BRNO – KOUNICOVA 29. 6. 2008
NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ – VYSÍLÁNÍ DO ČRO2
OHLÉDNUTÍ NA HRANICI ČASNOSTI A VĚČNOSTI Doporučení a povzbuzení k víře do toho, kdo jí zasvětil celý život
Introit: 1. čtení: Text kázání:
část Žalmu 34 Skutky 12, 1-11 2 Tm 4, 6-8.16-18
BIBLICKÝ TEXT 2 Timoteovi 4, 6-8 Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod. 16-18 Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen.
A. KÁZÁNÍ V pátek skončil školní rok . Asi není pochyb o tom, že se na tento konec většina školáků
hodně těšila. Konec v tomto případě totiž znamená cosi dobrého a navýsost příjemného: začátek prázdnin. Ještě před začátkem dočasného osvobození od školních povinností dostávají studenti vysvědčení . Jeden papír, několik malých řádků s poměrně velkým významem. Celoroční úsilí (anebo také neúsilí) shrnuté v několika málo číslicích, které na tvářích rodičů dokážou vykouzlit úsměv anebo prohloubit vrásky. Vysvědčení dává učitel . Je to on, kdo hodnotí úsilí a výsledky žáka. Ten vysvědčení chtě nechtě musí přijmout. Nemá odvolání (tady nevím, že by se někdy někdo odvolával proti výsledku vysvědčení ve škole). Neplatí to jenom o škole. I dál v životě býváme hodnoceni povětšinou jinými lidmi a naše úsilí je také ohodnoceno čísly. Pravda, ne na vysvědčení, ale na výplatní pásce.
Jsou ovšem i chvíle, kdy hodnotíme my sami . Ohlížíme se za jednotlivými předměty školních roků života. Jak jsme zvládali předmět pracovní činnosti , jak jsme zvládali předmět partnerství v manželství, jak jsme zvládali rodičovství a výchovu dětí. Charakteristikou dospělého života je to, že si sami volíme předměty , nichž se chceme angažovat. Jejich nabídka je široká a pestrá. Jedním z životních hodnocení je, zda-li jsme volili správné předměty . Anebo si někdy řekneme, že jsme v dobrém předmětu volili dobrý či špatný přístup a špatnou strategii. Dokonce to může být tak, že nakonec konstatujeme, že 2008_053 Ohlédnutí Pavlovo tisk.doc
Písně:
strana 1
jsme investovali mnoho úsilí do věcí, které nemají velkou cenu, zatímco jsme ponechali stranou to, co je mnohem důležitější, podstatnější a na čem nám opravdu záleží. Něčeho takového jsme svědky u apoštola Pavla . V druhém dopise Timoteovi se ohlíží za svým životem a jeho nasměrováním. V jeho případě jde o jedno z posledních ohlédnutí. Máme před sebou jeho závěť , o které se má za to, že byla napsána z římského vězení. Jak vnímal apoštol svůj život? Co v něm považoval za důležité a úspěšné? Co mu dodávalo sílu a co vyhlíží? Na tyto otázky nalézáme odpověď v oněch několika verších 4. kapitoly, které jsem četl z Písma. Apoštolova slova nejsou pohřebními slovy. Jsou to slova, která měla povzbudit víru a službu mladého Timotea. Určitě to má váhu, když někdo na sklonku svého života může to, v čem se celý život angažoval, doporučit svým nástupcům. Pavel to činí. V biblickém úryvku, který tvoří základ dnešního kázání si povšimneme 4 skutečností, kterými povzbuzuje Pavel Timotea a s ním i nás. 1) 2) 3) 4)
Apoštol přijímá konec svého života i služby. Apoštol hodnotí celý svůj život. Apoštol vyznává, co mu dodávalo síly. Apoštol očekává vysvědčení – odměnu (vavřín spravedlnosti).
1. PAVEL PŘIJÍMÁ KONEC ŽIVOTA A SLUŽBY Začněme hned tím prvním. Apoštol říká: „Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu (KP – rozdělení) [ř: analysis = návrat, rozdělení].“ Netušíme přesně, co vedlo Pavla k tomuto přesvědčení, protože – jak již zaznělo v 1. čtení – někdy Pán Bůh své služebníky vysvobodil zvláštními a nečekanými způsoby z nebezpečí smrti. Prožil to nakonec mnohokrát i sám Pavel. Teď je to však jinak a zdá se, že víc než jenom tuší, že přišel čas jeho smrti. Myslím, že se smíme domnívat, že apoštol tuto skutečnost přijal . Vždyť již během svého života prožíval dilema: „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás…“ Fp 1, 21-24. Stěží můžeme apoštolovi vyčítat, že rezignoval na život a službu. Měl rád život a cele jej využil a naplnil. Věděl však, existuje víc než jenom pozemská realita, a tak když přišel čas, uměl přijmout konec své jistě v mnohém neukončené služby. Umět přijmout konec, ať už je to konec čehokoli, není vůbec jednoduché ani samozřejmé. Snad nám pomůže přijímat konce v životě a konce života, když v nich budeme
očekávat zároveň počátek něčeho dalšího, lepšího, prospěšnějšího, potřebnějšího anebo slavnějšího. Tak to vidíme u mnohých svědků víry, včetně apoštola Pavla. Ve jeho vlastních slovech vidíme, jak vnímal smrt . Vnímal ji jako „odchod“, doslova rozdělení – rozvázání. Jedním ze základních významů, které jsou spojeny s původním 2008_053 Ohlédnutí Pavlovo tisk.doc
Písně:
strana 2
řeckým slovem, je obraz lodi , jejíž lana jsou uvolněna od mola (či kotvy) a odvázaná loď se odděluje od přístavu a vyplouvá na moře. Pro apoštola Pavla je smrt momentem, kdy opouští pozemskou pevninu, aby se vydal domů ke Kristu. To je to první, co smíme vidět na apoštolu Pavlovi u konce jeho života – přijímá konec svého života. Vnímá ho jako odchod domů ke Kristu, jako vstup do plnosti toho, o co usiloval během pozemského života – království Božího. Je docela přirozené, že v meznících života (a nemusí to být jenom ve chvíli, kdy umíráme) se ohlížíme do minulosti a máme potřebu hodnotit. A to je to druhé, čeho si všimneme na ohlédnutí za vlastním životem.
2. PAVEL HODNOTÍ SVŮJ ŽIVOT „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.“ Na tomto hodnocení apoštola je dobře si povšimnout, že si Pavel nepíše známku na vysvědčení . On zde nehodnotí jak bojoval (jak žil svůj křesťanský život), ale že se účastnil dobrého boje. Když se dívá za sebe a vidí svůj křesťanský život, svou službu a své naděje, které měl, pak říká, že to stálo za to . Neměnil by. Strávil svůj život na správné závodní trati – křesťanské životní trati . Prožil mnohé krize a mnohá pronásledování, život pro něj nebyl procházkou růžovým sadem, ale stálo to za to. Nebylo to zbytečné. To je zvěst, kterou předával Timoteovi a kterou předává i nám. Stojí to za to prožít život ve víře (důvěře) v Pána Ježíše Krista!
Vrátíme-li se k případnému známkování života, nakolik to bylo anebo nebylo dobré, pak je dobře si uvědomit, že život ve víře a s vírou – tedy dobrý boj víry – se dá bojovat všelijak nedobře . Apoštol vlastně ani nehodnotí jak – zda-li dobře anebo nedobře – bojoval a žil. Říká, že dokončil svůj životní běh a víru při něm zachoval . Jakékoli známkování je na Pánu Bohu, spravedlivém soudci. S ohledem na vlastní hodnocení života apoštolem Pavlem smíme přijmout povzbuzení v tom, že naše křesťanství není závodem o to, kdo bude křesťanštější . Někdy to tak může dokonce vypadat tak, že křesťanské církve jakoby závodily o to, kdo je či bude pravověrnější, křesťanštější. Spíš než na Pán Boha se pak díváme kolem sebe a srovnáváme se. Spíš než abychom se navzájem povzbuzovali a radovali z toho, že bojujeme všichni dobrý boj, hodnotíme se, kdo ho bojuje lépe. Jenže ono jde v křesťanském životě přece jenom o něco jiného. Jde o to, abychom každý konali (a jednou dokonali) běh svého života ve světle svého povolání, obdarování a ve světle setkání s Pánem Ježíšem při jeho druhém příchodu. Jde o to, abychom při všem pachtění, jak to řekne starozákonní kazatel, žili vírou a zachovali víru až do konce. Apoštol tedy přijímá konec své služby a života; hodnotí jej tak, že stál za to. Byl to dobrý boj. My k tomu dodáme, že se dá bojovat všelijak a nebývá to vždy jednoduché. Snad i proto dodává to třetí, čeho si všimneme z jeho slova:…
2008_053 Ohlédnutí Pavlovo tisk.doc
Písně:
strana 3
3. PAVLOVO VYZNÁNÍ O ZDROJI JEHO SIL „Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá. Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané…“
Když apoštol Pavel psal o tom, jak má vypadat život společenství církve, vždy nabádal k vzájemnému ohledu a vzájemné pomoci. Lhostejnost nemá mít své místo uprostřed církve. Pomáháme si navzájem nést břemena života . Tímto způsobem sám Pán Bůh dává síly k nesení těžkostí (i radostí) života. Jak je dobře, když si navzájem můžeme prakticky pomoci. Jak je dobře, když se smíme za sebe modlit a vysílat přímluvné modlitby jeden za druhého. Jaké posilnění takto přijímáme. Jsou ovšem i takové chvíle, jako prožil apoštol Pavel v římském vězení. Všichni jej opustili. Byl sám. A přece nebyl sám. Vyznává, že tam, kde jej opustili (snad pro strach) jeho spolubližní, Pán jej neopustil . On při něm stál a On mu dal sílu, aby mohl naplnit své poslání až do konce. Není nám příjemné, když jsme opuštěni lidmi . Jsme stvořeni ke společenství, a když nám chybí, je to těžké. A přece i tam, kde se to stane, že jsme osamoceni, smíme prožívat to, co apoštol Pavel: Pán při mně stojí, on mi dá sílu. Nejsem si jist , zda-li umíme v samotě hledat a prožívat Pána , který při nás stojí. Je mnohem jednodušší si stýskat na to, že o nás už nikdo nestojí, než hledat Boha, který – možná nepoznán – je tak blízko. On nemůže jinak než být blízko.
Připomeňme si slova proroka Izajáše (55, 6): „Dotazujte se Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.“ Naše dosavadní zastavení nad apoštolovými slovy, která napsal Timoteovi, vycházejí z přijetí přítomnosti a pohledu do minulosti. Nakonec si povšimneme toho, jak se Pavel dívá kupředu, jakou před sebou vidí budoucnost. Vidí před sebou krále, který ho zachová pro své nebeské království.
4. PAVLOVO OČEKÁVÁNÍ VĚCÍ PŘÍŠTÍCH „Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.“ (dosl.: epifanii = zjevení). „Pán mě vysvobodí od všeho zlého a zachová pro své nebeské království.“
Jakoby se apoštol v samotném závěru vracel zpátky do reality přítomnosti, která mu připravuje mučednickou smrt. „Pán mě vysvobodí a zachová pro své nebeské království.“ Nespoléhá se na sebe. Spoléhá na Boží moc. A k tomu vyhlíží vavřín spravedlnosti . Je to symbolické slovo o odměně věčného života. Není to vavřín, který by si apoštol zasloužil, byť Pánu Ježíši Kristu zasvětil celý 2008_053 Ohlédnutí Pavlovo tisk.doc
Písně:
strana 4
svůj život po svém obrácení. Ví, že jeho spravedlností je Kristova spravedlnost a milost. V ní je skryt a v ní vytrval, doběhl. Tady mohl Pavel docela dobře skončit. Jenže on sám cítí, že je potřeba něco dodat: vavřín spravedlnosti totiž není připraven jenom pro něho, nýbrž pro všechny , kteří s láskou
vyhlížejí druhý příchod, druhé zjevení Pána Ježíše Krista. Jakoby tím chtěl ještě potvrdit, že onen vavřín – odměnu věčného života – si nezasloužil svými činy a svým způsobem života, nýbrž vírou v Boží milost. Význam apoštolova dodatku je v tom, že si nemůžeme říct: „Dobrá, velký apoštol, na toho pochopitelně čeká vavřín spravedlnosti. Ale co já, obyčejný člověk?“ Snad svým dodatkem právě tomu chtěl apoštol zabránit. Jsme na tom všichni stejně: věčný život je připraven pro všechny, kdo milují Pána Ježíše Krista.
ZÁVĚR A tak spolu apoštolem smíme radostně zvolat: „Jemu patří sláva na věky věků. Amen.“ Slyšme (tedy) apoštolovo povzbuzení a poslání:
2. VYSLÁNÍ A POŽEHNÁNÍ 1 Timoteovi 6, 12-14 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.
2008_053 Ohlédnutí Pavlovo tisk.doc
Písně:
strana 5
