BRNO – KOUNICOVA 20. 9. 2009
NEDĚLE
Co patří ke křesťanovi a církvi podle Janova evangelia – 13. část
CÍRKEV – SPOLEČENSTVÍ, KDE JE PATRNÉ DUCHOVNÍ OVOCE
Já jsem vás vyvolil a ustanovil, abyste vyšli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo Alegorie Pána Ježíše o vinném kmeni, vinaři, ratolestech a ovoci 1. čtení: Text kázání: Doplňkové texty:
Lukáš 13,6-9 Jan 15,1-17 Izajáš 5,1-7
K ČEMU JE ŽIVOT? Denně prožíváme své malé příběhy a vynakládáme úsilí s nadějí, že přinese užitek. Přineseli naše úsilí ovoce, jsme rádi a je to veliký impuls pro další situace. Máme v takových chvílích dojem, že tady na této zemi nejsme zbytečně. Když se nám pak naopak dlouhodobě nedaří, cítíme pocit marnosti a zbytečnosti. Pomyslíme-li na nejširší kontext života, můžeme si položit otázku: K čemu je vůbec lidský život? Má nějaký význam? Nese s sebou naše lidství (to, že jsme se narodili) nějaký celoživotní (generální) úkol? Myslím, že se dá obecně povědět, že ať už se takovými otázkami vědomě zabýváme anebo ne, je v nás lidech cosi, co nás žene k tomu, abychom tady po sobě něco zanechali, vyorali brázdu, která tu zůstane. Je v nás něco, co vede k tomu, aby náš život přinesl nějaké ovoce. Když nikde jinde, tak v dětech. Ostatně k tomu nakonec ovoce je – je v něm zárodek pokračování života. Bez Pána Boha a jeho Slova jsme ponecháni v tomto uvažování sobě sama a pod vlivem společnosti sami určujeme, jaké by mohlo či mělo být naše životní poslání. Do našeho všelijakého tápání v této oblasti přichází Pán Bůh s tím, že náš život má své poslání. Je v něm úkol a čeká se, že přinese ovoce. Ve sledování Janova evangelia se dostáváme k tomuto tématu. Pán Ježíš si nedovedl představit církev jako společenství křesťanů (učedníků) bez toho, že by v jejich životě bylo hojné duchovní ovoce. Ovoce, které se urodí a zůstane – až do věčnosti! V 15. kapitole Janova evangelia čteme alegorii Pána Ježíše o vinném kmeni, vinaři, ratolestech a ovoci.
ČTENÍ JAN 15,1-17 Jan 15,1 "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. 2 Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla 2009_063 Abyste nesli ovoce - kázání web.doc
Písně:
hojnější ovoce . 3 Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe , strana 1
nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. 5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce ; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. 7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. 8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná." 12 "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. 13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. 14 Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. 15 Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo ; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. 17 To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
KÁZÁNÍ Jan 15,16 N e vy js t e vyvol i l i mne, al e já j s em vyvol i l vás a us t anovi l j s em vás , abys t e š l i a nes l i ovoce a vaš e ovoce aby z ůs t al o…
1. ALEGORICKÝ PŘÍBĚH Příběh o vinné révě je alegorií. Samotný příběh se na první pohled zdá být docela srozumitelný, ale při bližším zkoumání zjistíme, že výklad některých jeho částí není až tak jednoduchá věc. Pán Ježíš totiž moc nevysvětluje. Mám teď na mysli především dvě věci. Jednak jsou zde dvojí druh ratolestí – jedny nesou ovoce a jedny nenesou ovoce. Na tom by ještě nebylo nic divného, kdy nebylo řečeno, že obě dvě ratolesti jsou v Kristu! Že – biologicky viděno – má vinná réva výhonky, které nenesou ovoce, to je zřejmé. Že by ale člověk, který je „v Kristu“, v něm zároveň nezůstával a nakonec nenesl ovoce, to je docela divné. Je to vůbec možné? Co to vlastně znamená „být v Kristu“? Znamená to spásu? Co pak ale ta nemilosrdná tvrdost(odstraněn, vyvržen, uschne, bude vržen do ohně), když se neobjeví skutky? Záleží naše záchrana pro věčnost v posledu přece jenom na skutcích a ne na milosti Boží? To jsou otázky, které nás nutně musejí napadat, když čteme o dvojích ratolestech v Kristu. Za chvíli se k těmto otázkám vrátím. Jisté otázky máme také u samotného ovoce, o němž se zmiňuje Pán Ježíš. On totiž (anebo Jan, který situaci zapsal) nevysvětluje, co přesně je oním ovocem myšleno. Z kontextu ostatních evangelií, apoštolských dopisů a nakonec i ze SZ tušíme, co je oním ovocem, ale samotný Janův příběh nás k odpovědi příliš nevede. Jaké ovoce přesně myslel Pán Ježíš? V kontextu Janova příběhu se nacházíme uprostřed velice specifického rozhovoru Pána Ježíše s učedníky za zavřenými dveřmi u poslední večeře. Je vůbec slovo o nesení „tohoto ovoce“ pro nás? Není zde poslání, které bylo určeno jenom pro učedníky, u 2009_063 Abyste nesli ovoce - kázání web.doc
Písně:
strana 2
nichž se nakonec ovoce opravdu ukázalo v tom, že máme v rukou evangelium a byli to oni, kdo stáli v základech jeho nesení? Jak se týká slovo o nesení ovoce u poslední večeře nás? I k této věci se za chvíli vrátím. Podívejme se v alegorickém příběhu Pána Ježíše popořadě na jednotlivé aktéry.
2. VINAŘ A VINNÁ RÉVA „Vinař a vinná réva“ jsou obrazy, které Pán Ježíš vysvětluje. Tam se nemusíme domýšlet, o co jde. Vinař je nebeský Otec a pravý vinný kmen (ř. ampelos; B21 „ušlechtilá réva; SP „pravá vinná réva) je Pán Ježíš. U vinaře je vždy potřeba začít. Pomineme-li na chvíli tu skutečnost, že jeho je celá země se vším, co je na ní, a tedy celá země je zahradou, od níž očekává plody a do této kategorie spadají všichni lidé, je zde vinice jako zvláštní prostor, který si nebeský Otec vytvořil uprostřed země, která odmítla být jeho zahradou. Pán Ježíš zde navazuje na tehdy známé starozákonní obrazy – jedním z nejvýraznějších je Izajášovo sz podobenství: Izajáš 5:1 Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu. 2 Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny ; ona však vydala odporná pláňata . 3 Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. 4 Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? 5 Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. 6 Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm." 7 Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění. Nejprve je zde tedy vinař, který musí chtít založit svou vinici. A on to činí. On bere „vinnou révu“ a zasazuje ji do těch nejlepších podmínek. Čeká ovoce své péče! No a pak je zde réva. V příběhu Pán Ježíše je vinným kmenem on sám : „Já js em t en pr avý vi nný kmen “ (15,1). Doposavad byl oním pravým vinným kmenem Izrael – Boží lid. On byl tou vysazenou a opečovávanou révou, od níž čekal ovoce. Národy měly vidět a okoušet její ovoce, a tak se stát součástí Boží vinice. Tuto roli ale Izrael svévolně opustil, a tak Hospodin vysadil „pravý vinný kmen“ – poslal svého syna Pána Ježíše Krista. A to je to převratné, co slyšeli učedníci: ten vyvolený, skrze něhož mají být požehnány všech končiny země, není vyvolený lid Izrael (jako doposud), ale Syn Pán Ježíš. Je zde vlastně upření doposavad výsostné role Izraele v dějinách spásy a v dějinách vztahu lidí k Pánu Bohu.
2009_063 Abyste nesli ovoce - kázání web.doc
Písně:
strana 3
Jestli Pán Ježíš v kontextu poslední večeře mluví o tom, že on je pravý vinný kmen (pravá vinná réva), pak má toto slovo zvláštní příchuť v tom, že on sám je plodem (ovocem), který bude slisován v nápoj (víno). Tento nápoj je nabízen nám lidem. Tento nápoj přináší očištění od hříchu a pitím toho nápoje jsme naroubováni do pravého vinného kmene. Tento nápoj nám přináší požehnání. Skrze tento nápoj se stáváme ratolestmi patřícími k pravé vinné révě. A tím se dostáváme k ratolestem v příběhu.
3. RATOLESTI A OVOCE Už jsem v úvodu naznačil, kde máme své otázky u toho, co přesně Pán Ježíš myslel, když mluvil o ratolestech, které jsou v něm, ale nezůstávají v něm, a proto nenesou ovoce a proto jsou odstraněny. Cosi nám naznačí skutečnost, že tato slova znějí ve chvíli kdy Jidáš – jeden z učedníků – právě odešel, aby zradil Pána Ježíše anebo se tak chystal právě učinit. Byl blízko, byl „s Kristem“, a přece nezůstal v něm. V širším kontextu evangelií se setkáváme s něčím podobným jako nám zaznamenává Jan. Matouš zaznamenává činnost Jana Křtitele, který volal k pokání. Mnozí přicházeli, vyznávali své hříchy a přijímali křest na odpuštění hříchů. Pak se ale ukázalo, že je potřeba právě těmto lidem kázat dál: „Vydávej t e t edy ovoce s vědčí cí o pokání . “ (Mt 3,8, SP). Co nám to říká k rozlišení mezi planými a plodnými ratolestmi? Plané ratolesti nenesoucí ovoce jsou ty, v jejichž životě se udál jednorázový akt, v němž se přiblížili Pánu Bohu. Činili pokání, vyznávali své hříchy. Začali žít z Boha, jeho lásky a milosti. Jenž u toho zůstalo. Mohou to být ti, kdo se dovolávají Pána Boha, chtějí žít z něho (z jeho síly), ale ne pro něho! Berou sílu z kmene, ale ne pro ovoce, nýbrž pro sebe sama. Být ratolestí nesoucí ovoce není jednorázový akt – jakási doživotní akreditace pro Boží království. Je to zůstávání – je to život z Boha a pro Boha. Je to život společných zájmů – Božích zájmů vlamujících se skrze mne a z Boží síly do života. Naše spása pro časnost i věčnost je to, co se stále děje a naplňuje, až se naplní zcela při druhém příchodu Pána Ježíše. A tady se dotýkáme ovoce. Jakoby ani nebylo nutné je nějak specificky jmenovat, protože je-li ratolest v kmeni, chce-li žít nejenom z Boha, ale také pro Boha, pak zde ovoce bude. U každého asi jiné. Pro apoštoly mělo slovo o nesení ovoce opravdu specifický význam v zaznamenání a šíření evangelia (což oni sami ještě v danou chvíli nevěděli). Širší kontext Písma nás pak vede k tomu, že život z Boha a pro Boha se projeví mot i vech, př ání ch, pos t oj í ch, r oz hodování ch, s kut cí ch a s l ovech . Vše vyrůstá z víry (protože „cokol i není z ví r y, j e hř í ch“, Ř 14,23), a je v souladu s Božím zákonem. Tady se objevuje duchovní ovoce – ovoce působené Duchem svatým. Vidí ho Pán Bůh a vidí ho lidé. Je to ovoce, které má zvláštní trvanlivost – zůstává, a to až do věčnosti. 2009_063 Abyste nesli ovoce - kázání web.doc
Písně:
strana 4
ZÁVĚR Otázka ovoce života víry může pro někoho vyznít jako další nárok v již tak přenárokovaném světě. Zde jde ovšem o to, co je v srdci (v zárodku) naší duchovní plodnosti, totiž živé a zůstávající společenství s Pánem Ježíšem. To společenství, v němž již nejsme zváni otroky (služebníky), ale přáteli (J 15,15). Církev je společenství těch, kdo žijí z Boha – byli sjednoceni skrze víru s Pánem Ježíšem. Církev je společenstvím těch, kdo žijí pro Boha, a to přináší duchovní ovoce. Pán Ježíš si to neuměl jinak představit. K obojímu jsme zváni. Já js em vi nný kmen, vy js t e r at ol es t i . K do z ůs t ává ve mně a j á v něm, t en nes e hoj né ovoce; neboť bez e mne nemůž et e či nit ni c. Jan 15,5
PÍSEŇ – 354 UČIŇ MNE, PANE NÁSTROJEM
2009_063 Abyste nesli ovoce - kázání web.doc
Písně:
strana 5
