VELIKONOČNÍ DOBA 2012 ROK BIŘMOVÁNÍ dopis rodičům Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Řím 5, 5)
Milí rodiče a prarodiče mladších dětí, velikonoční doba je podle tradice dobou radosti, kterou Ježíšovi učedníci prožívají jako dobu setkávání se vzkříšeným Kristem. V Bibli i v liturgických čteních jednotlivých velikonočních nedělí se dočítáme o setkání Krista s Marií, která si myslela, že je zahradník, se dvěma učedníky na cestě do Emauz, kteří jej poznali při lámání chleba, s učedníky, kteří jej poznali, když řekl: Pokoj vám, Tomášem, který potřeboval vložit ruce do jeho ran, nebo s Petrem a dalšími učedníky na lodi, na které Ježíš zavolal, ať hodí sítě na hlubinu. Vždy jsou to svědectví o tom, jak lidé poznali Krista na konktrétních místech a v konkrétních životních situacích. Setkání s Ním přinášejí naději na život, nad kterým nemá smrt moc, také nám. Jejich vrcholem je obdarování učedníků Božím Duchem, Boží Láskou, která skrze smrt a vzkříšení definitivně spojuje silou ohně a větru člověka s Bohem. Láska zůstává, je silnější než smrt a my smíme mít naději, že Dech této Boží lásky za nás bude dýchat, až náš pozemský dech utichne. Také velikonoční doba končí Slavností Seslání Ducha svatého a my se na ni můžeme připravit pomocí tohoto dopisu. Je určený dospělým, ale nabízí náměty k přemýšlení a činnosti, které jsou srozumitelné i dětem a také jednoduše uskutečnitelné. Text chce být nabídkou, jak ve společenství církve, která v letošním roce prožívá v rámci přípravy na cyrilometodějské jubileum rok věnovaný svátosti biřmování, prožívat ve velikonoční době také společné chvíle v rodině. Úloha dospělého nespočívá ve vyžadování a kontrolování, ale ve sdílení se ve víře, v modlitbě a v povídání o aktuálních situacích, 2
které rodina prožívá. Program si můžete naplánovat, kdy budete chtít. Jeho sjednocujícím prvkem jsou dary Božího Ducha ‒ moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží ‒ tedy schopnosti, které nás příznivě uzpůsobují, abychom dokázali jednat podle Jeho vůle, tedy konat dobro s vědomím, že Bůh je Láska. (KKC 1830) Vydejme se ji v tomto velikonočním čase hledat, vnímat, ale také zpřítomňovat a vyprošovat si ji v konkrétních plodech, které láska přináší a kterými jsou radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost a čistota. (Gal 5, 22‒23) Přejeme vám, aby se váš domov stal během letošní velikonoční doby místem, které Duch svatý naplní jednotou a pokojem.
3
PRVNÍ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR MOUDROSTI Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. (Ž 118, 24) Bůh je nejvyšší moudrost a moudrost je nejvyšší ze všech darů. Souvisí s láskou a přináší radost. Je to moudrá radost z toho, že žijeme, radost z toho, že můžeme být spolu a že nacházíme smysl v tom, co se kolem nás děje, i když je to obyčejný všední den. Moudrost umí najít velikou radost i v maličkostech.
Co můžeme společně dělat? • • • • • •
Posadíme se ke stolu a povídáme si, o tom, z čeho jsme měli radost. Kreslíme, jakou barvu by radost mohla mít. Každý může mít jedno přání, které mu udělá radost, a pokud je to možné a vhodné, pokusíme se to také vyplnit. Vymyslíme nějakou činnost, která by udělala radost všem a přemýšlíme, komu a čím bychom mohli udělat radost. Vyprávíme si také o tom, že k životu patří také období, kdy nám připadá, že kolem žádná radost není. Starší děti mohou hledat, kde se mluví o radosti ve velikonoční liturgii.
Pane, prosíme Tě o dar moudrosti, abychom uměli poznávat smysl toho, co prožíváme.
4
DRUHÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR ROZUMU Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. (J 20, 29) Dar rozumu je schopnost uvažovat a rozvažovat o tom, co životu prospívá a co ne, co přináší dobro a co dobro nepřináší. Rozum souvisí s vírou v Boží dobrotu a milosrdenství, které má konkrétní podobu v jeho nařízeních a přikázáních.
Co můžeme společně dělat? • • • • • •
Přemýšlíme o pravidlech a nařízeních, která nás obklopují. Přemýšlíme o tom, zda nebo jaká pravidla a nařízení máme také doma, aby se nám spolu lépe žilo. Navrhujeme pravidla, která by prospěla rodinnému soužití. Diskutujeme, zda jsou vhodná, příp. zda vhodná nejsou, a proč. Dáváme příklady nesmyslných pravidel, ale také pravidel, která se ukázala jako velmi užitečná. Vyprávíme si zkušenosti s tím, kdy jsme se v dětství chovali „nerozumně“, a co z toho vzešlo. Přemýšlíme, jakými skutky Ježíš ukázal svou dobrotu, milosrdenství a lásku k lidem.
Pane, prosíme Tě o dar rozumu, abychom dokázali poznávat plnost toho, co prožíváme.
5
TŘETÍ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR RADY Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma? (L 24, 32) Rada je důležitou pomocí při rozhodování. Můžeme ji poskytovat jeden druhému, protože v životě se musíme rozhodovat často a mnohdy to bývá těžké. Dobrá rada je nasměřována k cíli, který je pro nás křesťany v Bohu ‒ začátku a konci našeho úsilí. Dobré rozhodnutí a dobrou radu poznáme, když nám přinese pokoj, sjednotí a osvětlí, kudy naše životní cesta povede dál.
Co můžeme společně dělat? • • • • • •
Na nějaké aktuální rodinné záležitosti si můžeme vyzkoušet, zda se umíme společně radit a hledat řešení. Vyprávíme si, kdy jsme zažili, že jsme dostali špatnou a kdy dobrou radu. Vyzkoušíme si, jak se dá hledat rada na internetu, ale upozorníme také na to, na co je třeba přitom dávat pozor. Vyprávíme si o tom, kdy jsme vnímali, že nám dobrá rada vnesla do života světlo. Známe nějakého konkrétního člověka, který je nám obvykle velkou pomocí při rozhodování? Kdy jsme při rozhodování zakusili Boží přítomnost a pomoc? Přemýšlejme o odpovědnosti lidí, kteří mají moc nebo úkol rozhodovat o důležitých věcech.
Pane, prosíme Tě o dar rady, abychom uměli dělat dobrá rozhodnutí v tom, co prožíváme. 6
ČTVRTÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR SÍLY Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a ony znají mne. (J 10, 14) K síle patří aktivita, pohyb, ale také vytrvalost a věrnost. Dar síly je schopnost vytrvat, překonávat nebezpečí, pochybnost, vyprahlost a útrapy. Pomáhá vytrvat, když život přestane být jednoduchý. Je to schopnost projevovat trpělivost v obtížích, vytrvalost ve zkouškách a s vírou v Boží přítomnost a pomoc překonávat každodenní překážky.
Co můžeme společně dělat? •
• • • •
Zkoušíme, kdo z nás je nejsilnější, kdo nejvíce uzvedne, nebo kdo nejvíce udrží. Přemýšlíme ale také, jaký je rozdíl mezi tím, když něco těžkého uzvedneme, a když něco těžkého zvládneme. Vyprávíme si o svých slabostech a o tom, co je pro každého nejtěžší a co by určitě bez podpory druhých nedokázal. Vyprávíme si, co těžkého přestáli a překonali naši rodiče a prarodiče nebo jiní členové rodiny. Vyprávíme si o tom, kdy jsme v životě zakusili, že Bůh je silný. Připomeneme si, které biblické příběhy hovoří o tom, že Ježíš byl silný, nebo že člověk byl silný, protože se spolehl na Boží sílu. Zkoumáme, v čem nepatrném a malém je ukrytá veliká síla. Povídáme si o tom, jaká veliká síla by mohla být ukryta v tom nejmenším a nejslabším členu rodiny.
Pane, prosíme Tě o dar síly, abychom dokázali vytrvat v tom, co prožíváme. 7
PÁTÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR UMĚNÍ Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. (J 15, 4) Něco dokonale umět je velké umění a nemusí se jednat pouze o umělecké dílo. Dar umění, dar tvůrčí síly je naše schopnost přetvářet a dotvářet svět k dobrému a mít tak spolupodíl na Božím stvořitelském díle. Uměleckým dílem se tak může stát každá chvíle našeho života a každé naše dílo může být Božím dílem. Plodem tohoto daru je krása a dokonalost. Člověk může chválit Boha svým životem a vším, co ve svém životě vytvořil, a naplňovat tak svůj životní úkol.
Co můžeme společně dělat? • • • •
•
Povídáme si o tom, co umíme, ale také, co neumíme. Povídáme si o tom, co uměli naši rodiče, prarodiče, nebo někdo jiný z naší rodiny. Dohodneme se na nějakém díle, které společně dokážeme vytvořit, a dáme se do práce. Společně si připravíme jídlo, něco upečeme, uklidíme, opravíme apod. Rozhlédneme se a povídáme si o věcech, které máme doma a které ukazují, že je uměl vytvořit někdo jiný. Povídáme si o tom, co nám připadá krásné nebo dokonalé. Ukazujeme si obrázky, fotografie, posloucháme písně apod. Povídáme si o různých divech přírody nebo vědeckých poznatcích ukazujících na Boží krásu a dokonalost. Povídáme si o tom, které dílo nás fascinovalo natolik, že nám připomnělo Boží krásu a dokonalost.
Pane, prosíme Tě o dar umění, abychom s Tebou spoluvytvářeli to, co prožíváme. 8
ŠESTÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR ZBOŽNOSTI Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu. (J 14, 23) Lidová zbožnost je pokladem víry, podobně jako lidová píseň nebo lidová architektura jsou vedle děl renomovaných umělců poklady naší kultury. K jejímu ocenění je třeba umět vnímat věci srdcem. Zbožnost je schopnost ocenit hodnotu věcí, vztahů, životních situací a jejím ovocem je pokora a obětavost. Dar zbožnosti znamená umět zahlédnout Boží přítomnost třeba i tam, kde bychom ji obvykle nehledali, a s úžasem se před ní sklonit.
Co můžeme společně dělat? •
Vyprávíme si o tom, co chvályhodného se nám dnes stalo, nebo co jsme viděli. • Děti mohou přinést nějakou věc, která se jim nejvíce líbí, a povídáme si o tom, co se jim na ní líbí. • Podíváme se na sebe a hledáme na sobě navzájem nějakou maličkost, slovo, větu, gesto, které stojí za ocenění. • Hledáme jeden na druhém, za co bychom mohli pochválit. Děti mohou vyrobit „diplom“ nebo „pochvalné uznání“ konkrétnímu člověku. „Pochvaly“ si slavnostně rozdáme. • Přemýšlíme, za co je Bůh hodný chvály a ocenění. Společně můžeme vyrobit „pochvalu“ také Bohu. • Uspořádáme výlet k místu, kde lidé nějakou stavbou nebo obrazem projevili úctu Bohu. • Máme ve svém domově také taková znamení úcty k Bohu? Pane, prosíme Tě o dar zbožnosti, abychom Tě chválili tím, co prožíváme. 9
SEDMÝ TÝDEN VELIKONOČNÍ DAR BÁZNĚ BOŽÍ Nenechám vás sirotky, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. (J 14, 18) Bázeň Boží není strach před Bohem, ale schopnost vnímat, že Bůh člověka přesahuje, a přesto jej neopouští. Bázeň Boží vede k vděčnosti a radosti, nikoli ke strachu a ponižování. V životě to mnohdy bývá jinak. Člověk „výše postavený“ se mnohdy povyšuje nad druhými, ale to neznamená, že bychom mu měli vyhovět a vyžadovanou úctu mu prokazovat. Právě proto, že Bůh člověka nepředstavitelně převyšuje a přesto se nad námi nevyvyšuje, zkoumejme sebe i své okolí, aby to, že jeden převyšuje druhého nevyvolávalo obavy a zastrašování, ale bylo službou společenství.
Co můžeme společně dělat? •
• • •
Povídáme si, kdo a čím dobrým „převyšuje“ ostatní a také k čemu je to dobré pro všechny. (Babička vařením. Maminka laskavostí. Apod.) Přemýšlíme také, čím „převyšuje“ Bůh člověka. Připomínáme si biblické texty, kde se Bůh ukázal jako nesmírně převyšující chápání a schopnosti člověka. Přemýšlíme, zda jsme se setkali s tím, že někdo něčím „převyšuje“ ostatní, ale také se proto „povyšuje“ nad ostatní. (Děti ve škole. Dospělí v práci. Apod.) Povídáme si, zda máme zkušenost s tím, že se nad námi někdo povyšoval nebo že nás někdo zastrašoval, jak jsme tuto situaci prožívali a zda jsme v tu chvíli vnímali nebo nevnímali Boží přítomnost a pomoc.
Pane, prosíme Tě o dar bázně Boží, abychom Tě rozpoznávali v jednotě toho, co prožíváme.
10
SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ (Sk 2, 1‒11)
Přejeme vám, abyste si i ve všednosti našli prostor pro obdarování Duchem Božím a pro vše duchovní, oduševnělé a duchaplné, které jej provází.
11
Prosíme podobně jako učedníci v uzavřeném domě: Duchu svatý, přijď a dej, abychom Tě poznali. Prosíme Tě o dar moudrosti, abychom Tě poznali ve smyslu toho, co prožíváme. Prosíme Tě o dar rozumu, abychom Tě nacházeli v plnosti toho, co prožíváme. Prosíme Tě o dar rady, abychom Tě rozeznávali v tom, co prožíváme. Prosíme Tě o dar síly, abychom Tě následovali v tom, co prožíváme. Prosíme Tě o dar umění, abychom s Tebou spoluvytvářeli to, co prožíváme. Prosíme Tě o dar zbožnosti, abychom Tě chválili tím, co prožíváme. Prosíme Tě o dar bázně Boží, abychom Tě rozpoznávali v jednotě toho, co prožíváme.
© Katechetické a pedagogické centrum, Ostrava 2012 ke stažení na www.kpc-ostrava.archa.info
