BRNO – KOUNICOVA 28. 06. 2009
NEDĚLE
Co patří ke křesťanovi a církvi podle Janova evangelia – 8. část
JAK POZNÁME, ŽE MILUJEME PÁNA BOHA? Jak se projevuje a pozná láska? Žalm 119, 1-8 Jan 14, 23 a další čtení
První čtení: Text kázání:
PRVNÍ ČTENÍ Žalmy 119, 1-8 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
ČTENÍ PŘED KÁZÁNÍM Jan 14, 21-24
Kdo přijal (doslova „má; drží“) má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat." Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?" Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
Jan 13, 34-34
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."
Jan 15, 12-13
"To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Mt 22, 36-40
"Mistře, které přikázání v zákoně je největší?" On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
KÁZÁNÍ Ve sledování toho, co Pán Ježíš Kristus předpokládá u člověka víry (u křesťana), jak nám to zapsal evangelista Jan, jsme před 14 dny poprvé měli před sebou skutečnost (či požadavek) lásky. Křesťanství není myslitelné bez lásky, a proto vlastně nikdy nemůže být chladnou záležitostí určitého přesvědčení (názoru). Být křesťanem, to neznamená na 2009_046 Církev milující - II - web.doc
Písně:
strana 1
prvním místě dobrat se správných a důvěryhodných informací – o Bohu, a také o sobě. Jako mohu mít správné přesvědčení o složení horniny, a přece ji nemilovat, stejně je možné mít jakési přesvědčení o Bohu. To však ještě samo o sobě neznamená, že jsem věřící. Věřícím se stávám, až když jsem přemožen Boží láskou, která mne svými dobrými činy dovádí do místa, kde je můj duchovní domov. Ten domov, v němž je můj počátek i konec. Tehdy se i v mém srdci zrodí láska jako vztah k živému Bohu. Křesťanství je vztahem lásky. Před 14 dny jsme se zamýšleli nad tím, co je základem a důvodem naší lásky k Bohu, kde se tato láska v nás vezme. Boha miluji, protože k němu patřím a on chce, abych k němu patřil, i když jsem se mu odcizil! Jestli minule byla klíčová otázka „PROČ?“, pak dnes si chci položit jinou otázku – „JAK?“ Jak milujeme Pána Boha? Jak ji můžeme a máme projevovat?
1. LÁSKA – MUSÍ BÝT VIDITELNÁ Už ona otázka, kterou jsem právě položil, ukazuje na to, že k lásce patří projevy. Láska jako vztah, postoj či cítění k druhému se vždy nějak projeví. Nemyslím si, že by to byl problém jenom dnešní doby, když slyšíme stýskání na to, že o lásce slyšíme mnoho slov, ale „skutek utek“. Krásná slova vyřkneme lehce, ale když dojde na projevy slov lásky, je všechno jiné. A tak to dones došlo tak daleko, že někteří už jsou opatrní i se slovy lásky. I slova vyznání lásky mizí. Vždyť ono se nakonec samozřejmě předpokládá, že manžel bude mít rád manželku a opačně, rodiče děti a děti rodiče… „Všichni to přece musí vědět.“ Jenže jak máme vědět o tom, že nás druhý miluje, když to neřekne a navíc jeho činy o tom nesvědčí? Píšou se knihy, které nás učí, že a jak je lásku potřeba naprosto vědomě (skoro až plánovitě) projevovat. Jeden z nejznámějších titulů z této kategorie nese název „Pět jazyků lásky“ (Ross Campbell a Gary Chapman). Pět jazyků lásky: 1. 2. 3. 4. 5.
fyzický kontakt slova ujištění pozornost dárky skutky služby
Můžeme si položit otázky: Má podle čeho poznat můj partner, že jej miluji? Mají podle čeho poznat moje děti či moji rodiče, že je miluji? Má podle čeho poznat Pán Bůh, že jej miluji - a zakažme si na chvíli vymlouvající se odpovědi typu: „Vždyť on mi vidí do srdce.“ Zdá se, že opravdu není samozřejmé, že umíme milovat a víme, co to znamená. Potřebujeme se to učit a Boží slovo nám v tom je velikou pomocí. Ostatně, kde jinde se dnes vyučuje a mluví o tom, co je to láska a jak se projevuje? Pomineme-li speciální kurzy či psychologické či manželské poradny, pak mnoho takových místě není. Zmiňuji to 2009_046 Církev milující - II - web.doc
Písně:
strana 2
samozřejmě při vědomí toho, že základním místem, kde se my lidé učíme lásce, je domov (rodina).
2. LÁSKA – V MYŠLENKÁCH, SLOVECH A ČINECH Čteme-li Boží slovo, pak nám nemůže uniknout, že i Pán Bůh čeká, že naše láska k němu bude mít docela konkrétní projevy (že nebude jenom záležitostí skrytosti srdce). Jedno z nejstarších vyznání Izraele vyzývá k lásce „celým srdcem, celou svou duší a myslí“ (Dt 6, 5). Již zde je odpověď na to, jak milovat Pána Boha. Být mu oddán ve svém myšlení (myslet na něj), ve svých činech i citech. Zde je prostor k uvažování nad tím, jak se projevuje naše láska k Pánu Bohu v myšlenkách, citech (vděčnosti) a činech. O některých docela konkrétních činech pak mluvil Pán Ježíš v dnešních biblických textech.
3. LÁSKA – ZACHOVÁVÁNÍ SLOVA (PŘIKÁZÁNÍ) A LÁSKA BLIŽNÍM Mluví-li Pán Ježíš o lásce k sobě, pak vlastně zmiňuje test lásky: „Kdo mě miluje, zachovává mé slovo a bude milovat svého bližního, jako jsem já miloval vás.“ (parafráze). Stejně jako mají lidé rozpoznat křesťany jako následovníky Pána Ježíše podle lásky, stejně i my smíme poznat, že milujeme Pána Ježíše podle toho, že zachováváme (doslova „střežíme“) jeho slovo (přikázání) a milujeme bližní. Je zde jednak test lásky k Pánu Ježíši, a pak také nápověda k tomu jak milovat Pána Ježíše. 3. 1. VZTA H KE S LO VU – PŘI KÁ ZÁ N Í PÁ N A JEŽÍ Š E KRI S TA „Kdo přijal (doslova „má; drží“) má přikázání a zachovává je, ten mě miluje.“ (J 14, 21). Láska k Pánu Ježíši se projevuje vztahem k jeho Slovu, jeho přikázáním. V době Pána Ježíše bylo elektrizujícím slovíčkem v celém tomto výroku zájmeno „má (moje)“ – mé slovo, má přikázání. Pro Židy jeho doby bylo docela samozřejmé brát ohled na Boží přikázání (přikázání Hospodina) a podobně byl brán ohled na přikázání židovské velerady. Do tohoto prostředí vnáší Pán Ježíš svá přikázání a svá slova a není divu, že lásku k sobě měří vztahem k právě ke svým slovům a svým radám pro život. Kdybychom měli dnes tendenci v Písmu rozlišovat Boží přikázání a Kristova přikázání, s tím, že si nejsou rovna, pak se ocitáme na rovině doby Pána Ježíše a jeho test lásky je pro nás aktuální v té podobě, jako tenkrát. 3.1.1. PŘIJETÍ SLOVA A PŘIKÁZÁNÍ
Tuším, že ve své většině ale toto dnes nebude problém. Ten je jinde – ve vztahu k Božímu a Kristovu slovu obecně. V jeho přijetí. Je zajímavé si povšimnout, že to, co ČEP překládá „kdo přijímá“, je doslova „kdo má, kdo pevně drží“. Ano, je potřeba je přijmout, ale pak i držet jako cosi, co stojí za to držet, čeho se stojí za to držet. 2009_046 Církev milující - II - web.doc
Písně:
strana 3
Už v tom se projevuje láska k Pánu Ježíši, že jeho slova vyjádřená ve vyučování o Pánu Bohu, lidech a životě (návodech a přikázáních, např. kázání na hoře) a v jeho přístupu k lidem (jak nám je zachovali evangelisté) přijímáme a chceme dál držet. Jako svíci, bez které bychom ve tmě neviděli. Už v oněch slovech „kdo přijal – kdo má a drží“ je vyjádřeno, že si slov Pána Ježíše Krista vážíme a ceníme si jich. Proto se jich držíme, chceme s nimi mít kontakt a objevovat jejich hloubku a moudrost. 3.1.2. ZACHOVÁVÁNÍ SLOVA
Není divu, že Pán Ježíš ve vztahu ke svým slovům a přikázáním přidává, že ten, kdo jej miluje, je nejen přijal a drží si je, protože si jich váží. Slova a přikázání Pána Ježíše jsou víc než vzácnost, kterou si dáme do vitríny. Je to kompas, podle kterého my lidé orientujeme své myšlení, své pocity a své činy. Tak se pozná láska ke Kristu. Slovo je uváděno v život, a proto přináší duchovní užitek. Jeho slovo se stává tělem i v našem životě. Ptáme-li se, zda-li milujeme Pána Ježíše a zda-li a podle čeho Pán Ježíš pozná a ví, že jej milujeme, pak vězme, že se dívá na to, jaký je náš vtah k jeho Slovu a jak jeho Slovo ovlivňuje náš život. 3. 2. VZTA H K B LI ŽN Í M ( UČED N Í KŮM) Druhým testem lásky k Pánu Ježíši Kristu je typicky janovský důraz – láska k bližním. Láska k Pánu Ježíši Kristu a k Pánu Bohu je takto uzemněna. Láska není jen jakýsi mystický prožitek anebo záležitost osobní etiky. Láska k Bohu má svůj pozemský rozměr: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (J 13, 35). V příbězích o posledním soudu evangelista Matouš zaznamenává slova o tom, že Pán Ježíš je skrytý v „nepatrných bratřích“, kteří jsou všelijak postižení nepřízní života. (Mt 25, 31n). „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25, 40). Specifikum Janova evangelia není v tom, že by vypočítávalo, kdo jsou oni nepatrní (jak to činí Matouš), nýbrž možná snadno přehlédnutelný dovětek o tom, jak máme milovat bližní: „jako jsem miloval já vás“. (J 13, 34). Pán Ježíš miloval bez předsudků. Smýšlel o lidech to nejlepší, co se dalo – myslel na jejich dobro. Jeho láska byla charakteristická svou shovívavostí. Byla odvážná a nebrala ohled na nebezpečí nákazy (dotýkal-li se malomocných) anebo na pohoršení (jestli stoloval s obrácenými celníky a nevěstkami). Skoro se to zdá být nedůstojné na Božího syna, aby nakonec svou lásku projevil až do konce, když sám sebe obětoval, aby „jeho nevěsta církev“ mohla být krásná a bez poskvrny. Láska Pána Ježíše Krista je charakteristická ochotou ponížit se pro druhého, a tak posloužit k jeho dobru.
2009_046 Církev milující - II - web.doc
Písně:
strana 4
To je vzor, podle kterého se má řídit naše láska. Náš vztah k bližním má být charakterizován ne ledajakou láskou, ale Kristovskou lásku, která přemýšlí a koná vše pro druhého, a to často bez ohledu na vlastní oběti, které je potřeba přinést.
4. ZÁVĚR Na závěr už jen malé shrnutí. Církev je společenství těch, kdo milují Pána Boha. A láska k Pánu Ježíši se docela dobře dá poznat podle vztahu ke Slovu Pána Ježíše a podle lásky, Kristovského charakteru lásky, vůči bližním. „… život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ Ga 2, 19-20 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. Žalmy 31, 24
KK 309 Chci tebe milovat, má sílo
2009_046 Církev milující - II - web.doc
Písně:
strana 5
