BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 2 ROČNÍK XIX. únor 2013

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 2 • ROČNÍK XIX.

únor 2013

Působivá zimní procházka pod Buchlovem a Barborkou.

(foto: Bořek Žižlavský)

Sněžení Vítr fouká pofukuje, snížek lehce poletuje, padá k zemi tiše, země sotva dýše. Až ho více napadá, kdy bude pokryto pole, zahrada, děti vytáhnou sáně a hurá na kopec, sednou na ně. A už to válí z kopce dolů a rychle zase nahoru. Tak se to opakuje a dětská dušička se raduje. Musí toho využít, kdo ví, kdy zase bude sněžit a budou možnosti užít ze sáňkování radosti. Ludmila Dudešková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/20131

Informace městyse Buchlovice Zastupitelstvo městyse Buchlovice č. 10/2012 ze dne 13. prosince 2012 Zastupitelstvo městyse: - vzalo na vědomí plnění usnesení č. 9/2012 Zastupitelstva městyse Buchlovice bez připomínek - schválilo změny rozpočtu č. 2 městyse Buchlovice - schválilo rozpočtové provizorium městyse Buchlovice pro rok 2013 - schválilo novou Obecně závaznou vyhlášku č. 1/2012 o místních poplatcích městyse Buchlovice - schválilo novou členku do školské rady za městys Buchlovice Mgr. Pavlu Večeřovou - neschválilo finanční příspěvek na provoz Slováckého divadla v Uherském Hradišti ve výši 100 Kč na 1 obyvatele - schválilo ukončení čerpání nedočerpáním úvěru ve výši 1.412 tis. Kč z fondu rozvoje bydlení pro městys Buchlovice, zkrácení doby splátkového kalendáře se zachováním původní výše anuitní splátky, zmocnění starosty městyse Buchlovice k podpisu nově přepočteného splátkového kalendáře, kde anuitní částka zůstává v původní výši, ale doba splácení se zkrátí - schválilo přijetí daru - pozemku p.č. 509/9 o výměře 878 m2 v obecní části Loučky od TJ Buchlovice - schválilo směnu pozemků s Lesy ČR, s. p., Lesní správa Buchlovice, nám. Svobody 289, 687 08 Buchlovice. Pozemky, které jsou součástí směny, jsou v příloze a jsou nedílnou součástí tohoto zápisu a usnesení zastupitelstva městyse Buchlovice - schválilo prodej pozemku par. č. 1241/1 v

k.ú. Tupesy o výměře 217 m2 ve vlastnictví městyse Buchlovice za cenu 5.130 Kč pro obec Tupesy - neschválilo návrh na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice na p. č. 790 a 788/6 (zahrada) na plochu k bydlení, žadatelka XX, Buchlovice - schválilo návrh na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice na p. č. 2740/4 (ostatní plocha) na plochu pro rekreaci, žadatel XX, Břestek s tím, že žadatel uhradí obci poměrnou část nákladů na pořízení změny ÚP - schválilo návrh na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice pro XX, Buchlovice, jako podmíněně vhodný s tím, že si vlastník pozemků zajistí na vlastní náklady ochranu proti hluku, prachu a vibracím a dále uhradí obci poměrnou část nákladů na pořízení změny ÚP - vzalo na vědomí výsledky ideové soutěže o návrh na „Víceúčelový areál cihelna Buchlovice“ a schválilo zvýšení odměny všem zúčastněným celkem ze 100.000 Kč na 110.000 Kč - schválilo zřízení věcného břemene pro stavbu vodojemu, který je ve vlastnictví Národního památkového ústavu se sídlem Praha 1, Malá Strana, Valdštejnské náměstí 162/3, IČ 75032333 a dále prohlašuje a uznává, že vlastníkem nemovitosti v obci a k. ú. Buchlovice, stavby technické vybavenosti bez č.p./č.e. na stavební ploše p. č. 3359/18 byl, je a bude Česká republika, s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Národní památkový ústav.


Jednání představitelů Buchlovic a Soblahova

Představitelé městyse Buchlovice a slovenské družební obce Soblahov se sešli 16. ledna 2013 na společné schůzce na Úřadu městyse Buchlovice, aby projednali svůj další společný kulturní projekt s možností získání finanční dotace. Jde o rekonstrukce několika dalších drobných kulturních památek a o zakoupení pódia pro Československé kulturní centrum, pro potřeby spolků. (foto: ing. Miroslav Smatana)

Výzva spoluobčanům Od měsíce prosince 2012 do poloviny března 2013 si můžete prohlédnout návrhy projektů řešících podobu budoucího víceúčelového areálu v místech staré cihelny v Loučkách, kde v současnosti sídlí Služby městyse Buchlovice. Čtyři projekční kanceláře připravily čtyři řešení, k nimž se můžete vyjádřit. Očekáváme Vaše stanoviska, který z projektů se Vám líbí nejvíce, případně další doplnění a postřehy, týkající se této záležitosti. Návrhy řešení budoucího areálu jsou k vidění v Muzeu Podhradí Buchlovice ve všedních dnech v době od 9.00 do 12.00 a od 12.30 do 15.00 hodin (tel. 572 595 996). Děkujeme za spolupráci. Vedení městyse Buchlovice


Informace odboru výstavby Městyse Buchlovice: Novela stavebního zákona Od 1. ledna 2013 vstoupila v platnost Novela stavebního zákona. Pro stavebníky je důležitá především změna sazeb při stavebním a územním řízení. Výběr nových sazby u nejčastěji prováděných úkonů naleznete níže.

Územní rozhodnutí, územní souhlas Vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení anebo vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území - ke stavbě pro bydlení s nejvýše 3 byty nebo ke stavbě pro rodinnou rekreaci 1000,- Kč - ke stavbě pro bydlení s více než 3 byty 5000,- Kč - ke stavbě, která plní doplňkovou funkci ke stavbě uvedené v písmenech a) nebo b) s výjimkou stavby garáže 500,- Kč - ke stavbě garáže nejvýše se 3 stáními nebo řadových garáží 1000,- Kč a 500,- Kč za čtvrté a každé další stání, nejvýše 5000,- Kč - ke stavbě neuvedené v písmenech a) až e) (např. penziony) 20000,- Kč - ke stavbě studny nebo vodního díla určeného pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel 300,- Kč - ke stavbám vodních děl neuvedených v písmenu g) (např. malý rybník) 3000,- Kč - Vydání rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků 1000,- Kč - Vydání rozhodnutí o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území 5000,- Kč

Poznámky

- Je-li jedním územním rozhodnutím nebo územním souhlasem nebo veřejnoprávní smlouvou umisťováno více staveb, které jsou uvedeny pod různými písmeny této položky, vybírá se poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v jednotlivých písmenech této položky. - Za vydání územního souhlasu vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku. - Za vydání společného rozhodnutí podle správního řádu vybere správní úřad poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v příslušných bodech této položky, popřípadě této položky a položky 18 - (položka 18 je část Stavební povolení).

Stavební povolení Vydání stavební povolení - ke stavbě pro bydlení s nejvýše 3 byty nebo ke stavbě pro rodinnou rekreaci 5000,- Kč - ke stavbě pro bydlení s více než 3 byty 10000,- Kč - ke stavbě, která plní doplňkovou funkci ke stavbě uvedené v písmenech a) nebo b) s výjimkou stavby garáže 500,- Kč BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/20134

- ke stavbě garáže nejvýše se 3 stáními nebo řadových garáží 1000,- Kč a 500 Kč za čtvrté a každé další stání, nejvýše 5000,- Kč - ke stavbě vyžadující ohlášení, o které stavební úřad rozhodl usnesením, že ohlášený stavební záměr projedná ve stavebním řízení 1000,- Kč - ke stavbě neuvedené v písmenech a) až e) 10000,- Kč - ke stavbě studny nebo vodního díla určeného pro čištění odpadních vod do kapacity 50 - ekvivalentních obyvatel 300,- Kč - ke stavbám vodních děl neuvedených v písmenu g) 3000,- Kč Vydání rozhodnutí o prodloužení platnosti stavebního povolení 1000,- Kč Vydání souhlasu s ohlášenou stavbou uvedenou v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona 1000,- Kč Vydání souhlasu s ohlášeným stavebním záměrem neuvedeným v bodě 3) 500,- Kč Vydání rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením 1000,- Kč Vydání souhlasu se změnou stavby před jejím dokončením 500,- Kč Vydání rozhodnutí o povolení užívání stavby 1000,- Kč Vydání rozhodnutí o povolení změny v užívání stavby 1000,- Kč Vydání souhlasu se změnou v užívání stavby 500,- Kč Vydání rozhodnutí o povolení odstranění stavby 500,- Kč Vydání souhlasu s odstraněním stavby 500,- Kč Vydání rozhodnutí o povolení výjimky z obecných technických požadavků na stavby nebo z obecných technických požadavků na bezbariérové užívání staveb 5000,- Kč

Osvobození

Od poplatku je osvobozeno vydání stavebního povolení ke změně stavby pro bydlení z důvodu ztíženého užívání této stavby občanovi se zvlášť těžkým zdravotním postižením, kterému byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně (držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P), má-li ve stavbě pro bydlení místo trvalého pobytu.

Poznámky

Je-li jedním stavebním povolením nebo veřejnoprávní smlouvou povolováno provádění více staveb, které jsou uvedeny pod různými písmeny této položky, vybírá se poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v jednotlivých písmenech této položky. Za vydání dodatečného povolení stavby vybere správní úřad poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v příslušných bodech této položky a položky 17.

Místní šetření nebo ohledání na místě za každou započatou hodinu v pracovní době správního úřadu 500,- Kč

Osvobození Od poplatku podle této položky je osvobozeno místní šetření nebo ohledání na místě prováděné při mimořádných hromadných událostech nebo nehodách, místní šetření nebo ohledání na místě prováděné podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, místní šetření prováděné katastrálním úřadem podle zvláštního právního předpisu upravujícího katastr nemovitostí České republiky. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/20135

INFORMACE O SVOZU ODPADŮ V ROCE 2013 O odvoz odpadů v městečku Buchlovice se starají společnosti Sběrné suroviny UH, s. r. o. a Odpady-Třídění-Recyklace a.s. (OTR). Do nádob na papír můžete ukládat noviny, časopisy, reklamní letáky, krabice, lepenku, kartony, kancelářský papír a sešity. Nepatří do nich mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír. Nádoby na plasty jsou určeny pro plastové nádoby a láhve, PET láhve od nápojů, výrobky z plastů, kelímky od jogurtů, krabičky od pokrmových tuků, sáčky, fólie a polystyren. Nevhazujte do nich plastové trubky a podlahové krytiny. PET lahve je nutné sešlápnout a zašroubovat, aby nezaplňovaly velký prostor. Kontejnery označené jako „sklo barevné“ a „sklo bílé“ jsou určeny pro příslušné druhy skla. Nepatří sem porcelán, keramika, kameny, drátěné sklo a zrcadla. Harmonogram svozu skla, plastů a pytlového sběru plastů v roce 2013 MĚSÍC leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec

PLASTY Sběrné suroviny 10. 14. 14. 11. 9. 13. 11. 12. 10. 14. 12.

SKLO BÍLÉ Sběrné suroviny 9. 6. 9. 3. 4. 6. -

SKLO BAREVNÉ Sběrné suroviny 10. 13. 10. 4. 8. 13. 15. -

PYTLOVÝ SBĚR PLASTŮ OTR 23. 20. 20. 17. 15. 12. 10. 7. 4. 2. + 30. 27. 25.

Při pytlovém sběru plastů má každé čp. či rodina v bytovém domě (s trvalým pobytem v Buchlovicích) nárok na 12 žlutých pytlů, které si může zdarma odebrat v Turistickém informačním centru v Muzeu Podhradí Buchlovice. Společnost OTR odváží kontejnery s plasty (pružně upravováno) a s papírem 1x za týden, kontejnery s komunálním odpadem a domovní popelnice 1x za 14 dní. Sběr nebezpečných odpadů Sběr nebezpečných odpadů probíhá vždy od 16.00 do 17.30 hod. u hasičské zbrojnice. Bývá pravidelně vícekrát předem vyhlášen a uveřejněn na www stránkách Buchlovic – hlášení rozhlasu. Nebezpečné odpady můžete předat přítomnému pracovníkovi pouze ve stanovený čas, přičemž odpady tohoto druhu budou kontrolovány. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/20136

Můžete odevzdat: Čisticí prostředky: pro toalety a tekuté odpady, pro sanitární keramiku, naleštění nábytku, prací a bělicí prostředky, chemikálie pro provoz a údržbu bazénů. Automobilové prostředky: motorové oleje, autobaterie, čističe karburátorů, brzdové a převodové kapaliny, nemrznoucí směsi. Zahradnické potřeby: herbicidy, insekticidy, fungicidy, mořidla. Domácí pesticidy: prostředky pro deratizaci, protokolové tablety a spreje, repelenty a spreje proti obtížnému hmyzu. Domácí dílny: tmely a lepidla, barvy a laky, ředidla a rozpouštědla, fotochemikálie, odstraňovače barev a laků. Elektrická a elektronická zařízení: chladničky a mrazáky, zářivky a výbojky, obrazovky a monitory. Ostatní: přenosné baterie, rtuťové teploměry. Některé odpady můžete odevzdat zdarma: Mikroregion Buchlov provozuje sběrný dvůr na Křížných cestách (bývalá skládka), který slouží sběru velkoobjemového odpadu z obcí svazku. Jako občané jedné z těchto obcí můžete individuálně přivézt níže uvedené druhy odpadu, ale přitom je třeba se prokázat občanským průkazem. Sběr je prováděn zdarma (max. 200 kg na osobu a rok). Otevírací doba od 1. 4. do 31. 10.: Po-Pá 6.00-17.00, So 8.00-12.00 hod.; otevírací doba od 1. 11. do 31. 3.: Po-Pá 6.00-16.00, So 8.00-12.00 hod. (za nepříznivého počasí zavřeno). Náklady na likvidaci odpadů hradí Mikroregion Buchlov a obce mikroregionu. Sbírané odpady: - papír a lepenka - kartony, časopisy, knihy, obaly… - sklo - bílé, barevné, čisté, bez chemikálií - textil, hadry, neznečištěné ropnými produkty - dřevo - stavební, rámy oken, dřevěné obaly - plasty - folie, plastový nábytek, obalový materiál, PET, čisté obaly od kosmetiky a domácích čisticích prostředků - kovy - biologicky rozložitelný odpad ze zahrad atd. - tráva, větve, plevel, listí - objemový odpad - nábytek, pneumatiky, matrace, koberce, podlahové krytiny, neznečištěné textilie - velké domácí elektrospotřebiče vč. chladniček, malé domácí elektrospotřebiče, výpočetní a telekomunikační technika (vč. PC monitorů), spotřební elektronika ( TV, HI-FI, videokamery aj.) - trubicové zářivky (lineární, kruhové), úsporné zářivky a výbojky (sodíkové, halogenové, směsné) - elektrické nářadí a nástroje - hračky, vybavení pro volný čas a sport (s elektrickými nebo elektronickými součástmi) Nesbírá se: Barvy, oleje, baterie, akumulátory, léčiva, chemikálie, pesticidy a obaly od nich, znečištěné textilie chemikáliemi a oleji, komunální odpad. Převzetí stavební sutě, výkopové zeminy je na místě zpoplatněno. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/20137

Vánoční koncert ZUŠ

14. prosince 2012


(foto: Pavel Paška


Na Štěpána na Buchlově otevřená brána


středa 26. prosince 2012 Foto: Oldřich Stránský


Tříkrálová sbírka 2013

V sobotu 5. ledna 2013 proběhla v Buchlovicích tradiční Tříkrálová sbírka, pořádaná Oblastní charitou Uherské Hradiště. Čtrnáct skupinek koledníků během své obchůzky po městečku vybralo celkem 65.851 Kč určených na charitativní účely. (foto: -bž-)


ÚNOR 2013

www.buchlovice.cz/vcely

Ještě než se začtete do řádků dalšího článku včelařské mládeže, přijměte, prosím, také jedno mé přání na vědomí. Je několik oddaných příznivců včelařské profese, kteří jsou ochotní připravit veřejnou prezentaci tohoto řemesla formou výstavy s výkladem. K naplnění tohoto cíle si dovoluji oslovit čtenáře a občany nejenom městečka Buchlovice s prosbou o poskytnutí či zapůjčení včelařských předmětů, vybavení, nářadí nebo pomůcek i písemností – od nejstarších po moderní. Jistě vaše půdy, sklepy, kůlny či stodoly skrývají nemálo těchto pokladů – podělte se s ostatními o kus vzácné včelařské historie. Pro exponáty se rád osobně zastavím. Ing. Miroslav Smatana, mob. 777 103 005

O VYTÁČENÍ MEDU Včelaříkův rok začíná na jaro, když včely začínají sbírat nektar a pyl. Ten první se nachází v řepce olejce. Je to užitečná rostlina, kromě medu se z ní vyrábí i olej. Včely nosí pyl do úlů na zadních nožičkách a na chloupcích těla. Nosí taky nektar v medném váčku. Nektar a pyl donesou včely do úlu a pak ho tam dají do plástů, zahušťují ho a přidávají látky tvořené ve včelím těle. Když jsou plásty plné medu, může začít medobraní. Včelař z úlu vezme zavíčkovaný plást a dá ho do medometu. Plásty se dají na výšku a medomet se roztočí, tím med vytéká. Med si můžeme dát do čaje, nebo si můžeme namazat nějaké pečivo. Taky jsme z medu pekli perníky, dojděte ochutnat. prosinec 2012 včelařík Marek Zámečník (10 let)


Ze zákulisí divadelního souboru

Divadelní soubor J. K. Tyla Buchlovice nastudoval novou divadelní hru Zdeňka Hovorky “Darmošlapky aneb Repete hoši”. Po minulé hře se soubor částečně obměnil. Někteří členové skončili. Věříme, že až jim to osobní nebo pracovní povinnosti dovolí, zase se do souboru vrátí. Odchod režiséra Ladislava Peška se jevil jako největší ztráta. Soubor oslovil několik adeptů. Nakonec padla volba na Karla Hoffmanna ml. a toto rozhodnutí se jeví jako velmi dobré. Pod jeho vedením byla nastudována výše uvedená hra. Premiéra se uskutečnila v sobotu 5. 1. 2013 na Starých Hutích. Malý, ale pěkný a udr-

žovaný sál byl naplněn do posledního místečka. Salvy smíchu během představení prokazovaly, že se hra líbí. Na závěr byl celý soubor odměněn velkým potleskem. Po skončení představení starosta Starých Hutí pozval soubor na malé pohoštění. Za celý soubor mohu prohlásit, že se těšíme na další představení a na vaši návštěvu na něm. Za divadelní soubor Arnošt Strýček Foto: Martina Skaličková P.S. Dočká se soubor divadelního sálu v Buchlovicích s vlastní zkušebnou?


Zleva: Hana Hrkalíková, Víťa Rybová, Marie Slezáková, Lenka Zámečníková, Iva Horáková, Jiří Kutálek, Jaroslav Zapletal, Rostislav Jošek, Arnošt Strýček, dole zleva Karel Hoffmann ml., Luboš Černoch, František Lepka BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/201315

Zima pod Buchlovem.

Lednová sněhová nadílka na Trnávkách.

(foto: -bž-)

(foto: Františka Mičkalová)



Toulky po chřibských sírových pramenech II Už samotný název Sirovátka napovídá, že z této známé buchlovické studánky, nacházející se pod bistrem Tramp u silnice I/50, před dlouhými léty vytékala rovněž voda se slabým obsahem sirovodíku. Kvůli vzrůstajícímu průniku prosté podzemní vody není charakteristický sírový pach pramene, podobný zkaženým vejcím, již patrný. Zda došlo k porušení původního sírového „žídla“ v souvislosti s blízkou stavbou silnice v polovině třicátých let minulého století, nevíme. Je to však velmi pravděpodobné. Časem zanedbaná studánka se dočkala předloni v době pozdního podzimu opravy, při které byl její horní výtok opatřen novou stříškou. Vodu je možné si nabrat i z několik metrů vzdáleného spodního výtoku. Studánka podléhá pravidelné hydrogeologické kontrole a před léty byla její voda často využívána buchlovickými občany. Jiná významná sirovodíková studánka se nacházela v zářezu úzkého lesního údolí, v

místech zvaných Zdravá voda u Koryčan. Pravděpodobně jako první se zmiňuje o zdejším pramenu jistý hrabě Emeryk Cobor. Ten vodě ze studánky přisuzuje zázračné účinky a ve svém přípisu praví: „…před dvěma léty zle na mém zdraví ustanovený sem sem přišel, a lázně té posvátné vody sem užíval; poněvádž pak ale tento velebný obraz Panny Marie zde jest, jemu ten účinek vody připsati mohu. Pročež vyznávám, že od toho času lépe v mém zdraví sem se vynacházeti počal. Pro památku té věci toto vysvědčení dávám. V Koryčanech dne 2. července, léta 1665.“ Vincenc Brandl ve své Knize pro každého Moravana (Brno 1863) jmenuje pramen léčivé vody Svatou studénkou a autor publikace Průvodce po Velehradě a okolí K. V. Slavík (Napajedla 1885) uvádí, že při tomto lázeňském místě s koupelemi je malá kaplička P. Marie, byt hlídačův, střelnice a hostinec. Voda léčivá obsahuje

Studánka Sirovátka.

Zdravá voda v minulosti.


součástky sirnaté a železité.“ Vedle již zmíněná kaple z 19. století vyrostla v jejím sousedství, díky majitelům koryčanského velkostatku a na místě dosavadních malých lázní, nová, prostornější šestiboká budova, smíšené dřevěné a zděné konstrukce, s vysokou mansardovou střechou, krytou šindelem. V roce 1837 byla studánka prohloubena, upravena do studniční podoby a zakryta kamennou plotnou. Koryčanské lázně, od první poloviny předminulého století zvané Mariánské lázně Zdravá voda, se skládaly z osmi kabin opatřených koupelovými vanami. Obsluhovaly je dvě ženy, jež se staraly o čistotu provozu a čisté ručníky a které přikládaly svým „překrveným“ klientům pijavice a poté baňky. Třetí pracovník byl zaměstnán jako hlídač; zároveň zajišťoval otápění pod kotlem s vodou a nezbytné úklidové práce. Lázeňské letovisko brzy doplnila i budova restaurace s kuželnou a několika rázovitými dřevěnými pavilónky. V devadesátých letech 19. století činila cena jedné prosté koupele bez časového omezení 25 kr., s dodaným prádlem 35 kr. a koupel „se sázením baněk“ 40 kr. Úpadek lázní nastal kvůli nedostatku lázeňských hostů počátkem 20. století. Ve stejné době přestal Zdravou vodu finančně podporovat i majitel velkostatku Ludvík Wittgenstein, takže se v jednom z turistických průvodců z počátku dvacátých let 20. století dočítáme, „že bylo zde výletní místo… dle různých roztroušených staveb, jež sloužily asi hostinské činnosti, lze souditi, že místo bývalo svědkem častých a četně navštěvovaných výletů“. Z jiného textu o Koryčanech z roku 1932 vyplývá, že zdejší letovisko se těšilo zájmu občanů ještě za první republiky: „Nynější restauratér stará se pečlivě, aby zpříjemnil letním hostům pobyt v Koryčanech občasným pořádáním koncertů, pěveckých akademií, neb alespoň kuželkových partií v pěkně vybudovaných dvou lesních kuželnách. Útulná taneční místnost stává se často dostaveníčkem hostí k družné zábavě.“ Z restaurace se posléze stala hájovna a ubytovna lesních dělníků, zatímco okolí během času docela zarostlo a zpustlo. O oživení tohoto působivého lesního místa, jak píše v publikaci Kapitoly

Zdravá voda v současnosti. z historie Koryčan (Koryčany b.d.) autor Pavel Fabiánek, se posléze zasloužil Alois Elšíček z Koryčan zbudováním několika dětských hracích prvků. „Byl tam umístěn dětský přízemní kolotoč, dále řada závěsných houpaček na dlouhých kovových prutech,“ uvádí Fabiánek a pokračuje: „Houpačky byly vhodně umístěny mezi dvěma vzrostlými stromy, takže zapadly do přírodní krajiny. Byly zhotoveny v několika provedeních, a to jednak pro malé děti, dále pro děti školního věku a konečně pro velké… Vyvrcholením všech atrakcí bylo vybudování visuté lanové dráhy s otevřenou kabinkou u bývalé kuželny.“ Po smrti pana Elšíka všechny hrací prvky zpustly a nakonec zanikly. Současní majitelé Zdravé vody budovu bývalé restaurace zrekonstruovali a udržují v příjemném stavu i kapli s blízkým okolím. Někdejší pramen připomíná před budovou pod kaplí studna, opatřená litinovou pumpou. (pokračování příště) Text a foto: Bořek Žižlavský


V zámku a v podzámčí I Při mých návštěvách při draní peří se hodně mluvilo o životě na zámku v bouřlivých časech v polovině devatenáctého století. Tehdy žil na zámku majitel buchlovského velkostatku Zikmund I. Berchtold, který se zúčastnil povstání proti habsburskému domu a byl odsouzen k trestu smrti provazem. Měl ženu Ludmilu, roz. Vratislavovou z Mitrovic, jejíž podobizna je k vidění na hradě Buchlově. Krásná paní pravidelných rysů s loknami tehdejšího účesu. Říká se, že tato žena prosila o udělení milosti pro svého manžela samotného císaře Františka Josefa, který jí vyhověl a udělil Zikmundovi milost. Ten prý ale musel nosit na krku oprátku a nesměl se vzdálit více než 10 kilometrů od svých panství. Berchtoldové se svou humanitární činností za napoleonských válek velmi zadlužili. Vypráví se, že byl dokonce jejich zámek jistou dobu zapečetěn a oni několik dní spávali v rodině Ondrůškových za kostelem. Hraběnčin bratr Vratislav byl prý velký odborník na finanční záležitosti a

Berchtoldy z dluhů vysekal, takže jim majetek nakonec zůstal. Měl bydlet v zámeckém křídle obráceném ke hřbitovu a kolikrát lezl přes zídku za komornou Ježovou z Břestku otevřeným oknem do Silnůškového domu, který stál na místě nynější navijárny motorů. Jejich vztah nezůstal bez následků, a když už bylo zřejmé, že komorná bude maminkou, odstěhovali ji na panství Vratislavů z Mitrovic do Čech. Tehdy se tam narodil chlapec, kterého adoptoval tamější lesmistr Dušek. Ten chlapec dostal jeho příjmení, a když vyrostl, zaplatili mu buchlovičtí Berchtoldové studium na vysoké lesnické škole ve Vídni a poté ho udělali lesmistrem v Buchlovicích. Ještě v dětství jsem zažila lidi, kteří si ho pamatovali. Byl na podřízené velmi ostrý. Měl několik dcer a syna. Jedna dcera si vzala advokáta Foltánka a měla s ním dva syny. Starší, právník, pracoval u dráhy v Hranicích na Moravě a mladší někde na úřadě v Uherském Hradišti a po Buchlovicích vždy chodíval s maminkou. Byli

Zikmund I. Berchtold

Ludmila Berchtoldová


Buchlov v šedesátých letech 19. století. trošku jiní než ostatní lidé. Ale vraťme se k hraběti Zikmundu I. Berchtoldovi. V onu revoluční dobu 1848 byl prý na něj spáchán neúspěšný atentát. V tom čase bylo prováděno ozdravění panství, kdy vrchnost zakazovala sedlákům pást dobytek v lese. Jeden sedlák si na Zikmunda počíhal, když byl hrabě na čekané, a vystřelil na něj z pušky. Naštěstí se netrefil. Povídalo se, že jeden uherskohradišťský, vlastenecky naložený advokát, jenž měl celou záležitost na starosti, vyšetřování šikovně odložil „ad acta“. V tu dobu se prý udála ještě jiná záležitost. Buchlovičtí sedláci zorganizovali výpravu proti vůdci uherského povstání proti Habsburkům, Lájoši Košutovi. Ozbrojili se cepy, kosisky a vidlemi jako husité a táhli kolem hřbitova „na Košuta“. Za kaplí sv. Alžběty potkali faráře, jenž se vracel z kasina z Boršic, a ten se jich ptal: „Proboha, děti, kde idete?“ Načež dostal odpověď: „Na Košuta, velebný pane, na Košuta.“ „Vraťte se domů,“ odpověděl kněz. „Košuta

(výřez z obrazu Františka Dorazila) zastavila Morava a rozprášili vojáci. Vy s vašimi cepy byste nic nespravili.“ A tak dopadla tato buchlovická výprava. Ve stejnou dobu měla hraběnka Ludmila lokaje Arnošta z Břestku. Ten chodil s kuchařkou. Kuchyně byla v suterénu zámku a vedly do ní schody. Arnošt byl zrovna se svou vyvolenou v kuchyni, když ona na chvíli odskočila pro něco nahoru. Ten zůstal poté v kuchyni sám. Tu uviděl na schodech dlouhé sukně a myslel, že se jeho kuchařka již vrací. Sáhl tedy pod sukně a zmáčkl nohu, ale ozval se veliký křik, Podíval se nahoru a bylo to samotná hraběnka. Arnošt ihned zmizel. Všichni poté říkali, že to byl určitě Arnošt, ale hraběnka ho vždycky bránila, že na něj lidi všechno svedou a že by to nikdy neudělal. Kuchařka se vrátila, vše se vysvětlilo, křik utichl a zase vše plynulo tak jako dřív. (pokračování příště) Zdenka Maršálková (foto: -bž-)


Zemřel plk. v. v. Vladimír Maděra, voják, výsadkář odbojář, politický vězeň, ale především dobrý člověk. Narodil se 19. Března 1917 ve Velehradě. Pocházel ze šesti dětí Františka a Františky Maděrových, kteří oba pracovali ve velehradské cihelně. Dětství prožil se svými sourozenci zde na Velehradě, kde také vychodil obecnou školu a tři třídy měšťanky. Od dětství sportoval a hrával hlavně kopanou. V roce 1932 byl přijat ke studiu na státní škole tkalcovské a krejčovské v Prostějově a po jejím ukončení pracoval u firmy Baťa, kde se podílel na výrobě výstroje pro oblékání baťových mladých mužů. Po „Mnichovské zradě“ a následné okupaci se zapojil do polovojenské organizace „Obrana národa“ pod velením pplk. Vladimíra Štěrby na uherskohradišťsku. Před zatčením uprchl přes Slovensko do Maďarska, kde byl zadržen a čtyři měsíce vězněn v pověstné budapešťské věznici Tolonczházu. Při transportu zpět na slovensko utekl maďarským četníkům a podařilo se mu přes shromaždiště v ulici Fee utca dostat do Jugoslávie a pak přes Subotnici do Bělehradu a pak přes Řecko, Turecko a Sýrii do Libanonského Bejrútu. Tam byl podroben prvnímu odvodu jako čs. voják do francouzské armády a lodí Mariette Pacha přepraven do Marseille a odtud do čs. vojenského střediska v Agde. Po urychleném výcviku byl zařazen na frontu k obraně úseku na řece Marně proti nacistickým vojskům. Boje to byly převážně ústupové na rozpadající se francouzské frontě. Po uzavření příměří a následné kapitulaci Francie 22. června 1940 se Vladimíru Maděrovi podařilo přejet vlakem přes Toulouse do Narbonne a pak do přístavu Séte, kde byli naloděni na neutrální egyptskou uhelnou loď Rod el Farag a zařazeni do velkého konvoje, a přes Gibraltar se doplavili do západoanglického přístavu Livepool a odtud do stanového tábora v parku panství Cholmondeley nedaleko Chesteru. Po reorganizaci čs. armády byl Vladimír Maděra vybrán do výcviku pro zvláštní operace a převelen pod správu II. odboru MO. Po absolvování většiny speciálních kurzů konspirativních, zpravodajských, sabotážních a útočného boje ve speciálních střediscích řízených Výborem pro zvláštní operace a britskou SIS se při druhém seskoku na letišti Ringway u Manchestru těžce zranil a po vyléčení byl přeřazen k týlové sekci zvláštní skupiny D II. tj. zpravodajského odboru při MO naší ex. vlády v Londýně. Podílel se na vybavování a vystrojování téměř všech paradesantních skupin vysazených do protektorátu. Zažil také úporné bombardování Londýna a časté přesuny štábu. V 1944 po dohodách uzavřených mezi čs. ex. vládou v Londýně a moskevským vedením se skupina zpravodajců, ke které byl přidělen, přesunula přes Středozemní a Černé moře do Sevastopolu. Tam byli přiřazeni k diplomatickému vlaku a přes Rumunsko a Zakarpatskou Ukrajinu se dopravili do již osvobozených Košic. Po vyhlášení Košického vládního programu se dopravili přes Maďarsko do Prahy. V Praze byl Vladimír Maděra přidělen k likvidační skupině výsadků, která se zabývala shromažďováním materiálů o její válečné činnosti, měla zajistit budovy hlavního štábu a bývalého MNO a také německého 4. oddělení v Pečkově paláci, kde mělo gestapo archív a cenné protiparašutistické materiály. Dalším úkolem bylo zjišťování údajů o padlých parašutistech, o jejich kontaktech o přeživších i padlých spolupracovnících. Po válce neměl Vladimír Maděra v úmyslu zůstat v armádě, hodlal pokračovat ve svém povolání u firmy Baťa. Když však byl v roce 1947 generál Paleček, bývalý velitel čs. parašutistů v Anglii, pověřen vybudováním výsadkového vojska, tehdy mjr. Vladimíra Maděru znovu do armády povolal. Výsadkové vojsko se nakonec podařilo vybudovat v dislokacích Stráž pod Ralskem, Hradčany u Mimoně, Zákupy a Boreček, v okr. Česká Lípa. Výsadkové vojsko bylo budováno podle zkušeností výsadkářů působících v Anglii. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/201322

plk. v. v. Vladimír Maděra BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/201323

Vladimír Maděra je dokonce autorem a konstruktérem prvního čs. padáku VJ1 (druhý padák VJ2 mu již sovětští poradci neschválili). V letech 1949-1951 prosakovaly informace od kontaktů z 5. oddělení MNO, že probíhají tajná jednání o vyřazení západních parašutistů z armády a jejich likvidaci. V roce 1951 byl tedy major Vladimír Maděra zatčen a vazebně vězněn v Praze na Loretě. 12. 8. 1953 byl odsouzen nechvalně známým soudcem pplk. JUDr. Karlem Vašem údajně za spiknutí a neoznámení trestného činu na dva roky těžkého žaláře a byla mu odebrána vojenská hodnost a všechna čs. vyznamenání. Svůj nezákonně udělený trest si fakticky odseděl ve vazbě. Po mnoha odvoláních mu byl rozsudek 24. 9. 1957 zrušen z důvodů, že nebylo prokázáno spáchání trestného činu. Po propuštění uvažoval o možnosti opustit republiku, ale byl nepřetržitě pod kontrolou STB. Nikde nemohl sehnat práci, a tak nastoupil v Ostravě do dolů, kde pracoval v podzemí 15 let. V 55 letech měl podle zákona nárok na starobní důchod, který po ukončení práce v dolech nedostal, a přežíval bez důchodu a bez práce. Důchod mu nebyl přiznán z důvodů, že údajně nebylo prokázáno, že byl zahraniční voják. Bezvýsledně podával jedno odvolání za druhým, až teprve po oznámení k mezinárodnímu soudu mu byla výše důchodu vyměřena. Mezitím pracoval jako pomocný dělník u tehdejšího MNV Velehrad a byl neustále persekuován. Své plné rehabilitace se Vladimír Maděra dočkal až v roce 1990, kdy mu byla rozkazem tehdejšího ministra národní obrany gen. Miroslava Vacka vrácena všechna vyznamenání a byl povýšen do hodnosti plukovníka. Zároveň mu byla rozkazem 0265 ze dne 18. června 1990 udělena medaile Za zásluhy o ČSLA-I.stupně. Stal se předsedou OV ČSBS v Uh. Hradišti, předsedou pobočky čs. obce legionářské a čestným členem výsadkových veteránů Zlín. Zasloužil se o zvelebení památníku ve Vápenicích v obci Salaš, o vybudování památníku občanů z Jankovic a okolí, umučených ve Vídni v souvislosti s parašutisty Ludvíkem Cupalem z operace TIN (ukrývajícím se v cihelně na Velehradě) a Vojtěchem Lukaštíkem ukrytém u rodiny Remešových v Jankovicích. Uskutečnil mnoho pietních akcí a proslovů při odhalení pamětních desek svých bývalých druhů v boji z Anglie, kterým se po roce 1990 dostalo uctění památky třeba i in memoriam. Plk. Vladimír Maděra byl podruhé ženatý. Z prvního manželství ve Velké Británii měl dvě dcery. Z druhého pak tři syny.

Hodnosti a vyznamenání plk. Vladimíra Maděry Po pádu Francie 22. června 1940 byl povýšen do hodnosti četaře, později obdržel hodnost rotmistra, protože neměl školu pro důstojníky v záloze, kterou si dodělával dodatečně. Před návratem do ČSR se stal nadporučíkem a v době budování výsadkového vojska byl povýšen na kapitána. Když opouštěl armádu, byl majorem. Kdybychom měli spočítat všechna vyznamenání, tak jich bylo 48. Již ve Francii získal čs. válečný kříž 1939, Československou vojenskou pamětní medaili se štítkem F-VB, Československou vojenskou pamětní medaili Za chrabrost, Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně. V květnu 1995 obdržel vysoké státní vyznamenání za věrnost. Vlastní také několik vyznamenání od Klubu výsadkových veteránů Zlín a je čestným předsedou okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Uh. Hradišti. Plukovník Vladimír Maděra byl člověkem pevného morálního kreditu. Přestože byl minulým režimem vězněn a perzekuován, zachoval si vždy čest a vojenskou hrdost. Také proto mu patří obdiv a úcta a věčná památka. Jan Štokman BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/201324

Z HISTORIE PŘED 70 LETY Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války - 6. část Katastrofa IRIDIUM a BRONSE Již v době dokončování příprav operace ANTIMONY byly připravovány další skupiny k vysazení na okupované území. Především to byla skupina BRONSE, která dokončovala výcvik souběžně se Závorkovou ANTIMONY, a jejich radiový a technický výcvik byl společný. Později k ní přibyla skupina IRIDIUM. S jejich vysazením vyčkával zpravodajský odbor do doby, až se vyjasní možnosti úspěšného působení paradesantní skupiny ANTIMONY. Navázáním radiového spojení a obnovení kontaktů s ÚVODem (Ústřední vedení odboje domácího) bylo koncem roku 1942 dosaženo úspěchu, který sliboval možnost obnovení dřívějších zpravodajských kontaktů a také, že se podaří zapojit do činnosti již vysazené parašutisty, kteří se vlivem represálií ocitli bez spojení a v izolaci. O skutečném rozsahu ztrát neměl zpravodajský odboj představu a skupina ANTIMONY měla svými poznatky doplnit obraz situace, který v Londýně považovali za mnohem lepší. Když se v polovině ledna 1943 radiostanice ANTIMONY – „BARBORA“ odmlčela, bylo to hodnoceno spíše jako technická přestávka nebo porucha. Koncem února však došly zprávy, že 26. 2. 1943 přednesl K. H. Frank v pražské Lucerně projev, v němž citoval některé pasáže poselství prezidenta odboji určeného především Vladimíru Krajinovi a doručovaného prostřednictvím ANTIMONY. Na tyto zprávy reagoval prezident Beneš novým poselstvím z 2. března 1943 zaslaným kurýrní cestou přes Stockholm, v němž reagoval na Frankův projev. Dnes není známo, jaký byl osud poselství, ovšem zřejmé bylo, že situace kolem ANTIMONY byla znepokojivá. Na to reagoval zpravodajský odbor vysláním skupin IRIDIUM a BRONSE do vlasti. V noci ze 14. na 15. března 1943 startoval z letiště poblíž Londýna upravený bombardér Halifax s úkolem vysadit do protektorátu další parašutisty. IRIDIUM byla zpravodajskou a spojovací skupinou. Sestava: Velitel nadporučík Miroslav Špot, jeho zástupce nadporučík Miroslav Kříčenský, pomocník velitele rotný Vladislav Soukup a radiotelegrafista četař Bohumír Kobylka. Zpravodajské oddělení MNO v Londýně chtělo vysazením skupiny získat přehled o stavu domácího odboje po represáliích předešlého léta a podzimu. Vedení československé exilové vlády předpokládalo, že uskuteční v roce 1943 zásadní politické rozhodnutí v souvislosti s návštěvou presidenta Beneše v USA a sovětském svazu. K tomu nezbytně potřebovalo

dostatek pravdivých zpráv z domova nejen vojenského charakteru, ale také získání přehledu o názorech obyvatelstva na poválečné uspořádání, jeho odhodlání k boji s okupační mocí a stupeň odolnosti k represivním opatřením. Také komunistický odboj a případně jiné odbojové skupiny byli předmětem jeho zájmu. Podobný úkol vlastně měla plnit již paradesantní skupina ANTIMONY. Pro plnění zadaného úkolu byl desant IRIDIUM vybaven standardní výzbrojí a výstrojí, dostatkem finančních prostředků v korunách i markách, vlastním šifrovacím klíčem ANNA a třemi radiotelegrafickými soupravami. S těmito prostředky měl obnovit zpravodajské spojení s domácí ilegální organizací, provádět vojenské, politické a hospodářské


zpravodajství a navázat a udržovat pravidelné radiové spojení s VRÚ (vojenskou radiovou ústřednou) v Londýně. Průběžným a stále sledovaným úkolem bylo zjištění stavu domácího odboje a také objasnění osudu předešlých vysazených skupin. Pro operační prostor IRIDIA byla vybrána oblast Plzeň – Rokycany v západních Čechách, kde směřovaly záchytné adresy, a odtud měla být zahájena výstavba zpravodajské sítě s cílem vykrýt mezery vzniklé decimováním odboje nacistickým represivním aparátem v období heydrichiády. K plnění tohoto poslání se parašutisté nedostali. Posádka bombardéru se sice se štěstím dopravila až nad československé území, ale nad Šumavou byla taková mlha, že navigátor nebyl schopný určit přesnou doskokovou plochu. Navíc na křídlech narůstala silná námraza, a tak se kapitán letadla rozhodl v oblasti Sušice k návratu na základnu do Anglie. Při zpátečním letu byl Halifax poblíž Mnichova zasažen protiletadlovou palbou a zřítil se. V jeho troskách zahynuli všichni čtyři členové skupiny IRIDIUM. Ze stejného letadla měla být vysazena skupina BRONSE a proto ji potkal stejný osud, snad pouze s tou výjimkou, že katastrofu letounu přežil o několik dnů četař aspirant František Vrbka. V hořících šatech se vypotácel z trosek explodujícího Halifaxu. Byl zajat a s těžkým zraněním a popáleninami převezen do nemocnice v Mnichově. Z dokladů nalezených u mrtvých bylo zjištěno, že jde o protektorátní příslušníky. Proto byla pražská služebna gestapa vyzvána ke spolupráci na objasnění celého případu. Letecky se do Mnichova okamžitě přesunuli někteří pracovníci protiparašutistického referátu s Čurdou a Srazilem, kteří se podíleli na identifikaci mrtvých a hlavně se pokoušeli vyslechnout těžce zraněného čet. asp. Vrbku, který v horečnatém stavu mluvil nesouvisle o přátelích v Anglii. Když nabyl částečně vědomí a zjistil, kde se

nachází, omezil se pouze na své osobní údaje. V beznadějném stavu byl letecky přepraven do Prahy a umístěn v lazaretu SS v Praze-Podolí. Přes péči, která mu byla z příkazu gestapa věnována, vědomí již nenabyl a 23. března 1943 zemřel. BRONSE byla také zpravodajskou a spojovací skupinou a měla plnit své poslání jako IRIDIUM. Jejím operačním prostorem však byla západní Morava, odkud měla svou zpravodajskou činnost zahájit. Byla vybavena vlastním šifrovacím klíčem a třemi soupravami radiové stanice BLANKA k navázání provozu s VRÚ (vojenskou radiotelegrafickou ústřednou) v Londýně. Velitelem skupiny byl nadporučík Bohumír Martínek, jeho zástupcem a šifrantem četař aspirant František Vrbka a radiotelegrafistou četař Antonín Kubec. Mrtví příslušníci skupin IRIDIUM a BRONSE byli společně s posádkou Halifaxu pohřbeni v následujících dnech na hřbitově v Perlachovském lese u Mnichova. Tato katastrofa dovršila sérii neúspěchů zpravodajského odboru a donutila jej přijmout rozhodnutí o dočasném zastavení operací, dokud nebudou příznivější podmínky. Zvláštní operace v druhé operační vlně v období 1942-1943 dosáhly jen omezeného úspěchu na počátku a poučné se staly spíše svým neúspěchem. Tragédie IRIDIA a BRONSE podtrhly oprávněnost již dříve vznešeného československého požadavku, aby skupiny nebyly dopravovány jedním letounem. Další zkušenost s radiovými protihrami gestapa pak prokázala, že na domácím prostředí stojí proti parašutistům protivník, kterého nelze v žádném případě podceňovat. Souhrn těchto poznatků musel logicky vyústit do hlubších změn a hledání nových přístupů k provádění zvláštních operací v Československu. Do jisté míry byla tato změna vynucena situací vojenskou i politickou, v jejichž siločarách se program československého odboje ocitl a nemohl na ně nereagovat. Jan Štokman


Anotnín Kubec

František Vrbka

Bohumír Martínek

nadpor. Křičenský

Miroslav Špot

Vladislav Soukup

Bohumír Kobylka


Mnoho desítek let stará fotografie přibližuje dětské zimní radovánky v místech, kde se nyní nachází přehrada na Smraďavce. V té době tam byly mokřady, které v zimním období zamrzaly. A protože začátek roku je obdobím různých zábav a plesů, nabízíme vám pozvánku na jeden z takových plesů, jež se odehrál v sále Spáčilovy hospody v Buchlovicích v roce 1906. (foto: archiv SPHB)


Jak se dříve v zimě sportovalo v Buchlovicích Před Vánoci a vánočními prázdninami se děti vždycky těší na bruslení, sáňkování, bobování a dovádění v zimní přírodě. Pro rozmary počasí se těmto radovánkám letos nemohly věnovat. Ráda vzpomínám na zimu v době svých školních let. Bruslit se chodívalo na Buchlov. V objektu tamějšího statku byl rybník, který hned při prvních mrazech zamrzl. V neděli časně po obědě jsme se vypravili na tento rybník bruslit. Protože se v zimě brzy stmívá, dlouho jsme si tohoto prvního sportování neužili, ještě jsme se občas museli mezi sebou dohodnout, kde budou bruslit děvčata a kde kluci. Hoši chtěli hrát hokej, potřebovali větší plochu, protože prý my holky bychom jim překážely. Před zpáteční cestou domů se stačilo zajít na hrad do hospody k panu Lepkovi na čaj a pak honem domů, stejně už za tmy. Odpoledne po škole se bruslívalo na Buchlovickém potoku „ganále“ z náměstí až po hasičskou zbrojnici. Nejlepší bruslení však bývalo na Smraďavce na zamrzlých rozlitých loukách před restaurací. Tam jsme si to všichni nejvíce užívali. Děvčata se nemusela dohadovat s kluky o prostor a místo, protože oni přece upřednostňovali své právo – hokej. Když sportování a dovádění bylo dost, šlo se zahřát výborným čajem, který vařila paní Schwarzová. Nebylo tajemstvím, že do něj přidávala ovocné bonbony, aby byl chutnější a voňavější. Po ohřátí a občerstvení honem domů. Málokdo z nás měl nové brusle. Většinou se dědily po sourozencích, odkupovaly od známých z druhé ruky. Byly připevněné na boty kličkou, někdy přišroubované na boty přímo. Někteří hoši už měli i kanady. Děvčatům se o bílých krasobruslařských botách s pravými bruslemi tenkrát jen zdálo. Nejvíce zimy jsme si užívali o vánočních prázdninách. Stávalo se, že koncem těchto prázdnin jsme se dozvěděli z rádia, že se prodlužují, protože jsou vyhlášené uhelné prázdniny. To byl důvod pokračovat v bruslení, ale také i v sáňkování. Kopečků v Buchlovicích je skutečně hodně. Tak se doma na půdě našly ty nejpevnější dřevěné sáňky a pravidelně se vyráželo zdolávat kopečky. Hned pod kostelem v Kostelní ulici, v Lipůvce, Mazánku, Starých a Nových horách a jinde. Jednou ráno v pořádné zimě jsme čekali před školou na Lhotce na začátek vyučování. Čas jsme si krátili klouzáním se, hašteřením apod. Nevím, čí to byl nápad vyzkoušet, jaký je skutečný mráz. Jeden ze spolužáků to zkusil jazykem na pumpě před školou. A už byl problém. Paní učitelka, tenkrát naše třídní Anna Ficová, se školnicí paní Jurčovou teplou vodou se snažily jazyk uvolnit. Sice se to podařilo, i když kousek kůžičky přece jen na pumpě z jazyka zůstal. Otřesený a uplakaný školáček byl poslán ten den ze školy domů. Kdo byl ten žáček? Třeba uhodnete. Dnes už nežije, jeho urnu s popelem najdete na místním hřbitově. Byl to bezvadný kamarád, vynikající muzikant, výborný zpěvák. V 70. letech v Buchlovicích s několika kamarády po vzoru The Beatles založil bigbeatovou skupinu. Tato skupina pravidelně hrála na Záložně na vyhlášených čajácích. Dnes k zimnímu sportování máme jiné podmínky, umělé zasněžování, vleky, dokonalejší sportovní oblečení a vybavení. Vzpomínky na minulost zůstávají, abychom mohli intenzivně žít přítomností. Eva Hřibová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 2/201329

Lázeňskou krajinou VI Město a hrad Loket Území podél řeky Ohře kolem dnešního města Lokte bylo osídleno Slovany již v 6. století. Velký význam však získalo až ve století desátém, kdy nedaleko Lokte vznikl přemyslovský správní hrad Sedlec. Toto hradisko bylo později pravděpodobně přeloženo na vysoký skalní ostroh, ze sedmi osmin obtékaný Ohří. Pod nejvyšší skálou se koryto řeky Ohře prudce lomilo a vedlo tak své vody v ostrém úhlu kolem ostrohu. Podle tohoto říčního zalomení obdrželo nově osídlené místo své jméno, tedy Loket. Nové hradisko střežilo cestu, vedoucí ze středních Čech k Chebu a dále do Říše. Loket byl ve svých nejstarších dobách v podstatě hradiskem hraničním, neboť dále na západ se nacházelo území, spadající pod město Cheb, nazývané Chebsko, a toto se stalo součástí českých zemí až ve 14. století. Během století třináctého se začíná

zvolna formovat budoucí městská aglomerace, jejíž zárodky bychom nalezli v osadě strážců hradu a kupců. V roce 1240 byl pod hradní skalou založen kostel svatého Václava. V druhé polovině 13. století přicházejí kolonisté z německých zemí a osada se mění na město. Hlavní přístup do města vedl přes šíji mezi koryty řeky a pozvolně se rozšiřoval v houskovitě zatočené náměstí s radnicí. Na konci náměstí cesta dále stoupala kolem kostela k hradu, o němž si povíme za okamžik. Z městského opevnění se dodnes zachovala mohutná hranolová věž, strážící kdysi hlavní bránu, dále štíhlá drobná Robičská věž a torza bašt a hradeb. V polovině 14. století město vyhořelo, což mělo za následek nahrazení původní dřevěné výstavby stavbami kamennými. Již v roce 1420 se o město pokoušely husitská vojska. Po válkách se jako


předmět zástavy dostal hrad i město do rukou Karlu Šlikovi. V rukou Šliků se město nacházelo až do roku 1547, kdy bylo zkonfiskováno císařem Ferdinandem I. Na konci 16. století získali hrad do své vlastní držby sami loketští měšťané. Velkou zkázou byla pro Loket třicetiletá válka se všemi svými důsledky včetně moru. Po válce padaly návrhy na přestavbu města na pevnost, nakonec se však od těchto plánů upustilo. Po dalších požárech na počátku 18. století vznikly mnohé barokní měšťanské domy a do tohoto období spadá také přestavba kostela. Ve třicátých letech 19. století byl postaven řetězový most, spojující město s protějším břehem Ohře. Dnes se v těchto místech klene mohutný oblouk mostu betonového, z jehož koruny i úpatí se otevírá nádherný pohled na loketský hrad. Hrad Loket, vystavěný k zajištění hranice s Chebskem, je prvně písemně připomínán v roce 1234. Z původního románského hradu se zachovala vysoká hranolová věž, vystavěná z kvádří-

kového zdiva, původně zakončená ochozem s cimbuřím. Na věž navazovala obytná budova, tzv. Skalní světnice, zbořená v 19. století. Areál hradu ohrazovala obloukovitá hradba a nejvyšším místě skály, nad ohbím řeky, výzkumy prokázaly drobnou románskou rotundu, jež je dodnes skryta v interiéru paláce. Za vlády Václava IV. byl hrad razantně přestavěn a během následujícího století, kdy si jeho obytnou funkci přikrášlovali Šlikové, obdržel v základních rysech svou nynější podobu. Byla vystavěna nejen nová hradní kaple, ale dbáno bylo též na jeho obranu. V průběhu 15. a 16. století tak vzniklo několik podkovovitých dělostřeleckých bašt s kasematy. Během 18. století hrad chátral a v roce 1822 byl přestavěn pro potřeby krajské věznice. Mohutnost hradu si můžete nejlépe prohlédnout z říční nivy pod hradní skálou, malebnost celého historického města zase naopak z poněkud zarostené vyhlídky na skále nad řekou. Text a foto: Martin Žižlavský


Společenská kronika Buchlovic za rok 2012 Narození únor – Vanessa Krystýnková, Nika Paluzgová, Jan Kolařík březen – Amálie Mitášová duben – Jakub Karas, Maxmilián Hnátík květen – Filip Kadeřábek červen – Albert Juřík, Bronislav Mikulík červenec – Eliška Javorová, Leona Vráželová srpen – Terezie Tomešková září – Kristián Falta, Jáchym Černý říjen – Sára Gažíková, Petr Zicháček prosinec – Lukáš Zapletal, Matyáš Urbánek Úmrtí leden – Andrea Juříková, Ing. Bohuslav Vojáček únor – Vladimír Ryška, Jaromír Kočíř březen – Ladislav Barchánek, Břetislav Andrýsek květen – Libuše Zedníková červen – Františka Krystýnková, Květoslava Doležalová červenec – Ludmila Vengliková srpen – Bohumil Svoboda, Božena Šiková, Antonín Badin, František Mrkva září – Anna Sátorová, Anna Vanková říjen – Marie Kučíková prosinec – Irena Širhalová, Jaroslav Vojáček, Jarmila Tomešková, Antonín Mitáš, Vladimír Steiger, Marie Hančíková, Vlasta Řezáčová V Domově pro seniory v Buchlovicích zemřelo 46 občanů. Přistěhováno: 64 občanů Odstěhováno: 43 občanů V místě bydliště se přestěhovalo 29 občanů K 1. 1. 2013 žilo v Buchlovicích 2456 občanů Na státním zámku v Buchlovicích se konalo celkem 86 svatebních obřadů. V kostele sv. Martina bylo uzavřeno 9 církevních svatebních obřadů. Připravila Anna Lukeštíková, matrikářka


Jubilanti v únoru 2013 75 let Silvestr Hruška Josef Krystýnek 80 let Marie Návratová 85 let Anna Jošková František Vykouřil

(Domov pro seniory Buchlovice)

90 let

(Domov pro seniory Buchlovice)

Jiřina Kočendová

Kulturní kalendář - únor 9. 2. ŠKOLNÍ PLES

Tělocvična ZŠ

9. 2. FAŠAŇK

městys Buchlovice

22. 2. NAŠÍM POHLEDEM (2009)

Galerie na půdě Buchlovice

Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. A. Mikulíková, [email protected] Hodová chasa, M-studio, SDH, Buchlovjánek Muzeum Podhradí a městys Buchlovice, telefon: 572 595 120

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek, Mgr. Pavla Večeřová a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 12,- Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ. ČÍSLO 2 ROČNÍK XIX. únor 2013

Recommend Documents