BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 11 ROČNÍK XIX. LISTOPAD 2013

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 11 • ROČNÍK XIX.

LISTOPAD 2013

Starosta městyse Buchlovice ing. Jiří Černý se opět zúčastnil letošního slavnostního předávání vysokých státních vyznamenání významným českým osobnostem, které se uskutečnilo v podvečeru svátečního dne 28. října na Pražském hradě. Při této příležitosti se setkal a pohovořil i s několika známými českými politiky včetně hlavy státu, pana prezidenta Miloše Zemana. (foto ing. Stanislav Gregůrek)

Podzim Lísteček po lístečku padá Přikrytý je sad i zahrada. Barevný koberec na zemi leží Pěkně se nám po něm běží. Holé větve stromů se k nebi pnou Očekávají zimu studenou. Sníh je nepřikryje, ani nezahřeje. Ptáčkům úkryt neposkytnou, Musí hledat náhradu jinou, Aby si život uchovali A před dravci se schovali. Pamatujte na ptáčky, Ať jim nezamrznou zobáčky. Ludmila Dudešková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/20131

Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 45/2013 ze dne 2. 10. 2013 Rada městyse Buchlovice: • schválila návrh smlouvy na zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni na trafostanici – Buchlovice, T20, tržnice (umístění trafostanice na p.č. 4915 v k.ú. Buchlovice) za jednorázovou úplatu ve výši 5 000 Kč bez DPH a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním, • schválila navýšení příspěvku obcí na dopravní obslužnost, žadatel Zlínský kraj, Zlín pouze na rok 2014, s platností od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, na celkových 85 Kč za jednoho obyvatele obce, • schválila výsledek hospodaření Mateřské školy Buchlovice, okres Uherské Hradiště, příspěvková organizace, Buchlovice za období od 1. 1. 2013 do 31. 7. 2013 a převedení na Základní školu a Mateřskou školu Buchlovice, příspěvková organizace, Buchlovice, • souhlasila s čerpáním rezervního fondu na pokrytí nákladů spojených s pořízením drobného dlouhodobého majetku, žadatel Mateřská škola Buchlovice, okres Uherské Hradiště, příspěvková organizace, Buchlovice, • souhlasila s převody zůstatků Rezervního fondu tvořeného ze zlepšeného výsledku hospodaření, Rezervního fondu z ostatních titulů a Fondu kulturních a sociálních potřeb Mateřské školy Buchlovice, okres Uherské Hradiště, příspěvková organizace, Buchlovice na Základní školu a Mateřskou školu Buchlovice, příspěvková organizace, Buchlovice, • schválila zvýšení povoleného počtu žáků ve školní družině ze 75 na 90 s účinností od 1. 9. 2014 u právnické osoby Základní a Mateřská škola, Buchlovice, okres Uherské Hradiště, příspěvková organizace a s předpokládaným navýšením úvazku pedagogického pracovníka a s tím souvisejícím nárůstem finančních prostředků, • se seznámila s výsledky výběrového řízení na pozici vedoucí účetní Úřadu městyse Buchlovice, které provedla komise pod předsednictvím ing. Miroslava Smatany a které proběhlo 1. 10. 2013 a potvrdila do funkce vítěznou uchazečku paní Pavlínu Procházkovou, • zaregistrovala žádost o finanční podporu žadatele Hospic na Svatém kopečku, Olomouc – Svatý kopeček s tím, že bude zařazena mezi další žádosti o finanční podporu na rok 2014, které budou řešeny v prvních měsících příštího roku, • schválila smlouvu o dílo na rekonstrukci historického kříže na hřbitově v Buchlovicích mezi městysem Buchlovice a kameníkem Petrem Blahou, Vlčnov a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním, • schválila zveřejnění záměru pronájmu nebytových prostor o ploše 17,15 m2 v budově čp. 237 v Buchlovicích (restaurace U Páva) od 1. 10. 2013, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice prodej pozemků patřících městysi Buchlovice, p.č. 1866/30 o výměře 146 m2 (vodní plocha) a p.č. 1866/86 o výměře 1 125 m2 (vodní plocha), přičemž oba pozemky leží pod hladinou vodní nádrže na Smraďavce, kterou vlastní žadatel. Rada městyse zároveň schválila zveřejnění záměru, • se s potěšením seznámila s poděkováním ředitele Oblastní charity v Uherském Hradišti, ing. Jiřího Jakeše a zároveň se těší na další spolupráci s touto organizací. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/20132

Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 46/2013 ze dne 23. 10. 2013 Rada městyse Buchlovice: • schválila smlouvu o zřízení věcného břemene mezi městysem Buchlovice a firmou Telefónica Czech Republic, a.s., Praha 4 – Michle na stavbu podzemního komunikačního vedení veřejné komunikační sítě „M-013-2-0364; Buchlovice, ul. Nad Penzionem, ÚPS“, žadatel Vegacom a.s., divize 2 ICT, pracoviště Brno – Líšeň a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním, • se seznámila s oznámením o přidělení neinvestiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje ve výši 12 000 Kč, určené pro činnost jednotky Sboru dobrovolných hasičů v Buchlovicích a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého podepsáním přiložené smlouvy, • projednala nabídku odprodeje orné půdy p.č. 1795/274, 1.274 m2 a p.č. 1795, 657 m2, vše v k.ú. Buchlovice s tím, že nákup orné půdy neschválila, • schválila přijetí účelových finančních darů v celkové výši 12 248 Kč, žadatel Základní škola a Mateřská škola Buchlovice, • schválila prodloužení nájemních smluv na pronájem parkoviště před muzeem a WC na tržnici na rok 2014 pro dosavadního nájemce, a to za stávajících podmínek, • schválila finanční dar ve výši 6 550 Kč na charitativní sbírku, která proběhla při příležitosti charitativního koncertu Buchlovice pomáhají dne 13. 10. 2013 v čSKC v Buchlovicích, • projednala výsledky výběrového řízení na pozici odborný referent – matrikář Úřadu městyse Buchlovice, které provedla komise pod předsednictvím ing. Miroslava Smatany dne 21. 10. 2013, a potvrdila do funkce vítěznou uchazečku paní Barboru Zapletalovou, • zaregistrovala žádost o finanční podporu na vydávání nekomerčního národopisného a vlastivědného časopisu Malovaný kraj žadatele Malovaný kraj, o.s., Břeclav s tím, že bude zařazena mezi žádosti o finanční podporu na rok 2014, které budou řešeny v prvních měsících příštího roku, • projednala a schválila Operační plán zimní údržby místních komunikací v Buchlovicích na zimní období 2013–2014, platný od 15. 11. 2013 do 15. 4. 2014, • projednala nabídku na spolupráci ve věci umístění kontejneru na sběr a třídění oděvů, obuvi a hraček, žadatele firmy REVENGE a.s., Praha 5 – Stodůlky, schválila ji a pověřila místostarostu Bořka Žižlavského vyřízením dalších záležitostí, potřebných k zahájení spolupráce, • schválila slevu na vstupném ve výši 50 % do Muzea Podhradí Buchlovice na rok 2014 pro členy Klubu přátel výtvarného umění, o.s., Praha 6, • se seznámila s objemovou a prověřovací studií a s geodetickým zaměřením pozemku pro zamýšlené vybudování Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje – výjezdové stanoviště Buchlovice, žadatel Krajský úřad Zlínského kraje, odbor investic, Zlín. Rada neměla k záměru námitek a doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválit bezúplatný převod pozemků a garáží městyse Buchlovice na Zlínský kraj. Rada zastupitelstvu navrhla tento bezplatný převod pozemků a garáží za předpokladu, že Zlínský kraj do 3 let od převodu vybuduje výjezdové stanoviště Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje v Buchlovicích.


Rekonstrukce kanalizace pod Větřákem

V měsíci říjnu byla dokončena rekonstrukce kanalizační stoky pod Větřákem, která se nacházela v havarijním stavu a do majetku městyse Buchlovice se dostala v závěru loňského roku. Na základě výběrového řízení provedla veškeré stavební práce kunovická firma Tufír, spol. s r.o. v celkové hodnotě 2,2 miliónu Kč bez DPH, kterou uhradil městys ze svého rozpočtu. (foto Tufír, spol. s r.o.)



Rekonstrukce kříže na hřbitově

Na podzim letošního roku se dočkal nutné rekonstrukce centrální kříž z pískovce a litiny, v dolní části hřbitova. Kříž byl postaven nákladem buchlovických farníků roku 1843, jak hlásá nápis na čelní litinové desce, a v minulosti opraven péčí Okrašlovacího spolku v Buchlovicích v letech 1913–1914. Rekonstrukčních prací, jež obsahovaly opravu pískovcových částí a litinového kříže s Kristem, se ujal kameník Petr Blaha z Vlčnova a novotou zářící drobnou kulturní památku předal několik dní před svátkem Dušiček. Náklady na opravu ve výši 79.530 Kč bez DPH uhradil městys Buchlovice ze svého rozpočtu. (-bž-)


V měsíci říjnu dokončili pracovníci Služeb městyse Buchlovic, p.o. pro městys Buchlovice meliorační opatření v lokalitě Slepičiny na Zahradách, které bylo s ochrannou hrází a odtokem vybudováno na ochranu proti přívalové vodě z polí, v místech nad vznikající zástavbou rodinných domů. (foto ing. Josef Motyčka)


Buchlovice získaly 1. místo v třídění odpadů

Městys Buchlovice získal ocenění v soutěži vyhlášené Zlínským krajem a společností Asekol pro města a obce kraje ve třídění odpadů. V kategorii sběr vysloužilého elektra a drobného elektrozařízení v obcích do 3 000 obyvatel se umístil na 1. místě. Od náměstka hejtmana Zlínského kraje, zodpovědného za oblast územního plánování, životní prostředí a rozvoje venkova, ing. Ivana Mařáka, převzal ocenění místostarosta Bořek Žižlavský spolu s diplomem, šekem na 25 000 Kč a keramickou popelnicí. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že poděkování si zaslouží především naši buchlovičtí spoluobčané, kteří věnují sběru odpadu a zejména životnímu prostředí velkou pozornost. Děkujeme. -red-


Výsledky voleb v Buchlovicích do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky ve dnech 25. a 26. října 2013 V městysi Buchlovice bylo zapsáno pro volby do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku č. 1 – 1 109 občanů a ve volebním okrsku č. 2 – 958 občanů. V prvním volebním okrsku se zúčastnilo voleb 759 občanů a ve volebním okrsku č. 2 pak 663 občanů. Účast ve volbách do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky byla v městysi Buchlovice 68,8 %. Výsledky voleb ve volebním okrsku č. 1: na 1. místě strana ČSSD s počtem hlasů 153 na 2. místě strana ANO 2011 s počtem hlasů 124 na 3. místě strana KSČM s počtem hlasů 114 na 4. místě strana KDU-ČSL s počtem hlasů 78

Výsledky ve volebním okrsku č. 2: na 1. místě strana ČSSD s počtem hlasů 143 na 2. místě strana KSČM s počtem hlasů 117 na 3. místě strana ANO 2011 s počtem hlasů 94 na 4. místě strana KDU-ČSL s počtem hlasů 80

V městysi Buchlovice zvítězila strana ČSSD s počtem hlasů 296, na 2. místě se umístila strana KSČM s počtem hlasů 228, na 3. místě strana ANO s počtem hlasů 218 a jako 4. se umístila strana KDU-ČSL s počtem hlasů 158.

Foto: Miroslav Smatana BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/20139

Takto si představují někteří chataři na Smraďavce sběr komunálního odpadu…

-red-


Od měsíce září je u hřiště TJ Buchlovice v Loučkách k dispozici nové skateboardové hřiště, které vzniklo na přání občanů nákladem městyse Buchlovice s přispěním dotací z EU. Již od samého počátku otevření je o hřiště velký zájem. Provoz hřiště je na vlastní nebezpečí. (foto -bž-)

Ještě před krátkým časem se po večerech skvěla nákladně zrekonstruovaná kaple sv. Kříže na Smraďavce ve slavnostním nasvícení. Příjemné atmosféry u ní hlavně přes letní měsíce využívalo mnoho návštěvníků tohoto působivého, dnes už lázeňského letoviska. Osvětlovací reflektory však nedávno někdo ukradl, nastala tma, a pravděpodobně se při tom dotyčný ani nezastyděl. Kéž by platilo přísloví – kdo tu věc ukradne, ať mu ruka upadne! (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201311

Letošní podzimní houbařská sezóna byla pro naše houbaře úspěšná, jak dokazuje snímek paní Františky Mičkalové z Trnávek.

Cvičení pro radost Marcela Šťastná – Centrum regenerace, Dům služeb – 1. patro zve od 4. 11. 2013 všechny, kteří mají čas, na pravidelné CVIČENÍ PRO RADOST. Bude se konat vždy po + čt v době od 13 hod do 13.50 hod. Zahrnuje prvky strečinku, prePilates, rehabilitačního cvičení aj. Cvičení je klidné a je zaměřené na zvýšení pohyblivosti a protažení, není navazující, lze přijít kdykoliv. Vstup 50 Kč/os, max. počet osob 10. Těším se na Vás, pokud se rozhodnete to zkusit…


Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé D. Hájková, E. Kalivodová: Deníky Edvarda a Hany Benešových z období první světové války V. Klíma: 1938: Měli jsme kapitulovat? V. Cílek: Tři svíce za budoucnost (Návody a nápady jak přežít konec světa) O. Bezděková: Po stopách kreslených seriálů 1. a 2. díl V. Spousta: Hudebně – literární slovník 3. díl A. Navrátilová: Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře A. Spürgin: Zázračné včely V. Rogers: Kyberšikana Krásná literatura pro dospělé D. Brown: Inferno P. Coelho: Alef A. Lustig: Colette M. Klánský: Albatros J. Zábrana: Povídky J. Loukotková: Navzdory básník zpívá (nové vydání za vyřazenou knihu) Z. Jirotka: Saturnin (nové vydání za vyřazenou knihu) V. Kadlečková: Mycelium Jantarové oči H. M. Körnerová: Kočár do neznáma P. Soukupová: Marta v roce vetřelce A. Jakoubková: Darovanému manželovi na zuby nekoukej E L James: Padesát odstínů svobody

Krásná literatura pro děti a mládež L. Špaček: Dědečku, vyprávěj J. Vladislav: O Bílé Karolíně a Černé Karolíně A. Mikulka: Darebácké zkazky D. Lhotová: O zemi Tam a Jinde D. Krolupperová: Bubáček a Myšošlap D. Krolupperová: Makej, makaku! A. Bartošíková, M. Bartošík: O lopenickém Dráčkovi I. Eichlerová, J. Havlíčková: Logopedické pohádky P. Stančík: Mrkev ho vcucla pod zem I. Klíma: Kokrhací hodiny R. Lipus: O smutné továrně O. Hejná: 111 příběhů s hádankou E. Papoušková: Kosprd a telecí T. Říčanová: Velikonoční knížka L. Seifertová: Pohádka o Cyrilovi a Metodějovi Kol.: Hrábky drápky odpadky (Krasohled české poezie pro děti 19. století) M. Černík: Jak žijí oblázky (poezie) O. Hník: Malý pražský chodec (poezie) M. Kratochvíl: Pes nám spadla (Bláznivé básničky) Vhrsti (pseudonym): Chci být dospělý J. Wilsonová: Čtyři děti a skřítek J. Kinney: Deník malého poseroutky 5.–7. díl Knihovnice

Nejen pro maturanty A. Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče Naučná literatura pro děti a mládež J. Hanšpachová, Z. Řandová: Pohádková angličtina P. Koubská: Převleky a masky pro každou příležitost Přednáška o Novém Zélandu 24. 10. 2013 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201313

Podzimní tvoření a Let světlušek v MŠ

Je tu podzim a tak jsme nezaháleli a jako každý rok, tak i letos uspořádala Mateřská škola Buchlovice Let světlušek a podzimní tvoření. Celý týden ve školce byl tematicky zaměřen broučkům. Vrcholem týdne byl čtvrtek 24. 10. 2013, kdy odstartovalo broučkovo dopoledne. Již od rána se děti scházely v maskách různých broučků. Do kostýmu broučků a berušek se převlekly i paní učitelky. Dopoledne probíhalo v jednotlivých třídách, kde děti hrály pohybové hry, tancovaly, zpívaly a také soutěžily, a po té jsme se třídy navzájem navštívili a předvedli si kostýmy. A také jsme si vyrobili berušku, kterou jsme uspali písničkou Beruško půjč mi jedni tečku, a tak ji uložily k zimnímu spánku na zahradě. Odpolední Let světlušek začal podzimními dílničkami, kde se zapojili i rodiče. Zde si děti mohly vyrobit různé výrobky a vyzdobit si dýni z přírodních materiálů. K pohodovému odpoledni patřilo i malé pohoštění, o jehož

přípravu se postarali sami maminky. Rodiče spolu s dětmi předvedli, že jsou opravdu zruční a nápadití. Po ukončení tvoření jsme si z výrobků a nazdobených dýní udělali výstavku před školkou. Po té jsme se všichni shromáždili a i s přinesenými lampiony jsme se odebrali na Světluškový průvod směrem na náměstí, kde děti předvedly krátké vystoupení. Děti byly odměněny pamětními listy a sladkou odměnou. Velké dík patří všem zúčastněným, především dětem a rodičům. MŠ Buchlovice



Vernisáž výstavy o buchlovském kroji

Poslední prázdninové páteční odpoledne 30. srpna se uskutečnila v Galerii na půdě buchlovického muzea vernisáž výstavy nazvané Buchlovský kroj v proměnách času. Vernisáž obohatil mužský pěvecký sbor Folklorního studia. Výstavu s množstvím fotografií a s desítkami krojových součástí můžete zhlédnout ještě během celého zimního období.


Foto: Pavel Princ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201317

Oblastní výstava psů v parku

Zámecká zahrada v Buchlovicích se 21. září opět stala místem setkání psů různých plemen a jejich majitelů z celé České republiky. Dvacátý ročník oblastní výstavy, pořádaný Českomoravskou kynologickou jednotou společně s výstavním výborem v Uherském Hradišti, obohatila speciální klubová výstava psů honičů, slovenských kopovů a českých fousků. Soutěžní výstavy se zúčastnilo celkem 175 vystavovatelů se 191 psíky. (foto Pavel Paška)



Včelařská a zahrádkářská výstava


27.–29. září 2013

Foto: Z. Skalička a M. Smatana BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201321

Výstava představuje sochaře Františka Davida

Dne 25. října 2013 uplynulo sto let od narození významného buchlovického rodáka, akademického sochaře, profesora pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, Františka Davida. K tomuto výročí uspořádal Spolek podporovatelů historie Buchlovic výstavu, jejíž vernisáž se uskutečnila 4. října v Muzeu Podhradí Buchlovice. Expozice nabízí velké množství originálních snímků umělce v soukromí i v ateliéru a jeho nejbližších příbuzných, které později v Buchlovicích navštěvoval. K vidění jsou rovněž dokumenty vztahující se k umělcovu životu (vysvědčení, rodný a oddací list, domovský list, korespondence, jmenování profesorem aj.). Výstava seznamuje s významnými Davidovými pracemi, mezi které patří realizované pomníky např. selského povstání ve Rtyni v Podkrkonoší, bulharských partyzánů v Bratislavě nebo reliéfní výzdoby v Národním památníku na Vítkově v Praze. Z drobnějších prací je třeba zmínit vystavené busty (např. herce Stanislava Neumanna, spisovatele Jakuba Arbese), návrhy na medaile, plakety a mince.

Největší část výstavních exponátů zapůjčil Mgr. Vlastimil Kořínek, jehož babička byla Davidovou sestrou, který navíc přítomné podrobně seznámil s životními osudy a pracovními úspěchy sochaře. Sadu medailí, pamětních mincí, poštovních známek s vyobrazením Davidových prací i drobných oběhových mincí v nominální hodnotě 5, 10, 20 a 50 haléřů, s nimiž jsme platili od sedmdesátých let až do rozpadu Československé republiky na konci roku 1992, zapůjčil valtický sběratel, rodák ze Stříbrnických pasek, František Juřík. V rámci vernisáže vystoupil uherskohradišťský akademický sochař Jiří Vlach, který zavzpomínal na svého profesora Davida, jenž jej učil na vysoké škole. Poté představil svou rytinu v podobě originálního grafického listu na ručním papíře, věnovanou nedožitému životnímu výročí Františka Davida, známý rytec Jaroslav Tvrdoň z Vlčnova. Rytinu si můžete zakoupit v Turistickém informačním centru v Buchlovicích. K příjemné atmosféře podvečera přispěla i Mgr. Pavla Večeřová, která zahrála na muzejní klavír. Bořek Žižlavský Foto Oldřich Stránský a Zdeněk Skalička




Grafický list rytce Jaroslava Tvrdoně ke 100. výročí narození Františka Davida BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201325

Mladší a starší přípravka TJ Buchlovice Koncem minulé fotbalové sezóny jsme začali uvažovat o založení fotbalové přípravky v Buchlovicích, v létě po domluvě trenérů, vedoucího mužstva Martina Kořínka a sekretáře klubu Josefa Křivy. Na to začaly tyto úvahy i s přispěním podpory městyse Buchlovic nabírat konkrétní podoby. Koncem srpna se uskutečnil první trénink na hřišti TJ Buchlovice, kde nás velmi příjemně zaskočil značný zájem o fotbal malých fotbalistů v Buchlovicích, který nadále trvá. Atak máme běžně na tréninku i přes třicet malých fotbalistů mladší a starší přípravky a je dobře, že to kluky nepřestává bavit a stále zlepšují své dovednosti s míčem. Tréninky mladší a starší přípravky TJ Buchlovice se konají vždy v úterý a ve čtvrtek v 17.00 hod. na travnatém hřišti během letních měsíců a září. Podle počasí od října (posun času) budou tréninky probíhat v zimních měsících v tělocvičně ZŠ Buchlovice (věříme že i Buchlovice jednou budou mít sportovní nebo víceúčelovou halu) až do jara a lepšího počasí, asi do začátku dubna. Na podzim a jaro hraje mladší a starší přípravka zápasy okresního přeboru přípravek, v zimě se budete účastnit turnajů ve sportovní hale, na které jsme zváni a pořádá je OFS ve sportovní hale Gymnasia v Uh. Hradišti nebo v Uh. Brodě. Každý hráč přípravky potřebuje svůj vlastní fotbalový míč, u mladší přípravky se jedná o míč velikosti č. 3 a u starší míč velikosti č. 4. Každý hráč potřebuje kožené kopačky na hřiště či umělou trávu (do tělocvičny, obuv na kopanou s protiskluznou podrážkou, tzv. sálovky), fotbalové chrániče holeně (nejlépe na suchý zip), nádobu s pitím a sportovní oblečení (dle počasí). Mladší a starší přípravka hraje soutěž Okresní přebor přípravek, hraje se na dvou hřištích, na jednom mladší přípravka roč. nar. 2005, 2006, 2007, … (hraje se na plastové branky se sítí, brankář + 4 hráči, kteří střídají hokejově). Na druhém hřišti hraje starší přípravka roč. nar. 2003, 2004 (hraje se na kovové branky se sítí 5 × 2 m, brankář + 5 hráčů, kteří střídají hokejově), po skončení zápasu obou přípravek kope každý hráč mladší a starší přípravky penaltu na soupeřova brankáře. Mladší přípravka hraje s míčem velikosti č. 3 a starší s míčem vel. č. 4. Těšíme se další zájemce, malé fotbalisty i fotbalistky, kteří do mladší a starší přípravky jsou zváni a věříme, že zde najdou své nové kamarády a fotbal je bude především bavit. Především to si přejí vaší trenéři přípravky a těší se na setkání s vámi i rodiči někdy při tréninku přípravky v Buchlovicích. Trenéři mladší a starší přípravky TJ Buchlovice Jiří Moravčík, Beďa Marek, Hubert Karásek, Ctibor Daňhel, Lukáš Zaoral a Martin Kořínek ml. děkují za příkladnou výpomoc rodičů našich malých fotbalistů přípravky TJ Buchlovice. Jiří Moravčík


Na fotografiích vidíte chlapce naší přípravky, kteří doprovázeli prvoligové hráče FC Slovácko a Baníku Ostrava (přípravka TJ Buchlovice je oblečena v bílých dresech, Baník Ostrava při zápase o přestávce v červenobílých dresech Slávie). Zápas se hrál 28. září 2013 na stadionu Arena v Uherském Hradišti.


Dětské koloběžkování 5. 10. 2013


Chřibská 33 startovala v Buchlovicích

Letošní 41. ročník Chřibské 33, tradičního pochodu krásnou chřibskou přírodou, startoval 5. října na buchlovické tržnici. Turisté si letos mohli vybrat ze tří tras v délce 12, 20 a 33 kilometrů s mezikontrolou u hospody pana Petra Špalka na parkovišti pod hradem Buchlovem. Mezi účastníky nechyběl ani náš smraďavský spoluobčan, herec Slováckého divadla v Uherském Hradišti, Vladimír Doskočil s manželkou, i nejmladší, teprve jednoroční účastník, kterého nesl tatínek v batohu na zádech. (foto Pavel Paška)


Charitativní koncert „Buchlovice pomáhají“

V neděli 13. října proběhl v sále ČSKC 2. charitativní koncert Buchlovice pomáhají. I letos se více jak 150 divákům představila řada buchlovských muzikantů a zpěváků všech žánrů a generací. Pantronem koncertu se pro tento rok stal Pavel Mitáš – náš spoluobčan a dlouholetý primáš CM Dolina. Jistě i jeho vystoupení přispělo ke kvalitě a především výborné atmosféře koncertu. Výtěžek ze vstupného byl obohacen ziskem za prodej štrůdlů, muffinů a dalších sladkostí, o který se postaralo pořádající Misijní klubko a děti z Buchlovjánku. Celkem jsme tedy získali 19 450 Kč. Tuto částku se poté rozhodlo vedení městyse Buchlovice doplnit na 25 000 Kč, za což jsme velmi vděční. Celý tento obnos poputuje na konto Oblastní charity Uherské Hradiště, odkud bude poslán na pomoc dívčímu sirotčinci GirlsÓrphanage at Badulla na Srí Lance. Všem zúčastněným – divákům i účinkujícím – děkujeme a těšíme se za rok ve stejnou dobu opět na shledanou! Misijní klubko Buchlovice



Otevření výstavy v Soblahově

V naší družební slovenské obci Soblahově byla otevřena 18. října 2013 v Galérii na povale výstava dětských prací na téma Cyril a Metoděj, věnovaná 1.150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu. Výstavu, která byla v Soblahově rozšířena o práce tamních dětí, jste mohli v letošním roce zhlédnout i v Galerii na půdě buchlovického Muzea Podhradí. Nejlepší práce soblahovských dětí ocenila paní starostka ing. Eva Ďuďáková. Za městys Buchlovice byli na vernisáži přítomni místostarosta Bořek Žižlavský a vedoucí ČSKC Mgr. Pavla Večeřová. (foto –bž-)


Setkání turistů na Brdu

Každoročně již po devět let se 28. října koná pod rozhlednou na nejvyšším vrcholu Chřibů, Brdu (587 m n. m.), setkání turistů, kterých sem tentokrát přišlo kolem jeden a půl tisíce. Setkání přálo krásné počasí a mezi návštěvníky opět nechyběli ani Buchlovjané. (foto Jiří Blaha)


Poděkování našim divadelníkům Městys Buchlovice obdržel krásné poděkování členům buchlovického Divadelního spolku J. K. Tyla od starosty obce Jarcová, které v plném znění přetiskujeme: „Dobrý den pane starosto, dne 12. 10. 2013 sehrál váš divadelní spolek v naší obci Jarcová komedii Darmošlapky aneb repete hoši. Rád bych vyzdvihl nasazení a profesionalitu souboru. Hra byla zahrána opravdu na úrovni a diváci se výborně bavili. V naší obci má divadlo dlouhou historii a jsem velice rád, že se ho mladým nadšencům podařilo opět oživit. Těší mě, že se toto hostování podařilo domluvit. Byl to pro naše i přespolní občany opět kulturní svátek. Škola a divadlo je pro každou obec to pravé ořechové. S pozdravem Ivo Veselý, starosta obce Jarcová.“


Dne 24. října 2013 proběhla v buchlovické knihovně přednáška cestovatele Máry o Novém Zélandu.


O rytci Jaroslavu Tvrdoňovi Rytec Jaroslav Tvrdoň, tvůrce rytiny Františka Davida, byl hlavním hostem vernisáže výstavy o sochaři Františku Davidovi v Muzeu Podhradí Buchlovice. Součástí Davidovy prezentace byla i ukázka z dalších prací Jaroslava Tvrdoně a fotografie dokumentující vznik Davidovy rytiny v rytecké dílně Jaroslava Tvrdoně ve Vlčnově. V souvislosti s Davidovou rytinou vám přiblížíme několik bližších informací o Jaroslavu Tvrdoňovi, které dokumentujeme fotografiemi. Grafik a rytec Jaroslav Tvrdoň se narodil 10. června 1950 ve Starém Městě. Od roku 1978 žije a tvoří ve Vlčnově. Podobně jako velká postava české známkové tvorby, Josef Herčík, začínal svou ryteckou dráhu ve Zbrojovce v Uherském Brodě, kde rytinami vyzdobil celou řadu střelných zbraní. V letech 1974 – 1992 pracoval na rytinách pro výzdobu odznaků, plaket a medailí ve vlčnovském Kovoznaku. V té době vznikaly jeho první grafické listy. Za výtvarný projev si zvolil dnes

ojedinělou grafickou techniku – ocelorytinu, která je nejvíce využívána při tvorbě bankovek, poštovních známek a cenných papírů. Jeho svědomitý přístup k práci, v níž hrálo hlavní úlohu samovzdělávání u akademického malíře a grafika R. A. Kubíčka st., mu umožnil od roku 1993 pracovat „na volné noze“ se zaměřením na grafické listy, novoročenky, ex-libris, cenné papíry a posléze i poštovní známky. Do známkové tvorby vstoupil z podnětu akademického malíře a grafika Josefa Lieslera, který se zapsal na listinu tvůrců našich známek více než stovkou poštovních známek. Šlo o nabídku ke spolupráci na Lieslerově poslední známce emise Europa – cirkus. Jaroslav Tvrdoň se zúčastňuje svými ocelorytinami řadu let souborných i autorských výstav doma i v zahraničí. Jeho rytiny jsou drobnou součástí mnoha zahraničních galerií a soukromých sbírek po celém světě. Text a foto Bořek Žižlavský



Poznání na cestě Denně se setkáváme s moudrými a praktickými příslušníky našeho národa. Jejich předkové vždy věděli, čeho se mají „přidržet“ před Bílou horou i po Bílé hoře, před všemi převraty a po nich. Jim vděčíme za přežití v těžkých podmínkách v centru Evropy. Tito lidé vždy s nedůvěrou hleděli a hledí na všechny projevy lidské aktivity, které nesměřují výhradně k tomuto existenčnímu cíli. Vynakládají někdy značné úsilí na vypátrání „co z toho ten člověk má?“ Kolik času tráví muzikant, tanečník, zpěvák na zkouškách, cvičením doma a kolik času ztrácí na vystoupeních? Kolik mu to vychází na hodinu? Co práce a času tráví výtvarník nad svými návrhy a kolik mu to hodí? Co je to asi za horentní odměnu za jedinou fotku uveřejněnou v novinách, když jí fotograf věnuje nejen půl dne hledáním záběru, ale další hodiny ve fotokomoře? Kolik je za článek nebo zprávu v novinách? A přiznejme si zde nyní, že náš člověk – zachránce jistot – bývá finančním výtěžkem těchto lidských aktivit hluboce zklamán a někdy dokonce pobouřen. Ne snad proto, že je odvážným bojovníkem za spravedlivé ocenění práce jiných, ale rozhořčen se cítí proto, že nechápe! Co si to dovolují ti lidé? Mají snad jiný motor, který je pohání k další a další činnosti, než pro „své jisté“ na dlani? Chtěl bych se zde zastat všech krásných aktivit, tancování, zpívání i muzicírování, uměleckého snažení všeho druhu, které směřují dál, kousíček za obzor. A ten motor? Motor v nás? Tím je nezvratnost našeho lidského věku, nezvratnost času, kterou si uvědomujeme, jejíž význam vystihuje snad následující rozvinuté motto: Bez vědomí nezvratnosti času, jenž máme k dispozici, by nikdy pro nás neměl den či hodina ten význam, která má..., bez vědomí, že dny a roky jsou omezeny, by nic nevyprovokovalo naši snahu, abychom smysluplně žili..., v našem životě by pak chyběl neklid, včetně „tvůrčího neklidu“, neboť by ještě nebylo pozdě! Miloslav Hrdý

K podzimním dnům patří každoročně i mlhy, které kolikrát přetrvávají celé dny, nebo se jen tak převalují – přicházejí a odcházejí – a nezapomenutelně zkrášlují pohled na naši krajinu. Na našem snímku vidíte buchlovický Větřák fotografovaný od trati Súdné nad sousedním Břestkem. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201338

Buchlovice na starých fotografiích

Dnes vám přinášíme dvojici fotografií z alba rodiny Jakůbkových, někdy z poloviny sedmdesátých let 20. století. Obrázky přibližují rekonstrukci točny autobusů a dnešní ulice Viniční po velké vodě, která tehdy postihla více míst v Buchlovicích.


Vzpomínka na hodové časy



Fotografie hradu Buchlova z příjezdové cesty k buchlovskému statku nás přivádí do třicátých let 20. století (foto archiv SPHB) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201342

Lipůvka V půli stráně nad přehradou je u staré cesty studánka, které se říká stejně jako celé okolní oblasti – Lipůvka. Této polní trati se tak říkalo už roku 1611. Původně tam mohl být lipový les nebo tam rostlo více lip. V první třetině 17. století byla většina obyvatel českobratrského vyznání, jen málo rodin zůstalo katolíky. Když císařské nařízení vyzvalo, aby příslušníci Jednoty bratrské přestoupili na katolictví, jinak že musí ze země pryč, vystěhovala se prý velká většina zdejších obyvatel. Z té doby u nás zůstala příjmení jako Bednařík, Straka, Strýček či Maděra.

Pan Jaroslav Jochymek, buchlovický písmák, na besedě u Urbánků roku 1907 vyprávěl: Když čeští bratři odcházeli z Buchlovic do Uher, uspořádali poslední rozloučení s domovem v kopci Lipůvky, kde prý zakopali bohoslužebné náčiní a zlatý kalich. To místo prý chránil velký, strakatý pták a v těsné blízkosti zasadili hlohový keř. Možná, že se jedná jen o pověst, možná, že je na tom něco pravdy. Další pověst vypráví, že ve mlýně Sovíně, který patřil k buchlovskému velkostatku, žil velmi lakomý a chamtivý mlynář. Ten prý chtěl ten

zlatý kalich v Lipůvce vykopat a prodat ho židovi. Asi věděl, kde je zakopaný. Když vykopal jámu hlubokou až po pás, uslyšel nad sebou zaskřehotat ptáka a uviděl jej kroužit. Myslel, že ho pták udeřil křídlem, a proto se lekl. Nechal všeho a utíkal domů. V mlýnici ve spěchu spadl na dlážku. Ostatní v mlýně ho prý skoro nepoznali. Měl pokřivený obličej, vyvalené oči podlité krví a vlasy bílé jako sníh. Do rána skonal. Když se na druhý den šli z mlýna podívat, kde mlynář kopal, našli tam jámu zaplněnou vodou. Tuto pověst jsem slyšela při draní peří jako velmi malá. Pamatuji si na ni velmi mlhavě. Přečetla jsem si ji před krátkým časem ve Slováckých novinách a hned se mi vyjevila v mysli. Světýlka v okolí studánky jsem viděla na vlastní oči. Musela jsem chodit s tatínkem po jeho lékařských pochůzkách. Ze Stříbrnických pasek jsme chodívali kolikrát až potmě a od Lipůvky jsme vidívali v údolí při potoku, kde je dnes přehrada, tajemná světýlka. Světélkovalo tam prý ztrouchnivělé dřevo. Pamatuji i bažiny v okolí „smraďavského“ potoka a před Sovínem. Rostlo tam rákosí a držely se tam divoké kačeny a všelijací vodní ptáčci. Chodili je tam střílet myslivci. Nepamatuji se, že by tam někdo zapadl či utonul v bahně. Jestli se to stalo, jak říká pověst, muselo to být velice dávno. Když jsem byla dítě, studánka vyvěrala na opačné straně silničky, než je tomu dnes. Kolem ní stála drobná stavbička. U současné studánky rostl veliký akát, který tam už léta není. Buchlovičtí čeští bratři se prý loučili s domovem, jak praví pověst, za měsíční noci a se slzami v očích. Pokračovali kolem Boršic přes Bzenec do Hodonína, kde překročili hranice země do Uher a šli k Hlohovci a na Myjavu. U opuštěných buchlovických usedlostí zůstala neobdělávaná pole a vše navíc drancováno domácími i cizáckými žoldnéry v časech třicetileté války. Při jejich řádění byl poražen dobytek a kdo neutekl, byl pobit nebo ožebračen. Zdenka Maršálková


Hody na Slovácku V okolí Uh. Hradiště se skoro všude slavijú hody takzvané cisařské, připadající na třeti neděli v řijnu na posvěcéní chrámu Páně, u nás však svatomartinské, v neděli po sv. Martinu. V hody císařské je u nás jarmark, dop. v pondělí a v úterý odpoledne, navečer v úterý byla muzika a při té sobě musela chasa volit dva stárky, kteří po celý rok udržovali pořádek při muzikách, od hodú svatomartinských až do hodú roku příštího, kdyby někdo dělál nějakou výtržnost, byla stárků povinnost zakročit, když neposlechl po dobrém, tedy jej vyhodit, k čemuž i jiní pomáhali. Zvolený stárek, který již měl známost s děvčetem, byla jeho starkou, neměl-li požádat některou třeba s přízně, starky však byt musely, jejich povinností bylo chodit po domech, kde byli mladíci a děvčata svobodní, prosit by dali na mši svatou, která byla za mládence a panny tu neděli hodovou slavně obětována (jak až dosud), při níž chodívali ofěrou s rozžatými svícemi, jež jim rozdával kostelník u zákristie. Starší stárek napřed, mladší za ním a ostatní mládenci, pak starka staršího stárka, ať byla třeba mladší, za ní druhá a ostatní panny. Odpoledne připravily starky stárkům velké kytice, asi pět velkých rozmarýnových halúzek 25–30 cm dlouhých, kvítkami dělanými a pentličkami okrášlenou a za čepici azamítkou zvanou přišili, s tím stárci po celou hodovou slavnost, až do příští neděle, též v bílých zástěrách krajkami obšitých, od starek darovaných chodili (ale jen u muziky). Zástěru když si připásál, vzál levý roh od spodu a zastrčíl na pravé straně za pás, a tak mu splývala dvojitě přes pravé stehno ke kolenu do cípu či do špice ve vysokých leštěných botech s tvrdými holínkami o dvou švech, kalhoty v botech černé soukenné, krátký po pás z bílého flanélu kabát zvaný lajbl, (tak chodili všichni mladíci, v takovém kroji, ještě před 40 lety a jak jsou stárci vypodobněni kromě zástěr, mládenci čili družbové a ženichové s takovými kyticemi bývali na svadbách.)

Starky také přistrojily staršímu stárkovi právo, na krátkou šavli se zavěsila rouška u vrchu do špice, dole široká, kytičkami a pentličkami okrášlená (jako nastrojená loutka), to stárek přinésl do hostince odpoledne, kde býl už připravený stůl v levém koutě v čele, nad tento stůl vrazíl právo špicou šavle do stropu, na stole stála velká láhev s vínem ověnčená, několik malých sklének s rozmarýnovými věnečky, z nichž se připíjelo některým, když přišli vzácnější, vzál jej některý stárek, přivédl ku stolu, nad nímž bylo právo, podali mu sklenici, by se napíl, hudebníci, když píl, zahráli tuš, hostinský hned bez poroučení přinésl mázni láhev vína, komu hráli, ten ji zaplatíl, za to však mohl pit společně z ověnčených sklenic, hudba a tanec trvala přes pul noci, neb až k ránu. V pondělí asi o 9. hodině najali si tři škole odrostlé chlapce, dali každému pytel, starší stárek vzál právo, mladší mázní láhev s vínem, plechovou skříňku na peníze a šli s hudbú od domu k domu po zámožnějších, u každého domu hráli, kde otevřeli, také je obdarovali buď nějakým obilím do pytle, co ti chlapci nosili (brali pšenici, žito a ječmen) nebo penízem do pokladničky stárkovy, ten zavdál vína a šli dál, to trvalo takřka do večera (húf zvědavců a dětí šlo za nimi). Po obchůzce zanésli právo na své místo do hostince, počali tančit, ostatní se scházeli a zasé některým připíjeli u stolu pod právem z ověnčených sklenic, ale zasé jiným (jenom každému jednou) a šlo vše zasé tak jak minulé noci. V úterý. Když k ránu se trochu prospali, stárci šli k tehdejší hraběnce Ludmili Berchtoldové roz. Vratislav v Čechách prosit, by jim darovala berana, což ona ochotně každoročně učinila, jen dali něco ovčákovi, aby jim vybrál co nejlepšího. Odpoledne berana přistrojili, na čtyřnohou stolici uvázali, mezi rohy přivázali kytici, přikryli bílou plénou krajkami a pentlemi ozdobenou, po jedné hodině šli v průvodu z hostince,


hudba napřed, stárci starší s právem, mladší s láhví bílým šátkem krytou, za něma čtyři nesli berana na stolici přivázaného, velký průvod diváků a dětí, do zámku, uprostřed terasu postavili berana, připíjeli na zdraví vrchnosti, tančili okolo berana, na což se p. hraběnka ráda dívala, pak šli p. hraběnce poděkovat za berana, ona je ještě obdarovala penězi a šli nazpět. Před hostincem uprostřed náměstí postavili berana, pronášeli ještě přípitky čelnějším osobám, starší stárek vzál přichystaný kosíř, co se s ním za starých dob řezanka řezala, a před

velkým davem divákú kolem obstoupnutých berana ťál do krku, hudba hrála „Buchlovský stárek vysekál hájek, vysekál, vyrúbál švarný šohájek“, pak za výskání a jásání šli do hostince tančit. Beran býl vždy hned stažen a chystán k večeři pro chasu, někdy v hostinci, někdy u staršího stárka – tam však jich mnoho nešlo, jen kdo býl pozvaný. Ve středu již hudba přes den utichla, jen večér někteří ještě trochu tančili, ale šlo to již ospale a né dlouho. Z obecní kroniky, psáno r. 1928

Vzpomínky na letní dovolenou I když je už pokročilý podzim, přece bych se ráda se čtenáři zpravodaje podělila o své zážitky z letošní letní dovolené, kterou jsem i s manželem trávila v Chorvatsku, Dalmácii v přímořském letovisku Makarská. Cílem dovolené nebylo jen koupání v teplém a čistém moři, vyhřívání se na prosluněných plážích, ale poznávání i krajiny, tradic, památek obyvatel této země. První dopolední poznávací výlet, který jsme si naplánovali, byl výlet do pohoří Biokovo. Sami Chorvati o něm říkají, že je hlavou v oblacích – nebi a nohama v moři. Rozkládá se na dalmatském pobřeží Jadranu. Jeho nejvyšším vrcholem a také druhou nejvyšší horou je Sveti Jure vysoký 1762 m. Využili jsme nabídky turistické agentury a dvěma speciálními malými autobusy s klimatizací brzy ráno i s česky mluvícími průvodci se vypravili až na vrchol. Autobusy nás vyvážely po úzké horské cestě. Do výšky 900 m ji nechal vybudovat císař František Josef, dál pokračoval Napoleon Bonaparte a až na úplný vrchol asfaltovou cestu dokončila jugoslávská vláda. Na vrcholu hory stojí replika novodobé kapličky Sv. Jure, její původ je ve 12. století a televizní vysílač vybudovaný v 60. letech. Autobusy zastavily na připravených stanovištích, kde jsme se prošli krajinou a seznámili

se se zbytky osad s kamennými vápencovými domy s dalmatskou architekturou. V těchto domech obyvatelé žili od jara do podzimu, chovali kozy, ovce, pěstovali základní potraviny – zeleninu, brambory. Na podzim se vraceli dolů z pohoří blíž k moři. V pohoří nebyla voda. Potřebná vláha a voda stékala za deště do údolí, kde se rozprostírala obdělávaná políčka s potřebnými zemědělskými plodinami pro dobytek a obyvatele. Celá oblast byla častokrát postižena zemětřesením. Poslední zemětřesení v roce 1951 vyhnalo obyvatele úplně z hor. V 60. letech na pobřeží Jadranu nastal nový turistický život, začala se budovat přímořská letoviska a lidé úplně změnili způsob a kulturu života. Na cestě po Biokovu dnes můžeme vidět v údolích mezi kopci znovu obdělaná bio políčka s nově obnovenými kamennými domy. Pěší turistika v těchto krásných horách je velmi náročná a bez problémů ji zvládnou pouze zdatní a dobře připravení turisté. Za měsíc po naší dovolené jsme se na internetu dozvěděli, že v Biokovu hledají 2 české turisty, kteří se nevrátili z túry. Bohužel jeden z hledaných byl manželův bratranec – lékař, primář v LDN. Zemřel na infarkt. Eva Hřibová


Lázeňskou krajinou XII Hrady Starý Rybník a Skalná (Vildštejn) Vystoupíme-li z vlaku na trase z Chebu do Lubů na zastávce Nový Drahnov, nalezneme ihned u železniční stanice červenou turistickou značku. Stanice Nový Drahnov nám může být povědomá; stala se východiskem při nedávné návštěvě rezervace SOOS. Vydáme se tedy po zmíněné červené značce cestou při trati, lemovanou z opačné strany lesem. Po jednom kilometru nás stezka vede přes koleje a skrze bolševníkové houští až k osadě Vonšov, kterou projdeme dál a po zpevněné cestě mezi lány polí po dalších dvou kilometrech sejdeme z mírného kopečku do údolí Vonšovského potoka a staneme na hrázi jednoho ze dvou rybníků. Po levé straně na skalnatém suku porostlém řídce stromy, ukončující rybník, se tyčí zřícenina hradu Starý Rybník. Tento hrad byl poprvé zmíněn v písemných pramenech v roce 1364, kdy byl majetkem

chebského měšťana Jana Rabeho z Mechelsgrünu. Bohatí chebští měšťané, toužící se vyrovnat okolní šlechtě, bývali majiteli hradu až do 16. století. Posléze se stal sídlem správy panství. Středověký hrad Starý Rybník vyhořel v roce 1792, pak jeden z jeho paláců byl ještě určitou dobu využíván a nakonec se veškeré konání přesunulo do nového zámku, s hradem bezprostředně sousedícího. Hrad tvoří protáhlý objekt, vymezený obvodovou hradbou, která se v nárožích na jižní straně rozšiřuje ve dvě polookrouhlé věžice. Do této opevněné užší části hradu byl v nádvoří věstavěn palác, který se dnes nachází v troskách. Severní stranu hradu zaujal v pozdní gotice druhý palác, v jehož přízemí se nacházel vstup do areálu. Tato stavba byla podstatně upravována v renesanci. Severní palác se do dnešních časů dochoval mnohem lépe.

Hrad Skalná byl založen kolem roku 1200 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201346

Kašpar Wilhelm z Helmfeldu nechal ve dvacátých letech 19. století v areálu hospodářského dvora před starým hradem vybudovat nový empírový zámeček. Budova zámku je jednopatrová, krytá mansardovou střechou. Okolí zámku bylo parkově upraveno a doplněno o stavbu kaple. Zchátralá budova zámečku sloužila ještě před nedávnem jako byty. Jeden kilometr od Starého Rybníka se nachází vprostřed města Skalná hrad Vildštejn. Je třeba připomenout, že se obec jmenuje Skalná teprve od roku 1950. Po druhé světové válce byl krátce používán název Vlčín, pak také Jílovany. Hrad stojí na nevelkém žulovém suku, obtékaném z části potůčkem. Založen byl kolem roku 1200. Majitelé se zde často střídali a ne vždy to byli šlechtici. Vildštejn se totiž nacházel i v majetku chebských měšťanů. Původní románský hrad byl upravován v polovině 15. století a pak také renesančně. Hrad se skládal z předhradí, zastavěného zámeckou budovou z druhé poloviny 18. století. Samotné hradní jádro se dochovalo do dnešních časů. V jeho čele se nachází štíhlá hranolová věž, při jejímž úpatí byla v hradbě proražena brána. Podél věže stála románská kaple s půlkruhovou absidou, jejímž interiérem je proražen nový průjezd do hradu, užívaný dodnes. Původní palác byl skryt za věží v zadní části hradního areálu. Pozdně gotické a renesanční přestavby a úpravy razantně přeměnily podobu románského hradu a během těchto stavebních aktivit bylo zastavěno i nevelké vnitřní nádvoří. Nová zámecká budova na předhradí vytvořila vstupní křídlo k celému areálu. Jako portál průjezdu bylo použito ostění původní románské brány do hradu. Tento rokokový zámeček byl ještě před několika lety v troskách, nyní je ale opraven. Dnes můžete shlédnout na Vildštejně expozici o historii hradu, muzeum hasičské techniky či najíst se ve stylové restauraci. V budově zámku na podhradí je možnost shlédnout expozici vězeňství nebo středověkou kovárnu. Objekt hradu Vildštejna a sousedního zámku je v součastnosti v soukromých rukou.

Zřícenina hradu Starý Rybník Ve Skalné se dříve nacházelo víc panských sídel než jen hrad Vildštejn. Panství bylo totiž rozděleno v polovině 16. století na dvě části, což vyvolalo potřebu druhého vrchnostenského sídla. Vznikl tak na okraji vsi nový hospodářský dvůr s renesanční tvrzí, spravující Horní Vildštejn (Skalnou). Dolní Vildštejn byl nadále spravován ze starého hradu. Zhruba v době vzniku nové zámecké budovy na předhradí starého hradu byl vystavěn i v Horním Vildštejně nový hospodářský dvůr s novou zámeckou budovou. Tato stavba však nebyla po roce 1945 využívána a jako taková byla v polovině šedesátých let 20. století zbořena bez jakékoliv dokumentace. Osud renesanční tvrze nebyl tak smutný. Její budova stojí dodnes, přeměněna v byty. Jen přilehlý hospodářský dvůr již neexistuje. Na jeho místě bychom nalezli továrnu. Text a foto Martin Žižlavský


Literární soutěž O nejkrásnější česnekovou pohádku Jako išiel cesnak na vandrovku Doma máme záhradu a v nej hriadku plnú cestku. A ten spomedzi vrtkých cesnakov som právej a. Moje vznešené meno je prosím pekne Cesnaček Malíček. V jedno pekné slnečné ráno si starenka Anka, ktorá sa o nás v záhradě starala, zmyslela, že nás už vytrhá. No, jako tak, starenka trhala a trhala, tak som si všimol, že všetky cestky vytrhala, iba mňa obišla, akoby si ma tam vobec nevšimla. Možno práve pre to, že som taký maličký, pomyslel som si. Nevdel som, kol´ko budem ešte čakať. Pomyslel som si, že by som sa mohol vybrať na vandrovku. A tak sa aj stalo. Ešte v ten istý deň som sa ja, Cesnaček Malíček vybral na vandrovku. Cestou, jako som išiel okolo hlbokej jamy, začul som volanie o pomoc. Nevedel som, či to vychádza z tej jamy alebo odinakial´, a tak som sa tam išiel pozrieť. Keď som už bol vedlá jamy, videl som, že som sa nemýlil a urobil dobře. Na česnáčku som zvolal , aby chvílú počkala, že hneď jej pomožem.

Rýchlo som bežal, aby som si odtrhol dlhé steblo trávy, ktoré bolo kúsok od jamy. Steblo travy som odtrhol a už aj utekal naspät k tej jame. Keď som saj u snažil vytiahnuť, pošmykol som sa na ploskom kamienku. No aj tak sa mi ju podarilo vytiahnuť. Hneď, jako som ju vytiahol, spýtal som sa na jej meno. Ona mi odpovedala, že sa volá Cing. Spýtal som sa jej taktiež, čo robí v tej jame. A ona mi povedala, že sa cestou, jako išla okolo jamy, tiž pošmykla na tom kameni, čo ja a spadla do jamy. No, mne sa to našťastie, nestalo. Povedal som jej, aby so mnou išla na vandrovku. Súhlasila s mojím návrhom. A tak sme takto vandrovali eště jeden deň, kým sme neuvideli jednu chalúpku, ktorá bola stavaná presne pre nás. Bývali sme tam spolu asi jeden rok. A nakonec sa nám narodili dve malé cesnačiky. Volali sa Mia a Lili. Boli poslušné po svojin rodičích. A žili sme spolu šťastne až do smrti. Kristína Brezovská, 5. A

Česnek bojuje proti zlým duchům Žil byl jeden malý česnek, který se jmenoval Kamil Stroužek. Byl tak malinký, že sis ho sotva všiml. Měl výhodu, že se mohl schovávat v trávě nebo za stromem. Měl kamarády a kamarádky Vanessu Rozkošnou, Vlastu a Vlastu Peckovi, Standu Šlupku, Lindu Lilkovou, Vendelína Hrušínského, Toma Broka a Jardu Mrkvičku. Všichni byli ovoce nebo zelenina. Jednou šel Kamil na procházku do Buchlovic, vzal si batoh s pitím, jídlem, deštníkem a stanem, protože tam chtěl přenocovat. Šel přes les, louku, kopce a po vozové cestě. Konečně dorazil a říká si: „To mně po té cestě vyhládlo, dám si krajíc chleba a půjdu na hrad Buchlov.“ Dal si krajíc chleba a pokračoval na hrad. Šel přes kopec, v půlce se zastavil a říká: „To mám ale žízeň, vytáhnu si vodu, napiju se a budu pokračovat.“ Napil se a pokračoval, šel cestou necestou a začalo se stmívat. Roztáhl si stan a vlezl do něj, vzal si knihu Hrátky se zvířátky a začal si číst, četl, četl a četl, až z toho usnul. Spal tvrdě a zdálo se mu, že už je na zámku a potkal ducha a ten mu povídá: „Pojď s námi, uvidíš naše zlato!“ Tak teda šel, uviděl zlato, vzal si kousek zlata a šel zpátky. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/201348

Kamil se probudil a oddechl si, že to byl jen sen a vyšel ven. Sbalil stan a knihu do batohu a šel dál, šel, šel, šel a šel, až došel na hrad Buchlov a tam uviděl, že tam visí obrazy duchů. Tak si vzpomněl na ten svůj sen a hned ho přepadli zlí duchové, ale on se nebál a hned se začal prát a jeden duch povídá: „Co to tady smrdí? Asi ten česnek!“ A najednou ho Kamil bacil do hlavy a duch se skácel na zem. A tím česnek Kamil vyhrál válku. Stal se hrdinou a hrad patřil jemu. Petra Čechová, 3. A ZŠ Kunovice

Instantní česnek Byl jednou jeden česnek a hezky si seděl ve skříni v restauraci rovnou nad sporákem. Bylo mu tam dobře, od sporáku šlo hezky teplo, měl tam spoustu kamarádů, prostě byl to ráj. Ano, správně, byl to ráj. Jednoho dne přišel vetřelec, kterého náš česnek neznal. Kdyby to byl další česnek, skamarádil by se s ním, ale tenhle vypadal jinak. Byla to úplně normální krabice a na ní bylo napsáno INSTANTNÍ ČESNEK. „Ti lidé už vážně nevědí, co dělat,“ pomyslel si náš česnek. Celých dvanáct hodin trvalo, než se česnek dozvěděl, co tady dělá ten vetřelec. Totiž každý den přesně v 7.00 hodin si přijde šéfkuchař pro česnek, aby mohl udělat pravou domácí česnečku. Jenže teď místo toho, aby si vzal náš pravý a nefalšovaný česnek, uchopil tu pikslu

plnou bílého prášku hrdě nazývanou INSTANTNÍ ČESNEK. Tak se mu náš česnek pomstil. Když chtěl kuchař vytáhnout krabici od instantního česneku z police, náš česnek se rozkutálel a namířil si to přímo do šéfkuchařova obličeje. Ten se lekl, pustil instantní česnek na zem a ještě se rukou opřel o rozpálenou plotýnku. Šéfkuchař zakřičel, až za ním přišel majitel restaurace. A to byla show! Nejdřív majitel kuchaři vynadal, že křičí a děsí jim hosty, a potom ho málem vyhodil za to, že kupuje česnek v prášku místo kvalitního česneku. A tak byl náš česnek zachráněn. Iva Hasíková, 9. B ZŠ M. Kudeříkové, Strážnice

O Cesnačkovi Kde bolo, tam bolo, bola raz jedna malá útulná chatka. Bývali v nej dedko a babkou a mali vel´kú záhradu. Mali v nej: cesnak, cvik, kukuricu a rajčiny. Ale ten cesnak neni obyčejný, je totiž živý a volá sa Cesnačko. Raz sa rozhodol, že pojde do světa. Jako išiel, stretol kačku a pýta sa jej: „Kačička, odneseš ma, prosím?“ Kačka povie: „Áno a jako sa voláš?“ „Cesnačko a ty?“ „Katka!“ Tak Katka a Cesnačko išli spolu vzduchom. Katka povedala „zletím nižšie.“ „Dobre“, povedal Cesnačko. Jako tak leteli, narazili na smutnú veveričku. Katka povie: „Aha, Cesnačko, tam dole je smutná veverička! Zletím k nej dole!“ „Dobře,“ povedal, „ale, pozor na vlkov, „varoval Cesnačko Katku. Katka sa pýta smutnej veveričky: „Č osa ti stalo?“ „Stratiula som sa od svojej rodiny, „povedala smutná veverička. „A jako sa voláš?“ pýta sa Cesnačko. „Ja som Anička.“ „Jas a volám Cesnačko a toto je Katka. Vel´mi ma teší, že smeť a našli.“ Anička křičí: „Cesnačko, pozor, vlk!“ „Vlk, poď, že ma nechytíš!“ smeje sa Cesnačko vlkovi. „Cesnačko, utekaj‘!“, kričí Anička s Katkou. Cesnačko zobral palicu a poriadne vlka trasol po hlave, až mu na nej vyletela vel´ká hrča. Vlk zakňučal a utiekol do lesa.


Na koniec naši traja kamaráti našli malú opustenú chatu a povedali si, že v nej budú bývať. Veverička Anička ale ochorela. Tak jej Cesnačko dal stroik zo seba a ona ho potom zjedla. Uzdravila sa a tak žili bez choroby až kým nezomrzeli. Rebeka Macháčová, 3. trieda

Je česnek tak obyčejný? Česnek je dnes považován pouze za výbornou a zdravou zeleninu, která má své nezastupitelné místo v každé kuchyni. Nikdo by neřekl, že česnek by hrál také hlavní role i v pohádkách. Jen se zkuste zamyslet spolu se mnou. Dám vám jen malou nápovědu a uvidíte, že na další příklady přijdete již sami. Tak například: v žádném případě by se bez něj nedokázal obejít Jiřík ve známé pohádce Zlatovláska. Právě na tom dnes obyčejném česneku připravoval kouzelného hada pro svého krále... Málokdo také ví, že hloupý Honza hned po buchtách nejvíc ze všeho miloval topinky s česnekem. Pomáhal mu zlepšit krevní oběh a díky tomu porazil snadněji i toho nejhroznějšího draka… Stroužky česneku také používal nám všem známý loupežník Rumcajs do své bambitky, když v lese Řáholci došly žaludy... Málem smutnou roli sehrál česnek v pohádce o Palečkovi., Nepozorné babičce spadl Paleček do česnečky, kterou právě vařila k večeři, a jen

díky včasnému zásahu dědečka se malý hrdina neutopil... Česnek utřený se solí na česnekovou pastu používal Krakonoš, spravedlivý vládce hor, nejen při přípravě krkonošských specialit, ale pomáhal mu i na revmatická kolena... Nenahraditelný byl i jako obrana proti upírům a vlkodlakům... Toto je jenom část aktivit česneku na poli pohádek, povídek a bájí. Někdy je jeho role těžko rozpoznatelná, někdy téměř žádná, ale vždy podstatná, důležitá, často přímo až hrdinská, a to tehdy, když se zamyslíte a zjistíte, o co vlastně v té pohádce jde, co hlavnímu hrdinovi pomůže k vítězství a co vlastně porazí každého nepřítele. Vždy v tom má prsty, vlastně stroužky, česnek a zase jen česnek. A proto i dnes platí, že bez česneku se neobejde žádný kuchař, ale ani žádný spisovatel... Jiří Volf, 7.B ZŠ E. Beneše, Písek


V měsíci říjnu oslavili svou zlatou svatbu manželé Božena a Miroslav Slezákovi z Buchlovic. K přání všeho nejlepšího, hodně zdraví a spokojenosti při příležitosti jejich významného životního výročí se přidávají i členové redakční rady Buchlovského zpravodaje.


Dne 4. října se uskutečnilo další letošní vítání nových občánků městečka Buchlovic. Přivítali jsme do života děti (zleva) Marii Bartoňovou, Víta Petráše a Nelu Kempovou. Členové redakce zpravodaje přejí novým občánkům do života vše nejlepší. (foto Oldřich Stránský)


Velehrad 2013 Za branou Chřibů žíznivé Slunce pije z poháru slávy moravské historie.

K Tobě hlas prosby z této vlasti vane, dědictví otců zachovej nám Pane –

Víru a lásku zde z večera do rána provází duch Velkých – Špidlíka, Stojana.

Celý svět slyší tu kouzelné loutny hrát, ve třpytu víry a umění skví se dnes Velehrad.

prastará píseň s vroucností zaplesá, tisícům poutníků otvírá nebesa.

Kéž mraky nevěry se z českých luhů ztratí a símě Soluňských bratrů se do našich rodin vrátí.

Jožka Husek (in Život zlínských farností, č. 19, neděle 20. října 2013, s. 14)

Foto: -bž-

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Cena 17,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 11 ROČNÍK XIX. LISTOPAD 2013

Recommend Documents