveného do budoucího života. Miroslava Klímová ředitelka Základní školy a Mateřské školy Buchlovice


Říjen v naší škole V základní škole již vládne čilý pracovní ruch, žáci dávno pustili z hlavy letní prázdninové radovánky. Výuka je v plném tempu, přesto však jsme si mezi novým učivem, diktáty, slovíčky a matematickými záhadami našli čas na zpestření výuky řadou akcí. Ze sportovních aktivit jsme uspořádali nebo se zúčastnili: 2. 10. 2013 Turnaj školních družin ve fotbale v Buchlovicích 4. 10. 2013 CocaCola – Cup - fotbalový turnaj škol 18. 10. 2013 Turnaj v halové kopané ve Starém Městě Z kulturních a vzdělávacích akcí se žáci zúčastnili výchovných programů: 3. 10. 2013 Tetiny Matylda a Klotylda: O podzimu - pro 1. stupeň ZŠ i MŠ 16. 10. 2013 Česká balada - pro žáky 5. - 9. tříd 16. 10. 2013 Den proti hladu – prezentace k tématu 18. 10. 2013 Zájezd do Osvětimi - pro žáky 8. a 9. tříd Další významnou akcí měsíce října byl stmelovací pobyt pro členy Žákovského parlamentu. Trval tři dny, konal se na Rusavě a uskutečnil se díky finančnímu daru Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Buchlovice. O některých akcích Vás budeme informovat podrobněji.

Coca-Cola školský pohár Naši žáci se jako každý rok zúčastnili fotbalového turnaje Coca-Cola Školský pohár. V kvalifikaci narazili na velmi silná družstva Starého Města a Velehradu. Bohužel se nám nepodařilo vyhrát ani jedno utkání, a tak jsme zůstali za branami kvalifikace. Jednoznačným postupujícím bylo družstvo pořadatele turnaje Staré Město. Konečné pořadí: 1. ZŠ Staré Město, 2. ZŠ Velehrad, 3. ZŠ Buchlovice Vítězům blahopřejeme a přejeme úspěchy v dalších kolech turnaje.

Malá kopaná Tupesy Naši žáci druhého stupně se zúčastnili turnaje v malé kopané na umělé trávě v Tupesích a obstáli na výbornou. Za účasti škol Velehradu, Boršic, Osvětiman a domácích Tupes skončili na druhém místě. Hrálo se systémem 4 + 1 s hokejovým střídáním. Konečné pořadí: 1. ZŠ Tupesy, 2. ZŠ Buchlovice, 3. ZŠ Osvětimany, 4. ZŠ Velehrad, 5. ZŠ Boršice


Tetiny

Dne 5. 10. 2013 jsme se opět sešli v tělocvičně ZŠ s Klotyldou a Matyldou. Tetiny si tentokrát pro děti z MŠ a 1.–3. tříd připravily program Podzim. Písničky, básničky i scénky každého pobavily a současně si během nich děti zopakovaly vše, co by o tomto ročním období měly vědět.

České balady

Ve středu 16. října proběhl v tělocvičně naší školy výchovný program umělecké agentury z Opavy pod názvem České balady. Tento literárně hudební pořad provedl žáky tématem balad od lidových až po umělé. Žáci shlédli dramatizaci několika z nich – například Vrba od K. J. Erbena nebo Námořník od Jiřího Wolkera. Výkony umělců se všem velmi líbily a žáci si shlédnutím programu upevnili znalosti získané v hodinách literatury. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20137

Postavme se hladu

Jedním z aktuálních problémů lidstva je také chudoba a hlad. Ve středu 16. 10. 2013 se na naší škole uskutečnila akce v rámci mezinárodní kampaně Food Right Now - Postavme se hladu! Žáci se dozvěděli více informací o problematice hladu v celosvětových souvislostech. Důraz byl kladen na hlubší pochopení problému celosvětového hladu na straně jedné a plýtváním potravin ve vyspělých společnostech na straně druhé. Žákyně 8. a 9. třídy připravily o dané problematice přehlednou nástěnku. Jednotlivé ročníky postupně shlédli alarmující filmové ukázky a následně si mohli prohlédnout výstavku regionálních českých potravin. Kampaň Food Right now – Postavme se hladu! pořádá organizace Člověk v tísni ve spolupráci s neziskovými organizacemi Acted z Francie, Cesii z Itálie, Koncern Worldwide z Irska a Welthungerhilfe z Německa. Mgr. Helena Šmolová


Stmelovací pobyt Žákovského parlamentu Žákovský parlament tvoří většinou dva zástupci z 2.–9. třídy. Navzájem se někteří znají jménem, někteří se znají od vidění a někteří se vlastně ani neznají. Proto se celý Žákovský parlament vydal ve dnech 7.–9. 10. 2013 na stmelovací pobyt na Rusavu. Během her a aktivit zaměřených na seznámení a poznání se, kontakt, spolupráci, řešení problémů se „potkal“ opravdu každý s každým. Velký posun pak znamenala chuť nejstarších připravit a vést program pro mladší „kolegy“. Protože by byla škoda časem zážitky pozapomenout, rozhodli jsme se vést si kroniku. Nabízíme málo na ochutnávku… …V autobuse nás paní učitelky strašily, že na chatu půjdeme další tři kilometry. Nakonec se ukázalo, že chata byla jen pár metrů od zastávky. Cesta byla unavující, ale rozhodně to stálo za to… …Jak jsme měli všichni vybaleno, sešli jsme se v jídelně. Pomocí erbů, které si každý sám udělal, jsme řekli něco o sobě, co máme rádi, co nás baví, poznali se. Pak jsme se oblékli a šli se podívat do okolí na přírodu… …Po cestě jsme si zahráli spoustu her, jako třeba soutěž s názvem Monstrum. Hra, která nás nejvíce bavila, se jmenuje Bomba. Jak bylo vidět, nejvíce si ve hře libovaly paní učitelky, kterým se líbilo, že nám mohly dělat naschvály a my jsme je bez problémů poslechli… …starší začali připravovat stezku odvahy…Všichni úkoly splnili a pak společně složili větu: “V tajné místnosti se skrývám, kde se lednice ukrývá.“ Pak jsme šli všichni společně zpátky do chaty, kde jsme našli schovaného Dana. Všichni byli tak unavení, že se převlékli a šli spát…no skoro všichni… …Po snídani jsme se rozdělili do našich pěti skupin. První společnou aktivitou bylo vymyslet program a aktivity na následující školní rok. Padlo hodně nápadů. Všichni ve skupinkách spolupracovali. Všem se nám už začínají sbíhat sliny na náš super oběd – pizzu – MŇAM!!!…


Osvětim - svědomí lidstva V pátek 18. 10. 2013 se žáci 8. a 9. třídy ZŠ Buchlovice zúčastnili dějepisného vzdělávacího programu Osvětim – svědomí lidstva. Navštívili jsme vyhlazovací koncentrační tábor Auschwitz – Birkenau v Polsku. Během prohlídky byli zajištěni česky mluvící průvodci, kteří nám přiblížili historii tábora a jednotlivé příběhy a osudy vězňů. Navštívili jsme jednotlivé bloky tábora, blok smrti a u popravčí zdi jsme zapálili svíčky na památku obětí. Součástí naší prohlídky byla i návštěva české expozice, která je umístěna v bývalém bloku číslo 16. Nesmíme nikdy zapomenout na hrůzy holocaustu, hrůzy války a všechny nevinné oběti, protože jak řekl Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny míru: „ZAPOMENOUT ZNAMENÁ ZABÍT VŠECHNY OBĚTI PODRUHÉ.“

Využití médií ve výuce dějepisu Ve čtvrtek 31. 10. 2013 se na naší škole uskutečnil vzdělávací program pro pedagogy pod názvem Využití médií ve výuce dějepisu. Kromě učitelů naší školy se tohoto semináře zúčastnilo také několik učitelů z okolních škol. Cílem semináře bylo bližší seznámení s možnostmi využití moderních médií jako nástroje na výuku dějepisu. Seznámili jsme se jak s možnostmi, které nám nabízejí audiovizuální výukové materiály a digitalizované prameny, tak s možnostmi nových moderních médií – webové portály, sociální média, technologie a jiné. Získali jsme spoustu inspirací, jak s moderními médii při výuce pracovat a jak jejich pomocí můžeme žáky motivovat k hlubšímu poznávání historie. Mgr. Helena Šmolová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201310

Návštěva ze Slovenska

Dne 29. 10. 2013 přijel do Buchlovic zájezd pětatřiceti členů Slovenského svazu protifašistických bojovníků z družební oblasti Trenčín, pod vedením předsedy oblastního výboru Jána Holičky. Účastníky zájezdu doprovázel historik PhDr. Ladislav Slámečka ze Slavičína. Jejich cesta vedla nejprve do Bánova k pamětní desce plk. Josefa Bublíka, parašutisty, který padl na kůru kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze 18. 6. 1942 při razii po atentátu na Reinharda Heydricha. Po příjezdu do Buchlovic si prohlédli památník čtrnácti zahraničních vojáků z Buchlovic, poté navštívili Muzeum Podhradí. Další jejich cesta vedla na buchlovický hřbitov ke hrobům buchlovických odbojářů a někteří si před obědem v hotelu Buchlovice stačili ještě prohlédnout zámeckou zahradu. Před odjezdem do Boršic a na Velehrad a následně do Slavičína poděkoval předseda oblastního výboru SSPB především místostarostovi městyse Buchlovic Bořkovi Žižlavskému za zajištění příjemného pobytu v Buchlovicích a vyslovil přesvědčení, že podobná akce nebyla poslední. -jš-


Připomněli jsme si Den válečných veteránů

ZO Svazu bojovníků za svobodu a Spolek podporovatelů historie Buchlovic uspořádali již tradiční pietní oslavu Dne válečných veteránů, který připadá na 11. listopadu. I přes chladné a větrné počasí se akce zúčastnila skupinka Buchlovjanů. Účastníci obešli na hřbitově jednotlivé hroby veteránů, položili k nim květiny a rozsvítili svíčky. O jejich životech krátce pohovořil pan Kamil Maděra. Po položení květin k pomníkům padlých na náměstí se všichni odebrali do restaurace hotelu Buchlovice, kde pobesedovali a obdrželi milé pohoštění od pana Antonína Strýčka, za což mu patří velké poděkování. (foto -bž-)


Naši divadelníci buchlovickým spolkům

Sobotní podvečer 23. listopadu zpříjemnili mnoha Buchlovjanům herci buchlovického Divadelního spolku J. K. Tyla, kteří sehráli v sále restaurace U Páva svoji úspěšnou divadelní komedii Darmošlapky, aneb repete hoši. Představení, které odehráli divadelníci zdarma, bylo určeno především pro členy buchlovických občanských sdružení jako poděkování za dosavadní spolupráci a oslovení k další rozšířené spolupráci (od hasičů, sportovců, junáků, historiků, zahrádkářů až po folklorní sdružení aj.). Členové divadelního souboru tímto zároveň oslovili zájemce z řad našich mladších a mladých spoluobčanů, kteří by se chtěli přidat k jejich činnosti, obohatit jejich herecké řady. (foto -bž-)



Včelaři a včelaření V zářijovém čísle Buchlovského zpravodaje vyšel článek ing. Miroslava Smatany o práci s dětmi v kroužku mladých včelařů. Zmiňoval se v něm o návštěvě MVDr. Aloise Jaroše st. na jeho zahradě. Cílem návštěvy byla prohlídka zdejšího zvláštního úlu. Nyní vám chceme přiblížit toto včelí obydlí více zblízka. Na zadní stěně tohoto úlu je vyřezáno „Včelaření je čtení v krásné knize!“. Řekli bychom spíše v knize pohádkové. Autor citátu měl zřejmě na mysli krásnou činnost včelařskou, ale to čtení bylo i tak pohádkové. Včely pana Jaroše totiž bydlí v pohádkové bytosti – Rýbrcoulovi. Přistávají mu do vousů a med ukládají v hlavě. Viditelně se jim zde daří a nebude zřejmě dlouho trvat a budou vyplněny všechny tři prostory v úlu, který je takto koncipován. Včelám je nepochybně jedno, že prostory uvnitř, rámečky, jsou „dle norem EU“. Naši předkové takové starosti neměli. Našli vykotlaný kmen, mnohdy i s včelami, umístili jej u obydlí a bylo to vyřešeno. Takže úl doktora Jaroše je koncipován jako za starých časů, ale splňující moderní požadavky. Vytvořen byl z více než stoleté lípy od řeky Moravy, která musela ustoupit budování protipovodňového valu. Zbývá jen dodat, že byl vytvořen za cca 160 hodin přesné a obtížné práce včetně střechy – klobouku – panem Josefem Bilíkem z Buchlovic. Kéž by v dnešní době měl platnost i druhý vyřezaný nápis na úlu „Každému jak zaslouží“. Tak totiž zněla pohádka, podle které bylo toto dílo vytvořeno (-red-) Foto Oldřich Stránský


O Mikulášském jarmaku... Tradici novodobých jarmaků v našem městysi před více než 20 lety oživilo Folklorní studio Buchlovice. Zpočátku se konaly na Zlatou neděli. Nejprve na nádvoří zámku, pak ještě komorněji v areálu „u fuchsií“, až později se přestěhovaly na náměstí. Již v tehdejší době jsme mluvili o tom, že v tento termín je spousta jiných akcí, které se nedobře podepisují na návštěvnosti akce v Buchlovicích jak ze strany prodejců, tak i návštěvníků. V té době jsem zcela náhodou otevřel knihu od Čeňka Zíbrta „Veselé chvíle v životě lidu českého“, kde jsem našel popis velkých mikulášských družin s nejrůznějšími postavami (nejen andělů, čertů a Mikuláše), které za starých časů chodívaly po obcích. Zkrátka - nadchl jsem se pro tuto tradici a řekl jsem si, proč by podobná družina nemohla zavítat i k nám. Pak už bylo jen krůček k tomu najít ve Folklorním studiu tým lidí, kteří budou podobně nadšení jako já. Podařilo se... První ročníky byly odpolední, ale tato koncepce narážela na fakt, že prodejcům se nevyplatilo do Buchlovic jezdit na pár hodin před setměním. Spousta jich tehdy říkala: „Do Buchlovic rádi přijedeme, ale jen pokud to bude na celý den“. Bylo to v dobách, kdy jsme si často museli sami ráno lopatami odhrnout náměstí od sněhu, kdy jsme přiváželi, skládali, montovali stánky, pak jsme se nastrojili do krojů, potěšili jsme se tancem, zpěvem. Poté znovu do pracovního a nastala noční uklízecí směna. Bylo to v dobách, kdy vystupující děti byly vidět jen v první řadě, protože o pódiu jsme si mohli nechat jen zdát. Za 8 let trvání Mikulášských jarmaků se podařilo mnohé. Akce se stala významná tím, že byla místem „setkávání“. Setkávali se zde členové místních spolků s přespolními. Své místo si tu našly děti z MŠ i dospělí. Akce byla hojně vyhledávaná buchlovickými občany, kteří na ni zvali své příbuzné, přátele a známé. I přesto, že se v okolí vyrojily další podobné akce, ten náš jarmak spousta i přespolních návštěvníků považovala za jedinečný. Možná právě kvůli pestrosti programu a díky velkolepému mikulášskému průvodu. Za nemalého přispění pracovníků Technických služeb městyse Buchlovice se pak pódium pro účinkující stalo samozřejmostí, úklid náměstí po akci již pro nás nebyl tak náročný, do programu jsme zakomponovali i slavnostní rozžehnutí vánočního stromu. Nicméně jarmak postupně přerůstal svým rozsahem možnosti a síly organizátorů z FS. Štěstím bylo, že se postupně zapojily Děcka z Buchlovic a zejména jejich rodiče byli hybnou sílou několika předešlých ročníků. V roce 2010 nás překvapily kruté mrazy (-22°C), nezastřešené pódium tehdy vykonalo své a když si tanečnice ze Slovenska klekly, přimrzly a už se nemohly odlepit. Naštěstí se tehdy žádný úraz na pódiovém „kluzišti“ nestal, ale tehdy jsme si řekli, že takhle to dál nejde. Pódium musíme zastřešit. I proto jsme se předešlé 2 ročníky dohodli s jiným občanským sdružením z Kunovic,


které jarmaky v našem regionu pořádá a je k tomu vybaveno veškerou technikou. Domluva zněla, že buchlovické spolky zajišťují organizačně i finančně vše kolem programové náplně (komunikace s vystupujícími soubory, doprava, občerstvení, šatny, organizace mikulášského průvodu, mikulášské dobroty pro děti, balíčky pro cca 300 účinkujících každý rok atd), externí občanské sdružení zajistí veškeré technické zázemí (zastřešené pódium, ozvučení, osvětlení, stánky) včetně organizace prodejců. Aby se na vše našly peníze, byli prodejci zpoplatnění významněji více, než v předešlých letech. Osm ročníků Mikulášského jarmaku se mohlo uskutečnit díky dotacím, které jsme na akci získávali a díky mnohahodinové obětavé práci mnohých, kteří s několikaměsíčním předstihem zajišťovali vše potřebné pro hladký průběh vlastní akce. V loňském roce ale došlo k tomu, že grantové peníze jsme nezískali a vyvstal problém, kdo uhradí „posledních pár tisíc“ nákladů. Členové buchlovických spolků si (domnívám se právem) říkaly, proč bychom to měli být právě my. Neseme celou tíhu organizace a ještě bychom měli doplácet? Vše nakonec dobře dopadlo, ale bylo jasné, že musí proběhnout nějaká jednání. Kde je u tak rozsáhlé akce hranice toho, co ještě zvládnou dobrovolníci a na co už nestačí? Vize městyse Buchlovice byla, že jarmak opět zkrátíme a že musíme víc šetřit. Se znalostí rozpočtu akce se ale domnívám, že moc možností není. Budeme znovu šetřit na tom, že pódium nebude opět zastřešené? Na tom, že místo profesionálních zvukařů pozveme někoho s technikou, která pokazí vystoupení všem účinkujícím? Pod podobné „kompromisy“ jsme se po minulých zkušenostech jako organizátoři odmítli podepsat. Budeme-li osloveni, můžeme pomoci, též rádi vystoupíme. Akce takového rozsahu ale nemůže stát na jednotlivcích a je třeba budovat tým lidí, kteří akci podporovat chtějí. Za sebe chci napsat, že Mikulášský jarmak jsem pořádal rád a věřím, že i spousta těch, kteří obětovali něco ze svého volného času, aby udělali radost jiným – zejména dětem. Rád bych upřímně poděkoval všem, kteří nám pomáhali či nás v našem snažení povzbuzovali. Musím říci, že mne vždy potěšilo, když se někteří občané Buchlovic sami hlásili o úkoly, které zajišťovali v minulých letech. Asi není třeba je jmenovat, oni to ví a nerad bych někoho opomněl. Co mne opravdu mrzí, je nedávný výrok mé nejmladší dcery. Když jsme se kdysi doma bavili o tom, že „Veselý mikulášský jarmak“ letos asi nebude, zeptala se mne: „Tati, a to už opravdu k nám do Buchlovic nepřijede ten opravdický veliký Mikuláš“? Jiří Raštica

O jarmarku ještě jednou Členové rady městyse Buchlovice se seznámili s aktuální situací ohledně pořádání Mikulášského jarmarku. Stalo se tak po opakované naléhající žádosti dosavadních pořadatelů (zejména Děcek z Buchlovic a Folklorního studia) s tím, aby městys převzal hlavní pořadatelství v rozsahu, v jakém byl jarmark dosud pořádán, a to i s finanční a pořadatelskou náročností, kvůli nimž dosavadní pořadatelé v přípravě jarmarku už pokračovat nechtějí. Členové rady se shodli v názoru, že v rozsahu, v jakém byl dosavadní jarmark pořádán, jeho hlavní pořadatelství nepřijmou. Městys se pro budoucí rok, coby hlavní pořadatel, rozhodl pořádat jarmark v přiměřené míře (vrátit se k jeho kořenům) a s programem, který naplní hlavně účinkující z naší školky, školy a z občanských sdružení. A obavu, že by ten „opravdický veliký Mikuláš“ letos nenavštívil buchlovické náměstí, mít žádné dítě nemusí. Pokud chce, může se s ním a s celou jeho družinou setkat při slavnostním rozsvěcení vánočního stromu ve čtvrtek 5. prosince 2013. Městys Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201317

Hody, milé hody Přišel sem k vám na hody, ej, dali ste mňa hodů, potrhali ste na mně, košulenku novú!

a že nikde proti vašej důvěře sa neproviníme, pro všecky dni našich slavností uvidíte enom všady pěkné veselosti. Vivat, muzikanti!

Pochválen buď Ježíš Kristus! Poctivý pane starosto a paní starostová! S pokorú k vám vstupujeme a širáky s uctivosťú smekujeme. Věříme, že nám za zlé nebudete míti, že chceme do vašeho příbytku vstúpiti. Děláme to enom z tej příčiny, abysme vám ščestí zdraví vinšovali, ščestí, zdraví a Boží požehnání k zítřejšímu slavnému hodování. Žijte po všecky dni v radosťách, ale také nezapomínajte na pacholky o hodách! Daj nám Pámbů zdraví!

Dyž sem já šel na hody, šel sem po pérečkem, má milá sa dívala, ej, na mňa okénečkem. Dyž sem já šel z hodů dom, ej, hlavěnka porúbaná, zavaž ně ju, má milá, aby ně nebolela.

Pochválen buď Ježíš Kristus! Až na věky věkův amen! Věříme vám, pane starosto, věříme vám, páni výborové, že nám za zlé nebudete míti, že sme sa odvážili do tehoto domu vstúpiti. Nebylo to enom z vůle našej, ale bylo z vůle Boží a také z vůle vašej. Bylo to z vašeho dovolení, abysme vám ešče jednú mohli vinšovati ščastné a veselé hodování, abysme vám mohli naše právo ukázati a při tom vás všecky uctivě požádati, abyste nám o hodech věřili, abyste s důvěrú svoje práva do našich ruk vložili, abyste sa za nás nestyděli a všeckých našich slavností sa zúčastnili. My vám také všeci slavně slubujem, že sa všeckých nepořádků o hodech vyvarujem, že venku aj v hospodě pořádek udržíme

Ej, chaso, chaso, chasičko, bylo nás dnes maličko, až nás bude víc, přindem do Mařatic. Ej, šak ste také viděli, jak sme sa dnes vítali, až vám klobúčky s pérečkem létaly! Ej, hody, hody, hody, už sem dohodoval, už sem štyry noci, ej, doma nenocoval. Dyby ně tak Pámbu přál, jak ně přejú súsedé, mrzák bych byl a žebrák, kerému se nevede. Dyby ně tak Pámbu přál, jak ně ludé přejú, dávno bych byl zakopán pod tú černú zemňú. Dyby ně tak Pámbu přál, jak ně přeje milá, k nebi bych já dorůstal, jak leluja bílá.

Miloslav Hrdý


Do zimní krajiny nás přivádí fotografie Vladimíra Procházky

Zimní letecký pohled na Břesteckou skálu a chaty pod Chabaněmi pořídil Albert Orlita BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201319

Folkloristé si zvolili nové vedení Nejpočetnějším oficiálně organizovaným kolektivem v zámeckém městyse, který pečuje o udržování a rozvíjení lidového umění, je Folklorní studio Buchlovice. V polovině října se uskutečnila valná hromada tohoto občanského sdružení, které v současnosti čítá na čtyři desítky tanečníků, muzikantů a zpěváků. Hlavním bodem byla volba nového vedení. Dlouholetý ředitel FS Pavel Dvořan, stejně jako někteří další členové vedení, se totiž rozhodl ze své funkce odstoupit. Nadále však bude ve vedení zastupovat mužský sbor. Dalšími členy nově zvoleného vedení souboru jsou Michala Kyliánová (taneční složka), Přemek Lukeštík (cimbálová muzika), Vít Škubník (hospodář) a ve funkci ředitelky Petra Kropáčová. Folklorní studio chce i pod tímto novým vedením pokračovat v reprezentaci městyse po celé ČR, ale také připravit pro naše spoluobčany několik nových akcí i ve spolupráci s dalšími buchlovickými skupinami podporujícími udržování tradic. V tomto roce se soubor zúčastnil například Mezinárodního folklorního festivalu v Ostravě, slavností v jihočeských Chotovinách, Slavností vína v Uherském Hradišti či folklorního festivalu v Popovicích. Uspořádal folklorní taneční a již tradiční Den vína a velmi úspěšné Kosecké písně. S tradičním vánočním pořadem vystoupí v buchlovickém Domově pro seniory a samozřejmě také v kostelech ve Spytihněvi, Buchlovicích a Cetechovicích. Nejaktivnější složkou souboru se letos stala cimbálová muzika Rubáš. Zúčastnila se více než čtyřiceti produkcí. Mimo pódiová vystoupení to byly veřejné besedy i soukromé oslavy. Členové Folklorního studia jsou si dobře vědomi smyslu své činnosti a věří, že vynaloženou snahu ocení nejen buchlovická veřejnost. Michael Lapčík

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bychom rádi veřejně poděkovali odstoupivšímu řediteli Pavlu Dvořanovi za jeho 12letou obětavou práci pro Folklorní studio. Děkujeme za spoustu trpělivosti, ochoty a nasazení, které za ta léta souboru věnoval a doufáme, že nám bude i nadále pomáhat. Pavle, děkujeme!!!!! členové FS Buchlovice

„Do nového roku přejeme všem občanům Buchlovic pevné zdraví, mnoho štěstí a spokojenosti, Boží požehnání a věrnost folkloru!“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201320

Vázání šátku

Součástí předhodové přípravy se stala i akce „Výuka vázání tureckého šátku“, kterou pořádal Buchlovjánek spolu s ČSKC Buchlovice. Hojný počet maminek a mladých žen si vzala do parády paní Eliška Maděrová. Tímto jí moc děkujeme za věnovaný čas a trpělivost!

Foto: Pavel Paška BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201321

Martinské hody 9. a 10. listopadu 2013


Foto: Pavel Paška






Záhada zástřizlovské knihovny na hradě Buchlově Jiří Zikmund ze Zástřizl, pána na Buchlově, byl horlivým vyznavačem víry podobojí. Osiřel v půl roce, když jeho otec Jindřich Prakšický ze Zástřizl byl zákeřně zabit 25. července 1582 v buchlovských lesích. Vdova po panu Jindřichovi Kateřina se brzy provdala za Viléma Zoubka ze Zdětína na Zdounkách a o výchovu sirotka se staral poručník Václav starší Morkovský ze Zástřizl, který vděčnému svěřenci poskytl nejlepší vzdělání. Zdá se, že mladý Jiří Zikmund navštěvoval bratrskou školu v Ivančicích. Když mu bylo 18 let, poslal ho poručník do světa, aby si hoch doplnil vzdělání cestováním. Procestoval Itálii, Francii a spolu s Karlem starším ze Žerotína poslouchal v Ženevě filozofické přednášky hlavního představitele kalvínské církve ženevské a Kalvínova nástupce, profesora Theodora Bézy (1519–1605), učence a reformátora, požívajícího světové pověsti. Mladý moravský šlechtic bydlel přímo v malém konviktu Bézově a získal si velkou lásku starého profesora, jak nasvědčují Bézovy dopisy z té doby. Jeho zásluhou se seznámil mladý Zástřizl s celým tehdejším učeným světem ženevským, jak dosvědčují mnohé dedikace knih tamních literátů Jiřímu Zikmundovi. Než opustil Jiří Zikmund Ženevu, získal od svého učitele a přítele Bézy proslulou jeho knihovnu, kterou si dal koncem roku 1599 poslat na Moravu. Béza byl již na sklonku života a byl to tudíž projev opravdového přátelství k mladému moravskému šlechtici a důvěra, že vzácné knižní poklady budou svěřeny do dobrých rukou. To, co Jiří Zikmund nabídl vynikajícímu, ale chudému starci, 600 dukátů, mělo být podporou v posledních letech jeho vysokého věku. Tento čin byl jenom dokladem upřímnosti a hlubokých vztahů českých k ženevské reformaci a opravdového smyslu pro statky duchovní. Podle určitých zpráv přišla knihovna skutečně na Moravu, ale jen krátkou dobu byla ozdo-

bou buchlovských hradních síní. V brzké době pobělohorské se ztratila a není po ní památky. Roku 1602 se Jiří Zikmund oženil s Eliškou Kotvrdovskou z Olešničky. Ta pocházela z drobného rytířského rodu, ve kterých bratrské vyznání mělo u nás své nejoddanější přívržence. Paní Eliška, ač se mohla počítat k bohatým dámám vysoké moravské společnosti, žila prostě a neoddávala se přepychu módy, jaká v té době vládla. Vidíme to na jejím prostém šatu na portrétu v buchlovské hradní síni. Jiří Zikmund byl muž velmi vzdělaný, ode všech ctěn a vážen a od svých poddaných milován. Dosá-

Theodor Béza ze Ženevy hl také vysokého postavení v mladém věku. Ve svých 21 letech byl jmenován pohraničním komisařem proti Uhrám, ve 24 letech krajským hejtmanem hradišťským a dostalo se mu mnoho poct z nejvyšších míst.


Jiří Zikmund Prakšický ze Zástřizl

Eliška, roz. Kotvrdovská z Olešničky

Roku 1614 zemřel Jiří Zikmund sotva 32letý a paní Eliška, rovněž asi tak stará, ovdověla se dvěma dětmi – 11letou dcerou Kunhutou a 5letým synem Milotou. Po smrti manželově ujala se správy panství a velké převraty pobělohorské uvedly ji poněkud do styku s veřejným životem. V době českého povstání se z náboženské horlivosti značně zkompromitovala, že poskytla direktorské vládě moravské půjčku 10.000 zlatých na účely povstání. V očích vítězů to bylo velké provinění a mnozí už předtím ztráceli všechno nebo většinu svého jmění. Ale paní Eliška, která tak spravovala panství jen pro svého syna, nemohla pozbýt svěřeného jmění, a tak zachránila rodinný majetek a převedla jej přes všechnu bídu a tragiku prvních let po bitvě na Bílé hoře. Pozbyla jenom zapůjčených 10.000 zlatých. Neuchránila však sebe ani svých dětí jiných běd, které šly vzápětí po povstání. A tak se v soudobých zápisech setkáváme s postavou této ženy, která se až do konce svého života hrdinně hlásila k víře svých předků a chránila své poddané

před následky proti reformaci. Přitom se snažila zachránit svým dětem rodinné statky. Roku 1622 provdala se 18letá dcera Kunhuta za Bernarda Diviše Petřvaldského z Petřvaldu z mocné moravské rodiny, která byla konfiskacemi úplně zničena. Otec Bernardův se zúčastnil povstání a Bernard Diviš studoval v cizině na školách blízkých Jednotě bratrské. Paní Eliška zachránila ženicha své dcery tím, že dceři zakoupila sousední panství Střílky. 16letý syn Milota musel být poslán na nátlak kardinála Ditrichštejna k císařskému dvoru do Vídně za „eldknaba“, aby tam byl vychován a převeden na víru katolickou. Kdy se Milota z Vídně vrátil, není známo, ale na Buchlově zůstávalo vše při starém. Rodina buchlovská neodešla do ciziny, ale uchýlila se do ústraní na svém starém hradě, zůstávajíc věrna staré rodinné tradici jako mnoho jiných, kteří nechtěli nebo se nemohli odloučit od vlasti. V kruzích bratrských měla paní Eliška stále pověst oddané členky Jednoty bratrské. Poskytovala na svém panství útulek mnohé rodině, připravené jinde


Buchlovská hradní knihovna z 16. až 19. století ve sbírkách BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201330

pro náboženství o rodinný krb. Ze zachovalé korespondence poznáváme, že i pan Karel starší ze Žerotína posílal „paní tetě“ své poddané z panství brandýského s prosbou, aby se jich ujala a na svém panství jim popřála útulku. Roku 1633 dosáhl Milota zletilosti a převzal od matky správu svých statků. V letech 16401643 dal postavit v Buchlovicích nový katolický farní kostel. Roku 1644 jako by se smrt usídlila na hradě Buchlově. Dne 16. ledna zemřel pan Bernard Diviš Petřvaldský ve věku 48 let, za několik dní, 26. ledna, umírá paní Eliška asi 62letá a 26. dubna téhož roku pan Milota ve věku 35 let, svobodný, poslední mužský potomek slavného rodu Zástřizlů. Paní Eliška ještě na smrtelné posteli cítila potřebu vyznati před světem, že umírá jako věrná členka Jednoty bratrské. Zajímavé je, že také paní Kunhuta Petřvaldská zachovala věrnost staré víře svých předků a že katolické vyznání jejího muže a bratra bylo jen pro veřejnost. Paní Kunhuta pořádala stále ještě společná modlení a pobožnosti s čeládkou a s poddanými na hradě a chovala na Buchlově staré bratrské a luteránské knihy.

Kunhuta z Petřvaldu, roz. ze Zástřizl

Hradní knihovna na malbě Al. Kalvody (1902) Co se stalo se vzácnou knihovnou ženevského profesora Theodora Bézy? Misionáři a biskupští vizitátoři často navštěvovali hrad Buchlov, aby zjistili, zda se buchlovská rodina již zřekla kacířských bludů a žije ve víře katolické. Z listů krajského hejtmana hradišťského, hraběte Šeréniho, poznáváme, že několikrát upozorňoval buchlovské panstvo na připravované vizitace a možné nebezpečí. Nezdá se podobným pravdě, že by paní Eliška nebo její dcera byly ponechaly knihovnu Jiřího Zikmunda na pospas vizitátorům, když věděly, jaký osud by je čekal. Znaly její cenu a pamatovaly, s jakou láskou a úctou ty knihy zemřelý pan Jiří Zikmund opatroval. Knihovna jistě konfiskaci nepropadla. Je známo, že jezuité a biskupští vizitátoři ničili a pálili jenom knihy jednotlivé, které posbírali „kacířům“ ve městech a na venkově. Celé sbírky a knihovny však ukládali v tajných odděleních univerzitní nebo arcibiskupské knihovny. Roku 1763 po smrti posledního potomka Petřvaldů, Bernarda, v inventáři pozůstalostí není ženevská knihovna uvedena. V univerzitní knihovně v Praze, ve studijní knihovně v Olomouci ani v arcibiskupské knihovně v Kroměříži ony knihy uloženy nejsou. Proto se zdá téměř jistou domněnka, že slavnou knihovnu ženevského učence Theodora Bézy ukryla paní Eliška nebo její dcera Kunhuta v tajné skrýši na svém hradě Buchlově, kde očekávají vzácné knihy na své objevení. Alois Kučík (Vlastivědný věstník moravský, 1949) Foto archiv -bž-


Prostřednictvím dnešních fotografií se vrátíme někdy do druhé poloviny 80. let minulého století. Vidíte na nich někdejší starou budovu bytů za lesním závodem, které byly zbořeny stejně jako i historická budova lesního závodu, kterou nahradila nová stavba. (foto Jaroslav Žižlavský)


Svaté děťátko Noc tichá, velebná se nad krajinou snáší, příchod děťátka svatého všem křesťanům přináší. Sněhové vločky létají dokola vzduchem mrazivým, hvězdy temnou kopuli nebes ozáří světélkem zářivým, chtíc, aby spal, tak zpívala synáčkovi. Děťátko svaté s vánoční poezií a Boží láskou do našich srdcí tichounce vchází, neboť Bůh láska jest a láska ho všude tiše doprovází. Matka, jež ponocovala, miláčkovi. Rodina s vůní jehličí usedá k vánoční hostině a od stromku i betléma zvuk koled starých se rozline. Venku koledy staré koledníčci zazpívají a děti z dárků vánočních očička rozzářená mají. Spi, nebes dítě milostné, Pán jsi a Bůh. Narodil se Kristus pán a Panna Maria, děťátko svaté pak v jesle vložila. Pastýři mu donesli dary a volek s oslíkem ho zahřívali. Pěje ti v lásce celý ráj, nebeský luh. Zdenka Maršálková


Hodování v MŠ

Je tu svátek sv. Martina a s ním vypukly v mateřské škole přípravy na hody. Celý týden se nesl v duchu tradic, zvyků a příprav na hodové slavnosti. V průběhu týdne se děti seznamovaly s krojem a jeho částmi a zpívaly hodové písničky jako například Hojačky, hojačky, Ztratila jsem fěrtůšek a jiné. Také jsme si i zatancovali hodové tanečky a každá třída si vyzdobila své právo. Ve čtvrtek dne 7. 11. 2013 se děti i paní učitelky ustrojily do krojů a povolením hodů se slavnostně začalo. Nejprve za námi přišla paní Maděrová, aby dětem ukázala, jak se váže šátek turáň. Po té jsme se odebrali do svých tříd čekat na starší stárky ze třídy Sluníček, aby nás pozvali na hodové pohoštění do jídelny. Všichni jsme se sešli v jídelně, kde propuklo hodové veselí v plném proudu. Tančilo se, zpívalo, ale také ochutnávalo hodové cukroví našich maminek a babiček. Rodiče připravili dětem krásné kroje a hodové cukroví, za což jim patří velký dík. MŠ Buchlovice

Tiše děti, ježek spí… A taky o jiných zvířátkách, která můžeme potkat v lesích kolem Buchlovic, když se chystají na zimní spánek, jak jim v zimě můžeme pomáhat a další zajímavé informace o přírodě nám vyprávěl myslivec pan Žufánek. Velký úspěch sklidili pomocníci pana myslivce, věrní pejsci. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201334

Přání … Letošní čas vánoční se pomaličku blíží. První svíčku na adventním věnci už jsme zapálili. Máme ale ještě spoustu dní na to, abychom se připravili na Vánoce. Pro křesťany je advent začátkem liturgického či církevního roku. Slovo advent znamená příchod a snad každý ví, že se tím myslí slavnost narození Ježíše Krista. Ta touha po Vykupiteli je vyjádřená v mnoha krásných adventních zpěvech, jako například: „Rosu dejte ó nebesa! Jak otcové volali, aby Mesiáš, radost nesa, přišel k nim, srdečně žádali. Rosu dejte ó nebesa! I my také volejme, aby Kristus, pomoc nesa, přišel k nám, srdečně žádejme. Učiň konec světa zlosti, jsa všech soudcem a králem, nám pak otevři z své milosti ten zlatý nový Jeruzalém.“ Pro mě je advent snad nejhezčí období církevního roku. Je to paradox – v přírodě je teď asi nejnepříjemnější čas – málo světla, sychravo, mlhavo, často prší, ale i tak v tom nevlídném podzimním čase v dálce září maličké světlo Vánoc. To se během adventu rozhořívá stále víc – 1. svíčka na adventním věnci … druhá svíčka … třetí … čtvrtá … a pak už zpíváme s jistotou: „Nám, nám narodil se“. Všechna náměstí a ulice všech měst po celém světě jsou rozzářeny a i když všichni moc dobře víme, jak to zneužívá komerce, pro mě stejně všechna ta světla svítí na počest narození Božího Děťátka. Kdybych byla ptáčkem, sedla bych na okno u jeslí a zazpívala tu nejkrásnější písničku… Kdybych byla kometou, tiše ale co nejjasněji bych zářila do všech končin světa… Kdybych byla slámou, hřála bych co nejvíc… Kdybych byla jedličkou, sklonila bych větve co nejníž, abych se poklonila narozenému Ježíšku… Kdybych byla sněhovou vločkou, přikryla bych pro Jeho příchod všechnu špínu světa… Jsem ale jen člověk… A tak tu stojím, klaním se a tiše zpívám ... Vánoce jsou svátky klidu a míru. A taky svátky provoněné láskou a přátelstvím. Už spoustu let si přátelé a známí posílají vánoční pohledy na znamení, že na sebe myslí. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201335

Obrázek a na něm slůvek pár a kolik radosti vzbudí v člověku! Mnohdy více než velký dar, než pár stovek na ruku.

Možná nemám ani zdání, kolik dobrého tím vykonám pro člověka, jenž starostí má spoustu, pro člověka, který je někdy sám.

Obrázek a na něm přání: „Pokojné svátky přejem vám!“

Obrázek a na něm slůvek pár…

Při zapálení první svíce na adventním věnci si řekneme: „Ještě máme spoustu dní na to, abychom se připravili na Vánoce.“ Při zapálení druhé už začneme přemýšlet nad tím, co ještě nakoupit a připravit. V třetím adventním týdnu nabírá naše tempo na obrátkách a týden před Vánoci už vítězí nervozita a stres. Blíží se Vánoce a než abychom měli dobrý pocit z toho, že jsme se krásně vnitřně zklidnili a připravili na radostné události a klidné chvíle s našimi nejbližšími, jen odsekáváme, honíme se a nevnímáme potřeby druhých. Pak přijde Štědrý den a … Zatím, zatím jen mráz poprášil zlehka trávu. Ještě je čas ...

Ale dlaně, dlaně už mi voní skořicí a medem a na vále

mám přichystáno. Ještě je čas...

A tak nám všem přeji, abychom ten adventní čas nepromarnili. Přeji nám všem, ať ten čas nenaplníme jen shonem za pomíjivými věcmi. Přeji nám abychom, než se rozezvoní zvony na půlnoční mši, měli pokoj v srdci a žádný svár. Přeji našim přátelům, ať je zahřeje naše milé slovo. Přeji Vám všem pokojné a radostné vánoční svátky! Za redakci BZ Mgr. Pavla Večeřová

Příští rok tomu bude přesně sto let, co bylo otevřeno v Uherském Hradišti první muzeum (1. června 1914) v prostorách prvního patra bývalé jezuitské koleje, na dnešním Masarykově náměstí. Hlavním hostem slavnostního otevření byl tehdy ministr zahraničí Rakouska-Uherska, Leopold Berchtold z Buchlovic, kterého vidíte na fotografii v doprovodu zástupců města. (archiv -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201336

Betlém Od útlého dětství bylo mým velkým přáním mít velký betlém. Vysnila jsem si ho s bohatstvím figurek, palmami, skalami, ovečkami, v dálce s budovami, třpytícími se slídou a nad tím s tmavomodrou oblohou se svítícími hvězdami a zářící kometou. Vše obloženo zeleným mechem. Měli jsme ovšem každý rok malý betlémek, vystřižený z papíru a umístěný na židli, u kterého jsme zpívali koledy, ale zdaleka neodpovídal mým představám. Mým ideálem byl betlém figurkový, velký a se vším všudy. Bylo mi jasné, že si ho musím udělat sama. První bylo dřevo a nůž. Ovečka nebyla špatná, ale já jsem zjistila, že touto cestou to nepůjde, že figurky se musejí udělat z tvarovací hmoty. Zkusila jsem to z jílu, a jak to šlo, vypalovala jsem je v kamnech. Figurky byly černé, začazené a lámaly se. Zkusila jsem je z chleba a usušit na slunci, ale zase se drobily. Tak nakonec jsem zkusila ještě plastelínu. Nedrolily se, ale velmi se deformovaly, a poněvadž plastelína byla barevná, nemohla jsem je nabarvit podle své vůle. Ani tato cesta nevedla k cíli. Konečně jsem došla k tomu, že aby byly figurky pevné, musejí mít tak jako člověk kostru. Udělala jsem ji ze včelařského dvojitého drátku a kostrou šlo libovolně pohybovat. V tu dobu jsem narazila v Uherském Hradišti na Mariánském náměstí na hmotu Modurit, která se ukázala jako ideální. Měla bílou barvu, a aby zatvrdla, musela se uvařit. Touto měkkou bílou hmotou jsem obalila udělané kostřičky z drátu a vytvořila tělíčka, kloboučky, mošničky atd. Část bílé hmoty jsem rozválela natenko a tělíčka oblékla. Pak jsem je dala do žádoucí polohy a uvařila je. Uvařené jsem obarvila barevným lakem a zvýraznila fixy. Kamarádka mně z Vídně z vánočního trhu přivezla svatou rodinu a tři krále, které používám jako jádro betlému, slona jsem si udělala sama, velbloudy mi přivezla neteř z dovolené, koně z dětské ZOO.


Zatím se malý papírový betlémek změnil na velký papírový Alšův betlém, ale i ten mi nestačil. Soused, pan Strýček, mně udělal kostru ze silného drátu. Vrchní část (kopuli) jsem potáhla tmavomodrým krepovým papírem jako nebe a polepila zlatými hvězdičkami. Spodní část tvořil klempířský plech, pokrytý mechem. Skály jsem udělala z lepenkových krabic, obalených zmačkaným balicím papírem, což vypadalo jako kamení. Sem tam jsem skály polepila ještě mechem. U čelní skály jsem ještě udělala útulek pro svatou rodinu. Na skály jsem osadila domečky se třpytivou omítkou a s okénky z celofánu. Udělala jsem je z krabiček od léků a drtě ze staniolu, celofánu a ubrousků. Stromy, palmy a keře měly kmeny a větve udělány z několika vrstev včelařského drátku, olepeného lepicí páskou. Listy a větve byly udělány z umělých zelených listů a umělých květin. Čelní strana betlému je ohraničena věncem z umělé jedle a ozdobena šiškami a velkými bílými hvězdami z umělé hmoty. Betlém musel být také osvětlen. Osvětlujeme ho sadou elektrických žárovek na stromeček a na vrcholu kopule svítí z těchto žárovek vytvořená kometa s dlouhým ohonem. Když se vydaří sněhové a mrazivé Vánoce, je to s betlémem velký zážitek. Venku se večer třpytí sněhové krystalky, nebo poletuje sníh a kostel je celý ozářený i se svítícími hodinami. Když se k tomu ještě tiše spustí koledy a rozsvítí betlém, všechno jako by oživlo. Ovečky začnou pást, pastýři přinášejí nebo přivážejí dary. Rybář v síťce přinese ryby, babička přiveze dary na káře, jiný na oslu. Ježíšek se v jesličkách ozve a panna Marie se svatým Josefem ho uspávají ukolébavkou: Pojďte všichni do Betléma, najdete tam děťátko, jestliť v plenkách zavinuto, chudičké pacholátko. Toť žádaný Mesiáš, Syn Boží a Pán Bůh náš, kloňte se mu, kořte se mu, neste dary, kdo co máš. Zdenka Maršálková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201338

Fotografii Buchlovic z ptačí perspektivy z hodového kolotoče pořídila paní Františka Mičkalová

K podzimu na vesnici patří i pravidelná orba políček. Mnoha buchlovickým spoluobčanům tuto službu zajišťuje spolehlivý pan Josef Marek. (foto Pavel Ondrůšek) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201339

Lázeňskou krajinou XIII Město Aš a okolí Na počátku dnešního pokračování seriálu o zajímavostech a pamětihodnostech Chebska nás přiveze vlak do stanice Aš. Zde přestoupíme na autobus a ten nás zaveze do obce Podhradí. Tato stará obec, stejně jako většina lokalit v oblasti Chebska patřila německým šlechticům. Dominantou této obce jsou pozůstatky hradu Neuberka, počeštěně zvaného Najperk. Písemné prameny uvádějí Neuberk už v první polovině 12. století, ale archeologické nálezy kladou vznik hradu až do přelomu 12. a 13. století. Stavitelem mohl být některý z potomků švábského šlechtice Albrechta z Neuberka. Koncem 13. století byl hrad krátce zastaven šlechtickému rodu Vogtům z Plavna, poté se opět vrátil do rukou Neuberků. V polovině 15. století se hrad stal sídlem loupežníků, takže jej král Karel IV. nechal rozbořit. Nedlouho po této akci byl však pobořený hrad opraven a v roce 1395 se nacházel v majetku rodu Cedviců. V roce 1610 hrad vyhořel a již obnoven nebyl.

Z hradu se do dnešních dnů zachovala jen válcová, velmi úzká věž o průměru pouhých šesti metrů, stojící na vrcholu skaliska. Ostatní plochu hradu zničila stavba dvou zámeckých budov. Neuburk od konce středověku vlastnil rod Zedwitzů. Tito si v blízkosti hradu v 16. století vybudovali pohodlnější, takzvaný Starý zámek. Tento Starý, nebo také Horní zámek byl barokně v 17. století přestavován. Jeho hlavní budova byla dvoupatrová, zakončená věžičkou a lemovaná dvěma nižšími hospodářskými křídly. Po dalších stavebních úpravách v polovině 18. století za Adama Erdmanna Zedwitze sloužil zámek panstvu až do požáru v roce 1902, který byl natolik zhoubný, že zámek již nebyl obnoven. Dodnes se z něj zachovaly jen zřícené zdi. V roce 1693 si nechal vystavět Arnošt Volf Zedwitz takzvaný Nový zámek. Jelikož za staveniště byla vybrána terasa, položená níž než stavba Starého zámku, začalo se mu říkat také Dolní zámek. Tato budova byla razantně přestavována

Hrad Neuberg

Bismarckova věž


Centrum města Aš v průběhu 18. století a svému účelu sloužila až do roku 1945. Poté téměř dalších dvacet let Dolní zámek chátral a v havarijním stavu byl zbořen v polovině šedesátých let 20. století. Z Podhradí se vydáme po modré turistické značce kolem domků strmě do svahu a záhy se ocitneme v hlubokých smrkových lesích rozhlehlého kopce Háj. Neustále stoupající lesní cesta nás přivede k malované tabuli, informující poutníky o nebezpečném lesním strašidlu Nahřbetskočovi (německy Huckauf), který přepadá opuštěné vandrovníky a podobně jako hejkal skáče jim za krk a honí je po lesích. Zdejší lesy po tomto zjištění vypadají ještě méně přívětivě než předtím. Kopec Háj, jehož nadmořská výška dosahuje necelých 758 metrů, koupili ašští občané v roce 1861 za 6000 zlatých od rodiny Zedwitzů. Kopec byl tehdy holý, bez lesního porostu. Ašští měšťané pod vedením továrníka Jiřího Ungera v několika málo letech provedli na svazích Háje výsadbu lesního parku. V roce 1884 byl na vrcholu kopce vystavěn ašským Alpským spolkem hostinec, jenž se dnes bohužel nachází v ruinách. V osmdesátých letech 19. století byla vybudována na vrchol Háje okružní cesta a kolem ní několik památníků, například Friedrichu Schillerovi, Friedrichu Ludwigu Jahnovi, což byl pruský pedagog a vlastenec a Theodoru

Körnerovi, pruskému básníku. V roce 1903 byla na vrcholu kopce v sousedství hostince otevřena nově vybudovaná, 34 metrů vysoká rozhledna, pojmenovaná po “německém velikánu” Ottovi von Bismarckovi Bismarckova věž. V roce 1909 byla otevřena ve svahu Háje sáňkařská dráha, později přebudována na bobařskou sjezdovku. Tradovalo se, že kdo denně vystoupí na vrchol Háje, dožije se devadesáti let, anebo kdo nevystoupal na Háj, jakoby nebyl vůbec na Ašsku. První zmínka o městě Aši pochází z roku 1270. Za zmínku zde stojí jistě starý evangelický kostel či zámeček rodiny Zedwitzů, v němž je dnes umístěno Městské muzeum, v němž lze navštívit expozice z dějin Ašska a textilního průmyslu v tomto kraji. Muzeum bylo založeno v roce 1892. Dnes je významné také kvůli jedné z největších sbírek rukavic, stejně tak kvůli celostátní evidenci smírčích křížů a kamenů, o nichž si návštěvník může v muzeu prohlédnout poutavou expozici. Centrum města Aše mě nijak poutavě neoslovilo, snad proto, že v době, kdy jsem tuto krajinu navštívil, probíhala celková rekonstrukce městského náměstí a skrze město byla vedena hlavní cesta s neustále proudícími automobily. Ale to je již několik let nazpět. Text a foto Martin Žižlavský


Literární soutěž O nejkrásnější česnekovou pohádku Česnekův příběh Můj příběh začíná na malém políčku vedle velkého černého lesa. Narodil jsem se z malého stroužku a pečovala o mne jedna hodná babička. Odmalička jsem byl velmi bázlivý. To nejspíš kvůli tomu černému lesu vedle. Obzvlášť v noci vypadal velmi strašidelně. Ostatní se mi za to vždycky smáli, teda až na jednoho. Starý mrzout celer vždycky spal. A když už se probral, říkal jen: „Pozor na zajíce, pozor na zajíce!“ A zase usnul. Rostl jsem celkem rychle. Dětství bylo krásné, ale ta puberta, to bylo dílo! Všechno mi bylo

jedno. Nafoukaná rajčata mi říkala, že to nikam nedotáhnu. Ona si myslí, že když si rostou vysoko, mohou se povyšovat nad ostatní. Nakonec to vše dopadlo úplně jinak. Byl jsem mnohem slavnější než rajčata. Babička mě vzala na trh a prodala mě jednomu pánovi, který má kopu dětí. Teď bydlím u nich. Je tu velká legrace a já jen čekám na dobu, kdy jim začnu být užitečný. Hana Kristoňová, 9. B ZŠ M. Kudeříkové, Strážnice

Príhoda neobyčejného cestku Kde bol, tam bolo, v jednej záhrade rástol neobyčejný cesnak. Bol iný jako ostatné cestky. Mal iné vlastnosti a inak vyzeral. Jedného dňa tak vyrástol, že ho musel záhradkár vytrhnúť. Cesnak se bránil vrtkými silami, ale záhradkár bol ovelá silnější. Cesnak mal vel´ké nastie, že ho záhradkár vytrhol aj s Koreám. Dal ho do debne s cesními a cibulámi. Odkladal ich tam na zimné zásoby, protože leto sa pomaly konilo. Tento neobycajný cesnak chcel ujsť z debne plnej cesnekov a cibúl´, lenže bola vel´mi přeplněná. Cesnak sa prešmykol úplne dolu. Všetky cesnaky a cibule sa na seba tlačili a urážali sa. No neobyčejný cesnak chcel tomu nejako rýchlo zabrániť. Rozhodol sa, že sa prepchá čo najvyššie, aby celú debnu upokojil a pokúsil sa nahovoriť aj ostatných na útek z debny. Keď sa prepchal úplne hore, povedal: Milé cesnaky a cibule, upokojte sa, navrhujem, aby sme z debny utiekli.“ O chvílú každý rozmýšlál, či je to vobec správne, ale aj tak chcela väčšina utiecť. Tak sa aj stalo. Cesnaky a cibule z debny utiekli, ale náš neobyčejný cesnak tam zostal sám utlačený v prázdnej debne. Čudoval sa sám sebe, prečo im vlastne pomohol a bolo mu to na nič, lebo napokon zostal sám. Bol nahnevaný, utrápený a vel´mi smutný. Neskor mu však napadol plán, že má svoj šťastný koreň, kterým sa može dostať von. Navyše bol vel´mi dlhý a úzky, takže nebol žiaden problém. Cesnak sa napokon z debne dostal až ráno, protože večer bol vel´mi unavený a zaspal. Jako si tak vykračuje po dlážke v pivnici, zazrel záhradkára a rýchlo sa skryl. Záhradkár sa šiel pozrieť do debny, ale márne, protože bola prázdna. Vyšiel nahnevaný z pivnice a šiel sa spýtať svojho vnuka, či sa nehral a niekam mu ich neschoval. Zatialńáš neobyčejný cesnak ušiel a sám sa nenápadne zahrabal do záhrady na osamelé miesto, kam záhradkách nechodíval. Vnuk povedal záhradkárovi, že nič neurobil. On mu veril, protože vedel, že vnuk mu nikdy neklamal. Tak záhradkár ani do svojej smrti neprišiel na záhadu zmiznutia plnej


debny cibúlá cesnakov. Náš cesnak si žil šťastne na osamelom mieste a užíval si volńý, veselý a šťastný život. Zazvonil zvonec a rozprávky s príhodou neobyčejného cestku je koniec! Alexandra Matejčíková, 7. trieda ZŠ s MŠ Drahovce

Česnek VS Fusário Za dvanáctero úhory a dvanáctero políčky se rozkládalo království – Buchlovice – kde nikdo neumí žít bez česneku, „nikdo?“ Jeden takový se našel, problém byl, že ten kdo česnekem opravdu opovrhoval, byl princ Džambul a proto ho lidé neměli rádi. A však to se brzy změnilo, protože do Buchlovic přiletěl zlý drak Fusário, kterého se každý bál, a to princ Džambul hodlal změnit. Když vyjel na svém oři k řece Močovině, zahlédl, jak za ním utíká něco malého a bílo-růžového. Byl to česnek. Česnek se jménem Lukan, nabídl se, že princi pomůže a že určitě bude užitečné mít Lukana po boku. Ale i přes to, že potřeboval Džambul na Fusária každou pomoc, odmítl ho a jel dál. Jenže Lukan se Džambulovi potají vyhoupl do tašky, to kdyby náhodou princ nevěděl kudy kam. Česnek sice moc síly nepobral, ale za to rozumu, vynalézavosti a dobrých nápadů má víc, než je pro takový česnek zdrávo. Když princ dojel až k břehu řeky Močoviny, ucítil, jak jeho kůň neklidně přešlapuje a odfrkává. „Něco není v pořádku“ zašeptal princ a otočil se. Zkoprněl. Netušil, že drak Fusário bude tak obrovský: délka od hlavy až k ocasu by se dala srovnat s boingem 747, nikdo ale netušil od jaké hlavy, protože jich měl nejméně osm, ale jistý si tou číslovkou princ nebyl, protože

drak hlavami stále mrskal a mával. Zkrátka Džambula drak vyděsil. Rozhodl se bojovat, ale už od prvního výpadu tušil, že jen jeho nezdolná síla na Fusária nestačí. Tehdy začal litovat, že i přes svoji nezálibu k česneku odmítl Lukana a tím možná odsoudil Buchlovice do záhuby. Proto byl princ překvapený, když uviděl česnek, jak skáče z jeho tašky. Česnek s Džambulem bojovali jako lvi, ale i tak jim síly docházely. V tom dostal Lukan nápad, i když tušil, že bude muset něco obětovat, rychle se odkutálel k princovi, který se zrovna schovával za kamenem před ohnivým dechem. Džambulovi vylezl na rameno a pošeptal mu plán. Drak zařval a česnek se rozpadl na 9 malých stroužků, princ jeden vzal, oloupal a žvýkal, žvýkal, utíkal, žvýkal, bránil se a žvýkal, když dožvýkal, snažil se dostat co nejblíže k Fusáriovi. Když byl Džambul nejblíže, zhluboka nosem natáhl vzduch a vydechl na draka. Drak začichal, udělal hrozivou grimasu a padl. Česnek se opět složil dohromady. A i když věděl, že ho veliký kus sebe samého chybí, byl rád, že svou část obětoval, protože jinak by jisto jistě nevyhráli. A od té doby se na počest tohoto souboje pořádá v Buchlovicích festival česneku. Sarah Šimůnková, 14 let Bušovice

O Jahůdce Kde byla, tam byla, jednou se panu a paní Česnekovým narodila malá dceruška. Už od narození byla celá červená a všechna zelenina se jí už od školky smála. Její rodina se odstěhovala ke kraji lesa, aby se Jahůdce už nikdo nesmál. Jednou když měl Jahůdčin dědeček Česnek Medvědí narozeniny, poslali rodiče Jahůdku samotnou do lesa, aby našla dědečka a přivedla jej na jeho oslavu. Jahůdka šla lesem po pěšině a najednou potkala Malinu a její sbor


Ostružin, Borůvek a dalších obávaných lesních plodů. Když se jim Jahůdka představila, všichni si mysleli, že je opravdová jahoda. Z ničeho nic se na pěšině objevil upír. Zakousl se do Jahůdky a česnek byl cítit na celý les. Upír zemřel na otravu česnekem a Jahůdce se už nikdy nikdo nesmál. Aneta Nejedlíková, 8. A ZŠ M. Kudeříkové, Strážnice

K degustaci pálenek A zatímco o víně se zmiňují autoři mnohých odborných i výpravných publikací, problematika slivovice a pálenek obecně je v literatuře nepoměrně méně zastoupena a tak, jestliže každý vinařský odborník ví, jakou má mít nápoj kytici vůní, barvu či charakteristickou chuť, u slivovice lze ze zvolené hodnotící škály objektivně posoudit možná jen čirost. Protože si nemyslíme, že musí všichni souhlasit s naším názorem, a protože možná Vám právě ta Vaše chutná nejlépe a více než ta, která bude pro letošní rok vyhodnocena jako nejlepší, máme pro Vás návrh: Zkuste v klidu s přáteli ohodnotit si několik vzorků a stanovit vlastní „subjektivní“ žebříček a svůj názor si také obhájit. Degustace nebude tedy anonymní a Vy, jako porotci, jste u každého vzorku seznámeni nejen s dárcem, ale také s kompletní charakteristikou vzorku. Vaše hodnocení si veďte, jak je libo, ale můžeme Vám dát jakési vodítko – následující kritéria již dříve empiricky zjištěná: 1. Čirost: výborná, opál, zakaleno 2. Vůně: harmonická, neharmonická, bez vůně, nevýrazná, až odporná 3. Chuť: výborná, velmi dobrá, dobrá, nevýrazná, neodpovídající V celkovém hodnocení vzorku mohou být jednotlivá hodnotící kritéria zastoupena např. čirost 10 %, vůně 30 % a chuť 60 %. Vážení přátelé, zdálo by se, že k degustaci je možno přistoupit lehce, s nadhledem… Není to pravda! Naopak, je třeba nestrannosti, objektivity, serióznosti, soustředění, také vytrvalosti i síly (ono, pít dobré věci, to je hračka, ale když se musí člověk zapřít, to je hrdinství)… a to jsou věci vážné. A hodnocení – ať je po Vašem! Na zdraví všem Vám!

Miloslav Hrdý


JUBILANTI V LISTOPADU 2013 85 let

Antonín Polák Josef Kučík Antonín Velcer (Domov pro seniory Buchlovice)

90 let

Ludmila Šimková Jarmila Výstupová Františka Ingrová

106 let

Frieda Táborová (Domov pro seniory Buchlovice)

JUBILANTI V PROSINCI 2013 75 let 80 let

85 let 90 let

Josef Tománek Miloslav Vítek Marie Zábojníková Karel Raštica Zdeněk Skládal Marie Benešová Františka Kostílková (Domov pro seniory Buchlovice) Miroslav Trachtulec (Domov pro seniory Buchlovice) Drahomíra Konečná (Domov pro seniory Buchlovice)

V měsíci listopadu jsme přivítali do života naši novou spoluobčanku Alžbětku Vaculovou. Členové redakce Buchlovského zpravodaje se připojují k upřímné gratulaci. (foto Oldřich Stránský)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Cena 16,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 12 ROČNÍK XIX. PROSINEC 2013

Recommend Documents