BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 4 ROČNÍK XIX. duben 2013

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 4 • ROČNÍK XIX.

duben 2013

Kvetoucí sněženky na Holém kopci každoročně vítají jaro.

(Foto: -bž-)

Dubnová břízka Dubnová břízko, děvčátko rozesmáté z jarního slunce, z jarního vzkříšení, tvé větve teplým větříkem rozevláté se lístečky mladými zelení. Dubnová břízko, sestřičko skřivánka, co v svěžích jitrech nad tebou si zpívá, i srny štíhlé, lehkonohé, co večer k tobě od studánky pít chodívá. Dubnová břízko, kopulko kapličky jarní, skrz kterou svatému Petru spadl od brány klíč a v úrodné půdě a zelené trávě vyrostl z něho zlatavý petrklíč. Dubnová břízko, ty jarní parádnice, zhlízíš se ve vodě tam, kde je přísluní, zdvihne se jarní větřík a tvůj spanilý obraz pomalu, pomalu, pomaličku rozvlní. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/20131

Informace městyse Buchlovice Z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 38/2013 ze dne 27. 2. 2013 Oznámení výsledku hospodaření Mateřské školy Buchlovice za rok 2012, předkládá ředitelka MŠ Bc. Jitka Němečková Rada městyse Buchlovice vzala na vědomí Oznámení výsledku hospodaření Mateřské školy Buchlovice za rok 2012 a schválila převedení kladného hospodářského výsledku ve výši 66 888,67 Kč do rezervního fondu mateřské školy. Žádost Československé obce legionářské, Jednota Valtice o finanční podporu projektu LEGIE 100 – rekonstrukce legiovlaku Rada městyse Buchlovice neschválila finanční podporu pro Československou obec legionářskou, Jednota Valtice na realizaci projektu LEGIE 100 – rekonstrukce legiovlaku. Proti užití znaku městyse Buchlovice nemá námitek. Žádost o snížení poplatku za svoz a likvidaci odpadů na rok 2013 z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí, žadatel XX, Buchlovice, ze dne 15. 2. 2013 Rada městyse Buchlovice schválila snížení poplatku za odvoz a likvidaci komunálního odpadu na r. 2013 na částku 250 Kč pro žadatele XX, Buchlovice z důvodu jeho dlouhodobého pobytu v zahraničí, který byl doložen. Žádost o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení práva věcného břemene – souhlas s umístěním energetického zařízení na stavbu Buchlovice, přípojka NN, Pazderová mezi městysem Buchlovice a E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, ze dne 11. 2. 2013 Rada městyse Buchlovice doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválit uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení práva věcného břemene – souhlas s umístěním energetického zařízení na stavbu Buchlovice, přípojka NN, Pazderová mezi městysem Buchlovice a E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice. Žádost o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení práva věcného břemene – souhlas s umístěním energetického zařízení na stavbu Buchlovice, úpr. DS, Tyšer mezi městysem Buchlovice a E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, ze dne 23. 1. 2013 Rada městyse Buchlovice neschválila žádost o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení práva věcného břemene – souhlas s umístěním energetického zařízení na stavbu Buchlovice, úpr. DS, Tyšer mezi městysem Buchlovice a E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice s tím, že nesouhlasí s předloženou projektovou dokumentací (sloup v bezprostřední blízkosti obecní komunikace a trojího vedení sítí – voda, Telefonica O2, plyn – na pozemku p.č. 1762/4). Rada městyse žádá o zpracování nové projektové dokumentace, která by byla přijatelná pro obě strany. Vyhodnocení přínosu regulace venkovního osvětlení v letech 2008–2012 v Buchlovicích, firma AKTÉ, spol. s r.o. Zlín a nabídka vyhodnocení ceny plynu dodávaného pro budovy v majetku městyse Buchlovice, nabízí Tender service, Uherské Hradiště


Rada městyse Buchlovice vzala s potěšením na vědomí vyhodnocení přínosu regulace venkovního osvětlení v letech 2008–2012 v Buchlovicích, provedené firmou AKTÉ, spol. s r.o. Zlín a zároveň doporučila využít nabídku firmy Tender service, Uherské Hradiště – vyhodnocení ceny plynu dodávaného pro budovy v majetku městyse Buchlovice. Žádost o předložení návrhu kandidátů na funkci přísedícího Okresního soudu v Uherském Hradišti pro funkční období 29. 5. 2013–29. 5. 2017, žadatel Okresní soud v Uherském Hradišti, ze dne 1. 2. 2013 Rada městyse Buchlovice pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého a pí Marii Výstupovou ve věci návrhu kandidátů na funkci přísedícího Okresního soudu v Uherském Hradišti pro funkční období 29. 5. 2013–29. 5. 2017, a to na základě žádosti Okresního soudu v Uherském Hradišti. Žádost o povolení výjimky z obecně závazné vyhlášky o veřejném pořádku při pořádání akcí mimo hodiny nočního klidu na akce Kosecké písně a Den vína, žadatel Folklorní studio Buchlovice, ze dne 5. 2. 2013 Rada městyse Buchlovice povolila výjimku z obecně závazné vyhlášky o veřejném pořádku při pořádání akcí mimo hodiny nočního klidu na akce Kosecké písně (26. 5. 2013) a Den vína (13. 4. 2013) pro žadatele Folklorní studio Buchlovice. Žádost o rozšíření služeb v pronajatých prostorách městyse Buchlovice v čp. 273, ul. Masarykova o tzv. mokrou pedikúru, kterou by zajišťovala pí XX každé pondělí, a to od 1. 3. 2013, žadatelka XX, Veselí nad Moravou, ze dne 19. 2. 2013 Rada městyse Buchlovice schválila rozšíření služeb v pronajatých prostorách městyse Buchlovice v čp. 273, ul. Masarykova o tzv. mokrou pedikúru, a to v uvedeném termínu pro žadatelku XX, Veselí nad Moravou. Vyhlášení konkurzu na ředitele příspěvkové organizace – Základní škola a Mateřská škola, Buchlovice, okres Uherské Hradiště Rada městyse Buchlovice v souladu s ustanovením § 102 odst. 2 písm. b) zákona č. 128/200 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, a v souladu s ustanovením § 166 odst. 4 písm. d) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění, 1. z důvodu organizačních změn, jejichž důsledkem je zánik vedoucího pracovního místa ředitele Mateřské školy Buchlovice – odvolává pí Bc. Jitku Němečkovou z pracovního místa ředitelky Mateřské školy Buchlovice ke dni 31. 7. 2013. Rada městyse Buchlovice v souladu s ustanovením § 166 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění 2. vyhlašuje konkurs na obsazení pracovního místa ředitele příspěvkové organizace – Základní škola a Mateřská škola, Buchlovice, okres Uherské Hradiště, s předpokládaným nástupem 1. 8. 2013 a 3. pověřuje starostu městyse - požádat Krajský úřad, Českou školní inspekci, školskou radu o delegování jejich zástupce za člena konkursní komise, - požádat ředitele Základní školy Velehrad o souhlas se svým jmenováním za člena konkursní komise, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/20133

- vyzvat ředitele Základní školy Buchlovice, aby zorganizoval volbu zástupce z řad pedagogických pracovníků – učitelů základní školy a mateřské školy a vychovatelek školní družiny do konkursní komise a doložil ji zápisem o volbě. Rada městyse Buchlovice zároveň pověřila starostu městyse Buchlovice ing. Jiřího Černého a místostarostu městyse Buchlovice Bořka Žižlavského, oba jako zástupce městyse Buchlovice za členy konkursní komise na výběr ředitele příspěvkové organizace – Základní škola a Mateřská škola, Buchlovice, okres Uherské Hradiště. Žádosti o dary městyse Buchlovice na rok 2013 • Žádost o dar ve výši 5 000 Kč, žadatel HB collegium, o.s., Buchlovice, ze dne 31. 1. 2013 • Žádost o dar ve výši 7 000 Kč, žadatel Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, ze dne 31. 1. 2013 • Žádost o dar ve výši 5 000 Kč, žadatel Buchlovjánek, o.s., ze dne 1. 2. 2013 • Žádost o dar ve výši 20 000 Kč, žadatel Junák – svaz skautů a skautek, oddíl Buchlovice, ze dne 4. 2. 2013 • Žádost o dar ve výši 50 000 Kč, žadatel Folklorní studio Buchlovice, ze dne 5. 2. 2013 • Žádost o dar ve výši 200 000 Kč, žadatel TJ Buchlovice, ze dne 11. 2. 2013 • Žádost o dar ve výši 14 000 Kč, žadatel Děcka z Buchlovic, ze dne 15. 2. 2013 • Žádost o finanční příspěvek na rok 2013, žadatel ZO Svazu postižených civilizačními chorobami, o.s., Staré Město, ze dne 18. 2. 2013 Rada městyse Buchlovice zaevidovala výše uvedené žádosti o dary městyse a zařadila je mezi žádosti o dar, projednávané v kulturní a sportovní komisi, v radě a zastupitelstvu městyse, v rámci rozpočtu městyse na rok 2013. Projednání darů městyse Buchlovice na rok 2013 Rada městyse Buchlovice, po předchozím projednání v kulturní a sportovní komisi rady městyse, projednala a schválila jednotlivé dary a příspěvky z řad občanských sdružení a dalších do celkové částky 20 000 Kč. Výšky darů nad 20 000 Kč vč. rada doporučila schválit Zastupitelstvu městyse Buchlovice na jeho nejbližším zasedání.

Sběr nebezpečných odpadů v roce 2013 Sběr nebezpečných odpadů probíhá vždy od 16.00 do 17.30 hod. naproti hasičské zbrojnice. Bývá pravidelně vícekrát předem vyhlášen a uveřejněn na www stránkách Buchlovic – hlášení rozhlasu. Nebezpečné odpady můžete předat přítomnému pracovníkovi pouze ve stanovený čas, přičemž odpady tohoto druhu budou kontrolovány. Termíny sběru nebezpečných odpadů v roce 2013: středa 27. 3. 2013 úterý 14. května 2013 středa 21. srpna 2013 pondělí 21. října 2013


Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé M. Vieser, I. Schautz: Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři B. Žižlavský, J. Jilík: Chřiby záhadné a mytické 6 B. Žižlavský, V. Kořínek: Chřiby záhadné a mytické 7 J. Jilík: Olšava ví svoje Kol.: Komňa J. A. Komenskému P. Hora – Hořejš: Toulky českou minulostí 12, 13 Městský turistický okruh Uherské Hradiště J. Stejskal, J. Kovárník: Regionální politika a její nástroje M. Zemanová: Na Hromnice o hodinu více (2500 českých pranostik a přísloví) J. Praško a kol.: Specifické fobie H. L. Conwayová: Domácí násilí P. F. Kinauer: Už nechcete žít sami? Krásná literatura pro dospělé V. Vondruška: Krev na kapradí A. Březinová: Papežova dcera D. J. Žák: Návrat Krále Šumavy J. Steinbeck: Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů J. Steinbeck: O myších a lidech G. Green: Nájemný vrah D. Mitchell: Atlas mraků A. Indridason: Propasti (severská krimi) H. Östlundh: Zápach odlivu (severská krimi) T. Enger: Kamenný déšť (severská krimi) U. Lindellová: Temný muž (severská krimi) M. J. McGrathová: Bílý žár R. Ludlum: Trevayne R. Ludlum: Bourneův odkaz L. Harrisová: Vražda na Den smíření L. Harrisová: Vražda na silvestra P. D. Jamesová: Vraždy v nakladatelství M. Kučera, J. Stach: Galerie zločinu K. Pivodová: Posedlá zlým duchem (top krimi) M. Skačáni, D. Svátek: Hodinu nevíš J. Cimický: Smrt básníka J. Cimický: Soudce Ding

B. Kuras: Češi na vlásku B. Kuras: Jak nejíst přátele E L James: Padesát odstínů temnoty M. Gideon: Manželka 22 L. Jackson: Novicka J-M Cohen: Román o dietách S. Brown: Texas. Odvážná Sage M. Cole: Bestie H. Pawlowská: Proč jsem se neoběsila Krásná literatura pro děti a mládež V. Vondruška: Fiorella a Bratrstvo křišťálu P. Šrut: Lichožrouti P. Šrut: Lichožrouti se vracejí M. Lukešová: Knížka pro Lucinku P. Hagmarová: Kláro, na start! B. Wendelkenová: Velké pátrání J. Wilsonová: To nejhorší na mé sestře Z. Pospíšilová: Hravá písmenková škola E. Bešťáková: Číslicové pohádky Z. Miler: Krtek a rybka knihovnice

Moucha Proč ta moucha tolik bzouká? Létá rychle tam a sem chce vyletět oknem ven. Zkouší zleva pak i zprava marná je však její snaha. Usedla – už nemůže! Kdo bzoukalce pomůže?! Pepíček má z toho lítost: ,,I moucha je živá bytost!“ Pootevře okno trochu. Vyletěla! – Už je venku: „Děkuji Ti, milý hochu!“

Miloslav Tabarka


Kulturní kalendář – duben 2013 duben Výstava Charita očima seniorů

ČSKC Buchlovice

Čs. kulturní centrum Buchlovice, Pavla Večeřová, tel. 724 030 056

12. 4.

9. ročník pochodu Clay-Eva, v místech seskoku paradesantní skupiny

Trnovec u Hostišové u Bystřice pod Hostýnem

ZO Čs. svazu bojovníků za svobodu, J. Štokman, tel. 720 208 013, Spolek podporovatelů hist. Buchlovic, B. Žižlavský, tel. 723 335 894

13. 4.

Den vína

Zámek Buchlovice

FS Buchlovice Ing. Pavel Dvořan Tel. 572 595 123,www.fsbuchlovice.cz

27. 4.

Dětské koloběžkování (předškolní děti)

Náměstí Buchlovice DS BAMBINO, Martina Strýčková, tel. 777 895 706, [email protected]

30. 4.

Připomenutí 67. výročí osvobození Buchlovic

Náměstí Svobody

Městys Buchlovice, tel. 572 595 120, Spolek podporovatelů hist. Buchlovic, B. Žižlavský, tel. 723 335 894, ZO Čs svazu bojovníků za svobodu, J. Štokman, tel. 720 208 013

4. 5.

Stavění máje – hraje skupina No stres

Hospůdka u Špalka

Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz

8. 5.

Dětská kuličkiáda

Náměstí Svobody

Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková

Děti a pedagogové z naší mateřské školy vyzdobili chodbu Úřadu městyse Buchlovice novým tablem s velikonočními a jarními tématy. (Foto: -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/20136

POZVÁNKA

na odhalení památníku příslušníkům čs. zahraničního odboje z Buchlovic

u příležitosti 68. výročí osvobození Buchlovic v Buchlovicích dne 30. dubna 2013 Nad akcí převzali záštitu: starosta městyse Buchlovice ing. Jiří Černý, hejtman Zlínského kraje MVDr. Stanislav Mišák, Čs. obec legionářská a ČSBS Uherské Hradiště, Kluby výsadkových veteránů Zlín, Holešov a Prostějov Program: 15.30– 16.30 16.30 16.50– 16.55 16.55 17.00– 17.30 17.30–18.00 18.00– 18.30

Pieta na místním hřbitově u hrobů čs. zahraničních vojáků Vystoupení vojenské hudby a prezentace hostů na náměstí Svobody Buchlovice Nastoupení čestné stráže výsadkových veteránů, letců a skautů Příjezd vojenských historických vozidel na náměstí Svobody Zahájení a krátké projevy Odhalení památníku, československá hymna, slavnostní salvy, přelet bitevních vrtulníků, položení věnců u pomníku padlých za zvuků vojenské hudby Prohlídka a prezentace vojenských historických vozidel na náměstí Svobody Setkání pozvaných hostů a aktivních účastníků v ***HOTELU BUCHLOVICE, spojené s občerstvením

Na přípravě se podíleli: OV ČSBS Uherské Hradiště, městys Buchlovice, Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Historické oddělení MZM Brno, Veteran Car Club Zlín, Armáda ČR, příslušníci 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi, KVH pětačtyřicítka Brno, Svaz letců ČR odb. č. 22 - Přerov Sponzorskými dary přispěli: městys Buchlovice, Antonín Strýček, firma STAVEX s.r.o. Uherské Hradiště, ing. Jaroslav Mikulík a jeho firma MIKULÍK projekty s.r.o., senátorka PČR ing. Hana Doupovcová, Květoslav Slavík, firma Sanpros s.r.o. Buchlovice, ***HOTEL BUCHLOVICE, Krajský úřad Zlínského kraje Památník zhotovila a instalovala firma Vladimír Novák – kamenosochařství, Tupesy na náklady městyse Buchlovice.


DUBEN 2013

www.buchlovice.cz/vcely

To, že z mladých školáků jsou již vskutku slušně orientovaní včelaři, není pochyb. Je na místě, že se tito nadšenci včelařství rozdělí o své dovednosti i veřejně – a to besedou prozatím v Mateřské škole Buchlovice. Někteří vynikají také organizačními schopnostmi - proto i letos se mladí včelaři vypraví za poznáním a to formou celodenního zájezdu se včelařskou tématikou. Kam ? – o tom příště. Ing. Miroslav Smatana, mob. 777 103 005

OD VČEL K VOSKU Do úlu dáme včelkám tři nástavky, do nich cca 11 rámků a v nich je uprostřed mezistěna. Včelky na nich dostaví plástve, do kterých pak dávají pyl, med nebo tam matka klade vajíčka. V květnu se med vytáčí, jak psal Marek (únor 2013). Potom se rámky použijí znovu, a když jsou špatné – poničené, tak je včelař ve vodě roztaví. Vosk s vodou se naleje do kbelíku, vosk vyplave na hladinu, včelař ho vydělá a očistí. Z vosku se dělají mezistěny nebo svíčky. VÝROBA SVÍČEK Z VČELÍHO VOSKU Na výrobu budeme potřebovat včelí vosk, formičky a ohřívač. Já jsem to dělal takto: Nalámal jsem vosk na mezistěny – cca 200 g a dal jsem to do ešusu a ešus do trouby na stovku, než se vosk roztavil. Připravíme si formičky a nalejeme do nich roztavený vosk. Až vosk ztuhne, tak svíčky opatrně vyndáme. březen 2013 včelařík Čestmír Kolařík (11 let)


Cestovatelská beseda s Márovými

Ve čtvrtek 21. února 2013 v 10 hodin se v rámci Buchlovického klubu seniorů uskutečnila cestovatelská beseda s rodinou Márových, kteří k nám do Buchlovic zavítali již podruhé. První setkání proběhlo 24. března 2011, kdy Márovi vyprávěli o své cestě po Japonsku žákům naší základní školy. Tentokrát jsme společně „procestovali“ Ekvádor a Galapágy. Poutavé a humorem okořeněné vypravování s promítáním nádherných fotografií a s úryvky cestopisného filmu nás všechny zaujalo a nadchlo. Atmosféra setkání byla velmi příjemná. Návštěvníci akce měli možnost zakoupit si všechny cestopisné knihy, které Márovi dosud napsali. Této příležitosti hojně využili a odnášeli si z besedy pěknou památku. Shodli jsme se na tom, že v těchto zajímavých besedách budeme pokračovat, a již nyní Vás můžeme pozvat na další setkání s Márovými. Termín je domluvený na čtvrtek 24. října 2013 v 16 hodin, aby se mohlo zúčastnit ještě více zájemců, kterým nevyhovuje dopolední čas. Tématem besedy bude cestování po Novém Zélandu. Už teď se těšíme na příští milé setkání! knihovnice


Vás co nejsrdečněji zve na výstavu

Hliník se (ne)odstěhoval do Humpolce aneb Na

co nám býval (je) dobrý?

Výstava byla připravena za spolupráce s občany městečka Buchlovice, s kamarády, firmou AL INVEST Břidličná, a.s. (ČR) a Záhorským muzeem ve Skalici (SR) Hliník byl poprvé komerčně použit před více než 100 lety. Po celém světě se dnes vyrábí přibližně 26 milionů tun primárního hliníku. Díky recyklaci dnes pochází stále větší množství hliníkových materiálů z kovu, který byl již alespoň jednou použit. Hliník je po kyslíku a křemíku třetí nejrozšířenější prvek v zemské kůře, získaný z rudy zvané bauxit. Nejdůležitější je uplatnění hliníku ve formě slitin, z nichž nejznámější je slitina s hořčíkem, mědí a manganem, známá jako dural. Hliník je tvárný kov dobré tažnosti, ale omezené pevnosti, vyznačující se velkou odolností proti korozi a dobrou elektrickou a tepelnou vodivostí. To přece stojí za výstavu! Přijďte si jej připomenout, také lehce zavzpomínat…

Výstava byla otevřena 22. března 2013 a bude ukončena 2. června 2013.


Celostátní seminář o česneku Den vyplněný přednáškami a diskuzemi o chorobách a škůdcích česneku, ochraně trhu i o úskalích šlechtění této plodiny zažili účastníci celostátního semináře, nazvaného pořádající Folklórní agenturou Buchlov – O česneku. Jeho první ročník se uskutečnil v prostorách hotelu Buchlovice 26. února 2013. Asi devadesát pěstitelů z celé republiky se shodlo v tom, že na konferenci zazněly přínosné a zajímavé informace. O samotný úvod semináře se postaral starosta městyse Buchlovice ing. Jiří Černý, jenž přivítal hosty a vyznal se z osobního vztahu k česneku. Představení sdružení Českomoravský česnek se ujal ing. Miloslav Hrdý z Folklórní agentury Buchlov, který nastínil jeho cíle, jež se dají shrnout velmi hrubě do hesla „Najdi si svého česnekáře!“. Dále informoval, že je možné se připojit ke snahám sdružení kdykoli, např. prostřednictvím internetových stránek www.ceskomoravskycesnek.cz. Členo-

vé sdružení si uvědomují spoluodpovědnost za změnu současného nepříznivého trendu v pěstování místního kvalitního česneku a hodlají podpořit zajištění jeho dostupnosti českým konzumentům z místních zdrojů. Kladou důraz na zachování genofondu českého česneku, šíří povědomí o kvalitě tradičního českého česneku, sbírají, analyzují a zpracovávají poznatky z oboru a popularizují je. Výše uvedené cíle sdružení jsou realizovány pořádáním folklórně - gastronomických akcí, seminářů, výstav apod., zejména Festivalu česneku v Buchlovicích. Dále spoluprací s příslušnými odbornými institucemi v České republice i v zahraničí a poskytováním odborných konzultačních a poradenských služeb svým členům při pěstování česneku a podporou informovanosti další veřejnosti, včetně vydávání neperiodických publikací. O výživě a hnojení zemědělských plodin, se zaměřením na česnek, hovořil ing. Vojtěch


Kovařík, zástupce firmy YARA ČR, s.r.o. Praha. Přednáška se setkala s velkým zájmem i diskuze k ní byla bohatá. O chorobách a škůdcích česneku přednášel ing. Jaroslav Rod, CSc. V jeho vystoupení se promítla celoživotní zkušenost a zájem. Dovolujeme si říci, že v tomto oboru je minimum podobných znalců v rámci naší republiky, kteří vysoce odborným a současně i širšímu publiku přístupným způsobem podávají tuto důležitou stránku pěstování česneku a dalších rostlin typu allium. Po polední přestávce, která byla vyplněna rovněž česnekovým programem – česneková polévka a variace na česnek s vepřovým masem v podání kuchaře hotelu, byla zahájena přednáška Ochrana trhu, certifikace českého česneku, které se ujal významný český šlechtitel ing. Jan Kozák z Poběžovic u Holic. Plénu byla navržena certifikace českého a moravského česneku jako jedna z cest, jak ozdravit republikový trh s česnekem a zabránit nezdravým jevům a podvodům v této oblasti.

O mechanizaci při pěstování česneku hovořil František Velát z firmy Fomex-team spol. s r. o. Sojovice. Dokumentoval výhody i nevýhody zařízení na rozdružování česneku, sazebních strojů a techniky ke sklízení, které jsou určeny především pro velkopěstitele. V diskuzi se objevily námitky proti sklízecím strojům, které jsou možná vhodnější pro zahraniční druhy česneků, protože mají vyšší odolnost proti mechanickým opotřebením. Velká diskuze byla také o následném posklizňovém sušení a především o skladování česneku. Závěrečnou přednášku o pěstování a šlechtění česneku přednesl opět ing. Jan Kozák. Věnoval se celé šíři pěstování česneku, od přípravy sadby po sklizeň, a dlouhodobé uchování, skladování česneku, také zvláštnostem šlechtění česneku. Pro velký zájem byla přednáška obohacena o kvalitní diskuzi, nejdříve v plénu, posléze mezi jednotlivými návštěvníky. A snad ještě poznámku. Semináře se zúčastnila řada odborníků, kteří vstupovali do progra-


mu svými poznámkami a menšími příspěvky. Za všechny je třeba vzpomenout alespoň ing. Karla Duška, CSc., z VÚRV Olomouc, kterému leží na srdci bytí a nebytí úžasného celosvětově jedinečného genofondu, mj. česneků, který opatrují po léta ve zmíněné instituci a který může být v ohrožení v důsledku špatného rozhodování úředníků Ministerva zemědělství ČR tím, že pro letošní rok se výrazně snižují dotace ze státního rozpočtu (jak jsme slyšeli na 50 % roku 2012!).

Seminář byl ukončen v odpoledních hodinách a byla konstatována dobrá organizace a užitečnost takového setkání zájemců o pěstování česneku. Zároveň byl dobrou prezentací činnosti Folklórní agentury Buchlov a sdružení Českomoravský česnek, o.s., Buchlovice, i výbornou propagací městečka Buchlovice (mj. Český rozhlas Brno, ČTK, regionální deníky ). Miloslav Hrdý, Folklórní agenturu Buchlov Foto Bořek Žižlavský


Buchlovský slavíček 2013 V neděli 17. 3. 2013 proběhla od 15.00 hodin v sále restaurace U Páva již VI. přehlídka našich dětských zpěváčků. Celkem 16 soutěžících bylo rozděleno dle věku do třech kategorií. Pětičlenná porota ve složení Anna Maděričová, Michala Kyliánová, Julie Zetková, P. Rudolf Chmelař a Radim Snopek měla tradičně nelehký úkol vybrat 3 nejlepší zpěváčky v každé kategorii a navíc absolutního vítěze celé soutěže. Dalším velmi důležitým subjektem klání byla cimbálová muzika Rubáš s primášem Víťou Preclíkem, která hudebně doprovázela soutěžící a zpříjemňovala přestávky posluchačům. Celý pořad provázel slovem Jarek Crla se svým osobitým přístupem k soutěžícím. Tohoto odpoledne s lidovou písničkou se zúčastnila i zástupkyně Nadace Synot paní Dana Křenová, která do soutěže přispěla několika cenami a jménem nadace ocenila také jednoho ptáčka zpěváčka, který jí byl nejmilejší. Všem účinkujícím patří velká pochvala za vynikající pěvecké výkony a také obdiv za jejich odvahu zazpívat před tak početným obecenstvem!

Výsledky Buchlovského slavíčka 2013: I. kategorie (předškolní věk): 1. místo – Kropáčová Anna 2. místo – Hrušková Barbora 3. místo – Rašticová Eva II. Kategorie (1.–3. třída ZŠ): 1. místo – Cilečková Aneta 2. místo – Crla Mikuláš 3. místo – Rašticová Anna III. kategorie (4.–7. třída ZŠ): 1. místo – Raštica Václav 2. místo – Šedová Pavlína 3. místo – Jurnyklová Kateřina Absolutní vítěz – Tymrová Barbora Cena muziky – Večeřa Jan Cena Nadace Synot – Kropáčová Barbora Pavla Večeřová


Foto: Iva Pašková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201315

Dětská výtvarná soutěž

„POHLEDNICE Z BUCHLOVIC“ aneb děti pomáhají dětem Jedná se o dětskou výtvarnou soutěž o návrh pohlednice z Buchlovic. Z vítězného návrhu bude vydaná skutečná pohlednice a výtěžek z prodeje, stejně tak jako z dobrovolného vstupného z výstavy uspořádané z nejlepších prací, bude použit na charitativní účely – na pomoc chudým dětem na misijích. Vítězný motiv bude taktéž zdobit titulní stránku Buchlovského zpravodaje po celý rok 2014. Byli bychom rádi, kdyby se do této soutěže přihlásily výtvarně nadané děti nejenom z Buchlovic, ale i ze širokého okolí. Na vítěze jednotlivých kategorií čekají zajímavé ceny. Přihlášené návrhy bude hodnotit odborná porota pod vedením Evy Jiřikovské – známé uherskohradišťské výtvarnice a scénografky Slováckého divadla. Organizátorem soutěže je Misijní klubko Buchlovice – skupina matek, které pracují s dětmi (5–17 let) dle hesla „děti pomáhají dětem“. Už několik let se věnují různým projektům, na kterých se vždy podílejí děti, a výtěžek buď z prodeje nebo ze vstupného posílají na pomoc chudým dětem v Africe nebo na Srí Lance. Cílem je děti ve volném čase „zaměstnat“ něčím, co je baví, a navíc jim ukázat, že i ony můžou takto pomáhat potřebným. Termíny: Sběr soutěžních návrhů: od 1. dubna do 30. června 2013. – Hodnocení porotců: v průběhu července a srpna. – Výstava od půlky září do půlky října. – Vyhlášení vítězů – 13.10. 2013 od 15 hodin. (V rámci charitativního koncertu Buchlovice pomáhají 2013.) Sběrná místa: Infocentrum v Buchlovicích (Muzeum Podhradí), ČSKC Buchlovice (knihovna nebo kancelář vedoucí ČSKC), Infocentrum v Uherském Hradišti, Informační centrum pro mládež v Uherském Hradišti PRAVIDLA SOUTĚŽE: Obsah návrhu musí mít vztah k Buchlovicím a blízkému okolí, tak aby splňoval motto soutěže: „O nejhezčí pohlednici z Buchlovic“. Odevzdaný návrh musí být originál zpracovaný jednou z těchto výtvarných technik: kresba, malba, grafika nebo jejich kombinací, bez jakékoliv úpravy pomocí počítačové techniky. Návrh nemusí obsahovat nápis „Buchlovice“.

Stačí odevzdat pouze výtvarně zpracovaný motiv nebo koláž několika motivů. Soutěž je rozdělena do 3 kategorií dle věku autorů návrhu: I. kategorie: 0–6 let – formát odevzdaného návrhu A4 II. kategorie: 7–11 let – formát odevzdaného návrhu A4 III. kategorie: 12–15 let – formát odevzdaného návrhu A3 – V každé kategorii budou oceněna první tři místa a zároveň bude odbornou porotou vybrán absolutní vítěz celé soutěže. Nepodepsaný návrh vložte do obálky (papírové, fóliové, apod.) daného formátu. Tuto obálku opatřete názvem soutěže a označením kategorie, do které daný návrh spadá. Spolu s návrhem vložte do obálky i samostaný list papíru se jménem soutěžícího, datem jeho narození, adresou a kontaktem na zákonného zástupce (telefon, e-mail). Porotci tak při hodnocení nebudou znát autora návrhu, čímž bude zajištěna maximální objektivita.


Zahrádkáři informují Naše zahrádkářská organizace kromě provozování pěstitelské pálenice – což je také určitá služba občanům – se snaží peněžními dary podpořit zájmové spolky v Buchlovicích. Sponzorské dary v minulém roce /i minulých letech / od nás dostali - základní škola, mateřská školka, dětské kroužky, mladí včelaři, fotbalisté, muzikanti, přispěli jsme na opravu střechy kostela a mimo obec šla naše podpora na Fond ohrožených dětí. Přispěli jsme také na pomoc obětem při záplavách a na pomoc při zemětřesení na Haiti. Z dalších našich služeb můžeme uvést půjčování zahrádkářského domu na různé akce, půjčování přenosných sušárniček, pořádáme zájezdy a v loňském roce jsme zorganizovali přednášku potravinářského odborníka ing. Balaštíka. Loni jsme také přestavěli bývalý sklad dřeva u pálenice na lisovnu jablek. Koupil se lis na jablka, a tak již vloni mohli občané tuto naši službu využívat a jablka si zpracovat na mošt. Všechny tyto aktivity můžeme dělat jen díky provozu pěstitelské pálenice a peněžních výnosů z ní. Je třeba zdůraznit, že ne každý rok je z hlediska úrody ovoce vydařený. Některý rok je ovoce málo a pak je i výnos z pálenice menší a sníží se naše možnost podpory spolkům. Velmi nás trápí opuštěná a zanedbaná buchlovská zemědělská krajina. Proto jsme se loni snažili pronajmout část takto zanedbané půdy, zrekultivovat ji a za pomoci státních dotací pěstovat energetické traviny využitelné na lisování briket k topení. Počítali jsme také se vznikem jednoho pracovního místa. Bohužel, byla nám dána špatná informace o dotačních podmínkách, a až jsme si pronajali půdu, jsme zjistili, že naše organizace – jako občanské sdružení – nemůže dotace získat. Takže nyní nám zůstane jen starost tyto pronajaté pozemky ošetřovat. To je zhruba tak všechno, co loni v činnosti našeho spolku probíhalo.

Hlavní informace: Celní správa zpřísnila podmínky pro pěstitelské pálení. Doposud mohl za sníženou sazbu pěstitelského pálení – tj. 143 Kč – vypálit kvas jakýkoliv občan, nemusel vlastnit pozemek a být pěstitelem ovoce, jen nesměl překročit 30 litrů absolutního alkoholu. Nyní celní správa vyžaduje, aby zájemce o vypálení kvasu prokázal, že vlastní zahradu anebo ovocný sad, a to tím způsobem, že na přihlášce k pálení musí být číslo parcely a katastrální území, na kterém ovoce na kvas vypěstoval, anebo má takový pozemek v pronájmu. Ovoce na vypálení může také získat jako naturální plnění od zaměstnavatele, ale to musí doložit potvrzením, které bude přiložené k přihlášce k pálení. Vypálit kvas může i občan, který není pěstitelem ovoce, ale musí zaplatit za jeden absolutní litr alkoholu plnou sazbu spotřební daně, tj. 285 Kč. Celní správa po pěstitelské pálenici požaduje, aby údaje o parcelním číslu a katastru prověřoval, a v případě, že by vypálil nepěstiteli ovoce a nevybral od něj vyšší sazbu spotřební daně, bude dorovnání daně požadovat od pěstitelské pálenice. Možná, že toto zpřísnění má souvislost s loňskou aférou okolo metylalkoholu, protože zákon o pěstitelském pálení č. 61/1997 Sb. platí doposud. Za výbor ČZS Buchlovice, Rajskup BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201317

MARLIN – start do nového života Ztratili jste zaměstnání a už nad sebou pomalu lámete hůl? Trápí vás představa nekonečného vysedávání na Úřadu Práce? Navíc pokud jste na prahu padesátky či těsně po ní, je nabídka zajímavé práce právě díky věku hodně zúžená. Nebudeme si mazat med kolem úst, všichni víme, že tomu tak je a hlavně ženy by o tom mohly napsat román o několika dějstvích. O jejich zkušenosti a flexibilitu nikdo nemá zájem. Kult mládí všechno převálcoval a střední vrstva jakoby neměla co nabídnout. Naráží to samozřejmě na spoustu překážek, ať už je to nedostatek vzdělání, neznalost práce s počítačem, jazyková bariéra či spousta jiných nedostatků. Co s tím? Nezoufejte, pomoc existuje. Taky patřím do zmiňované skupiny žen, ale navzdory situaci, ve které jsem se ocitla, jsem flintu do žita nehodila, natož abych nad sebou lámala hůl. Naopak, po 20 letech v strávených v obchodní sféře jsem se rozhodla pro radikální změnu. Už nějaký ten rok mě lákala sociální sféra, pomoc lidem v nouzi, ženám v tísni, rodinám s dětmi, seniorům. To téma má tak široký záběr, že je nemožné nenajít si v něm něco, co vás chytne za srdce. Ovšem pozor, není to bez úskalí a už vůbec ne bez vynaložené energie. V první řadě je potřeba si doplnit vzdělání, projít si praxí a pak se obrnit trpělivostí, že se na vás usměje štěstí a vyjde to. Vzdělání si můžete doplnit v Centru dalšího vzdělávání MARLIN v Uherském Hradišti. Nebo na kterékoliv jejich pobočce v jiném městě, to už záleží na vaší domluvě. Vybrala jsem si kurz „Pracovník v sociálních službách“ Pečovatelská činnost. Dříve bylo zdolání tohoto kurzu podmíněno příslibem pracovní smlouvy

od budoucího zaměstnavatele. To už naštěstí v současnosti neplatí. Vzdělávací kurz trvá necelé dva měsíce, následuje praxe a ve finále závěrečná zkouška. Úroveň kurzu je vysoká a výběr lektorů výborný. Manželé Šalplachtovi mají oba bohaté zkušenosti v oboru a rozhodně mají k sociální problematice co říci. Forma vyučování je bohatá na podněty a probíhá formou přednášek doplněná o poutavé videozáznamy s probíranou tématikou. Studijní hodiny jsou vyplněny beze zbytku potřebnými informacemi a praktickými ukázkami toho, s čím se můžete v sociální oblasti denně setkat. Je potřeba ale minimálně na 80 procent vědět, že tuto práci chcete dělat. Není rozhodně pro každého a hlavně praxe vás může v některých oblastech hodně zaskočit. Práce s lidmi totiž vyžaduje ještě cosi navíc, čím každý nedisponuje. Ale myslím si, že v průběhu kurzu si určitě uděláte jasno. Navíc vzdělávání vám umožňuje růst, nezakrnět, nestagnovat a kurz Pracovník v sociálních službách má několik modulů, takže není problém po skončení jednoho navázat v průběhu roku na druhý, popřípadě i na třetí. Nikdy nevíte, co se vám kdy v životě bude hodit. MARLIN – centrum dalšího vzdělávání je tu pro všechny, kteří se rozhodli ve svém životě pro změnu. Možná právě díky absolvování rekvalifikačního kurzu se dostanete k lepší práci, než byla ta, o kterou jste přišli. Vše zlé je k něčemu dobré a většinou ty negativní zkušenosti nás v životě posunou dál než ty pozitivní. Všichni účastníci kurzu jsme se shodli, že by rekvalifikační kurzy mohly klidně trvat i delší dobu a při závěrečném testu nám bylo docela líto, že nám to vzdělávání už končí. M. Kršková


Na dnešních fotografiích, které pocházejí z alba ing. Jana Cetkovského z Olomouce, vidíte významného buchlovického rodáka, grafika a faráře Arnošta Hrabala. Na prvním snímku je ve svém ateliéru na jedné ze severomoravských far v roce 1915, zatímco na druhém obrázku je se svou sestrou na buchlovické faře v roce 1952.


Vzpomínky Ing. Vladimíra Bublávka na odbojovou činnost Antonína Zerzáně Antonín Zerzáň, narozen 1892 v Buchlovicích, zemřel v roce 1971. Od počátku 20. století (po skončení 1. světové války) až do roku 1966 působil jako autodopravce – taxikář na vlakovém nádraží ve Starém Městě, kde také bydlel v Nádražní ulici v rodinném domku. Jeho odbojová činnost a angažovanost souvisela a začala s rokem 1939 Protektorátem Čechy a Morava a končila jeho zatčením gestapem v roce 1941. V tomto období byl i členem odbojové skupiny „Obrana národa“ a měl za úkol jako spojka provádět dopravu československých občanů odcházejících z protektorátu do zahraničí. Byli to většinou občané politicky pronásledovaní, nebo bývalí vojáci čs. armády utíkající do zahraničí. Ti se pak zapojili do formujících se jednotek na východní nebo západní frontě. Způsob, jakým byl prováděn odchod občanů pod záštitou „Obrany národa“, se dá popsat takto. Utíkající občan dostal popis pana A. Zerzáně a jeho označení v podobě sestavy barevných špendlíků v klopě kabátu. Dotyčný přijel do Starého Města u Uh. Hradiště na nádraží, vyhledal pana Zerzáně na jeho stanovišti taxi, přihlásil se podle smluveného hesla. Pak následoval odvoz autem do Frýdku - Místku, kde byl předán další spojce, pochopitelně také členu odbojové skupiny. Ten zajistil pokračující cestu do Polska. Přepadením Polska 1. září 1939 a vypuknutím 2. světové války tato cesta útěku skončila. Následující měsíce znamenaly stále větší a větší pronásledování občanů fašisty, hlavně gestapem. Pokračovaly odchody, nyní přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie a dál na západ do Francie. I na této cestě útěků se opět angažoval pan Antonín Zerzáň. Vozil své klienty ze Starého Města do Strání – Květné na protektorátní hranici se Slovenským štátem. Tam je předával dalšímu převádějícímu přes hranice. Pokud bylo potřeba poskytnout utíkajícím materiální pomoc, přespání, peníze, doplnit oblečení byla Zerzáňova rodina a její dům vždy k dispozici. Po rozkrytí a prozrazení odbojové organizace „Obrany národa“ byl Antonín Zerzáň zatčen gestapem přímo při akci jako spojka na nádraží ve St. Městě. Následovaly výslechy, převoz přes Prahu do Drážďan, kde také proběhl soud. Během soudního procesu, který probíhal i s tlumočníkem, ačkoliv pan Zerzáň docela slušně uměl a rozuměl německy, šoupal z nervozity po podlaze botou. Soudce ho upozornil, aby se uklidnil, jinak mu botu nechá přibít. Tlumočník toto upozornění nepřeložil, souzený šoupal dál a dělal, že nerozumí. Soudce svou hrozbu skutečně splnil. Nařídil nohu i s botou v nártu přibít k podlaze. S tímto zraněním měl pan Zerzáň až do vyléčení v anglické nemocnici velké bolesti a potíže. Soud vynesl rozsudek – trest smrti. Když se s rozsudkem seznámila jeho manželka paní Marie Zerzáňová, napsala dopis s prosbou o pomoc na Argentinské vyslanectví v Berlíně. V dopise uvedla, že její manžel má diplom Čestného občana a uznání města Rosaria, zdůraznila, že ho také mají na základě rozsudku německého soudu popravit. Před 1. světovou válkou pracoval odsouzený na výstavbě elektrárny v Argentině v tomto městě. Argentinské vyslanectví dosáhlo obnovy soudního řízení a pan Zerzáň byl v Norimberku odsouzen na 6 let do vězení (údajně s poznámkou „návrat nežádoucí“). V poslední dny války se nacházel v kriminále na severu Německa ve městě Golnow. Byl velmi nemocný a zesláblý, britští vojáci, kteří toto území osvobodili, ho takto zbídačelého a zuboženého transportovali do nemocnice v Londýně. Tento převoz zařídil československý styčný důstojník, který působil na velitelství anglické jednotky, která svobodila kriminál v Golnowě. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201320

Po skončení války se pan Antonín Zerzáň v červenci 1945 vrátil domů a pokračoval jako taxikář. V jakém vztahu k mé osobě byl pan Antonín Zerzáň? Byl to můj strýc a kmotr. Tento příběh písemně zpracoval na mé přání Ing. Vladimír Bublávek. Čerpal z vyprávění jeho a také mého strýce A. Zerzáně. Využil i částečně svých osobních vzpomínek, protože toto období zažil jako malý chlapec. Když můj kmotr ovdověl a zůstal sám, maminka Ing. Bublávka se spolu s Vladimírem přestěhovala do vilky v Nádražní ulici ve Starém Městě, kde společně žili až do smrti pana Antonína Zerzáně. Ing. Vladimír Bublávek Zapsala a do zpravodaje poslala Eva Hřibová

Na čem záleží… Nezáleží na tom, kolik toho vlastníme, ale na tom, zda z toho, co máme, umíme dávat. Nezáleží na tom, zda se umíme prosadit, ale na tom, zda umíme přemáhat sami sebe. Nezáleží na tom, kolik máme škol a jaké máme znalosti, ale na tom, jak moudře dovedeme s tím, co máme, hospodařit. Nezáleží na tom, kolik a co děláme, ale na tom, jak to děláme a proč to děláme. Nezáleží na tom, zda se sami umíme veselit, ale na tom, zda dovedeme přinášet radost jiným. Nezáleží na tom, zda jsme bojácní a máme strach, ale na tom, zda se chováme tak, jako bychom strach neměli. Nezáleží na tom, zda se nám utrpení vyhne, ale na tom, zda jej umíme, když přece jen přijde, přijmout. Nezáleží na tom, zda jsme šťastní, ale na tom, zda jsme schopni zajišťovat štěstí jiným. Nezáleží na tom, zda jsme milováni, ale na tom, zda milujeme jiné a jsme jim požehnáním. Nezáleží na tom, co o nás říkají lidé, ale na tom, jací skutečně jsme, jak jsme věrni sami sobě. Nezáleží na tom, jak dovedeme mluvit, ale na tom, aby naše slova vyjadřovala úctu k pravdě. Nezáleží na tom, jak jsme dlouho živi, ale na tom, jak jsme naplnili svůj život…


Od Buchlova Znáte-li Buchlov? Jeda po severní dráze železné k Vídni, spatřuje porlivý cestovatel už daleko před Hradištěm po pravé straně dráhy vysoko k oblakům strmící, věkem načernalý hrad a blíže jsa poznává při počasí příznivém lepou postavu Buchlova, dědičného to sídla známých hrabat Berchtoldův, majících níže v Buchlovicích vkusný zámek, jehožto stavba novější jest. Dlouho spočívá oko pátravého cestovatele na tomto svědku šedé dávnověkosti a jeho přelíbezném okolí, kde též slavný Velehrad v údolí se skrývá, až mu poznenáhla z očí zmizí, začež se před ním počínají rozestírat údolí a hory u Písku a z jiné strany uherské pohoří se svými úrodnými vinohrady. Jak I mi se dělo, kolikrátkoliv jsem tudyto jel a povždy mi líto bylo, že nemohu blíže popatřit na buchlovský hrad, o němž a jehož památnostech už mnoho mi praveno bylo. Nechtěje tedy zůstať neznámým s takovou důležitou památkou své drahé Moravy, použil jsem ondyno krásného času k návštěvě Buchlova, čehož nikdy litovat nebudu, aniž kterýkoliv jiný přítel starožitností a přírody. Odbyv sobě ranní pobožnosť na blízkém Velehradě, o jehožto důležitosti pro naps jinde už dosti psáno bylo a bude, spěchal jsem romantickými vrchy k svému cíli, kde jsem náhodou dostihnul četnou společnost pospolu přišlou, v níž jsem si brzy vyhlídl, komuž bych sdílel své mínění a city o tom neb onom, což se mi nutnou stalo potřebou na cestách zejména po svých vlastech. Přede vším pozorny naps učinil průvodce na lípu v nádvoří, o nížto se praví, že od kohos na důkaz pravdy s ratolestmi vzem a kořeny vzhůru zasazena skutečně rostla, chovajíc podnes takovou podobu, že by se lehko uvěřilo pověsti.


Na to viděli jsme as v třetím patře sbírku zbraní, kdež nám ukazovány husitské cepy a palcáty, meče, šípy, též zbraň samým Žižkou vedena při návštěvě jistého klášteru, a Žižkova podobizna zároveň se ukazuje; pak švihovky, kořisť rozličná z válek s Turky a jiné věci. Znamenitá jest sbírka starých vkusných nádob nejvíce čínského a řeckého způsobu, sbírka listin různojazyčných, mezi nimiž uvésti slušno písmo čínské na stromové kůře, rukopis Husa, Lutra, Žižky a j. Jinde v síni velké spatřit lze sbírku vycpaných zvířat, překrásných nerostů a bylin. Mimo to též vzácná starožitnosť jest egyptská mumie dobře zachovaná as tři tisíce roků stará. Též mnohé velké a uměle vyvedené obrazy i z 16. století krášlí některou síň. Dlouho popisovati bych musel, chtěl-li bych vypočísti ještě jiné jednotlivé památnosti, jichžto velký počet osobně hrabaty už zemřelými na cestách ve všech končinách světa sbírán byl, čímž zajisté dobrý vkus najevo dali, činíce sobě za velké peníze vlastní museum. Ze všeho též patrno, že na naši vlasť a národ zvláštní ohled brán byl a připomenouti musím, že jedna hraběnka z toho domu I česky a zdařile básnila, jakž se každý host přesvědčiti může. Kýž se jen taková sbírka v dobrém pořádku uchová a porušení nebere nedohlídáním; hrad alespoň sám, jehožto stavba velikánská ve všech částech jest, přetrvá ještě mnohé pokolení. Z cimbuří jeho výborná vyhlídka daleko po Moravě odplácí hojně kroky do takové výšky. Zvláštní mne pojal pocit sedivšího tam u takové výši kamenného toho pozůstatku bývalých dob, o nichžto jsem trochu melancholicky počal rozmýšlet hledě před sebe k lesknoucímu se Hostýnu, an jsem pozván byl k hostině uspořádané od zmíněné společnosti, která k mé radosti naprosto moravskou byla a krásným národním zpěvem starobylé zdi posvěcovala. S pěkným vědomím a nerád loučil jsem se odtud umíniv sobě poraditi každému, místo ono navštíviti a starosžitnosti všechny náležitě prohlídnouti. F. J. K. (časopis Hvězda, Olomouc 1859, č. 23) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201323

Toulky po chřibských sírových pramenech IV K dalšímu z existujících sirných pramenů ve Chřibech se vydáme za Velehrad, za myslivnu nazývanou kdysi Hrabina, do druhého z levobočních údolí, které je vklíněno mezi vrcholky Hodělčiny a Pustým vrchem. Lesní cestou směřujeme mírným stoupáním při toku drobného přítoku potoka Salašky. Po pár minutách procházíme kolem vily někdejšího uherskohradišťského zubaře a sběratele výtvarného umění MUDr. Rajmunda Tománka a pokračujeme dále do zužujícího se údolí. Po krátkém čase se před námi po levé straně objeví krytá betonová skruž, opatřená kovovou trubkou, z níž vytéká poměrně silný proud vody, doprovázený typickým sirovodíkovým zápachem. Tato studánka se nachází v drobném žlíbku listnatého lesa a bývá často zcela zavátá podzimním listím, takže ji kolikrát musíte pracně hledat, jak

jsme to museli učinit před několika málo lety i my. Ještě před sto lety prý lidé nazývali tento pramen Sirkovica. Nedaleko studánky, blíž k Tománkově vile, si možná všimnete velkého dřevěného kříže, opatřeného pamětní deskou. Kříž byl odhalen v roce 1935 na paměť tragické události, jež se zde udála 7. března 1933. V dřevěné boudě za vilou se tehdy ukrýval vojenský zběh a nebezpečný zločinec František Ondráš, který byl viněn z mnoha i těžkých kriminálních případů. Zaručená stopa přivedla onoho dne v časných ranních hodinách velehradské četníky Ondřeje Sitka a Jaroslava Svobodu k boudě, v níž překvapili Ondráše. Ten se v mžiku chopil zbraně schované pod dekou, oba strážníky zastřelil a zmizel. Vrah ale spravedlnosti neušel. Již 15. března byl nalezen zastřelený u želez-

Sirovodíkový pramen za vilou

Bývalá Tománkova vila


Pomníček zastřelených četníků

Sirková studánka u Vřesovic

niční trati u Krumvíře. K tomuto činu se poté přiznali Ondrášovi komplicové, bratři František a Jan Gerspitzerovi. Podle autora publikace Příspěvky k balneologii Moravy a Slezska M. Remeše (Olomouc 1929) se měly v okolí Salaše nacházet ještě dva další sirné prameny, a to v lesní poloze Kamenné potoky a tzv. Zlacká studánka. Oba jmenované prameny existují dodnes, ale na rozdíl od dávnějších časů z nich nyní vyvěrá „obyčejná“ kvalitní pitná voda. Jiný, dnes už rovněž zaniklý sirovodíkový pramen se měl nacházet někde západně od obce Velehradu. Další pak na Stupavsku a u Lískovce v místech jmenovaných Pod Kozincem v Panské dolině, pramen U Kříže na Stupavském poli a na Starohuťsku u tzv. Spáleného dubu. K další poměrně neznámé sirkové studánce se vydáme do bezprostřední blízkosti Vřesovic, ležících na jižním okraji Chřibů na Kyjovsku. Směrem od dominantního skalnatého Bradla,

z prameniště od Zoubkovy studánky, protéká kolem obce nevelký Skalecký potok, do jehož koryta, nedaleko fotbalového hřiště, vyvěrá pramen vody. Jeho výtok je opatřen betonovou trubkou, zapuštěnou do malého kamenného zpevnění břehu. Už při prvním přiblížení ucítíte silný zápach sirovodíku, jehož bohatou přítomnost ve vytékající vodě prozrazuje i silný povlak sirných bakterií jak na samém výtoku, tak i směrem k potoku. Podle ústní tradice se vody ze studánky užívalo ještě počátkem 20. století k domácímu léčení pohybového ústrojí, ale pila se i čerstvá na zahnání zažívacích potíží. Pro sirovodíkovou vodu si lidé přicházeli i z okolních vesnic a byla známá taky v Kyjově. Po letech se na pramen skoro úplně zapomnělo a jen málokdo je schopen ukázat vám cestu k němu. (Pokračování příště.) Text a foto Bořek Žižlavský


Velikonoční hrkání Mám ten zvyk – velikonoční hrkání – velmi rád. Asi proto, že jsem si jej užil v mládí měrou vrchovatou, mohl jsem být účasten i v letech dospělosti a také proto, že cítím, že by to byla velká škoda, kdyby se, třeba jen na nějaký čas, ztratil. To by se pak mohlo stát, že by se ztratil úplně. Vím, o čem mluvím, protože mám takový příklad stále na očích – v městečku Buchlovice, kde jsem strávil část svého pracovního i spolkového života. Když se v obci ztratí povědomí – je konec! A to stačí, aby jedna generace „vypadla“, aby nepředala generace otců svým synům rituál a s ním spojená obecně známá a vžitá pravidla, aby se vytratili řemeslníci, kteří umí vyrábět „tragače, klepače, hřebce a hrkávky“ a je to pryč! S rituálem je předáváno vlastně celé „know – how“, které zahrnuje principy: Proč? vlastně hrkat? Proč vlastně vstávat tak nekřesťansky brzy po ránu a pravidelně nahrazovat zvonění zvonů na kostele? Proč? se podřizovat třeba jen o rok starším kamarádům a zařadit se do průvodu bez reptání? Proč se naučit modlitbě nebo aspoň respektovat ty, kteří se rádi modlí a umějí to? Proč všechna ostatní ... Také ovšem o ochraně teritória, které máme zakódováno, ale přece jen – o své obci, o jejich částech, o sounáležitosti jejich obyvatel, o hravosti i bojovnosti, o pocitech malých vítězství i proher. Toto všechno a mnohem víc mají otcové svým synům předávat, a když to neudělají, jim se to vymstí – až budou dědečky, mohou se před Velikonocemi třeba dívat s vnoučky na televizi a tak podobně se neaktivně vyžívat a jen se smutkem vzpomínat na krásné a vzrušivé doby her svého mládí. Smutní budou pak dvojnásob, protože už nikdy se to žádné z dalších generací nepodaří. Neboť, jak je paměť lidská dlouhověká, tak je i krátká a je lehké pak konstatovat – toto u nás nikdy nebývalo!

Vzpomínka na Slavnosti hrkání v Huštěnovicích 1956–1957 Možná to někomu nedělá nic, ale mně taková událost velice intenzivně pohladí po duši. Na Zelený čtvrtek, i když bylo letos počasí psí, jsem v uličkách a po návsi v naší dědině slyšel koncertování „hrkačů“. Zvony odletěly do Říma! Tak se to říká a já tomu ještě po letech rád uvěřím. Od Zeleného čtvrtka po Bílou sobotu ..., to byly opravdu nejkrásnější chvíle pro kluky, protože období „hrkání“ to byla hra i vojna, folklór i povinnost k dědině či její části. V tomto období i rodiče, kteří své

ratolesti „drželi na uzdě“, na chvíli povolili a tak měli kluci období nevázané volnosti. Možná je to v každé dědině jinak, alespoň trochu, ale u nás býval řád takový: Celá dědina se rozdělila na dvě poloviny - Dolňané a Horňané, s nesmiřitelnou vehemencí každý jedinec chránil své území (pro orientaci - osa mezi dvěma tábory procházela v prodloužení přední hrany kostela sv. Anny (to znamenalo, že úvodní modlitba Anděl Páně, kterou


se obchůzka zahajovala, modlitba u kříže před kostelem, se odbývala pro nás Dolňany na Horním konci, ale ta, musím říci, byla tolerována). Své prostory jsme si chránili ve dne v noci a řekl bych, že především v noci, protože přes den jsme byli všichni ve škole a také, naše území spolu s námi chránili i dospělí. Stávalo se ovšem, že „kapráli“, jak se u nás jmenují ti, kteří „hrkání“ vedou, byli dobrými diplomaty a domluvili se na společné akci... a bývalo to obvykle směrem do Sušic, na Cerony a vzpomínám si, že jsme se odvážili i do Starého Města. Řekl jsem, že pro kluky to bývala první vojna, ano, organizace - velitelé a podřízení a ovšem, dosti přísná disciplína, protože docházka byla přísně kontrolována a neúčast s velikou nelibostí přijímána a tvrdě postihována. A přesto se tomu hoši rádi podrobovali a bez velkého reptání znovu a znovu přišli, i když se samozřejmě stávalo, že rozhodnutí velitelů „kaprálů“ (tak, jak jsme to později zažili na vojně) nebylo vždy nejsprávnější. Ten „svatý týden“ před velikonocemi jsme ve škole, ani nikde jinde, nemluvili o ničem jiném než o „hrkání“ a to mělo přednost i před tak vysoce individualistickou akcí, jakou byla blížící se šlahačka. Byli jsme všichni samá tajnost, porady a domlouvání, nakonec, cíl byl jasný - jako naši předchůdci obhájit čest Dolního konce, potom až dědiny Huštěnovic. Přes den jsme plnili své povinnosti v rámci možností tak, abychom získali všechna privilegia a mohli večer nastoupit. Večer totiž zůstával bdít jen vybraný kolektiv, ti nejzdatnější, doma zůstali ti, kteří chodili na konci průvodu - malí kluci s klepači, hřebci nebo dokonce „šušni“ s hrkávkama. Byla-li na večer domluvena „výprava“ do cizího rajonu, byla příprava zvláště pečlivá. Celá noc probdělá u ohně nebo na půdě, to chtělo proviant, svítidla, výzbroj, oblečení a možná i další. A tak někdy kolem půlnoci jsme se vypravili, výzbrojí byly jen nejsilnější „tragače“, které vedli nejsilnější, nejzdatnější kluci, nejrychlejší běžci, ostatní šli ve formaci kolem s holemi v rukou, aby běžce s „tragači“ chránili.

Podle nepsaných pravidel postačilo „vyhrkat“ polovinu území, aby bylo možno „vyhrkání“ oficiálně rozhlásit ve škole před příslušníky ostatních okolních dědin a myslím, že také hlavně před našimi děvčaty (Příklad: Když jsme šli na Sušice, v tichosti, jak jen to šlo, dostali jsme se až k hospodě, zde jsme nasadili nejtěžší kalibry a běželi jsme celou cestu, obvykle ještě dále než na hranice obce, protože sušičtí na nás poštvali nějakého staršího občana, jako asi dvakrát starého Velcera, který nás v podvlékačkách hnal s křikem a nadávkami až k huštěnovskému hřbitovu.) Stávalo se často, že jsme museli svést souboj s místními, kteří se nechtěli spokojit s prohrou bez boje, nechtěli být před ostatními vesnicemi špiněni, očerňováni a pomlouváni. Takové manévry, jako při expanzi do jiných vesnic, se ale děly i při překvapování druhé části obce - ačkoli jsme byli všichni dobří kamarádi, od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty jsme neznali ani bratra. A tak měl nás proč pan farář Richard Němčák z kazatelny napomínat, že vyřizování účtů kamením kolem kostela, to že se nedělá. Myslím, že jeho varovný hlas ale nikdo z kluků neslyšel. Po dvou zpola nebo zcela probděných nocích se přiblížil závěr a s ním i „vyhrkávání“, celá sestava objížděla svou část vesnice a dům od domu jsme dostávali za svou dobrou práci (a myslím, že někde se i přihlíželo k aktuálním úspěchům v bojích) odměnu - vajíčka a drobné peníze. Pro tuto příležitost byl jeden z „kaprálů“ - výběrčím peněz a chodil s pokladničkou a druhý poponášel „kútný koš se sečkou“ na vajíčka. Úplný závěr chození tvořilo závěrečné dělení, které bylo nedílnou součástí a vždy řádně navštíveno, přišli i ti, kteří chodili „hrkat“ jen symbolicky. Při dělení byla zohledněna aktivita „hrkačů“, síla nástroje, ale dost možná i osobní sympatie, rodinný vztah a podobné. Níže uvádím vzpomínkovou tabulku, vycházím z předpokladu, že všichni účastníci měli 100 % účast – údaje byly platné ve školním roce 1956–1957.


Nástroj

Úhrada

Poznámka

Peníze (Kčs)

Vajíčka (ks)

Hrkávka

3

2

Kladívkový klepač

5

3

Hřebce

7

5

Hřebce Kadarovy

vynikající práce, velmi silného zvuku byly hodnoceny jako tragače

Tragače

15

8

Tragač Maňásků

koeficient 1,5 × tragač

Časy se mění, povzdechnete si pravděpodobně, ale já vám říkám, že v rámci jednoho lidského života nijak zvlášť. Spousta věcí zůstává neměnných a některé z těchto konstant nám dávají pocit jistoty – může to být nejen cyklus jaro – léto – podzim a zima, ale i šlahačka – jízda králů – hody – vánoční kolední obchůzky, tříkrálové chození, pak fašankové veselí i slavnosti hrkání. A některým lidem oba cykly „splývají“ nebo se prolínají a každé připomenutí působí na lidi jako pohlazení. Vždy jsem měl tendence zařadit se mezi tyto lidi a žít mezi oběma cykly, protože jsem cítil, že jsem se proto tady, jako Moravský Slovák, narodil. Miloslav Hrdý

Za noci velikonoční Za noci temné a nekončící, pod křížem dosud krvácejícím v prostoru tmy, Tě prosím, můj Pane Ježíši, sešli mně hvězdu naděje, Marii Pannu, matku Tvou, vtělenou něhu nebeskou, neboť jen ona mě může pozvednout z mé nicoty, až k Tobě, ke Tvému srdci, můj Pane Ježíši, abych pak docela blízko u Tebe mohla Tě prosit, abych mou duši svým světlem naplnil a se mnou i duši každého člověka, aby Tvou mocí vzkříšeného v mém srdci Tvůj plamen lásky vzplál a jako u mne, i v srdci každého člověka,

abychom Tebe mohli milovat a ve Tvé lásce zůstávat, i v noci temné, jak bez konce… *A v onen den, kdy nebe se otevře a slunce Tvé božské nádhery osvítí vesmír nad námi, abychom s duší čistou se všichni mohli navrátit do náruče Boha otce všemohoucího, nás nekonečně milujícího, abychom u Něho, a u Tebe, v zářivém oblaku Ducha svatého již navždy šťastní a blažení mohli zůstávat ve Tvém království lásky věčné a nekonečné, Boha trojjediného… Běla Schovancová


Obecní chudý Ač mnohým sloužils ku posměchu, vzpomínku chci ti věnovat, vždyť zrodil jsi se mezi námi a kraj i lid náš mívals rád.

Ty každému jsi blaho přával, ať Petr slul už nebo Ján, však největší jsi radost míval, svátek-li slavil Cyprián.

Žes milovals i naše kroje, důkaz jsi podal častokrát, když děvče v plyšce, kacabajce jsi doprovázel tolik – rád. Žes raději vídals plnou mísu, než práce kousek maličký, na tom přec vinu měly skoupé u kolébky tvé sudičky. Žes kámen hodils do auta, zač výprask stržils nemalý, žes prohnal nezvedené kluky, jež pokoje ti nedali. Proč vozili se jako páni, když ty jsi pěšky cupital. Ó, kdož by zazlívat chtěl tobě, žes pro ty křivdy mnohdy lál. Když nikdo tebe nepochopil, tys odškodnil se aspoň tak, že dolů kopcem supě, funě z trakaře mívals rychlovlak. Na každé svatbě opentlený dovedl jsi pěkně juchat, pane, s velkým šátkem ve šosáku byls jako Kecal z Prodané. A nemálo jsi hrdým býval, že v “Sampeltě” byls na vojně, jen špatné výložky ti dali, ač vařit uměls výborně. Rád zaskočil jsi za zvoníka, když orat šel a nebo vázat, však s odměnou-li nepospíchal: “No, šak zas ti pujdu bláňat!”

Tam sladkostí vždy bylo dosti a nic se s tebou nevadil, když pusinkou neb “šmetrdólem” sis hořký život osladil. Ty každému jsi slzou zkropil poslední k hrobu cestičku, jen tebe po ní samotného vezli – obecní Ludvíčku! Kéž věčný klid Pán dopřeje ti, o nějž jsi v světě marně žádal, a v království svém dá ti místa, jejž chudým duchem sliboval. Anežka Huťková (Tuto báseň složila autorka na počest někdejšího „obecního chudého“ Ludvíka Kopečka, žijícího před mnoha desetiletími v Buchlovicích.)


Lázeňskou krajinou VIII Město a hrad Cheb Na místě dnešního města se už od pradávných dob zastavovali kupci a obchodníci. Nejstarší Slované si na skalnatém srázu nad řekou Ohří vybudovali pevné hradisko, které se záhy stalo střediskem obchodu a v němž se usazovali nejen domácí obchodníci a řemeslníci, ale i ti z dálných krajů, z Říše, z francouzských zemí, i Židé. Hradisko vyrostlo na pomezí slovanských a germánských zemí a brzy se stalo hraniční pevností bavorské marky. Do tohoto období je datována první písemná zmínka o Chebu, nacházející se v císařské listině z roku 1061. Počátkem 13. století je již Cheb nazýván městem, jehož středem bylo dnešní Jánské náměstí a kostel svatého Jana. Postupem času se město prstencovitě rozrůstalo a rozšiřovalo. Byl založen pozdně románský chrám svatého Mikuláše, jehož stavba se protáhla až do 15. století. Ještě dnes můžeme obdivovat pozůstatky románského zdiva obou jeho věží. O něco později bylo město rozšířeno do oblasti dnešního hlavního náměstí a v polovině století byla založena

čtvrť s františkánským klášterem. Na náměstí vznikly kupecké kotce, dnešní známý Špalíček. Tehdy spadal Cheb pod Říši a díky svému bohatství ovládal širé okolí, takže plnil funkci svrchovaného městského státu. O připojení Chebu k českým zemím usiloval už král Přemysl Otakar II., ale povedlo se to až Janu Lucemburskému v roce 1322. Od této doby náleží Cheb a okolí natrvalo k Čechám. Čtrnácté století bylo celé ve znamení rozmachu a stavební činnosti ve městě. Na náměstí byla vystavěna nová radnice s orlojem, na předměstích vně hradeb několik špitálů s kostely, rozšířeno a posíleno bylo městské opevnění, a to hlavně během husitských válek, kdy stál Cheb na katolické straně. S podivem se více ve výtvarné podobě městských staveb nepromítla renesance. Bylo to proto, že Cheb oplýval kamennými budovami již z předchozích dob. Třicetiletá válka se Chebu dotkla intenzivně. Město bylo v roce 1637 dobyto Švédy a jen o tři roky předtím byl v jednom z měšťanských domů zavražděn tam ubytovaný Albrecht z Valdštejna.


Roku 1652 císař rozhodl zřídit z Chebu zemskou pevnost. Opeňovací práce, na nichž postupně pracovalo několik stavitelů, trvaly až do roku 1740. Už o dva roky později byl Cheb obléhán francouzským vojskem a po čtrnácti dnech boje pevnost padla do rukou nepřítele. Téměř sto let starý pevnostní projekt byl totiž již hodně zastaralý. Během 18. století bylo barokně přestavěno mnoho městských staveb včetně kostelů a radnice, jejíž projekt sice nebyl zdaleka dokončen, ale dodnes je jednou z největších dobových radničních staveb na našem území. Ačkoliv po francouzském dobytí města byla pevnost obnovena a zmodernizována, o svůj pevnostní statut přišla už v roce 1809. Zboření většiny bastionového opevnění a středověkých hradeb otevřel do té doby sevřené město vstříc rozvoji druhé poloviny 19. století, kdy byl Cheb se světem spojen železnicí z Prahy přes Karlovy Vary dál do Bavor a Saska. Severozápadní cíp města zaujímá chebský hrad, pozdější barokní citadela. Právě v jeho místech se nacházela akropole zmíněného slovanského hradiska. V první polovině 12. století byla akropo-

le nahrazena kamenným hradem, vybudovaným Děpoltem II. z Vohrburgu. Archeologicky jsou doloženy dvě válcové věže a spojovací hradba. Velmi záhy hrad rozšířil východním směrem císař Fridrich Barbarossa, za něhož vznikla nová hranolová, dodnes stojící věž, rozlehlý, dodnes z velké části zachovaný palác s velkým sálem v patře a patrová kaple svatého Martina, svatého Erharta a svaté Uršuly, spojená s palácem dřevěnou lávkou. Také tato falcká kaple je v plné kráse zachována do dnešních časů. Po požáru hradu v roce 1472 byl přestavěn a rozšířen palác a zvýšen o hrázděné patro. Románská stavba hradu se stala ve své době inspirací i zdrojem ponaučení pro stavitele okolních hradů na říšském území, i na sousedním českém. Podoba středověkého císařského hradu byla silně narušena výstavbou barokní citadely. Nejstarší vohrburgské objekty byly pohlceny hliněnými valy a podstatných změn se dočkal i samotný vstup do hradu. Cihlové zdi a bastiony citadely se dochovaly až do dnešních časů téměř v původní podobě. Text a foto Martin Žižlavský


Masopust V masopustní pondělí šli stárci s hudbou, starší šavli holou v ruce, mladší sklénku s nějakou kořalkou sladkou, pokladničkou, po zámožnějších dům podle domu, před každým se zastavili, kde otevřeli, zavdali jim, totiž stárek hospodářovi s hospodyní, za to zase jim dávali kousek slaniny nebo nějaký peníz (toto chodění po domech jak v hody tak v masopustě však bylo málo slušné, neb to bylo žebrotou, a pak nemírně utracené a prohýřené), říkalo se to chodijou po škárkách. Chlapci školáci chudobných rodičů neb sirotci chudí chodívali a až dosud chodijou po škárkách, s dřevěnými šavlemi a zpívají u dveří: Pod šavle, pod šavle, můj milý pane, dejte nám slaninek jako dvě dláně. Tady nám nedali, tady nám dají, zabili komára, slaniny mají. Dobré byly, dobré byly nadívané šlíšky, snědli sme jich, snědli sme jich půl deváté misky. Šel pes přes oves v zeleným kabátku, povídál, že nežrál jenom syrovátku. V úterý odpoledne skoro až do půl noci muzika a tančili, ku konci prej pochovali basu a šli domů, by se vyspali, a ráno do chrámu Páně pro popelec.

Velikonoce Na smrtnou neděli chodějí až dosud malé chudobné děvčata s májem, borový vršek ověnčený, skořápkami z vajec vyfůknutých ověšený, s košíkem v ruce na dárky (obyčejně bílé vejce), zpívají: Máj, máj ve vsi, nové leto kde jsi? U studýnky u rubínky, nohy ruce mila, čím ses utírala? Červenýma vejci, žlutými koláči. Jaký to býl mazanec? Bez koření, bez vajec. Svatý Petr vstává a zem odmykává, ven blešky ven a vajíčka do košíčka sem! Když na zelený čtvrtek umlknou zvony, nastanou dřevěné klepačky v kostele, tu i školní chlapci chodijou klepat společně ranní a večerní klekání po ulicích. Na velký pátek o třech hodinách po ukončení kněžských hodinek

v kostele honívali Jidáše; obyčejně největší chlapec oblékl ženský kožich dlouhý na ruky, dlouhou vlnou navrch, nějakou škaredou čepici též naruby měl na hlavě, ověšený starými povříslami, palicu v ruce, ukrýl se někde v koutě u kostela, po ukončení hodinek dostali děti znaméní, by klepali tři hodiny na památku umučení Páně, Jidáš vyběhlz úkrytu, utěkál napřed, všichni chlapci s klepačkama a hrkačkama za ním kudy on utíkal, to bývala radost dětí, že honili Jidáše. V tyto dni před velikonoci chlapci hledaji vždy vrbové proutí, kdejaký keř vrbový při potoku ořežou, a z 8 prutů půlkou prutu rozštípnutýho na spodním konci omotaných pletou žily na velikonoční šlahačku čili mrskačku, hospodyně a děvčata dlouhú dobu před velikonoci chystají vejce k velikonoci, na červeno


barvijou, v neděli kolik členů rodiny tolik vajec červených a nějakou bábovku (buchtu) nesou k svěcéní do kostela, po ukončených službách Božích kněz říká nad pokrmy a kropí (někteří nesou i jiné pokrmy, které se hned při obědě jedí), za starších dob, když žila hraběnka Ludmila Bercht. roz. Vratislav, chodil kněz zrovna od oltáře také světit pokrmy do zámku na stole. V pondělí ráno chlapci nezaspijou a běhají po šlahačce, chudobní dům od domu, zámožnější jen k známým, kde obyčejně bývají zvaní, šlehají ženské, přitom zpívají:

Mariáno, vstáví ráno, dávej vajec každé ráno, jedno bílé, dvě červené, to je moje potěšené, esli nedáš dvou vajíček, vyšlehá ti tvůj tatíček, pověsí tě do komína, budeš černá jak slanina. Nato dostanou buď vejce červené neb něco jiného, příbuzní však vždy vejce to vzácnější; kdo chce však darovat vzácnější, nechá je orýsovat neb jinak okrášlit. Když holka měla hocha, vyšila neb nechala vyšít bílý šátek, okrášlit více vajec a na šlahačku mu to dala (né každá), zato zase některý na prvního května jí do rána postavil máj. Z obecní kroniky

Viděl jsem chlapy plakat

Tam pod Buchlovem

Vítr přinesl z kvetoucího vinohrádku nové písně a dvěstě hrdel na památku vzývalo všechny známé patrony, spojilo se v úzký proud, který srdce oblažuje. Stál jsem uprostřed vesnice samých vinných sklepů jak ve sprše nahý a zpíval s nimi... Tóny mi tekly z čela na prsa dolů... Viděl jsem chlapy plakat.

Tam pod Buchlovem vijí věnec (je začátek června a zrovna se čistí louka) sám vím, že v červnu netřeba o déšť prosit, začíná vždy, když jdeme na louky kosit (někdo se v červnu vdává) jen dozpíváš, otřeš zavlhlou kosu a čelo se začíná vínem rosit.

Miloslav Hrdý


Foto: Pavel Ondrůšek BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201334

Velikonoční nálada Ještě zbavena svého bílého hávu stráň višňová s květem byla nejistá, velikonoční dny nám však zkrášlila jak rubáš vstalého Krista. Ten rubáš krásný bílý je jak rozkvetlý květ lilie. Ta barva čistotu s krásu duše vyjadřuje, že nás Ježíš miluje. Ta jeho láska k nám veliká jak poslušnost k otci svému, vše se doslova a písmene splnilo, jak předpověděno bylo jemu.

Ježíši, tvá bolest ukrutná byla. Tvoje odvaha jí unést se naplnila, by tvá bolest spasila svět a tys mohl nám do očí a srdcí pohledět. Díky ti Ježíši za tvoji obět velikou, jsi pro naši spásu zárukou. Zárukou a velkým darem, že s tebou na věky můžeme být a žít se svým spasitelem.

Ludmila Dudešková

K jaru patří fotbal aneb rady fotbalových fanoušků (Odposlechnuto při utkání Tottenham – Arsenal, 2 : 1) To musí být hlavička! To je mu platné, jak pojďme dom. Co tam děláš, Roso? Uteč. Toto byla gólovka. Vstávej, Roso! On to dostal na paty, nemohl nic dělat. Pěkně mu to přihrál. Dobré, už netlačí (soupeř). Já bych to viděl tak na remízu, sice nějaká nechtěná penalta a može to být jinak. Na bílé to bylo slabé. Dobře Roso, pojď, přečíslujeme je. Jak se říká tenisový loket, tak toto je zakopnutý palec. První dotyk s míčem a už fauloval. Neber ho za ruku, co se rozčiluješ! Chtěl s ním být kamarád. Kdyby tam byl někdo jiný, než Ramzi, tak to dá. Stihl to, ale za čárou!

Budou unavení, to je dobré. Mohl to rozehrát, ale kde a na koho? Dobře zdržujou. Rozhodčí musí nastavit aspoň 4 minuty. Toto byla simulace. Nemá šanci, toho obránce nemůže přejít. Ale projde. Ten se tam naběhá, to jsou běhy. 6 minut nastavuje, skoro jsme to trefili. Kopl do diváků, aby to zdržovali. Aršavin, ten tam ještě je? Dejte to, není tam gólman! Teď dostane žlutou. Už odkopávej! To musí jít do ohně. No sláva!

Zapsala Jarmila Vráblová


Dobroty na pokračování V Nakládaný hermelín klasik 400 g hermelínu, 100 g cibule, 2 stroužky česneku, 1 dcl oleje, 1 červená pálivá paprika, nové koření, celý pepř, bobkový list Sýr nakrájíme na 6–8 dílků, vložíme do skleněné nádoby spolu s pokrájenou cibulí, česnekem a paprikou. Zalijeme olejem, dobře uzavřeme a necháme v chladu 6–10 dnů uležet. Nakládaný ementál Po 1 sklenici nakládané cibulky, kousků papriky a malých okurek, 500 g ementálu, 2 snítky rozmarýnu, 8 bobkových listů, 10 kuliček černého pepře, 500 ml olivového oleje Cibuli, kousky papriky a okurky vložíme do síta a necháme dobře okapat. Ementál nakrájíme na 3–4 cm velké kostky. Kousky ementálu, zeleninu, rozmarýn, bobkový list a zrnka pepře naskládáme do uzavíratelné sklenice. Všechny přísady zalijeme olejem tak, aby byly zcela ponořené. Přes noc necháme uležet (minimálně 4 hodiny). Nakládaný hermelín se „špekáčkama“ Hermelín, špekáčky, DEKO (kořeněná směs k nakládání zeleniny), cibule (hodně), česnek, ocet, bobkový list, nové koření, celý pepř, nakládaná kapie i s nálevem, Harisa (sterilovaná pikantní zeleninová směs), feferonka (já jsem použil sterilovanou), olej Připravil jsem si nálev – přiměřeně vody, ve které jsem rozvařil (cca 5 minut) přiměřené množství DEKA tak, aby to bylo jedlé – možná trošku slanější – ostatní suroviny sůl trošku stáhnou), ocet, nové koření, celý pepř, bobkový list a velké množtví cibule nakrájené na kolečka (ovařená v nálevu z DEKA byla výborná) – nechal jsem prochladnout; hermelín jsem nakrájel na malé kousky, špekáčky na stejnou velikost, rovnal jsem je do nádoby, prokládal je česnekem nakrájeným na kolečka, cibulí z nálevu, nakládanou kapií, trošku Harisy; celé jsem to potom zalil prochladlým nálevem včetně veškerého použitého koření, taky jsem použil

nálev z kapie a trochu oleje. Protože Hermelín i buřty byly nakrájeny na malé kousky (rovnou na sousta), odlil jsem trochu nálevu a celé jsem to mohl podávat jako salát. Doporučená příloha: pečivo, pivo Naložený hermelín ala Jamajka 4 hermelíny, 1 větší cibule, 4 olivy, česneková pasta, olej, červená paprika sladká, provensálská pasta nebo koření Hermelíny rozkrojíme podélně. Jednu polovinu natřeme zevnitř provensálskou pastou (nebo posypem provensálským kořením), druhou natřeme česnekovou pastou, položíme kolečko cibule a rozpůlenou olivu. Přiklopíme druhou půlkou hermelínu a dáme do sklenice. Lehce zaprášíme červenou paprikou na povrchu. Zalijeme olejem a dáme do lednice uležet na pár dní (záleží na zralosti hermelínu). Doporučená příloha: pivo Nakládaný pokrájený hermelín 5 hermelínů, 1–2 cibule, 2–3 stroužky česneku, 5 polévkových lžic oleje, sójová omáčka, 1–2 polévkové lžíce octa, mletá paprika sladká, bílý mletý pepř nebo 5 kuliček celého bílého pepře, 3–4 kuličky nového koření, nalámaný bobkový list Do misky nakrájíme hermelíny na drobné kostky, přidáme najemno pokrájenou nebo nastrouhanou cibuli, vylisovaný česnek, 5 polévkových lžic oleje, zakapeme sójovou omáčkou (hodně), přidáme ocet, mletou papriku (pokud to chceme ostřejší, můžeme přidat trošku ostré papriky). Dále přidáme bílý mletý pepř nebo 5 kuliček celého bílého pepře (dle chuti), nové koření a rozlámaný bobkový list. Všechno dobře promícháme a nejlépe je vložit do uzavřené plastové misky, která má dobře těsnící poklop a uložíme do chladničky. Konzumovat se může hned za dva dny, ale nejlepší je uležený za týden a později. Může se podávat i samostatně s chlebem nebo pečivem, nebo taky plnit do předem vydlabaných rohlíků, nebo rozříznutých vek a pak spojených k sobě.


Okořeněný naložený hermelín 3 hermelíny, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 2 feferonky, 2 lžíce olivového oleje, nové koření, tymián Sýry nakrájíme na menší kousky a dáme do nádoby. Posypeme nahrubo nakrájenou cibulí a drceným česnekem, přidáme jemně

nakrájené feferonky, nové koření a tymián. Zalijeme olejem a dobře uzavřeme. Takto naložené sýry necháme v chladničce až dva týdny odležet. Dobrou chuť přeje

Miloslav Hrdý

Vzpomínka na MUDr. Helenu Macenauerovou Dne 9. dubna letošního roku uplynulo už 10 let od úmrtí naší vážené spoluobčanky MUDr. Heleny Macenauerové, která působila v Buchlovicích dlouhá léta jako dětské lékařka. Pro svůj pěkný vztah k malým pacientům, ale i ke všem lidem, byla v širokém okolí velmi oblíbená. Její obětavost často doslova neznala hranic a její milý úsměv zůstává dodnes v myslích nás všech. Vzpomeňte s námi. Buchlovičtí spoluobčané

Jubilanti v dubnu 2013 75 let 85 let

Petr Kosinka Josef Mitáš Marie Kočířová (Domov pro seniory Buchlovice) Zdeňka Lesová (Domov pro seniory Buchlovice)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 14,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 4 ROČNÍK XIX. duben 2013

Recommend Documents