Brněnská Vaňkovka v 90. letech 20. století (od brownfieldu po kulturní centrum)

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Zuzana Balounová

Brněnská Vaňkovka v 90. letech 20. století (od brownfieldu po kulturní centrum) Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph. D. 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Zuzana Balounová

Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří mi pomohli se vznikem této práce. Zvláštní poděkování patří vedoucímu mé práce, panu PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za cenné rady, podněty a za nasměrování ke konkrétním cílům. Děkuji i členům o. s. Vaňkovka, jmenovitě zejména paní Evě Staňkové, paní Blance Maroušové a panu Renému Sviderskému za spolupráci při rozhovorech a poskytnutí cenných materiálů.

Poznámka: V práci je často používán pojem brownfield1. Jedná se termín, s nímž je česká veřejnost častěji konfrontována zhruba v posledních deseti letech, popisující opuštěné či přímo zdevastované plochy velkých rozměrů, které v minulosti sloužily obytné, průmyslové, zemědělské nebo jiné funkci a nyní volají po novém využití. Na místě řady brownfieldů stojí historicky či technologicky cenné budovy, proto není asanace prostor vždy tím nejlepším řešením. Častým problémem spojeným s brownfieldy je větší výskyt sociálně patologických jevů a také ekologická zátěž plynoucí z rozpadajících se materiálů nebo z průmyslové minulosti objektů a následného nedostatečného zabezpečení opuštěných provozů2.

1

Podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR je přípustné ponechat termín brownfield

nesklonný (v plurálu na konci se souhláskou -s), možné je také skloňování pojmu podle vzoru hrad. Ve své práci se pro lepší přehlednost tvarů slova přikloním k jeho skloňování. 2

V konkrétním případě Vaňkovky například vyšlo po průzkumu Odboru životního prostředí

MMB najevo riziko znečištění spodních vod plynoucí z existence zatékajících střech a poškozených konstrukcí budov.

Obsah 1.Úvod...................................................................................................... 7 2. Vaňkovka do roku 1994.….....................................................................9 2.1 Historie továrního areálu…........................................................................................ 9 2.2 Širší vztahy – lokace…............................................................................................. 11 2.3 Stav Vaňkovky v devadesátých letech.….................................................................. 11 2.4 Vaňkovka jako brownfield – historické souvislosti................................................. 12 3. Cíl využití: kultura...............................................................................14 3.1 Založení a poslání Nadace Vaňkovka....................................................................... 15 3.1.1 Občanské sdružení Vaňkovka................................................................................ 16 4. Kulturní akce spjaté s Vaňkovkou....................................................... 17 4.1 Výstava fotografií Vaňkovky Václava Jiráska...........................................................17 4.2.1 1994 – 1995: Přípravy, vyjednávání a čekání........................................................18 4.2.2 1996: Kulturní výběr Pro Vaňkovku: počátek kulturního dění.......................... 19 4.2.3 Dramaturgie od r. 1997 : od živelnosti k plánování............................................. 20 4.2.4 Projekty ve Vaňkovce – site specific nebo nikoliv?..............................................22 4.3 Přípravy rekonstrukce a role o. s. Vaňkovka…........................................................24 4.4 Vznik nové Vaňkovky...............................................................................................26 4.4.1 Reakce na proměnu areálu................................................................................... 26 5. Brněnské brownfieldy dnes, paralely a srovnání s Vaňkovkou…………29 5.1 Vlněna...................................................................................................................... 29 5.2 Zbrojovka................................................................................................................. 31 5.3 Městská káznice........................................................................................................32 6. Závěr...................................................................................................34 7. Summary............................................................................................ 36 8. Seznam použité literatury a pramenů………………………………………….. 38

8.1 Použitá a citovaná literatura………………………………………………………………………… 38 8.2 Elektronické zdroje……………………………………………………………………………………. 39 8.3 Prameny…………………………………………………………………………………………………… 39 9. Klíčová slova………………………………………………………………………………. 41 9.1 Keywords…………………….…………………………………………………………………………….. 41 10. Seznam příloh………………………………………………………………………….. 42

1. Úvod Prostory strojírenské továrny na jižním okraji centra města Brna známé jako Vaňkovka prošly od sametové revoluce zajímavým procesem proměny. Poté, co byla v areálu tohoto kdysi slavného závodu na konci osmdesátých let ukončena výroba a byly pozastaveny všechny údržbové práce na konstrukcích budov, objevil se na mapě čerstvě porevolučního Brna prostor volající po novém využití. Cílem práce je vypátrat cesty transformace opuštěného areálu v ulici Trnitá na kulturní centrum, které v devadesátých letech ovlivňovalo kulturní život města Brna, a jehož přeměna do současné podoby byla pro brněnskou veřejnost dlouho předmětem dramatických hovorů. I v dnešní době, tedy sedm let od otevření části zrekonstruované Vaňkovky rozšířené o nákupní centrum, je otázka míry zachování někdejšího areálu ožehavou otázkou. Část Brňanů dodnes pociťuje vznik nákupní galerie jako křivdu, která zničila fenomén kulturního ovzduší moravské metropole. Ráda bych touto cestou zjistila, do jaké míry byla stavba nutným kompromisem pro zachování cenné kulturní a technické památky a pomocí rozboru dramaturgického plánu Vaňkovky v devadesátých letech popsala míru podílu genia loci dnes již neexistujícího areálu na spoluutváření tehdejšího kulturního života. Prostřednictvím rozhovorů se zakladateli Nadace Vaňkovka a navazujícího Občanského sdružení3 přiblížím pohled spolutvůrců kulturního centra Vaňkovka na celý proces revitalizace areálu bývalé továrny i jejich názor na současné možnosti kulturního vyžití v prostorách bývalé Vaňkovky. V závěru práce pak nastíním současné možnosti revitalizace vybraných brněnských brownfieldů na kulturní centra a nastíním, do jaké míry již dnes zasahují do kulturního života jeho obyvatel. Při psaní jsem vycházela mimo jiné z rozhovorů s bývalými členy Nadace Vaňkovka (dále NV) a členy Občanského sdružení Vaňkovka (dále OSV), konkrétně s René Sviderským, Blankou Maroušovou a se zakladatelkou NV i OSV Evou Staňkovou. Kulturní dění v areálu továrny dosud není podrobně zpracováno ve vědecké literatuře, členové OSV však mají k dispozici poměrně rozsáhlý archiv dobových článků i publikací týkající se tohoto prostoru a dění v něm. Z hlediska kulturního života ve Vaňkovce s důrazem na jejího genia loci jsem čerpala podklady z materiálů poskytnutých OSV, reflexi problému jsem pak nalezla 3

Roku 1998 vstupuje v platnost nový zákon o nadacích a Nadace Vaňkovka se transformuje do

Občanského sdružení Vaňkovka.

v práci věnující se fenoménu site-specific od Žanety Skálové4. Datum vzniku práce (rok 2010) již autorce umožňuje určitý odstup a absenci osobních preferencí, což je její nespornou výhodou. Jako jedna z mála se také zabývá konkrétním kulturním děním ve Vaňkovce. Teoretické informace týkající se návštěvnosti Vaňkovky či jejího stavu před rekonstrukcí jsou zakotveny v práci5 Tomáše Rosenmayera z roku 1999 zabývající se ekonomickým využitím Vaňkovky v tehdejší blízké budoucnosti, která se věnuje problematice tohoto brownfieldu z velmi pragmatického hlediska a nechává stranou jakýkoliv osobní vztah k areálu. Tato práce také do jisté míry reflektuje dobové nálady týkající se chystané rekonstrukce. Problematikou Vaňkovky se zabývala i brněnská historička Milena Flodrová v knize Proměny Vaňkovky. Její publikace však mapuje spíše minulost areálu a jeho historické souvislosti, které jsou sice důležité k pochopení dobového kontextu, avšak zmínky o kulturním dění v areálu neobsahuje žádné. Důležitý vhled do Brna v době vzniku Vaňkovky jsem nalezla v knize Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic.6, jejímž autorem je Karel Kuča – zmíněná publikace mi posloužila k uvedení čtenáře do dobových souvislostí týkajících se zejména založení Wannieckova závodu. Co se týká poslední části mé práce, a tudíž vybraných brněnských brownfieldů a jejich možností transformace na kulturní centra, dá se předpokládat, že cesta k novému využití bude minimálně stejně složitá jako cesta Vaňkovky, kterou jsem si dala za úkol zmapovat a popsat. Souvislostmi technického rázu a možných dopadů na krajinu města s nastíněním dalšího využití opuštěných industriálních budov na území Brna se na Masarykově univerzitě v roce 2010 zabývala Jana Horáková, která vypracovala diplomovou práci7 na téma aktuálního stavu brněnských brownfieldů, cenné informace jsem nalezla také na webových stránkách Magistrátu města Brna8. 4

SKÁLOVÁ, Žaneta. Site specific (vybrané divadelní projekty v Brně). Brno : Masarykova

univerzita. Filozofická fakulta, 2010. Vedoucí práce: Mgr. Libor Vodička, Ph.D. 5

ROSENMAYER, Tomáš. Koncepce rozvoje a ekonomického využití industriální památky

areálu Vaňkovka. Brno : Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 1999. Vedoucí diplomové práce: Simona Kozáková. 6

KUČA, Karel. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vyd. 1. Praha : Baset,

2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6 7

HORÁKOVÁ, Jana. Aktuální vývoj brněnských brownfields. Brno : Masarykova univerzita.

Přírodovědecká fakulta, 2010. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D. 8

Brownfields v Brně. [online] 2012 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW

2. Vaňkovka do roku 1994 V době, kterou se zabývá tato práce, měla za sebou Vaňkovka pohnutou historii kdysi úspěšného továrního závodu, který se po revoluci v roce 1989 stal předmětem vleklých privatizací, jež dozněly až na přelomu milénia. Zatímco ve druhé polovině devadesátých let zastupovala Vaňkovka chybějící kulturní centra v moravské metropoli, v roce 2005 se její areál přetransformoval do podoby obchodněspolečenského centra.

2.1 Historie továrního areálu Rozvoj těžkého průmyslu v druhé polovině devatenáctého století zastihl Brno jako vyspělé město s více než 73 000 obyvateli, žijící bohatým továrenským životem vycházejícím z tradic textilní výroby. V roce 1865, tedy v době vzniku Vaňkovky, slavila moravská metropole přesně 101 let od založení první továrny9 a podniků rychle přibývalo. Jak uvádí brněnská historička Milena Flodrová, dne 2. 12. 1864 zakoupil brněnský rodák Friedrich Wannieck spolu se svým společníkem Philipem Jellinkem dům se zahradou na ulici Trnité (č. p. 19, č. o. 21)10. Za den vzniku jejich strojírenské továrny můžeme považovat 21. březen následujícího roku, kdy bylo Wannieckovi a Jellinekovi úředně povoleno založení závodu. Vznik areálu, pro který se vžilo jméno Vaňkovka (Wannieckwerk), uspíšil kromě vzrůstající poptávky po nástrojích a součástkách větších rozměrů vynález Julia von Robert, správce Židlochovického cukrovaru, který objevil, jak získat cukr z řepy difuzí. Friedrich Wannieck neváhal a jako první na světě se začal zabývat výrobou difuzérů. Nabídku produktů továrny obohatil o další cukrovarnická zařízení a kovový sortiment, včetně kuchyňských vah a zvonů. V roce 1868 Wannieck ukončil partnerství se svým dosavadním společníkem Philipem Jellinkem a sám se stal výhradním majitelem celé továrny. Pod jeho vedením se pak nadále rozrůstal http://www.ibrno.cz/business/36447-brownfields-v-brne.html 9

Jednalo se o textilní manufakturu Johanna Leopolda Kordillera, založenou na počátku roku

1764 v místech dnešního hotelu Slovan mezi ulicemi Lidická, Mezírka a Antonínská. 10

FLODROVÁ, Milena. Proměny Vaňkovky. Brno : Fotep, 2005. ISBN 80-86871-02-9.

sortiment výrobků i rozlehlost areálu. V roce 1887 už počet zaměstnanců Wannieckovy továrny dosahoval čísla 250 a obchodní kontrakty přicházely do Brna z celého světa. Koncem devatenáctého století se Friedrich Wannieck vzdal vedení podniku a jeho syn Friedrich Oskar odmítl pokračovat v otcových šlépějích. V letech 1901 – 1902 proto došlo k fúzi Wannieckova závodu s První brněnskou strojírnou, která se v továrně (s velkým úspěchem) specializovala na vývoj a výrobu parních turbín. Jak píše Flodrová, s přicházejícími dvacátými léty se nad úspěšnou továrnou postupně začaly stahovat mraky: „Ještě v roce 1921, kdy První brněnská strojírna slavila 100. výročí svého založení, dostala Vaňkovka své místo v nákladné reprezentativní publikaci, poté však už začala léta jejího pozvolného ústupu ze slávy.“11 Nastupující finanční krize na sklonku dvacátých let se však podepsala i na finanční bilanci První brněnské strojírny, jež byla v roce 1927 nucena zažádat o půjčku v zámořských peněžních ústavech, které v té době podmiňovaly získání finančních prostředků vypracováním posudků hodnotících výrobní potenciál žadatelů. Na základě špatného posudku12 technických možností areálu Vaňkovky pak došlo v roce 1930 k přesunutí veškeré výroby do centrálního závodu v Olomoucké ulici, První brněnská strojírna ztratila o továrnu na Trnité zájem a areál se stal poprvé ve své historii brownfieldem. Tento stav trval až do roku 1936, kdy byly objekty prodány Zbrojovce Brno, která postupně v letech 1937 – 1939 závod upravila podle své potřeby a obnovila strojírenskou výrobu. Za války byla Vaňkovka včleněna do Říšských závodů Hermanna Göringa13 a v roce 1949 po čtyřletém období správy Spojenými továrnami na obráběcí stroje opět navrácena Zbrojovce Brno. Posledním provozovatelem Vaňkovky se v roce 1967 stal národní podnik Zetor Brno, avšak osud areálu byl značně nejistý. Již od poloviny šedesátých let se uvažovalo o odsunu výroby do hlavního areálu Zetoru v Brně – Líšni a také o asanaci Vaňkovky, která bez větších zásahů pomalu chátrala. Poslední historická tavba se uskutečnila v roce 1988. 11

Ibid., s. 30.

12

Posudek, který Vaňkovku vyhodnotil jako zastaralou a nevyhovující moderní výrobě,

vypracoval roku 1927 Američan Phillipe Dawson. Za zastaralé a neefektivní označil v posudku i stroje z počátku století a ostatní technické vybavení budov. 13

neboli Göringův říšský koncern – strategické továrny zabrané fašistickou garniturou

zahrnující také „zestátněné“ podniky perzekuovaných Židů, pracovní silou továren Göringova koncernu byli často nuceně nasazení.

2.2 Širší vztahy – lokace Místo vybrané pro továrnu nově založené firmy „Fr. Wannieck a Phil. Jellinek“ nebylo na Trnité ulici č. p. 19, č. o. 21 zvoleno náhodou, neboť toto umístění skýtalo možnosti snadného přístupu do centra města i vynikající spojení se železnicí – Hlavní nádraží bylo vzdálené pět minut chůze a trať vedla v bezprostřední blízkosti areálu14. Od roku 1870 navíc zajišťovala přepravu materiálu i výrobků vlečka. Vznik Vaňkovky se sice datuje do období před vytvořením tzv. Velkého Brna15, ale ulice Křenová se stala součástí Brna již v padesátých letech 19. století, kdy na základě rozhodnutí císaře Františka Josefa II. ze dne 25. 12. 1852 docházelo k likvidaci hradeb, postupnému otevírání města a připojování přilehlých ulic16. „Zrušení hradeb mělo vliv i na rozvoj předměstí. Zatímco na severu města vznikaly obytné čtvrtě, na jih a jihovýchod se soustředil průmysl, který toto území svou bouřlivou expanzí zcela přetvořil a jeho životní prostředí poznamenal na více než sto let.“17 Dá se říci, že Vaňkovka se z okraje centra v průběhu let příliš nevzdálila – zatímco před 148 lety v době vzniku Wannieckových závodů končilo centrum města v Trnité ulici, dnes je vymezeno městským okruhem vedoucím ulicí Zvonařka.

2.3 Stav Vaňkovky v devadesátých letech V devadesátých letech bylo postupně zpracováno několik studií aktuálního stavu Vaňkovky. Mezi prvními se o jeho zhodnocení pokusila Ivana Žabičková z Ústavu stavitelství na VUT v Brně. Podle Tomáše Rosenmayera18, který se v roce 1999 zabýval možnostmi využití Vaňkovky, Žabičková v předběžném statickém průzkumu upozornila na značnou nehomogenitu jednotlivých stavebních materiálů a zmapovala 14

Násep dokládající existenci trati v těsné blízkosti se zachoval až do přelomu 20. a 21. století.

15

tzv. Velké Brno vzniklo na základě zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 213/1919 sb. připojením

dvou měst (Králova Pole a Husovic) a jednadvaceti přilehlých vesnic, čímž se původní počet obyvatel města Brna zdvojnásobil. 16

Viz příloha č. 1, katastrální mapa Brna z r. 1867.

17

STAŇKOVÁ, Eva. Historie areálu: Rozvoj města. [online]. 2005 [cit. 8. února 2012].

Dostupné z WWW http://www.vankovka.cz/index.php?lang=cz&page=8 18

ROSENMAYER, op. cit., s. 12.

stav jednotlivých budov. Většinu staveb v areálu hodnotila jako zachovalé, bez vážných vad statického charakteru, avšak vyžadující opravy a následnou údržbu. Jako poničené často označovala krovy, střechy a podlahy objektů. Žabičková také ve své studii konstatovala, že budovy jsou vzhledem ke svému stáří, tovární minulosti, okolnímu provozu a nedostatečným údržbám až překvapivě v dobrém stavu. Je evidentní, že umělci a lidé směřující ke kulturnímu využití areálu měli na celou věc jiný, romantičtější a často svým emocionálním vztahem k Vaňkovce zkreslený pohled. Fotograf Libor Teplý, který se dokumentací stavu Vaňkovky zabýval před její rekonstrukcí i po ní, popisuje v předmluvě knihy Proměny Vaňkovky chátrající továrnu jako místo sice zničené, kde skrze díry ve stropech místy prosvitne silueta Petrova, ale hlavně jako místo poetické až magické19 . Stejný dojem v hovorech20 o stavu areálu v devadesátých letech popisovala i architektka a zakladatelka Nadace Vaňkovka Eva Staňková. René Sviderski, který ve Vaňkovce od roku 1996 zastával úlohu divadelního dramaturga, vylíčil svou první návštěvu areálu následovně: „Prošel jsem uličkou v bazaru mezi ojetými auty kolem kotce se dvěma šílenými psy a ocitl se v továrním areálu. Vešel jsem do budovy, do které vejít šlo – všechny ostatní průchody byly různě oploceny. Z okapů rostly břízy. Ve druhém patře té budovy byl obrovský sál se skleněnou střechou a tam si malovaly a modelovaly děti.“21

2.4 Vaňkovka jako brownfield – historické souvislosti Chátrající areál na Trnité nebyl na počátku devadesátých let palčivým problémem města Brna poprvé. První snahy o řešení otázek kolem nevyhovujícího průmyslového areálu se objevily už ve dvacátých letech, kdy byla dokonce vypsána architektonická soutěž usilující o vyřešení nastalé situace s obrovským komplexem budov, který byl sice schopný vyrábět požadované zboží, ale nebyl shledán natolik efektivním, aby se vyplatilo jej držet při životě. Požadavky na řešení otázky okolí hlavního brněnského nádraží vyústily na konci roku 1927 k vypsání architektonické soutěže k vytvoření směrného plánu města, kde se prostřednictvím vítězného návrhu architekta 19

FLODROVÁ, op. cit.

20

Rozhovor s E. Staňkovou ze dne 9. 11. 2011, archiv autorky.

21

Rozhovor s R. Sviderským ze dne 10. 1. 2012, archiv autorky.

Bohuslava Fuchse poprvé objevil požadavek na asanaci Vaňkovky. 22 Po sériích změn provozovatelů se Vaňkovka stala brownfieldem podruhé až s příchodem konce osmdesátých let, tedy po osmnáctiletém období výroby pod hlavičkou národního podniku Zetor – od roku 1985 byla veškerá výroba postupně stěhována do nové slévárny v Líšni a po roce 1988, kdy se ve Vaňkovce uskutečnila poslední historická tavba, začal areál intenzivně chátrat. Ve službách Zetoru však továrna oficiálně zůstala až do roku 1996, kdy ji začal za účelem plánované privatizace spravovat Fond národního majetku České republiky. Jak uvádí23 v práci Koncepce rozvoje a ekonomického využití industriální památky areálu Vaňkovka T. Rosenmayer, areál Vaňkovky měl ke dni 12. 1. 199824 celkovou plochu o rozloze 22 322 m2 se zastavěnou plochou cca 14 220 m2.25 Historička Milena Flodrová navíc popsala infrastrukturu továrny, která v průběhu let různými přístavbami přerostla do formátu jakéhosi města ve městě: „Koncem dvacátého století měla Vaňkovka na území o rozloze 2,2 ha své vnitřní ulice, uličky a dvory a pět hlavních, velmi rozdílných staveb: administrativní budovu, modelárnu, slévárnu, strojírnu a jádrovnu.“26 Pro majitele i úřady tak byla Vaňkovka v devadesátých letech 20. století především obrovským rozlehlým brownfieldem, a o to větším problémem – rozlehlé prostory bez asanace či alespoň rekonstrukce nebylo možné naplno využívat (např. z důvodů bezpečnosti potenciálních nájemníků), skrz zatékající střechy prosakovala znečištěná dešťová voda až ke spodním pramenům a celkově se prostory jevily jako nelukrativní pro obchodní či výrobní činnost.

22

Vítězným návrhem architektonické soutěže se stal funkcionalistický urbanistický projekt

nazvaný Tangenta, který řešil otázku stále vzrůstajícího počtu Brňanů přesunem hlavního nádraží jižním směrem a vybudováním zcela nového městského centra s pravoúhlou sítí ulic na jihu od stávajícího městského centra. Autory projektu byli Bohuslav Fuchs, Josef Peňáz a František Sklenář. 23

ROSENMAYER, op.cit., s. 12.

24

Z tohoto dne uvádí autor práce výpis z katastru nemovitostí katastrálního území 31 Trnitá.

25

Viz příloha č. 2: Rozměry budov.

26

FLODROVÁ, op. cit., s. 31.

3. Cíl využití: kultura Už na počátku devadesátých let bylo jasné, že Vaňkovka nepředstavuje jen palčivý problém a nevyužité místo na mapě města, ale hlavně objekt srostlý s Brnem více než 120 let, jehož cenné budovy je žádoucí zachovat pro budoucí generace. Prvním důležitým krokem na cestě k záchraně a oživení Vaňkovky proto bylo prohlášení areálu strojírny a slévárny za kulturní památku na jaře roku 199227, které znesnadnilo cestu k případné okamžité asanaci těchto objektů, a prodloužení28 stavební uzávěry až do roku 1994. Mnoho lidí však v té době o Vaňkovku zájem nejevilo – jak popsala v našem rozhovoru Blanka Maroušová z o.s. Vaňkovka (dále OSV), ještě na konci roku 1993 trápila otázka budoucnosti areálu jen hrstku lidí: „Na konci roku 1993 poslala má kolegyně Eva Staňková různým lidem mail s názvem Vánoční sen, nebo tak nějak. V tom mailu byla její vize o záchraně chátrajícího areálu v srdci města pro zajímavé projekty. Tato myšlenka mne oslovila a hned na první schůzce jsem věděla, že do toho jdu.“29 Výše zmíněná Eva Staňková, toho času30 působící na Útvaru hlavního architekta města Brna (dále ÚHA), stála v pozadí zrodu všech procesů vedoucích ke znovuzrození Vaňkovky. V následujících letech spolu s Blankou Maroušovou a dalšími za tímto účelem založila Nadaci Vaňkovka. K tomuto dnes dodává: „Můj zájem o Vaňkovku vyplynul zcela přirozeně z mé každodenní práce na ÚHA – byla jsem jedinou členkou „týmu“ Karla Stránského a snažila jsem se vnímat i ovlivňovat spektrum možností a rizik celého úkolu z takové té emotivnější, „ženské“ stránky. (…) Když pak Karel odešel – nejdříve jako manažer Technologického parku a pak do Prahy – bylo mým logickým úkolem se o Vaňkovku nadále starat.“31 Podle svých slov32 si byla Eva Staňková od začátku vědoma faktu, že městská centra jsou přímo závislá na tom, aby v nich lidé skutečně žili, a tudíž aby se v nich něco dělo a jejich 27

13. května 1992 oznámilo Ministerstvo kultury dopisem s jednacím číslem 15310/91 zařazení

areálu strojírny a slévárny Vaňkovka do seznamu kulturních památek. 28

Stavební uzávěra byla ve Vaňkovce vyhlášena 29. 10. 1990 s platností do 15. 12. 1992 – tato

platnost byla posléze prodloužena až do 31. 12. 1994. 29

Rozhovor s B. Maroušovou ze dne 4. 4. 2012, archiv autorky.

30

Eva Staňková na ÚHA působila mezi léty 1968 až 2000.

31


32

Ibid.

návštěvníci se na tom „něčem“ mohli podílet a být toho svědky. Prostory Vaňkovky k vytvoření takového prostoru přímo vybízely - poprvé byl podnět k její revitalizaci zveřejněn v roce 1993 ve Stránského příspěvku33 o projektu Jižního centra na slavnostní konferenci k 750letému výročí od data, kdy byla Brnu udělena městská práva.

3.1 Založení a poslání Nadace Vaňkovka Stránského zmínku o Vaňkovce v kontextu projektu „Jižní centrum“ následoval na přelomu let 1993/1994 vznik společenství právnických a fyzických osob zabývajících se plánováním budoucnosti areálu34. Snahy této skupiny lidí vyústily v květnu roku 1994 v založení Nadace Vaňkovka, jejíž správkyní se stala Blanka Maroušová a předsedkyní byla o rok později zvolena Eva Staňková. Impulzem k založení Nadace Vaňkovka byla nejen touha po oživení dění v prostorách továrny a úsilí směřující k jejímu zachování, ale i setkání s experty na revitalizaci brownfieldů, Fredem Kentem a Stevem Daviesem z americké nadace Project for Public Spaces. Spoluzakladatelka Nadace, architektka E. Staňková, závěry debat se zahraničními odborníky popisuje takto: „Úlohu veřejných prostorů - public spaces - pro oživení města jsme chápali stejně a Vaňkovka - to je přece soubor jedinečných budoucích veřejných prostorů. Tak jsme si uvědomili, že naše představy o proměně Vaňkovky nemusí zůstat jen nereálnými sny, ale že se za určitých podmínek mohou opravdu uskutečnit.“35 Nově vzniklá Nadace Vaňkovka (dále NV) konzultovala své cíle i s dalšími odborníky v zahraničí a do statusu organizace následně její členové ukotvili následující cíle: 

podpora záměru rekonstrukce a oživení areálu Vaňkovka v Brně pro obchodní, kulturní a vzdělávací účely

33

STRÁNSKÝ, KAREL. Obnova a rozvoj města na příkladu projektu „Jižní centrum“, str. 155-

160. IN: Brno - město uprostřed Evropy : Referáty a diskusní příspěvky z mezinárodní konference o městě Brně. 1. vydání. Brno : Magistrát města Brna, 1994. str. 155-160. 34

Viz příloha číslo 3: Seznam zakladatelů Nadace Vaňkovka.

35

STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. [online] 2005 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW

http://vankovka.cz/uploaded/doc1218899158_p3.pdf



přispívat k oživení a obnově zanedbaných staveb a veřejných prostorů, a to zejména v Brně a jihomoravském regionu



přispívat k rozvoji občanského společenství a jeho tvůrčích aktivit36

3.1.1 Občanské sdružení Vaňkovka V roce 1998 vešel v platnost Zákon o nadacích a nadačních fondech 227/1997 Sb., který vnesl do života nadací v České republice nové podmínky, a následně došlo k redukci jejich počtu a transformacím do jiných právnických osob. Nástupcem NV se tak čtyři roky od jejího založení stalo Občanské sdružení Vaňkovka (OSV), které sledovalo stejné cíle jako dosavadní Nadace. Dnem založení OSV je stanoven 30. listopad 1997 a mezi zakladatele zakotvené ve stanovách OSV kromě Evy Staňkové a Blanky Maroušové z NV přibyl nový dramaturg Vaňkovky René Sviderski. Mezi cíle činnosti uvedené ve stanovách OSV patřilo: 

Občanské sdružení Vaňkovka (OSV) hodlá soustředit své úsilí na systematickou revitalizaci objektu bývalé továrny Vaňkovka, Zvonařka 5, Brno, zejména prostorů modelárny a jádrovny a přilehlých prostor pro současnou netendenční kulturu z oblasti uměleckého řemesla, výtvarného umění, hudby, divadla a filmu v kombinaci s vhodnou formou obchodní činnosti.



OSV chce udržet a proklamovat určitou exklusivitu tohoto prostoru.



OSV navazuje na činnost Nadace Vaňkovka, která končí svou činnost nejpozději k 1. 1. 1999, protože nemůže dostát novým zákonným podmínkám pro činnost nadací.37

36

Cíle činnosti Nadace Vaňkovka. [online] 2005 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW

http://www.vankovka.cz/index.php?lang=cz&page=5 37

Cíle činnosti Občanského sdružení Vaňkovka. [online] 2005 [cit. 1. února 2012]. Dostupné

z WWW http://www.vankovka.cz/index.php?lang=cz&page=5

4. Kulturní akce spjaté s Vaňkovkou Datem, od kterého můžeme počítat kulturní historii Vaňkovky, je září 1994 – v té době proběhla první výstava fotografií z prostředí továrny, která měla za cíl poukázat na možnosti budoucího využití areálu. Upozornit na to, že Vaňkovka existuje, se v první fázi stalo hlavním cílem, jak podotýká spoluzakladatelka NV a OSV Blanka Maroušová: „Naším cílem nebylo provozovat dům kultury, ale spíš poskytnout prostor lidem, kteří mají co nabídnout. Chodili jsme mezi lidi a ptali se jich, co by si tak ve Vaňkovce představovali. Naše kulturní činnost vznikla vlastně tak, že jsme veřejnosti nabídli akce přímo ve Vaňkovce, abychom upozornili na to, že tady vůbec Vaňkovka je. Představte si, že naprostá většina lidí vůbec nevěděla, co to Vaňkovka je a i když třeba chodili denně kolem po lávce na Zvonařku, nikdy nepřemýšleli o tom, co za těmi zdmi je, natož co by tam být mohlo.“38 Kulturní život jako požadavek pro budoucí existenci areálu byl sice zakotven již ve stanovách NV, ale prostor začal naplno žít koncerty, divadlem a výstavami až ve druhé polovině devadesátých let. Od zahájení kulturních aktivit okolo Vaňkovky do jeho symbolického ukončení výstavou Vaňkovka Magická v roce 2003 proběhlo v prostoru bývalé továrny přes 250 kulturních akcí, workshopů a sympózií.

4.1 Výstava fotografií Vaňkovky Václava Jiráska Prvním krokem ke vzniku kulturního centra v prostorách Vaňkovky nebylo živelné uspořádání velké akce, nýbrž popularizace otázky zachování areálu a obecně upozornění veřejnosti na jeho existenci a aktuální stav. O dokumentaci stavu Vaňkovky se postaral fotograf Václav Jirásek39 a o prezentaci jeho děl lidé z Nadace Vaňkovka40, kterým se na výstavu podařilo sehnat prostředky ve spolupráci s výše zmiňovanou americkou nevládní organizací Project

38


39

Výstava fotografií z Vaňkovky byla Jiráskovou první samostatnou výstavou, tématika tohoto

brownfieldu mu umožnila vstoupit v širší známost veřejnosti. 40

Nadace Vaňkovka ve spolupráci s Moravskou Galerií v Brně také v roce 1994 vydala publikaci

věnující se Jiráskově výstavě: JIRÁSEK, Václav. SEDLÁŘOVÁ, Jitka. Vaňkovka – Václav Jirásek. Brno: Nadace Vaňkovka, 1994.

for Public Spaces (dále PPS), jež podpořila svými zkušenostmi i finančními prostředky záměr revitalizace Vaňkovky. Odborníci z PPS už podobné příběhy industriálních brownfieldů dobře znali: „Bývalá továrna podle nich představovala městotvorný prvek a potenciální magické místo, které může nastartovat oživení okolního zanedbaného území. Podobné projekty se totiž již v Americe i Evropě realizovaly – a mnohdy se o ně zasloužila malá skupina nadšených a vytrvalých lidí, kteří jsou všude na světě nevyčerpatelným zdrojem energie, nápadů i znalostí místních souvislostí.“41 Výstava Václava Jiráska nesla název „Vaňkovka: Rozloučení s průmyslovým věkem“ a probíhala v měsíci září a říjnu roku 1994 v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně. Ač trvala jen krátkou dobu, měla výstava úspěch a zájem (nejen brněnské) veřejnosti o areál na sebe nenechal dlouho čekat. V horizontu následujících osmi let se tématika Vaňkovky objevovala ve spojení se jménem Václava Jiráska poměrně často. Fotografie ze zanikající továrny na Trnité ulici v Brně byly v dalších letech vystaveny také v Berlíně (1997), Vídni (1999), Poznani (2000) a v Praze (2002).

4.2.1 1994 – 1995: Přípravy, vyjednávání a čekání V letech 1994-5 postupně vykrystalizovala skupina lidí, kteří byli cílovou skupinou budoucího dění ve Vaňkovce. Pro tyto potenciální návštěvníky, jakožto i pro odbornou a laickou veřejnost, uspořádala Nadace Vaňkovka v roce 1995 v Moravské galerii tzv. „Setkání přátel Vaňkovky“, na němž diváky seznámila se základními otázkami kolem opuštěné továrny na Trnité. Celý areál v té době stále ještě patřil státnímu podniku Zetor, který v následujících letech čekal složitý proces privatizace42. Členové Nadace Vaňkovka proto od roku 1995 ve spolupráci s Radou města Brna usilovali o to, aby prostory továrny v rámci chystané privatizace získalo do vlastnictví právě Brno. „Během 41

STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. [online] 2005 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW

http://vankovka.cz/uploaded/doc1218899158_p3.pdf. s. 50. 42

Tento proces podrobně popisuje ve své práci T. Rosenmayer: ROSENMAYER, Tomáš.

Koncepce rozvoje a ekonomického využití industriální památky areálu Vaňkovka. Brno : Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 1999. Vedoucí diplomové práce: Simona Kozáková. s. 16-17.

dalších měsíců jsme shromáždili podklady pro předběžnou studii realizovatelnosti nového využití celého areálu. Byly to jak záměry potenciálních pronajímatelů a uživatelů jednotlivých prostorů ve Vaňkovce, tak také technické podklady – výkresy jednotlivých objektů, statické posouzení stavebních konstrukcí apod. Pronikli jsme také do základů obchodního marketingu. S metodickou pomocí amerického kolegy jsme odhadovali kapacity různých sortimentů existující obchodní sítě i koupěschopnost brněnských občanů, sčítali kolemjdoucí chodce, provedli anketní šetření atd.“43 Získat Vaňkovku se sice městu Brnu povedlo až o pět let později, tedy v roce 2000, ale jak dodává Eva Staňková v publikaci Vaňkovka krok za krokem44, zdlouhavá jednání měla kladnou odezvu u vedení majitele areálu, firmy Zetor: „V r. 1996 jsme uzavřeli písemnou smlouvu s vedením státního podniku Zetor, že můžeme uspořádat přímo v areálu Vaňkovky velkou kulturní akci – Pro Vaňkovku.“45 Touto dohodou byla deklarována určitá forma spolupráce a tichý souhlas Zetoru se přetvořil v konkrétní skutky – tímto krokem započala novodobá kulturní historie Vaňkovky.

4.2.2 1996: Kulturní výběr Pro Vaňkovku: počátek kulturního dění Popularita Vaňkovky vygradovaná předcházejícími dvěma lety zájmu, vstřebávání informací budoucími návštěvníky a vyjednávání ze strany organizátorů a majitelů areálu přinesly první velké kulturní akci v exteriéru bývalé továrny v září roku 1996 značnou návštěvnost: „Na akci se přišlo podívat více než 1000 lidí. Byl to úžasný zážitek, slavné zmrtvýchvstání!“46 Akce nesla název „Kulturní výběr Pro Vaňkovku“ a její hlavní koordinátorkou byla Blanka Maroušová, která popisuje tehdejší přístup organizátorů nikoliv jako dramaturgii, ale jako snahu nabídnout jedinečný industriální prostor lidem, kteří chtějí tvořit a něco předat ostatním. „Byla to hurá akce poháněná nadšením. Myslím, že jsme nikoho z účinkujících nevybírali a limitem byl jen prostor a technické podmínky, ve kterých měli interpreti 43

STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. op. cit. s. 50-51.

44

Ibid.

45

Ibid.

46

Ibid.

vystupovat. Brali jsme všechno, ale samozřejmě, že se o to zajímali jen podobně naladění lidé, jako jsme byli my. S pořádáním podobných akcí měla tehdy zkušenosti jen Vlaďka Horáčková, která nám velmi s dramaturgií a vším, co k tomu patří, pomohla.“47 Úspěchy pilotních projektů přinesly Nadaci Vaňkovka (dále NV) mimo jiné finanční injekci ve formě částky 100 000,- Kč, v únoru roku 1997 členové NV převzali na Pražském hradě cenu Nadace Místa v srdci. Pomoc přišla i ze strany Zetoru a dalších subjektů: „Odborníci ze Zetoru, kteří Vaňkovku důvěrně znali, nám na základě smlouvy provedli kontrolu a opravu elektrické instalace a přivedli do objektu vodu hadicí z hlavního uzávěru. Učni ze sousedního stavebního učiliště za levný peníz zasklili rozbité okenní tabulky a my jsme otloukli opadávající omítku a provedli úklid.“48

4.2.3 Dramaturgie od r. 1997 : od živelnosti k plánování Do roku 1997 Vaňkovka vstoupila s bezpečnějším provozem s menším množstvím ožehavých problémů technického rázu, s posíleným rozpočtem i s nezměněným počátečním entusiasmem. Jako nejvhodnější místo kulturního dění se ukázala tzv. modelárna, třípatrová budova bývalé elektrocentrály na nároží ulic Trnitá a Zvonařka s ideálními dispozicemi k pořádání akcí různého charakteru: „Horní patro bylo prosvětlené množstvím oken a skleněnou střechou a nabízelo báječný prostor pro výtvarné a hudební projekty. O patro níž byla mnohem větší tma a členění prostoru vybízelo k divadelním hrátkám.“49 V dubnu roku 1997 byl ve Vaňkovce uspořádán první workshop českých a slovenských výtvarníků, na něž v příštích měsících a letech navázala řada podobně zaměřených akcí čítající i mezinárodní setkání (Salón Vaňkovka). Pokračování z minulých let se dočkala i Setkání přátel Vaňkovky spojená s diskuzí na téma minulost a budoucnost areálu. Na podzim do dění ve stávajícím brownfieldu na Trnité vstoupil René

47

Blanka Maroušová, Rozhovor ze dne 4. 4. 2012, archiv autorky.

48

STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. op. cit. s. 52.

49


Sviderski, tehdejší člen Alibistického divadla50 toužící po prostoru k realizaci divadelních představení. Svou cestu k funkci divadelního dramaturga Vaňkovky dnes popisuje takto: „To, co mě bavilo, bylo divadlo, a způsob jak bych se jím chtěl živit, bylo mít divadelní klub. Měl jsem pár tipů na nevyužité sklepní prostory a bunkry civilní ochrany a také jsem dostal tip na Vaňkovku. Když jsem řekl, že bych chtěl mít divadelní klub, ukázali mi první patro budovy – bývalé sklady a šatny. Napsal jsem na pár stránek to, čemu se dnes říká projekt, a na podzim tam spolu s přáteli a kolegy připravil divadelní festival.“51 Tuto multižánrovou čtyřdenní akci, která proběhla 8. – 11. 10. 1997 v modelárně, pořadatelé nazvali „Festival v prvním patře“. Konala se pod záštitou Alibistického divadla a klubu Skleněná louka a hlavním bodem programu bylo podle deníku Večerní Brno představení Alibistického divadla nazvané Utopie a vystoupení amatérských divadelních souborů52. Nechyběla ani hudební složka53 či výstava. Kromě Sviderského přispěla do dění ve Vaňkovce nově také Luisa Rzymanová, která „proslula svými odvážnými hudebními a výtvarnými happeningy“54. Cesta dramaturgie Vaňkovky byla počínaje tímto rokem de facto daná – unikátní místa v areálu továrny poskytovala možnost realizace všem umělcům, kteří o ni projevili zájem, a poměrně důležitá byla i tendence vytvářet opakování určitých dramaturgických celků (například workshopů, různých panelových diskuzí, výstav nebo setkání). Podle jednatelky OSV B. Maroušové se tehdejší dramaturgie odvíjela od „toho, kdo měl jaké spřízněné duše a do čeho jsou ochotné jít.“55 Zásadní byla role právnické osoby ve formě Nadace Vaňkovka a později Občanského sdružení Vaňkovka, která představením, koncertům, výstavám i ostatním akcím propůjčovala záštitu a pomáhala s propagací. Kulturní život přímo v útrobách staré Vaňkovky byl ukončen na konci roku 1999. Díváme-li se dnes, tedy 13 let po tomto datu, na dramaturgický plán 50

Alibistické divadlo je ve Skálové práci definováno následovně: „Ochotnické divadlo na

autorské bázi, členem byl například Marek Horoščák, Lukáš Votava, René Sviderski. (...) Později se kvůli časové vytíženosti jednotlivých členů divadlo rozpadlo.“ (SKÁLOVÁ, op. cit., s. 39.). 51


52

V modelárně se v rámci festivalu představilo také Divadlo pod schody, čtení Petra Bronose Nováka a Miloše Fialy nazvané „Tma teče tunelem“.

53

Projekt Blahoslava Rozbořila a Davida Šubíka nazvaný Techno s lidskou tváří.

54

Rozhovor s B. Maroušovou ze dne 4.4. 2012, archiv autorky.

55

Ibid.

Vaňkovky56, nelze popřít, že Vaňkovka nebyla jen „klubem“ s nahodilou dramaturgií založenou na účasti přátel a známých – přítomnost uměleckých jmen, která dodnes figurují na domácí scéně, dokazuje, že přes otevřenost a snahu stát se platformou pro jedince toužící po prezentaci svého uměleckého projevu, byla dramaturgie prostoru poměrně progresivní a nadčasová: z účinkujících, kteří se ve Vaňkovce představili mezi léty 1996-99, můžeme namátkou jmenovat například Báru Basikovou, Divadlo Líšeň, Věru Bílou, performera a hudebníka Petra Vášu, kapelu Swordfishtrombones nebo Divadlo Facka. Kromě autorských akcí a festivalů57 hostila Vaňkovka i mezinárodní hudební festival Moravský podzim, Dny evropského kulturního dědictví, multikulturní festival ETHNO BRNO, panelové diskuze v rámci Dne Země, Majáles studentů VUT a MU Brno či Týden dětské tvořivosti DDM Junior. Tento výčet dokládá, že Vaňkovka v druhé polovině devadesátých letech plnila funkci většího kulturního centra, které v té době Brnu scházelo – legendární Fléda například otevřela až v roce 2000 a zázemí kulturních klubů zažívalo přelomové období: „Polovina devadesátých let byl veliký přelom. Skončily nebo skomíraly slavné kluby a nové ještě nevznikly. Doznívala ta krásná bezstarostná léta po převratu. Už nebyly kluby jako Harlem, Šedá litina, slavné hospody jako Traubka, Skleněná louka se měnily na nálevny.“58

4.2.4 Projekty ve Vaňkovce – site specific nebo nikoliv? Pokusíme-li se pátrat po podílu genia loci areálu na výsledné podobě akcí ve Vaňkovce konaných, je nutné podotknout, že jak píše59 Žaneta Skálová ve své práci věnující se pojmu site specific, hry Alibistického divadla byly počínaje vstupem R. Sviderského do dramaturgie Vaňkovky zkoušeny přímo v prostorách modelárny a koncipovány s cílem je v tomto prostoru hrát. Do děje jejich her se však tato okolnost promítala jen minimálně. V posuzování vlivu Vaňkovky na výslednou podobu kultury 56

Viz příloha č. 4: Kompletní seznam akcí ve Vaňkovce v devadesátých letech.

57

Festival v I. patře, Divadelní podzim na Vaňkovce, Divadelní festival na konci léta, Salon

Vaňkovka. 58


59

SKÁLOVÁ, op. cit., s. 39.

do ní vnášené nelze její prostory vnímat jako jakýsi kulturní inkubátor, kde by zázračně vznikala na míru šitá díla: narážíme totiž na mantinely slovního spojení site specific, pojem spojený s duchem místa, jeho minulostí i současností. Snesou ale akce konané v devadesátých letech ve Vaňkovce toto označení? Někdejší divadelní dramaturg Vaňkovky Sviderski na otázku ohledně genia loci a jeho vlivu na podobu akcí v areálu továrny odpovídá následovně: „Genius loci Vaňkovky se stal místem inspirace a tvorby. Byla spousta aktivit, které vznikly přímo tam a bez Vaňkovky by neexistovaly. Vaňkovka byla mnohokrát focena, malována a výtvarně zpracována. Stávala se součástí uměleckých děl, i v tom smyslu, že někdo udělal z kusu zdi a trubek ze zdi trčících trojrozměrný obraz. Jedinečné akce, které vzniky přímo na místě, byly Drum party a Techno party. Začínaly jako setkání pár lidí co mají rádi bubnování resp. hudbu na PC. Rozrostly se do mnohasethlavých večírků.“60 Nahlédneme-li do nejrozsáhlejší tuzemské publikaci61 zabývající se pojmem site specific, zjistíme, že její autoři Václav Žižka a Denisa Václavová definují toto slovní spojení zjednodušeně řečeno jako akci vázanou na určité místo. Projekty site specific zmiňuje ve své práci věnované transformaci brownfieldů na kulturní centra i Monika Marhounová, která je popisuje jako „uměleckou produkci, která je vymezena prostorem, jenž je určitou alfou a omegou celé koncepce tvorby. Prostor je základním předpokladem díla, je jedinečný ve svém provedení a ve své podobě je nepřenosný. Každé site specific je originál a bez dalších zásahů ho nelze opakovat na jiném místě.“62 Z výše uvedeného plyne, že škatulka site specific, do které projekty ve Vaňkovce ve své bakalářské práci řadí63 Skálová, je do jisté míry matoucí: je nezpochybnitelné, že akce konané a připravované v prostoru bývalé továrny s jejím prostředím počítaly a že kulisy industriálního prostoru hrály v kulturním dění Vaňkovky velkou roli. Na druhé straně ale není možné říci, že by drtivá většina např. koncertů či divadelních představení bez „záštity“ Vaňkovky vůbec nevznikla 60


61

VÁCLAVOVÁ, Denisa, ŽIŽKA, Václav. Site specific. Praha: Pražská scéna, 2008. ISBN 970-80-

86102-44-3. 62

MARHOUNOVÁ, Monika. Konverze průmyslových objektů jako platforma pro kulturní

a umělecké využití. Brno : Masarykova univerzita. Filozofická fakulta, 2009. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Viktor Pantůček. s. 20. 63

SKÁLOVÁ, op.cit., s. 38-41.

nebo že by jejich obsah ve větší míře korespondoval například s historií areálu. Hlavním cílem kulturního života ve Vaňkovce nebylo vytváření dramaturgie ve stylu site specific a vznikání či prezentace děl přímo korespondujících s prostorem, ale spíše celkové oživení prostor a větší míra obeznámení veřejnosti s areálem a jeho možnostmi, přičemž samo přitažlivé prostředí industriální památky se stalo významným prvkem konečné podoby akcí v něm prezentovaných.

4.3 Přípravy rekonstrukce a role o. s. Vaňkovka Jak jsem již naznačila, cílem Nadace Vaňkovka a posléze OSV bylo od počátku zachránit areál bývalé továrny Friedricha Wanniecka, zejména pak prostor modelárny a jádrovny. V rámci programu v letech 1997 – 1999 v modelárně probíhaly besedy a semináře na téma záchrany areálu64, možností využití veřejného prostoru65 nebo záchrany průmyslového dědictví v Evropě66, k revitalizaci brownfieldů přičichli členové prostřednictvím spolupráce s Project for Public Spaces (PPS) již v prvních měsících úvah o budoucnosti areálu. „V červnu67 se v modelárně během týdenního workshopu zamýšleli nad budoucností Vaňkovky studenti urbanismu z New Yorku, Dortmundu a Vídně a jejich profesoři Ron Shiffman, Petr Zlonicky a Gerhard Schimak. Postupně krystalizovala představa o využití jednotlivých objektů areálu – modelárnu a jádrovnu jsme chtěli zachovat pro nekomerční kulturu, zatímco velké haly strojírny a slévárny včetně „ budovy úřednictva“ by měly přinášet zisk svým komerčním využitím. V tomto duchu vyznělo dokonce ještě usnesení Zastupitelstva města Brna z 5. září 2000, kdy město vložilo areál Vaňkovky do své akciové společnosti Jižní centrum Brno.“68 V roce 2000, kdy byl areál uzavřen pro veřejnost, se Vaňkovka po zdlouhavém procesu privatizace stala majetkem města Brna69, přičemž OSV o urychlení vleklých 64

Tímto tématem se zabývali zejména návštěvníci „Setkání přátel Vaňkovky“.

65

22. 4. 1998 proběhl ve Vaňkovce v rámci Dne Země seminář pro neziskový sektor nazvaný

„Jaké chceme město“. 66

11. a 12. 9. 1999 se v rámci Dnů evropského kulturního dědictví uskutečnil seminář „Záchrana

průmyslového dědictví v Evropě“. 67

r. 1999 – pozn. aut.

68

STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. op. cit. s. 53.

69

Do té doby byl celý areál spravován Fondem národního majetku a o jeho vlastnictví město

tahanic usilovalo od září 1999 prostřednictvím veřejné petice adresované Ministerstvu financí ČR a vedoucím představitelům Fondu národního majetku ČR. „Aktivity našeho sdružení Vaňkovku nejen zdokumentovaly a zviditelnily, ale pomohly ji také vyřešit složitý vlastnický problém. Naší činností se zvýšil společenský potenciál a tím i komerční atraktivita lokality, kterou chtělo město Brno využít – mimo jiné také proto, aby omezilo tlak na výstavbu na zelené louce. Konečně i ti, kdo památkově chráněnou Vaňkovku považovali dlouho pouze za nepříjemnou komplikaci a prostor pro „alternativní kulturu“, začali chápat její oživení v širších souvislostech. Potvrdilo se tak, že zahraniční zkušenosti platí i u nás!“70 Ke kulturnímu a osvětovému dění docházelo nadále i přes uzavření areálu – budovy byly zpřístupněny vždy za konkrétním účelem. V letech 2001 a 2002 se Vaňkovka opět stala tradičním hostitelem Dnů evropského dědictví, v roce 2001 v jádrovně proběhl festival Expozice nové hudby. S blížící se rekonstrukcí vyvstávalo stále více otázek, které se OSV snažilo řešit na četných konferencích. V říjnu 2000 například zorganizovalo ve spolupráci s rozvojovou městskou akciovou společností Jižní centrum Brno (dále JC) workshop na téma budoucího využití Vaňkovky - v té době už byl znám záměr budoucího investora, německé firmy ECE, na výstavbu obchodně-společenského centra. Původní plán podle publikace „Vaňkovka krok za krokem“71 počítal s likvidací Vaňkovky a zbudováním shopping centra o ploše 37 000 m. „Firma je zkušený investor, specializovaný na projekty tohoto druhu. Byla proto ochotna se zástupci našeho sdružení hned od počátku komunikovat.“72 Zástupce ECE, Ing. Wiedermann, se dokonce v roce 2001 zúčastnil konference o budoucnosti Vaňkovky v rámci Dnů evropského dědictví. Komunikace mezi OSV a ECE vedla ke zorganizování další vlny workshopů a setkání za účelem širšího obeznámení veřejnosti s novými otázkami kolem Vaňkovky. Nejednalo se ale o monolog OSV k laické veřejnosti: nechyběla účast zahraničních i tuzemských expertů, zástupců investora i vedení města Brna. „Výsledky všech těchto akcí využilo sdružení Vaňkovka jako účastník územního i stavebního řízení ve svých připomínkách ke zpracovávané dokumentaci. vedlo zdlouhavé spory, čímž se celý proces privatizace velmi protahoval. 70

STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. op. cit. s. 53 – 54.

71

STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. op. cit.

72

Op. cit., s. 54.

Představitelé ECE konstatovali, že tento přístup a aktivní participace veřejnosti výsledně přispěly k lepší kvalitě jejich projektu.“73 Díky aktivitám OSV, zejména konzultacím s ECE a workshopům zaměřeným na budoucnost areálu, se tak podařilo zachránit alespoň nejcennější část74 staré Vaňkovky a zakonzervovat ji pro budoucí generace začleněním do projektu plánovaného obchodně-společenského centra.

4.4 Vznik nové Vaňkovky K přerodu vysloužilé továrny na obchodně-společenskou nákupní galerii Vaňkovka začalo docházet v listopadu 2003, kdy byla zahájena demolice modelárny, slévárny a části jádrovny. „Po demolicích, které proměnily takřka celý blok ve staveniště nákupní Galerie Vaňkovka, zůstaly z pěti objektů památkově chráněného areálu Vaňkovky stát pouze dvě budovy – hala strojírny a „budova úřednictva“, zatímco torzo jádrovny a fasáda části slévárny jsou integrovány do novostavby.“75

4.4.1 Reakce na proměnu areálu Dokladem faktu, že veřejnost Vaňkovku vzala za svou a sama aktivně usilovala o její ochranu a že se tedy podařilo naplnit cíle Nadace a OSV, byl například akt studentského pochodu na protest proti demolici továrny a chystané novostavbě, který proběhl v roce 2004.76 Podle slov Evy Staňkové je možné se dodnes setkat s černobílým vnímáním proměny Vaňkovky, které nezohledňuje, že to nejcennější z Vaňkovky se podařilo zachránit a že investor byl přístupný jednání o zachování těchto budov. 77 Nová Vaňkovka byla slavnostně otevřena dne 25. března 2005. 78 Přestože se 73

Ibid.

74

Viz Příloha č. 5 : Plán budov po rekonstrukci.

75

STAŃKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka, op. cit., s. 55.

76

Reakce médií například ve článku Demonstrace za Vaňkovku : Studenti proti zbourání

historických budov továrny. [online] 2004 [cit. 18. dubna 2012]. Dostupné z WWW http://www.vysokeskoly.cz/clanek/demonstrace-za-vankovku 77


78

Viz příloha č. 5: Plánek budov po rekonstrukci.

nepodařilo zachovat všech pět památkově chráněných budov, je dnes Vaňkovka vnímána jako příklad dobře pojatého brownfieldu, a zeptáme-li se lidí, kteří o její záchranu od počátku usilovali, na jejich aktuální názor na dnešní podobu Vaňkovky, dostane se nám smířlivých odpovědí. Kladně je hodnocena snaha současného vedení Galerie Vaňkovka o zachování určitého kulturního života v místech, kde by to dnes mnozí nečekali – primární fuknce Vaňkovky jako nákupního centra je pro většinu obyvatel Brna neoddiskutovatelná a kulturní program, který nadále probíhá v zachovalých částech staré Vaňkovky, navštěvuje ve srovnání s kapacitou sousedního nákupního centra jen mizivé procento lidí. I tak se však jedná o akce s návštěvností desítek až stovek diváků. Neoddiskutovatelný je i přínos Wannieck Gallery umístěné v nejstarší zachované budově79, která představuje jedno z hlavních brněnských center současného umění. Kromě výše zmíněného stánku moderního umění – prostoru nazvaného po zakladateli Vaňkovky Wannieck Gallery – sídlí ve zrekonstruované části budov i Café Práh, kavárna vracející do života osoby s psychickým handicapem, která dlouhodobě navazuje na kulturní minulost těchto prostor – pod vedením dramaturga Michala Šimíčka se v Café Práh odehrávají četné koncerty, divadelní představení a další akce pro děti i dospělé. R. Sviderski současný stav kultury ve Vaňkovce komentuje následovně: „Myslím si, že i v obchodním centru se věnují kulturním aktivitám. Jsou tam výstavy, koncerty, akce, které by tam nemusely být a v jiných centrech nejsou. V budovách staré Vaňkovky vidím výbornou galerii moderního umění ve slévárně, jsou tam koncerty filharmonie. Administrativní budova slouží jen pro kanceláře, tam by klidně mohlo být něco užitečnějšího.“80 Blanka Maroušová, která dodnes působí ve Vaňkovce v prostoru nazvaném Slévárna jako jednatelka OSV, dnešní podobu celého prostoru vidí následovně: „Dnešní Vaňkovka je nákupní centrum. Je pěkné, má úroveň. Je naštěstí trochu jiné, než ostatní super a hypermarkety. Povedlo se a je pěkné, že strojírna81 zůstala stát, zkrásněla a že slouží umění. Naše místo – Slévárna – je pěkně stranou dění a žádné davy k nám neproudí. Přesto je tam zvláštní atmosféra někde mezi undergroundem 79

Jedná se o budovu bývalé strojírny postavenou mezi léty 1865-67.

80


81

Dnešní Wannieck Gallery, prostor pro prezentaci moderního umění disponující rozsáhlými sbírkami a jedno z hlavních center výtvarného umění v Brně.

a konzumem. Tohle zvláštní sousedství způsobilo i fakt, že si stále hledáme své diváky a těžko si utváříme vlastní identitu i po těch sedmi letech82.“83 Na problém, že zachované budovy stojí stranou zájmu a život v nich nepulzuje tak jako v sousedním obchodním centru, narazila v našem prvním rozhovoru84 i E. Staňková, která zároveň zdůraznila snahy o oživení ulice mezi dnešní Wannieck Gallery a Slévárnou, kam chtělo OSV původně přenést hlavní tepnu pěší komunikace směřující k autobusovému nádraží Zvonařka. Tento záměr se bohužel nepovedl realizovat, a tak dnes, stejně jako před dvaceti lety, proudí davy lidí spíše stranou od zachovaných budov Vaňkovky.

82

Po sedmi letech od otevření nové Vaňkovky, pozn. aut.

83


84

Rozhovor s E. Staňkovou ze dne 9. 11. 2011.

5. Brněnské brownfieldy dnes, paralely a srovnání s Vaňkovkou Brno jakožto město s bohatou průmyslovou historií disponuje velkým počtem brownfieldů, které svými rozměry i významem mohou soupeřit s Vaňkovkou v devadesátých letech. Na stránkách Magistrátu města Brna určených budoucím investorům město eviduje ke dni 18. 4. 2012 celkem 127 brownfieldů, z nichž u pouhých deseti objektů již byla zahájena revitalizace. 85 Jenom v okolí Vaňkovky, tedy na katastrálním území Trnitá, leží téměř desetina brněnských brownfieldů – mimo jiné například textilní areál Vlněny nebo Mosilany či okolí Ústředního autobusového nádraží Zvonařka. 86 Na mapě brownfieldů moravské metropole nechybí ani místa, kam Zetor přesunul z Vaňkovky kvůli její zastaralosti výrobu. Z předchozích stránek vyplývá, že transformace brownfieldu na kulturní centrum není jednoduchou cestou a že je mnohdy lepší začít jednat než čekat na investora či požehnání institucí – toho si jsou vědomi lidé, kteří do některých brněnských brownfieldů vnáší v současné době nový kulturní život. Ráda bych se zastavila u třech z nich: výše zmíněné Vlněny ležící v těsné blízkosti Vaňkovky, bývalé Zbrojovky v Zábrdovicích a městské káznice na ulici Cejl. 5.1 Vlněna Bývalá továrna Vlněna – textilní továrna, kterou za první republiky vlastnila slavná rodina Stiassni úspěšně podnikající v textilním průmyslu – se nachází v těsném sousedství Vaňkovky na rozhraní ulic Špitálka, Trnitá, Křenová, Vlhká, Přízova a Dornych. Podle S. Červenákové, která svou bakalářskou práci v roce 2011 zčásti zasvětila brněnským brownfieldům87, tomuto komplexu budov v porevoluční historii už několikrát hrozil zánik: V roce 2007 měl místo Vlněny vzniknout nový moderní komplex „městského bulvárního typu“ s byty, kancelářemi, obchody a dalšími 85

Informace pro investory : Seznam lokalit brownfields. [online] 2009 [cit. 18. dubna 2012].

Dostupné z WWW http://www2.brno.cz/index.php?nav01=112&nav02=8242&nav03=8244&nav04=6164&nav05=6158 &nav06=6166 86

Z celkového počtu 127 brownfieldů jich na katastrálním území Trnitá leží 12.

87

ČERVENÁKOVÁ, Stanislava. Industriální prostředí jako motiv pro pedagogicko-výtvarnou

práci. Brno : Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta, 2011. Vedoucí práce: doc. PaedDr. Hana Stehlíková Babyrádová, Ph.D.

službami, v roce 2011 pak bylo rozhodnuto o likvidaci celého areálu ve prospěch loftových bytů88. V roce 2012 získal Vlněnu nový vlastník89 a také byla zařazena do registru žádostí o uznání památkové ochrany, které bylo podpořeno brněnskými památkáři90 – Nový majitel proto bude muset své původní plány zřejmě změnit a přizpůsobit se tak faktu, že po případném schválení Ministerstvem kultury ČR by se Vlněna či spíše její část91 stala památkově chráněným objektem. Dnes, tedy v polovině roku 2012, se proto celý developerský projekt a jeho realizace neustále oddaluje a Vlněna je stále častěji zmiňována v souvislosti s uměleckým životem: Část jejích útrob studenti FaVU VUT v Brně využívají jako své ateliéry a v lednu 2012 vznikla ve vitríně v této části Vlněny Galerie pana Šťovíčka pojmenovaná po místním patriotovi, který zastává v továrně funkci vrátného a svérázným způsobem seznamuje příchozí s historií areálu, jehož součástí po léta byl. „Nikdo neví jeho křestní jméno, ani my... Je to spíš něco jako náš pan domácí, údržbář a vypravěč.“92 V Galerii pana Šťovíčka se střídají jména známých umělců s amatérskými výtvarníky a kutily – ve vitríně, která představuje výstavní prostor, tak vzniká zajímavý kontrast. Jedním z umělců, kteří dostali ve výkladu Galerie pana Šťovíčka místo k prezentaci, je například pedagog FaVU, performer a malíř Václav Stratil. Na otázku, kdo vlastně stojí za tímto a dalšími výstavními počiny ve Vlněně, není jednoduchá odpověď, neboť koncept galerie vychází z anonymity kurátorů93, kteří o publicitu nestojí: „Kdo ji94 založil nebo provozuje, neuvádíme. Vernisáže jsou zahajovány počítačovým uvaděčem, který čte úvodní řeč. Naposledy byl uvaděč žena (transvestitka, performerka...), převlečená za někoho, kdo sice výstavu nikdy neuvádí, ale vždy na ní je – a když není, je třeba ho nahradit..“95

88

Lofty měly původně vzniknout ve zrekonstruovaných částech továrny, ale tento projekt byl

shledán finančně nevýhodným. 89

Firmu CTP Invest.

90

Členy Národního památkového ústavu v Brně.

91

Konkrétně neorenesanční palác ze 60. let 19. století postavená rodinou Bochnerových

von Stražisko. 92

Rozhovor s kurátorkou Galerie pana Šťovíčka ze dne 21. 4. 2012, archiv autorky.

93

Jméno kurátorky galerie, s níž autorka vedla 21. 4. 2012 rozhovor, je k dispozici v jejím

osobním archívu. Kurátorka si z důvodu konceptu galerie nepřeje uvádět své jméno, proto nedošlo k jeho zveřejnění ani v této práci. 94

Galerii pana Šťovíčka, pozn. aut.

95

Rozhovor s kurátorkou GPŠ, op. cit.

Umělecký život ve Vlněně v galerijní rovině je záležitost stará necelého půl roku, v současnosti tak funguje na dobrovolné a především dosti improvizované bázi a zasahuje jen poměrně malou část areálu. Otázka revitalizace na kulturní centrum tak zatím nepřipadá v úvahu a stavební práce či dokonce asanace celého areálu a případné investice do nového developerského projektu stále nejsou uzavřeným tématem.

5.2 Zbrojovka Jak píše ve své práci věnované brněnským brownfieldům S. Červenáková, Zbrojovka byla ve srovnání s ostatními velkými brněnskými továrnami založena o něco později, tedy v roce 1918.96 Její areál se rozkládá mezi židenickým nádražím a řekou Svitavou v těsném sousedství brněnské vojenské nemocnice. Hlavním výrobním artiklem dnes zaniklé továrny byly pochopitelně zbraně, ale stejně jako ve Vaňkovce, i ve Zbrojovce se ve druhé polovině 20. století vyráběly traktory značky Zetor. V současné době zaujímá areál Zbrojovky plochu 22,5 ha a na jeho území můžeme najít sklady, administrativní prostory, kanceláře, ale i ateliéry umělců. „Jednu z budov97 má v pronájmu Divadlo v 7 a půl, které se spolu s dalšími snaží do Zbrojovky dostat ztracený život.“98 V areálu továrny tak zhruba v posledních třech letech došlo k prolomení bariéry99 mezi majiteli a potenciálními návštěvníky a ze Zbrojovky se podařilo udělat improvizované kulturní centrum sloužící určité skupině diváků spojené s brněnskou avantgardou, zajímající se o módní trendy či alternativní způsoby životního stylu. V posledních letech v areálu továrny probíhají akce pořádané výše zmíněným Divadlem v 7 a půl či Janem Gerychem, absolventem Dějin umění FF MU působícím na FaVU. Gerych vystupuje pod uměleckým jménem Burning Boy, pořádá ve Zbrojovce dance party nazvané Burning Beats a podílí se na organizaci pravidelného Arts&Crafts Bazaru. Divadlo v 7 a půl se do jisté míry podobá Alibistickému divadlu v době kulturního života ve Vaňkovce – Zbrojovka je jeho 96

Červenáková, S., op. cit., s. 23.

97

Jedná se o budovu s číslem 7, odtud název divadla.

98

Červenáková, S., op. cit, s. 23.

99

Ještě před třemi roky bylo ke vstupu do areálu nutné povolení.

domácí scénou, ale svá představení neomezuje výlučně na prostor továrny a členové divadla se zároveň aktivně podílejí na revitalizaci Zbrojovky. Poslední akcí, která zatím100 proběhla v areálu Zbrojovky, je d'n'b a dubstepový festival Bassinfection, který na šesti pódiích 20. 4. 2012 představil přes tři desítky účinkujících. Umístění festivalu Bassinfection do vysloužilé Zbrojovky poukazuje na možnost její transformace na regulérní kulturní centrum. Nad legendárním klubem Fléda, jeho budoucí návštěvností a tím spíš jeho další existencí dnes kvůli finančním potížím a nástrahám úřadů101 visí pomyslný otazník a je evidentní, že umělci i promotéři mají možnost nalézt prostor pro realizaci svých akcí právě ve Zbrojovce. Paralela s Vaňkovkou v devadesátých letech je nasnadě, jak se však situace vyvine do budoucna, zatím nelze určit.

5.3 Městská káznice Brněnská káznice na ulici Cejl o ploše více než 10 000 m2 je nejstarší brownfield zmíněný v mé práci – výstavba tehdejší zemské káznice začala v roce 1772. Objekty na okraji městského centra sloužily ve své historii jako káznice, věznice či sirotčinec a v novodobé historii, přesněji řečeno po roce 1948, se staly nechvalně proslulým vězením a popravištěm politických vězňů. Káznice je v současné době dějištěm změn z brownfieldu v kulturní centrum – její budovy hostily v roce 2011 výstavu Městské zásahy, která měla zahájit diskuzi nad budoucností brněnského urbanismu a 18. září stejného roku byla v rámci Dnů evropského dědictví otevřena veřejnosti podobně jako před lety Vaňkovka. V témže roce se v káznici odehrálo představení Divadla Feste nazvané Mousefuckers. Tento počin byl součástí festivalu YouGo!, jednalo se o scénická čtení autorů z bývalé Jugoslávie v málo známých brněnských prostorách pro divadelní představení dosud nevyužívaných102. 100

Výčet je uspořádán ke dni 21. 4. 2012.

101

V době odevzdání mé práce (11. 5. 2012) se na MMB rozhodovalo o platnosti vyhlášky městské

části Královo Pole, která v oblasti zahrnující klub Fléda usiluje o omezení hluku po 22. hodině – Fléda v minulých letech investovala nemalé prostředky do nápravy této situace, ovšem do vyhlášky je zahrnuta – celá vyhláška by tak při případném schválení byla pro Flédu s největší pravděpodobností likvidační. 102

V rámci YouGo! se divadelní představení Divadla Feste přesunula kromě káznice na Cejlu

Káznice na Cejlu je v současné době nejblíže transformaci na kulturní centrum se širokou podporou města Brna a jeho zástupců: Na konci roku 2011 byla schválena dotace ve výši čtyř milionů korun na projekt Kreativní centrum Brno, které má být umístěno do prostoru bývalé městské káznice. „Cílem projektu je pomoci rozvinout tvořivý potenciál talentovaných lidí a zamezit tak jejich odlivu mimo Brno. Centrum může přilákat do města nový druh investorů napojený na kreativní průmysly a nabídnout tak lidem nová pracovní místa a uplatnění.“103 Samotný proces vzniku Kreativního centra však podle městských představitelů nezačne dříve než v roce 2013, kdy má být hotová studie, „která zmapuje potenciál a možnosti či bariéry rozvoje kreativních průmyslů v Brně a naváže např. na národní studie Sociálněekonomický potenciál kulturních, resp. kreativních průmyslů v ČR (2007–2011) a Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR (2011–2015).“104 Na studii má navázat ještě stavebně-technický průzkum s cílem odhalit technické možnosti komplexu budov – tento fakt a značná zdlouhavost projektu v kombinaci s tím, že stav budov je podle MMB105 havarijní106, již nyní vyvolává u brněnských kreativců značné obavy o budoucnost projektu – nezbývá než doufat, že tyto obavy se v budoucích letech ukážou jako neopodstatněné.

například do budovy pošty na hlavním nádraží, na střechu stadionu na Kounicově ulici či do vypuštěného bazénu na Kraví hoře. 103

ONDERKA, Roman. Město podpoří vznik Kreativního centra. [online] 2011 [cit. 21. dubna

2012]. Dostupné z WWW http://www.brno.cz/brno-aktualne/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/mestopodpori-vznik-kreativniho-centra-brno/ 104

Město podpoří vznik Kreativního centra. op. cit.

105

Město podpoří vznik Kreativního centra. op. cit.

106

Divadlo Feste v rámci představení Mousefuckers deklarovalo „vstup do areálu na vlastní

nebezpečí“ a divadelní produkce se musela vypořádat s četnými legislativními překážkami spojenými se stavem areálu.

6. Závěr Ve své bakalářské práci jsem si kladla za cíl zmapovat proces přerodu vysloužilé brněnské továrny Vaňkovka na kulturní centrum, k němuž docházelo od počátku devadesátých let 20. století. Popsala jsem mechanismy, které vedly k tomu, že se o opuštěném areálu dozvěděla široká veřejnost a že bylo možné jej oživit kulturním děním. Pomocí četných rozhovorů s tehdejšími hybateli procesů ve Vaňkovce jsem se dozvěděla, jak vznikal koncept kulturních akcí v jejím areálu, jaké vize jej hnaly kupředu a jak se povedlo naplnit původní očekávání do něj vložená. Snažila jsem se také odpovědět na otázku, do jaké míry měl genius loci staré továrny podíl na podobě umění vneseného do prostor Vaňkovky – analýzou pojmu site specific jsem zkoumala, nakolik se představením, koncertům, výstavám a ostatním akcím povedlo dostát definici site specific umění. Během mého bádání vyšlo najevo, že hlavním cílem nebylo vytvářet umění přímo na míru pro prostory Vaňkovky. Prioritou bylo, aby se o prostoru začalo mluvit, aby jej návštěvníci vzali za svůj a aby došlo k jeho záchraně. To se nakonec podařilo, ač otázka revitalizace Vaňkovky dodnes budí rozporuplné reakce. V práci jsem také sledovala podmínky, které způsobily, že se Vaňkovka mohla stát tím, čím ve druhé polovině devadesátých let byla, tedy jedinečným kulturním centrem s otevřeným charakterem i dramaturgií – odpověď mi pomohl nalézt R. Sviderski, bývalý divadelní dramaturg Vaňkovky, který poukázal na důležitý fakt – totiž tehdejší absenci velkého kulturního zařízení nebo klubu, tedy uměleckého prostoru vhodného pro kulturní i volnočasové vyžití, jehož funkci začala od roku 1994 plnit právě Vaňkovka. V závěru práce jsem se pomocí tří ukázek současných brněnských brownfieldů snažila odpovědět na otázku, jaké instituce či objekty by mohly v dnešní době jít podobnou cestou, jakou se v 90. letech ubírala Vaňkovka, tedy být revitalizovány na kulturní centra. Pro účely práce jsem si vybrala komplex budov Zbrojovky, Vlněny a městské káznice, tedy brownfieldů, na jejichž území se již kulturní akce konají. Následně jsem srovnala podobu a rozsah uměleckých počinů odehrávajících se ve vysloužilých objektech i jejich možné budoucí využití pro kulturní účely. K tomu mi posloužily nejen rozhovory s organizátory akcí v těchto brownfieldech či umělci, ale také vyjádření městských zastupitelů i osobní návštěvy všech zkoumaných areálů a některých akcí, které v nich proběhly. Přes nastíněné obtíže je možnost využití

popisovaných prostor pro kulturní účely reálná. V každém z výše jmenovaných brownfieldů má kultura zcela odlišnou podobu a také budoucnost plynoucí z těchto okolností je u každého z těchto třech objektů jiná. Posun vnímání, který mi práce přinesla, spatřuji v tom, že bádání nezřídka kdy přineslo jiné odpovědi než ty, které ve mně byly zakořeněné mými domněnkami a povrchním obrazem, jenž o revitalizaci Vaňkovky poskytovala média. Některá témata zmiňovaná v práci jen okrajově by si rozhodně zasloužila více pozornosti: Do budoucna se tak nabízí rozšíření práce zejména se zaměřením na brownfieldy jmenované v poslední části a jejich případné využití pro kulturní účely. Žádoucí by bylo také zmapování kulturních procesů následujících po uzavření a následné rekonstrukci Vaňkovky, které jsem zmínila pouze okrajově – i po uzavření v prostoru továrny probíhaly zajímavé akce a po rekonstrukci vznikla, kromě nového obchodněspolečenského centra, ve zrekonstruované nejstarší budově galerie moderního umění Wannieck Gallery, jejíž činnost by sama o sobě stačila na samostatnou práci.

7. Summary The aim of my bachelor thesis is to map a regeneration process of the former Vaňkovka factory into the cultural place which took place in 1990s. I am describing processes that have changed the public perception of a place that became instead of being abandoned a vivid cultural spot. With the help of the Vaňkovka's pioneers of that time I have found out how the whole concept of the cultural events has been born, how was the dramaturgic plan, and what visions has fulfilled the original ideas. I tried to find an answer to the question, „What was the concern of the old factory genius loci in the art brought into the Vaňkovka?“, and thru the analysis of the „site specific“ term I searched if the term was fulfilled by the cultural and other events. During my observation I have found out that the main target was not to create art that would fit perfectly to the site of Vaňkovka place. Priority was to create public awareness, to spread a whisper, to awake feelings of responsibility, and to bring people to rescue the place. Even if the revitalization of Vaňkovka is still a hot topic this all had happened in the end. Inconsistent opinions shown that the „mission has been accomplished“ people are talking about Vaňkovka in both negative and positive way, they are paying a visit, they care. I also followed the conditions that caused Vaňkovka could have turned into the unique cultural spot with free status in the second half of the 1990s. René Sviderski helped me to find an answer to it. This former Vaňkovka theatre literary adviser pointed out an important fact – absence of the large cultural venue, of the place tha could be used both for art and free time activities before year 1994, when was the Vaňkovka re-born as a cultural centre. In the end of my thesis I am trying to find an answer to my questions, „Is there, in todays Brno, a brownfield that would cause the same public acceptance as Vaňkovka did in 1990s? And if so, what would be the use of that spot? Who would take a patronage over it? A district of Zbrojovka, Vlněna and the city penitentiary has been chosen for the thesis purposes. A city brownfields, places where the cultural life has already been started. Comparison of the event's form and scope held in the retired buildings and their possible use for cultural needs follows afterwards. As a valuable sources that helped me to answer all my questions I used nor only organizers of the events held in mentioned brownfields, but also statements of the town hall

representatives, and last but not least – visits I have made to all surveyed areas. In my opinion I have succeeded in answering questions that created main ideas of my bachelor thesis. In spite of this fact, there are much more questions to answer: In future here could be written more thesis for example about brownfields mentioned in the last part of my thesis or about cultural life in Vankovka after closure and revitalization process. It is obvious that there took place some very interesting events in Vankovka after this revitalization, for example Wannieck Gallery was founded and gave a life to one of the most important cultural points in nowadays Brno.

8. Seznam použité literatury a pramenů 8.1 Použitá literatura ČERVENÁKOVÁ, Stanislava. Industriální prostředí jako motiv pro pedagogickovýtvarnou práci. Brno : Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta, 2011. Vedoucí práce: doc. PaedDr. Hana Stehlíková Babyrádová, Ph.D. FLODROVÁ, Milena. Proměny Vaňkovky. Brno : Fotep, 2005. ISBN 80-86871-02-9 FOLWARCZNÁ, Hana. Industriální dědictví České republiky. Brno : Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 2008. Vedoucí diplomové práce: Ing. arch. Lea Vojtová, Ph.D. FRAGNER, Benjamin. Industriální stopy: architektura konverzí průmyslového dědictví v České republice 2000-2005. Praha : ČVUT. Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2005. HOLEČEK, Jan. Městská brownfields : stav a perspektivy rozvoje. Brno : Masarykova univerzita. Přírodovědecká fakulta, 2006. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D. HORÁKOVÁ, Jana. Aktuální vývoj brněnských brownfields. Brno : Masarykova univerzita. Přírodovědecká fakulta, 2010. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D. JIRÁSEK, Václav. SEDLÁŘOVÁ, Jitka. Vaňkovka – Václav Jirásek. Brno: Nadace Vaňkovka, 1994 KUČA, Karel. Brno : vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Vyd. 1. Praha : Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6 MARHOUNOVÁ, Monika. Konverze průmyslových objektů jako platforma pro kulturní a umělecké využití. Brno : Masarykova univerzita. Filozofická fakulta, 2009. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Viktor Pantůček. ROSENMAYER, Tomáš. Koncepce rozvoje a ekonomického využití industriální památky areálu Vaňkovka. Brno : Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 1999. Vedoucí diplomové práce: Simona Kozáková. SKÁLOVÁ, Žaneta. Site specific (vybrané divadelní projekty v Brně). Brno : Masarykova univerzita. Filozofická fakulta, 2010. Vedoucí práce: Mgr. Libor Vodička, Ph.D. STRÁNSKÝ, KAREL. Obnova a rozvoj města na příkladu projektu „Jižní centrum“,

str. 155-160. IN: Brno - město uprostřed Evropy : Referáty a diskusní příspěvky z mezinárodní konference o městě Brně. 1. vydání. Brno : Magistrát města Brna, 1994. str. 155-160. VÁCLAVOVÁ, Denisa, ŽIŽKA, Václav. Site specific. Praha: Pražská scéna, 2008. ISBN 970-80-86102-44-3

8.2 Elektronické zdroje Brownfields v Brně. [online] 2012 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW http://www.ibrno.cz/business/36447-brownfields-v-brne.html Cíle činnosti Nadace Vaňkovka. [online] 2005 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW http://www.vankovka.cz/index.php?lang=cz&page=5

Informace pro investory : Seznam lokalit brownfields. [online] 2009 [cit. 18. dubna 2012]. Dostupné z WWW http://www2.brno.cz/index.php?nav01=112&nav02=8242&nav03=8244&nav04=61 64&nav05=6158&nav06=6166 Magistrát města Brna : mapa brownfields. [online] 2011 [cit. 17. dubna 2012]. Dostupné z WWW http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usekrozvoje-mesta/odbor-uzemniho-planovani-a-rozvoje/dokumenty/upp/mapabrownfields/ Město podpoří vznik Kreativního centra. [online] 2011 [cit. 21. dubna 2012]. Dostupné z WWW http://www.brno.cz/brno-aktualne/tiskovy-servis/tiskovezpravy/mesto-podpori-vznik-kreativniho-centra-brno/ STAŇKOVÁ, Eva. Případ Vaňkovka. [online] 2005 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW http://vankovka.cz/uploaded/doc1218899158_p3.pdf Zakladatelé Nadace Vaňkovka. [online] 2005 [cit. 1. února 2012]. Dostupné z WWW http://www.vankovka.cz/index.php?lang=cz&page=5

8.3 Prameny Rozhovory s paní Ing. Arch. Eva Staňkovou ve dnech 9. 11. 2011 a 28. 2. 2012, archiv autorky. Rozhovor s panem MgA. René Sviderským dne 10. 1. 2012, archiv autorky.

Rozhovor s paní Blankou Maroušovou dne 4. 4. 2012, archiv autorky. Rozhovor s jednou z kurátorek Galerie pana Šťovíčka107 ze dne 21. 4. 2012, archiv autorky.

107

Z důvodu konceptu galerie si tato osoba nepřeje uvádět své jméno, které je ovšem rovněž k

dispozici v archivu autorky práce

9. Klíčová slova Vaňkovka, Brno, Wannieck, brownfield, revitalizace, kultura, divadlo, hudba, performance, nadace, genius loci, site specific, Jižní centrum, ECE, PPS, občanské sdružení, Trnitá, strojírenství, průmysl, objekt, Zetor, továrna, Alibistické divadlo, Vlněna, Zbrojovka, káznice 9.1 Keywords Vaňkovka, Brno, Wannieck, brownfield, revitalization, cultural life, theatre, music, performance, foundation, genius loci, site specific, South Centre Brno, ECE, PPS, civic association, Trnitá street, engeneering, industry, building, Zetor, factory, Alibistické Theatre, Vlněna, Zbrojovka, penitentiary

Brněnská Vaňkovka v 90. letech 20. století (od brownfieldu po kulturní centrum)

Recommend Documents