BOTANICKÝ INVENTARIZAČNÍ NÍ PRŮZKUM. EVL Hora Říp. Závěrečná zpráva

ING. PAVEL JAROŠ, IČ I 67996736, STUDENTSKÁ 463/47, 418 18 01 BÍLINA TEL.: 608 740 296 • EMAIL: [email protected] PAVEL_JAROS@E • WWW.BIOLOGICKEHODNOCENI.CZ OGICKEHODNOCENI.CZ

BOTANICKÝ INVENTARIZAČNÍ INVENTARIZA NÍ PRŮ PRŮZKUM EVL Hora Říp

Závěrečná zpráva

Zpracoval: Ing. et Ing. Pavel Jaroš (botanik, autorizovaná osoba ve smyslu §67 podle §45i zákona 114/1992 92 Sb. - o ochraně přírody a krajiny)

30.11. 2009

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp

Zpracovali

Autorizace

Datum

30.11. 2009

Ing. et Ing. Pavel Jaroš

autorizace podle §45i ve smyslu § 67 zák. č. 114/1992 Sb. - o ochraně přírody a krajiny

Počet stran textu Přílohy

42

Označení

Forma

I

tabulky

Počet stran (formát) (A4) 21

II

tabulky

(A4) 7

III

(A4) 7

IV

zákresy, fotodokum entace mapa

V

CD

Konzultace

Razítko

(A3) 1 docx, jpg, pdf, shp

Pořadové číslo zakázky 73 Paré č.

Zakázka


Obsah

Objednatel

Ústecký kraj

Závěrečná zpráva

2 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


Obsah Seznam použitých zkratek....................................................................................................................................... 4 Seznam příloh ......................................................................................................................................................... 4 A. Úvod ................................................................................................................................................................... 5 B. Charakteristika řešeného území .......................................................................................................................... 6 B.I. Poloha a vymezení řešeného území ............................................................................................................. 6 B.II. Historie botanického výzkumu v lokalitě................................................................................................... 7 B.III. Geologická stavba..................................................................................................................................... 7 B.IV. Geomorfologie a reliéf ............................................................................................................................. 8 B.V. Pedologické poměry .................................................................................................................................. 8 B.VI. Klima oblasti ............................................................................................................................................ 8 B.VII. Biogeografická situace ............................................................................................................................ 9 B.VIII. Územní ochrana ..................................................................................................................................... 9 C. Metody ............................................................................................................................................................. 10 C.I. Inventarizace cévnatých rostlin ................................................................................................................. 10 C.II. Sběr fytocenologických dat ...................................................................................................................... 11 C.III. Analýza fytocenologických dat .............................................................................................................. 12 C.IV. Mapa recentní vegetace .......................................................................................................................... 13 C.V. Zhodnocení aktuálního stavu vegetace .................................................................................................... 13 C.VI. Perspektiva vývoje společenstva ............................................................................................................ 14 D. Výsledky .......................................................................................................................................................... 15 D.I. Floristická část .......................................................................................................................................... 15 D.II. Fytocenologická část................................................................................................................................ 15 D.II.1. Vegetace bezlesí............................................................................................................................... 15 D.II.2. Vegetace lesů a křovin ..................................................................................................................... 18 E. Diskuse, zhodnocení květeny a vegetace .......................................................................................................... 20 E.I. Květena ...................................................................................................................................................... 20 E.I.1. Poznámky k vybraným vzácnějším a zvláště chráněným druhům ..................................................... 23 E.II. Vegetace ................................................................................................................................................... 30 E.II.1. Lesy a křoviny .................................................................................................................................. 30 E.II.2. Bezlesí .............................................................................................................................................. 32 F. Doporučení k managementu lokality ................................................................................................................ 35 G. Doporučení k monitoringu ............................................................................................................................... 36 H. Závěr ................................................................................................................................................................ 37 Literatura ............................................................................................................................................................... 38



Seznam použitých zkratek AOPK ČR as. cf. EVL CHKO MZCHÚ MZE ČR MŽP ČR podsv. PP PR sp. subsp. sv.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR asociace confer, srovnej, porovnej evropsky významná lokalita chráněná krajinná oblast malé zvláště chráněné území Ministerstvo zemědělství ČR Ministerstvo životního prostředí ČR podsvaz přírodní památka přírodní rezervace species, taxon určený na úroveň rodu subspécie, poddruh svaz

Seznam příloh Příloha I Příloha II Příloha III Příloha IV Příloha V -

Tabulky Fytocenologické snímky Zákresy a fotodokumentace Mapa CD s elektronickou verzí práce



A. Úvod Hora Říp je známá především jako legendami opředené a památné místo údajného usazení prvních Slovanů vedených „praotcem“ Čechem. Říp s rotundou sv. Jiří na vrcholu a turistickou chatou pod vrcholem je také významným poutním místem, turistickým a vyhlídkovým bodem. Samotná kupovitá hora tvoří výraznou a zdaleka patrnou krajinnou dominantu v jinak fádní rovině Roudnicka.

Obr. 1. Pohřeb praotce Čecha, Dřevoryt z Hájkovy kroniky

Vegetace hory Říp nevypadala vždy tak, jako je tomu v současnosti. Ještě v polovině 19. století to bývala bezlesá pastvina porostlá keři. V roce 1851 byly části poblíž vrcholu zalesněny smrkem a v roce 1857 se z popudu knížete Lobkovice začalo se zalesňováním celého kopce duby. Zalesňování se nedařilo a několikrát muselo být opakováno, neboť sazenice trpěly nedostatkem vláhy. Úspěšným osázením se vytvořily předpoklady pro současnou podobu hory.

Obr. 2. Bezlesý Říp na dřevorytu podle obrazu H. Ullíka v časopisu Kwěty české z roku 1871



Říp je však nejen významný po stránce historické a romanticko – estetické, vysoce ceněny jsou také hodnoty přírodovědné. Lokalita je dobře známá po stránce geologické stavby i utváření reliéfu, poměrně dobře známá je i živá příroda hory včetně její flóry. Na základě mapování biotopů, které v lokalitě proběhlo v roce 2002, byl Říp zařazen do národního seznamu evropsky významných lokalit (EVL) jako součást soustavy Natura 2000, a to z důvodu ochrany habitatů (biotopů) kontinentálních opadavých křovin, bazických skalních trávníků, panonských skalních trávníků, polopřirozených suchých trávníků a facií křovin na vápnitých podkladech, chasmofytické vegetace silikátových skalních svahů a suťových lesů. Dle platné legislativy je ČR povinna do 6 let od zařazení lokality do národního seznamu vyhlásit lokalitu v jedné z kategorií malých zvláště chráněných území (MZCHÚ), případně zajistit tzv. smluvní ochranu. Pro EVL Hora Říp byla navržena ochrana formou MZCHÚ, kategorie přírodní památka (PP). Pro proces vyhlašování MZCHÚ a pro zpracování návrhu plánu péče jsou nezbytné podrobné inventarizační průzkumy „ochranářsky“ relevantních složek bioty. Z nutnosti získání těchto podkladů začátkem roku 2008 Krajský úřad Ústeckého kraje jako příslušný orgán ochrany přírody zadal zpracování podrobných inventarizačních průzkumů území včetně předkládaného průzkumu botanického. Cílem inventarizačního průzkumu bylo: - pořídit co možná nejúplnější druhový soupis cévnatých rostlin s údajem o jejich početnosti, - zhodnotit aktuální stav vegetace, - pořídit mapu recentní vegetace, - zaměřit významné (vzácné a zvláště chráněné) druhy rostlin, stručně popsat jejich biologii, určit, resp. odhadnout početnost, popsat biotopy a jejich ohrožení v lokalitě. Dílčím cílem bylo formulovat doporučení k monitoringu a managementu lokality.

B. Charakteristika řešeného území B.I. Poloha a vymezení řešeného území Hora Říp se vypíná cca 3,6 km JJV od okraje Roudnice nad Labem, přibližně mezi obcemi Ctiněves, Krabčice, Vražkov a Kleneč. Situační zákres polohy lokality je uveden na obr. 1 a 2 v příloze III. Kraj: Ústecký (CZ042) Okres: Litoměřice (CZ0423) Obec s rozšířenou působností: Roudnice nad Labem (4211) Obec: Vražkov (565881), Mnetěš (565300), Ctiněves (564672) Katastrální území: Ctiněves (618063), Mnetěš (697397), Rovné pod Řípem (672149), Vražkov (785741) Hranice zájmového území byla zvolena tak, aby odpovídala zákresu EVL Hora Říp, viz obr. 2 a 3 v příloze III. Rozloha lokality je cca 90.05 ha.



B.II. Historie botanického výzkumu v lokalitě Nejstarší floristické poznatky z lokality pocházejí pravděpodobně ze začátku 19. století, tedy z období před zalesněním hory. Např. Pohl (1809) zmiňuje Říp jako naleziště koulenky, jitrocele písečného, zeměžluče spanilé, lnu tenkolistého, pozdější Flora Čechica (J. S. Presl et K. B. Presl 1819) z lokality uvádí např. výskyt hořce křížatého. Větší pozornost botaniků byla Řípu věnována v polovině 19. století. Floristické poznatky z Řípu v tomto období publikovali např. Krejčí (1853) a Sekera (1868). V roce 1879 byla na Řípu nalezena u nás vzácná kapradinka kyvor lékařský (Čelakovský 1883, Polák 1885). Čelakovský (1883) z Řípu zmiňuje také zárazu namodralou. První ucelený průzkum květeny Řípu a Podřipska zpracoval ve svých fytogeografických studiích až Novák (Novák 1920, 1922). V období druhé sv. války je publikována práce podrobně se věnující mechorostům Řípu (Pilous 1941). V roce 1948 byl oznámen nález kosatce nízkého na Řípu (Novák 1948), později se květenou Řípu zabývá Tříska (1959), stručně zmiňuje Havrda (1966). Lesní ruderální vegetací Řípu se zabývala Rambousková (1983). Historii botanického bádání na Řípu v období od poloviny 19. stol. do pol. stol. 20. stručně shrnuje Kubát (1974). Relativně nedávno (v roce 1993) byl floristický průzkum proveden v rámci 33. floristického kurzu České botanické společnosti (Hrouda et al. 1996), výsledky tohoto průzkumu byly však velice strohé a neúplné. V roce 2000 vychází popularizační článek věnující se možnostem managementu stepních stanovišť Řípu (Sádlo 2000). Autor článku preferuje bezlesou vegetaci lokality a zasazuje se o její obnovení: „Zapalte ho - ať hoří!“. Dosud posledním přínosem k poznání flóry a vegetace bylo mapování biotopů pro účely tvorby soustavy lokalit Natura 2000, které v lokalitě probíhalo v roce 2002 (Novák 2002). V rámci tohoto mapování byly získány i poznatky o výskytu řady vzácnějších rostlinných druhů. Výsledky mapování biotopů byly v roce 2005 použity jako podklad pro navržení lokality do národního seznamu evropsky významných lokalit (Jaroš 2005). K dispozici je tedy poměrně dost historických i relativně nedávných botanických údajů, které je možné porovnat se současným stavem.

B.III. Geologická stavba Samotná hora je budována z nefelinitového čediče, obsahujícího olivínová zrnka (nefelinický sodalit s olivínem - Rädisch et Žebera 1963). Čedičová hornina je složena z nefelínu, amfibolu, magnetitu, leucitu, augitu a slabé příměsi noseanu (Hlávka 1959). Severní svahy tvoří hlavně würmské naváté písky, méně spraše, bodově se vyskytují vápnité jílovce. Východní a západní svahy hory jsou pokryty deluviálními, převážně soliflukčními kamenitými, balvanitými, jílovitohlinitými sedimenty pleistocénními - würm. Jižní a JZ svahy jsou ve vyšších polohách pokryty jednak deluviálními sedimenty, podobně jako svahy východní a západní, tak i vápnitými jílovci. Nižší polohy jižních a JZ svahů a úpatí JZ, Z a J části hory pokrývají vápnité jílovité prachovce (Rädisch et Žebera 1963). Vznik hory Říp souvisí se sopečnou činností v době terciérní, která byla v severních Čechách velmi intenzivní. Jejím centrem bylo České středohoří a Doupovské hory. Říp, 7 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


podobně jako Vinařická hora na Kladensku, Slánská hora na Slánsku, Kunětická hora na Pardubicku a Trosky v Českém ráji, představuje osamocený výběžek povrchových projevů této činnosti. Říp je klasický příklad vyvřelé hory - vyvřelé kupy (Hlávka 1959).

B.IV. Geomorfologie a reliéf Podle geomorfologického členění ČR (Demek et al. 2006) náleží zájmová oblast k provincii Česká vysočina, k soustavě Česká tabule, která je zde reprezentována podsoustavou Středočeská tabule, celkem Dolnooharská tabule, podcelkem Řipská tabule a okrskem Krabčická plošina. Krabčická plošina je členitá pahorkatina s typickým erozně akumulačním povrchem staropleistocénních teras Vltavy a Labe, krytých většinou würmskými sprašemi. Geomorfologicky vyniká opuštěné údolí Vltavy z doby vyšší středopleistocénní straškovské terasy západně od Řípu, která podmínila složitý vývoj vodních toků v této oblasti. Říp představuje nejvyšší bod okrsku (455,5 m n. m.) (Demek et al. 2006). Říp vystupuje ve středu SV části Podřipska a vévodí daleko přes sousední oblasti dolního Povltaví, Slánskou plošinu a střední Polabí. Okolní širý, rovinatý až mírně zvlněný kraj dosahuje na jihu a západu 220 m, na východě málo přes 240 m a severně 280 m nadmořské výšky. Řipské svahy jsou ve vyšších polohách místy skalnaté a kamenité, nížeji hlinité, místy se sesouvají - zejména tam, kde byla těžena hornina na štěrk a jako lomový kámen. V místech, kde je čedičová hornina odkryta, je patrná sloupová odlučnost (Hlávka 1959). Převýšení v zájmovém území dosahuje cca 219 m.

B.V. Pedologické poměry Typickým půdním typem oblasti jsou karbonátové černozemě na spraších, které na výchozech křídových slínů přecházejí do mělčích pararendzin. Přímo pro čedičový Říp jsou charakteristické eutrofní kambizemě, které na strmějších skalnatých svazích přecházejí do rankerů (Culek 1996).

B.VI. Klima oblasti Hodnocené území patří dle Quitta (Tolazs et al. 2007) do teplé oblasti W2. Vybrané klimatické ukazatele zájmového území jsou uvedeny v tabulce 1. Tab. 1. Vybrané klimatické charakteristiky (Tolazs et al. 2007): Charakteristika Průměrná roční teplota Průměrná sezónní teplota - léto Průměrná sezónní teplota - zima Průměrná teplota v letním půlroce – vegetační období (duben – září) Průměrný roční úhrn srážek Průměrný úhrn srážek v letním půlroce – vegetační období (duben – září) Průměrná doba trvání průměrné denní teploty 10oC a více Průměrný počet dní se sněhovou pokrývkou Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu

Hodnota 8 - 9 oC 16 - 17 oC 0 - 1 oC 14 - 15 oC 450 - 550 mm 300 - 315 mm 160 - 170 dnů 30 - 40 dnů 75 - 80%



B.VII. Biogeografická situace Podle biogeografického členění ČR (Culek 1996) je řešené území součástí Řipského bioregionu. Bioregion je tvořen nížinnou tabulí na SZ středních Čech, zabírá převážnou část Dolnooharské tabule a západní část Pražské plošiny, má protáhlý tvar ve směru SZ - JV a plochu 1585 km2. Bioregion se vyznačuje pauperizovanou teplomilnou biotou 2. bukovodubového vegetačního stupně, ve vyšších polohách s přechody do 3. dubovo-bukového vegetačního stupně. V kaňonech Vltavy a jejích přítoků, podobně jako na ojedinělých neovulkanitových elevacích (např. Říp), se nachází pestrá biota se zbytky teplomilné lesní a lesostepní vegetace. Je zde zastoupeno několik mezních a exklávních prvků, i české endemity flóry a hmyzu. Netypickými částmi jsou terasy s acidofilními doubravami (sekundárně bory), které tvoří přechod do Polabského bioregionu. V současnosti v bioregionu dominuje intenzivně využívaná orná půda, hodnotné jsou fragmenty travních lad a skalního řídkolesí. Lesnatost území je nízká, lesy jsou menší - převážně kulturní bory, listnaté porosty se vyskytují maloplošně (Culek 1996). Řešené území leží v termofytiku ve fytogeografickém podokresu 7b - Podřipská tabule. Vegetační stupeň je kolinní (Skalický 1988). Mapa potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová 2001) předpokládá v lokalitě mochnové doubravy (as. Potentillo albae-Quercetum), v okolí pak černýšové dubohabřiny (as. Melampyro nemorosi-Carpinetum) a lipové doubravy (as. Tilio-Betuletum). Mapa rekonstruované vegetace na Řípu a v jeho okolí eviduje dubohabrové háje (sv. Carpinion), subxerofilní doubravy (as. Potentillo albae-Quercetum) a šipákové doubravy (sv. Quercion pubescenti-petraeae). Maloplošně na ekologicky extrémních stanovištích skal a suchých svahů bylo zastoupeno primární bezlesí v podobě stepní, resp. lesostepní a skalkové vegetace (sv. Festucion valesiacae, sv. Alysso-Festucion pallentis, sv. Androsacion vandellii). Fauna bioregionu je původně ryze hercynská se západoevropským vlivem (ježek západní, ropucha krátkonohá). V současnosti jde většinou o téměř bezlesou kulturní step, charakterizovanou např. koloniemi havrana polního nebo výskytem dytíka úhorního. Do ní místy pronikli charakterističtí zástupci středočeské suchomilné fauny (např. vřetenuška pozdní, stepník rudý), včetně forem atlantsko-mediteránního původu (travařka Nickerlova) (Culek 1996).

B.VIII. Územní ochrana Od roku 1962 je hora Říp s rotundou Sv. Jiří registrována jako národní kulturní památka. Lokalita je součástí územního systému ekologické stability regionální úrovně jako regionální biocentrum. V roce 2005 byla lokalita navržena (Jaroš 2005) a zařazena do národního seznamu evropsky významných lokalit jako součást soustavy Natura 2000 (nařízení vlády ČR č. 132/2005). EVL Hora Říp bude vyhlášena jako MZCHÚ v kategorii PP. 9 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


C. Metody C.I. Inventarizace cévnatých rostlin Zájmové území bylo rozděleno na 14 dílčích lokalit, které byly inventarizovány samostatně. Kritériem rozčlenění území na dílčí lokality byla rozdílná kvalita bioty. Zákres dílčích lokalit je na obr. 3 v příloze III. Stručný popis dílčích lokalit: 1 - Listnatý les druhovým složením připomínající dubohabrový háj, rozloha 33,224 ha; 2 - Listnatý les druhovým složením i povahou stanoviště připomínající suťový les, maloplošně drobné skalní útvary, skalnaté stráňky a vyhlídky s vegetací silikátových skal, xerofilních křovin, trávníků s kostřavou sivou, bylinných lemů a xerotermních trávníků s kostřavou valiskou, rozloha 34,788 ha; 3 - Skalní útvary s vegetací silikátových skal, xerofilních křovin a skalkové stepi uprostřed lesního porostu, rozloha 5908 m2; 4 - Akátina, částečně i výsadba borovic, rozloha 712 m2; 5 - Mozaika křovin a skalkové vegetace, rozloha 2292 m2; 6 - Mozaika xerotermních stepních trávníků a suchých bylinných lemů, rozloha 84 m2; 7 - Ruderální vegetace, rotunda sv. Jiří, turistická chata, doprovodné vegetační prvky bez okrasných bylin v záhonech kolem chaty, rozloha 3300 m2; 8 - Mozaika vegetace skalkové lesostepi a křovin, invazní porosty trnovníku akátu, rozloha 2,877 ha; 9 - Postagrární lada s dominantním ovsíkem vyvýšeným, částečně křoviny, rozloha 1,484 ha; 10 - Křoviny, xerotermní širokolisté trávníky (sv. Bromion erecti), ruderalizovaná místa, políčko s topinamburem, rozloha 9,538 ha; 11 - Vzrostlá výsadba borovic, rozloha 2,378 ha; 12 - Listnatý les druhovým složením i povahou stanoviště připomínající dubohabrový háj, rozloha 3,210 ha; 13 - Teplomilná doubrava na skalnatých svazích, rozloha 2292 m2; 14 - Výsadba jehličnanů, rozloha 2292 m2. Druhový soupis byl pořizován zvlášť pro každou dílčí lokalitu. Průzkum byl prováděn volnou pochůzkou v terénu, trasy pochůzek byly nahodilé. Průzkum v dílčí lokalitě byl ukončen po uplynutí 5 min., kdy nebyl nalezen žádný nový taxon. Floristický průzkum probíhal od června 2008 do září 2009. České i vědecké názvosloví zjištěných druhů je uvedeno podle Klíče ke květeně České republiky (Kubát 2002). U jednotlivých nálezů je v tabulce uveden stupeň ohrožení a ochrany podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky (Procházka 2001) 10 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


a vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. U každého druhu je uvedena početnost v rámci dílčí lokality podle pětičetné stupnice Braun - Blanquetovy (Moravec et al. 1994), viz tabulka 2. Mezi jednotlivými stupni mohou být přechody. Tab. 2. Stupnice početnosti druhu podle Braun - Blanqueta. 5 4 3 2 1

druh velmi hojný druh hojný druh méně četný výskyt roztroušený ojedinělý výskyt

Doplněny jsou také informace o synantropii (podle Katalogu zavlečených rostlin ČR Pyšek et al. 2002c). Míra synantropie květeny lokality jako celku i jednotlivých dílčích lokalit je stanovena jako procentuální podíl antropofytů (cizích, zavlečených druhů) na celkovém počtu zjištěných taxonů. Populace zvláště chráněných a celkově vzácných druhů v lokalitě jsou co možná nejpřesněji kvantifikovány s uvedením základní jednotky populace (trs, prýt, exemplář jedinec, rameta, polykormon, keřík apod.), u takto přesněji stanovené početnosti, která je v tabulce uvedena v závorce, není uvedena početnost podle Braun - Blanqueta. U nalezených vzácnějších a zvláště chráněných taxonů jsou dle zadavatele průzkumu uvedeny tyto údaje (uvedeno v tabulce 6): • stručný popis rostliny • biotop • způsob rozmnožování • způsob opylení • způsob šíření semen • příčiny ohrožení Zaměření vybraných zvláště chráněných druhů (nikoliv ty, které jsou v lokalitě hojné) bylo provedeno pomocí GPS (souřadnicový systém S-JTSK). Lokalizace těchto druhů je patrná v příloze IV, přesné zaměření je k dispozici ve formátu *.shp v elektronické verzi práce v příloze V.

C.II. Sběr fytocenologických dat Inventarizace rostlinných společenstev byla provedena běžným fytocenologickým snímkováním vegetace (Moravec et al. 1994). Fytocenologické snímkování bylo prováděno pouze v přirozené, resp. relativně přirozené přírodní vegetaci. Synantropní silně ruderalizovaná vegetace byla mapována podle Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al. 2001). Velikost fytocenologických snímků byla volena s ohledem na charakter vegetace. Středobody fytocenologických snímků byly zaměřeny pomocí GPS (souřadnicový systém SJTSK) a přeneseny na mapový podklad (letecký snímek) pomocí programu Q-GIS 0.11.0. Termín snímkování byl volen s ohledem na charakter vegetace. Část lesních porostů byla snímkována v průběhu června, část pak v termínu dubnovém (z důvodu zachycení 11 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


jarního „květnatého“ aspektu). Suché trávníky byly snímkovány v průběhu června. Poněkud nezvykle bylo přistoupeno ke snímkování vegetace skalkových stanovišť, kdy byly voleny až 3 termíny snímkování jedné plochy, a to časně jarní (polovina března), jarní (začátek dubna) a pozdně jarní (začátek června). Tento způsob byl zvolen z důvodu zachycení časně jarních, často efemerních druhů s významnou diagnostickou hodnotou (např. Gagea bohemica subsp. bohemica). K jednotlivým fytocenologickým snímkům byly uvedeny tyto údaje: terénní číslo snímku, koordináty, expozice (orientace), sklon, nadmořská výška, plocha snímku, datum zápisu, pokryvnost jednotlivých vegetačních pater, viz tabulka 3 v příloze I. Poloha snímků je patrná v příloze IV. Zapisována byla tato vegetační patra: E3 (v tabulkách označeno jako „1“) - stromové patro (stromy a keře nad 5 m výšky), E2 (v tabulkách označeno jako „4“) - keřové patro (stromy a keře výšky 1–5 m), E1 (v tabulkách označeno jako „6“) - bylinné patro, J (v tabulkách označeno jako „7“) - juvenilní dřeviny; víceleté mladé exempláře dřevin do výšky 1 m. Pokryvnost jednotlivých taxonů ve vegetačních patrech byla odhadnuta pomocí rozšířené devítičlenné stupnice podle Braun-Blanquetovy (modifikace Westhoff et van der Maarel 1978), viz tabulka 3. Tab. 3. Devítičlenná kombinovaná stupnice Braun - Blanquetova. r (rarus) + 1 2m 2a 2b 3 4 5

1 až 2 jedinci s nepatrnou pokryvností pokryvnost pod 1 % nebo hojný druh s malou pokryvností pokryvnost 1 až 5 % pokryvnost kolem 5 % pokryvnost 6 až 15 % pokryvnost 16 až 25 % pokryvnost 26 až 50 % pokryvnost 51 až 75 % pokryvnost 76 až 100 %

V případě, že určitý druh dosahoval hraniční pokryvnosti mezi dvěma stupni, byla uvedena vyšší z obou hodnot. Vegetační průzkum probíhal od června 2008 do června 2009.

C.III. Analýza fytocenologických dat Vegetační snímky byly zapisovány v databázovém programu TURBOVEG (Hennekens et Schaminée 2001). Data byla následně zpracovávána v programu JUICE 6.5 (Tichý 2002). Nomenklatura druhů ve snímcích byla sjednocena podle textového souboru Kubat9.txt, který je v programu k dispozici. Vegetační snímky byly roztříděny do skupin pomocí divizní klasifikační techniky TWINSPAN (Hill 1979). TWINSPAN klasifikuje vegetační data primárně podle hlavních gradientů v druhovém složení. Byly použity tyto hodnoty: pseudospecies cut levels - 0 5 25 (druhy s pokryvností větší jak 5% mají v analýze 2x větší váhu, druhy s pokryvností větší než 25% mají 3x větší váhu než druhy s pokryvností menší než 5%); minimum group size - 6 (minimální velikost skupiny snímků); 12 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


maximum level of divisions - 6 (max. množství úrovní dělení souboru snímků). Z analýzy byly vyřazeny semenáčky dřevin. Pomocí phi koeficientu, který vyjadřuje věrnost druhu (fidelitu) konkrétní skupině, byly stanoveny diagnostické druhy pro jednotlivé vegetační typy. Phi koeficient byl standardizován na stejný počet snímků ve skupinách. Index fidelity byl počítán na základě přítomnosti nebo nepřítomnosti druhu ve skupině. Vzácné druhy byly vyloučeny na základě výpočtu pravděpodobnosti náhodného výskytu pomocí Fischerova exaktního testu. Druhy s pravděpodobností náhodného výskytu ve skupině snímků vyšší než 0.05 byly ze synoptické tabulky vyloučeny. Konstance druhů je uvedena ve třídách „I“ až „V“, kdy třída „V“ představuje největší stálost a třída „I“ stálost nejmenší. Nomenklatura syntaxonů je podle přehledu „Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení“ (Moravec et al. 1995), výjimečně je v závorce uvedeno běžněji užívané synonymum. Nepřirozená nepřírodní společenstva jsou v přehledu (viz tabulka 5 v příloze I) označena podle Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al. 2001) - biotopy řady „X“.

C.IV. Mapa recentní vegetace Mapa (viz obr. 4 v příloze III) byla vytvořena v programu Q-GIS 0.11.0. Použité jednotky odpovídají syntaxonomickému systému publikovanému Moravcem et al. (1995). Označení vegetace člověkem silně pozměněných nebo vytvořených stanovišť vychází z Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al. 2001).

C.V. Zhodnocení aktuálního stavu vegetace Hodnocen byl aktuální stav společenstva, který vyjadřuje hlavně současnou strukturu a složení společenstva, nakolik je rostlinné společenstvo svým složením typické pro daný biotop a geografickou polohu v rámci svého areálu (příp. zda a jak se jeho současná podoba liší od přirozené vegetace). Výsledky zhodnocení jsou v tabulce 4 v příloze I. Tab. 4. Stupnice hodnocení aktuálního stavu společenstva (podle Kolbeka et al. 2004): Stupeň A

B

C

D

Charakteristika společenstva Zachovalé společenstvo, dobře odpovídající fytocenologické definici či popisu v katalogu biotopů; značný význam pro ochranu přírody; zanedbatelný výskyt nepůvodních či expanzivních druhů; není pozorován nepříznivý zdravotní stav. Reprezentativnost společenstva může být mírně snížena např. absencí některých diagnostických druhů, nebo jsou naopak hojněji přítomny druhy indikující jiné fytocenologické jednotky, ne však druhy invazní či expanzivní; zdravotní stav je dobrý. Společenstvo je oproti fytocenologické definici značně ochuzené, chybí druhy citlivé na narušení stanovištních podmínek; časté jsou cenoticky cizí taxony, vyskytují se nežádoucí druhy; stále jsou však dostatečně zastoupeny významné indikační druhy. Společenstvo je značně druhově ochuzeno, do velké míry přeměněno nebo degradováno; chybí podstatná část indikačních druhů, významná účast nežádoucích druhů, odvozeno; stav je značně vzdálený přírodnímu stavu.



E

Společenstvo patří k jednotkám zcela podmíněným člověkem, bez praktického významu pro ochranu přírody (vegetace sídel, ruderální vegetace, zemědělské či lesnické kultury, jiná společenstva nepůvodních druhů…).

C.VI. Perspektiva vývoje společenstva Další sledovanou charakteristikou stavu společenstva je perspektiva vývoje společenstva. Tímto údajem byly hrubě kvantifikovány tendence ke zhoršování či zlepšování aktuální situace a pozorovatelné náznaky možného šíření nebo naopak ústupu vegetační jednotky na lokalitě. Výsledky zhodnocení jsou v tabulce 4 v příloze I. Tab. 5. Stupnice perspektivy vývoje společenstva (podle Kolbeka et al. 2004): Stupeň

Předpokládaný vývoj (a příklady možných příčin)

––

Společenstvo jeví známky prudkého zhoršování zdravotního stavu, degradace nebo rychlého ústupu (převratné změny managementu a stanovištních podmínek apod.).

–

Společenstvo jeví známky pomalejšího ústupu (sukcesní pochody ústící ve změnu vegetace, pozvolná expanze nežádoucích druhů).

0

Společenstvo je časově i prostorově relativně stabilní, nejeví známky sukcesních změn, ústupu či šíření (klimax, vhodně uplatňovaný udržovací management).

+

Společenstvo má tendenci k zlepšování svého stavu či mírnému šíření na lokalitě (ustávání dlouhodobých rušivých vlivů, např. znečištění ovzduší či vody).

++

U společenstva se předpokládá výrazné zlepšení stavu nebo rychlé prostorové šíření na lokalitě (expanzivní typy vegetace, vrcholící sukcesní pochody po disturbanci).



D. Výsledky D.I. Floristická část Květena EVL Hora Říp má celkem 381 taxonů cévnatých rostlin. Z toho počtu je 73 (!) druhů uvedeno v červeném seznamu (Procházka 2001), dva druhy seznam řadí mezi kriticky ohrožené taxony (C1), 5 taxonů patří mezi silně ohrožené druhy (C2), 31 druhů je pokládáno za ohrožené (C3) a 35 je evidováno v kategorii „druhy vzácnější, avšak méně ohrožené“ (C4a). 12 druhů květeny Řípu je zvláště chráněno podle vyhl. MŽP ČR č. 395/1992 Sb., jeden druh je chráněn v kategorii kriticky ohrožených organizmů (§1), 2 druhy v kategorii silně ohrožených organizmů (§2) a 9 druhů v kategorii ohrožených organizmů (§3). Druhový seznam je v tabulce 1 v příloze I. Zastoupení antropofytů (archeofytů a neofytů) v květeně zkoumaného území je 16,40% (12,6 % archeofytů; 3,8 % neofytů). Z celkového počtu zaznamenaných antropofytů se 14 druhů vyznačuje invazním šířením. Rozdíly v míře synantropie jednotlivých dílčích lokalit ukazuje tabulka 2 v příloze I.

D.II. Fytocenologická část Celkem bylo pořízeno 63 fytocenologických snímků, viz příloha II. 35 snímků bylo pořízeno v nelesní vegetaci, 28 snímků v lesních porostech a vysokých křovinách. V souboru snímků bylo metodou TWINSPAN vylišeno 17 skupin. Pro každou skupinu byly pomocí phi indexu zjištěny diagnostické druhy.

D.II.1. Vegetace bezlesí 1. skupina Reprezentuje společenstva xerotermních trávníků na vápníkem bohatém podloží. Analýza k této skupině přiřadila snímky č. 48, 47, 51, 50. Z fytocenologických snímků je zřetelná převaha trav (Brachypodium pinnatum, větší pokryvnosti i Arrhenatherum elatius). S největší stálostí se ve snímcích opakují druhy: Agrimonia eupatoria, Plantago media, Hypericum perforatum, Crataegus monogyna, Galium verum, Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Arrhenatherum elatius, Securigera varia. Analýza nezjistila diagnostické druhy, druhy s větší fidelitou (více jak 60%) jsou: Knautia arvensis, Carlina vulgaris, Bromus erectus, Plantago media, Potentilla heptaphylla, Centaurea scabiosa, Leontodon hispidus, Securigera varia, Sanguisorba minor, Salvia pratensis, Festuca rupicola, Hypericum perforatum. Fytocenologické zařazení bylo i na úrovni svazu problematické, mezi druhy s vyšší fidelitou jsou jak druhy sv. Bromion erecti (Bromus erectus), tak i druhy svazu Festucion valesiacae (konkrétně podsvazu Coronillo variae - Festucenion rupicolae). Podle dominant a konstantních druhů lze vegetaci reprezentovanou touto skupinou snímků zařadit spíše do sv. Bromion erecti. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 15 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


2. skupina Reprezentuje opět společenstva xerotermních trávníků na vápníkem bohatém podloží. Analýza k této skupině přiřadila snímky č. 63, 49. Ve vegetačních snímcích je zřetelná převaha Bromus erectus. Stálost jednotlivých druhů ve snímcích nemá význam hodnotit, neboť skupinu tvoří pouze 2 fytocenologické snímky. Diagnostické druhy: Astragalus austriacus, Carex tomentosa; druhy s větší stálostí (více jak 60%): Linum catharticum, Briza media, Medicago falcata, Ononis spinosa, Plantago media, Bromus erectus, Salvia nemorosa, Trifolium montanum, Poa pratensis, Carex flacca, Asperula cynanchica. Fytocenologické zařazení opět problematické, na základě některých druhů s vyšší stálostí i podle druhů s vyšší pokryvností lze usuzovat na společenstvo náležící do sv. Bromion erecti. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 3. skupina Do této skupiny se zařadily fytocenologické snímky skalních stanovišť (č. 27, 28, 26, 43, 44). Z dominant jsou v jednotlivých snímcích patrné (Polypodium vulgare, Cotoneaster integerrimus, Festuca pallens). S velkou stálostí se vyskytuje Polypodium vulgare a Campanula rotundifolia. Fytocenologicky lze společenstvo zařadit do svazu Androsacion vandellii (syn. Asplenion septentrionalis Gams 1927), avšak s přechody do vegetace sv. Prunion spinosae (také as. Junipero communis-Cotoneastretum integerrimae), místy i sv. Alysso-Festucion pallentis. Diagnostické druhy: Polypodium vulgare; druhy s větší stálostí (více jak 60%): Campanula rotundifolia, Galium glaucum. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 5. skupina Jedná se o vegetaci ve skalkové stepi. Analýza do této skupiny zařadila snímky č. 62, 30, 29. Pokryvným druhem ve 2 snímcích je Festuca pallens (která však ve snímku č. 30 chybí). S velkou stálostí se vyskytují: Hypericum perforatum, Galium verum, Euphorbia cyparissias, Fragaria viridis, Gagea transversalis. Diagnostické druhy: Gagea transversalis; větší fidelitu (více jak 60%) vykazují: Cerastium arvense, Aster amellus, Hypericum perforatum. Fytocenologicky se jedná o velmi nejasné společenstvo inklinující některými prvky k vegetaci svazu Alysso-Festucenion pallentis. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 6. skupina Skupina reprezentuje vegetaci slunných skal. Analýza k této skupině přiřadila snímky č. 35, 59, 10, 36, 56, 41, 40. S vyšší pokryvností se ve snímcích vyskytuje např. Sedum album 16 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


a Potentilla arenaria. S největší stálostí se ve snímcích opakují: Sedum album, Potentilla arenaria, Centaurea stoebe, Euphorbia cyparissias. Analýza nezjistila ve skupině diagnostické druhy, druhy s větší stálostí (více jak 60%) jsou: Hieracium pilosella, Gagea bohemica. Fytocenologické zařazení je nejasné, pravděpodobně se jedná o společenstvo sv. Arabidopsion thalianae. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 7. skupina Skupina sdružuje snímky skalní vegetace sukulentů a efemér. Analýza k této skupině přiřadila snímky č. 38, 37, 15, 39, 13. Vyšší pokryvnosti v jednotlivých snímcích vždy dosahuje Sedum album. S největší stálostí se ve snímcích opakují: Sedum album, Erophila verna, Veronica praecox. Analýza nezjistila ve skupině diagnostické druhy, druhy s větší stálostí (více jak 60%) jsou: Erophila verna, Veronica praecox, Allium senescens subsp. montanum, Artemisia campestris, Acinos arvensis. Fytocenologické zařazení alespoň na úrovni svazu je v případě této skupiny zřetelnější, jedná se o vegetaci sv. Alysso alyssoidis-Sedion albi. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 8. skupina Skupina snímků č. 14, 57, 42, 11, 12 je nereprezentativní ukázkou málo pokryvné vegetace silikátových skal. S největší stálostí se ve snímcích opakuje Festuca pallens, s vyšší stálostí (třída IV) se vyskytují: Potentilla arenaria, Sedum album, Centaurea stoebe, Euphorbia cyparissias. Analýza nezjistila diagnostické druhy, ani druhy s fidelitou vyšší jak 60%. Fytocenologické zařazení je z důvodu absence druhů s vyšší fidelitou velmi problematické, subjektivně lze ve skupině snímků vidět prvky vegetace sv. Alysso-Festucion pallentis i např. Arabidopsion thalianae či Androsacion vandellii (syn. Asplenion septentrionalis). Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 9. skupina Skupina snímků 46, 45, 58, 16 je nereprezentativní ukázkou málo pokryvné vegetace silikátových skal, kde se s nejvyšší stálostí objevuje Asplenium septentrionalis. Analýza nezjistila diagnostické druhy, mezi druhy s vyšší fidelitou (více jak 60%) náleží již zmíněný Asplenium septentrionalis. Fytocenologické zařazení na úroveň svazu bylo relativně snadné, jedná se o společenstvo svazu Androsacion vandellii (syn. Asplenion septentrionalis), avšak s přechody k jiným typům skalní vegetace, např. Alysso-Festucion pallentis. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 17 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


D.II.2. Vegetace lesů a křovin 4. skupina Do této skupiny byl zařazen pouze jediný snímek (č. 17), který reprezentuje teplomilnou doubravu na skalnatých jižně exponovaných stráních. Stromové patro je tvořeno hlavně dubem letním (Quercus robur). Výška stromového patra splývá s patrem keřovým, ve vyšších skalnatých polohách dosahuje cca 4 m, v nižších polohách s bohatším kamenitým osypem dosahuje 6 až 8 m. Fytocenologické zařazení je problematické, pravděpodobně se jedná o společenstvo sv. Quercion pubescenti-petraeae. Diagnostické druhy: Frangula alnus, Anthericum liliago, Hieracium laevigatum, Polygonatum odoratum, Seseli hippomarathrum, Vincetoxicum hirundinaria. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 10. skupina Skupina představuje snímky vysokých xerofilních až mezofilních křovin (snímky č. 53, 54, 52). Analýza nezjistila diagnostické druhy, druhy s větší fidelitou jsou: Cornus sanguinea subsp. sanguinea, Euonymus europaeus, Ligustrum vulgare, Agrimonia eupatoria. Mezi druhy s největší stálostí patří: Crataegus monogyna, Cornus sanguinea, Rosa canina, Ligustrum vulgare, Brachypodium pinnatum, Veronica hederifolia, Agrimonia eupatoria. Fytocenologicky se jedná o společenstvo sv. Berberidion často s přechody k mezofilním bylinným lemům sv. Trifolion medii. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 11. skupina Skupina snímků lesní vegetace (snímky č. 6, 5, 2, 1, 3) s dominantními duby (hlavně Quercus robur) a menším zastoupením Fraxinus excelsior. S nejvyšší stálostí se ve snímcích vyskytuje Galium odoratum, Quercus robur, Fraxinus excelsior. Analýza nezjistila diagnostické druhy, druhy s větší fidelitou (nad 60%) jsou: Moehringia trinervia, Chaerophyllum temulum, Rubus fruticosus agg., Acer platanoides, Anthriscus sylvatica, Acer pseudoplatanus. Fytocenologicky se jedná o málo reprezentativní společenstvo suťových lesů sv. TilioAcerion. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 12. skupina Skupina snímků č. 4, 61, 60, 7 představuje lesní porost s dominantním Acer platanoides ve stromovém patře a menší pokryvností Fraxinus excelsior. S největší stálostí se ve snímcích opakuje Impatiens parviflora, Acer platanoides, Galium odoratum, Urtica dioica, Fraxinus excelsior. Analýza nezjistila diagnostické druhy, druhy s větší fidelitou (nad 60%) jsou: Fraxinus excelsior, Galium sylvaticum. 18 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


Fytocenologicky nevyhraněné společenstvo, subjektivně se jedná o nevyhraněný porost náležící do řádu Fagetalia sylvaticae. Subjektivně se může jednat o společenstvo sv. TilioAcerion nebo Carpinion s přihlédnutím k ekotopu spíše Tilio-Acerion. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 13. skupina Opět skupina snímků fytocenologicky nevyhraněné lesní vegetace. Skupinu tvoří snímky č. 8, 9 pořízené v jarním aspektu. Ve stromovém patře opět převládá Quercus robur a Q. petraea. Stálými druhy jsou Q. robur, Q. petraea, Sambucus nigra, Ribes uva-crispa, Ficaria verna subsp. bulbifera, Corydalis cava, Anemone ranunculoides, Veronica hederifolia, Anemone nemorosa. Diagnostické druhy analýza nezjistila, druhy s vyšší fidelitou (nad 60%) jsou: Corydalis cava, Anemone ranunculoides, Anemone nemorosa, překvapivě i Aesculus hippocastanum. Podle analýzy není možné společenstvo spolehlivě fytocenologicky zařadit, subjektivně se jedná o nevyhraněný porost náležící do řádu Fagetalia sylvaticae. S přihlédnutím k ekotopu se může jednat o společenstvo sv. Carpinion nebo Tilio-Acerion. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 14. skupina Skupina snímků č. 34, 21, 22, 23, 20, 19 zahrnuje lesní porosty s dominantním Quercus robur ve stromovém patře. Mezi konstantní druhy patří: Impatiens parviflora, Quercus robur, Ribes uva crispa subsp. grossularia, Acer platanoides, Urtica dioica, Sambucus nigra. Diagnostické druhy analýza nezjistila, mezi druhy s vyšší fidelitou (nad 60%) patří pouze Allium oleraceum. Fytocenologicky nevyhraněné společenstvo náležící do řádu Fagetalia sylvaticae. S přihlédnutím k ekotopu se může jednat o společenstvo sv. Carpinion nebo Tilio-Acerion. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 15. skupina Do této skupiny byl zařazen pouze jediný snímek (č. 18), který představuje fytocenologicky nezařaditelný lesní porost ve svahu Řípu. Diagnostické druhy: Fagus sylvatica, Pinus nigra, Taraxacum sect. Ruderalia. Jedná se o fytocenologicky nevyhraněné společenstvo náležící do řádu Fagetalia sylvaticae. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 16. skupina Skupina složená ze snímků č. 24, 25, 31 a 55 opět představuje fytocenologicky nevyhraněný lesní porost zachycený v letním aspektu. Dominantou ve stromovém patře je opět Quercus robur, keřové patro opanovává Fraxinus excelsior a v bylinném podrostu převládá Impatiens parviflora a Poa nemoralis.



Z druhů s diagnostickou hodnotou nebyl analyzován ani jeden, více je však druhů s vyšší fidelitou: Primula veris, Lamium maculatum, Gagea lutea, Lonicera xylosteum, Crataegus laevigata, Corylus avellana. Konstantními druhy jsou: Quercus robur, Fraxinus excelsior, Poa nemoralis, Ribes uva crispa subsp. grossularia, Impatiens parviflora, Primula veris. Podle analýzy opět není možné společenstvo fytocenologicky zařadit, subjektivně se jedná o nevyhraněný porost náležící do řádu Fagetalia sylvaticae. S přihlédnutím k ekotopu se může v případě snímků 24, 25, 31 jednat o společenstvo sv. Tilio-Acerion, v případě snímku č. 55 pak o společenstvo sv. Carpinion. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II. 17. skupina Skupina snímků (č. 33, 32) je ukázkou fytocenologicky nevyhraněných svahových lesních porostů s dominantami Quercus robur ve stromovém patře a Mercurialis perennis v patře bylinném. Stálost druhů ve snímcích nebyla hodnocena, neboť skupina zahrnuje pouze 2 snímky. Snímky byly pořízeny v jarním období. Podle analýzy není možné společenstvo fytocenologicky zařadit, subjektivně se jedná o nevyhraněný porost náležící do řádu Fagetalia sylvaticae. S přihlédnutím k ekotopu se může jednat o společenstvo sv. Tilio-Acerion nebo Carpinion. Diagnostické druhy: Mercurialis perennis. Fytocenologické snímky této skupiny jsou v příloze II.

E. Diskuse, zhodnocení květeny a vegetace E.I. Květena Květena Řípu je tvořena celkem 381 taxony cévnatých rostlin. Množství zjištěných druhů je dáno hlavně pestrým zastoupením biotopů (lesy; bezlesí kulturní, skalnaté i stepní; ruderalizované plochy), historií hospodaření v lokalitě (dlouhodobé bezlesí - pastviny až do 2. pol. 19. stol., kdy byla lokalita zalesněna), tak i velikostí řešeného území. Výrazně méně je množství zjištěných druhů ovlivněno délkou trvání průzkumu (v druhém roce průzkumu bylo zjištěno max. cca 20 dalších druhů). Květena Řípu vyniká množstvím druhů, které jsou pokládány za vzácné a ohrožené, případně jsou i zvláště chráněné. Druhů uvedených v červeném seznamu (Procházka 2001) bylo zjištěno celkem 73 (19,16% všech druhů), přičemž 12 druhů z tohoto počtu je zvláště chráněno podle vyhl. MŽP č. 395/1992 Sb. S vysokým zastoupením druhů vzácných a ohrožených zpravidla koresponduje i nízká synantropie květeny. Na základě údajů z různých lokalit v Ústeckém kraji, které jsou k dispozici (Jaroš - řada botanických průzkumů různě antropogenně exponovaných lokalit), lze konstatovat, že zastoupení antropofytů v květeně je velmi nízké (62 druhů, tj. 16,4%). Velmi malý podíl antropofytů při současně výrazné převaze archeofytů (12,6%) nad neofyty (3,8%) je typický pro lesy a málo narušená přírodní stanoviště. Zajímavá, avšak očekávaná zjištění přináší sledování kontinentality jednotlivých zjištěných druhů (Jaroš 2009). Tímto sledováním se zabývá pouze velmi málo floristických prací. Předpokladem byla celková převaha druhů oceánických nad druhy kontinentálního 20 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


ladění, předpokládány také byly rozdíly v rámci jednotlivých stanovišť (tedy v rámci dílčích lokalit). V lesních porostech a na xerických stanovištích skal byla předpokládána výrazná převaha druhů oceánických, naopak v dílčích lokalitách zahrnujících xerotermní bezlesí byla tato převaha očekávána menší. Tento předpoklad byl ověřen. Největší zastoupení oceánických druhů mají dílčí lokality s převahou stinných a mikroklimaticky stabilnějších uzavřených lesních porostů (dílčí lokality 1, 2, 12), dílčí lokalita s porostem akátu (č. 4) a dílčí lokality xerických skalních stanovišť (č. 3, 5). Nejmenší zastoupení druhů oceánických a zároveň největší zastoupení druhů kontinentálních mají dílčí lokality jižně exponovaných otevřených a mikroklimaticky extrémních lesostepních stanovišť (dílčí lokality č. 6, 8) a teplomilná doubrava (dílčí lokalita č. 13). Menší zastoupení oceánických druhů mají také dílčí lokality se sekundární bezlesou vegetací - ruderální bylinná vegetace (dílčí lokalita č. 7), kulturní louka (č. 9), bývalé zarůstající pastviny (č. 10). U stanovišť s vyšším podílem kontinentálních (stepních a lesostepních) druhů působí faktor větších sezónních změn mikroklimatu, změny v těchto stanovištích vykazují v jednotlivých parametrech (hlavně teplota, relativní vlhkost) daleko větší amplitudy než v uzavřených celcích lesních porostů. Důležitým faktorem je expozice svahů. Jižně exponované svahy jsou více zahřívány a vegetace zde zpravidla trpí nedostatkem vláhy, je tak dáván prostor odolnějším druhům kontinentálního ladění. Výrazně také působí nižší úhrny srážek v celé oblasti, které ochranný mikroklimatický vliv zapojeného lesa zvýrazňují. Některé rostliny, jejichž výskyt byl v minulosti v lokalitě uváděn, nebyly v rámci průzkumu ověřeny. V některých případech však jde o druhy, které se v oblasti vyskytují poměrně běžně, nebo se jedná o druhy, které byly nalezeny v okolí Řípu, avšak mimo zájmové území. Přehled neověřených druhů nabízí následující seznam, v závorce za jménem taxonu je uveden stupeň ohrožení nebo jeho ochrana (Procházka 2001) – tučně zvýrazněno, za pomlčkou jsou pak sepsány jednotlivé prameny - PJE (Pohl 1809), PP (J. S. Presl et K. B. Presl 1819), LČ (Čelakovský 1883), KP (Polák 1885), FAN (Novák 1920), JT (Tříska 1959), JN (Novák 2002), které výskyt druhu v lokalitě uvádějí, případně i s krátkou poznámkou o lokalizaci výskytu: Abies alba (C4a) - FAN; Adonis flammea (C1) - KP (uvádí pod Řípem na okrajích polí); Adonis vernalis (C2, §3) - FAN; Allium sphaerocephalon (C2) - FAN (na skalách na severních svazích); Asplenium x alternifolium (syn. A. germanicum) - FAN; Campanula glomerata - FAN; Centaurea triumfettii (C3, §3) - JN; Centaurium littorale (připadá v úvahu subsp. compressum), syn. C. vulgare (C1, §1) - FAN; Centaurium pulchellum (C2) PJE, lokalizace na Řípu zpochybněna Novákem (1920); Ceterach officinarum (C1, §1) - LČ, KP (východní strana Řípu?); Chenopodium glaucum - FAN; Ch. murale (C1) - FAN (v lesních porostech); Ch. polyspermum - FAN; Ch. rubrum - FAN; Ch. urbicum (C2) - FAN (v lesních porostech); Ch. vulvaria (C2) - FAN (v lesních porostech); Clematis recta (C3, §3) JT (okraje křovin); Conringia orientalis (C1) - KP; Cornus mas (C4a, §3) - JN; Diplotaxis muralis - FAN; Epilobium collinum x E. montanum - FAN; Fumaria rostellata - FAN, KP (uvádí pod Řípem na okrajích polí); Gentiana cruciata (C2, §3) - PP; Gentianopsis ciliata (C3) - FAN (západní svahy těsně pod vrcholem); Globularia bisnagarica (C2, §3) - PJE, lokalizace na Řípu zpochybněna Novákem (1920); Gymnocarpium dryopteris - FAN; Hieracium rothianum (C3) - FAN (západní svahy těsně pod vrcholem); Hieracium umbellatum - FAN; Hieracium vulgatum - FAN; Hyoscyamus niger (C3) - FAN; Hypericum elegans (C1, §2) - FAN (západní svahy těsně pod vrcholem); Inula conyzae - FAN; Lactuca 21 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


perennis (C3) - FAN (zmiňuje název locika modrá a uvádí její výskyt na východních a JV svazích), JT (skalní stanoviště); Lactuca viminea (C3) - FAN (na východních svazích); Linum tenuifolium (C3, §3) - PJE, lokalizace na Řípu zpochybněna Novákem (1920), JN; Lithospermum officinale (C2) - FAN (úpatí hory); Lithospermum purpurocaeruleum (C3) JN; Lychnis viscaria - FAN; Myosotis sylvatica - FAN, KP; Orobanche coerulescens (C1) LČ; Plantago arenaria (C2) - PJE, lokalizace na Řípu zpochybněna Novákem (1920); Poa compressa - FAN; Polycnemum majus (C1) - FAN (v lesních porostech); Polygala vulgaris FAN, možná záměna s P. comosa; Potentilla alba - FAN; Pulsatilla pratensis subsp. bohemica (C2, §2) - JT (horní travnaté okraje skal), JN; Ranunculus polyanthemos - FAN, KP; Saxifraga tridactylites (C3, §2) - FAN (západní svahy těsně pod vrcholem, též při cestě na vrchol - přibližně uprostřed); Scabiosa columbaria (C2) - KP; Senecio vernalis - FAN; Silene vulgaris - FAN; Solidago virgaurea - FAN; Stipa dasyphylla (C2, §2) - FAN (východní svahy); Stipa tirsa (C2, §2) - FAN (východní svahy), JT; Tephroseris integrifolia (C2, §2) - FAN (východní svahy pod vrcholem), KP; Verbascum x ignescens - FAN (kříženec V. phoeniceum a V. lychnitis - nálezy z roku 1905 a 1919 - západní svah Řípu těsně pod vrcholem); Veronica officinalis - FAN; Veronica serpyllifolia - FAN; Viola collina - FAN; Viola rupestris (C3) - FAN (řídce na východních a JV svazích). Tyto výše uvedené druhy lze v zásadě rozdělit do 6 skupin. První a bohužel největší skupinu tvoří druhy, které jsou dlouhodobě považovány v lokalitě za nezvěstné či vymizelé. Jsou to jednak druhy dřívějších otevřených strání a pastvin, jejichž ústup byl způsoben vzrůstem lesa, např. Adonis vernalis, Campanula glomerata, Gentiana cruciata, Hypericum elegans, Lactuca viminea, Polycnemum majus, Stipa dasyphylla, Stipa tirsa, Tephroseris integrifolia aj.; tak i dříve hojnější druhy plevelné, které do květeny Řípu v minulosti pronikaly z okolních, zemědělsky extenzivně využívaných, pozemků nebo ruderálních ploch a které jsou v současnosti pokládány za vzácné až velmi vzácné, např. Adonis flammea, Chenopodium urbicum, Ch. vulvaria, Ch. murale, Conringia orientalis, Hyoscyamus niger. Druhou skupinu tvoří druhy poměrně běžné, hojně se v okolí či širší oblasti vyskytující, ale jejichž výskyt přímo v lokalitě zjištěn nebyl, jsou to např. Chenopodium polyspermum, Poa compressa, Silene vulgaris. Třetí skupinu tvoří hlavně druhy uváděné ještě nedávno Novákem (2002). Jsou to např. Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Cornus mas, Centaurea triumfettii, Lithospermum purpurocaeruleum. Jedná se o taxony, jejichž výskyt i přes velkou pečlivost terénních prací nebyl potvrzen, ale není zároveň vyloučen. Do této skupiny náleží také někteří kříženci, např. Asplenium x alternifolium, Hieracium rothianum, Epilobium collinum x E. montanum, jejichž rodičovské druhy byly v lokalitě zjištěny. Další, významem však malou skupinu tvoří některé druhy dřevin, kterými byl Říp zalesňován a které později z lesních porostů vymizely, je to např. Abies alba. Pátou skupinu tvoří druhy, jejichž vymizení je přikládáno hlavně sběratelské činnosti botaniků, např. takto vyhubena byla pravděpodobně celá zdejší populace Ceterach officinarum (Tříska 1959). Poslední skupinu tvoří druhy pochybné co do lokalizace, tak možná i determinace. Pochybnosti o správnosti lokality jsou např. u Centaurium pulchellum, Globularia 22 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


bisnagarica, Plantago arenaria (zpochybnil již Novák 1920). Pochybnosti o lokalizaci či determinaci mohou být v případě Centaurium littorale subsp. compressum.

E.I.1. Poznámky k vybraným vzácnějším a zvláště chráněným druhům

Průzkumem nezjištěné druhy Adonis flammea - Tento vzácný polní plevel uvádí na polích pod Řípem Polák (1885). Později již v literatuře nebyl výskyt uváděn; v rámci průzkumu druh nenalezen. V současnosti se v blízkém okolí Řípu nepolaří, tudíž zde nejsou ani vhodné biotopy. Adonis vernalis - Výskyt na severním a také východním svahu Řípu uvádí Novák (1920). Pozdější literární prameny výskyt v lokalitě neuvádějí. V současnosti jsou severní a z velké části i východní svahy zcela zarostlé vysokým zapojeným lesem bez výskytu vhodných biotopů pro tento extrémně světlomilný druh. Centaurea triumfettii - Výskyt zjištěn v rámci mapování biotopů (Novák 2002), v rámci průzkumu potvrzen nebyl. Centaurium littorale subsp. compressum - Pod starším, dnes již neužívaným českým názvem zeměžluč obecná uvádí z úpatí Řípu (Novák 1920). Druh se v oblasti nevyskytuje, ani nejsou známé žádné jiné historické údaje, které by jej v rámci Podřipské tabule zmiňovaly. Centaurium pulchellum - Opět je k dispozici pouze jeden historický údaj (Novák 1920). V rámci průzkumu druh nepotvrzen. Ceterach officinarum - Poprvé nalezl v roce 1874 Polák (Čelakovský 1883, Polák 1885), přičemž je popisován řídký výskyt v lokalitě. Další nepublikované doklady jsou z let 1875 a 1887, v následujících letech se nepodařilo výskyt ověřit (in Tomšovic et Kubát 1981). Již Novák (1920) se domníval, že kyvor na Řípu neroste „a buď samotným objevitelem K. Polákem neb botaniky tehdejší školy Čelakovského vyhuben“. V herbářích litoměřického muzea jsou dvě položky sbírané na Řípu pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století. Poslední známý doklad z této lokality pochází z roku 1923 a herbářová položka je deponována v litoměřickém muzeu (Tomšovic et Kubát 1981). Tomšovic a Kubát zmiňují také ústní sdělení Z. Pilouse, který údajně jeden ex. na Řípu pozoroval ve skalní štěrbině ještě před začátkem 2. sv. války. Chenopodium murale - Dříve hojný, dnes však již dosti vzácný plevel. Novák (1920) popisuje výskyt tohoto ruderálního prvku v lesních porostech. V současnosti není v oblasti Podřipska výskyt znám. Clematis recta - Na okrajích křovin popisuje Tříska (1959). V rámci průzkumu nebyl výskyt potvrzen, nicméně není vyloučen. Conringia orientalis - na okraji pole při úpatí Řípu popisuje Polák (1885), to je také jediný údaj o výskytu tohoto dnes již velmi vzácného plevele v lokalitě. Gentiana cruciata - Poprvé uvádějí bratři Preslové (J. S. Presl et K. B. Presl 1819), Novák (1920) druh již nenalezl. Průzkum výskyt druhu nepotvrdil. Hypericum elegans - Jako vzácnost uváděl již Polák (1885), který zároveň varoval „by nemoudře nebyla hubena“. Na západních skalnatých svazích těsně pod vrcholem uváděna jest naposledy Novákem (1920). V Podřipské tabuli bylo v minulosti lokalit více (Zelený 1990), v současnosti však nejsou ověřeny. Linum tenuifolium - poprvé na Řípu uvádí Pohl (1809), nález však byl zpochybněn Novákem (1920). Opět uváděn až v roce 2002 (Novák 2002). V rámci průzkumu nezjištěn. 23 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


Orobanche caerulescens - z lokality popisuje Čelakovský (1883), Novák (1920) se domnívá, že rostlina mohla na Řípu růst ještě začátkem 20. století. Pozdější nálezy z lokality neuváděny. V rámci průzkumu druh nezjištěn. Polycnemum majus - z dubových hájů Řípu uvádí mezi ruderálními druhy Novák (1920). Později z lokality neuváděn a v rámci průzkumu nezjištěn. Pulsatilla pratensis subsp. bohemica - Novák (1920) popisuje výskyt na skalnaté stráni na západním úbočí hory těsně pod vrcholem, později zmiňuje Tříska (1948), nověji zjištěn v rámci mapování biotopů (Novák 2002). V rámci průzkumu výskyt nepotvrzen, nicméně není vyloučen. Saxifraga tridactylites - Novák (1920) popisuje ze západního svahu a od cesty na vrchol na severním svahu. Později výskyt z lokality neuváděn. V rámci průzkumu druh nezjištěn. Stipa dasyphylla - Na východních stráních popisuje Novák (1920), od té doby žádná literární zmínka. Východní stráně jsou v současnosti z velké části zarostlé lesem, který neposkytuje vhodné stanoviště tomuto světlomilnému stepnímu druhu. V rámci průzkumu výskyt nezjištěn. Nejbližší lokality s výskytem tohoto druhu jsou pravděpodobně v Lounském středohoří (Dostál 1989). Stipa tirsa - Na východních stráních popisuje Novák (1920), od té doby žádná literární zmínka. Východní stráně jsou v současnosti z velké části zarostlé lesem, který neposkytuje vhodné stanoviště tomuto světlomilnému stepnímu druhu. V rámci průzkumu výskyt nezjištěn. Tephroseris integrifolia - Pod starým českým názvem starček chlumní udává Novák (1920) z dubového křoví na východních svazích Řípu těsně pod vrcholem. V současnosti je druh na Řípu pokládán za nezvěstný (Kochjarová et Hrouda 2004). Druh nebyl v rámci průzkumu nalezen.

Průzkumem potvrzené druhy Anemone sylvestris - Na západním svahu Řípu na skalnaté stráni těsně pod vrcholem uváděl prvně Novák (1920), v rámci průzkumu byla nalezena pouze 1 rostlina a to SZ od Pražské vyhlídky na JZ exponovaných keřnatých stráních v dílčí lokalitě č. 8. Anthericum liliago - Na skalnaté stráni na západním svahu Řípu těsně pod vrcholem zmiňoval již Novák (1920), později také uvádí Tříska (1959), byla zjišťována i v rámci mapování biotopů (Novák, 2002). V rámci průzkumu byly nalezeny 4 rostliny v teplomilné doubravě v dílčí lokalitě č. 5. Aster amellus - Na západním svahu Řípu na skalnaté stráni těsně pod vrcholem a na skalkách na severním úbočí uváděl již Novák (1920), později výskyt zmiňuje Tříska (1959). V současnosti bylo nalezeno 12 trsů na skalnaté stráni na SZ svahu Řípu - v dílčí lokalitě č. 3 (možná lokalita zmiňovaná Novákem). Po 1 ex. byla zjištěna i v dílčích lokalitách č. 8 a 10. Astragalus austriacus - Prvně zmiňuje bez konkrétnější lokalizace Polák (1885), výskyt upřesnil Novák (1920) - východní a jižní svahy; uvádí také Havrda (1966); zjištěn byl i v rámci mapování biotopů (Novák 2002). V současnosti byly zjištěny menší porosty na jižních a JJV svazích (dílčí lokalita č. 8), zaznamenán byl také pod Řípem v dílčí lokalitě č. 10. Astragalus danicus - V lokalitě sbíral již Presl (in Novák 1920), bez konkrétnější lokalizace popisuje Polák (1885), výskyt na východních a jižních svazích udává Novák 24 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


(1920); zmiňuje i Havrda (1966). V současnosti tvoří menší porost pod Řípem v dílčí lokalitě č. 10. Na samém Řípu zjištěn nebyl. Campanula bononiensis - Prvně je výskyt uváděn teprve nedávno (Hrouda et al. 1996), starší literární údaje zjištěny nebyly. V rámci průzkumu byla nalezena jedna rostlina na jižních skalnatých stráních poblíž Pražské vyhlídky (dílčí lokalita č. 8). Hrouda et al. (1996) popisuje výskyt na jižních i západních svazích Řípu. Cephalanthera damasonium - Novák (1920) zmiňuje na úpatí Řípu. Později uvádí také Tříska (1959). Nedávno byla také potvrzena v rámci mapování biotopů (Novák 2002). V současnosti byl nalezen pouze jediný exemplář, a to na západních svazích hory v dílčí lokalitě č. 2, možný je četnější výskyt v lokalitě. Okrotice bílá se v poslední době v oblasti dosti šíří, je i známo poměrně hodně „nových“, donedávna neznámých lokalit (Nepraš et al. 2008). Gagea bohemica subsp. bohemica - Izolované naleziště tohoto druhu na nejsevernějším a nejzápadnějším okraji arely (Kubát 1986). První literární zmínku poskytuje Tříska (1959). Další pozorování je z roku 1972 (Šťastný in Hrouda 1989). V rámci lokality se druh vyskytuje v okolí Mělnické vyhlídky na východních skalnatých svazích. Avšak Hrouda et al. (1996) pravděpodobně z „ochranářských“ důvodů lokalizuje naleziště druhu na JZ svahy Řípu a označuje toto místo jako „známá lokalita“. V minulosti bylo uváděno až 200 kvetoucích rostlin, v roce 1989 to bylo již pouze cca 30 (Hrouda 1989). V rámci průzkumu bylo napočítáno asi 20 kvetoucích rostlinek, a to na prvním z uvedených míst (dílčí lokalita č. 8). Gagea transversalis - Četné rostliny tohoto druhu rostou na SZ orientovaných skalnatých stráních v dílčí lokalitě č. 3. Celkem bylo napočítáno cca 50 rostlinek. Druh dosud nebyl v lokalitě uváděn. Rozšíření druhu je stále málo známé. Iris pumila - Byl nalezen v roce 1941 E. Šťastným (in Novák 1948). Pro Nováka to byl natolik překvapující nález, že pochyboval o jeho původnosti v místě. Pochybnosti o původnosti druhu v lokalitě převzal i Tříska (1959) a argumentuje tím, že zde v minulosti nebyl nalézán. Dostál (1989) mylně pokládal I. pumila v lokalitě již za vymizelý. Výskyt byl nově potvrzen v rámci mapování biotopů (Novák 2002). Populaci, kterou v současnosti tvoří možná 150 - 200 rostlin v jednom téměř souvislém porostu nad jedním ze skalních srázů na jižních stráních (dílčí lokalita 8), se dobře daří. Muscari tenuiflorum - První literární informaci poskytuje Polák (1885), později na jižních skalnatých stráních uvádí Novák (1920), nověji zmiňuje Novák (2002). V rámci průzkumu byl modřenec nalézán roztroušeně až místy hojněji na jižně exponovaných otevřených i zarostlých stráních. Stachys cf. germanica - Na západním skalnatém svahu těsně pod vrcholem uvádí Novák (1920). Později zmiňuje již pouze Havrda (1966). V celé Středočeské tabuli je výskyt velmi vzácný (Chrtek 2000). V zájmovém území byly nalezeny 3 nekvetoucí rostliny, avšak mimo vlastní Říp - v dílčí lokalitě č. 10. V roce 2009 se tyto rostliny již nepodařilo nalézt. Stipa pennata - Z východních strání udává Novák (1920), ze západních a jižních svahů uvádějí také Hrouda et al. (1996), výskyt zjištěn i v rámci mapování biotopů (Novák 2002). V rámci průzkumu byl roztroušeně nebo v menších skupinkách trsů zjišťován na skalnatých stráních jižně exponovaných svahů. Verbascum phoeniceum - Ze západního skalnatého svahu těsně pod vrcholem popisuje Novák (1920), který zároveň připomíná nálezy křížence V. phoeniceum x V. lychnitis z let 1905 a 1919. V rámci průzkumu zjištěna pouze 1 rostlina v dílčí lokalitě č. 3. 25 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


Tab. 6. Stručný popis, biologie, ekologie a ohrožení průzkumem potvrzených zvláště chráněných a jiných vybraných vzácných druhů Vědecký název

Stručný popis1

Anemone sylvestris

Vytrvalá rostlina z čeledi Ranunculaceae; dosahuje výšky až 40 cm; je celá chlupatá a má až 5 cm velký smetanově bílý květ; kvete od konce dubna do června, jejím plodem je péřitá nažka.

Anthericum liliago

Vytrvalá rostlina z čeledi Asphodelacea; nejčastěji dorůstá výšek 30-80, pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek; listy jsou nahloučeny v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou; květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o jednostranný hrozen; plodem je tobolka, která je vejcovitá, na vrcholu špičatá; v ČR kvete nejčastěji v květnu až červnu. Vytrvalá rostlina z čeledi Asteraceae; oddenek krátký, vícehlavý; lodyha i listy přitiskle chlupaté, listnaté, nahoře chocholičnatě větvité; dolní listy obvejčité až obkopinaté; úbory 1 - 2 cm v průměru v chocholičnaté latě; jazykovité květy fialové, terč žlutý; plod chmýrnatá nažka; kvete v červeni až říjnu.

Aster amellus

Nároky na biotop1 výslunné stráně, teplé lesní okraje a světliny

Způsob rozmnožování vegetativní - tvoří odnože i generativní diaspory

Způsob opylení2

Šíření semen2

Ohrožení

hmyzosprašnost, samosprašnost

anemochorie

výslunné kamenité až křovinaté stráně, lesostepi

vegetativní rozrůstání oddénky, generativní semeny

hmyzosprašnost

autochorie, anemochorie, endozoochorie

přirozená sukcese (zarůstání dřevinami); sukcese následující po přerušení hospodaření - expanze vytrvalých trav (často podpořená spadem atmosférického dusíku); různé podoby eutrofizace; zalesňování; rozorávání bez ohrožení biotopu, v lokalitě velmi vzácně

vegetativní rozrůstání trsů, generativní - tvoří diaspory


anemochorie, epizoochorie

přirozená sukcese (zarůstání dřevinami); sukcese následující po přerušení hospodaření - expanze vytrvalých trav (často podpořená spadem atmosférického dusíku); různé podoby eutrofizace; zalesňování; rozorávání



Astragalus austriacus

Vytrvalá rostlina z čeledi Fabaceae; lodyhy 10 - 60 cm, tenké na bázi dřevnaté; listy s 5 až 10 jařmy, lístky řapíčkaté, tenké; hrozen řídký vejčitý; květ zvonkovitý modrý nebo fialový; plod lusk; kvete od června do srpna.

suché stepní louky a pastviny, křovinaté stráně

vegetativní rozrůstání, generativní semeny

hmyzosprašnost

anemochorie, epizoochorie, endozoochorie

Astragalus danicus

Vytrvalá bylina z čeledi Fabaceae; oddenek výběžkatý; lodyha 10 - 30 cm, jednotlivá, vystoupavá, chudě větvená; listy s 6 - 13 jařmy, lístky vejčitě podlouhlé, tupé nebo vykrojené, po obou stranách přisedle chlupaté; stopky hroznů až 2x delší než podpůrné listeny“ koruna modrofialová až nachová; kvete květen až červen. Vytrvalá rostlina z čeledi Campanulaceae; lodyha přímá, drsně pýřitá, většinou nevětvená; listy přízemní, řapíkaté, prostřední lodyžní listy srdčitou bází přisedlé, vejčité, horní široce kopinaté, všechny na rubu šedoplstnaté; květy nicí po 1 - 3, koruna široce nálevkovitě zvonkovitá, světle modro fialová; kvete v červenci až září. Vytrvalá rostlina s čeledi Orchideaceae; lodyha 20 - 50 cm vysoká, přímá, slabě zprohýbaná, nahoře hranatá; oddenek se silnými

výslunné pastviny, stepní louky


hmyzosprašnost

anemochorie, epizoochorie, endozoochorie

křovinaté a kamenité polostepní stráně, lesostepi, vinice, výslunné pastviny


hmyzosprašnost

autochorie, anemochorie,

bez ohrožení biotopu, v lokalitě velmi vzácně

světlé listnaté lesy, lesné lemy a křovinaté

vegetativní oddenky, generativní diaspory


autochorie

zastínění v důsledku zápoje a vzrůstu lesa

Campanula bononiensis

Cephalanthera damasonium

přirozená sukcese (zarůstání dřevinami); sukcese následující po přerušení hospodaření - expanze vytrvalých trav (často podpořená spadem atmosférického dusíku); různé podoby eutrofizace; zalesňování; rozorávání přirozená sukcese (zarůstání dřevinami); sukcese následující po přerušení hospodaření - expanze vytrvalých trav (často podpořená spadem atmosférického dusíku); různé podoby eutrofizace; zalesňování; rozorávání



Gagea bohemica subsp. bohemica

Gagea transversalis

Iris pumila

Muscari tenuiflorum

kořeny; listy kopinatě vejčité; klas řídký; květy bílé, téměř uzavřené. Vytrvalá bylina z čeledi Colchicaeae; 2 vejčitě podlouhlé cibulky ve společném obalu; 2 přízemní nitkovité listy, lodyžní listy kopinaté, dlouze zašpičatělé, střídavé, lysé; okvětí žluté, vně nazelenalé; kvete v březnu až květnu. Vytrvalá bylina z čeledi Colchicaeae; 5–20 cm vysoká, s třemi podzemními cibulemi, jedním přízemním listem, dvěma vstřícnými lodyžními listy, z nichž dolní je mírně toulcovitý a jen o málo delší květů, lodyžní listy jsou na okrajích pavučinatě brvité; žluté okvětní lístky jsou šikmo až hvězdovitě rozestálé; kvete v dubnu. Vytrvalá bylina z čeledi Iridaceae; oddenek krátký větvený; lodyha jen 1 cm, jednokvětá; listy přízemní, přímé slabě srdcovité; okvětí fialové, zřídka růžové či žluté; semena kulovitá. Vytrvalá bylina z čeledi Alliaceae; cibule ve světle šedé slupce; stvol 20 - 60 cm; listy úzce čárkovité; hrozen válcovitý, řídký 10 - 30 cm dlouhý; květy odstálé nebo dolů sehnuté, jasně fialové.

stráně výslunné travnaté stráně a skály

vegetativní cibulkami, generativní v našich podmínkách netvoří semena

hmyzosprašnost3

autochorie, anemochorie3

bez ohrožení, do budoucna případná absence sešlapu

roste na výslunných stráních, méně často i ve křovinách a světlých listnatých lesích, a to od nížin po pahorkatiny

vegetativní cibulkami, generativní - ?

hmyzosprašnost

autochorie, anemochorie

přirozená sukcese (zarůstání dřevinami)

výslunné kamenité stráně a keřnaté pahorky, písčité pahorky výslunné křovinaté stráně, lesní lemy, lesostepi, úhory

vegetativní oddenky, generativní - ?

hmyzosprašnost

anemochorie

bez ohrožení

vegetativní cibulkami, generativní semeny

hmyzosprašnost

autochorie, anemochorie, endozoochorie

bez ohrožení



Vytrvalá bylina z čeledi Lamiaceae; lodyha krátce vystoupavá nebo přímá, vlnatě šedo až běloplstnatá, jednoduchá nebo chudě větvená; listy krátce řapíkaté, podlouhlé, vejčité až srdčité, vroubkovaně zubaté; lichopřesleny mnohokvěté; květ trubkovitý, nežláznatý, světle červený, vně vlnatý; kvete v červnu až srpnu. Stipa pennata Vytrvalá trsnatá 30 -60 cm vysoká tráva (čeleď Poaceae); stébla pýřitá; pochvy přízemních a dolních listů chlupaté, čepele ploché, na rubu lysé a hladké, na líci po stranách žeber špičatými papilkami pýřité, přízemní listy na špičce šikmo uťaté; lata stažená, 10 cm, v dolní polovině krátce chlupatá, osina 20 - 30 cm, pérnatě chlupatá; kvete v květnu. Verbascum Dvouletá až vytrvalá bylina z čeledi phoeniceum Scrophulariaceae; lodyha přímá, 30 - 100 cm, dole kadeřavě pýřitá; přízemní listy v růžici, vejčité, na bázi v řapík zúžené, horní lodyžní listy srdčitě objímavé, vejčité až kopinaté, vroubkované; fialové květy ve vrcholících na 3 - 15 mm dlouhé stopce; kvete červenec až září. 1 - podle Nové květeny ČSSR1 - 2 (Dostál, 1989) 2 - podle Frank et Klotz (1988) 3 - v podmínkách ČR se semena netvoří

Stachys germanica

cf.

světlé lesy a výslunné křovinaté stráně, zarostlé skály a lomy, paseky a lesní lemy

vegetativní - ?, generativní semeny



přirozená sukcese (zarůstání dřevinami); sukcese následující po přerušení hospodaření - expanze vytrvalých trav (často podpořená spadem atmosférického dusíku); různé podoby eutrofizace; zalesňování; rozorávání

suché stepní, hlavně vápencové stráně

vegetativní rozrůstání trsu, generativní semeny

sprášení větrem


biotop skalnatých strání bez ohrožení

výslunné a kamenité stráně, úhory a rumiště, lesní světliny

vegetativní - ?, generativní semeny


anemochorie

biotop skalnatých strání bez ohrožení, v lokalitě však velmi vzácně



E.II. Vegetace Vegetační snímkování lokality prováděné v letech 2008 a 2009 potvrdilo realitu nedostatků tzv. klasického pojetí studia vegetace curyšsko - montpellierské školy (BraunBlanquet 1921, u nás především Klika 1955 a Moravec et al. 1994) v podmínkách střední Evropy, na které poukazuje např. Hédl (2005) a jiní. I při pečlivém vybírání snímkovaných ploch pouze malou část vegetace (cca 1% rozlohy) bylo v systému možné zařadit na úroveň asociace a pouze 18,1% plochy bylo možné klasifikovat na úrovni svazu. Velkým fytocenologickým problémem je recentní stav vegetace, kdy skutečně pouze malou část lze odpovědně zařadit do fytocenologického systému. V případě Řípu je problematická především lesní vegetace, která vznikla vysazením směsi dřevin v původně pastevně využívané lokalitě. V druhové skladbě vysazovaných dřevin sice dominovaly duby, ale zastoupeny byly i druhy ekologicky nevhodné (Pinus mugo, Picea abies) či přímo geograficky nepůvodní (Acer tatarica, Pinus nigra, Robinia pseudacacia). Fytocenologicky problematická je i vegetace nelesní, zvláště ta, v které probíhají sukcesní změny. Většinou se jedná o různé přechody vegetace nebo mozaiky s jemnou disperzí různých složek, např. Festucion valesiacae - Prunion spinosae - Geranion sanguinei, Berberidion - Trifolion medii, Prunion spinosae - Alysso-Festucion pallentis - Androsacion vandellii, Alysso-Festucion Festucion valesiacae aj., což se samozřejmě i obtížně zaznamenává do vegetační mapy. V tomto ohledu se použitá numerická hodnota klasifikace ukázala jako velmi užitečná, neboť umožnila opakovatelné sestavení skupin snímků vzájemně podobné vegetace s analýzou diagnostických druhů, i když to např. vedlo „pouze“ k fytocenologickému zařazení na úrovni svazu.

E.II.1. Lesy a křoviny FAGETALIA-SILVATICAE - tato vegetace je mapována na úpatích i svazích Řípu (dílčí lokality 1 a 2, skupiny snímků č. 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17), přičemž ve skladbě snímků nejsou relevantní rozdíly, které by umožnily vylišení předpokládaných suťových lesů sv. Tilio-Acerion na kamenitých svazích a dubohabřin sv. Carpinion na úpatích s hlubší půdou. Objektivní klasifikace společenstva byla velice obtížná vzhledem k nedostatku analyticky zjištěných diagnostických druhů v jednotlivých skupinách. Naznačené zařazení tedy muselo být provedeno nepřímo na základě ekotopu nebo na základě diferenční analýzy používané v mapování biotopů (Filipov et al. 2008). Dominantu porostu tvoří ve stromovém patře Quercus robur, méně jsou zastoupeny Quercus petraea, Acer platanoides, Fraxinus excelsior. Vzácněji se vyskytuje Carpinus betulus, Prunus avium, Crataegus sp. V keřovém patře se s velkou stálostí a pokryvností vyskytuje Sambucus nigra, Ribes uva-crispa a zmlazující Fraxinus excelsior. Charakter bylinného patra je určen dominantami, kterými jsou Poa nemoralis, Galium odoratum, Mercurialis perennis, Corydalis cava, Ficaria verna subsp. bulbifera, Urtica dioica. Z diagnostických druhů svazu Carpinion (dubohabřiny) jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Campanula rapunculoides, Carpinus betulus, Prunus avium, Dactylis polygama, Galium sylvaticum, Primula veris, Vinca minor, Hepatica nobilis (pouze v dílčí lokalitě č. 12, fyt. snímek č. 55). Podle katalogu biotopů (Chytrý et al. 2001) náleží vegetace Carpinion do biotopu L3.1 - hercynské dubohabřiny. Z bazálních druhů dubohabřin (sensu Filipov et al. 2008) ve společenstvu roste Acer campestre, A. platanoides, Quercus sp., Fagus sylvatica, Dactylis polygama, Ficaria verna, Galium odoratum, Mercurialis perennis, Hepatica nobilis 30 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


(pouze ve snímku č. 55, dílčí lokalita č. 12), Pulmonaria officinalis agg., Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina, Carex sylvatica, Dryopteris filix-mas, Polygonatum multiflorum, Viola reichenbachiana a ze specifických druhů Sorbus torminalis (velmi vzácně), Ulmus minor, Anemone ranunculoides, Campanula persicifolia (pouze dílčí lokalita č. 12), Cornus sanguinea, Corydalis cava, Corylus avellana, Galium sylvaticum, Lonicera xylosteum, Melica picta, Primula veris, Rhamnus cathartica, Veronica chamaedrys agg., Viola mirabilis. Všechny výše uvedené druhy se více vyskytují v dílčí lokalitě č. 1 a 12. Biotop dubohabřin na Řípu má podle příručky hodnocení biotopů (Filipov et al. 2008) příznivé druhové složení. Z diagnostických druhů svazu Tilio-Acerion (suťové lesy) jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Acer platanoides, Fraxinus excelsior, Tilia platyphyllos, Ulmus glabra. Podle katalogu biotopů (Chytrý et al. 2001) náleží vegetace Tilio-Acerion do biotopu L4 - suťové lesy. Z bazálních druhů biotopu (sensu Filipov et al. 2008) ve společenstvu roste Acer platanoides, Fagus sylvatica, Tilia platyphyllos, Campanula trachelium (pouze v dílčí lokalitě č. 1), Carpinus betulus (pouze v dílčí lokalitě č. 1), Galium odoratum, Lamium maculatum (pouze v dílčí lokalitě č. 2), Mercurialis perennis, Ribes uva-crispa, Sambucus racemosa (pouze v dílčí lokalitě č. 2), ze specifických druhů pak Fraxinus excelsior, Ulmus glabra, Corydalis cava, Lonicera xylosteum, Viola mirabilis. Biotop suťových lesů na Řípu má tedy podle příručky hodnocení biotopů (Filipov et al. 2008) méně příznivé druhové složení. Při srovnání zjištěných specifických druhů dubohabřin a suťových lesů je patrné, že suťový les by na Řípu nebylo možné vylišit pouze na základě druhového složení (tedy i na základě fytocenologického snímkování), neboť v tom případě by byl suťový les charakterizován jako druhově chudší dubohabřina, nýbrž že je nutné brát v úvahu i ekotop, který je pro suťové lesy popisován jako (Chytrý et al. 2001): “strmé svahy s výchozy skal nebo s výrazným půdotokem, dolní části svahů s akumulací balvanů nebo jiného suťového materiálu“. Ekotopovému hledisku pak jednoznačně odpovídá dílčí lokalita č. 2. QUERCION PUBESCENTI-PETRAEAE - teplomilná doubrava pod skalami na jižním úbočí Řípu (skupina č. 4, jediný fyt. snímek). Ve stromovém patře, které zvolna přechází v patro keřové, dominuje Quercus robur. V bylinném patře roste pestrá mozaika druhů skalkových i lesostepních. Z diagnostických druhů svazu Quercion pubescenti-petraeae jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Vincetoxicum hirundinaria, Polygonatum odoratum, Geranium sanguineum, Teucrium chamaedrys, Veronica teucrium. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop L6.1 perialpidská bazifilní teplomilná doubrava, avšak podle příručky hodnocení biotopů (Filipov et al. 2008) s druhovým složením méně příznivým. Z bazálních druhů biotopu (sensu Filipov et al. 2008) zde rostou Sorbus torminalis, Brachypodium pinnatum, Ligustrum vulgare, Polygonatum odoratum, Stachys recta, Teucrium chamaedrys, Vincetoxicum hirundinaria. Ze specifických druhů pak Cotoneaster integerrimus, Thymus pannonicus, Veronica teucrium. BERBERIDION - vegetace vysokých křovin jižně od Řípu (skupina snímků č. 10). Křovinám dominuje Crataegus monogyna, Rosa canina agg., Cornus sanguinea subsp. sanguinea, ovocné stromy, s menší pokryvností jsou zastoupeny ostatní typické dřeviny (Ligustrum vulgare, Prunus spinosa, Rhamnus cathartica atd.). Křoviny tvoří přechody a mozaiky s vegetací bylinných lemů (sv. Trifolion medii). Z diagnostických druhů svazu jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Acer campestre, Agrimonia eupatoria, Cornus sanguinea, Securigera varia, Corylus avellana, Euonymus europaea, Fragaria moschata, Geranium robertianum, Prunus spinosa, Rhamnus cathartica. 31 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop K3 - skalní vegetace s kostřavou sivou se specifickými druhy Cornus sanguinea, Corylus avellana, Crataegus monogyna, Crataegus × macrocarpa, Euonymus europaea, Ligustrum vulgare, Pyrus pyraster, Rhamnus cathartica a bazálními druhy Acer campestre, Fraxinus excelsior, Prunus avium, Rosa canina agg., Rubus caesius, Rubus fruticosus agg., Sorbus aria agg. (Filipov et al. 2008). PRUNION SPINOSAE - Nízké xerofilní křoviny na skalách s Prunus spinosa, Prunus fruticosus, Cotoneaster integerrimus, vzácně i Rosa gallica. Tento typ vegetace však nebyl podchycen fytocenologickými snímky, důvodem byla především obtížná prostupnost a přístupnost porostů často na skalách. I bez pořízených vegetačních snímků je vegetace fytocenologicky dobře zařaditelná na úroveň svazu, hypoteticky by bylo možné vylišit jednotlivé asociace Prunetum fruticosae, Junipero communis-Cotoneastretum integerrimae. Z diagnostických druhů svazu (Moravec et al. 1995) v porostech roste: Cotoneaster integerrimus, Teucrium chamaedrys, Prunus fruticosus. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop K4 - nízké xerofilní křoviny se specifickými druhy: Cotoneaster integerrimus, Prunus fruticosus, Juniperus communis, Rosa gallica, R. jundzillii, Sorbus aria (Filipov et al. 2008). Druhové složení biotopu je příznivé (cf. Filipov et al. 2008, s. 282).

E.II.2. Bezlesí BROMION ERECTI - tato vegetace je mapována na pozemcích pravděpodobně bývalých pastvin jižně od úpatí Řípu (dílčí lokalita č. 10, skupina snímků č. 1 a 2). Fytocenologická klasifikace společenstva na úrovni svazu byla snadnější, i když se opět jedná o vegetaci málo reprezentativní a vyhraněnou. Dominantu porostu tvoří trávy (Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, méně také Arrhenatherum elatius), a uplatňují se již keře (např. Rosa canina agg., Crataegus monogyna, Prunus spinosa), což naznačuje degradaci společenstva (cf. Filipov et al. 2008: s. 225-226) v důsledku absence vhodné péče (kosení, extenzivní pastva). Stále jsou však bohatě zastoupeny i ostatní typické druhy těchto stanovišť, včetně druhů vzácnějších i zvláště chráněných, např. Aster amellus, Astragalus austriacus, A. danicus, Achillea pannonica, Prunella grandiflora aj. Z diagnostických druhů svazu Bromion erecti jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Carex flacca, Cirsium acaule, Polygala comosa, Prunella grandiflora. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace zcela jednoznačně klasifikovatelná jako biotop T3.4B - širokolisté suché trávníky, avšak podle příručky hodnocení biotopů (Filipov et al. 2008) s méně příznivým druhovým složením. Z bazálních druhů biotopu (sensu Filipov et al. 2008) zde rostou Agrimonia eupatoria, Brachypodium pinnatum, Carex humilis, Carlina vulgaris agg., Centaurea scabiosa, Euphorbia cyparissias, Festuca rupicola, Filipendula vulgaris, Fragaria viridis, Galium verum, Inula salicina, Knautia arvensis agg., Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare agg., Linum catharticum, Medicago falcata, Ononis spinosa, Peucedanum cervaria, Pimpinella saxifraga, Plantago media, Poa pratensis agg., Salvia pratensis, Salvia verticillata, Sanguisorba minor, Securigera varia, Teucrium chamaedrys, Thymus pulegioides. Ze specifických druhů pak např. Achillea pannonica, Anthericum ramosum, Aster amellus, Astragalus danicus, Cirsium acaule, Koeleria 32 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


macrantha, Polygala comosa, Primula veris, Prunella grandiflora, Scabiosa ochroleuca, Tetragonolobus maritimus. ANDROSACION VANDELLII - vegetace slunných i stinných skalních útvarů mapovaná v mozaice s jinými typy vegetace v dílčích lokalitách č. 8, 3, 5 a 2 (skupiny snímků č. 3 a 7, náznaky také ve skupině č. 8). Fytocenologické zařazení vegetace bylo problematické, neboť některé snímky ve skupině inklinují spíše k vegetaci sv. Prunion spinosae (as. Junipero communisCotoneastretum integerrimae), případně i k vegetaci Alysso-Festucion pallentis. Z diagnostických druhů svazu Androsacion vandellii jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Asplenium septentrionale, Asplenium trichomanes, Campanula rotundifolia, Polypodium vulgare, Rumex acetosella subsp. acetosella, Hylotelephium maximum. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop S1.2 štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, avšak místy s přechody k biotopu K4A - nízké xerofilní křoviny s druhy rodu Cotoneaster, pro což svědčí dominace Cotoneaster integerrimus ve snímku č. 28 a k biotopu T3.1 - skalní vegetace s kostřavou sivou, pro početný výskyt Festuca pallens. Druhové složení biotopu je podle příručky hodnocení biotopů (Filipov et al. 2008) příznivé. Z bazálních druhů biotopu S1.2 (sensu Filipov et al. 2008) zde rostou Campanula rotundifolia, Euphorbia cyparissias, Festuca pallens, Geranium robertianum, Hylotelephium maximum, Lychnis viscaria, Poa nemoralis, Rumex acetosella, Sedum acre. Ze specifických druhů pak např. Asplenium septentrionale, Asplenium trichomanes, Cotoneaster integerrimus, Juniperus communis, Polypodium vulgare agg., Scleranthus perennis, Vincetoxicum hirundinaria. FESTUCION VALESIACA - úzkolisté suché trávníky na jižně exponovaných svazích Řípu (vegetace nebyla zachycena fytocenologickými snímky, resp. byla snaha tuto vegetaci zachytit, analýza však pořízené snímky přiřadila k jinému typu vegetace; v rámci maximální objektivity nebylo do procesu analýzy zasahováno) s dominantním zastoupením Festuca valesiaca a s menší pokryvností kavylů (Stipa pennata, S. capillata). Vegetace místy vykazuje přechody k sv. Alysso-Festucion pallentis a Alysso alyssoidis-Sedion albi. Z diagnostických druhů svazu Festucion valesiaca jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Astragalus austriacus, Bothriochloa ischaemum, Carex humilis, Centaurea stoebe, Festuca valesiaca, Stipa capillata, Thymus pannonicus. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop T3.3D úzkolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých s druhovým složením příznivým (sensu Filipov et al. 2008), avšak s přechody k biotopům T6.2 - bazifilní vegetace efemér a sukulentů, a T3.1 - skalní vegetace s kostřavou sivou. Z bazálních druhů biotopu T3.3D (sensu Filipov et al. 2008) zde rostou Acinos arvensis, Arenaria serpyllifolia, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Brachypodium pinnatum, Carex humilis, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum, Echium vulgare, Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias, Festuca valesiaca, Koeleria macrantha, Melica transsilvanica, Potentilla arenaria, Seseli osseum, Silene otites, Stachys recta, Teucrium chamaedrys, Thymus pannonicus, Verbascum lychnitis. Ze specifických druhů pak Achillea pannonica, Achillea setacea, Alyssum montanum, Artemisia pontica, Bothriochloa ischaemum, Carex supina, Erysimum crepidifolium, Hieracium echioides, Scabiosa ochroleuca, Sedum album, Seseli hippomarathrum, Stipa capillata, Stipa pennata, Thalictrum minus. ARABIDOPSION THALIANAE - vegetace efemér a sukulentů na skalách a skalnatých stráních (skupina snímků č. 6, náznaky i ve skupině č. 8) s dominantními rozchodníky (Sedum sp.) a význačným výskytem endemitu Gagea bohemica subsp. bohemica. Částečně se jistě 33 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


jedná o asociaci Gageo bohemicae-Veronicetum dillenii. Vegetace jako celek vykazuje přechody k sv. Alysso-Festucion pallentis a Alysso alyssoidis-Sedion albi. Z diagnostických druhů svazu Arabidopsion thalianae jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Arabidopsis thaliana, Gagea bohemica, Veronica dillenii. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů se specifickými druhy Allium senescens subsp. montanum, Gagea bohemica, Poa bulbosa, Potentilla arenaria, Sedum album, Sedum reflexum, Veronica dillenii a bazálními druhy Arabidopsis thaliana, Erophila verna, Festuca pallens, Festuca valesiaca, Scleranthus perennis, Sedum acre, Taraxacum sect. Erythrosperma (Filipov et al. 2008). Druhové složení biotopu je příznivé (cf. Filipov et al. 2008, s. 253), avšak s přechody k biotopům T6.2 - bazifilní vegetace efemér a sukulentů, a T3.1 - skalní vegetace s kostřavou sivou. ALYSSO ALLYSOIDES-SEDION ALBI - Bazifilní vegetace efemér a sukulentů na skalách (skupina snímků č. 7). V porostech jsou hojné sukulenty (Sedum album, S. acre) a jarní efeméry (Erophila verna, Veronica praecox). Hojnější je Potentilla arenaria. Nevyhraněnost vegetace je dána absencí analyticky prokázaných diagnostických druhů ve společenstvu a značnou přechodovostí k jiným vegetačním typům skalní vegetace, např. Arabidopsion thalianae, Androsacion vandellii i Festucion valesiaca. Z diagnostických druhů svazu (Moravec et al. 1995) se ve snímcích vyskytuje: Acinos arvensis, Alyssum alyssoides, Veronica praecox, Teucrium botrys. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop T6.2 bazifilní vegetace efemér a sukulentů se specifickými druhy: Allium senescens subsp. montanum, Iris pumila, Poa bulbosa, Veronica praecox; a bazálními druhy: Acinos arvensis, Alyssum alyssoides, Erophila verna, Festuca pallens, Holosteum umbellatum ,Potentilla arenaria, Sedum album (Filipov et al. 2008). Druhové složení biotopu je méně příznivé (cf. Filipov et al. 2008, s. 255) a s přechody k biotopům T6.1 - acidofilní vegetace efemér a sukulentů, S1.2 - štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, T3.3 - úzkolisté suché trávníky. ALYSSO-FESTUCION PALLENTIS - Představuje skalkovou vegetaci (skupina snímků č. 5, náznaky také ve skupině č. 8) s hojným zastoupením Festuca pallens, Potentilla arenaria a sukulentních druhů (Sedum album, S. acre). Částečně se nepochybně jedná o asociaci Potentillo arenariae-Festucetum pallentis. Zřetelné jsou přechody k jiným typům skalní a stepní vegetace, např. Alysso alyssoidis-Sedion albi, Festucion valesiaca, Arabidopsion thalianae, Androsacion vandellii, Prunion spinosae. Z diagnostických druhů svazu jsou zastoupeny (Moravec et al. 1995): Artemisia campestris, Dianthus carthusianorum, Festuca pallens, Potentilla argentea, Sedum reflexum, Seseli osseum, Stachys recta. Biotopově (sensu Chytrý et al. 2001) je vegetace klasifikovatelná jako biotop T3.1 skalní vegetace s kostřavou sivou se specifickými druhy Achillea setacea, Allium senescens subsp. montanum, Alyssum montanum, Carex supina, Erysimum crepidifolium, Erysimum durum, Gagea bohemica, Hieracium echioides, Iris pumila, Poa bulbosa, Sedum reflexum, Seseli hippomarathrum, Stipa capillata, a bazálními druhy Acinos arvensis, Arenaria serpyllifolia, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Asplenium septentrionale, Carex humilis, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum, Echium vulgare, Erophila verna, Eryngium campestre, Euphorbia cyparissias, Festuca pallens, Hylotelephium maximum, 34 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


Hypericum perforatum, Koeleria macrantha, Melica transsilvanica, Phleum phleoides, Pimpinella saxifraga, Potentilla arenaria, Rumex acetosella, Scabiosa ochroleuca, Scleranthus perennis, Sedum acre, Sedum album, Seseli osseum, Stachys recta, Taraxacum sect. Erythrosperma, Teucrium chamaedrys, Thymus pannonicus, Thymus praecox, Trifolium arvense, Verbascum lychnitis, Vincetoxicum hirundinaria (Filipov et al. 2008). Druhové složení biotopu je příznivé (cf. Filipov et al. 2008, s. 196), avšak s přechody k biotopům T6.2 - bazifilní vegetace efemér a sukulentů, T6.1 - acidofilní vegetace efemér a sukulentů, S1.2 - štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, T3.3 - úzkolisté suché trávníky. Hodnocení vegetace podle Kolbeka et al. (2004) je v tabulce 4 v příloze I.

F. Doporučení k managementu lokality Management (ovlivnění vývoje, zásahy, péče) - představuje všechny způsoby zacházení s biotopem. Může být záměrný (tj. obhospodařování, např. sečení) i bezděčný (sešlap); porosty se jím udržují (kosení luk) i mění (kácení); vykonává jej člověk přímo (vypalování) i v zastoupení (pastva dobytka); a konečně může být v dané situaci vhodný i nevhodný (Háková et al. 2004). Návrh managementu musí vycházet z předmětů ochrany EVL Hora Říp a těmi jsou následující stanoviště s biotopy (sensu Chytrý et al. 2001): • Kontinentální opadavé křoviny K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster sp.) • Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi) T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého • Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) • Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis) • Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin • Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích L4 Suťové lesy V bezlesí lze doporučit provádění zásahů podle zásad péče o nelesní biotopy (Háková et al. 2004). Vhodným managementem pro jednotlivé nelesní biotopy podle této publikace jsou: K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky Mechanické odstraňování náletu dřevin, zapěstování stabilního okraje křovin s vhodným intervalem zásahů 5 let a minimálním intervalem 30 let. T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého Podle potřeby mechanické odstraňování náletu, možná je také jednorázová pastva kombinovaným stádem ovcí a koz. 35 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou Mechanické odstraňování náletu a nepůvodních druhů rostlin (Robinia pseudacacia) v intervalu 1 krát za 5 až 10 let. Alternativně lze doporučit jednorázovou pastvu koz či ovcí a koz v poměru ve stádu 5:1 v intervalu 1 krát za 2 až 5 let s doplňkovým odstraňováním náletu. Případnou pastvu provádět v období květen až červen. T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých Jednorázová pastva, mechanické odstraňování náletu v intervalu 1 krát za 1 až 5 let, alternativně lze místo pastvy přibližně ve stejných intervalech kosit s odvozem sena. Pastva by měla být prováděna v květnu až červnu, alternativní kosení v červenci. T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného Sečení se sušením píce a odvozem sena, případně pastva jednorázová v intervalu 1 krát za 1 až 2 roky, jednorázové odstranění náletových dřevin. Termín kosení je ideální v červenci. S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin Bez managementu. Celkově lze doporučit obnovu bezlesí na všech skalnatých stráních se Z, JZ, J, JV a V expozicí od vrstevnice cca 350 m n. m. výše. V ponechaných lesních porostech sestavit managementové zásahy tak, aby respektovaly následující zásady (Smejkal 2003): • nešířit geograficky nepůvodní dřeviny; • při výchově a obnově přednostně odstraňovat invazní geograficky nepůvodní dřeviny; • do lesních porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby; • klást důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené jemnější způsoby hospodaření a dostatečnou ochranu proti zvěři; • preferovat členitější prostorovou výstavbu porostů, tu lze docílit pestřejší druhovou skladbou, delší obnovní dobou a vhodnými výchovnými zásahy; • při obnovách porostů s vyšším než minimálním zastoupením (podle vyhlášky MZE ČR č.83/1996 Sb.) původních melioračních a zpevňujících dřevin v žádném případě tento podíl nesnižovat. Naopak se doporučuje, aby byl postupně zvyšován až na úroveň přirozeného zastoupení těchto dřevin. Reálné se zdá být cca 50 % navýšení v jednom obnovním cyklu; • neopomíjet úpravu druhové skladby porostů vzniklých živelně v důsledku pěstebního zanedbání (např. čisté jaseniny); • při hospodaření v lesích neopomíjet význam mrtvého dřeva v lesním ekosystému. Jeho účast v porostech lze zajistit mimo jiné ponecháním jednotlivých stromů přirozené dřevinné skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě.

G. Doporučení k monitoringu K monitoringu vegetace lze doporučit založení 6 až 10 trvalých monitorovacích ploch (TMP), kde by bylo v pravidelných intervalech 1x za 5 i více let (v lesní vegetaci i cca 1x za 10 let) prováděno fytocenologické snímkování. Lze doporučit užití metody AOPK ČR používané k monitoringu biotopů (HÉDL et LUSTYK, 2006, případně aktuálnější verze). 36 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


TMP by měly být umístěny tak, aby byly sledovány změny především v biotopech, které jsou předmětem ochrany EVL. Monitoring může být realizován i formou periodicky prováděných inventarizačních průzkumů, kdy budou sledovány změny oproti výsledkům předchozích průzkumů. Je však nutné dodržovat stejné metodické postupy, např. Kučera et Tichý (2004) - pro floristickou část a Kolbek et al. (2004) - pro vegetační část.

H. Závěr Květena Řípu je tvořena celkem 381 taxony cévnatých rostlin. Množství zjištěných druhů je dáno hlavně pestrým zastoupením biotopů (lesní porosty, skalková lesostep charakteru primárního bezlesí, sekundární bylinná vegetace širokolistých i úzkolistých xerotermních trávníků, ruderální vegetace aj.), historií hospodaření v lokalitě (dlouhodobé bezlesí - pastviny až do 2. pol. 19. stol., kdy byla lokalita zalesněna), tak i velikostí řešeného území. Výrazně méně je množství zjištěných druhů ovlivněno délkou trvání průzkumu (v druhém roce průzkumu bylo zjištěno max. cca 20 dalších druhů). Květena Řípu vyniká množstvím druhů, které jsou pokládány za vzácné a ohrožené, případně jsou i zvláště chráněné. Druhů uvedených v červeném seznamu (Procházka 2001) bylo zjištěno celkem 73 (19,16% všech druhů), přičemž 12 druhů z tohoto počtu je zvláště chráněno podle vyhl. MŽP č. 395/1992 Sb. Z nejvýznamnějších druhů lze zmínit např. Gagea bohemica subsp. bohemica, Campanula bononiensis, Stachys germanica, Iris pumila, Gagea transversalis. S vysokým zastoupením druhů vzácných a ohrožených zpravidla koresponduje i nízká synantropie květeny. Na základě údajů z různých lokalit v Ústeckém kraji, které jsou k dispozici (Jaroš - řada botanických průzkumů různě antropogenně exponovaných lokalit), lze konstatovat, že zastoupení antropofytů v květeně je velmi nízké (62 druhů, tj. 16,4%). Velmi malý podíl antropofytů při současně výrazné převaze archeofytů (12,6%) nad neofyty (3,8%) je typický pro lesy a málo narušená přírodní stanoviště. V rámci průzkumu nebyl ověřen výskyt 60 druhů, které zde byly v minulosti uváděny. Z velké části se jedná o druhy, jejichž vymizení přímo souvisí se zalesněním lokality v druhé polovině 19. století a změnou ekologických podmínek v důsledku vzrůstu lesa, v menší míře se jedná o druhy, jejichž vymizení souvisí s jinými vlivy (např. změna obhospodařování okolních ploch, sběr rostlin). Naopak zcela nově byl ze vzácnějších druhů doložen Gagea transversalis. Celkem bylo pořízeno 63 fytocenologických snímkům, 35 snímků bylo pořízeno v nelesní vegetaci, 28 snímků v lesních porostech a vysokých křovinách. V souboru snímků bylo metodou TWINSPAN vylišeno 17 skupin. Pro každou skupinu byly pomocí phi indexu zjištěny diagnostické druhy. I při pečlivém vybírání snímkovaných ploch pouze malou část vegetace (cca 1%) bylo v systému možné zařadit na úroveň asociace a pouze 18 - 19% plochy bylo možné klasifikovat na úrovni svazu. Přehled a hodnocení zjištěných jednotek přírodní vegetace je v tabulce 4 v příloze I. Z negativních vlivů se ve vegetaci uplatňuje především sukcese, absence obhospodařování, ruderalizace, eutrofizace, šíření geograficky nepůvodních druhů, nadměrný sešlap Velkým fytocenologickým problémem je recentní stav vegetace, kdy pouze malou část lze odpovědně zařadit do fytocenologického systému. V případě Řípu je problematická 37 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


především lesní vegetace, která vznikla vysazením směsi dřevin v původně pastevně využívané lokalitě. V druhové skladbě vysazovaných dřevin sice dominovaly duby, ale vysazovány byly i druhy ekologicky nevhodné či přímo geograficky nepůvodní. Fytocenologicky problematická je i vegetace bezlesí, zvláště ta, v které probíhají sukcesní změny. Většinou se jedná o různé přechody vegetace nebo mozaiky s jemnou disperzí různých složek, např. Festucion valesiacae - Prunion spinosae - Geranion sanguinei, Berberidion - Trifolion medii, Prunion spinosae - Alysso-Festucion pallentis - Androsacion vandellii, Alysso-Festucion - Festucion valesiacae, Arabidopsion thalianae - Alysso alyssoidis-Sedion albi aj., což se samozřejmě i obtížně zaznamenává do vegetační mapy. V tomto ohledu se použitá numerická hodnota klasifikace ukázala jako velmi užitečná, neboť umožnila opakovatelné sestavení skupin snímků vzájemně podobné vegetace s analýzou diagnostických druhů, i když to např. vedlo „pouze“ k fytocenologickému zařazení na úrovni svazu. Z výše uvedených důvodů by bylo pravděpodobně při podobných průzkumech vhodnější, nahradit hodnocení a mapování vegetace klasickým fytocenologickým přístupem, mapováním a hodnocením biotopů podle metodiky aktualizace mapování biotopů (Lustyk et Guth 2009) za použití příručky hodnocení biotopů (Filipov et al 2008). Biotopové pojetí mapování vegetačního krytu si dokáže velmi dobře poradit s přechodovostí vegetace, dokáže posoudit pomocí několika parametrů jak její reprezentativnost, tak i zachovalost. Klasifikační systém biotopů je také přehlednější a stručnější, metoda hodnocení a mapování je ve srovnání s numerickými hodnotami klasifikace vegetace nesrovnatelně jednodušší a co se vstupů a výstupů týká i efektivnější. Součástí práce je navržení managementových opatření. Práce si sice nekladla za cíl zpracovat podrobný návrh managementu (to bude náplní návrhu plánu péče), nicméně jednoznačně formuluje vhodné způsoby hospodaření a zásahy v jednotlivých typech stanovišť, které jsou předmětem ochrany stávající EVL Hora Říp. Navrhované výrazné odlesnění Z, JZ, J, JV a V svahů v nadmořských výškách nad 350 m n. m. je i přes svou radikálnost v souladu s názory některých předních botaniků a odborníků (např. Sádlo 2000; Boršiová in verb.).

Literatura BRAUN - BLANQUET, Josias. Prinzipien einer Systematik der Pflanzengesellschaften auf floristischer Grunlage. Jahrb. St. Gall. Naturwiss. Ges., 57, Gallen, 1921, s. 305-351. CULEK, Martin (ed.) et al. Geografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996, 347 s. ČELAKOVSKÝ Ladislav. Prodromus květeny české, díl čtvrtý (dodavky do roku 1882). Praha: Komitét pro přírodnické vyskoumání Čech, 1883. DEMEK, Jaromír et MACKOVČIN, Petr (eds.). Zeměpisný lexikon ČR, hory a nížiny. Brno: AOPK ČR, 2006, 580 s. DOSTÁL, Josef. Nová květena ČSSR - 1 a 2. Praha: Academia, 1989, 1548 s. ELLENBERG, H.; WEBER, H. E.; DÜLL, R.; WIRTH, V.; WERNER, W. et PAULISSEN, D. Zeigerwerte von pflanzen in Mitteleuropa. Scripta Geobotanica, 18, Göttingen, 1991, s. 67-153.



FILIPPOV, Petr; GRULICH, Vít; GUTH, Jiří; HÁJEK, Michal; KOCOURKOVÁ, Jana; KOČÍ, Martin; LUSTYK, Pavel; MELICHAR, Vladimír; NAVRÁTIL, Josef; NAVRÁTILOVÁ, Jana; ROLEČEK, Jan; RYDLO, Jaroslav; SÁDLO, Jiří; VIŠŇÁK, Richard; VYDROVÁ, Alena et ZELENÝ, David. Příručka hodnocení biotopů. - Praha: AOPK ČR, 2008. FRANK, D. et KLOTZ, S., Biologisch-ökologische Daten zur Flora der DDR. Martin-LutherUniversität Halle, Halle, 1988. HÁKOVÁ Alena, KLAUDISOVÁ Alexandra., SÁDLO Jiří. (eds.). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3/2004 - druhá část, MŽP ČR, 2004. HAVRDA V. Říp a Podřipsko. Vlastiv. sborn. Litoměřicko, Litoměřice, 1966, s. 50-58. HÉDL, Radim. Co popisuje fytocenologie - o některých nedostatcích středoevropské fytocenologie. Zpr. Čs. Bot. Společ., 40, 2005, s. 301–314. HÉDL, R.adim et LUSTYK Pavel. Terénní manuál pro monitoring biotopů na trvalých plochách. [Field manual of biotope monitoring at permanent plots.] – Ms., 2006, 41 pp + přílohy. HENNEKENS, S. M.; SCHAMINÉE, J. H. J. Turboveg, a comprehensive database management system for vegetation data. J. Veg. Sci., 12, 2001, s. 589–591. HILL, M., O. Twinspan: a Fortran program for arranging multivariate data in an ordered two-way table by classification of the individuals and attributes. Cornell University, Ithaca, New York, 1979. HLÁVKA, Karel. Geologická podstata Řípu a Podřipska. In Památná hora Říp. Praha: STN, 1959, s. 1-2. HROUDA, Lubomír. Křivatec český pravý - Gagea bohemica subsp. bohemica. In Slavík B. (red.). Vybrané ohrožené druhy flóry ČSR. Stud. ČSAV, 10, 1989, s. 125-150. HROUDA, Lubomír; MANDÁK, Bohumil; HADINEC, Jiří (eds.). Kokořínska a Mělnicka. Příroda, Praha, 7, 1996, s. 7-109.

Materiály k flóře

CHRTEK, Jindřich. Stachys L. - čistec. In Slavík, B. Květena ČR 6, Academia, Praha, 2000, s. 617-618. CHYTRÝ, Milan et TICHÝ, Lubomír. Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facult. Scien. Natur. Univ. Masar. Brunensis, 108, 2003, s. 1–231. CHYTRÝ, Milan.; TICHÝ, Lubomír.; HOLT, Jason et BOTTA-DUKÁT, Zoltán. Determination of diagnostic species with statistical fidelity measures. J. Veg. Sci., 13, 2002, s. 79–90. CHYTRÝ, Milan; KUČERA, Tomáš et KOČÍ, Martin [eds]. Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. JAROŠ, Pavel. Květena a vegetace hory Říp. Diplomová práce (depon. in VŠB TU, Ostrava), 2009.



JAROŠ, Pavel [on line]. Evropsky významné lokality v České republice - CZ0420014 - Hora Říp. 2005 [cit. 18.4.2009]. Dostupné z: http://www.nature.cz/natura2000design3/web_lokality.php?cast=1805&akce=karta&id=1000002851 KLIKA, Jaromír. Nauka o rostlinných společenstvech (Fytocenologie). Praha, 1955. KOČÍ, Martin.; CHYTRÝ, Milan et TICHÝ, Lubomír. Formalized reproduction of an expertbased phytosociological classification: A case study of subalpine tall-forb vegetation. J. Veg. Sci. 14, 2003, s. 601–610. KOJCHAROVÁ, Judita et HROUDA, Lubomír. Tephroseris (Reichenb.) Reichenb. pastarček, starček. In Slavík, B. et Štěpánková, J. Květena ČR 7, Academia, Praha, 2004, s. 300-306. KOLBEK, Jiří; BÍLEK, Ondřej; ČERNÝ, Tomáš; NEUHÄUSELOVÁ, Zdenka; PETŘÍK, Petr; WILD, Jan; TICHÝ, Lubomír. Inventarizace rostlinných společenstev. In Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. Janáčková H. et Štorkánová A. (eds.), Praha: AOPK ČR, 2004, s. 110-135. KOPECKÝ, Karel et HEJNÝ, Slavomil. Deduktivní způsob syntaxonomické klasifikace rostlinných společenstev. Zpr. Čs. Bot. Společ., 15, Materiály 1, 1980, s. 51–58. KOPECKÝ, Karel et HEJNÝ, Slavomil. Die Anwendung einer „Deduktiven Methode syntaxonomischer Klassifikation“ bei der Bearbeitung der Strassenbegleitenden Pflanzengesellschaften Nordostböhmens. Vegetatio, 36, 1978, s. 45–51. KREJČÍ J. Zeměznalecký výlet přes Šárku a údolím Vltavy až k Řípu. Zpr. c. a .k. čes. vyšší reální školy, 2, Praha, 1853. KUBÁT, Karel. Červený kniha vyšších rostlin Severočeského kraje. Praha. KUBÁT Karel [ed.]. Klíč ke květeně ČR. Praha: Academia, 2002. KUBÁT Karel. Národní kulturní památka Říp. Zprav. Ochr. Přir., Odb. kult. ONV Litoměřice, 1974, 1/11, s. 7. KUBÍKOVÁ, Jarmila; KUBÁT, Karel. et KUČERA, Tomáš. Monitoring květeny a vegetace modelového území Velkého a Malého Lovoše v Českém středohoří. Příroda, 1997, Praha, 10, s. 81–106. KUČERA, Tomáš. et TICHÝ, Lubomír. Inventarizace cévnatých rostlin. In Metodika inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. Janáčková H. et Štorkánová A. (eds.), Praha: AOPK ČR, 2004, s. 136-140. KUČERA, Tomáš. Flóra maloplošných chráněných území. In Květena Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko 2. Rozbor a syntéza. Kolbek J. (ed.), Praha: Bot. ústav AVČR, 2001, s. 7–45. KUČERA, Tomáš. Změny flóry v maloplošných chráněných územích. Zpr. Čes. Bot. Společ., 1995, Praha, 30 (Mater. 12), s. 137–140. KUČERA, Tomáš: Příspěvek k problematice ochrany přírody v příměstské krajině – analýza vegetačních změn v CHPV Opatřilka-Červený lom. Ms., 1986, 84 s., [Práce SOČ, depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha]. 40 Ing. Pavel Jaroš, Biologicko - ekologické expertízy a poradenství


KUČERA,Tomáš. et ŠPRYŇAR, Pavel. Flóra a vegetace Kokořínského dolu. In Kirschnerová L. et Petříček V. (eds.). Příroda Kokořínska a Mělnicka. Příroda, Praha, 7, 1996, s. 181–235 [et 10: 200–201, errata, 1997]. LUSTYK, Pavel et GUTH, Jiří. Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. Praha: AOPK ČR, 2009. MORAVEC, Jaroslav et al. Rostlinná společenstva ČR a jejich ohrožení - 2. vydání. Severočes. Přír., Příloha 1995, Litoměřice, 1995. MORAVEC, Jaroslav et al. Fytocenologie. Praha: Academia, 1994, 403 s. MORAVEC, Jaroslav. Organismální, individualistické a integrované pojetí vegetace. Preslia, Praha, 61, 1989, s. 21–41. NEPRAŠ, Karel; KROUFEK, Roman; KUBÁT Karel et VLAČIHA, Vlastislav. Orchideje Českého středohoří. Litoměřice: Oblastní muzeum v Litoměřicích, 2008. NEUHÄSLOVÁ, Zdenka et al. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Praha: Academia, 2001, 341 s. NOVÁK, František, A. Fytogeografická studie o květeně Řípu. Věda přír., 1, Praha, 1920, s. 75-79. NOVÁK, František, A. Fytogeografická studie Podřipska. Čas. mus. Král. čes., odd. přírod., Praha, 96, 1922, s. 97-109. NOVÁK, František, A. Nové naleziště kosatce nízkého v Čechách. Čs. bot. listy, Praha, 1, 1948, s. 5. NOVÁK, Jan. Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo U0075, Roudnice - jih. Ms., 2002 [Depon. in: Archiv AOPK ČR, Praha]. PILOUS, Z. Mechorosty Řípu u Roudnice. Krása našeho domova, Praha, 33, 1941, s. 221223. POHL, Johann, Emanuel. Tentamen florae Bohemiae. Praha: Gottlieb Haase, 1809. POLÁK, K. Botanický výlet na Říp. Vesmír, roč. XIV, čís. 12, 1885, s. 133-134. PRACH, Karel. Monitorování změn vegetace - Metody a principy. ČÚOP, Praha, 1994, 69 s. PRESL, Jan, Svatopluk et PRESL, Karel, Bořivoj. comissis apud J. G. Calve, Praha, 1819.

Flora Čechica - Kwětena česká. In

PROCHÁZKA, František. [ed.]. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, 18, AOPK ČR, Praha, 2001. PYŠEK, Petr.; JAROŠÍK, Vojtěch. et KUČERA, Tomáš. Inclusion of native and alien species in temperate nature reserves: an historical study from Central Europe. Conserv. Biol., 2003, 17, s. 1414-1424. PYŠEK, Petr.; JAROŠÍK, Vojtěch. et KUČERA, Tomáš. Patterns of plant invasion in nature reseves. Biol. Conserv., 2002, 104, s. 13–24.



PYŠEK, Petr.; KUČERA, Tomáš. et JAROŠÍK, Vojtěch. Plant species richness of nature reserves: the interplay of area, climate and habitat in a central European landscape. Global Ecol. Biogeogr., 2002, 11, s. 279-289. PYŠEK, Petr.; SÁDLO, Jiří. et MANDÁK, Bohumil. Catalogue of allien plants of the Czech republic. Preslia,74, Praha, 2002, s. 97–186. RÄDISCH J. et ŽEBERA K. (eds.). Mapa geologická zakrytá 1: 25 000, M-33-53-Dc Horní Beřkovice. 1969, [Depon. in: Geologická služba Praha]. RAMBOUSKOVÁ, Hana. Poznámky k ruderalisovaným společenstvům Řípu. Severočes. Přír., Litoměřice, 14, 1983, s. 1-14. SÁDLO, Jiří. Zapalte ho - ať hoří. Vesmír, 79, 2000, s. 37-38. SEKERA, W., J., Eine Exkursion in die Gegend des Říp oder Georgigebirges. Quest. bot. Z., Wien, 18, 1868, s. 122-124. SKALICKÝ, Vladimír. Regionálně fytogeografické členění. In Hejný S. et Slavík B. (Eds.), Květena České socialistické republiky - Vol. 1, Praha: Academia, 1988, s. 103-121. SMEJKAL, Jiří. Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy natura 2000 v České republice. Praha: AOPK ČR, 2003. TICHÝ, Lubomír. JUICE, software for vegetation classification. J. Veg. Sci., 13, 2002, s. 451–453. TOLASZ, Radim et al. Atlas podnebí Česka 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav; Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 255 s., il., tab., mapy. TOMŠOVIC, Pavel et KUBÁT, Karel. Poznámky k výskytu kyvoru lékařského v Čechách. Zprav. Čs. Bot. Společ., 1981, 15, s. 87-90. TŘÍSKA, Jan. Rostlinstvo státní přírodní rezervace Říp. In Památná hora Říp. Praha: STN, 1959, s. 2-4. WESTHOF, V. et van den MAAREL, E. The Braun-Blanquet approach. In Whittaker, R. H. (ed.). Classification of plant communities. W. Junk, The Hague, 1978, s. 289-399. ZELENÝ, Václav: Hypericaceae Juss. - třezalkovité. In Hejný, S. et Slavík, B. Květena ČR 2, Praha: Academia, 1990, s. 384-385 ZLATNÍK, Alois. Lesnická fytocenologie. Praha, 1976.



Příloha I - Tabulky Tab. 1. Druhový seznam zjištěných cévnatých rostlin Vědecký název

Acer campestre Acer negundo Acer platanoides Acer pseudoplatanus Acer tataricum Achillea millefolium agg. Achillea pannonica Achillea setacea Acinos arvensis Aegopodium podagraria Aesculus hippocastanum Agrimonia eupatoria Agrostis capillaris Agrostis stolonifera Ajuga genevensis Alliaria petiolata Allium oleraceum Allium senescens subsp. montanum Allium vineale Alopecurus pratensis Alyssum alyssoides Alyssum montanum subsp. montanum Anemone nemorosa Anemone ranunculoides

ČS

C3 C3

C4a

C4a

§

Syn.

Ap In. Ne Ap Ap Ne1 Ap Ap Ap Ap Ap Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap

Dílčí lokality 1 1 1 4 2 2 1

2 1

3

4

2

4

5

6

7

8

9

3

10 2

11

12

13 1

2

2

3 1

2

Jednotka populace (u vybraných 14 druhů)

2

2 2

3 2 2 1

2

3 1 1

1 1 1

2

3 1

1

3 4

1 3 2-3 2-3

1

4 2 2

1

2

1

1

3

2

2 2

1 2 1 2 1 2 3

2 2

XLIII

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Vědecký název

ČS

§

Syn.

Anemone sylvestris Anthericum liliago Anthericum ramosum Anthoxanthum odoratum Anthriscus sylvestris Anthyllis vulneraria Arabidopsis thaliana Arctium lappa Arctium minus Arctium tomentosum Arenaria serpyllifolia Arrhenatherum elatius Artemisia campestris Artemisia pontica Artemisia vulgaris Asparagus officinalis Asperula cynanchica Asplenium ruta-muraria Asplenium septentrionale Asplenium trichomanes Aster amellus Astragalus austriacus Astragalus cicer Astragalus danicus Astragalus glycyphyllos Athyrium filix femina Ballota nigra subsp. nigra

C3 C3 C4a

§3 §3

Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ar Ar Ap In. Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap In. Ar

Dílčí lokality 1

C3

C3 C3

§3 §2

C3

§3

2

3

4

5

6

7

8 (1)

9

10

11

12

13 1

(4)

Jednotka populace (u vybraných 14 druhů) trs prýt

1 2 2

3

2

2

2 2

2 2 2 2 2 2

1

2 2 1

2 2

2

2

3

3

3

3

4

2 3 3

5

2

2

2

2

2 1

2

4

3

2

2

2 3

3 1

3

2 3 2 2 2 2 1 (1) (5)

1 2 1 (12)

2

2 1 prýt m2

(1) (23) 3 (2) 2

m2

1 5

2

2

XLIV


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Bellis perennis Berteroa incana Betula pendula Bothriochloa ischaemum Brachypodium pinnatum Brachypodium sylvaticum Briza media Bromus erectus Bromus inermis Bromus sterilis Calamagrostis epigejos Campanula bononiensis Campanula rotundifolia Campanula persicifolia Campanula rapunculoides Campanula trachelium Capsella bursa-pastoris Carduus acanthoides Carduus crispus Carduus nutans Carex contigua Carex flacca Carex humilis Carex michelii Carex muricata Carex praecox Carex supina

C4a

C2

C4a

C4a C3

C3

§3

Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ar Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap

2

3

4

5

6

7 4

2 2 2

2

2

8 2 2 3 2

9

10

11

12

3 2 4

13

2 3

2


2

1

1 1

2

2 1 1 2

2

3 4 1 2 4

3

3 exemplář

(2) 2

2 1

1

1

1 1

1

1

3 2 1 1

2

2

2

1

1

4 1

2-3 1 2

2

1 3 1

XLV


Carex sylvatica Carex tomentosa Carlina vulgaris Carpinus betulus Centaurea scabiosa Centaurea stoebe Cephalanthera damasonium Cerastium arvense Cerastium holosteoides subsp. triviale Chaerophyllum hirsutum Chaerophyllum temulum Chelidonium majus Chenopodium album agg. Chenopodium hybridum Chondrilla juncea Cichorium intybus Cirsium acaule Cirsium arvense Cirsium vulgare Clinopodium vulgare Convolvulus arvensis Conyza canadensis Cornus sanguinea subsp. sanguinea Corydalis cava Corylus avellana Cotoneaster integerrimus Crataegus laevigata

ČS

C3

C4a C4a

C4a

§

§3

Syn. 1 Ap Ap Ap Ap 2 Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ar Ap In. Ar In. Ar Ap Ar In. Ne Ap Ap 3 Ap 1 Ap Ap 1

Dílčí lokality 2 1

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13


3 3 1

2 2 3

(1) 1

2

4

prýt 2

1

2 2

1 2 2

2 1 2 1 1

1

1

1

1 2 2 2-3 2 1-2 2

2

2 1

2

2 1

1

1 1 4 1 1

1

4

2

2 2

2

2

XLVI


Crataegus monogyna Crataegus x macrocarpa Crepis biennis Cynoglossum officinale Cynosurus cristatus Dactylis glomerata Dactylis polygama Daucus carota Datura stramonium Descurainia sophia Dianthus carthusianorum Dipsacus fullonum Dryopteris filix-mas Echium vulgare Elytrigia intermedia Epilobium collinum Epilobium montanum Epilobium parviflorum Equisetum arvense Erophila verna Eryngium campestre Erysimum crepidifolium Erysimum durum Euonymus europaea Euphorbia cyparissias Fagus sylvatica Falcaria vulgaris

ČS

C4a

C3

§

Syn.

Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ne Ar Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap

11 2

12 13 3 3

Jednotka populace (u vybraných 14 druhů) 2

2

1

2

Dílčí lokality 1 2 2

2

3

4

5

6

7

8

1

1

1 2 2 1

9

1 3

3

10 4 1 1 2 3

2 1

1 1 1

1 3

1

1

1 1 1

1 2

2

1

2 3

1 1 1 1 3

1-2 2 2-3 1

1

3

2 3

3

3

1

2

1

1 3

3 1 3

1 2

3

2 2

XLVII


ČS

§

Syn.

§1

Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap

Dílčí lokality 1

Fallopia convolvulus Fallopia dumetorum Festuca ovina Festuca pallens Festuca rupicola Festuca valesiaca Ficaria verna subsp. bulbifera Filipendula vulgaris Fragaria moschata Fragaria vesca Fragaria viridis Frangula alnus Fraxinus excelsior Gagea bohemica subsp. bohemica Gagea lutea Gagea transversalis Galium aparine Galium glaucum Galium mollugo Galium odoratum Galium pumilum Galium sylvaticum Galium verum Geranium pusillum Geranium robertianum Geranium sanguineum Geum urbanum

C4a C4a

C1 C2

C4a

2 1

3

2 2

2 3

4

5

6

7

8

9

10

11 1

12

13


1

4 1 1

3

2

2

3

2 2-3

3

2

2-3

2 (20)

2 2 2 3 2

2

3

2

2 3 3

3 rostlina

3 2

2 2

2

2

2 2

3

2

4-5 2-3

1 1

2 1 2

2 3

1 2 2-3 1-2

4-5

3

2-3

2 2

3

3

2 1

3

3

5

2 1

2 1 2

2

2 2

3

3 2 2

2

2

2

2 1

2 2

1

2

2

2

2

3

3

vzácně 3

XLVIII


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Glechoma hederacea Hedera helix Helianthus tuberosus Hepatica nobilis Heracleum sphondylium Hieracium echioides Hieracium laevigatum Hieracium murorum Hieracium pilosella Holosteum umbellatum Hordeum jubatum Hordeum murinum Humulus lupulus Hylotelephium maximum Hypericum perforatum Impatiens parviflora Inula britannica Inula salicina subsp. salicina Iris pumila Juglans regia Juncus inflexus Juniperus communis subsp. communis Knautia arvensis Koeleria macrantha Koeleria pyramidata Lactuca serriola Lamium album

C3

C4a C2

C3

§2

Ap Ap In. Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap In. Ne Ar Ap Ap Ap In. Ne Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ar

2 3 3

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13


3 3 1

1

1 2 2

2

3 3

2

2

2 2 2 1 1 2

1 5

2 1-2 5

2 2 2

2 2 3

2

2 1 2 1

1

2 5

3 3 2

2

m2

(40) 1 1

keř

(3) 2

2 1

2 1-2 1

1

2

1

1 1 1

1

1 1

XLIX


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Lamium maculatum Lamium purpureum Lapsana communis Larix decidua Lathyrus pratensis Lathyrus tuberosus Lavatera thuringiaca Leontodon autumnalis Leontodon hispidus Leonurus cardiaca Leucanthemum vulgare agg. Ligustrum vulgare Linaria vulgaris Linum catharticum Lolium multiflorum Lolium perenne Lonicera xylosteum Lotus corniculatus Lychnis viscaria Malva alcea Medicago falcata Medicago lupulina Medicago minima Medicago sativa Melampyrum arvense Melica picta Melica transsilvanica

C3

Ap Ar Ar Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ar Ap Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap

C3 C3 C4a

Ar Ap Ap

C4a

C4a

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13


1 1 2 2

2 2

1

2

2 2 2 2 2

1

1 2

2

1

1 1

1

1

2 2

2

1 4

3 1

2

2 3 1

3-4 1

2

1

2 2

3

1 1 2 2 2 3 2 1

1

1 2

2

2-3

L


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Mentha arvensis Mercurialis perennis Moehringia trinervia Muscari tenuiflorum Mycelis muralis Myosotis arvensis Myosotis ramosissima Myosotis stricta Myosoton aquaticum Nonea pulla Ononis spinosa Onopordum acanthium Panicum miliaceum Papaver dubium Papaver rhoeas Peucedanum cervaria Phleum phleoides Phleum pratense Phragmites australis Physalis alkekengi Picris hieracioides Pimpinella saxifraga Pinus mugo Pinus nigra Pinus sylvestris Plantago lanceolata Plantago major

C2

C4a

C4a

§3

Ar Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar/Ne Ar Ar Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ne Ap Ap Ap

2

2

3

2 2-3 1-2

2-3

4

5

6

7

8

9 2

10

11

12

2

2-3

1

2

13


1

1

1

1

2

1 1

1

1 2 2 1 1 1 1

1 1

2

1

2 1 2 1 2 2

2

1

1 2 1

2 3 3

2

2 1

1 2

5 3

3

5 3

1

1

1

LI


Plantago media Poa angustifolia Poa annua Poa bulbosa Poa nemoralis Poa pratensis Polygala comosa Polygonatum multiflorum Polygonatum odoratum Polygonum arenastrum Polygonum aviculare Polypodium vulgare Populus tremula Potentilla anserina Potentilla arenaria Potentilla argentea Potentilla heptaphylla Potentilla reptans Primula veris Prunella grandiflora Prunus avium Prunus cerasifera Prunus cerasus Prunus fruticosa Prunus spinosa Pseudolysimachion spicatum Pulmonaria officinalis

ČS

C4a

C4a C3

C3 C4a

§

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ne Ar Ap Ap Ap Ap


2

3

4

5

6

7

8

3

2 2

9

2 1 4 1 3

4

3 2

2

3

10 2 2

2 3 2

11

12

4 1

13


1 3

3 2 3 2

2

2 1 2 1

2

1

3

3 2

4 2

2 1

1 2

2

2

2

2

1 2 1 2 1 2 2-3 1

2 4

2 2

1

1 3

1 1

1

LII


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Pyrethrum corymbosum Pyrus communis Pyrus pyraster Quercus petraea Quercus robur Ranunculus bulbosus Ranunculus repens Rhamnus cathartica Ribes uva-crispa subsp. grossularia Robinia pseudacacia Rosa canina agg. Rosa dumalis Rosa elliptica Rosa gallica Rosa jundzillii Rosa tomentosa Rubus caesius Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus Rumex acetosella subsp. acetosella Rumex crispus Rumex obtusifolius Salix caprea Salix cv. Salix fragilis Salvia nemorosa Salvia pratensis

C4a

C3 C3

Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap In. Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap

2 1

3

4

5

6

7 1

8

9

10

11

12

13


2 1 4 4

4 4

2 3 2 2

2 3 2-3

4

3

4 3

2

vzácně

2 2

4

5

2

2 3 2 2

3 3 3

2 3 2

5 2

2 4

1

3-4 4 2 1 1 1 1

2

3

2 3-4

2 3

2 3

2 2

3 2

3 2

3 2

2 1

1 1

2

1 1 1 2 2

LIII


Salvia verticillata Sambucus nigra Sambucus racemosa Sanguisorba minor Saxifraga granulata Scabiosa ochroleuca Scleranthus perennis Scrophularia nodosa Securigera varia Sedum acre Sedum album Sedum reflexum Sedum sexangulare Senecio jacobaea Senecio viscosus Seseli hippomarathrum Seseli osseum Silene latifolia subsp. alba Silene nemoralis Silene otites Sinapis arvensis Solidago virgaurea Sorbus aria Sorbus aucuparia Sorbus torminalis Spergula morisonii Stachys cf. germanica

ČS

C3 C4a C2 C3

C4a C4a C1

§

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap

Dílčí lokality 1

2

3

3 1

3

4

5

3

2

6

7

8

9

10 2

2 2

2

2

2

11

12

3

2

13


2 3 1

1

1 1

1 1

2

2 2 2

2

2

2

1

1

1 2 3

2 2 1 1

1 2 2-3 2 2

1 2 2

2

1 2 1

2 2 1

1

1

1 1 2 1 2 (3)

1 1 prýt

LIV


Stachys recta Stellaria graminea Stellaria holostea Stellaria media Stipa capillata Stipa pennata Symphoricarpos albus Taraxacum sect. Erythrosperma Taraxacum sect. Ruderalia Tetragonolobus maritimus Teucrium botrys Teucrium chamaedrys Thalictrum minus Thlaspi arvense Thlaspi perfoliatum Thymus pannonicus Thymus praecox Thymus pulegioides subsp. chamaedrys Tilia cordata Tilia platyphyllos Tragopogon dubius Trifolium arvense Trifolium campestre Trifolium dubium Trifolium hybridum Trifolium medium

ČS

C4a C3

C3 C3 C3

C4a C4a

§

§3

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ap Ap In. Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap

Dílčí lokality 1

2 2

2

2

3

4

5

6

7

8 2

9

10

11

12

13 3


1 2

2 2

2 2 3 1 1

3 3-4

1

2

2

2 2 1

1 2

2

2 2

1 1 2

2 1

1

2 Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ne Ap

2 1

2 1

2

2

2

1 2 1 1

2

1 2 2 1 1

2 2 1 2

LV


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Trifolium montanum Trifolium repens Tripleurospermum inodorum Trisetum flavescens Triticum aestivum Tussilago farfara Ulmus glabra Ulmus laevis Ulmus minor Urtica dioica Valeriana stolonifera subsp. angustifolia Verbascum lychnitis Verbascum phoeniceum Verbascum sp. Veronica beccabunga Veronica chamaedrys Veronica dillenii Veronica hederifolia Veronica praecox Veronica prostrata Veronica teucrium Veronica triloba Viburnum lantana Vicia cracca Vicia hirsuta Vicia sepium Vicia tenuifolia

C4a C4a C3

C4a C3 C3 C4a C3 C4a

§3

2

Ap 1 In. Ar 1 Ap 1 Ar Ap Ap 2 Ap 1 Ap 1 Ap 2-3 2 Ap 1 Ap Ap Ap Ap Ap 2 Ap In. Ar 2 2 Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap 1

3

4

5

6

7

8

3

2

9

10 1 2 1

11

12

2

1 3

13


1 1

1

1 2-3

4

1-2

2

2

1

2 2

2

prýt

(1) 2

2 1 2

2

2

2 2

1

2 3

3 1 2

1

1 1 2-3 2-3 2

LVI


Vinca minor Vincetoxicum hirundinaria Viola canina subsp. canina Viola mirabilis Viola odorata Viola reichenbachiana Viola tricolor subsp. tricolor

ČS

C4a

§

Syn.

Ap Ap Ap Ap In. Ar Ap Ap

Dílčí lokality 1 2-3

2 2 2

3

4

5

6

2

2

7

8

9

10

11

12

13


3 1

1

1

2

3 1 1

3

2

1 1 1

2

2

3

2 2

1 - Acer tataricum není uveden v katalogu zavlečených druhů (Pyšek et al., 2002c).

Legenda: ČS - stupeň ohrožení podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin (Procházka 2001): C1 - druhy kriticky ohrožené; C2 - druhy silně ohrožené; C3 - druhy ohrožené; 4a - vzácnější taxony vyžadující další pozornost - méně ohrožené; C4b - vzácnější taxony vyžadující další pozornost - dosud nedostatečně prostudované. § - stupeň ochrany podle vyhl. MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: §1 - druhy chráněné v kategorii kriticky ohrožených organizmů; §2 - druhy chráněné v kategorii silně ohrožených organizmů; §3 - druhy chráněné v kategorii ohrožených organizmů. Syn. - Synantropie. Synantropofyty (druhy zavlečené - cizí) jsou označeny podle Katalogu zavlečených rostlin ČR (Pyšek et al. 2002c), vyznačeno je i jejich případné invazní chování, ostatní taxony jsou považovány za druhy domácí (apofyty): Ar - archeofyty Ne - neofyty Ap - apofyty In. - invazní šíření LVII


Tab. 2. Míra synantropie jednotlivých dílčích lokalit ve srovnání s průměrnou synantropií zájmové lokality jako celku 47-481 14-151 62

12 5 17

7 3 10

1 1 2

2 3 5

2 1 3

2 0 2

Dílčí lokality 8 9 14 7 10 4 1 2 18 8 12

14

6

5

2

4

2

1

5

4

3

8

2

4

4

2

381

100

106

60

12

22

28

58

117

44

177

39

49

72

40

378

100

106

60

12

22

28

58

117

43

175

39

49

72

40

16,40

17,00

9,43

3,33

41,67

20,00

13,64

31,03

6,84

27,91

19,43

33,33

14,29

8,33

32,50

Říp 1 Ar Ne Antropofyty celkem Z toho invazně se šířící Celkový počet druhů Počet posuzovaných druhů Míra synantropie (%)

2

3

4

5

6

7

10 26-271 7-81 34

11 12 1 13

4 3 7

12 4 2 6

13

14 12 1 13

1 - U druhu Panicum miliaceum nebyl determinován poddruh. Podruhy P. miliaceum subsp. agricola a P. m. subsp. ruderale jsou pokládány za neofyty, poddruh miliaceum je pokládán za archeofyt.

Tab. 3. Charakteristiky fytocenologických snímků Číslo snímku

Datum

1 2 3 4 5 6 7 8

6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 8.4.2009

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka 50°23´19,62´´ 14°17´28,197´´ 50°23´13,801´´ 14°17´29,651´´ 50°23´10,58´´ 14°17´27,116´´ 50°23´9,777´´ 14°17´22,874´´ 50°23´11,868´´ 14°17´20,615´´ 50°23´12,884´´ 14°17´22,625´´ 50°23´6,391´´ 14°17´19,785´´ 50°23,388´ 14°17,481´

Nadmořská výška (m)

Svažitost (°)

Expozice

380 408 440 450 450 453 446 344

20 20 20 25 25 25 20 20

SV V V V SZ S JJZ SZ

Plocha (m2)

Celkem

Pokryvnost (%) E3 E2

225 225 225 225 225 225 225 225

100 100 100 100 100 100 100 100

90 90 70 70 70 50 90 98

40 40 15 15 30 30 10 45

Stručná charakteristika E3 90 95 95 95 95 100 100 80

Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu

LVIII


Číslo snímku

Datum

9

8.4.2009

10

6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 10.4.2009 10.4.2009

11

12

13

14

15

16

17

18 19 20 21 22 23 24

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka 50°23,365´ 14°17,492´


Svažitost (°)

Expozice

Plocha (m2)

Celkem


372

20

50°23´7,041´´

14°17´28,055´´

411

50°23,063´

14°17,258´

50°23,040´

Stručná charakteristika

SZ

225

100

95

40

90

Les ve svahu

30

JV

25

60

0

0

60

Skalková lesostep

409

45

JZ

4

60

0

2

60

Skalková lesostep

14°17,316´

416

45

J

25

80

0

5

80

Skalková lesostep

50°23,057´

14°17,400´

408

45

J

25

80

0

5

80

Skalková lesostep

50°23,054´

14°17,414´

399

50

J

9

10

0

0

10

Skalková lesostep

50°23,070´

14°17,430´

408

20

J

25

75

0

0

75

Skalková lesostep

50°23,086´

14°17,470´

390

45

J

25

30

0

1

30

Skalková lesostep

50°23´3,846´´

14°17´27,191´´

388

45

JV

225

90

40

30

25

Teplomilná doubrava na skalách

50°23,055´ 50°23,007´ 50°22,962´ 50°23´6,859´´ 50°23´6,859´´ 50°23,404´ 50°23,391´

14°17,498´ 14°17,505´ 14°17,184´ 14°17´1,092´´ 14°17´1,092´´ 14°17,339´ 14°17,341´

350 322 324 344 351 358 368

40 3 3 3 3 45 45

JV J JZ Z Z S S

225 225 225 225 225 225 225

100 100 100 100 100 100 100

100 95 95 95 95 98 96

3 10 50 50 50 70 90

95 100 100 100 100 50 60

Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu

E3

LIX


Číslo snímku

Datum

25 26 27 28 29

10.4.2009 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 10.4.2009 20.3.2009 6.6.2008 6.6.2008 20.3.2009 10.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 10.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 10.4.2009 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008

30

31 32 33 34 35

36

37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka 50°23,380´ 14°17,316´ 50°23,378´ 14°17,290´ 50°23,383´ 14°17,264´ 50°23,383´ 14°17,269´ 50°22,962´ 14°17,184´


Svažitost (°)

Expozice

Plocha (m2)

Celkem


403 381 391 390 378

45 80 85 85 85

50°23,357´

14°17,242´

398

50°23,354´ 50°23,368´ 50°23,370´ 50°23,195´ 50°23,063´

14°17,226´ 14°17,229´ 14°17,197´ 14°17,094´ 14°17,283´

50°23,040´

50°23´3,227´´ 50°23´3,96´´ 50°23´5,142´´ 50°23´7,447´´ 50°23´7,252´´ 50°23´2,498´´ 50°23´23,743´´ 50°23´22,954´´ 50°23´3,965´´ 50°23´4,362´´ 50°22´48,841´´


S SSZ SZ SSZ Z

225 25 9 9 9

100 100 85 100 80

96 7 0 0 0

90 50 5 70 20

100 70 85 85 70

Les ve svahu Xerofilní skalní křoviny Skalková lesostep Xerofilní skalní křoviny Skalková lesostep

45

Z

25

100

0

3

100

Skalková lesostep

384 371 353 348 426

45 40 40 20 20

SZ SZ SZ JZ JZ

225 225 225 225 2,25

100 100 100 100 70

80 90 90 98 0

80 50 50 60 30

60 100 100 80 50

Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Skála

14°17,371´

418

50

JJZ

9

70

0

0

70

Skalková vegetace

14°17´21,2´´ 14°17´24,531´´ 14°17´27,349´´ 14°17´28,277´´ 14°17´28,128´´ 14°17´18,375´´ 14°17´19,374´´ 14°17´17,461´´ 14°17´25,442´´ 14°17´26,753´´ 14°17´8,858´´

415 412 418 411 410 416 390 391 421 420 289

50 50 40 25 30 40 85 85 60 60 5

J J J V V JZ S S J J J

2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 25

70 60 60 60 60 60 60 60 60 60 100

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 8

70 60 60 60 60 60 60 60 60 60 100

Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Širokolisté xerotermní trávníky

E3

LX


Číslo snímku

Datum


Svažitost (°)

Expozice

6.6.2008

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka 50°22´47,413´´ 14°17´8,271´´

48

Plocha (m2)

Celkem


285

8

49

6.6.2008

50°22´44,729´´

14°17´14,185´´

287

50

6.6.2008

50°22´43,749´´

14°17´12,782´´

51

6.6.2008

50°22´41,694´´

52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63

6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 10.4.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009

50°22´48,655´´ 50°22´43,7´´ 50°22´41,652´´ 50°22´46,668´´ 50°23,146´ 50°23,142´ 50°23,138´ 50°23,118´ 50°23,223´ 50°23,233´ 50°23,329´ 50°23,704´


J

25

100

0

5

100

5

JZ

25

100

0

5

100

286

3

J

25

100

0

5

100

14°17´15,446´´

285

5

JJZ

25

100

0

10

100

14°17´10,177´´ 14°17´15,314´´ 14°17´19,294´´ 14°17´52,485´´ 14°17,517´ 14°17,523´ 14°17,518´ 14°17,465´ 14°17,262´ 14°17,262´ 14°17,268´ 14°17,198´

275 270 265 280 419 416 404 427 439 439 420 256

5 5 3 3 45 45 50 40 30 30 45 30

JJZ J J JZ JJV JJV JV J SZ SZ JZ JZ

25 25 25 225 25 16 4 25 225 225 4 25

100 100 100 100 95 90 90 80 100 100 95 100

10 0 5 100 0 0 0 0 95 95 0 0

100 100 100 80 0 0 0 1 5 5 0 2

10 10 5 60 95 90 90 80 100 100 95 100

E3 Širokolisté xerotermní trávníky Širokolisté xerotermní trávníky Širokolisté xerotermní trávníky Širokolisté xerotermní trávníky Mezofilní křoviny Mezofilní křoviny Mezofilní křoviny Les Suchý bylinný lem Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Suťový les Suťový les Skalková step Širokolistý xerotermní trávník

LXI

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Tab. 4. Přehled a hodnocení zjištěných jednotek přirozené přírodní vegetace Třída

Řád

Svaz

Podsvaz

Asociace/společenst vo

Rozloh a (ha)

Podíl na vegetac i lokality (%)

Zhodnoce ní aktuálního stavu

Perspektiv a vývoje společenstv a

QUERCOFAGETEA

FAGETALIASILVATICAE

Carpinion

---

Nerozlišeno

3,298

3,7

C

+

Nerozlišeno

---

Nerozlišeno

67,665

75,7

D

+

QUERCETALIA PUBESCENTIPETRAEAE

Quercion pubescentipetraeae

---

Nerozlišeno

1,532

1,7

B-C

0

BROMETALIA ERECTI

Bromion erecti

---

Nerozlišeno

2,4405

2,7

B

--

Absence obhospodařován í, sukcese, ruderalizace, eutrofizace

FESTUCETALIA VALESIACAE

AlyssoFestucion pallentis

Potentillo arenariaeFestucenio n pallentis

možná Potentillo arenariaeFestucetum pallentis

0,6690

0,7

B

0 (95%)

Místy nadměrný sešlap a invaze Robinia pseudacacia

Festucion valesiacae

Festucenio n valesiacae

Nerozlišeno

0,5862

0,7

B

-

Prunion spinosae

---

Junipero communisCotoneastretum integerrimae a Prunetum fruticosae

0,2230

0,2

A

0

---

Nerozlišeno

0,4460

0,5

B-C

0 (70%)

FESTUCOBROMETEA

RHAMNOPRUNETEA

PRUNETALIA

- - (5%)

- - (30%)

Poznámka k negativním vlivům

Absence obhospodařován í, sukcese

Invaze Robinia pseudacacia

LXII

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Berberidion SEDOSCLERENTHETE A

TRIFOLIO ARVENSISFESTCETALIA OVINAE

---

Arabidopsion thalianae

Nerozlišeno

6,823

7,6

C-D

-

Gageo bohemicaeVeronicetum dillenii

0,1172

0,1

A

0

Nerozlišeno

0,5860

0,5

A-B

0 (95%) - - (5%)

ASPLENIETEA TRICHOMANIS

ALYSSOSEDETALIA

Alysso alyssoidisSedion albi

ANDROSACETALI A VANDELLII

Androsacion vandellii (syn. Asplenion septentrionali s Gams 1927)

---

Nerozlišeno

0,1172

0,1

B

0

Nerozlišeno

0,6690

0,7

B

0

Sukcese, ruderalizace


Tab. 5. Přehled nepřírodních biotopů Biotop1 X1 X7/X2 X7 X9A X5

Popis Zastavěné území Ruderální bylinná vegetace střídavě s polní kulturou Ruderální bylinná vegetace Lesní porosty jehličnatých dřevin (Pinus nigra, Pinus sylvestris, Larix decidua) Kulturní louka

Rozloha 0,4786 0,1310 0,1317 2,7311 1,235

Podíl na vegetaci lokality (%) 0,5 0,1 0,1 3,0 1,4

1 - ve smyslu Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al. 2001)

Příloha I - Tabulky Tab. 1. Druhový seznam zjištěných cévnatých rostlin Vědecký název

ČS

§

Syn.

Dílčí lokality

Jednotka populace

LXIII


Acer campestre Acer negundo Acer platanoides Acer pseudoplatanus Acer tataricum Achillea millefolium agg. Achillea pannonica Achillea setacea Acinos arvensis Aegopodium podagraria Aesculus hippocastanum Agrimonia eupatoria Agrostis capillaris Agrostis stolonifera Ajuga genevensis Alliaria petiolata Allium oleraceum Allium senescens subsp. montanum Allium vineale Alopecurus pratensis Alyssum alyssoides Alyssum montanum subsp. montanum Anemone nemorosa Anemone ranunculoides Anemone sylvestris Anthericum liliago Anthericum ramosum Anthoxanthum odoratum

C3 C3

C4a

C4a

C3 C3 C4a

§3 §3

Ap In. Ne Ap Ap Ne1 Ap Ap Ap Ap Ap Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap

1 1 1 4 2 2 1

2 1

3

4

2

4

5

6

7

8

9

3

10 2

11

12

13 1

2

2

3 1

2

(u vybraných 14 druhů)

2

2 2

3 2 2 1

2

3 1 1

1 1 1

2

3 1

1

3 4

1 3 2-3 2-3

1

4 2 2

1

2

1

1

3

2

2 2

1 2 1 2 1 2 3

2 2 (1) 1

(4)

trs prýt

1 2

2

3

LXIV


Anthriscus sylvestris Anthyllis vulneraria Arabidopsis thaliana Arctium lappa Arctium minus Arctium tomentosum Arenaria serpyllifolia Arrhenatherum elatius Artemisia campestris Artemisia pontica Artemisia vulgaris Asparagus officinalis Asperula cynanchica Asplenium ruta-muraria Asplenium septentrionale Asplenium trichomanes Aster amellus Astragalus austriacus Astragalus cicer Astragalus danicus Astragalus glycyphyllos Athyrium filix femina Ballota nigra subsp. nigra Bellis perennis Berteroa incana Betula pendula Bothriochloa ischaemum

ČS

§

C3

C3 C3

§3 §2

C3

§3

C4a

Syn.

Ap Ap Ap Ar Ar Ar Ap In. Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap In. Ar Ap Ap Ap Ap


2 2

3

4

5

6

7 2

2

8

9

1

2 2 1

2 2

2

2

3

3

3

3

4

2 3 3

5

10 2 2 2 2 2 2

11 2

12 2

13

2


2 1

2

4

3

2

2

2 3

3 1

3

2 3 2 2 2 2 1 (1) (5)

1 2 1 (12)

2

2 1 prýt m2

(1) (23) 3 (2) 2

m2

1 5

2

2

4 2

2 2 3

3

2

2

LXV


Brachypodium pinnatum Brachypodium sylvaticum Briza media Bromus erectus Bromus inermis Bromus sterilis Calamagrostis epigejos Campanula bononiensis Campanula rotundifolia Campanula persicifolia Campanula rapunculoides Campanula trachelium Capsella bursa-pastoris Carduus acanthoides Carduus crispus Carduus nutans Carex contigua Carex flacca Carex humilis Carex michelii Carex muricata Carex praecox Carex supina Carex sylvatica Carex tomentosa Carlina vulgaris Carpinus betulus

ČS

C2

C4a

C4a C3

C3

§

§3

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ar Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap


2

3 2

4

5

6

7 2

8 2

9

10 4

11 2

3 4 1 2 4

3

12

13 3


1

1 1

2

2

3 exemplář

(2) 2

2 1

1 1 2

2

1

1

1 1

1

1

3 2 1 1

2

2

2

1

1

4 1

2-3 1 2

2

1 3 1

1 3 3 2

1

2

LXVI


Centaurea scabiosa Centaurea stoebe Cephalanthera damasonium Cerastium arvense Cerastium holosteoides subsp. triviale Chaerophyllum hirsutum Chaerophyllum temulum Chelidonium majus Chenopodium album agg. Chenopodium hybridum Chondrilla juncea Cichorium intybus Cirsium acaule Cirsium arvense Cirsium vulgare Clinopodium vulgare Convolvulus arvensis Conyza canadensis Cornus sanguinea subsp. sanguinea Corydalis cava Corylus avellana Cotoneaster integerrimus Crataegus laevigata Crataegus monogyna Crataegus x macrocarpa Crepis biennis Cynoglossum officinale

ČS

C3

C4a C4a

C4a

§

§3

Syn. 1 Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ar Ap In. Ar In. Ar Ap Ar In. Ne Ap Ap 3 Ap 1 Ap Ap 1 Ap 2 Ap 2 Ar Ap 1

Dílčí lokality 2

3

4

5

6

7

3 (1) 1

8

9

10 2

11

12

13


2

4

prýt 2

1

2 2

1 2 2

2 1 2 1 1

1

1

1

1 2 2 2-3 2 1-2 2

2

2 1

2

2 1

1

1 1 4 1 1

1

2

4 2

2

2

2

1

1

4 1

1

1

2

3

3

2

LXVII


Cynosurus cristatus Dactylis glomerata Dactylis polygama Daucus carota Datura stramonium Descurainia sophia Dianthus carthusianorum Dipsacus fullonum Dryopteris filix-mas Echium vulgare Elytrigia intermedia Epilobium collinum Epilobium montanum Epilobium parviflorum Equisetum arvense Erophila verna Eryngium campestre Erysimum crepidifolium Erysimum durum Euonymus europaea Euphorbia cyparissias Fagus sylvatica Falcaria vulgaris Fallopia convolvulus Fallopia dumetorum Festuca ovina Festuca pallens

ČS

C4a

C3

C4a

§

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ne Ar Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap

Dílčí lokality 1

2

2 2 1

2

3

4

5

6

7

8

3

9 3

1

10 2 3 1 1 1

1 3

11

12

2

1

13


1

1

1 1 1

1 2

2

1

2 3

1 1 1 1 3

1-2 2 2-3

1

3

2 3

3

3

1

2

1

1 3

1 2

3 1 3

3

2

1

2 1

1

1

1 2 2

2 3

2-3

3

LXVIII


Festuca rupicola Festuca valesiaca Ficaria verna subsp. bulbifera Filipendula vulgaris Fragaria moschata Fragaria vesca Fragaria viridis Frangula alnus Fraxinus excelsior Gagea bohemica subsp. bohemica Gagea lutea Gagea transversalis Galium aparine Galium glaucum Galium mollugo Galium odoratum Galium pumilum Galium sylvaticum Galium verum Geranium pusillum Geranium robertianum Geranium sanguineum Geum urbanum Glechoma hederacea Hedera helix Helianthus tuberosus Hepatica nobilis

ČS

§

C4a

C1 C2

C4a

§1

Syn. 1 2 3 Ap Ap 1 2 Ap 4 2-3 Ap 1-2 Ap 1 Ap 1 1 Ap 1 Ap Ap 2 4-5 3 Ap Ap 3 2 Ap 1 3 Ap 2 2 2 Ap 2 Ap Ap 3 3 Ap 2 Ap 1 2 Ap 1 2 Ar Ap 2 2 2 Ap Ap 2 1 Ap 3 Ap 3 In. Ne Ap

Dílčí lokality 4

5

6 2 3

7

8

9

10 2

11

12

13


2

4-5 2-3 2

3

2 2-3 2-3

2

2

2 (20)

2

2 2

3

3

2

2 3 3

3

3

2 1

3

3

5

3 2 2

2

2

rostlina

2 2

2 2 2 3

2

2

2

2 1

2 2

2

2

3

3

vzácně 3

3 3

LXIX


Heracleum sphondylium Hieracium echioides Hieracium laevigatum Hieracium murorum Hieracium pilosella Holosteum umbellatum Hordeum jubatum Hordeum murinum Humulus lupulus Hylotelephium maximum Hypericum perforatum Impatiens parviflora Inula britannica Inula salicina subsp. salicina Iris pumila Juglans regia Juncus inflexus Juniperus communis subsp. communis Knautia arvensis Koeleria macrantha Koeleria pyramidata Lactuca serriola Lamium album Lamium maculatum Lamium purpureum Lapsana communis Larix decidua

ČS

§

C3

C4a C2

C3

§2

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ap Ap In. Ne Ar Ap Ap Ap In. Ne Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ar Ap Ar Ar Ap


2

3

4

5

6

7 1

8

9 1

10

2 2 2

11

12

13


3 3

2

2

2 2 2 1 1 2

1 5

2 1-2 5

2 2 2

2 2 3

2

2 1 2 1

1

2 5

3 3 2

2

m2

(40) 1 1

keř

(3) 2

2 1

2 1-2 1

1

1

2

1 1 1

1

1 1

1 1 2 2

2 2

1

1

LXX


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Lathyrus pratensis Lathyrus tuberosus Lavatera thuringiaca Leontodon autumnalis Leontodon hispidus Leonurus cardiaca Leucanthemum vulgare agg. Ligustrum vulgare Linaria vulgaris Linum catharticum Lolium multiflorum Lolium perenne Lonicera xylosteum Lotus corniculatus Lychnis viscaria Malva alcea Medicago falcata Medicago lupulina Medicago minima Medicago sativa Melampyrum arvense Melica picta Melica transsilvanica Mentha arvensis Mercurialis perennis Moehringia trinervia Muscari tenuiflorum

Ap Ar Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ar Ap Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap

C4a

C4a

C3

2

3

4

5

6

7

8

9 2

10 2 2 2 2 2

1

12

13

1 2

2

11

1 1

1

1

2 2

2


1 4

3 1

2

2 3 1

3-4 1

2

1

2 2

3

1 1 2 2 2 3

C3 C3 C4a

C2

§3

Ar Ap Ap Ar Ap Ap Ap

2 1

1

1 2

2

2-3 2

2

2 2-3 1-2

2-3

2-3

2

LXXI


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Mycelis muralis Myosotis arvensis Myosotis ramosissima Myosotis stricta Myosoton aquaticum Nonea pulla Ononis spinosa Onopordum acanthium Panicum miliaceum Papaver dubium Papaver rhoeas Peucedanum cervaria Phleum phleoides Phleum pratense Phragmites australis Physalis alkekengi Picris hieracioides Pimpinella saxifraga Pinus mugo Pinus nigra Pinus sylvestris Plantago lanceolata Plantago major Plantago media Poa angustifolia Poa annua Poa bulbosa

C4a

C4a

Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar/Ne Ar Ar Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap

2

3

4

5

6

1

7

8

2

9

10

11 1

12

13


2

1 1

1

1 2 2 1 1 1 1 1

1 1

2

1 1

2 1 2 1 2 2

2

1

1 2

2 3

1 1

3

2

5 3

3

5 3

1

1

1

2 2

2 1

2 1

1 2

3

2 2

1

LXXII


Poa nemoralis Poa pratensis Polygala comosa Polygonatum multiflorum Polygonatum odoratum Polygonum arenastrum Polygonum aviculare Polypodium vulgare Populus tremula Potentilla anserina Potentilla arenaria Potentilla argentea Potentilla heptaphylla Potentilla reptans Primula veris Prunella grandiflora Prunus avium Prunus cerasifera Prunus cerasus Prunus fruticosa Prunus spinosa Pseudolysimachion spicatum Pulmonaria officinalis Pyrethrum corymbosum Pyrus communis Pyrus pyraster Quercus petraea

ČS

C4a

C4a C3

C3 C4a

C4a

§

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ne Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap

Dílčí lokality 1 4 1 3

2 4

3 3

4

5

6

7

2

2

8

9 3

10 2 3 2

11

12 13 4 3 1


3 2 3 2

2

2 1 2 1

2

1

3

3 2

4 2

2 1

1 2 2

1 2 1

2

2 1 2 2-3 1

2

2 4

2

2 2

1

1 3

1 1

1 1

1 2 1

4

4

vzácně

4

LXXIII


Quercus robur Ranunculus bulbosus Ranunculus repens Rhamnus cathartica Ribes uva-crispa subsp. grossularia Robinia pseudacacia Rosa canina agg. Rosa dumalis Rosa elliptica Rosa gallica Rosa jundzillii Rosa tomentosa Rubus caesius Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus Rumex acetosella subsp. acetosella Rumex crispus Rumex obtusifolius Salix caprea Salix cv. Salix fragilis Salvia nemorosa Salvia pratensis Salvia verticillata Sambucus nigra Sambucus racemosa Sanguisorba minor

ČS

C3 C3

§

Syn.

Ap Ap Ap Ap Ap In. Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap


2 4

3 4

4

5

6

7 3

8 3

9 2

10 2 2

11

12 13 4 5


2 2 3 2 2

2 3 2-3

2

2 3 2 2

3 2

5 2

2 4

1

3-4 4 2 1 1 1 1

2

3

2 3-4

2 3

2 3

2 2

3 3 3

3 2

3 2

3 2

3

2

3

2 1

1 1

2 3

3 1

3

2

1 1 1 2 2 2

2 2

2

LXXIV


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Saxifraga granulata Scabiosa ochroleuca Scleranthus perennis Scrophularia nodosa Securigera varia Sedum acre Sedum album Sedum reflexum Sedum sexangulare Senecio jacobaea Senecio viscosus Seseli hippomarathrum Seseli osseum Silene latifolia subsp. alba Silene nemoralis Silene otites Sinapis arvensis Solidago virgaurea Sorbus aria Sorbus aucuparia Sorbus torminalis Spergula morisonii Stachys cf. germanica Stachys recta Stellaria graminea Stellaria holostea Stellaria media

C3 C4a C2 C3

C4a C4a C1

Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13


2 2

2 3

1

1

1 1

1 1

2

2 2 2

2

2

2

1

1

1 2 3

2 2 1 1

1 2 2-3 2

1 2 2

2

1 2

2

1 2 2 1

1

1

1 1 2 1 2

1 1 prýt

(3) 2

3

2 1

2

2 2

2

LXXV


ČS

Stipa capillata Stipa pennata Symphoricarpos albus Taraxacum sect. Erythrosperma Taraxacum sect. Ruderalia Tetragonolobus maritimus Teucrium botrys Teucrium chamaedrys Thalictrum minus Thlaspi arvense Thlaspi perfoliatum Thymus pannonicus Thymus praecox Thymus pulegioides subsp. chamaedrys

C4a C3

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Tilia cordata Tilia platyphyllos Tragopogon dubius Trifolium arvense Trifolium campestre Trifolium dubium Trifolium hybridum Trifolium medium Trifolium montanum Trifolium repens Tripleurospermum inodorum Trisetum flavescens

C3 C3 C3

C4a C4a

§3

Ap Ap In. Ne Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap

2

3

4

5

6

7

8 2 2

9

10 2

11

12

13


3 1 1

3 3-4

1

2

2 2 1

2

1 2

2

2 2

1 1 2

2 1

1

2 Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ne Ap

2 1

Ap In. Ar Ap

1 1 1

2 1

2

2

2

1 2 1 1

2 3

2

1 2 2 1 1

2 2 1 2 1 2 1

LXXVI


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Triticum aestivum Tussilago farfara Ulmus glabra Ulmus laevis Ulmus minor Urtica dioica Valeriana stolonifera subsp. angustifolia Verbascum lychnitis Verbascum phoeniceum Verbascum sp. Veronica beccabunga Veronica chamaedrys Veronica dillenii Veronica hederifolia Veronica praecox Veronica prostrata Veronica teucrium Veronica triloba Viburnum lantana Vicia cracca Vicia hirsuta Vicia sepium Vicia tenuifolia Vinca minor Vincetoxicum hirundinaria Viola canina subsp. canina Viola mirabilis

C4a C4a C3

C4a C3 C3 C4a C3 C4a

C4a

§3

Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ap In. Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap Ar Ap Ap Ap Ap Ap Ap

2

3

4

5

6

7

8

9

10 1 1

11

12

2

1 3

13


2 1 1 2-3

2 1

1

1 2-3

4

1-2

2

2

1

2 2

2

prýt

(1) 2

2 1 2

2 2 2

2

2 2

2

1

2 3

3 1 2

1

1 1 2-3 2-3 2 1 2-3

2 2 1

2

2 1

2

3 1

1

LXXVII


ČS

§

Syn.

Dílčí lokality 1

Viola odorata Viola reichenbachiana Viola tricolor subsp. tricolor

In. Ar Ap Ap

2 3 1 1

3 1 1

4

5

6

7 3

2

8 2

9

10

11

12 13 3 2


2

2

1 - Acer tataricum není uveden v katalogu zavlečených druhů (Pyšek et al., 2002c).

Legenda: ČS - stupeň ohrožení podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin (Procházka 2001): C1 - druhy kriticky ohrožené; C2 - druhy silně ohrožené; C3 - druhy ohrožené; 4a - vzácnější taxony vyžadující další pozornost - méně ohrožené; C4b - vzácnější taxony vyžadující další pozornost - dosud nedostatečně prostudované. § - stupeň ochrany podle vyhl. MŽP ČR č. 395/1992 Sb.: §1 - druhy chráněné v kategorii kriticky ohrožených organizmů; §2 - druhy chráněné v kategorii silně ohrožených organizmů; §3 - druhy chráněné v kategorii ohrožených organizmů. Syn. - Synantropie. Synantropofyty (druhy zavlečené - cizí) jsou označeny podle Katalogu zavlečených rostlin ČR (Pyšek et al. 2002c), vyznačeno je i jejich případné invazní chování, ostatní taxony jsou považovány za druhy domácí (apofyty): Ar - archeofyty Ne - neofyty Ap - apofyty In. - invazní šíření Tab. 2. Míra synantropie jednotlivých dílčích lokalit ve srovnání s průměrnou synantropií zájmové lokality jako celku Říp 1

2

3

4

5

6


10

11

12

13

14

LXXVIII

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Ar Ne Antropofyty celkem Z toho invazně se šířící Celkový počet druhů Počet posuzovaných druhů Míra synantropie (%)

47-481 14-151 62

12 5 17

7 3 10

1 1 2

2 3 5

2 1 3

2 0 2

14 4 18

7 1 8

10 2 12

26-271 7-81 34

12 1 13

4 3 7

4 2 6

12 1 13

14

6

5

2

4

2

1

5

4

3

8

2

4

4

2

381

100

106

60

12

22

28

58

117

44

177

39

49

72

40

378

100

106

60

12

22

28

58

117

43

175

39

49

72

40

16,40

17,00

9,43

3,33

41,67

20,00

13,64

31,03

6,84

27,91

19,43

33,33

14,29

8,33

32,50

1 - U druhu Panicum miliaceum nebyl determinován poddruh. Podruhy P. miliaceum subsp. agricola a P. m. subsp. ruderale jsou pokládány za neofyty, poddruh miliaceum je pokládán za archeofyt.

Tab. 3. Charakteristiky fytocenologických snímků Číslo snímku

Datum


Svažitost (°)

Expozice

6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 8.4.2009

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka 50°23´19,62´´ 14°17´28,197´´ 50°23´13,801´´ 14°17´29,651´´ 50°23´10,58´´ 14°17´27,116´´ 50°23´9,777´´ 14°17´22,874´´ 50°23´11,868´´ 14°17´20,615´´ 50°23´12,884´´ 14°17´22,625´´ 50°23´6,391´´ 14°17´19,785´´ 50°23,388´ 14°17,481´

1 2 3 4 5 6 7 8

380 408 440 450 450 453 446 344

20 20 20 25 25 25 20 20

9

8.4.2009

50°23,365´

14°17,492´

372

10

6.6.2008 20.3.2009

50°23´7,041´´

14°17´28,055´´

411

Plocha (m2)

Celkem



SV V V V SZ S JJZ SZ

225 225 225 225 225 225 225 225

100 100 100 100 100 100 100 100

90 90 70 70 70 50 90 98

40 40 15 15 30 30 10 45

90 95 95 95 95 100 100 80

Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu

20

SZ

225

100

95

40

90

Les ve svahu

30

JV

25

60

0

0

60

Skalková lesostep

E3

LXXIX


Číslo snímku

11

12

13

14

15

16

17

18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28

Datum

8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 8.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka


Svažitost (°)

Expozice

Plocha (m2)

Celkem


50°23,063´

14°17,258´

409

45

50°23,040´

14°17,316´

416

50°23,057´

14°17,400´

50°23,054´


JZ

4

60

0

2

60

Skalková lesostep

45

J

25

80

0

5

80

Skalková lesostep

408

45

J

25

80

0

5

80

Skalková lesostep

14°17,414´

399

50

J

9

10

0

0

10

Skalková lesostep

50°23,070´

14°17,430´

408

20

J

25

75

0

0

75

Skalková lesostep

50°23,086´

14°17,470´

390

45

J

25

30

0

1

30

Skalková lesostep

50°23´3,846´´

14°17´27,191´´

388

45

JV

225

90

40

30

25

Teplomilná doubrava na skalách

50°23,055´ 50°23,007´ 50°22,962´ 50°23´6,859´´ 50°23´6,859´´ 50°23,404´ 50°23,391´ 50°23,380´ 50°23,378´ 50°23,383´ 50°23,383´

14°17,498´ 14°17,505´ 14°17,184´ 14°17´1,092´´ 14°17´1,092´´ 14°17,339´ 14°17,341´ 14°17,316´ 14°17,290´ 14°17,264´ 14°17,269´

350 322 324 344 351 358 368 403 381 391 390

40 3 3 3 3 45 45 45 80 85 85

JV J JZ Z Z S S S SSZ SZ SSZ

225 225 225 225 225 225 225 225 25 9 9

100 100 100 100 100 100 100 100 100 85 100

100 95 95 95 95 98 96 96 7 0 0

3 10 50 50 50 70 90 90 50 5 70

95 100 100 100 100 50 60 100 70 85 85

Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Xerofilní skalní křoviny Skalková lesostep Xerofilní skalní křoviny

E3

LXXX


Číslo snímku

Datum

29

37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47

10.4.2009 20.3.2009 6.6.2008 6.6.2008 20.3.2009 10.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 10.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 10.4.2009 6.6.2008 20.3.2009 10.4.2009 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008

48 49

30

31 32 33 34 35

36

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka 50°22,962´ 14°17,184´


Svažitost (°)

Expozice

Plocha (m2)

Celkem


378

85

50°23,357´

14°17,242´

398

50°23,354´ 50°23,368´ 50°23,370´ 50°23,195´ 50°23,063´

14°17,226´ 14°17,229´ 14°17,197´ 14°17,094´ 14°17,283´

50°23,040´


Z

9

80

0

20

70

Skalková lesostep

45

Z

25

100

0

3

100

Skalková lesostep

384 371 353 348 426

45 40 40 20 20

SZ SZ SZ JZ JZ

225 225 225 225 2,25

100 100 100 100 70

80 90 90 98 0

80 50 50 60 30

60 100 100 80 50

Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Les ve svahu Skála

14°17,371´

418

50

JJZ

9

70

0

0

70

Skalková vegetace

50°23´3,227´´ 50°23´3,96´´ 50°23´5,142´´ 50°23´7,447´´ 50°23´7,252´´ 50°23´2,498´´ 50°23´23,743´´ 50°23´22,954´´ 50°23´3,965´´ 50°23´4,362´´ 50°22´48,841´´

14°17´21,2´´ 14°17´24,531´´ 14°17´27,349´´ 14°17´28,277´´ 14°17´28,128´´ 14°17´18,375´´ 14°17´19,374´´ 14°17´17,461´´ 14°17´25,442´´ 14°17´26,753´´ 14°17´8,858´´

415 412 418 411 410 416 390 391 421 420 289

50 50 40 25 30 40 85 85 60 60 5

J J J V V JZ S S J J J

2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 2,25 25

70 60 60 60 60 60 60 60 60 60 100

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 8

70 60 60 60 60 60 60 60 60 60 100

6.6.2008

50°22´47,413´´

14°17´8,271´´

285

8

J

25

100

0

5

100

6.6.2008

50°22´44,729´´

14°17´14,185´´

287

5

JZ

25

100

0

5

100

Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Širokolisté xerotermní trávníky Širokolisté xerotermní trávníky Širokolisté xerotermní trávníky

E3

LXXXI


Číslo snímku

Datum


Svažitost (°)

Expozice

6.6.2008

Koordináty (JSTK) Zeměpisná Zeměpisná šířka délka 50°22´43,749´´ 14°17´12,782´´

50

Plocha (m2)

Celkem


286

3

51

6.6.2008

50°22´41,694´´

14°17´15,446´´

285

52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63

6.6.2008 6.6.2008 6.6.2008 10.4.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009 13.6.2009

50°22´48,655´´ 50°22´43,7´´ 50°22´41,652´´ 50°22´46,668´´ 50°23,146´ 50°23,142´ 50°23,138´ 50°23,118´ 50°23,223´ 50°23,233´ 50°23,329´ 50°23,704´

14°17´10,177´´ 14°17´15,314´´ 14°17´19,294´´ 14°17´52,485´´ 14°17,517´ 14°17,523´ 14°17,518´ 14°17,465´ 14°17,262´ 14°17,262´ 14°17,268´ 14°17,198´

275 270 265 280 419 416 404 427 439 439 420 256


J

25

100

0

5

100

5

JJZ

25

100

0

10

100

5 5 3 3 45 45 50 40 30 30 45 30

JJZ J J JZ JJV JJV JV J SZ SZ JZ JZ

25 25 25 225 25 16 4 25 225 225 4 25

100 100 100 100 95 90 90 80 100 100 95 100

10 0 5 100 0 0 0 0 95 95 0 0

100 100 100 80 0 0 0 1 5 5 0 2

10 10 5 60 95 90 90 80 100 100 95 100

E3 Širokolisté xerotermní trávníky Širokolisté xerotermní trávníky Mezofilní křoviny Mezofilní křoviny Mezofilní křoviny Les Suchý bylinný lem Skalková vegetace Skalková vegetace Skalková vegetace Suťový les Suťový les Skalková step Širokolistý xerotermní trávník

LXXXII

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Tab. 4. Přehled a hodnocení zjištěných jednotek přirozené přírodní vegetace Třída

Řád

Svaz

Podsvaz

Asociace/společenstvo

Rozloha (ha)

Podíl na vegetaci lokality (%)

Zhodnocení aktuálního stavu

Perspektiva vývoje společenstva

QUERCOFAGETEA

FAGETALIASILVATICAE

Carpinion

---

Nerozlišeno

3,298

3,7

C

+

Nerozlišeno

---

Nerozlišeno

67,665

75,7

D

+

QUERCETALIA PUBESCENTIPETRAEAE

Quercion pubescentipetraeae

---

Nerozlišeno

1,532

1,7

B-C

0

BROMETALIA ERECTI

Bromion erecti

---

Nerozlišeno

2,4405

2,7

B

--

Absence obhospodařování, sukcese, ruderalizace, eutrofizace

FESTUCETALIA VALESIACAE

AlyssoFestucion pallentis

Potentillo arenariaeFestucenion pallentis

možná Potentillo arenariae-Festucetum pallentis

0,6690

0,7

B

0 (95%)


Festucion valesiacae

Festucenion valesiacae

Nerozlišeno

0,5862

0,7

B

-

Prunion spinosae

---

Junipero communisCotoneastretum integerrimae a Prunetum fruticosae

0,2230

0,2

A

0

---

Nerozlišeno

0,4460

0,5

B-C

0 (70%)

FESTUCOBROMETEA

RHAMNOPRUNETEA

PRUNETALIA

- - (5%)

- - (30%) Berberidion

---

Nerozlišeno

6,823

7,6

C-D

-

Poznámka k negativním vlivům

Absence obhospodařování, sukcese

Invaze Robinia pseudacacia Sukcese, ruderalizace

LXXXIII

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp SEDOSCLERENTHETEA

TRIFOLIO ARVENSISFESTCETALIA OVINAE

Arabidopsion thalianae

Gageo bohemicaeVeronicetum dillenii

0,1172

0,1

A

0

Nerozlišeno

0,5860

0,5

A-B

0 (95%) - - (5%)

ASPLENIETEA TRICHOMANIS

ALYSSOSEDETALIA

Alysso alyssoidisSedion albi

ANDROSACETALIA VANDELLII

Androsacion vandellii (syn. Asplenion septentrionalis Gams 1927)

---

Nerozlišeno

0,1172

0,1

B

0

Nerozlišeno

0,6690

0,7

B

0


Tab. 5. Přehled nepřírodních biotopů Biotop1 X1 X7/X2 X7 X9A X5

Popis Zastavěné území Ruderální bylinná vegetace střídavě s polní kulturou Ruderální bylinná vegetace Lesní porosty jehličnatých dřevin (Pinus nigra, Pinus sylvestris, Larix decidua) Kulturní louka

Rozloha 0,4786 0,1310 0,1317 2,7311 1,235

Podíl na vegetaci lokality (%) 0,5 0,1 0,1 3,0 1,4

1 - ve smyslu Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al. 2001)

LXXXIV


Příloha II - Fytocenologické snímky Skupina snímků 1 Snímek č.:

Brachypodium pinnatum Arrhenatherum elatius Bromus erectus Galium verum Crataegus monogyna Hypericum perforatum Securigera varia Agrimonia eupatoria Plantago media Fragaria viridis Centaurea scabiosa Ononis spinosa Rosa canina agg. Leontodon hispidus Festuca rupicola Sanguisorba minor Salvia pratensis Dactylis glomerata Trifolium medium Cirsium acaule Potentilla heptaphylla Knautia arvensis Briza media Carlina vulgaris Filipendula vulgaris Lotus corniculatus

4455| K 8710| [6] 3334| V [6] 2222| V [6] 1223| V [6] 1211| V [4] 112+| V [6] 11++| V [6] 1+++| V [6] ++++| V [6] +++r| V [6] 22.2| IV [6] +++.| IV [6] +r.r| IV [4] +.++| IV [6] r++.| IV [6] .2++| IV [6] .+++| IV [6] .+++| IV [6] ++..| III [6] +.+.| III [6] +.r.| III [6] r.r.| III [6] r..r| III [6] .++.| III [6] .+.+| III [6] .rr.| III [6] ..++| III

Další druhy: Anthyllis vulneraria [6] 48: +; Prunella grandiflora [6] 48: +; Carex humilis [6] 48: +; Anthericum ramosum [6] 48: +; Prunus spinosa [4] 47: 2; Astragalus danicus [6] 47: 2; Polygala comosa [6] 47: +; Linum catharticum [6] 47: +; Scabiosa ochroleuca [6] 51: +; Astragalus glycyphyllos [6] 51: r; Stachys germanica [6] 51: r; Achillea millefolium agg. [6] 50: +; Falcaria vulgaris [6] 50: +; Daucus carota [6] 50: r; Salvia verticillata [6] 50: r; Verbascum lychnitis [6] 50: r; Eryngium campestre [6] 50: r; Skupina snímků 2 Snímek č.:

64| K 39|

Bromus erectus Galium verum Euphorbia cyparissias Fragaria viridis Astragalus austriacus Brachypodium pinnatum Carex tomentosa Ononis spinosa Briza media Plantago media Agrimonia eupatoria Linum catharticum

[6] 43| V [6] 11| V [6] 1+| V [6] +2| V [6] +2| V [6] +1| V [6] +1| V [6] ++| V [6] ++| V [6] ++| V [6] ++| V [6] r+| V

Další druhy: Cirsium acaule [6] 63: 1; Poa pratensis [6] 63: +; Sanguisorba minor [6] 63: +; Medicago falcata [6] 63: +; Rosa canina agg. [4] 63: +; Cornus sanguinea subsp. sanguinea [4] 63: +; Arrhenatherum elatius [6] 63: +; Carex flacca [6] 63: +; Astragalus cicer [6] 63: +; Eryngium campestre [6] 63: +; Lotus corniculatus [6] 63: r; Quercus species [7] 63: r; Achillea setacea [6] 63: r; Fraxinus excelsior [4] 63: r; Asperula cynanchica [6] 63: r; Dactylis glomerata [6] 63: r; Prunus spinosa [4] 49: 2; Polygala comosa [6] 49: 1; Centaurea scabiosa [6] 49: 1; Leontodon hispidus [6] 49: +; Salvia pratensis [6] 49: +; Festuca rupicola [6] 49: +; Trifolium montanum [6] 49: +; Salvia nemorosa [6] 49: +; Filipendula vulgaris [6] 49: r; Skupina snímků 3 Snímek č.:

Polypodium vulgare Hylotelephium maximum

22244| K 68743| [6] 2++34| V [6] ++++.| IV

LXXXV

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Campanula rotundifolia [6] .+rrr| IV Festuca pallens [6] 244..| III Rosa species [4] 2r1..| III Arrhenatherum elatius [6] +++..| III Cotoneaster integerrimus [4] 25...| II Sorbus aucuparia [4] .21..| II Potentilla arenaria [6] .++..| II Rumex acetosella subsp. acetosella [6] .++..| II Galium glaucum [6] .rr..| II Asplenium septentrionale [6] ...11| II

Další druhy: Cerastium arvense [6] 26: 2; Fraxinus excelsior [1] 26: 2; Sorbus aria [7] 26: r; Asplenium ruta-muraria [6] 43: +; Skupina 4 Snímek č.:

1| 7|

Quercus robur [1] 4| Poa nemoralis [6] 1| Fraxinus excelsior [4] 1| Festuca pallens [6] 1| Rosa canina agg. [4] +| Muscari tenuiflorum [6] +| Vincetoxicum hirundinaria [6] +| Brachypodium pinnatum [6] +| Veronica praecox [6] +| Carex humilis [6] +| Acer platanoides [7] +| Erysimum crepidifolium [6] +| Teucrium botrys [6] +| Anthoxanthum odoratum [6] +| Arrhenatherum elatius [6] +| Hieracium laevigatum [6] +| Sedum album [6] +| Ribes uva-crispa subsp. grossularia [4] +| Hieracium echioides [6] +| Potentilla arenaria [6] +| Stachys recta [6] +| Frangula alnus [4] +| Crataegus monogyna [4] +| Hylotelephium maximum [6] +| Seseli osseum [6] +| Seseli hippomarathrum [6] r| Ligustrum vulgare [4] r| Robinia pseudacacia [4] r| Anthericum liliago [6] r| Polygonatum odoratum [6] r| Geranium sanguineum [6] r| Securigera varia [6] r| Prunus avium [4] r| Skupina snímků 5 Snímek č.:

632| K 209|

Hypericum perforatum Galium verum Euphorbia cyparissias Gagea transversalis Fragaria viridis Festuca pallens Potentilla arenaria Arrhenatherum elatius Festuca valesiaca Cerastium arvense Koeleria macrantha Rosa species Aster amellus

[6] 1++| V [6] ++1| V [6] +++| V [6] r+r| V [6] r+r| V [6] 5.2| IV [6] 31.| IV [6] +.2| IV [6] .52| IV [6] .++| IV [6] .+r| IV [4] .r2| IV [6] .rr| IV

Další druhy:

LXXXVI

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Viola tricolor subsp. tricolor [6] 62: 1; Clinopodium vulgare [6] 62: +; Solidago virgaurea [6] 62: r; Phleum phleoides [6] 62: r; Thymus pannonicus [6] 30: +; Teucrium botrys [6] 30: +; Carex humilis [6] 30: +; Melica transsilvanica [6] 30: r; Teucrium chamaedrys [6] 30: r; Cotoneaster integerrimus [4] 30: r; Crataegus monogyna [4] 29: 2; Saxifraga granulata [6] 29: 1; Veronica hederifolia [6] 29: +; Hylotelephium maximum [6] 29: +; Stachys recta [6] 29: +; Geranium robertianum [6] 29: +; Erophila verna [6] 29: +; Sedum album [6] 29: +; Geranium sanguineum [6] 29: r; Arabidopsis thaliana [6] 29: r;

Skupina snímků 6 Snímek č.:

Sedum album Potentilla arenaria Centaurea stoebe Euphorbia cyparissias Koeleria macrantha Festuca valesiaca Sedum acre Thymus pannonicus Hieracium pilosella Stachys recta Erysimum crepidifolium Festuca pallens Erophila verna Seseli osseum Hypericum perforatum Gagea bohemica Rosa canina agg. Teucrium botrys Asplenium septentrionale Melica transsilvanica Verbascum lychnitis Stipa capillata Anthoxanthum odoratum Holosteum umbellatum Dianthus carthusianorum Veronica dillenii

3513544| K 5906610| [6] 3+r2212| V [6] +1+2232| V [6] r1+12r.| V [6] .++++++| V [6] +rr+.+.| IV [6] +.43.22| IV [6] .1.2222| IV [6] 1+11...| III [6] 1..r.2+| III [6] r+.+1..| III [6] .++++..| III [6] .r.2.2r| III [6] ..++.+1| III [6] 1+r....| III [6] .+.+1..| III [6] ..r..++| III [4] 3r.....| II [6] +1.....| II [6] +....1.| II [6] .1..5..| II [6] .r.r...| II [6] ..1.1..| II [6] ..+.+..| II [6] ...1.+.| II [6] ...+.+.| II [6] .....++| II

Další druhy: Salvia pratensis [6] 35: r; Echium vulgare [6] 59: 1; Bromus sterilis [6] 59: +; Descurainia sophia [6] 59: +; Arenaria serpyllifolia [6] 59: r; Carex humilis [6] 10: 1; Muscari tenuiflorum [6] 10: +; Berteroa incana [6] 56: 2; Koeleria pyramidata [6] 56: +; Hieracium echioides [6] 56: +; Rumex acetosella subsp. acetosella [6] 41: +; Viola arvensis [6] 41: r; Scleranthus perennis [6] 40: 1; Arabidopsis thaliana [6] 40: r; Skupina 7 33131| K 87593| Sedum album [6] 22232| V Erophila verna [6] +++++| V Veronica praecox [6] ++++r| V Sedum acre [6] 22+.+| IV Potentilla arenaria [6] 2.224| IV Holosteum umbellatum [6] +++.2| IV Euphorbia cyparissias [6] +..++| III Poa bulbosa [6] .+.r+| III Centaurea stoebe [6] ..1r1| III Allium senescens subsp. montanum [6] .3..r| II Stipa capillata [6] ..2.4| II Festuca valesiaca [6] ..1.+| II Thymus pannonicus [6] ..+1.| II Festuca pallens [6] ..+.3| II Teucrium botrys [6] ..+.+| II Erysimum crepidifolium [6] ..+.+| II Seseli osseum [6] ..+.r| II Echium vulgare [6] ..+.r| II Muscari tenuiflorum [6] ..r.1| II Artemisia campestris [6] ..r.r| II Acinos arvensis [6] ...rr| II

Další druhy:

LXXXVII

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Scleranthus perennis [6] 37: +; Arenaria serpyllifolia [6] 37: r; Iris pumila [6] 15: 3; Bothriochloa ischaemum [6] 15: +; Verbascum lychnitis [6] 15: r; Prunus fruticosa [4] 15: r; Eryngium campestre [6] 15: r; Alyssum alyssoides [6] 39: +; Rosa canina agg. [4] 13: 2; Achillea setacea [6] 13: +; Alyssum montanum subsp. montanum [6] 13: r; Skupina snímků 8 Snímek č.:

Festuca pallens Potentilla arenaria Sedum album Centaurea stoebe Euphorbia cyparissias Asplenium septentrionale Holosteum umbellatum Erysimum crepidifolium Seseli osseum Thymus pannonicus Poa bulbosa Erophila verna Stachys recta

15411| K 47212| [6] 23335| V [6] +2.22| IV [6] +1.12| IV [6] ++r.2| IV [6] .1+++| IV [6] 2r.r.| III [6] +.+.+| III [6] r+..1| III [6] r.rr.| III [6] .1.2+| III [6] ++...| II [6] ..+.1| II [6] ...++| II

Další druhy: Muscari tenuiflorum [6] 14: +; Spergula morisonii [6] 14: +; Hylotelephium maximum [6] 14: r; Berteroa incana [6] 57: 1; Sedum acre [6] 57: 1; Koeleria pyramidata [6] 57: +; Scleranthus perennis [6] 42: 2; Rumex acetosella subsp. acetosella [6] 42: +; Veronica dillenii [6] 42: +; Hieracium pilosella [6] 42: +; Robinia pseudacacia [4] 11: r; Quercus robur [4] 11: r; Rosa canina agg. [4] 12: 2; Festuca valesiaca [6] 12: +; Echium vulgare [6] 12: +; Stipa capillata [6] 12: r; Skupina snímků 9 Snímek č.:

Asplenium septentrionale Festuca pallens Sedum album Potentilla arenaria Erysimum crepidifolium Centaurea stoebe

4451| K 6586| [6] 2232| V [6] .112| IV [6] 2.1.| III [6] ..2+| III [6] ..+r| III [6] ..rr| III

Další druhy: Asplenium trichomanes [6] 46: 3; Thymus pannonicus [6] 58: 2; Euphorbia cyparissias [6] 58: +; Echium vulgare [6] 58: r; Spergula morisonii [6] 16: +; Poa bulbosa [6] 16: +; Hieracium echioides [6] 16: r; Rosa gallica [4] 16: r; Skupina snímků 10 Snímek č.:

555| K 342|

Crataegus monogyna [4] 343| V Cornus sanguinea subsp. sanguinea [4] 222| V Rosa canina agg. [4] 222| V Ligustrum vulgare [4] 121| V Brachypodium pinnatum [6] ++1| V Veronica hederifolia [6] +++| V Agrimonia eupatoria [6] +++| IV Euonymus europaea [4] +1.| IV Urtica dioica [6] ++.| IV Geranium robertianum [6] +.+| IV Prunus avium [1] .22| IV Prunus spinosa [4] .21| IV Arrhenatherum elatius [6] .12| IV Geum urbanum [6] .++| IV

Další druhy: Rhamnus cathartica [4] 53: 2; Astragalus cicer [6] 53: +; Trifolium medium [6] 53: +; Heracleum sphondylium [6] 53: r; Lamium purpureum [6] 53: r; Sambucus nigra [4] 54: 1; Acer campestre [1] 52: 2; Rubus fruticosus agg. [4] 52: 1; Fragaria moschata [6] 52: +; Galium aparine [6] 52: +; Elytrigia repens [6] 52: +; Aegopodium podagraria [6] 52: +; Astragalus glycyphyllos [6] 52: r; Skupina snímků 11 Snímek č.:

65213| K

LXXXVIII

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Galium odoratum [6] 43333| V Quercus robur [1] 33332| V Fraxinus excelsior [4] 22232| V Moehringia trinervia [6] +++++| V Quercus petraea [1] 333.2| IV Impatiens parviflora [6] 3.443| IV Urtica dioica [6] 3.23+| IV Ribes uva-crispa subsp. grossularia [4] 212.+| IV Chaerophyllum temulum [6] ++.++| IV Rubus fruticosus agg. [4] .213+| IV Poa nemoralis [6] .1323| IV Acer platanoides [4] .+1+2| IV Sambucus nigra [4] 2.21.| III Fraxinus excelsior [1] .3.33| III Galium aparine [6] .1.21| III Geum urbanum [6] .r.1+| III Heracleum sphondylium [6] ..rrr| III Anthriscus sylvestris [6] +..+.| II Alliaria petiolata [6] r+...| II Rosa canina agg. [4] .+.r.| II Fraxinus excelsior [7] .+..+| II Geranium robertianum [6] .r..+| II Acer pseudoplatanus [4] ..1r.| II Cornus sanguinea subsp. sanguinea [4] ..1r.| II Arrhenatherum elatius [6] ..+.2| II Sorbus aucuparia [4] ..r.+| II

Další druhy: Veronica hederifolia [6] 6: +; Robinia pseudacacia [4] 5: 2; Crataegus laevigata [4] 5: +; Arctium tomentosum [6] 5: r; Viola reichenbachiana [6] 5: r; Tilia cordata [1] 2: 2; Ulmus glabra [1] 2: 1; Acer pseudoplatanus [1] 2: 1; Dryopteris filix-mas [6] 2: r; Stellaria media [6] 1: 1; Scrophularia nodosa [6] 1: r; Ulmus glabra [4] 1: r; Tilia platyphyllos [4] 1: r; Prunus avium [4] 1: r; Fragaria vesca [6] 3: +; Rubus idaeus [4] 3: +; Lapsana communis [6] 3: r; Mycelis muralis [6] 3: r; Hieracium murorum [6] 3: r;

Skupina snímků 12 Snímek č.:

0660| K 4107|

Impatiens parviflora [6] 4555| V Acer platanoides [1] 4443| V Fraxinus excelsior [4] 2112| V Galium odoratum [6] 1221| V Urtica dioica [6] 111+| V Galium aparine [6] 1++.| IV Fraxinus excelsior [7] +++.| IV Ribes uva-crispa subsp. grossularia [4] r1r.| IV Geum urbanum [6] rr+.| IV Quercus robur [1] .442| IV Galium sylvaticum [6] .+1.| III Acer platanoides [7] .++.| III

Další druhy: Fraxinus excelsior [1] 4: 3; Poa nemoralis [6] 4: 2; Moehringia trinervia [6] 4: +; Chaerophyllum temulum [6] 4: +; Sambucus racemosa [4] 4: r; Cephalanthera damasonium [6] 61: r; Alliaria petiolata [6] 61: r; Vincetoxicum hirundinaria [6] 61: r; Lamium maculatum [6] 61: r; Quercus petraea [1] 7: 2; Sambucus nigra [4] 7: 2; Ballota nigra [6] 7: +; Robinia pseudacacia [4] 7: +; Viola reichenbachiana [6] 7: r; Skupina snímků 13 Snímek č.:

89| K

Ficaria verna subsp. bulbifera [6] 44| V Quercus petraea [1] 33| V Quercus robur [1] 33| V Sambucus nigra [4] 23| V Ribes uva-crispa subsp. grossularia [4] 22| V Corydalis cava [6] +4| V Anemone ranunculoides [6] +2| V Veronica hederifolia [6] +2| V

LXXXIX

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Další druhy: Acer platanoides [7] 8: +; Anemone nemorosa [6] 8: +; Urtica dioica [6] 8: +; Galium odoratum [6] 8: r; Aesculus hippocastanum [1] 9: 2; Skupina snímků 14 Snímek č.:

322221| K 412309|

Quercus robur [1] 544454| V Impatiens parviflora [6] 434355| V Ribes uva-crispa subsp. grossularia [4] 32242+| V Acer platanoides [1] 222212| V Urtica dioica [6] 4+++.1| V Sambucus nigra [4] 2222.2| V Acer platanoides [7] 1..111| IV Geum urbanum [6] +++..+| IV Galium odoratum [6] +..+41| IV Ficaria verna subsp. bulbifera [6] .5431.| IV Galium aparine [6] +...+1| III Allium oleraceum [6] .+r..+| III Gagea lutea [6] ..+.++| III Veronica hederifolia [6] +....+| II Hedera helix [6] .++...| II Aegopodium podagraria [6] ..+..+| II

Další druhy: Fraxinus excelsior [4] 34: 2; Ulmus glabra [1] 34: 2; Ligustrum vulgare [4] 34: r; Vinca minor [6] 21: +; Prunus avium [1] 23: 1; Geranium robertianum [6] 23: +; Glechoma hederacea [6] 23: +; Polygonatum multiflorum [6] 20: +; Corydalis cava [6] 19: 4; Alliaria petiolata [6] 19: +; Viola odorata [6] 19: r; Skupina 15 Snímek č.:

1| 8|

Impatiens parviflora [6] 5| Acer platanoides [1] 3| Fagus sylvatica [1] 2| Pinus nigra [1] 2| Quercus robur [1] 2| Poa nemoralis [6] 2| Galium odoratum [6] 2| Ficaria verna subsp. bulbifera [6] 2| Viola odorata [6] +| Geranium robertianum [6] +| Acer platanoides [7] +| Moehringia trinervia [6] +| Crataegus monogyna [4] +| Taraxacum sect. Ruderalia [6] r| Sambucus nigra [4] r| Skupina snímků 16 Snímek č.:

2253| K 5451|

Quercus robur [1] 4444| V Fraxinus excelsior [4] 4434| V Poa nemoralis [6] 4233| V Ribes uva-crispa subsp. grossularia [4] 2222| V Impatiens parviflora [6] 2432| V Primula veris [6] ++++| V Acer platanoides [1] 222.| IV Crataegus laevigata [4] 2.++| IV Glechoma hederacea [6] 1+.+| IV Geranium robertianum [6] 1+.+| IV Rosa species [4] rr.+| IV Gagea lutea [6] r.++| IV Galium aparine [6] .++1| IV Anemone ranunculoides [6] 4+..| III Prunus avium [1] 22..| III Sambucus nigra [4] 22..| III Lonicera xylosteum [4] +.r.| III Lamium maculatum [6] .+.+| III Corylus avellana [4] ..22| III

XC

Botanický inventarizační průzkum EVL Hora Říp Quercus petraea Viola odorata Geum urbanum

[1] ..21| III [6] ..+2| III [6] ..++| III

Další druhy: Ulmus glabra [4] 25: 1; Veronica hederifolia [6] 25: +; Crataegus species [4] 25: r; Ficaria verna subsp. bulbifera [6] 24: +; Urtica dioica [6] 24: +; Alliaria petiolata [6] 24: +; Acer platanoides [7] 24: +; Hepatica nobilis [6] 55: +; Fraxinus excelsior [1] 31: 2; Skupina 17 Snímek č.:

33 K 23

Mercurialis perennis [6] 55 V Quercus robur [1] 44 V Fraxinus excelsior [4] 33 V Acer platanoides [1] 22 V Ribes uva-crispa subsp. grossularia [4] 22 V Quercus petraea [1] 22 V Fraxinus excelsior [1] 11 V Acer platanoides [7] ++ V Galium aparine [6] ++ V Galium odoratum [6] ++ V Glechoma hederacea [6] ++ V Veronica hederifolia [6] ++ V Primula veris [6] r+ V Rosa spec. [4] rr V

Další druhy: Geranium robertianum [6] 32: +; Asplenium trichomanes [6] 32: r; Sorbus aucuparia [7] 32: r; Prunus avium [1] 33: 1; Sambucus nigra [4] 33: +;

XCI


Příloha III - Zákresy a fotodokumentace

Obr. 1. Orientační zákres řešené lokality

Obr. 2. Zákres řešeného území do základní mapy

XCII


Obr. 3. Zákres rozdělení zájmového území na dílčí lokality

XCIII


Obr. 4. Mapa recentní vegetace XCIV


Obr. 5. Jarní aspekt lesních porostů Řípu s Corydalis cava v bylinném patře (foto: P. Jaroš)

Obr. 6. Letní aspekt lesních porostů Řípu s Aegopodium podagraria, Urtica dioica, Impatiens parviflora v bylinném patře (foto: P. Jaroš)

Obr. 7. Stepní vegetace sv. Festucion valesiaca (foto: P. Jaroš)

XCV


Obr. 8. Skalní vegetace sv. Androsacion vandellii (foto: P. Jaroš)

Obr. 9. Stepní vegetace s Iris pumila (foto: P. Jaroš)

Obr. 10. Suché trávníky sv. Bromion erecti (foto: P. Jaroš)

XCVI


Obr. 11. Gagea transversalis (foto: P. Jaroš)

Obr. 12. Muscari tenuiflora (foto: P. Jaroš)

XCVII


Obr. 13. Gagea bohemica subsp. bohemica (foto: P. Jaroš)

Obr. 14. Spergula morisonii (foto: P. Jaroš)

XCVIII


XCIX

BOTANICKÝ INVENTARIZAČNÍ NÍ PRŮZKUM. EVL Hora Říp. Závěrečná zpráva

Recommend Documents