bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 1
ETHER FOSFOLIPID
PNAE proti nádorovým buňkám: Prevence a terapie metastáz
Jindřich Kára
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 2
Ether−fosfolipid PNAE proti nádorovým buňkám: Prevence a terapie metastáz Jindřich Kára
RNDr. Jindřich Kára, DrSc. Netoxický ether−fosfolipid PNAE, inhibitor protein kinázy C se selektivním protinádorovým účinkem a možnost prevence a terapie metastáz u pacientů s kolorektálním karcinomem
© Jindřich Kára, 2000 Třetí upravené vydání, květen 2004 Graphic design © STUDIO TYFO, 2004
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 3
Obsah 1.1
Protein kináza C (PKC) − vlastnosti, izoenzymy, lokalizace v buňce.......................................................................4 1.2 Aktivace protein kinázy C diestery phorbolu − promotory růstu.............................................................................................5 1.3 Protein kináza C a zvýšení metastatické kapacity nádorových buněk. Zvýšená aktivita PKC v lidských nádorových buňkách.......................................................................................6 2.1 Ether−fosfolipidy s protinádorovým účinkem inhibují aktivitu protein kinázy C a indukují selektivní destrukci membrán nádorových buněk.......................................................................7 2.2 Indukce apoptozy v nádorových buňkách působením ether−fosfolipidů...........................................................................9 3. Prevence metastáz experimentálních nádorů ether−fosfolipidy, syntetickými preparáty (CAI, Cicaprost) a inhibitory angiogenezy...............................................................................10 4. Geny kontrolující metastatickou kapacitu nádorových buněk.....................................................................11 5.1 Přírodní netoxický ether−fosfolipid PNAE (plasmanyl−(N−acyl)−ethanolamin), jeho chemická struktura, protinádorový účinek in vitro a in vivo a jeho mechanismus účinku........................................................................................12 5.2 Farmakokinetika a metabolismus 14C−PNAE(s) in vivo.............19 5.3 Nová průmyslová technologie výroby preparátu OVOSAN obsahujícího PNAE....................................................................20 5.4 Možnost prevence metastáz do jater u pacientů po operaci kolorektálního adenokarcinomu dlouhodobou perorální aplikací preparátu obsahujícího PNAE. Možnost kombinace regionální hypertermie a parenterální aplikace PNAE(s) v terapii metastáz. Další perspektivy............21 Literatura − reference...............................................................................23
3
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 4
1.1 Protein kináza C (PKC) − vlastnosti, izoenzymy, lokalizace v buňce. Protein kináza C byla objevena Y. Nishizukou a spolupracovníky v roce 1977 a charakterizována jako proteolyticky aktivovaná kináza (1). Touto výzkumnou skupinou byla charakterizována jako "calcium−activated and phospholipiddependent protein kinase" (2). Dva další významné objevy ukázaly důležitost protein kinázy C v přenosu signálů uvnitř buňky, akti− vaci PKC 1,2−diacylglycerolem a její vztah k metabolismu fosfatidyliosito− lu (3) a její funkci receptoru pro phorbol−diestery, promotory růstu nádorů (4). Aktivní protein kináza C je lokalizována především v buněčné membrá− ně a také v cytoplasmě a v buněčném jádře. V těchto strukturách kataly− zuje PKC fosforylaci buněčných proteinů, což vede k důležitým biologic− kým změnám, proliferaci, diferenciaci buněk a také k indukci maligního fenotypu. Diacylglycerol, který stimuluje enzymatickou aktivitu protein kinázy C v přítomnosti fosfatidylserinu a Ca2+ iontů, vzniká v buňce při hydrolýze fosfatidylinositol−4,5−bifosfátu. Jak objevili Berridge M.J. a Irvine R.F. (5) důležitým produktem této reakce je inositol−1,4,5−trifosfát, který v buňce uvolňuje kalciové ionty Ca2+ z endoplasmatického retikula. Dalším pro− duktem hydrolýzy fosfatidylinositol−4,5−bifosfátu je 1,2−diacylglycerol. Systém metabolismu fosfatidylinolsitol−1,4,5−trifosfátu a Ca2+ je propojen 1,2 diacylglycerolem s aktivací PKC a fosforylací buněčných bílkovin (3). Tyto enzymové systémy hrají důležitou roli v regulaci buněčné proliferace (intercellular signaling) a jsou také aktivovány onkogeny v procesu maligní transformace buňky (63). V průběhu studia protein kinázy C, zvláště klonováním jejich genů (cDNA−PKC) (7,8,9) bylo zjištěno, že protein kináza C tvoří skupinu deseti izoenzymů označených řeckými písmeny PKC α, βΙ, βΙΙ, γ, δ, ε, η, ξ, θ, ϕ. Tyto izoenzymy PKC se vzájemně liší svou molekulární charakteristikou, odlišností exprese svých genů v různých tkáních a intracelurální lokaliza− cí (6). Z této rodiny protein kináz C se v buňkách nejčastěji exprimují izo− enzymy PKC α, βΙ, βΙΙ a γ (6,11). Weinstein a spolupracovníci (10) zjistili, že transformace krysích embryonálních fibroblastů onkogeny ras, src a fos, mění expresi některých izoforem protein kinázy C. Podrobnější údaje o regulaci izoenzymů PKC uvádějí také G.C. Blobe, L.M. Obeid a Y.A. Hannum. (11). Zvýšená exprese izoenzymu PKC α byla zjištěna v nádorových buňkách rezistentních k chemoterapii, zvláště v buňkách linie MCF−7 ("multidrug" rezistentní linie buněk lidského karcinomu mammy) (12).
4
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 5
1.2 Aktivace protein kinázy C diestery phorbolu − pro− motory růstu. Zvláště zajímavými aktivátory protein kinázy C jsou estery phorbolu, pří− rodní produkty z rostliny Croton tiglium, které byly studovány jako promo− tory (aktivátory růstu) kožních nádorů u myší, kde urychlují proliferaci nádorových buněk transformovaných kancerogenem (15). Ukázalo se, že phorbol−diester, phorbol myristát−acetát (PMA) se váže specificky na pro− tein kinázu C, a tím významně zvyšuje enzymovou aktivitu PKC (13, 15). Protein kináza C tedy funguje jako receptor pro PMA. Komplex PKC + phorbol−12,13−dibutyrát (3H) byl izolován při purifikaci protein kinázy C z krysích mozků (13) jako přímý důkaz vazby phorbol−diesteru na protein kinázu C (15). Je zajímavé, že diestery phorbolu mohou indukovat diferenciaci lidských leukemických buněk linie HL60 a tato diferenciace může být blokována bryostatinem (makrocyklický lakton izolovaný z mořských řas) (15). Tyto experimenty dokazují, že protein kináza C hraje centrální roli v diferenciaci lidských leukemických buněk HL60. Pravděpodobně stejným způsobem, t.j. aktivací PKC, mohou indukovat diferenciaci HL60 buněk na granulocyty také stopové koncentrace alkyl−fosfolipidů, jak experimentálně prokázal Honma Y. a spol . (14). Thomas T.P., Talwar H.S. a Anderson W.B. (16) pozorovali, že 12−0− −tetradecancylphorbol−13−acetát (tumor promoter) může indukovat spoje− ní protein kinázy C s buněčnými jádry v buňkách NIH−3T3. Autoři soudí, že spojení protein kinázy C s buněčnými jádry normálních buněk NIH−3T3 může vést k fosforylaci jader bílkovin jako substrátu protein kinázy C. Izolovaná jádra z leukemických buněk HL60 obsahují vyšší enzymovou, aktivitu PKC ve srovnání s izolovanými jádry buněk NIH−3T3 a působe− ním phorbol−diesteru na buňky HL60 se aktivita PKC v jádrech těchto leukemických buněk nezvýšila. Autoři se pokoušejí objasnit složitou otáz− ku odlišných biologických odpovědí normálních a leukemických buněk na působení phorbol diesterů. Není pochyb o tom, že protein kináza C a její lokalizace v buňce hraje významnou roli v mechanismu diferenciace lid− ských leukemických buněk HL60.
5
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 6
1.3 Protein kináza C a zvýšení metastatické kapacity nádorových buněk. Zvýšená aktivita PKC v lidských nádorových buňkách. Protein kináza C je kritickým enzymem v regulaci buněčného růstu. Svědčí o tom vysoká exprese PKC v nádorových buňkách a také v nádo− rových metastázách. C.A. O´Brianová a spolupracovníci (17) studovali enzymovou aktivitu PKC v chirurgických vzorcích karcinomu mammy a v normální tkáni prsní žlázy od týchž pacientek a zjistili, že celková enzymová aktivita izoenzymů je několikanásobně vyšší ve srovnání s normální tkání (17). Autoři soudí, že PKC izoenzymy exprimované v nádorových buňkách se mohou lišit od izoenzymů PKC v normální tkáni a s použitím monoklonálních protilátek mohou být použity jako markery v diagnostice karcinomu mammy. B. Korczaková, C. Whale a R.S. Kerbel (18) publikovali experimentální důkazy, že uvolnění iontů Ca2+ působením ionoforu A23187 na buňky myšího adenokarcinomu mammy linie SP1 rostoucího subkutánně a aktivace protein kinázy C phorbol−12−myristát−13−acetátem indukují zvýšenou schopnost těchto buněk metastazovat. Oba tyto "signalizační systémy" (uvolnění intracelulárních Ca2+ iontů a aktivace PKC) zvyšují nezávisle na sobě schopnost SP1 buněk matastazovat do plic experi− mentálních myší (18). Autoři také zjistili, že buňky takto indukovaných metastáz projevují geneticky zakotvenou kapacitu metastatické aktivity. To otevírá otázku identifikace genů zodpovědných za schopnost nádoro− vých buněk metastázovat a faktorů, které způsobují expresi těchto genů (viz dále 4.). Gopanakrishna R. a Barsky S. (18 b) na modelu myšího melanomu B16 ukázali, že buněčné linie nádorových buněk s vysokou metastatickou aktivitou vykazovaly vyšší enzymovou aktivitu protein kinázy C vázané na buněčnou membránu nežli sublinie nádorových buněk se slabou metas− tatickou aktivitou, kdežto enzymové aktivity PKC v cytosolu těchto buněčných liníí se nelišily (18 b). Tyto výsledky naznačují, že asociace PKC s buněčnou membránou nádorových buněk zvyšuje metastatický potenciál těchto buněk. Autoři J.A. Dumont, W.D.Jones a A.J. Bitonti (19) zjistili, že experimen− tální metastázy buněk myšího melanomu B16F1 jsou potlačovány půso− bením inhibitorů protein kinázy C, t.j. syntetickým preparátem MDL 27,032 (4−propyl−5−(pyridinyl)−2−(3H)−oxazolon) nebo staurospori− nem. Preparát MDL 27,032 rovněž signifikantně snižoval adhezi buněk B16F1 k fibrinogenu a kolagenu v plastických miskách. Autoři vyslovují hypotézu, že protein kinázou C katalyzovaná fosforylace bílkovinných
6
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 7
receptorů na povrchu nádorových buněk hraje kritickou roli ve schopnos− ti těchto nádorových buněk tvořit metastázy. I v tomto případě jde o enzymovou aktivitu PKC spojenou s buněčnými membránami nádoro− vých buněk. Američtí autoři B. Liu, R.J. Maher, Y.A. Hannum, A.T. Porter a K.V. Honn (20) publikovali experimentální výsledky svědčící o tom, že nenasycená mastná kyselina 12(S)hydroxyeicosatetraenová (12(S)HETE) zvyšuje metastatický potenciál buněk krysího karcinomu prostaty Duning R3327 aktivací protein kinázy C. Autoři navrhují, aby enzymy 12−lipoxygenáz (jejímž produktem je 12(S)HETE) a protein kináza C byly použity jako cílové enzymy pro hledání látek blokujících aktivity těchto enzymů, které by mohly být využity k potlačení metastáz lidských karcinomů prostaty. Naopak omega−3 nenasycené mastné kyseliny (kyselina docosapenta− enová a kyselina docosahexaenová) obsažené v rybím oleji a podávané v dietě bezthymovým holým myším s transplantovanými lidskými nádoro− vými buňkami MDA−MB−435 karcinomu mammy, inhibovaly růst i metastázy těchto buněk do plic pokusných zvířat (20b). Inhibiční účinek těchto omega−3 mastných kyselin na metastázování nádorových buněk v tomto modelu vysvětlují autoři inhibicí biosyntézy kyseliny 12−hydroxy− eicosatetraenové (20 b). V této souvislosti je pozoruhodné, že kyselina docosahexaenová zvy− šuje velmi signifikantně permeabilitu nádorových buněk linie T24A (myší leukemie) a může mít proto přímý protinádorový účinek (20 c).
2.1 Ether−fosfolipidy s protinádorovým účinkem inhibu− jí aktivitu protein kinázy C a indukují selektivní destrukci membrán nádorových buněk. Protinádorové účinky ether−fosfolipidů byly popsány v řadě publikací (21−35). Nejvíce byl studován syntetický analog lysofosfatidylcholinu (lyso−lecithinu), 1−0−oktadecyl−2−methoxy−glycero−3−fosfocholin (ET−18− −OCH3) (21−28). Tento preparát selektivně ničí nádorové buňky a jeho účinek se projevuje destrukcí buněčných membrán nádorových buněk, jak bylo prokázáno elektronovou mikroskopií (24,25,26). Preparát ET−18− −OCH3 (Edelfosfin) zvyšuje rovněž imunologickou obranu organismu, aktivuje protinádorovou aktivitu makrofág a má významný účinek proti nádorovým metastázám v experimentálních modelech (21−24,48). Podobné protinádorové účinky má také další syntetický analog lysolecit− hinu, thioether 1−hexadecylmercapto−2−methoxy−methyl−rac−glycero−3−
7
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 8
−fosfocholin, (BM 41,440, Ilmofosin) (28). Byla připravena i další syntetic− ká analoga fosfatidylcholinu s protinádorovým účinkem (27,32). Klinické zkoušky prokázaly terapeutický účinek těchto preparátů (27,28,50), ale také vedlejší toxické účinky na organismus, omezující jejich klinické využití. Objev nového alkyl−fosfolipidu se selektivním protinádorovým účinkem (29), 1−0−alkyl−2−acyl−sn−glycero−3−fosfo−(N−acyl)−ethanolaminu (PNAE), který je přírodním derivátem fosfatidylethanolaminu a nemá žádné ved− lejší toxické účinky na organismus při perorálním a také parenterálním po− dání (29−35), otevírá novou perspektivu klinického využití tohoto netoxic− kého ether−fosfolipidu, zvláště v prevenci metastáz lidských nádorů do různých orgánů, obzvláště metastáz do jater (33,35). Na rozdíl od synte− tických preparátů (ET−18−OCH3, BM 41,440), které představují směs racemických stereoisomerů, má preparát PNAE (i PNAE(s)) přírodní stereokonfiguraci a neobsahuje ve struktuře své molekuly žádné nepřirozené skupiny. Proto PNAE a jeho metabolity nejsou toxické pro organismus a PNAE je proto mimořádně vhodný pro dlouhodobou pero− rální aplikaci a prevenci lidských nádorových metastáz (33, 35). Vývoj a příprava semisyntetického ether−fosfolipidu PNAE(s) byly popsány (30, 34, 35), protinádorový účinek PNAE(s) in vitro a in vivo (30,31) farmako− kinetika a metabolismus in vivo (33) byly publikovány (viz dále v části 5). Mechanismus protinádorového účinku ether−fosfolipidů, který se proje− vuje destrukcí buněčných membrán nádorových buněk (24−26,30,35) není dosud zcela objasněn, obsahuje však jistě inhibiční účinek ether−fos− folipidů na protein kinázu C v nádorových buňkách. Všechny studované ether−fosfolipidy inhibují enzymatický systém PKC (36−39). Také alkyl− −diglyceridy, které mohou vzniknout jako štěpné produkty alkyl−fosfolipidů v organismu (41), inhibují aktivitu protein kinázy C (40,41). L.W. Daniel a spolupracovníci (40) zjistili, že syntetické 1−0−alkyl−2−acyl diglyceridy a také 1−0−alkenyl−2−acyl diglyceridy (s nenasyceným alifatickým řetěz− cem v poloze 1−0− na glycerolu), inhibují protein kinázu C. Tito autoři zjistili také, že dietherglyceridy s krátkým alifatickým řetězcem v poloze 2−0− na glycerolu, jsou rovněž účinnými inhibitory protein kinázy C. Tento poznatek byl také potvrzen holandskými výzkumníky (41) exaktní analy− zou štěpů preparátu ET−18−OCH3. Také protinádorový preparát hexadecylfosfocholin je inhibitorem protein kinázy C (42). Inhibice enzymové aktivity PKC je patrně důležitým bodem v mechanismu proti− nádorového účinku ether−fosfolipidů. Také preparát PNAE inhibuje enzymatickou aktivitu protein kinázy C, částečně purifikované z buněk myších mozků (39). Byla zjištěna kompetitivní inhibice PKC semisyntetic− kým preparátem PNAE(s) vzhledem k fosfatidylserinu, který protein kiná− zu C aktivuje (39). Tato vlastnost netoxického ether−fosfolipidu PNAE(s)
8
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 9
hraje rovněž významnou roli v použití tohoto preparátu k prevenci vzniku nádorových metastáz. Protein kinázu C inhibují také další látky s protinádorovým účinkem, např. tamoxifen (43), adriamycin (44), calphostin C (47), které jsou pou− žívány v klinické terapii rakoviny. Je tedy inhibice PKC jedním z důležitých mechanismů protinádorového účinku těchto látek a také celé skupiny ether−fosfolipidů. Je pozoruhodné, že protein kinázu C inhibují také anor− ganické sloučeniny selenu, kysličník seleničitý a kyselina seleničitá (89). Vedle inhibice protein kinázy C projevují ether−fosfolipidy inhibiční účinek také na systém fosforylace inositol−fosfátů a aktivace cytoplasma− tických iontů kalcia (60, 62−64). G. Powis a D.S. Alberts v přehledném článku (63) hodnotí význam inhibice těchto buněčných signálních systé− mů ether−fosfolipidy jako strategii chemoprevence rakoviny. Buněčné membrány nádorových buněk s enzymatickými systémy spojenými s těmito buněčnými strukturami, jsou v posledních letech předmětem sou− středěného zájmu ve vývoji nových protinádorových léčiv (65, 66). Kombinace tumoricidních ether−fosfolipidů s liposomy (51) zmírňuje toxic− ké vedlejší účinky např. ether−fosfolipidu ET−18−OCH3 a zlepšuje možnosti terapeutického využití tohoto ether−fosfolipidu. Podobně konjugát thio− ether−fosfolipidu s cytosin arabinosidem, preparát Cytoros (ara−CPD−1−S− −octadecyl−2−0−palmitoyl−thioglycerol), se osvědčuje proti experimentál− ním metastázám u krys (52).
2.2 Indukce apoptozy v nádorových buňkách působe− ním ether−fosfolipidů Ether−fosfolipidy indukují apoptozu v lidských leukemických buňkách, nikoliv však v normálních buňkách v kostní dřeni (57, 58). Apoptoza ("pro− grammed cell death") je podstatou přirozeného stárnutí a odumírání bu− něk v organismu (68). Apoptoza je forma buněčné smrti charakterizova− ná morfologickými a biochemickými změnami, jako např. kondenzace chromatinu, fragmentace DNA způsobená aktivací endonukleázy (57,58,69). Stimuly, které zvyšují fluiditu buněčných membrán nádoro− vých buněk (např. hypertermie nebo 5%ní ethanol) (70) nebo působení ether−fosfolipidů ET−18−OCH3 (57, 58), mohou indukovat apoptickou smrt nádorové buňky. Ether−fosfolipidy indukují apoptozu pouze v nádorových buňkách, nikoliv však v normálních fyziologických buňkách (58). V buňce existují regulační geny, jejichž exprese může zabránit apoptické smrti buňky (např. mitochondriální protein Bc1−2 (58, 71, 72). Pravděpodobně
9
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 10
všechny protinádorové ether−fosfolipidy indukují apoptozu v nádorových buňkách. M. Modolell a spolupracovníci (58) na základě svých experi− mentů uzavírají, že indukce apoptozy ether−fosfolipidem ET−18−OCH3 zahrnuje tři hlavní stupně: a) vazbu ether−fosfolipidu na povrchu buněčné membrány; b) inkorporace ether−fosfolipidu do buňky; c) spuštění signali− začního mechanismu pro apoptozu, který může být zrušen zvýšenou koncentrací bílkoviny Bc1−2. Jde tedy o parametry, které mohou být různé v různých typech nádorových buněk. To vysvětluje také různou cit− livost nádorových buněk k cytotoxickému účinku ether−fosfolipidů. Rezistence nádorových buněk k některým cytostatikům může být odstraněna inhibicí protein kinázy C (45). V souladu s těmito závěry je fakt, že kombinace thioether−fosfolipidu BM 41,440 s cis−platinou zvyšuje cytostatický účinek cis−platiny na nádorové buňky (37). Selektivní inhibitor protein kinázy C, preparát CGP−41251, derivát anti− biotika staurosporinu (109), prokázal protinádorový účinek in vivo proti buňkám lidských nádorů mozku (glioblastomů) na modelu bezthymových myší při perorální nebo i.v. aplikaci (110). V současné době jsou studová− ny inhibitory protein kinázy C na modelu lidských nádorových buněk astrocytomu s cílem použít vybrané inhibitory protein kinázy C v terapii maligních mozkových nádorů (111, 88).
3. Prevence metastáz experimentálních nádorů ether− −fosfolipidy, syntetickými preparáty (CAI, Cicaprost) a inhibitory angiogenezy. Kolorektální karcinomy a jejich metastázy do jater i jiných orgánů jsou příčinou vysoké úmrtnosti na tento častý typ rakoviny. I po chirurgickém odstranění primárního nádoru se objevují metastázy v játrech téměř u 90% pacientů. Léčba metastáz v játrech cytostatiky (intravenozní apli− kace nebo regionální infuze fluorouracilu a dalších cytostatik) není příliš účinná a nezvyšuje podstatně dobu přežití pacientů. Chirurgické odstra− nění metastáz je obtížné a v případě mikrometastáz není možné. Hledání způsobu prevence vzniku nádorových metastáz do jater je tedy naléha− vým úkolem výzkumu, velmi důležitým pro záchranu života pacientů. Po operaci kolorektálního karcinomu cirkulují v krevním oběhu pacientů značné počty nádorových buněk (59). Mnoho těchto buněk zahyne půso− bením imunitního obranného systému organismu, některé nádorové buň− ky však přece jen "zakotví" v játrech a vytvoří metastázy. Kaskádu metastatických stupňů, kterými procházejí nádorové buňky při vzniku
10
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 11
metastáz, podrobně popsal I.J. Fidler (73). Pro růst sekundárních nádorů (metastáz) je nezbytné vytváření nových krevních kapilár v nádorové tkáni (angiogeneze), které v krvi přivádějí výživné látky potřebné pro růst nádorových buněk. Důležitým hlediskem prevence metastáz je proto výzkum inhibitorů angio− geneze (74−77). Na experimentálním modelu buněk lidského kolorektál− ního karcinomu transplantovaného bezthymovým myším (BALB/c nude mice) byl potvrzen inhibiční účinek inhibitoru angiogenezy, preparátu TNP−470 na růst metastáz lidského karcinomu v játrech myší BALB/c (holých myší) (77). Vedle inhibitorů angiogenezy je však třeba hledat pro prevenci metastáz další netoxické látky vhodné pro dlouhodobou perorální aplikaci a pre− venci metastáz. V poslední době, v rámci výzkumu prevence metastáz, byly v USA syntetizovány inhibitory invazivity a disseminace nádorových buněk, které jsou již klinicky testovány. Je to např. carboxyamidotriazol (CAI), syntetický inhibitor signalizace iontů Ca2+ v nádorové buňce, který rovněž inhibuje reverzibilně angiogenezu, proliferaci nádorových buněk a jejich matastatický potenciál (93,95). CAI blokováním průniku Ca2+ kal− ciovými kanálky do nádorové buňky inhibuje rovněž syntézu matrix−metaloproteináz, a tím snižuje jejich invazivitu (95). Syntetický analog prostacyklinu, preparát Cicaprost (firmy Schering A.G., Berlín) (96,97) inhibuje metastázy mammárního karcinomu SMT2A a metastázy karcinomu prostaty na krysích modelech. Jeho perorální apli− kace u lidí byla farmakologicky testována (97) a dává možnost klinického využití. Cicaprost je metabolicky stabilnější nežli prostacyklin, jehož anti− metastatický účinek byl zjištěn již v roce 1981 (98, 99).
4. Geny kontrolující metastatickou kapacitu nádorových buněk. Fatální význam metastáz pro osud pacientů nemocných rakovinou pří− mo nutí pracovníky ve výzkumných ústavech studovat patogenezi metas− tatického procesu. Nové poznatky v tomto směru mohou přinést zlepšení terapie a prevence metastáz. Mnoho úsilí je v posledních letech věnováno studiu a identifikaci genů kontrolujících metastázy nádorových buněk (78−85). S.E. Egan a spolupracovníci došli k závěru, že metastatický fenotyp nádorové buň− ky je indukován onkogeny s protein kinázovou aktivitou (79). Buňky krysího karcinomu mammy projevily zvýšenou schopnost metastazovat
11
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 12
po transfekci H−ras onkogenem (80). Nedávno byl objeven gen nm23, identifikovaný jako gen suppressor metastatického procesu (82,83,86). Nízká exprese tohoto genu vede ke vzniku nádorových buněk lidského mammárního karcinomu s vysokým metastatickým potenciálem (86). Nádorové metastázy jsou tedy nepo− chybně kontrolovány specifickými geny (82−84,87). Studium genu nm23, v poslední době již poskytuje možnost selektivní− ho potlačení buněk lidského karcinomu mammy s vysokou metastatickou kapacitou (87).
5.1 Přírodní netoxický ether−fosfolipid PNAE (plasma− nyl−(N−acyl)−ethanolamin), jeho chemická struktura, protinádorový účinek in vitro a in vivo a jeho mecha− nismus účinku. Objev nového netoxického alkyl−fosfolipidu PNAE (plasmanyl−(N−acyl)− −ethanolaminu) s protinádorovým účinkem, izolovaného z ischemické tká− ně kuřecích embryí a z biopreparátu cACPL (zkratka z "crude anticancer phospholipid") byl publikován již dříve (29,30,35). Tento alkyl−fosfolipid izolovaný z uvedeného biologického materiálu byl čištěn chromatograficky na kolonách silikagelu a také preparativní chromatografií na tenké vrstvě silikagelu. Chemická struktura nového fosfolipidu, byla studována chromatografickou analýzou degradačních produktů po enzymatické hydrolýze alkyl−fosfolipidu PNAE fosfolipázou C z buněk Bacillus cereus a také po hydrolýze fosfolipázou D, dále dvou− rozměrnou chromatografií v tenké vrstvě silikagelu, infračerveným spekt− rem a hmotově spektrometrickou analýzou (29). Protinádorová účinnost čistého alkyl−fosfolipidu PNAE byla testována v tkáňových kulturách lidských nádorových buněk (linie Hep−2 a T24) kvantitativním měřením inkorporace radioaktivního thymidinu−3H do buněčné DNA při stoupajících mikrogramových koncentracích PNAE v 1 ml media kultury (29). Nový fosfolipid byl identifikován jako 1−0−alkyl−2−acyl−sn−glycero−3− −fosfo−(N−acyl)−ethanolamin, neboli plasmanyl−(N−acyl)−ethanolamin (PNAE) (29). Hlavní molekulární species PNAE má strukturu 1−0−oktadecyl−2−oleoyl− −sn−glycero−3−fosfo−(N−palmitoyl)−ethanolamin (29,30) (viz vzorec, obr.1).
12
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 13
Obr. 1: 1−0−alkyl−2−acyl−sn−glycero−3−phospho−(N−acyl)−ethanol−amine nebo plasmanyl−(N−acyl)−ethanolamine, PNAE (Kára et. al. 1986). R−oktadecyl; R´−CO − oleoyl; R´´−CO − palmitoyl Alkyl−fosfolipid PNAE působí selektivně cytolyticky na lidské nádorové buňky linie Hep−2 a T24 (lidský nádor močového měchýře) v tkáňových kulturách při koncentraci 50 mikrogramů PNAE/ml a inhibu− je proliferaci těchto nádorových buněk již při koncentraci 2 mikrogramy PNAE/ml, avšak neinhibuje biosyntézu DNA v normálních buňkách při 50ti násobně větší koncentraci v tkáňové kultuře lidských fibroblastů (29,30) (obr.2). Tento obdivuhodně selektivní účinek PNAE pouze proti nádorovým buňkám indikuje vynikající terapeutický index PNAE a jeho netoxičnost pro organismus. Růst myšího sarkomu Mc11 a Crockerova sarkomu S 180 in vivo je vý− znamně inhibován alkyl−fosfolipidem PNAE (29,30,31), a také růst buněk lidského karcinomu rekta rezistentních k fluorouracilu na bezthymových holých myších byl signifikantně potlačen při s.c. dávkách 4,5 mg PNAE/myš po dobu 21 dní (P.Poučková a sp.−100). Podobně jako syntetické alkyl−fosfolipidy, analoga lysofosfatidylcholinu (24−26), alkyl−fosfolipid PNAE způsobuje selektivní destrukci buněčných membrán lidských nádorových buněk (30,35). Ve spolupráci s Dr.Z. Pelcbauerem (Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha), byl s použitím rastrovací elektronové mikroskopie prokázán destrukční účinek alkyl−fosfolipidu PNAE na buněčné membrány lidských nádoro− vých buněk Hep−2 za 24 − 48 hodin inkubace těchto buněk v tkáňových kulturách v přítomnosti 50 µg PNAE/ml (30,35). (viz obr. 3, 4, 5).
13
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 14
TdR − [3H]/cpm . 103
10 1
8
2
6 4 2 0 0
0,78
1,56
3,12
6,25
12,50
µg PNAE/ml Obr. 2: Selektivní tumoricidní účinek alkyl−fosfolipidu PNAE na lidské nádorové buňky HEp−2 v kultuře bez cytostatického účinku na diploidní lidské fibroblasty (linie LEP) za stejných podmínek v paralelním experi− mentu. Buňky HEp−2 a LEP byly inkubovány v kultivačních mikromiskách v mé− diu obsahujícím uvedené koncentrace alkyl−fosfolipidu PNAE po dobu 48 hodin. Po odstranění média s PNAE byla měřena inkorporace thymidinu− −6−3H do DNK buněk HEp−2 a buněk LEP. Proliferace nádorových buněk HEp−2 byla zastavena při koncentraci PNAE 12,5 µg/ml, zatímco růst nor− málních fibroblastů LEP nebyl zastaven alkyl−fosfolipidem PNAE ani při koncentraci 10× vyšší (125 µg/ml). 1 − inkorporace thymidinu−6−3H do DNK nádorových buněk HEp−2. 2 − inkorporace thymidinu−6−3H do DNK fibroblastů LEP.
Selektivní působení alkyl−fosfolipidu PNAE na membrány nádorových buněk bylo potvrzeno také Dr. A. Kotykem (Fyziologický ústav ČSAV, Praha), který se spolupracovníky experimentálně potvrdil zvýšenou permeabilitu buněčných membrán nádorových buněk vystavených účinku alkyl−fosfolipidu PNAE. Difuze 2−deoxy−D−glukozy značené radio− isotopem 3H membránami těchto buněk se značně zvýšila ve srovnání s kontrolními nádorovými buňkami, které nebyly inkubovány v přítomnos− ti PNAE. Permeabilita buněčných membrán normálních fyziologických
14
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 15
buněk nebyla za stejných podmínek inkubace s PNAE změněna (101,102). Významnou roli v protinádorové a antimetastázové účinnosti PNAE může hrát také inhibiční účinek PNAE na enzymovou aktivitu protein kinázy C, který byl experimentálně prokázán (39). Vzhledem k významu protein kinázy C pro metastatickou kapacitu nádorových buněk (11,18,19), může mít dlouhodobé systémové působení alkyl−fosfolipidu PNAE na protein kinázu C nádorových buněk in vivo významný preven− tivní účinek proti disseminaci nádorových buněk v organismu a proti vzni− ku metastáz zvláště v játrech, kde se PNAE při opakované aplikaci nejví− ce kumuluje (33). (viz. tab. 1)
Obr. 3: Elektron−scanning mikrografie lidské nádorové buňky HEp−2 v tkáňové kultuře. Výběžky (microvilli) na povrchu buňky jsou typické pro živou buňku.
15
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 16
Obr. 4: Elektron−scanning mikrografie lidské nádorové buňky HEp−2, vystavené po dobu 24 hod. působení PNAE (50 µg/ml). Jsou patrné otvory v buněčné membráně.
Obr. 5: Elektron−scanning mikrografie nádorové buňky HEp−2, po půso− bení PNAE (50 µg/ml) po dobu 48 hod. v kultuře. Značně poškozená buněčná membrána, buňka je mrtvá.
16
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 17
Abychom zvýšili výtěžek PNAE, vypracovali jsme semisyntetickou metodu přípravy preparátu PNAE(s) (34). Výchozím materiálem pro tuto semisyntézu jsou fosfolipidy izolované z vaječných žloutků normálních slepičích vajec, z nichž byl izolován prekursor, 1−0−alkyl−2−acyl−fosfatidyl− −ethanolamin a chemickou N−acylací kyselinou palmitovou in vitro s pou− žitím organických katalyzátorů byl syntetizován PNAE(s) s dobrým a reprodukovatelným výsledkem. Protinádorová aktivita semisyntetické− ho preparátu PNAE(s) in vivo byla prokázána na myších ICR s Crockerovým sarkomem S−180 a také na myších C57B1/10 nesoucích sarkom Mc11 (30,31). Protinádorový účinek PNAE(s) a lyso−PNAE(s) byl potvrzen také v tkáňových kulturách lidských nádorových buněk T24 (30,31). Chemická charakteristika PNAE(s), infračervené spektrum, chromato− grafické hodnoty a také protinádorová účinnost na uvedených modelech jsou stejné jako vlastnosti přírodního alkyl−fosfolipidu PNAE izolovaného z biopreparáru cACPL (29). Těmito fakty byla chemická struktura PNAE, kterou jsme publikovali dříve (29), plně potvrzena. Námi navrženou strukturu PNAE potvrdili také prof. Dr.H.K. Mangold a spolupracovníci (103), kteří připravili preparáty PNAE s použitím synte− tických alkyl−etherů glycerolu a biotechnologie tkáňových kultur rostlin− ných buněk. Touto stereospecifickou semisyntézou připravili deriváty s různou délkou 1−0−alkylového řetězce (1−0−tetradecyl, 1−0−hexadecyl a 1−0−(Z)−9−octadecenyl) − PNAE, které mají podobnou protinádorovou aktivitu jako náš semisyntetický alkyl−fosfolipid PNAE(s) (103). Tyto výsledky potvrzují správnost chemické struktury PNAE (29,30). Experimentálním studiem jsme získali také důležitý nový poznatek, že protinádorová aktivita biopreparátu PNAE a také semisyntetického alkyl− −fosfolipidu PNAE(s) je významně zvyšována kalciovými ionty. Tumoricidní účinnost PNAE(s) aplikovaného intraperitoneálně myším C57B1/10 se sarkomem Mc11 je velmi významně zvýšena současnou perorální aplikací kalcium glukonátu v pitné vodě (30,31). Tento stimulační účinek Ca2+ iontů na protinádorovou aktivitu alkyl−fos− folipidu PNAE(s) je možno vysvětlit již dříve publikovanými fakty (104, 105), že savčí buňky s poškozenou buněčnou membránou jsou citlivé ke kalciovým iontům a 2mM koncentrace Ca2+ iontů je pro tyto buňky toxická (104). V cytosolu normálních savčích buněk se koncentrace kalciových iontů udržuje na úrovni 10−6 až 10−7 molární a je regulována neporuše− nou buněčnou membránou, která reguluje průnik Ca2+ iontů do buńky a také vylučování Ca2+ z buňky. Jestliže však kalciové ionty proniknou v přebytku porušenou membránou do buněčného cytosolu, zvýšená kon− centrace Ca2+ uvnitř buňky působí toxicky, aktivuje katabolické enzymy,
17
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 18
endonukleázy, proteázy a fosfolipázy (105, 106). Tyto změny, způsobené vysokou, nefyziologickou koncentrací kalciových iontů v buňce, vedou nakonec k zániku buňky (apoptoze) (106).
Tab 1: Distribuce radioaktivity 14C−PNAE(s) a 14C−značených metabolitů v orgánech myší po opakovaných i.v. injekcích 14C−PNAE(s) myším BSF1 nesoucích sarkom Mc11. (Kára J. a sp., 33) tkáň krev ledviny testis slezina thymus srdce plíce adiopóza tkáň lymfatická tkáň kosti svaly krev* játra* mozek* nádor Mc11*
Radioaktivita 10−3 x dpm/g tkáně 1.den 2.den 3.den 5.den 290 370 490 880 650 1480 2100 2790 230 430 600 990 1180 2400 2770 6000 500 1270 1430 1720 390 840 1090 1580 1760 2630 2660 3080 190 940 2740 4270 620 1610 2150 2180 300 590 880 1820 130 300 410 630 250 290 374 830 4120 4620 5020 9280 83 131 188 557 430 786 1100 1745
* každodenní intravenózní injekce 0,9 mg 14C−PNAE(s) (25,6×106 dpm) byla aplikována každé z pěti myší BDF1 nesoucí sarkom Mc11. Radioaktivita v orgánech zvířat byla stanovena 24 hodin po poslední injekci. Nejvyšší kumulace 14C−PNAE(s) a 14C−metabolitů po opakovaných i.v. dávkách byla zjištěna v játrech myší. Další metabolické podrobnosti, farmakokinetika a metabolismus 14C−PNAE(s) jsou uvedeny v publikaci J. Kára a sp. (33) Je možno říci, že alkyl−fosfolipidy selektivně indukují apoptozu v nádo− rových buňkách, jak bylo prokázáno působením alkyl−fosfolipidu ET−18− −OCH3 na lidské leukemické buňky (57,58). Protože alkyl−fosfolipid PNAE selektivně zvyšuje permeabilitu a vede k destrukci pouze buněčných membrán nádorových buněk a ponechává buněčné membrány normál− ních fyziologických buněk nedotčené, působí v přítomnosti PNEA kalcio−
18
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 19
vé ionty toxicky pouze na nádorové buňky. Tento selektivní účinek kom− binace PNAE(s) a Ca2+ by mohl být využit v klinické terapii nádorů.
5.2 Farmakokinetika a metabolismus in vivo.
14
C−PNAE(s)
Byla rovněž studována experimentální farmakokinetika alkyl−fosfolipidu 14 C−PNAE(s) značeného v N−acylové skupině 14C−palmitovou kyselinou (33). Chromatograficky čistý preparát 14C−PNAE byl připraven podle na− šeho patentovaného postupu (34). Ve spolupráci s vědeckými pracovníky Všesvazového onkologického výzkumného centra v Moskvě jsme zjistili, že námi syntetizovaný preparát 14C−PNAE(s) s vysokou specifickou radioaktivitou, aplikovaný intravenozně myším se sarkomem Mc11, se kumuluje v nádorové tkáni a také v játrech, kde za tři dny dosahuje kon− centraci v játrech šestnáckrát vyšší, nežli je koncentrace 14C−PNAE(s) v krvi zvířat. Vylučování 14C−PNAE(s) v moči zvířat je nepatrné (přibližně 2% aplikované dávky) a intravenozně aplikovaný preparát setrvává dlou− hodobě v krevním oběhu a ve tkáních. Nerozštěpený 14C−PNAE(s) byl také zjištěn v mozku pokusných zvířat. 14C−PNAE(s) není in vivo zcela sta− bilní, za 24 hodin se in vivo štěpí asi 60% PNAE(s) na menší metabolity, které však nejsou toxické pro organismus a vzniklý metabolit 14C−lyso− −PNAE(s), který byl rovněž chromatograficky detekován v orgánech a v nádoru, působí společně s PNAE(s) proti nádorovým buňkám (31). Ani při opakované i.v. aplikaci 14C−PNAE(s) nebyla pozorována hemolyza. Je také důležité, že 14C−PNAE(s) se jen nepatrně vylučuje ledvinami a vět− šina preparátu (PNAE(s) a jeho metabolity) zůstává proto v organismu a štěpy jsou využity pro biosyntézu lipidů a fosfolipidů. Při opakovaných i.v. aplikacích 14C−PNAE(s) se každou další dávkou 14C−PNAE(s) zvyšuje koncentrace alkyl−fosfolipidu 14C−PNAE(s) a jeho metabolitů v orgánech (játra, plíce, slezina, mozek, krev) a v nádoru. (viz. tab. 1) To svědčí o možnosti dosažení takové koncentrace PNAE(s) a lyso−PNAE(s) in vivo zvláště v játrech, která zlikviduje nádorové buňky. Důležité je, že při tom není narušena funkce normálních orgánů, není narušen imunitní systém ani krvetvorba. Jak publikovali D.B.J. Herrmann a spolupracovníci (28), v klinických zkouškách preparátu BM 41,440 (1−hexadecylmercapto−2−methoxy− −methyl−rac−glycero−3−fosfocholin) aplikovaného pacientům perorálně, byla zjištěna regrese nádorových metastáz v játrech a v několika přípa− dech úplná likvidace těchto metastáz (28). Je možno předpokládat
19
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 20
podobný účinek preparátu PNAE(s), jehož předností je navíc naprostá netoxičnost a absence vedlejších účinků i při dlouhodobé perorální apli− kaci na rozdíl od syntetického preparátu BM 41,440. PNAE(s) by mohl být aplikován perorálně pacientům preventivně po chirurgickém odstranění primárního nádoru (kolorektálního adenokarcinomu), aby se zabránilo vzniku metastáz v játrech. Pravděpodobnost úspěchu léčebného použití PNAE(s) v indikovaných případech se opírá o tato fakta: 1) Alkyl−fosfolipid PNAE(s) není toxický (na rozdíl od cytostatik) ani při opakovaných i.p. dávkách a neoslabuje přirozené obranné síly organis− mu, t.j. imunitní systém, 2) PNAE(s) při opakované i.v. nebo i.m. aplikaci se in vivo kumuluje hlav− ně v játrech a také v nádorové tkáni, 3) Také při dlouhodobé (6−8 týdnů) každodenní perorální aplikaci PNAE (v biopreparátu cACPL, třikrát denně 2 gramy cACPL v čaji) vedlo proka− zatelně k dramatickému zlepšení klinického stavu u pacientů s metastá− zemi v játrech, např. zmizení edemu jater, zvýšení tělesné váhy, ztišení bolestí (analgetický účinek) (J.Kára a spolupracovníci, nepublikované výsledky), 4) PNAE(s) podobně jako ostatní alkyl−fosfolipidy inhibuje protein kinázu C, a tím snižuje metastatickou kapacitu nádorových buněk. Jsme proto přesvědčeni, že netoxický alkyl−fosfolipid PNAE(s) je mimořádně vhodný pro prevenci nádorových metastáz při dlouhodobé perorální aplikaci.
5.3 Nová průmyslová technologie výroby preparátu OVOSAN obsahujícího PNAE. V poslední době byla vypracována nová technologie průmyslové výro− by preparátu OVOSAN, který obsahuje vysoké procento ether−fosfolipidů PNAE. Preparát OVOSAN ve formě želatinových kapslí obsahuje suspenzi vaječných fosfolipidů s 30% PNAE a 60% vaječného lecithinu (fosfatidylcholinu) v rostlinném oleji.
20
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 21
5.4 Možnost prevence metastáz do jater u pacientů po operaci kolorektálního adenokarcinomu dlouhodobou perorální aplikací preparátu obsahujícího PNAE. Možnost kombinace regionální hypertermie a parente− rální aplikace PNAE(s) v terapii metastáz. Další perspektivy. Účinky protinádorového působení alkyl−fosfolipidu PNAE(s) mohou být zesíleny působením regionální hypertermie na lidské nádory jak bylo pro− kázáno kombinací hypertermie se syntetickými ether−fosfolipidy (např. ET−18−OCH3 a hypertermie) (27,90,91). Moffat F.L. a spolupracovníci (107) na chirurgickém oddělení v Torontu (Canada) realizovali klinickou studii léčení 178 pacientů s inoperabilními nádory jater kombinací regio− nální hypertermie a chemoterapie. Zjistili významnou regresi nádorů u 78% pacientů a stabilizaci klinického stavu u 8% pacientů. U všech léčených pacientů došlo k dramatickému zmírnění bolestí a k podstatné− mu zlepšení klinického stavu pacientů (autoři uvádějí "excellent quality of life") (107). Přežití pacientů se prodloužilo v průměru až o 26 měsíců. Sledování protimetastického, preventivního účinku preparátu obsahují− cího PNAE u pacientů po operaci kolorektálního karcinomu dává naději na účinnou prevenci metastáz do jater, naději na významné prodloužení a záchranu života těchto pacientů. Naše zkušenosti s perorálně aplikovaným biopreparátem cACPL (který obsahoval pouze 0,2% PNAE) indikují také možnost účinné prevence metastáz do mozku a také účinné adjuvantní léčby mozkových nádorů při dlouhodobém perorálním podávání preparátu obsahujícího PNAE. Optimální indikace preparátu obsahujícího PNAE je však v preventivní perorální aplikaci proti nádorovým metastázám do jater u pacientů s kolorektálním adenokarcinomem a také ihned po chirurgickém odstra− nění tohoto zhoubného nádoru. Naše koncepce prevence metastáz dlouhodobým podáváním netoxic− kého alkyl−fosfolipidu PNAE se přibližuje strategii prevence metastáz americkým preparátem carboxyamidotriazolem (CAI) navrhované E.C. Kohnovou a L.A. Loittou (95). Výhodou PNAE a našeho českého preparátu obsahujícího PNAE ve srovnání s CAI je naprostá absence vedlejších toxických účinků, které naopak se objevují u pacientů při dlouhodobém perorálním podávání syntetického preparátu CAI (94). Vysoká selektivita tumoricidního účinku PNAE je rovněž předností tohoto přírodního alkyl−fosfolipidu. Prevence metastáz nepochybně může dát pacientům daleko lepší
21
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 22
perspektivu přežití, nežli jakákoliv terapie již existujících metastáz v játrech. Je lépe předcházet, nežli léčit.
22
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 23
Literatura − reference 1. TAKAI Y., KISHIMOTO A., INOUE M. NISHIZUKA Y.; Studies on a cyc− lic nucleotide − independent protein kinase and its proenzyme in ma− malian tissues: purification and characterization of an active enzyme from bovine cerebellum. J.Biol.Chem.,252, 7603−7609, 1977. 2. TAKAI Y., KISHIMOTO A., IWASA Y., KAWAHARA Y., MORI T. and NI− HIZUKA Y.: Calcium−dependent activation of a multifunctional protein kinase by membrane phospholipids. J.Biol.Chem.,254, 3692−3695, 1979. 3. KISHIMOTO A., TAKAI Y. MORI T., KIKKAWA U., NISHIZUKA Y.: Activation of calcium and phospholipid−dependent protein kinase by diacylglycerol, its possible relation to phosphatidylinositol turnover. J.Biol.Chem.,255, 2273−2276, 1980. 4. CASTAGNA M. ,TAKAI Y., KAIBUCHI K., SANO K. KIKAWA U., NIS− HIZUKA Y.: Direct activation of calcium−activated phospholipid−depen− dent protein kinase by tumor−promoting phorbol esters. J.Biol.Chem., 257, 7847−7851, 1982. 5. BERRIDGE M.J., IRVINE R.F.: Inositol triphosphate, a novel second messenger in cellular signal transduction. Nature, 312, 315−321, 1984. 6. NISHIZUKA Y.: The molecular heterogenity of protein kinase C and its implication for cellular regulation. Nature, 334, 661−665, 1988. 7. COUSENS L., PARKER P., RHEE L., YANG−FENG T.L., WATER− FIELD M.D., FRANCKE U., ULRICH A.: Multiple distinct formes of bo− vine and human protein kinase C suggest diversity of cellular signaling path−ways. Science, 233, 859−866, 1986. 8. HOUSEY G.M., O´BRIAN C.A., JOHNSON M.D., KIRSCHMEIER P. and WEINSTEIN I.B.: Isolation of cDNA clones encodimg protein kinase C: evidence for protein kinase C − related gene family. Proc.Natl.Acad.Sci. USA, 84, 1065−1069, 1987. 9. ONO Y., KIKKAWA U., OGITA K., FUJII T., KUROKAWA T., ASAOKA Y., SEKIGUCHI K., ASE K., IGARASHI K., NISHIZUKA Y.: Expression and properties of two types protein kinase C. Alternative splicing from a single gene. Science, 236, 1116−1120, 1987. 10.BORNER C., NICHOLS−GUADAGNO S., HSIAO W.W.L., FABERO D., BARR I.M., WEINSTEIN I.E.: Expresion of four protein kinase C isoforms in rat fibroblasts. J.Biol.Chem., 267, 12900−12910, 1992. 11.BLOBE G.C., OBEID L.M., HANNUM Y.A.: Regulation of protein kina− se C and role in cancer biology. Cancer and Metastases Reviews, 13, 411−431, 1994. 12.BLOBE G.C., SACHS C.W., KHAN W.A., FABRO D., STABEL S., WETSEL W.C., OBEID L.M., HANNUM Y.A.: Selective regulation of
23
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 24
expression of protein kinaseC (PKC) izoenzyms in multidrug−resistant MCF−7 cells. Functional significance of enhanced expression of PKCα. J.Biol.Chem., 268, 658−664, 1993. 13.NIEDEL J.E., KUHN L.J., VANDENBAKK G.R.: Phorbol diester recep− tor copurifies with protein kinase C. Proc. Natl.Acad.Sci. U.S.A., 80, 36−40, 1983. 14.HONMA Y., KASUKABE T., HOZUMI M., TSUSHIMA S., NOMURA H.: Inducation of differentiation of cultured human and mouse myeloid leukemia cells by alkyl−lysophospholipids. Cancer Res., 41, 3211−3216, 1981. 15.BLUMBERG P.M.: Protein kinase C as the receptor for phorbol esters tumor promoters. Cancer Res., 48, 1−8, 1988. 16.THOMAS T.P., TALVAR H.S., ANDERSON W.B.: Phorbol ester−medi− ated association of protein kinase C to the nuclear fraction in NIH 3T3 cells. Cancer Res., 48, 1910−1919, 1988. 17.O´BRIAN C.A., VOGEL V.G., SINGLETARY S.E., WARD N.E.: Elevated protein kinase C expression in human breast tumor biopsies related to normal breast tissue. Cancer Res., 49, 3215−3217, 1989. 18.KORCZAK B., WHALE C., KERBEL R.S.: Possible involment of Ca2+ mobilization and protein kinase C activation in the induction of spontaneous metastasis by mouse mammary adenocarcinoma cells. Cancer Res., 49, 2597−2602, 1989. 18b.GOPALAKRISHNA R., BARSKY S.H.: Tumor promoter−induced membrane bound protein kinase C regulates hematogenous metas− tasis. Proc.Natl.Acad.Sci. USA, 85, 612−616, 1988. 19.DUMONT J.A., JONES W.D., BITONTI A.J.: Inhibition of experimental metastasis and cell adhesion of B16F1 melanoma cells by inhibitors of protein kinase C. Cancer Res., 52, 1195−1200, 1992. 20.LIU BIN, MAHER R.J., HANNUM Y.A., PORTER A.T., HONN K.V.: 12(S)−HETE Enhencement of prostate tumor cell invasion: Selective role of protein kinase C. J.Natl. Inst., 86, 1145−1151, 1994. 20b.ROSE D.P., CONNOLLY J.M., RAYBURN J., COLEMAN M.: Influence of diete containing eicosapentaenoic or docosahexaenoic acid on growth and metastasis of brest cancer cells in nude mice. J.Natl., Cancer Inst., 87, 587−592, 1995. 20c.STILLWELL W., EHRINGER W., JENSKI L.J.: Docosahexaenoic acid increases permeability of lipid vesicles and tumor cells. Lipids, 28, 103−108, 1993. 21.BERDEL W.E., BAUSERT W.R.E., FINK U., RSTETTER J., MUNDER P.G.: Anti−tumor action of alkyl−lysophospholipids.Anticancer Research, 1, 345−352, 1981.
24
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 25
22.BERDEL W.E. and MUNDER P.G.: Antineoplastic actions of ether lipids related to platelet−activating factor. (in: Platelet−activating factor and related lipid mediators, Editor F. Snyder, Plenum Publishing Corporation, pp.449−467, 1987. 23.BERDER W.E., ANDREESEN R., MURDER P.G.: Synthetic alkyl−phospholipid analogs: A new class of antitumor agents. (in: Phospholipids and Cellular Regulation, editor J.F. Kuo, CRC Press Inc., pp. 42−73, 1985. 24.ANDREESEN R.: Ether−phospholipids in the therapy of cancer. Progress in Biochemical Pharmacology, 22, 118−131, 1988, Karger, Basel. 25.NOSEDA A., WHITE J.G., GODWIN P.I., JEROME W.G. and MODEST E.J.: Membrane damage in leukemic cells induced by ether and ester lipids: An electron microscopic study. Experimental and Molecular Pathology, 50, 69−83, 1989. 26.BERDEL W.E., GREINER E., FINK U., ZENKER K.S., STAVROU D., TRAPPE A., FAHLBUSCH R., REICHERT A., RASTETTER J.: Cytotoxic effects of alkyl−lysophospholipids in human brain tumor cells. Oncology, 41, 140−145, 1984. 27.BERDEL W.E.: Membrane − interactive lipids as experimental anticancer agents. Brit. J. Cancer, 64, 208−211, 1991. 28.HERRMANN D.B.J., NEUMANN H.A., BERDEL W.E., HEIM M.E., FROM M., BOERNER D., BICKER U.: Phase I trial of the thioether phospholipid analogue BM 41,440 in cancer patients. Lipids, 22, 962− 966, 1987. 29.KÁRA J., BOROVIČKA M., LIEBL V., SMOLÍKOVÁ J., UBIK K.: A novel nontoxic alkyl−phospholipid with selective antitumor activity, plasmanyl−(N−acyl)ethanolamine (PNAE), isolated from degenerating chick embryo tissues and from an anticancer biopreparation cACPL. Neoplasma, 33, 187−205, 1986. 30.KÁRA J., LIEBL V., PELCBAUER Z.: Natural and semisynthetic ether phospholipids with selective antitumor activity; their chemical structure and mechanism of action leading to tumor cell membrane destruction. (in: Highlights of Modern Biochemistry, Prague, Czechoslovakia, July 10−15, 1988) vol.2, pp.1459−1474 1989, Editors: A. KOTYK, J. ŠKODA, V.PAČES, V.KOSTKA, VSP Utrecht, The Netherlands, 1989. 31.KÁRA J., KONOVALOVA A.L., KRASNOVA M.A., LIEBL V., BEJŠOVCOVÁ L.: New tumoricidal semisynthetic ether phospholipid, plasmanyl−(N−acyl)ethanolamine (PNAEs) and enhancement of its tumoricidal activity by calcium ions. Neoplasma, 40, 213−217, 1993.
25
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 26
32.LAZENBY C.M., THOMPSON M.G., HICKMAN J.A.: Elevation of leukemic cell intracellular calcium by the ether lipid SRI 62−834. Cancer Res., 50, 3327−3330, 1990. 33.KÁRA J., ZIMAKOVA N.I., SEREBRYAKOVA E.A., DĚDKOVÁ V., ZOLOTARYOV A.F.: Pharmacokonetics and metabolism of a new antitumor semisynthetic ether phospholipid, 14C−labeled plasmanyl− −(N−acyl)ethanolamine in mice bearing sarcoma Mc11. J. Cancer Res. Clin. Oncol:, 120, 662−667, 1994. 34.KÁRA J., LIEBL V., DĚDKOVÁ V., BEJŠOVCOVÁ L.: Způsob semi− syntetické přípravy alkyl−fosfoplipidu se selektivním protinádorovým účinkem. Čs. patent č. 275396, 1991. 35.KÁRA J.: Ether−fosfolipidy v onkologii. Chemické listy, 87, 58−63, 1993. 36.HELFMAN D.M., BARNES K.C., KINKADE J.M. Jr, VOGLER W.R., SHOJI M. and KUO J.F.: Phospholipid−sensitive Ca2+ −dependent protein phosphorylation system in various types of leukemic cells from human patients and in human leukemic cell lines HL60 and K562, and its inhibition by alkyl−lysophospholipid. Cancer Res., 43, 2955−2961, 1983. 37.HOFMANN J., UEBERALL F., POSCH L., MALY K., HERMANN D.B.J., GRUNICKE H.: Synergistic enhancement of the antiproliferati− ve activity of cis−diamminedichloroplatinum (II) by the ether lipid ana− logue BM 41,440, an inhibitor of protein kinase C. Lipids, 24, 312−317, 1989. 38.ZHENG B., OISHI K., SHOJI M., EIBL H., BERDEL W.E., HAJDU J., VOGLER W.R., and KUO J.F.: Inhibition of protein kinase C, (sodium plus potassium)−activated adenosine triphosphatase, and sodium pump by synthetic phospholipid analogues. Cancer Res. 50, 3025− 3031, 1990. 39.MIKHAEVICH I.S., GERASIMOVA G.K., KÁRA J.: Inhibition of protein kinase C by semisynthetic phospholipid plasmanyl−(N−acyl)ethanola− mine, a nontoxic antitumor preparation. Biochemistry International, 23, 215−220, 1991. 40.DANIEL L.W., SMALL G.W., SCHMITT J.D.: Alkyl−linked diglycerides inhibit protein kinase C; activation by diacylglycerol. Biochem, Biophys.Res.Commun., 151, 291−297, 1988. 41.van BLITTERSWIJK W.J., van der BEND R.L., KRAMER I.J., VERHOEVEN I.J., HILKMAN H., de WILDT J.: A metabilite of an anti neopastic ether phospholipid may inhibit transmembrane signalig via protein kinase C. Lipids, 22, 842−846, 1987. 42.UBERALL F., OBERHUBER H., MALY K., ZAKNUN J., DEMUTH L.,
26
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 27
GRUNICKE H.H.: Hexadecylphosphocholine inhibits inositol phosphate formation and protein kinase C activity. Cancer Res., 51, 807−812, 1991. 43.O´BRIEN C.A., LISKAMP R.M., SOLOMON D.H., and WEINSTEIN I.B.: Inhibition of protein kinase C by Tamoxifen. Cancer Res., 45, 2462−2465, 1985. 44.ZHAO F.K., CHUANG L.F., ISRAEL M., CHUANG R.Y.: Adriamycin interacts with diacylglycerol to inhibit human leukemia protein kinase C. Anticancer Research, 9, 225−230, 1989. 45.YAN−PING−HU, ROBERT J.: Inhibition of protein kinase C in multidrug− resistant cells by modulators of multidrug resistance. J.Cancer Res. Clin. Oncol., 123, 201−210, 1997. 46.HOFMANN J., DOPPLER W., JAKOB A., MALY K., POSCH L. UBERALL F., GRUNICKE H.H.: Enhancement of the antiproliferative effect of cis−diaminedichlorplatinum (II) and nitrogen mustard by inhi− bitors of protein kinase C. Int. J.Cancer, 42, 382−388, 1988. 47.KOBAYASHI E., NAKANO H., MORIMOTO M., TAMAOKI T.: Calphostin C (UCN − 1028C), a novel microbial compound, is a highly potent and specifik inhibitor of protein kinase C. Biochem. Biophys.Res.Commun., 159, 548−553, 1989. 48.BERDEL W.E., BAUSERT W.R., WELTZIEN H.U., MODOLELL M.L., WIDMANN K.H., and MUNDER P.G.: The influence of alkyl−lysop− hospholipids and lysophospholipid−activated macrophages on the development of metastases of 3−Lewis lung carcinoma. Eur. J.Cancer, 16, 1199−1204, 1980. 49.BREDEL W.E., DANHAUSER S., CHUNG IL HONG, SCHICK H.D., REICHERT A., BUSCH R., RASTETTER J., and VOGLER R.: Influence of 1−b−D−arabinofuranosylcytosine conjugates of lipids on the growth and matestasis of Lewis lung carcinoma. Cancer Res., 48, 826−829, 1988. 50.KHANAYKAR B., ULBRICH F., GATZEMEIER U., MEYER−SCHEIC− KERATH E., LORENZ J., SCHREML W., BRUGGER R., SCHICK H.D., von PAWEL J., NORDSTROM R., DRINGS P.: Treatment of non− smoll cell lung cancer with alkyl−phospholipid Edelfosine. Contrib. Oncol., 37, 224−235, 1989. 51.AHMAD I., FILEP J.J., CRAIG−FRANCLIN J., JANOFF A.S., MASTERS G.M., PATASSERY J., PETERS A., SCHOPSKY J.J., ZHA Y., MAYHEW E.: Enhanced therapeutic effects of liposome−aso− ciated1−0−octadecyl−2−0−methyl−sn−glycero−3−phosphocholine. Cancer Res., 57, 1915−1921, 1997. 52.KIM U., HONG C.I., NECHAEV A., WEST C.R.: Lymphotropic anti−me−
27
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 28
tastatic activity of ara−C conjugate of thioether phospholipid (CYTO− ROS) and its combination with other lipophilic drugs. Proc.Amer.Assoc.Cancer Res., 34, p. 334, Abstr. 1989, 1993. 53.DIOMEDE L., BIZZI A., MAGISTRELLI A., MODEST E.J., SALMONA M., and NOSEDA A.: Role of cell cholesterol in modulating antineo− plastic ether lipid uptake, membrane effects and cytotoxity. Int.J.Cancer, 46, 341−346, 1990. 54.PETERSEN E.S., KELLEY E.E., MODEST E.J., and BURNS C.P.: Membrane lipid modification and sensitivity of leukemic cells to the thioether lipid analogue BM 41,440. Cancer Rse., 52, 6263−6269, 1992. 55.van BLITTERSWINK W.J., HILKMANN H., STORME G.A.: Accumulation of an alkyl−lysophospholipid in tumor cell membranes affects membrane fluidity and tumor cell invasion. Lipids, 22, 820−823, 1987. 56.HOFFMAN D.R., HOFFMAN L.H., SNYDER F.: Cytotoxity and meta− bolism of alkyl−phospholipid analogues in neoplastic cells. Cancer Res., 46, 5803−5809, 1986. 57.DIOMEDE L., COLOTTA F., PIOVANI B., RE F., MODEST E.J., and SALMONA M.: Induction of apoptosis in human leukemic cells by the ether lipid 1−octadecyl−2−methyl−rac−glycero−3−phosphocholine. A pos− sible basis for its selective action. Int.J.Cancer, 53, 124−130, 1993. 58.MOLLINEDO F., FERNÁNDEZ−LUNA J.L., GAJATE C., MARTIN− MARTÍN B., BENITO A., MERTINEZ−DALMAU R., MODOLELL M.: Selective induction of apoptosis in cancer cells by the lipid ET−18− −OCH3 (Edelfosine): Molecular structure requirements, cellular uptake, and protection by Bc1−2 and Bc1−XL. Cancer Res., 57, 1320− 1328, 1997. 59.LEATHER A.J.M., GALLEGOS N.C., et al.: Detection and enumerati− on of circulating tumor cells in colorectal cancer. Brit. J. Surg., 80, 777− 780, 1993. 60.SEEWALD M., OLSEN R.A., SEHGAL I., MEKDER D.C., MODEST E.J., and POWIS G.: Inhibition of growth factor − dependent inositol phosphate Ca2+ signaling by antitumor ether lipid analogues. Cancer Res., 50, 4458−4463, 1990. 61.VERDONCK L.F., WITTEVEEN E.O., van HEUGTEN H.G., ROZE− MULLER E., and RIJKSEN G.: Selective killing of malignant cells from leukemic patients by alkyl.lysophospholipids. Cancer Res., 50, 4020− 4025, 1990. 62.POWIS L., SEEWALD M.J., GRATAS C., MELDER D., RIEBOW J., and MODEST E.J.: Selective inhibition of phosphatidylinositol phosp−
28
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 29
holipase C by cytotoxic ether lipid analogues. Cancer Res., 52, 2835− 2840, 1992. 63.POWIS G., and ALBERTS D.S.: Inhibition intracellular signalling as a strategy for cancer chemoprevention. European J.Cancer, 30A, 1138−1144, 1994. 64.BERGGREN M.I., GALLEGOS A., DRESSLER L.A., MODEST E.J., and POWIS G.: Inhibition of the signalling enzyme phosphatidylinosi− tol−3−kinase by antitumor ether lipid analogues. Cancer Res., 53, 4297−4302, 1993. 65.WORKMAN P.: The cell membrane and cell signals: New targets for novel anticancer drugs. Annals of Oncology, 1, 100−111, 1990. 66.POWIS G., HICKMAN J., WORKMAN P., TRITTON T.R., ABITA J.P., BERDEL W.E., GESCHER A., MOSES H.L., NICOLSON G.L.: The cell membrane and signals as targets in cancer chemotherapy. AACR, EORTC, and BACR Special Conference in Cancer Research. Cancer Res., 50, 2203−2211, 1990. 67.BOERYD B., HALLGREN B., and STALLBERG G.: Studies on the effect of methoxy−substituted glycerol ethers on tumor growth and metastasis formation. Brit.J.Exp.Pathol., 52, 221−230, 1971. 68.KERR J.F.R., WYLLIE A.H., CURRIE A.R.: Apoptosis: a basic biologi− cal phenomenon with wide−ranging implications in tissue kinetics. Brit.J.Cancer, 26, 239−257, 1972. 69.WYLLIE A.H.: Glucocorticoid−induced thymocyte apoptosis is associ− ated with endogenous endonuclease activation. Nature, 284, 555−556, 1980. 70.LENNON S.V., MARTIN S.J., COTTER T.G.: Dose.dependent inducti− on of apoptosis in human tumor cell lines by widely diverging stimuli. Cell Prolif., 24, 203−214, 1991. 71.HOCKENBERY D.M., NUNEZ G., MILLIMAN C., SCHREIBER R.D., and KORSMEYER S.J.: Bc1−2 is an inner mitochondrial membrane protein that blocks programmed cell death. Nature, 348, 334−336, 1990. 72.MIYASHITA T., and REED J.C.: Bc1−2 ocoprotein blocks chemothera− py − induced apoptosis in a human leukemic cell line. Blood, 81, 151− 157, 1993. 73.FIDLER I.J.: Cancer metastasis. Brit.Med.Bulletin, 47, 157−177, 1991. 74.YANASE T., TAMURA M., FUJITA K., KODAMA S., TANAKA K.: Inhibitory effect of angiogenesis inhibitor TNP−470 on tumor growth and metastasis of human cell lines in vitro and in vivo. Cancer Res., 53, 2566−2570, 1993. 75.GAST G., HERMANN T., STEURER M., ZMIJA J., GUNSILIUS E.,
29
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 30
UNGER C., and KRAFT A.: Angiogenesis as a target for tumor treat− ment. Oncology, 54, 177−184, 1997. 76.VUKANOVIC J., ISAACS J.T.: Linomide inhibits angiogenesis, growth, metastasis and macrophage infiltration within rat prostatic cancer. Cancer Res., 55, 1499−1504, 1995. 77.KONNO H., TANAKA T. MATSUDA I., KANAI T., MARUO Y., NISHINO N., NAKAMURA S., BABA S.: Comparison of inhibitory effect of angiogenesis inhibitor, TNP−470, and mitomycin C on the growth and liver metastasis of human colon cancer. Int. J.Cancer, 61, 268−271, 1995. 78.HART I.R., EASTY D.: Identification of genes controlling metastatic behavior. Brit. J.Cancer, 63, 9−12, 1991. 79.EGAN S.E., WRIGHT J.A., JAROLIM L., YANAGIHARA K., BASSIN R.H., and GREENBERG A.H.: Transformation by oncogenes enco− ding protein kinases induces the metastatic phenotype. Science, 238, 202, 1987. 80.KYPRIANOU N., ISAACS J.T.: Relationship between metastatic stabi− lity and H−ras oncogen expression in rat mammary cancer cells trans− fected with v−H−ras oncogene. Cancer Res., 50, 1449, 1990. 81.RADLER−POHL A., POHL J., and SCHIRRMACHER V.: Selective en− hancement of metastatic capacity in mouse bladder carcinoma cells after transfection with DNA from liver metastases of human colon carcinoma. Int. J.Cancer, 41, 840−846, 1988. 82.STEEG P.S., BEVILACQUA G., COPPER L., et al.: Evidence for a novel gene associated with low tumor metastatic potential. J,Natl.Cancer Inst., 80, 200, 1998. 83.McDONALD N.J., DE LA ROSA A., STEEG A.S.: The potential role of nm 23 in cancer metastasis and cellular differentiation. Eur.J.Cancer, 31A, 1096−1100, 1995. 84.SOBEL M.E.: Metastasis suppressor genes. J,Natl. Cancer Inst., 82, 267, 1990. 85.ELVIN P., KERR I.B., McARDLE C.S., nad BIRNIE G.D.: Isolation and preliminary characterisation of cDNA clones representing mRNA´s associated with tumor progression and metastasis in colorectal can− cers. Brit.J.Cancer, 57, 36−42, 1988. 86.BEVILACQUA G., SOBEL M.E., LIOTTA L.A., and STEEG P.S.: Association of low nm23 RNA levels in human primary infiltrating ductal breast carcinomas with lymph node involvement and other his− tipathological indicators of high metastatic potential. Cancer Res., 49, 5185, 1989. 87.FREISE J.M.F., LAWRENCE J.A., STEEG R.S., et al.: Identification
30
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 31
of compounds with preferential inhibitory activity against low nm23 protein expressing human breast carcinoma. Nature Medicine, 3, 395− 401, 1997. 88.SHARIF T.R. and SHARIF M.: A high troughput system for the evalu− ation of protein kinase C inhibitors based on Elk 1 transcriptional activation in human astrocytoma cells. Int. J. Oncology, 14, 327−335, 1999. 89.HUAI−DE SU, SHOJI M., MAZZEI G.J., VOGLER W.R., and KUO J.F.: Effects of selenium compounds on phospholipid /Ca2+ − dependent protein kinase (protein kinase C) system from human leukemic cells. Cancer Res., 46, 3684−3687, 1986. 90. ANDREESEN R., MODOLELL M., OEPKE G.H.F., COMMON H., LOHR G.W., and MUNDER P.G.: Studies on various parameters influencing leukemic cell destruction by alkyl−lysophospholipids. Anticancer Res., 2, 95−100, 1982. 91.FUJIWARA K., MODEST E.J., WELANDER CH.E., WALLEN C.A.: Cytotoxic interactions of heat and ether lipid analogues in human ovarian carcinoma cells. Cancer Res., 49, 6285−6289, 1989. 92.NOSEDA A., BERENS M.E., WHITE J.G., and MODEST E.J.: In vitro antiproliferative activity of combination of ether lipid analogues and DNA−interactive agents against human tumor cells. Cancer Res., 48, 1788−1791, 1988. 93.KOHN E.C., FELDER C.C., JACOBS J.,HOLMES K.A., DAY A., FREER R., and LIOTTA L.A.: Structure − function analysis of signal and growth inhibition by carboxyamidotriazol, CAI. Cancer Res. 54, 935 − 942, 1994. 94.KOHN E.C., REED E., SAROSY G., CHRISTIAN M., LINK C.J., COLE K., FIGG W.D., DAVIS P.A. JACOB J., GOLDSPIEL B., and LIOTTA L.A.: Clinical investigation of a cytostatic calcium influx inhibi− tor in patiens with refractory cancers. Cancer Res., 56, 569−573, 1996. 95.KOHN E.C., and LIOTTA L.A.: Molecular insight into cancer invasion: Strategies for prevention and intervention. Cancer Res., 55, 1856− 1862, 1995. 96. SCHIRNER M., and SCHNEIDER M.R.: The prostacyclin analogue Cicaprost inhibits metastasis of tumours of R 3327 MAT Lu prostate carcinoma and SMT 2A mammary carcinoma. J.Cancer Res., Clin.Oncol.,118, 497−501, 1992. 97. HILDEBRAND M., STAKC T., NIEUWEBOER B.: Pharmacokinetics and pharmacodynamics of Cicaprost in healthy volunteers after oral administration of 5 to 20 mg. Eur.J.Clin.Pharmacol., 39, 149−153, 1990.
31
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 32
98. SCHNEIDER M.R., TANG D.G., SCHIRNER M., and HONN K.V.: Prostacyclin and its analogues: antimetastatic effects and mechanism of action. Cancer and Metastasis Reviews, 13, 349−364, 1994. 99. HONN K.V., CICONE B., SKOFF A.: Prostacyclin: a potent antimetastatic agent. Science, 212, 1270−1272, 1981. 100. POUČKOVÁ P., ZADINOVÁ M., NAVRÁTIL L., BLEHOVÁ Z.: Vliv plasmanyl−(N−acyl)ethanolaminu na růst karcinomu recta xenotrans− plantovaného na athymické nu/nu myši. Časopis lékařů českých, 126, 1569−1571, 1987. 101.KOTYK A., KÁRA J., BAUDYŠOVÁ M., KNOTKOVÁ A., DRAHOTA Z.: Effect of alkyl−phospholipids on mammalian cell permeability. v knize: Molecular Aspects of Human Diseases, (Gorrod J.W., Albamo O., Papa S editors), vol.1., pp. 41−43, Ellis Horwood Ltd., Chichestr, 1989. 102.KOTYK A., KÁRA J., LIEBL V., DRAHOTA Z.: Internat Conf. on Perspectives in Molecular Approaches to Human Diseases, Bari, Italy,1987. 103. APTE S.S., WEBER N., MANGOLD H.K.: Biologically active ether lipids. Biotransformation of rac−1(3)−0−alkylglycerols in cell suspensi− on cultures of rape and semisynthesis of 1−0−alkyl−2−palmitoyl−sn−gly− cero−3−phospho−(N−palmitoyl)ethanolamines, potent antitumor agents. FEBS Letters, 265, 104−105, 1990. 104.SCHANNE A.X., KANE A.B., YOUNG E.E., FARBER J.E.: Calcium dependence of toxic cell death" A final common pathway. Science, 206, 700−702, 1979. 105.ORRENIUS S., McCONCEY D.J., JONES D.F., NICOTERA P.: Ca2+− Activated mechanismus in toxicity and programmed cell death. ISI ATLAS of Science, Pharmacology, 319−324, 1988. 106.McCONKEY D.J., ORRENIUS S.: The role of calcium in the regulati− on of apoptosis. J.Leukocyte Biol., 59, 775−783, 1996. 107.MOFFAT F.L., GILAS T., CALHOUN K., FALK M. et al.: Further experience with regional radiofrequency hyperthermia and cytosolic chemotherapy for unresectable hepatic neoplasma. Cancer, 55, 1291−1295, 1985. 108.STEWART J.R., GIBSS F.A.: Hyperthermia in the treatment of cancer. Cancer, 54, 2823−2830, 1984. 109.MEYER T., REGENASS U., FABBRO D., ALTERI E., RÖSEL J., MÜLLER M., CARAVATTI G., and MATTER A.: A derivate of stauro− sporine (CGP 41.251) shows selectivity for protein kinase C inhibiti− on and in vitro anti−proliferative as well as in vivo anti−tumor activity.
32
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 33
Int. J. Cancer, 43, 851−856, 1989. 110.BEGEMANN M., KASHIMAWO S. A., GHOI Y. A., KIM S., CHRISTIANSEN K. M., DUIGOU G., MUELLER M., SCHIEREN I., GHOSH S., FABRO D., LAMPEN N. M., HEUTJAN D. F., SCHIFF P. B., BRUCE J. N., WEINSTEIN I. B.: Inhibition of the growth of gliob− lastomas by CGP 41.251, an inhibitor of protein kinase C, and by a phorbol ester tumor promoter. Clinical Cancer Res., 2, 1017− 1030,1996. 111. SHARIF T. R. and SHARIF M.: A novel approach for examining the anti−proliferative effect of protein kinase C inhibitors against human astrocytoma cells. Int. J. Oncology, 13, 685−692,1998.
33
bro ura_kara_04.qxd
8.7.2004 12:46
StrÆnka 34
RNDr. Jindřich Kára, DrSc., (1923), doktor biologických věd a kandidát chemických věd, pracoval jako vědecký pracovník v ústavech Českoslo− venské akademie věd v Praze (Ústav organické chemie a biochemie ČSAV, Laboratoř evoluční biologie ČSAV) ve výzkumu nukleových kyse− lin, antimetaboliků, enzymových systémů biosyntézy nukleových kyselin, studoval radiochemickými metodami biochemické změny v buňce při interakci nádorových virů s buňkami v tkáňových kulturách. Publikoval více než sto vědeckých prací v odborných vědeckých časopi− sech. Spolupracoval s vědeckými pracovníky ve Švýcarském ústavu pro experimentální výzkum rakoviny v Lausanne a s pracovníky v Onkologic− kém centru akademie lékařských věd v Moskvě. V posledních letech (1983−1995) objevil netoxický přírodní ether−fosfolipid PNAE se selektivním protinádorovým účinkem. Využití PNAE v prevenci a terapii lidských nádorů, zvláště metastáz je dnes reálnou možností a znamená významný přínos české vědy v boji s rakovinou.
34
