Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Øím 5, 5 Modlitba za dar víry: DUCH SVATÝ A VÍRA

Roèník 18

Èíslo 5

19. 5. 2013

Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Øím 5, 5 Modlitba za dar víry:

DUCH SVATÝ A VÍRA Být pod vlivem (alkoholu, drog, závislostí, špatného èlovìka) není vùbec dobré, ba pøímo je škodlivé. Ale mùžeme být pod vlivem, který nejenže stojí za to, ale je pro nás nesmírnì potøebný, a to je vliv Ducha Svatého. „Jedinì pod vlivem Ducha Svatého mùže nìkdo øíci, Ježíš je Pán.“ Takto nás pøesvìdèuje sv. Pavel a tím vrhá svìtlo na pùsobení Ducha Svatého v procesu víry. Co je to vlastnì víra? Je to snad jen náš výkon? Pøedevším je dùležité si znovu a znovu pøipomínat, že tím prvním iniciátorem je vždy Bùh. On nám pøichází vstøíc, On se nám dává poznat, On nás zachraòuje, On nás stoprocentnì miluje. A naše víra je tudíž odpovìdí na tuto Boží úžasnou vstøícnost, odpovìdí nejen pouze v uznání Boží existence, ale pøedevším odpovìdí lásky a dùvìry vùèi Bohu. A vedeni slovy sv. Pavla z úvodu tohoto malinkého zamyšlení mùžeme øíci, že v procesu naší ochoty uvìøit, dùvìøovat a milovat nás mocnì podepírá Duch Svatý. Není to úžasné? Bùh sám nás nese. Ale èeká na naši ochotu, touhu uvìøit a svìøit se Bohu. Jak kdosi øekl, udìlej jeden krok a Bùh jich udìlá mnohonásobnì více. Ale bez tohoto našeho kroku to nepùjde – Bùh nabízí, ale nevnucuje se. Víra je dar a o tento dar je tøeba stále prosit. Tím vlastnì prosíme o naši vnímavost a citlivost vùèi Boží pøítomnosti, ale také o naši ochotu nechat se dùvìrou v Pána proniknout natolik, že to bude èitelné i v našem každodenním životì. Rád bych vám nabídl modlitbu za dar víry, která by nás mohla provázet v tomto stále probíhajícím Roce víry. P. Miroslav Strnad

Trojjediný a milosrdný Bože, ve køtu jsi nás obdaroval velikonoèní vírou, abychom tì poznávali a mohli žít ve spoleèenství s Tebou jako dìti s Otcem a mezi sebou jako bratøi a sestry. Naplò nás vdìèností za tento nevýslovný dar Tvé lásky. Roznìcuj v nás zodpovìdnost za víru, abychom dokázali zachovat toto vzácné dìdictví otcù i ve zkouškách života a aby se naše víra vždy shodovala s vírou Církve. Posiluj naši víru svým slovem, svátostmi i modlitbou, aby rostla a byla vždy živá a èinná v lásce. Dej, aby naše víra byla vytrvalou poslušností Tvým pøikázáním, a tak pøinášela ovoce zbožnosti a lidskosti. Pomáhej nám ji každý den vyznávat nejen slovem, ale pøedevším skutky. Vzbuzuj v nás ustaviènì radost z víry a dej nám sílu být svìdky víry mezi lidmi v naší spoleènosti. Prosíme tì o to na pøímluvu Panny Marie, která je blahoslavená, protože uvìøila, i svatých Cyrila a Metodìje, našich vìrozvìstù.

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Amen.

Apoštolský list papeže Benedikta XVI. PORTA FIDEI daný „motu proprio“ k vyhlášení Roku víry /Pokraèování z minulého èísla/ 14. Rok víry bude též dobrou pøíležitostí k intenzivnìjšímu svìdectví milosrdné lásky. Jak nám pøipomíná svatý Pavel: „Nyní trvá víra, nadìje a láska, tato trojice. Ale nejvìtší z nich je láska“ (1 Kor 13, 13). Ještì silnìjšími slovy, jež pro køesany znamenala vždy veliký závazek, mluví svatý Jakub: „Co to pomùže, moji bratøi, øíká-li nìkdo, že má víru, ale nemá skutky? Mùže ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do èeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a nìkdo z vás jim øekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahøejte se a najezte se‘ – ale nedáte jim, co potøebují pro své tìlo, co je jim to platné? Stejnì tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobì mrtvá. Ale nìkdo by mohl øíci: ‚Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutkù! Já ti však ze svých skutkù mohu dokázat svou víru“ (Jak 2, 14–18). Víra bez lásky nevydává žádné ovoce, zatímco láska bez víry je pouhým sentimentem, trvale vydaným napospas pochybám. Víra a láska se navzájem potøebují tak, že jedna dovoluje druhé, aby se realizovala svým vlastním zpùsobem. Mnozí køesané zasvìcují s láskou svùj život lidem osamoceným, stojícím na okraji èi vyèleòovaným, a vìnují se jim jako tìm, kdo pøedevším vyžadují naši pozornost a jimž je nejvíce zapotøebí naší pomoci, nebo právì v nich se zrcadlí tváø samotného Krista. S pomocí víry mùžeme zahlédnout tváø zmrtvýchvstalého Krista v tìch, kdo vyžadují naši lásku. „Cokoli jste udìlali pro jednoho z tìchto mých nejposlednìjších bratøí, pro mne jste udìlali“ (Mt 25, 40). Jsou to varovná slova, na nìž nesmíme nikdy zapomenout, a zároveò je to trvalá výzva, abychom se odvdìèili za lásku, s níž o nás Pán peèuje. Víra nás uschopòuje, abychom Krista poznali, a jeho láska nás vybízí, abychom mu sloužili všude tam, kde se on stává našim bližním na cestì životem. Posilnìni vírou tedy s nadìjí upøeme svùj zrak na své pùsobení ve svìtì a pøitom oèekávejme „nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svùj domov spravedlnost“ (2 Petr 3, 13; srov. Zj 21, 1).

Je náš osud pøedurèen? „Mìl bych vám ještì mnohého jiného øíci, ale teï byste to nemohli snést. Ale až pøijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On nebude mluvit sám za sebe, ale bude mluvit to, co uslyší a oznámí vám, co má pøijít. On mne oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí.“ (J 16, 12-14). „A já budu prosit Otce, a dá vám jiného pøímluvce, aby zùstal s vámi navždy: Ducha pravdy.“ (J 14, 1617). „Až pøijde pøímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází z Otce, ten vydá o mnì svìdectví.“ (J 15, 26-27). „To jsem k vám mluvil, dokud ještì zùstávám u vás. Ale Pøímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás nauèí všemu a pøipomene vám všechno ostatní, co jsem vám øekl já.“ (J 14, 26). „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jdìte tedy, získávejte za uèedníky všechny národy, køtìte je ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého a uète je všechno, co jsem vám pøikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny, až do konce svìta.“ (Mt 28, 18-20). Bùh nám prokázal, jak velice nás miluje. Jako duchovní osoba, Bùh – Stvoøitel a Otec, nemohl s lidmi mluvit lidským zpùsobem. Proto, aè jako Bùh a Otec zùstává duchovní osobou, aby mohl s námi mluvit lidským zpùsobem, souèasnì vstoupil do našeho svìta prostoru a èasu hmotným zpùsobem: pøijal lidské tìlo a žil jako èlovìk. Lásku Boží prokázal svou výkupnou smrtí. Po splnìní tohoto úkolu odchází zpìt do nebe. Ale nezanechává nás zde samy. Apoštolùm slibuje: „Já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání svìta.“ Tento slib také splnil a plní.

15. Když se svatý Pavel blížil ke konci svého života, prosil svého žáka Timoteje, aby „usiloval o víru“ (2 Tim 2, 22) se stejnou vytrvalostí, s níž o ni usiloval, když byl ještì chlapcem (srov. 2 Tim 3, 15). Cítíme, že tato výzva smìøuje i ke každému z nás, abychom ve víøe nezlenivìli. Je naším celoživotním spoleèníkem, který nás uschopòuje, abychom stále novýma oèima vnímali úžasná díla, jež pro nás Bùh èiní. Víra se soustøedí na to, aby vnímala znamení èasu provázející soudobé dìjiny, a každého z nás zavazuje, aby se stal živým znamením toho, že vzkøíšený Pán je pøítomen ve svìtì. Více než co jiného dnes svìt potøebuje vìrohodné svìdectví tìch, jejichž mysl i srdce jsou osvíceny Božím slovem a kteøí jsou schopni otevírat srdce i mysl mnoha lidí toužících po Bohu a po pravém, nikdy nekonèícím životì. „Aby se slovo Pánì dále šíøilo a bylo pøijímáno“ (2 Sol 3, 1): kéž tento Rok víry znovu utvrdí náš vztah s Kristem Pánem, nebo jedinì v nìm se skrývá jistota, s níž mùžeme hledìt do budoucnosti, a záruka skuteèné a trvalé lásky. Slova svatého apoštola Petra pøedstavují koneèný pohled na víru: „A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teï ještì na krátký èas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnìjší než pomíjející zlato, které pøece bývá èištìno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávì a cti. Toho milujete, aèkoli jste ho nevidìli; v nìho vìøíte, tøebaže ho ještì nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a záøivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše“ (1 Petr 1, 6–9). K životu køesanù patøí radost i utrpení. Kolik svatých žilo v samotì! Kolik vìøících prochází i v dnešní dobì zkouškou Božího mlèení, aèkoliv by radìji slyšeli jeho útìšný hlas! Životní zkoušky, jež nám pomáhají porozumìt tajemství køíže a dávají nám podíl na utrpeních Kristových (srov. Kol 1, 24), jsou pøedzvìstí radosti a nadìje, k nimž víra smìøuje: „Když jsem slabý, právì tehdy jsem silný“ (2 Kor 12, 10). S nezvratnou jistotou vìøíme, že Pán Ježíš zvítìzil nad zlem a smrtí. A s touto pevnou dùvìrou se mu také svìøujeme: je pøítomen mezi námi a pøemáhá moc zla (srov. Lk 11, 20). Církev, viditelné spoleèenství jeho milosrdenství, pak trvá v nìm jako znamení koneèného smíøení s Otcem. Svìøme tento èas milosti Matce Boží, která byla nazvána „blahoslavená“, nebo „uvìøila“ (Lk 1, 45). Dáno v Øímì u sv. Petra, 11. øíjna roku 2011, v sedmém roce mého pontifikátu. BENEDICTUS PP. XVI

Jak? Ještì než podstoupil muka a smrt, dal nám prostøednictvím apoštolù velký dar: „Toto je tìlo mé – toto je krev má. To èiòte na mou památku.“ V hmotné podstatì èlovìka odešel do nebe, ale hmotným zpùsobem v podstatì chleba a vína zùstává s námi „po všechny dny, až do skonání svìta“. Ale nezùstává s námi jen v mrtvé hmotì tìla a krve v podstatì chleba a vína. On nám dává také svého Ducha: seslal nám Ducha Svatého. Ve Svátosti oltáøní v podstatì chleba a vína je s námi živý Kristus. „Proto prosíme: sešli rosu svého Ducha také na tyto dary a posvì je, a se nám stanou tìlem a krví našeho Pána, Ježíše Krista.“ (Liturgická modlitba pøed promìòováním). Duch Svatý nás pouèuje, vede, øídí, osvìcuje naše myšlení, náš život a jsme-li ho poslušní, dává nám také dary k našim životním rozhodováním. Duch Svatý také naplòuje a øídí církev, jejíž hlavou je Ježíš Kristus. Duch Svatý nám vnuká dobré myšlenky. Duch Svatý nám pomáhá v našem rozhodování. A uposlechneme-li jeho hlasu, poznáme, že potøebné øešení, které jsme vložili do rukou Ducha Svatého, je to jediné správné a nejlepší, i když se nám zprvu jeví jako naprostý propad. A jak je to s naším pøedurèením? Urèuje Bùh pøedem kdo bude spasen a kdo zavržen? Nebo co se stane dobrého nebo špatného? A že na to pøedurèení nemáme žádný vliv? Mraèilo se. Sedlák mìl na poli suché seno. Zapøáhl konì do vozu a jel rychle seno zachránit. Cestou potkal pana faráøe. Pozval ho, a si sedne na vùz a sveze se. Cestou spolu rozmlouvali. Sedlák pronesl svou myšlenku: „Proè bychom mìli konat nìjaké dobré skutky, když Bùh má už pøedurèeno, kdo bude spasen. Je pøece vševìdoucí a ví, kdo kam pøijde.“ Pan faráø s ním souhlasil: „Máte pravdu. Bùh je

Tøi brány Jednoho dne se žák zeptal svého starého mistra: „Mistøe, kdy je povoleno hovoøit?“ Mistr odpovìdìl: „Každé slovo musí pøed svým vyslovením projít pøes tøi brány: Jsi pravdivé? Ptá se strážce první brány. Jsi nutné? Ptá se ochránce druhé brány. Jsi laskavé? Zkoumá hlídka tøetí brány. Pravda, vhodnost a laskavost musí být charakteristickými znaky našeho mluvení. - PASTÝØ strana 2 -

vševìdoucí a ví, jak co dopadne. Když je to tak už urèeno, tak klidnì obrate konì a vrate se domù. Však Bùh ví, jak to dopadne, jestli seno zmokne nebo ne“ . Sedlák vìdìl, že jestli seno nesklidí, tak urèitì zmokne. A jel pro seno. Bez našeho pøièinìní to nepùjde. To uznal i ten sedlák. Samozøejmì, Bùh je vševìdoucí. Ví, jak to dopadne. Ví, kdy se pøièiníme a kdy ne. Bùh dal èlovìku svobodnou vùli, aby se sám rozhodoval. Na èlovìku samém záleží výsledek, ne na pøedurèení. V dìjinách církve se však vyskytlo uèení, že lidská spoleènost se skládá z lidí predestinovaných – pøedurèených ke spáse a z lidí pøedzvìdìných – urèených k zavržení. Jedni ani druzí nemohou svým jednáním nic zmìnit. Pøedurèeným ke spáse už není tøeba konat žádné dobré skutky, pøedurèeným k zavržení žádný dobrý skutek nepomùže. Toto uèení hlásal anglický filosof a teolog Wiklif a od nìj je pøevzal Jan Hus. Naproti tomu Martin Luther uèil, že ke spasení staèí jen víra („Kdo uvìøí a bude pokøtìn, bude spasen. Kdo neuvìøí, bude zavržen.“) Že tedy skutky nejsou potøebné. I když je nekoná, ale vìøí, stejnì bude spasen. (Co k tomu øíká apoštol Jakub: „Víra bez skutkù je mrtvá.“ - Jak 14, 14-20). Nebudu zde rozebírat mylné uèení Wiklifa a Luthera. Protože však v tomto období (po svátku sv. Cyrila a Metodìje) je vzpomínkový den na upálení Jana Husa, zmíním se krátce o jeho osobì, jeho uèení, i jeho procesu v Kostnici. Ve školách v dìjepise se uèilo (a snad ještì uèí) o tomto období podle Jiráskových románù (Temno, Proti všem a p.). Podotýkám, že Jirásek prohlásil, že nepíše dìjiny, ale romány – k èemuž historik dr. Pekaø mu vytkl, proè klame lidi, že pøece ví, že to lidé za historii budou považovat. V tomto „dìjepise“ se dovídáme, jak Hus bojoval proti nepoøádkùm v církvi, neøestnému životu knìží, prodávání odpustkù (což se zamìòovalo za odpuštìní høíchù, které prý si mùže koupit) a jak byl za to dán do klatby a nakonec „pro pravdu“ v Kostnici upálen. Jaká je skuteènost? Hus to skuteènì hlásal. Ale zdaleka nebyl sám. Vždy Kostnický koncil byl právì proto svolán. U kostnického soudu s Husem se o tom ani slùvkem nezmínili. Klatby, které byly v Èechách na Husa uvaleny, byly v dùsledku neposlušnosti, že se odmítl dostavit k soudu do Øíma, kde mìl své téze obhájit, ani k synodì v Èechách (že mìl k tomu vážné dùvody, to uvalení klatby nemohlo ovlivnit) a že pøes zákaz, který z klatby vyplývá, vykonával služby, které vykonávat nesmìl (sloužit eucharistii, kázat). Jaká byla skuteèná osobnost Husova? Hus byl pevnì vìøící knìz – katolík, vzorného ctnostného a bezúhonného života. Byl velkým ctitelem Panny Marie. Mìl velkou úctu k eucharistii. Naøèení, že neuznává promìnìní chleba a vína v tìlo a krev Kristovu, bylo jednoznaènì vyvráceno. Rovnìž informace, že neuznává podávání eucharistie pouze pod zpùsobou chleba a že navádí k podávání pouze „pod obojí“ bylo nepravdivé. Toto zavedl až Mistr Jakoubek ze Støíbra. Hus to sice pøipustil, ale upozornil, aby tak bylo èinìno jen tomu, kdo si toho výslovnì žádá. Jinak uznával, že v každé èásteèce chleba i vína je celá osobnost Kristova. Hus pøísnì zachovával církevní uèení. Pøipouštìl též modlitby za duše v oèistci. Prosazoval však nìkolik myšlenek, které nemohly být v souladu s uèením církve. Hus mìl také velké zásluhy o èeský jazyk. Jako spisovatel psal èesky (teologické spisy psal latinsky). Byl dùmyslným tvùrcem èeského pravopisu a zakladatelem jednotného èeského jazyka. Snažil se, aby èeská øeè nevyhynula. Snažil se co nejvíce se sblížit s živou mluvou, jak se mluvilo v jádru Èech, zejména kolem Prahy. Hus byl bezvousý, kulatého oblièeje. Vousatého s úzkým oblièejem jej udìlal teprve malíø Brožek na svém obraze „Hus pøed koncilem“. Ten úzký a zarostlý oblièej mìl ve skuteènosti Jeroným Pražský. Jak již bylo øeèeno, v Èechách uložené klatby nebyly za odboj proti nepoøádkùm, ale za neposlušnost, že se nedostavil k soudu, kde mìl obhájit své uèení ovlivnìné Wiklifem. Na koncil do Kostnice byl volán k zodpovìdnosti za mylné názory. Glejt krále Zikmunda mu zaruèoval bezpeènost vùèi všem svìtským mocnostem, nemìl však vliv na vìci církevního soudu. Hus se vypravil na koncil s myšlenkou, že v teologické disputaci bude obhajovat své sporné myšlenky, nebo žádat o pouèení z Písma. Neuvìdomil si, že se nejedná o koncilovou disputaci, ale pokraèování soudu, který se neuskuteènil v Øímì ani v Èechách. Pro koncil byla jeho záležitost zpoèátku jen okrajová - koncil mìl jiné úkoly k øešení. Teprve bìhem soudu byl brán vážnì.

Byl povolán jako kacíø k zodpovìdnosti. Rozhodnout mohl církevní soud jako o kacíøi bez jeho pøítomnosti. Král Zikmund však dokázal pøesvìdèit koncilní soud, aby bylo umožnìno Husovo veøejné slyšení. To se podaøilo tøikrát – což bylo jinak naprosto neobvyklé. Za co byl Hus souzen: Ze 49 tézí, které mìl pøevzít od Wiklifa a kázat o nich v Èechách, nebo je psát ve svých knihách. Soud by byl asi mírnìjší, ale právì z Èech bylo na Husa nejvíce a nejtìžších žalob a øada svìdectví – pøevážnì falešných. Po širším jednání bylo z žaloby vypuštìno devatenáct bodù. Hus se mìl vyjádøit ke 30 bodùm. Je skuteèností, že øada tézí jemu pøipisovaných bylo falešných. Soud však mìl snahu Husa oèistit a v závìru, zásluhou kardinála Zabarelby, mu byla nabídnuta nová formule odvolání. Hus mìl odpøisáhnout jen èlánky z knih (že je uznává za nesprávné a nebude je uèit) a u èlánkù svìdeckých, o nichž tvrdil, že byly podány falešnými svìdky, mìl prohlásit, že je neuèil, ani nekázal a že je tedy pokládá za bludné a bude pøísahat, že je nebude kázat ani hlásat. Ale Hus i tuto nabídku odmítl. Na celý soud je nutno dívat se a posuzovat z pohledu tehdejšího církevního práva. Soud postupoval podle práva a podle platného práva pronesl oprávnìný rozsudek. Hus nebyl na disputaci, ale u soudu. Požadoval, aby jemu vytýkané bludy mohl obhájit, nebo byl z Písma pouèen o nesprávnosti. A v disputaci by možná nìkteré téze obhájil – všechny však ne. Toto u soudu nebylo možné. Soud mohl jen posuzovat pøedložené žaloby. Nìkteré pøíèiny, za nìž byl Hus odsouzen: Nekázeò, nedostavení se k soudu, veøejné kázání a sloužení mše svaté v dobì, kdy mu byla uložena klatba. Uèení, že církev se skládá jen pøedpovìzených, uèení o vyvolených a zavržených. V definici církve odmítá papeže a kardinály s prohlášením, že hlavou církve je Kristus (posuzováno jako snaha o rozvrácení církevní hierarchie). Uèení, že pøi nesprávném užívání církevních statkù má svìtské právo jim je odejmout. Uèení, že neprávem udìlenou klatbu není potøeba poslouchat. Uèení, že je-li biskup nebo knìz v tìžkém høíchu, není udìlená svátost platná (dotazováno: a jak víš, že jsi knìz, že tvùj svìtec nebyl v tìžkém høíchu?). Uèení, že je-li biskup, knìz nebo i svìtská moc v tìžkém høíchu, že je nelze považovat za biskupa, knìze nebo krále. Hus uèil sice snad ve svém pøesvìdèení, ale i ve svém pojetí práva a spravedlnosti. Jednal však v rozporu s právem ve své dobì. To nelze srovnávat s platným právem dnes. Rovina, na které stál Hus, není sluèitelná s rovinou právní, na které stáli soudcové. Podle tehdejšího kanonického práva, podle nìhož jednali soudci a soudní tribunál koncilu, se Hus provinil, byl odsouzen podle práva. Upálení nebylo provedeno podle církevních zákonù, ale podle zákonù øíšských, tehdy na øíšském území platných. Protestantské denominace namítají: èíst Písmo svaté mùže každý sám. Není k nìmu tøeba vysvìtlování. Duch Svatý vede sám ke správnému poznávání. Ale v pøípadì Husovì vidíme, že to vysvìtlení je potøeba, že není možno, aby si Písmo svaté vykládal každý podle svých pøedstav. U katolického vydání Bible jsou vždy vysvìtlivky – a jsou velmi cenné. A jednotný výklad nám zaruèuje uèení katolické církve. Ve shrnutí: Bùh ve své milosti pro nás ustanovil eucharistii a seslal nám Ducha Svatého. Duch Svatý pùsobí v církvi. Církev není jen církevní hierarchie. Tvoøí ji spoleèenství všech pokøtìných. Duch Svatý, prostøednictvím papeže a církevního kolegia, nám umožòuje správnì a jednotnì èíst a porozumìt Písmu svatému. Ke spasení nestaèí sama víra (bez skutkù), ani pøedurèení (bez zásluh èlovìka). Važme si toho, že jsme èleny katolické církve, která nám pomáhá v naší cestì ke spáse. Ing. Antonín Novák Poznámka: Pro èást o Wiklifovi, Lutherovi a Husovi byly použity tyto prameny: Ottùv slovník nauèný, hesla Wiklif, Luther a Hus Kniha evangelického právníka Doc. JUDr. Jiøího Kejøe, DrSc, pod názvem „Husùv proces“, nakl. Vyšehrad, rok 2000 - kniha je ve farní knihovnì Vývìska v Betlémské kapli v Praze „Husùv traktát o šesti bludech“.

Knìz a tesaø Jednoho dne se knìz vypravil požehnat novou dílnu tesaøe. Tesaø se ho zeptal: „Chcete se nauèit, jak se zatloukají høebíky?“ Knìz odpovìdìl: „Ne, ale chtìl bych vìdìt, co se tak øíká, když se nìkdo praští kladivem do prstu!“ - PASTÝØ strana 3 -

DOSTANETE SÍLU DUCHA SVATÉHO A BUDETE MI SVÌDKY Ježíš jim také po svém umuèení mnoha zpùsoby prokázal, že žije, po ètyøicet dní se jim dával spatøit a uèil je o království Božím. Když s nimi byl u stolu, naøídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Èekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o nìmž jste ode mne slyšeli. Jan køtil vodou, vy však budete pokøtìni Duchem Svatým, až uplyne tìchto nìkolik dní.“ Ti, kteøí byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto èase chceš obnovit království pro Izrael?“ Øekl jim: „Není vaše vìc znát èas a lhùtu, kterou si Otec ponechal ve své moci, ale dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svìdky v Jeruzalémì a v celém Judsku, Samaøsku a až na sám konec zemì.“ (Sk 1,3-8) Tak jako povolal Ježíš apoštoly, aby byli jeho svìdky, tak také povolává každého z nás. Toto slovo platí pro každého køesana, aby byl svìdkem veliké Boží lásky. „Nebo Bùh tak miloval svìt, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný.“ (J 3,16) Ježíš byl odsouzen za naše høíchy, na kterých nemìl žádný podíl, abychom my byli ospravedlnìni jeho spravedlností, na které nemáme žádnou zásluhu. On svojí smrtí naši smrt pøemohl a svým zmrtvýchvstáním obnovil náš život. Teï oslavujeme veliké definitivní vítìzství, které nám Ježíš získal svou smrtí na køíži a svým slavným zmrtvýchvstáním. Toto vítìzství Ježíš vydobyl pro všechny, kteøí jej následujeme, protože on øíká: „Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepøichází k Otci než skrze mne.“ (J 14,6) Jak my máme naložit s tímto vítìzstvím? Nemáme èekat, až budeme bez høíchu, ale máme nést tuto radost dál. Ježíš je ten, který kráèí s námi, my vítìzíme spolu s ním. Co znamená toto vítìzství pro mne dnes, co mám dìlat dnes, co mám pøinést dnes tìm lidem, se kterými se setkám? Ježíš je svìtlo, které pøišlo na tuto zem. Nìkdy nechceme pøijat svìtlo, chceme zùstat ve tmì. Co chce od nás Ježíš dnes? 1) Chce, abychom v nìho vìøili, abychom uvìøili, že Ježíš mùže tu situaci, ve které jsem, zmìnit. I jemu se èasto lidé smáli, nevìøili, že se to mùže zmìnit. 2) Ježíš chce, abychom se jím nechali vést. Dnešní èlovìk si myslí, že dokáže všechno to, co Bùh. Ježíš chce, abychom se jím nechali vést, možná to nìkdy nebude jednoduché, ale Bùh vidí dál než my. Povìzme dnes Bohu, já udìlám to, co chceš ode mne. 3) Ježíš chce, abychom s ním žili. Nechat proudit Ježíšùv život do našeho života. 4) Ježíš chce, abychom se mu stávali podobní. Jaký byl Ježíš? Plný lásky, plný soucitu. Být podobní Ježíšovi, a tím i druhým lidem. 5) Ježíš nás zve, abychom byli svìdky jeho milosrdenství. Èlovìk nestvoøil Boha, ale Bùh stvoøil èlovìka ke svému obrazu. Ježíš øíká, kdo vidí mne, vidí Otce, abychom skrze skutky, které Ježíš konal, vìøili v Otce. Ježíš nám zjevuje milosrdnou lásku Boha Otce. Lidé nepoznají Boha, a proto nevìøí. Tak jako jedna mladá žena, která o sobì tvrdila, že je nevìøící. Její dobrý známý, který rád projevoval lásku druhým lidem, ji jednou pozval a pøivedl do chrámu na mši, kde bylo plno mladých lidí, kteøí s radostí pøicházeli do chrámu. Po mši svaté se s nadšením sdíleli o Božím slovì, které slyšeli. Když to všechno vidìla a slyšela, øekla: „Já jsem si o sobì myslela, že jsem nevìøící, ale já jsem jen nepoznala Ježíše. Teï už vìøím, protože jsem poznala Ježíše.“ Bùh nás pozval na tento svìt, abychom svìdèili o Boží lásce, která prolila krev, abychom byli oèištìni, obmyti od našich høíchù. Bible nám nabízí dvì charakteristiky Boha: Tu starozákonní, kdy Bùh odpovídá na otázku: „Když se zeptají: Jaké je jeho

jméno? – Co jim mám øíci?“ Bùh pravil Mojžíšovi: „Jsem, který jsem!“ (Ex 3,13-14); a v Novém zákonì máme Janùv text, který øíká: „Bùh je láska“ (1 J 4,8). Písmo nám øíká, že Bùh nás stvoøil k svému obrazu (Ge 1, 26). Zamysleme se nad tím: - èím víc se budeme stávat láskou, tím víc se pøiblížíme Bohu; - èím budeme sami lásce otevøenìjší, tím spíš ji budeme schopni rozdávat; - èím budeme otevøenìjší lásce, tím døív budeme uzdraveni; - vše, co nám brání v pøijímání lásky, vše v nás, co je lásce uzavøené, potøebuje uzdravení. Písmo také øíká: „Nebo Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Ø 5,5) „My milujeme, protože Bùh napøed miloval nás. Øekne-li nìkdo: Já miluji Boha, a pøitom nenávidí svého brata, je lháø. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemùže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od nìho toto pøikázání: kdo miluje Boha, a miluje i svého bratra.“ (1 J 4,19-21) Abychom mohli být svìdky Boží lásky, potøebujeme k tomu sílu Ducha Svatého, proto prosme o Ducha Svatého, musíme po Duchu Svatém žíznit. Tak jak praví Ježíš: „Jestliže kdo žízní, a pøijde ke mnì a pije! Kdo vìøí ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.“ To øekl o Duchu, jejž mìli pøijmout ti, kteøí v nìj uvìøili. (J 7, 37-39) Zakonèím z listu Øímanùm 12. kapitola – Služba Bohu v denním životì. Vybízím vás, bratøi, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe pøinášeli jako živou, svatou, Bohu milou obì; to a je vaše pravá bohoslužba. A nepøizpùsobujte se tomuto vìku, nýbrž promìòujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vùle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Máme rozlièné dary podle milosti, která byla dána každému z nás. Kdo má dar prorockého slova, a ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, a slouží. Kdo má dar uèit, a uèí. Kdo dovede povzbuzovat, nech povzbuzuje. Kdo rozdává, a dává upøímnì. Kdo stojí v èele, a je horlivý. Kdo se stará o trpící, a pomáhá s radostí. Láska nech je bez pøetváøky. Ošklivte si zlo, lnìte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctì dávejte pøednost jeden druhému. V horlivosti neochabujte, buïte vroucího ducha, služte Pánu. Z nadìje se radujte, v soužení buïte trpìliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se s bratøími v jejich nouzi, ochotnì poskytujte pohostinství. Svolávejte dobro na ty, kteøí vás pronásledují, dobro a ne zlo. Radujte se s radujícími, plaète s plaèícími. Mìjte porozumìní jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale vìnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vùèi všem mìjte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtìjte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, nebo je psáno: „Mnì patøí pomsta, já odplatím, praví Pán.“ Ale také: „Jestliže má tvùj nepøítel hlad, nasy ho, a má-li žízeò, dej mu pít; tím ho zahanbíš a pøivedeš k lítosti.“ Nedej se pøemoci zlem, ale pøemáhej zlo dobrem. Ludmila Dulíková

Mladík a staøec Jeden mladík urazil starého muže. Kromì jiného mu øekl: „Buï zticha! Kvùli stáøí jsi naprosto zdìtinštìl!“ Staøík ani na chvíli neztratil klid a odpovìdìl: „Chlapèe, jen pro tvou informaci, uvìdom si, prosím, že dvacetiletý osel je starší než osmdesátiletý èlovìk!“

- PASTÝØ strana 4 -

P. František Tomáš Koseèek – muèedník komunismu Jedním z duchovních, kteøí zemøeli na následky utrpení prožitého v komunistickém koncentraèním táboøe pro øeholníky, byl i františkán P. František Tomáš Koseèek, pøevor kláštera v Chebu. Klikatá cesta ke knìžství Pocházel ze Slavièína u Valaškých Kloboukù ze zemìdìlské rodiny a narodil se 18.èervna 1917. Matka mu zemøela v šesti mìsících, otec se však znovu oženil a z tohoto nového otcova manželství mìl František šest sourozencù. Jeho otec se pozdìji stal v obci starostou. Do obecné školy zaèal František chodit v roce 1923 a po vychození pìti tøíd jej otec poslal na jezuitské gymnázium na Velehradì s pøáním, aby se stal knìzem. Zde v sekundì onemocnìl a rodièe jej vzali domù do Slavièína. Po uzdravení se na gymnázium už nevrátil, ale nastoupil na m욝anskou školu ve Slavièínì. Poté nastoupil do uèení v drogérii ve Slavièínì a vyuèil se v roce 1934. V následujícím roce se vrátil na jezuitské gymnázium na Velehrad do tercie a pak pøešel na arcibiskupské gymnázium v Kromìøíži. Z gymnázia byl vylouèen kvùli pøestupku z dnešního pohledu úsmìvnému – psaní milostného dopisu dívce. Ve své složité studijní cestì po gymnáziích pokraèoval na Slovensku v Nitøe. V srpnu 1938 vstoupil do noviciátu františkánského øádu v Kadani a ukonèil jej v záøí 1939 v Hájku u Prahy. Nato odešel do kláštera do Prahy a soukromì dokonèil gymnaziální studia v roce 1941 maturitou. Teologická studia absolvoval na arcibiskupském teologickém institutu v Praze a 27. èervna 1945 byl vysvìcen na knìze. V èervnu 1946 dokonèil svá teologická studia, a to již za svého pùsobení v klášteøe v Hejnicích. V èervenci 1947 byl pøeložen do kláštera do Kadanì, kde spravoval jako administrátor farnosti Klášterec nad Ohøí, Rašovice, Pernštejn a Okounov. Kromì toho vyuèoval náboženství na školách v Kadani i ve svìøených farnostech. Pùsobil v klášteøe v Kadani a od záøí 1948 se stal kvardiánem kláštera v Chebu. Pétépákem V dubnu 1950 byl spolu s ostatními spolubratry internován v centralizaèním klášteøe v Hejnicích, pak pøevezen do soustøeïovacího støediska v Bohosudovì a od záøí 1950 nastoupil na vojnu k jednotkám PTP. Postupnì prošel s jednotkou øadu míst, napø. Hajniky a Plavecké Podhradie. Otec Tomáš pracoval s ostatními na stavebních pracích, pozdìji byl kuchaøem. Také se podílel na skrytém náboženském životì – sloužení mší svatých, zpovídání laikù. 16. záøí 1952 byl s dalšími františkány u jednotky PTP 54 Komárno zatèen. Zatèení františkáni byli jako vojáci vyslýcháni nejprve vojenskými vyšetøovateli v povìstném „Domeèku“ na Hradèanech a pak pøevezeni do Ruzynì. Tamìjší vzpomínky jsou zachyceny ve vzpomínce spolubratra otce Donáta Žilinského tìmito slovy: „Dlouho jsme museli stát u zdi se zavázanýma oèima. Pak mne hodili do cely a pouèili, jak

se mám chovat. Nastaly výslechy. Uplynul rok a já stále byl ve vazbì u kapucínù i s otcem Norbertem… Otec Tomáš to musel mít daleko horší. Vozili ho se zavázanýma oèima a s øetízkama na rukou až do Chebu do kláštera a násilím a bitím ho nutili, aby vyjevil, kde skryl poklady, zbranì… Do cely mu dali chlapíkapodrazáka, který stále nadával na komunisty, aby Tomáše svedl k nadávkám. Otec Tomáš se pøi výsleších jen bránil: dejte mi pokoj, jsem nevinný.“ Žít øeholní život je trestné 28.ledna 1954 byl P. Koseèek odsouzen spolu s osmi spolubratry u Vyššího vojenského soudu v Praze za ilegální øádovou èinnost u jednotek PTP pro trestný èin velezrady na šest let. P. Koseèek byl postaven do èela celé skupiny a oznaèen za jejího vùdce. Byl odsouzen za rozmnožování, ètení pastýøských listù v èervnu roku 1949 a exkomunikaèního dekretu. Dále také proto, že v Chebu v øíjnu 1948 poradil dvìma mužùm prchajícím do zahranièí cestu ke hranicím a dal jim mapu a že vìdìl o neuskuteènìném plánu spolubratra P. A.V. Zlámala o odchodu za hranice, který mu však rozmlouval. Hlavní „trestnou èinností“ této skupiny františkánù byla pro vyšetøovatele skuteènost, že pokraèovali dále v dobì soustøedìní i u PTP v øeholním životì, což bylo hodnoceno jako „velezrádná protistátní èinnost“. Po odsouzení byl P. Koseèek nejprve vìznìn ve Valdicích, následnì pracoval ve výkonu trestu v uranových dolech ve Rtyni v Podkrkonoší. Zde se u nìj v roce 1956 následkem práce ve vysoce radioaktivním prostøedí objevilo rakovinné onemocnìní. Byl pøevezen na Pankrác a následnì léèen v nemocnici v Uherském Hradišti. Pro beznadìjnost svého zdravotního stavu byl propuštìn domù k rodièùm do Slavièína. V posledních mìsících života ho navštìvovali i spolubratøi z celé republiky, pokud byli na svobodì, a snažili se ho povzbuzovat. 30. øíjna 1956 P. Tomáš Koseèek zemøel. Jeho pohøbu se pøes nevoli úøadù zúèastnilo velké množství vìøících a kolem stovky knìží. Je pohøben na høbitovì ve Slavièínì. P. Tomáš ve vzpomínkách O konci života P. Koseèka se nám zachovalo nìkolik svìdectví. P. J. Pavlík SJ uvádí: „Úmrtí na Tmavém dole v øadách knìží byla dvì. Jedno radioaktivitou. Na noze mladého františkána se objevila zvláštní vyrážka. Byl poslán na vyšetøení, pak na Pankrác, ale brzy v nemocnici v Uherském Hradišti zemøel.“ Sourozenec P. Tomáše Oto Koseèek vzpomíná: „Františkány dali na vojnu. O tom nám pak Tomáš øíkal, že do rána mìli nad postelemi nìjaké letáky proti komunismu. Že se tam pohybovala nìjaká ženská, která je mìla roznášet. Pak je pozavírali a poslali kopat uran. Narostla mu boule, kterou mu operovali. V roce 1956 byl propuštìn do nemocnice v Uherském Hradišti na ozaøování. Pak ho v èervenci propustili domù. Doma koncem øíjna 1956 zemøel. Bylo mu 39 let. Co byl doma, tak ho každou noc navštìvovali knìží františkáni.“ Také spolubratr P. Benedikt Holota OFM se s nemocným

Andìlé se špinavýma rukama Jedna pùvabná legenda vypráví, že si andìlé strážní, kteøí nás neustále doprovázejí na životních cestách a chrání v nebezpeèích, èasto musí zašpinit a umazat ruce. Pøedtím než pøedstoupí pøed Hospodina, musí nejprve projít kolem Matky Boží. Maria jim upraví køídla a hezky je celé oèistí. A tak andìlé nemají strach nás soustavnì ochraòovat. I když se u toho umažou: vìdí, že Maria je stále pøipravená, aby je zase krásnì oèistila a upravila. - PASTÝØ strana 5 -

P. Tomášem nìkolikrát setkal: „Od spolubratrù vím, že ve Rtyni na Tmaváku pomáhal po práci vìzòùm ve skladu. Byl bratrský, ohleduplný a ochotný pomoct. Navštívil jsem ho po jeho pøevezení do nemocnice v Uherském Hradišti v létì roku 1956. Øíkal jsem mu, že se mi podaøilo sehnat nìjaké nové náboženské knihy a materiály. Živì se o to zajímal a žádal mì, abych mu je také zajistil. Øíkal, že by se mu mohly hodit, protože mìl nadìji, že by se mohl uzdravit. Do poslední chvíle byl velmi aktivní a mìl touhu knìžsky pùsobit. Když nìkdo z pacientù v nemocnici žádal o knìze, když to bylo možné, nechal se k nìmu na posteli pøevézt a knìžsky mu posloužil. Pak jsem ho navštívil nìkolik týdnù pøed smrtí u rodièù ve Slavièínì. Byl už velmi unavený. Rakovinné metastáze mìl v celém tìle. Na krku mìl rakovinnou bouli o velikosti vejce. Trpìlivì snášel bolesti. Tomáš byl tichý, skromný, opravdový františkán.“ Tento èlánek vyšel v èasopise Res Claritatis (24. bøezna 2013). Jeho autorem je Mgr. Vojtìch Vlèek, historik a pedagog, který spolupracuje s Èeskou køesanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimù – s jeho laskavým svolením jsme mohli text jeho èlánku zveøejnit také v našem Pastýøi. Materiály dodala L. Cigániková a J. Zemánek. Více ze života P. Tomáše Koseèka, vèetnì jeho písemností, fotografií a památek budete mít možnost vidìt 24. kvìtna 2013 pøi Noci kostelù.

Nabídka knih ve farní knihovnì o svatých Cyrilu a Metodìjovi k výroèí 1150 let od jejich pøíchodu na Velkou Moravu. P. Petr Piha: Slyšte slovo a zpívejte píseò. Život svatých Cyrila a Metodìje a pøíbìh Velehradu. Vydáno: 2012. Petr Dolák: Oni jsou Otcové naši. Životopis sv. Cyrila a Metodìje a jejich pùsobení, Cyrilometodìjská idea, Cyrilika (písmo). Vydáno: 1998.

pùsobení, Historie Velké Moravy. Vydáno: 1985. Nejstarší prameny k životopisùm sv. Cyrila a Metodìje. Historické dílo o našich slovanských vìrozvìstech. Vydalo: Arcibiskupství olomoucké r. 1985. Václav Bartùnìk: Dar nad všechno zlato sv. Cyril a Metod. Obsah: Doba mládí a pøípravy vìrozvìstù, Morava volá, Sám na brázdì, Metodova smrt a osudy jeho dìdictví. Vydáno: 1963. Doc. Dr. Jan Merell: Soluòští bratøi. Život sv. Cyrila a Metodìje, Svìtecký profil našich vìrozvìstù v liturgii, První tøi velkomoravské kostely, Liturgie pìje slovansky, Prameny k životu a dìjinám Cyrila a Metodìje. Všechny pøíspìvky jsou od profesorù a doktorù teologie. Vydáno: 1962.

Doc. PhDr. Miloslav Pojsl: Velehrad - Bazilika Nanebevzetí Antonín Polách: Bratøi ze Solunì. Historický román o životì Panny Marie a sv. Cyrila a Metodìje. Popis a historie baziliky. Konstantina a Metodìje. Vydáno: 1995. Vydáno: 1993. Anton Bagin: Apoštolé Slovanù Cyril a Metodìj a Velká Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Morava. Poèátek køesanství v naší zemi, Cyril a Metodìj a jejich Marie Fojtíková Míchaná vejce Jeden pán si proèítá jídelníèek v restauraci, pak hned volá èíšníka a ptá se ho: „Jak to, že tøi sázená vejce stojí pìt euro, zatímco tøi míchaná vejce jenom ètyøi?“ Èíšník se skloní k zákazníkovi a zašeptá: „A vy byste mi dokázal poradit, jak se dají spoèítat míchaná vejce?“ Mùžeme si hrát na chytráky, ale vždycky se mùže najít nìkdo, kdo nás dokáže pøekvapit! - PASTÝØ strana 6 -

Milé dìti, ve velikonoèním èísle našeho farního èasopisu jsme si pøipomnìli životopis svatých bratøí Cyrila a Metodìje, a to z dùvodu toho, že v èervenci oslavíme velké výroèí 1.150 let od jejich pøíchodu na naše území. V dnešním èísle se mùžeme doèíst o jedné události z jejich pestrého života: Cyril a Metodìj se vraceli zpátky do zemì, ve které se narodili. Tehdy se té zemi øíkalo Byzanc. Z legend se dozvídáme, že se cestou zastavili v jedné vesnici, ve které mìli zajímavý zvyk. Její obyvatelé uctívali

obrovský stoletý strom – dub. Øíkali mu „alexandr“. Muži kolem nìj tanèili, klanìli se mu. Ženy se ale k tomuto stromu nesmìly pøiblížit ani na krok. Lidé si mysleli, že se na nì bùžek, který podle nich bydlel v posvátném stromì, jinak bude hnìvat. Pak by se jim neurodilo na poli, postihla by je krutá nemoc èi nìjaká katastrofa. Proto k nìmu nosili rùzné dary, jídlo, nìkdy i spoutané lidi. Když se na tento prapodivný zvyk Cyril díval, dal se s místními lidmi do øeèi. Pøesvìdèoval je, aby zanechali tohoto pohanského chování. Vždy je hloupost uctívat stromy a myslet si, že rozhodují o zdraví nebo o tom, jestli bude pršet. Vesnièané øekli Cyrilovi: „Dìláme to stejnì, jak to dìlali naši pøedkové, babièky a dìdeèkové. Nevíme, proè bychom mìli jednat jinak. Už jsme si na to zvykli.“ Cyril jim ale øekl: „Klanìt a modlit se máme jen k Pánu Ježíši, Bohu na nebesích. On je Stvoøitel celého vesmíru i tohoto stromu. Vìøte mi, je to pravda.“ Vesnièané Cyrila poslechli a posvátný strom porazili a spálili na popel. Tu noc, kdy tak udìlali, se stalo, že se nad vesnicí ukázal veliký mrak a zaèaly se z nìj spouštìt dešové kapky. Lidé tanèili radostí a vùbec jim nevadilo, že jsou mokøí až na kùži. „Prší!“ volali všichni. „Dìkujeme, mocný Bože.“ Cyril se k radostnému dìkování pøidal. D隝 byl pro nì znamením, že z nich má Bùh radost, když ukázali, že v nìj uvìøili. Bratøi Cyril a Metodìj mìli radost z toho, že vesnièané nevìøí v sílu nìjakého stromu a neklanìjí se mu, ale že vìdí, že mají nebeského Otce, který stvoøil všechno na nebi a na zemi. A má moc i nad poèasím. Cyril s Metodìjem si všimli lidí, které potkali cestou. Pøestože se už bratøi tìšili domù, zastavili se s vesnièany, kteøí ještì neznali køesanského Boha. Vìnovali jim svùj èas a díky tomu se vesnièané dozvìdìli o Boží dobrotì. Dívejme se kolem sebe a všímejme si lidí, které míjíme, když jdeme do školky, do školy, stojíme na zastávce, sedíme vedle nich v kostele. Mùžeme jim v nìèem pomoci? Tøeba i tím, že se na nì usmìjeme? Materiál z Centra pro katechezi Olomouc 2012

Svatí Jednou ráno se uèitel rozhodl, že vezme své žáky do gotického kostela, aby tam mohli obdivovat postavy svatých v prosvìtlených vitrážích. Odpoledne bìhem hodiny náboženství se knìz ptal dìtí: „Kdo jsou svatí?“ Jedna holèièka zvedla ruku a s velkou jistotou odpovìdìla: „Svatí jsou ti, kdo pøes sebe nechávají prostupovat svìtlo.“ Definice, kterou tato dívenka vyjádøila je skuteènì dokonalá! Všichni vìdí, že slovo „Bùh“ je spojováno se „Svìtlem“. Také Ježíš øíkal: „Bùh je svìtlo“ (1 Jan 1, 5). Svatí žijí takovým zpùsobem, že Bùh záøí v jejich životì. Prst Bìhem jedné hodiny poznamenal žák na adresu uèitele: „Pane uèiteli, když nìkoho napomínáte, nikdy mu nehrozíte ani na nìj nemíøíte prstem. Èím to je?“ Uèitel odpovìdìl: „Nikdy nehrozím prstem, protože kdybych to udìlal, tøi prsty v dlani zùstanou namíøené proti mnì samotnému. Je to jako vlastní gól.“ Døíve než se budu pohoršovat nad tøískami, jež vidím u druhých, je moudré myslet na trámy, které si nosím v sobì (srov. Lk 6, 41-42) - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Lékaø mluví s advokátem: „Vaši klienti, pane, urèitì nejsou andìlé.“ Advokát mu odpoví: „Ano, to je pravda, ale vaši mají velikou možnost se jimi brzy stát.“ Mladý muž pøišel k øezníkovi, aby ho požádal o ruku jeho dcery. Roztržitý øezník se ho ptá: „Chcete ji s kostí nebo bez kosti?“ Pøišel v Rusku jeden èlovìk k zubaøi. „Copak vás trápí?“ ptá se ho sestra v èekárnì. „Strašnì mì bolí zub…“ „Tak to se musíte objednat. Pøijïte za rok, dva týdny a ètyøi dny.“ „Dopoledne nebo odpoledne?“ „Je to pro vás dùležité?“ „Ano, za rok, dva týdny a ètyøi dny dopoledne èekám instalatéra…“ Je skleróza dobrá nebo špatná nemoc? Skleróza je skvìlá nemoc. Nic vás nebolí. A každý den se dozvíte nìco nového! „Pane, kupte kytièku pro svoji manželku!“ „Nemám manželku.“ „Tak kupte kytièku pro svoji milou!“ „Nemám žádnou milou.“ „Tak si ji kupte jen tak, pro radost, že máte tak šastný a spokojený život.“ Primáø psychiatrie informuje manželku pacienta léèícího se z kleptománie: „Stav vašeho muže se výraznì zlepšil. Už krade jenom to, co nutnì potøebuje.“ Povídá lékaø pacientovi: „Lékaøská vìda kráèí mílovými kroky kupøedu!“ „Já vím, pane doktore,“ povídá na to smutnì pacient: „Jen my, revmatici, za ní stále pokulháváme.“ Pyrotechnik je èlovìk, který musí mít dobré nervy a nesmí vybuchnout døív než bomba. U psychiatra. „Pane doktore, manžel mi dìlá velké starosti. Stále si myslí, že je vlk. Co mám dìlat?“ „Uklidnìte se, paní. Myslím, že vám nebezpeèí nehrozí, ale pro jistotu k nìmu nepouštìjte babièku.“ „Slyšel jsem, že jsi byl nemocný. Co ti bylo?“ „Mìl jsem angínu s komplikacemi.“ „Bylo to vážné?“ „A jak! Stavìl jsem chatu a pøišla kontrola.“ Na svatbì. „Nevìsta vypadá nìjak unavená.“ „Jak by ne. Vždy za ženichem bìhala deset let, než ho dohnala…“ Z knihy Zasmìj se každý den autora Jana Ihnáta

Pastýøský list na slavnost Seslání Ducha Svatého 2013 Drazí pøátelé, sestoupením Ducha Svatého na apoštoly se dovršila jejich formace a oni pøijali zodpovìdnost za život a rozvoj církve. I pro nás, kteøí prožíváme Rok víry, je dnešek dovršením naší duchovní obnovy a dnem vyslání budovat církev, jejíž èlenové nežijí podle tìla, ale podle Ducha (Øím 8,4). Dnes znovu prožíváme Boží pøíslib: Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha. (Ez 36,26) Ti, kdo se nechávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové (Øím 8,14), ujistil nás dnes apoštol Pavel. V Roce víry jsem Vás nìkolika pastýøskými listy vyzval ke konkrétním krokùm. Pøipomeòme si, že pøi vyhlášení Roku víry jsem Vám napsal: V našich farnostech uspoøádáme krátké kurzy modlitby, pro které jsem pøipravil malou pomùcku. Rád bych, abyste se zapojili všichni, kteøí jen trochu mùžete. Poznání Boha není jen vìcí rozumu, ale i srdce a vùle. Èím hlubší je osobní vztah, tím vìtší je touha po dalším poznání. Èím vìtší je radost z Boha, ze života s ním, tím vìtší je touha pøivést k nìmu všechny, na kterých nám záleží. Na Vánoce jsem Vám psal: Zvu Vás nejen k èastému svatému pøijímání a opakovanému hlubokému prožívání vánoèní radosti z narození Krista ve svém srdci, nebo k návštìvám svatostánku s tichým nasloucháním, pøátelským zahledìním a posvátným klanìním, ale i k pohledu víry na sebe a na všechny, kteøí jsou také chrámem Božím. Kéž hloubka setkání s Bohem nás vede k úsilí o èisté srdce dobøe pøipravené pro vzácného Hosta. Kéž úcta k Bohu, jemuž je zasvìcen chrám, ve kterém se s Bohem setkáváme, nás vede k zachování posvátného ticha v kostele i mimo bohoslužbu, protože tím ukazujeme, jak hluboký vztah k Bohu máme. Na zaèátku velkého postu jsme pojmenovali nìkteré vážné høíchy, které je nutné odsoudit, a je tøeba pomoci tìm, kteøí se chtìjí dostat z jejich pout. Pro mnohé mùže být zmìna životního stylu tìžká a všechno se nemusí podaøit hned. Proto jsem Vás vyzval k vzájemné modlitbì, zvláštì za ty, kteøí chtìjí zmìnit život, ale nemají dost sil a kromì Boží milosti potøebují i naši konkrétní pomoc pøi øešení hmotných èi finanèních dùsledkù jejich obrácení. A o Velikonocích: Vím, že pro nìkoho z Vás mùže být tìžké mluvit o své víøe, o intimním životì s Bohem. Prosím však, najdìte odvahu a nemluvte mezi sebou o skandálech a špatných pøíkladech, které nám pøedkládá televize, ale vyznejte svou víru tím, že budete mluvit o svém vztahu k Bohu a jeho velkých skutcích. Pøekonejte ostych a zaènìte ve své rodinì. Snad právì v té chvíli zakusíte Ježíšovu pøítomnost jako apoštolové. Mluvte také s Bohem, jak každý sám, tak spoleènì. Vaše spoleèná modlitba je bohoslužbou rodinné církve. Prožívejte nedìli, která každý týden pøipomíná velikonoèní událost vzkøíšení jako skuteèný svátek. V nedìli a je støedem celého dne mše svatá. V nedìli nepracujeme, ale slavíme, odpoèíváme v Boží pøítomnosti. Nekonejme ani domácí práce, pokud nejsou opravdu nutné, a nechoïme ani nakupovat, abychom nenutili k nedìlní práci prodavaèe. Nežijeme-li už tedy podle tìla, ale podle Ducha, pak pøidejme další oblast: Žijme tak skromnì, abychom mohli odmítat nákupy i letní dovolené na pùjèky, i když vypadají výhodnì. Senioøi, odmítejte pøedvádìcí akce, na kterých se necháte pøesvìdèit k nevýhodným pùjèkám. Uème se nejprve šetøit na to, co chceme poøídit, a nespadneme do otroctví dluhových pastí. Nevytloukejme klín klínem. Dejme se vést Duchem Svatým, ne touhou po majetku a požitku, potøebou mít všechno, co mají druzí. Umìjme se radovat z víry, z Boha a jeho darù. Pak budeme skuteènì svobodní a radost z Hospodina bude naší silou (Neh 8,10). Naše pøíprava dnes vrcholí a Pán, který nám dal svého Svatého Ducha, nás dnes posílá do svìta, abychom byli jeho svìdky. Vybavil nás a posílá nás: Jdìte do celého svìta a získávejte mi uèedníky. Dnes vyjdìme jako misionáøi do svého okolí. Dìlme se o svou víru s nevìøícími slovem i skutkem. Nabídnìme jim pomoc pøi poznání Ježíše. Mysleme i na ty, kteøí mezi nás pøijdou jen obèas, nebo pøestali na bohoslužby chodit. Laskavì je pozvìte, pøípadnì nabídnìte pomoc pøi zapojení do bohoslužby a pøípravì na svátosti. Nepoèítejte jen s pøesvìdèivostí svých slov a argumentù, ale modlitbou a obìtí jim vyprošujte potøebnou milost a buïte vytrvalí. O tom, co se Vám s Boží pomocí podaøí, mi pak napište. Tìším se na Vaše svìdectví, na dopisy spolupracovníkù pastýøi, který Vám posílá pastýøské listy. S prosbou „Sešli svého Ducha, Pane, a obnov tváø zemì“, každému Vám ze srdce žehná arcibiskup Jan

- PASTÝØ strana 8 -

Svatý otec František V posledních dnech se na pultech køesanských knihkupectví objevily první knihy o našem novém papeži Františkovi. Zde jsou upoutávky na dvì z nich. Andrea Tornielli: Jorge Mario Bergoglio FRANTIŠEK PAPEŽ CHUDÝCH s podtitulem Život, myšlenky a slova papeže, který zmìní církev. (Nakladatelství IKAR, 2013) Z pøebalu knihy: „Františku, jdi a obnov mùj dùm.“ Tìmito slovy povolal Kristus svatého Františka z Assisi a na poèest právì tohoto svìtce, který proslul svou pokorou a odøíkáním, si nový papež vybral jméno. Když 13. bøezna 2013 zvìstoval bílý kouø jeho zvolení, nastoupila na papežský stolec výjimeèná osobnost. Jorge Mario Bergoglio (nar.1936) je známý svou skromností, jako kardinál žil v malém bytì, sám si vaøil a jezdil mìstskou dopravou. Aby dostál svému názoru, že každý duchovní musí stejnì jako první køesané chodit mezi ty nejpotøebnìjší, svìtil svátky v chudých ètvrtích nebo v nemocnicích. I jako papež se rozhodl sloužit na Zelený ètvrtek mši ve vìznici pro mladistvé. Podle svìdectví druhých je František srdeèný a laskavý èlovìk, jehož slova o prostším životu církve vyplývají z hlubokého pøesvìdèení, jak ostatnì dokládá i osobním pøíkladem. Sám je stoupenec umírnìného konzervatismu i mezináboženského dialogu. Zaèátek jeho pontifikátu dává tušit novou cestu. Simon Biallowons FRANTIŠEK Papež z druhého konce svìta (Nakladatelství PORTÁL, 2013) Z pøedmluvy Tomáše Halíka: Udìlal tento papež svými prvními vystoupeními a èiny svùj první zázrak a naspoøil si tak už za života vklad pro budoucí svatoøeèení, anebo vzbudil natolik velké nadìje, že pøehnané oèekávání musí døív èi pozdìji narazit na tvrdou skálu reality dnešní církve a svìta, a pøipravil si tak vlnu zklamání, která vystøídá dnešní euforii? Na tyto otázky je tìžké, ba nemožné už dnes

odpovìdìt. Tyto otázky si rovnìž klade pozoruhodnì dobrá kniha, kterou držíte v ruce. Zabývá se jimi poctivì, všestrannì a vìcnì. Její upøímný a svìží tón, vyhýbající se jak devótnímu kultu papežství, tak žurnalistické dychtivosti po pikanteriích a skandálech, jako by nesl v sobì nìco z toho, co tak osvìžujícím vánkem dýchá z nového papeže. Jana Adámková

Charita touto cestou dìkuje všem, kteøí v dobì postní mysleli také na druhé a pøispìli jakoukoliv èástkou do sbírky. Výsledky sbírky za jednotlivé farnosti: Farnost Slavièín Farnost Štítná nad Vláøí Farnost Újezd Farnost Vlachovice

Letos se naše farnost ve Slavièínì rozhodla zapojit do projektu „NOC KOSTELÙ“ už podruhé a pøipravila následující program v kostele sv. Vojtìcha: 18.00 – 19.00 Mše svatá 19.00 – 19.05 Zahájení 19.05 – 19.30 Vyhlášení výsledkù výtvarné a literární soutìže pro dìti a mládež 19.30 – 20.15 Pøednáška P. Miroslava Strnada o interiéru slavièínského kostela 20.15 – 21.00 Hudební pásmo slavièínských schól 21.00 – 21.30 Seznámení s historií sošky Pražského Jezulátka ve slavièínském kostele 21.30 – 22.20 Možnost prohlídky: - výstavy fotografií z rekonstrukce kostela (J. Floreš) - farní kroniky a historických misálù - varhan - vìže a zvonù - materiálù o našem rodákovi P. Františku Tomáši Koseèkovi 22.20 – 22.35 Filmový dokument o sv. Cyrilovi a Metodìjovi

Rok 2012

19 622 Kè 5 700 Kè 6 907 Kè 10 460 Kè

10 200 Kè 1 626 Kè 8 365 Kè 8 755 Kè

Po vzájemné dohodì farností a charity bude finanèní výtìžek rozdìlen na tyto úèely: Pomoc matkám s dìtmi v tísni Pomoc lidem tìžce nemocným Pomoc handicapovaným Humanitární pomoc - Pomoc køesanùm v Pakistánu

NOC KOSTELÙ POZVÁNKA NA „NOC KOSTELÙ“ Dne 24. kvìtna 2013 probíhá v celé Èeské republice, ale i v jiných evropských zemích, NOC KOSTELÙ. Jedná se o „novou“ tradici, pøi které se otevírají brány chrámù pro všechny lidi. Každý v tuto noc mùže navštívit otevøený chrám. Do naší zemì pøišla myšlenka poøádat Noc kostelù až v roce 2009 z Rakouska, kde již mìla za sebou ètyøi roèníky. A co se o této noci dìje? Kostely jsou vìtšinou otevøeny od 18 hodin do pùlnoci. Pro tuto noc si místní farníci pro návštìvníky pøipraví program. Kostely mají v tento den zvláštní atmosféru. Každoroènì je mottem Noci kostelù jiný úryvek z Písma svatého. Pro letošní rok byl vybrán text: „Potom už nebude den ani noc, ale v èase veèera bude svìtlo.“ (srov. Zach 14, 7)

Rok 2013

(letos slavíme 1150 let od jejich pøíchodu na naše území) 22.35 – 23.35 Dokumentární film Otokára Mária Schmidta Jan Nepomucký – Svìtec s pìti hvìzdièkami (jeden ze slavièínských zvonù nese jeho jméno) 23.35 – 24.00 Historická scénka s pøekvapením. 24.00 Spoleèná modlitba za mìsto Slavièín a okolní vesnice Doprovodný program: Zapal si svou svíci na znamení proseb, díkù èi nového rozhodnutí. K tobì se, Bože, utíkám – po celý veèer je možnost vhazovat lístky s prosbou do krabice u boèního oltáøe. Na všechny úmysly bude v tichosti pamatováno pøi závìreèné modlitbì. Vyber si svùj citát - každý si mùže vybrat pro sebe biblický citát. Ruèní pøepis Bible Upozoròujeme návštìvníky, že uvedený èasový harmonogram programu je orientaèní. Neplánovanì mùže dojít k mírnému èasovému posunu. Srdeènì zveme k prožití hezkých a výjimeèných chvil ve veèerních a noèních hodinách v našem kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì dne 24. kvìtna 2013 na akci NOC KOSTELÙ.

- PASTÝØ strana 9 -

KØTY 30.3. 21.4. 21.4.

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

Lukáš Koseèek Jakub Bor Matìj Bor

SVATBY 13.4. Tomáš Ganišin, Šluknov + Markéta Boráòová, Slavièín 20.4. Ondøej Pinïák, Slavièín + Šárka Hamalèíková, Slavièín 27.4. Jakub Durïák, Slavièín + Jana Hanosová, Opava 27.4. Jiøí Gbelec, Bohuslavice n.Vl. + Klára Obadalová, Slavièín POHØBY 6.4. Josef Ovesný, 1914, DS Louèka 11.4. Jan Kotek, 1933, Slavièín 13.4. Ludmila Lukášová, 1938, Slavièín 13.4. Karel Pešek, 1925, Zlín 20.4. Alois Floreš, 1936, Slavièín 20.4. Václav Horák, 1938, Lipová 25.4. Jaroslav Vanìk, 1941, Slavièín 26.4. Miloslav Skoèovský, 1925, Rokytnice 27.4. Olga Zámeèníková, 1937, Bohuslavice n.Vl. 30.4. Jana Kuželová, 1946, Rokytnice

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO

Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela 18.5. - 24.5. Rokytnice 25.5. - 31.5. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová 1.6. - 7.6. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 8.6. - 14.6. Obadalová, Durïáková M., Borová L., Tománková M., Kuželová L., Kuželová M. 15.6. - 21.6. Kurtinová, Vašíèková, Kùdelová, Rosembergová, Šebáková, Nováková 22.6. - 28.6. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 29.6. - 5.7. Fojtíková, Peniašková, Borová D., Studeníková J., Lysáková, Dubská, 6.7. - 12.7. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., 13.7. - 19.7. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 20.7. - 26.7. Bohuslavice 27.7. - 2.8. Hrádek 3.8. - 9.8. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., 10.8. - 16.8. Rudimov 17.8. - 23.8. Petrùvka 24.8. - 30.8. Nevšová 31.8. - 6.9. Lipová 7.9. - 13.9. Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová 14.9. - 20.9. Divnice 21.9. - 27.9. Rokytnice 28.9. - 4.10. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová Krátké pøíbìhy v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou pøevzaty z knihy Pøíbìhy pro osvìžení duše, autor Pino Pellegrino.

Øešení ze strany 7: Rok 863; … radostné poselství o Ježíši Kristu.

NE 19.5. ÈT 30.5. PÁ 31.5. NE 2.6. PÁ 7.6. SO 8.6. NE 9.6. SO 15.6. NE 16.6. NE 23.6. PO 24.6. SO 29.6. NE 30.6. ST 3.7. PÁ 5.7. NE 7.7. ÈT 11.7. NE 14.7. ÚT 16.7. NE 21.7. ÚT 23.7. ÈT 25.7. PÁ 26.7. NE 28.7. NE 4.8. ÚT 6.8. PÁ 9.8. SO 10.8. NE 11.8. ÈT 15.8. NE 18.8. SO 24.8. NE 25.8. ST 28.8. ÈT 29.8. NE 1.9. NE 8.9. PÁ 13.9. SO 14.9. NE 15.9. PO 16.9. SO 21.9. NE 22.9. SO 28.9.

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin Slavnost Seslání Ducha Svatého Slavnost Tìla a Krve Pánì Svátek Navštívení Panny Marie 9. nedìle v mezidobí Slavnost Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova Neposkvrnìné Srdce Panny Marie 10. nedìle v mezidobí sv. Vít 11. nedìle v mezidobí 12. nedìle v mezidobí Slavnost Narození sv. Jana Køtitele Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolù 13. nedìle v mezidobí Svátek sv. Tomáše, apoštola Slavnost sv. Cyrila a Metodìje, patronù Evropy 14. nedìle v mezidobí Svátek sv. Benedikta, patrona Evropy 15. nedìle v mezidobí Panna Maria Karmelská 16. nedìle v mezidobí Svátek sv. Brigity, patronky Evropy Svátek sv. Jakuba, apoštola sv. Jáchym a Anna 17. nedìle v mezidobí 18. nedìle v mezidobí, sv. Jan Maria Vianney Svátek Promìnìní Pánì Svátek sv. Terezie Benedikty od Køíže, patronky Evropy Svátek sv. Vavøince 19. nedìle v mezidobí Slavnost Nanebevzetí Panny Marie 20. nedìle v mezidobí Svátek sv. Bartolomìje, apoštola 21. nedìle v mezidobí sv. Augustin Umuèení sv. Jana Køtitele 22. nedìle v mezidobí 23. nedìle v mezidobí, Svátek Narození Panny Marie sv. Jan Zlatoústý Svátek Povýšení sv. Køíže 24. nedìle v mezidobí; Panna Maria Bolestná sv. Ludmila Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty 25. nedìle v mezidobí Slavnost sv. Václava, hlavního patrona èeského národa

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v sobotu 28. 9. 2013 na Slavnost sv. Václava. Uzávìrka bude nedìli v 15. 9. 2013. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -